Role dentální hygienistky v diagnostice a terapii plakem

Transkript

Role dentální hygienistky v diagnostice a terapii plakem
Role dentální hygienistky v diagnostice a terapii plakem podmínìných
parodontopatií
Absolventská práce
Tereza Sobotková
Vyšší odborná škola zdravotnická a Støední zdravotnická škola
Praha 1, Alšovo nábøeží 6
Studijní obor: Diplomovaná dentální hygienistka
Vedoucí práce: MUDr. Vojtìch Slezáèek
Datum odevzdání práce: 20.4.2012
Datum obhajoby:
Praha 2012
Prohlašuji, že jsem absolventskou práci vypracoval a samostatnì a všechny použité
prameny jsem uvedl a podle platného autorského zákona v seznamu použité literatury a
zdrojù informací.
Praha 2012
Podpis:
Dìkuji MUDr. Vojtìchovi Slezáèkovi za odborné vedení mé práce. Také bych ráda
podìkovala Bc. Kláøe Jedlièkové za konzultace a pøedání teoretických a praktických
dovedností, které mi poskytovala bìhem odborné praxe. Dìkuji i mé rodinì a partnerovi za
podporu.
Souhlasím s tím, aby moje absolventská práce byla pùjèována ve Støedisku vìdeckých
informací Vyšší odborné školy zdravotnické a Støední zdravotnické školy, Praha 1, Alšovo
nábøeží 6.
Podpis:
ABSTRAKT
Sobotková Tereza
Role dentální hygienistky v diagnostice a terapii plakem podmínìných parodontopatií
Vyšší odborná škola zdravotnická a Støední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábøeží 6
Vedoucí práce: MUDr. Vojtìch Slezáèek
Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2012, 75 stran
Tématem absolventské práce je diagnostika a terapie plakem podmínìných parodontopatií.
Tato skupina onemocnìní závìsného aparátu, patøí mezi jedny z nejèastìji se vyskytujících
onemocnìní v dutinì ústní. Téma je velice dùležité pro dentální hygienistku, která by mìla
být schopna diagnostikovat a následnì pomoci pacientovi vyléèit plakem podmínìné
parodontopatie. Práce též obsahuje základy anatomie, které by mìla každá hygienistka
perfektnì ovládat, aby mohla pacienta správnì instruovat a motivovat. V práci je pro
úplnost popsán klinický obraz parodontitidy. Podle nìho mùže dentální hygienistka
odvodit charakter a možný pùvod onemocnìní, který se následnì podle závažnosti mùže
øešit se specialistou. Dokonale provádìná hygiena dutiny ústní, je základ ke zdraví
mìkkých a tvrdých zubních tkání po celý život. V závìru teoretické èásti je popsána
terapie plakem podmínìných parodontopatií, pøièemž prioritou terapie je odstranìní plaku
a dalších rizikových faktorù pøi vzniku plakem podmínìných parodontopatií. Pokud
se zubní kámen a plak neodstraní vèas, zánìt se zaène rozšiøovat, a to mùže vést k úbytku
èelistní kosti a závìsných vláken zubu, v nejhorším pøípadì k jejich ztrátì. Pøi vèasné
diagnostice poèínající parodontitis je možné ji vhodnou léèbou zastavit nebo alespoò
zpomalit. Cílem praktické práce bylo zjistit, jaká je informovanost pacientù v oblasti péèe
o dutinu ústní a v prevenci onemocnìní dutiny ústní. Na základì dotazníkového šetøení
jsem došla k závìru, že problematika dentální hygieny je stále podceòována.
Klíèová slova: plakem podmínìné parodontopatie, diagnostika, dutina ústní, terapie, plak
ABSTRACT
Sobotková Tereza
The role of dental hygienists in diagnosis and treatment of plaque-induced
periodontopathies
Vyšší odborná škola zdravotnická a Støední zdravotnická škola, Praha 1, Alšovo nábøeží 6
Vedoucí práce: MUDr. Vojtìch Slezáèek
Absolventská práce, Praha: VOŠZ a SZŠ, 2012, 75 stran
The topic of the thesis is the diagnosis and treatment of plaque-induced
periodontopathies. This group of diseases of periodontium belongs to the most
frequently occurring diseases in the oral cavity. The topic is very important for the
dental hygienist, who should be able to diagnose and after that help the patient to cure
plaque-induced periodontopathies. The work also covers the basics of anatomy, which
should be known by each hygienist perfectly in order to instruct and motivate
the patient properly. In the work the clinical picture of periodontitis is described.
According to it a dental hygienist can deduce the character and possible origin of
the disease, which after that can be treated according to the seriousness by a specialist.
Perfectly performed oral hygiene is the basis of the health of hard and soft dental tissues
throughout life. In conclusion of the theoretical part the therapy of plaque-induced
periodontopathies is described, and the priority of the treatment is to remove plaque and
other risk factors in formation of periodontopathies. If the tartar and plaque are not
eliminated in time, the inflammation begins to spread, and this can lead to the loss
of the jawbone and tooth supporting fibres, in the worst case their loss. In early
diagnosis of beginning periodontitis the appropriate treatment is possible to stop it or
at least to slow down. The goal of the practical work was to determine the patients’
awareness of the oral cavity care and the prevention of the oral cavity disease. On the
basis of the questionnaire survey I concluded that the issue of dental hygiene is still
underestimated.
Key words: plaque-induced periodontopathies, diagnosis, the oral cavity, therapy, plaque
Obsah
Úvod ................................................................................................................................. 9
1 Teoretická èást ....................................................................................................... 10
1.1 Základní pojmy v parodontologii ..................................................................... 10
1.2 Anatomie a histologie parodontu ..................................................................... 11
1.2.1 Gingiva....................................................................................................... 12
1.2.2 Gingivodentální spojení (attachment) ........................................................ 13
1.2.3 Periodoncium ............................................................................................. 14
1.2.4 Zubní cement ............................................................................................. 14
1.2.5 Alveolární kost ........................................................................................... 14
1.3 Fyziologie parodontu ........................................................................................ 15
1.4 Etiologie a patogeneze v parodontologii .......................................................... 15
1.4.1 Primární exogenní faktory ......................................................................... 16
1.4.2 Sekundární exogenní faktory ..................................................................... 18
1.4.3 Endogenní faktory...................................................................................... 21
1.5 Vyšetøení parodontu ......................................................................................... 21
1.5.1 Screeningové vyšetøení .............................................................................. 21
1.5.2 Komplexní vyšetøení .................................................................................. 21
1.5.3 Kontrolní komplexní vyšetøení .................................................................. 22
1.5.4 Vyšetøení v rámci udržovací terapie .......................................................... 22
1.6 Indexy v parodontologii ................................................................................... 23
1.6.1 Hygienické indexy ..................................................................................... 23
1.6.2 Gingivální indexy ...................................................................................... 25
1.6.3 Parodontální indexy ................................................................................... 27
1.7 Klinický a RTG obraz parodontitidy ................................................................ 28
1.7.1 Plakem podmínìná gingivitis..................................................................... 28
1.7.2 Pravé parodontální choboty ....................................................................... 28
1.7.3 Resorpce kosti alveolárního výbìžku ........................................................ 29
1.7.4 Foetor ex ore (halitosis) ............................................................................. 29
1.7.5 Obnažování povrchu zubního koøene ........................................................ 29
1.7.6 Zvýšená pohyblivost zubù ......................................................................... 29
1.7.7 Zmìna polohy zubù ................................................................................... 30
1.7.8 Eliminace zubù (ztráta) .............................................................................. 30
1.8 Klasifikace plakem podmínìných chorob parodontu ....................................... 30
1.8.1 Onemocnìní gingivy .................................................................................. 30
1.8.2 Onemocnìní parodontu .............................................................................. 32
1.9 Léèebný plán parodontitidy .............................................................................. 33
1.10 Terapie parodontitidy ....................................................................................... 33
1.10.1 Obecné zásady ........................................................................................... 33
1.10.2 Iniciální terapie .......................................................................................... 34
1.10.3 Udržovací terapie ....................................................................................... 36
1.10.4 Medikamentózní terapie parodontitidy ...................................................... 36
1.10.5 Hojení tkání parodontu .............................................................................. 38
1.10.6 Negativní dùsledky terapie parodontitidy .................................................. 39
1.11 Atrofie parodontu ............................................................................................. 39
1.12 Ústní hygiena .................................................................................................... 40
1.12.1 Motivace a instruktáž ................................................................................. 40
1.12.2 Pomùcky k mechanickému èištìní zubù .................................................... 41
1.12.3 Metody èištìní zubù ................................................................................... 44
1.12.4 Interdentální hygiena ................................................................................. 45
2 Praktická èást ........................................................................................................ 49
2.1 Výzkumný problém .......................................................................................... 49
2.2 Cíl výzkumu ..................................................................................................... 49
2.3 Hypotézy .......................................................................................................... 49
2.4 Zkoumaný soubor ............................................................................................. 49
2.5 Metody a techniky ............................................................................................ 50
2.6 Zpracování ........................................................................................................ 50
2.7 Využití výsledkù výzkumu ............................................................................... 50
2.8 Vyhodnocení získaných výsledkù .................................................................... 51
2.9 Shrnutí výsledkù výzkumu ............................................................................... 66
Závìry a doporuèení ..................................................................................................... 68
Citovaná literatura ....................................................................................................... 70
Seznam obrázkù ............................................................................................................ 71
Seznam tabulek ............................................................................................................. 71
Seznam grafù ................................................................................................................. 71
Pøíloha ............................................................................................................................ 73
Úvod
Tématem této absolventské práce je hygiena a prevence v oblasti dutiny ústní. Text
poukazuje na metody vyšetøení a ošetøení dutiny ústní, které má každá dentální hygienistka
dokázat ovládat pøi práci na stomatologickém oddìlení.
Pøi odborných praxích jsem se èasto setkávala s nízkou informovaností klientù v oblasti
péèe o dutinu ústní. Domnívám se, že hlavním dùvodem je podceòování možného
nebezpeèí, které je spojeno se špatnou hygienou úst. Jsem však pøesvìdèená, že se tento
neuspokojivý stav dá zmìnit. Pøi odborné praxi jsem si ovìøila, že vìtšina klientù je
schopna zmìnit své zvyky díky správné motivaci a instruktáži. To znamená, že dentální
hygienistka hraje nezastupitelnou roli v prevenci orálního zdraví. Dentální hygienista je
v pøímém kontaktu s pacientem. Z anamnestických údajù má pøehled o jeho aktuálním
stavu a potøebách, a pokud s ním má dobrý vztah, je schopna pozitivnì ovlivòovat jeho
chování. Dnes již víme, že ústní hygiena je souborem všech opatøení, metod a postupù,
majících za úkol øádné vyèištìní dutiny ústní ve smyslu redukce až eliminace zubního
povlaku. Plak je hlavní etiologický faktor pøi vzniku zubního kazu a plakem podmínìných
parodontopatií.
Chceme-li, aby urèitý èlovìk zmìnil své návyky, je zapotøebí pùsobit soustavnì
a systematicky i na jeho nejbližší sociální okolí. Takovou pøíležitost ale v ordinaci vìtšinou
nemáme. Obvyklou pøekážkou ve snaze zmìnit zvyky klienta je smìšování pojmù
poslušnost a internalizace. Aby mohlo dojít k internalizaci, musí mít dentální hygienistka
dostateèné znalosti v dané problematice. Pak je schopna být pøi výkladu vìrohodná a klient
mùže názor pøijmout a ztotožnit se s ním. Dùležitou úlohu pøi imitaèním uèení hraje vzor.
Dentální hygienistka by sama mìla dbát na vlastní hygienu dutiny ústní.
~9~
1
Teoretická èást
V úvodu absolventské práce se vìnuji struènému výètu základních termínù, které budu
bìhem práce èasto používat. V teoretické èásti nejprve popisuji anatomii a histologii
parodontu. Pøestože si uvìdomuji, že anatomie není hlavním tématem, pokládám tyto
informace za nedílnou souèást vìdomostí dentální hygienistky. Bez tìchto znalostí není
schopna dobøe provádìt svou práci a úèinnì motivovat pacienta. Další kapitola se okrajovì
zabývá fyziologií parodontu. V etiologii a patogenezi parodontopatií objasòuji exogenní
a endogenní faktory, pùsobící na prùbìh onemocnìní. Následující kapitoly se zabývají
vyšetøením parodontu a indexy v parodontologii. Bez správné diagnostiky nemùže
následovat úèinná terapie. V klinických a rentgenových obrazech parodontitidy popisuji
hlavní projevy plakem podmínìných onemocnìní závìsného aparátu. Stìžejní èástí mé
práce jsou poslední 2 kapitoly, léèebný plán parodontitidy a její diagnostika.
1.1 Základní pojmy v parodontologii
V první øadì bych ráda objasnila nìkteré odborné pojmy, které se nejèastìji vyskytují
v parodontologii a jsou nedílnou souèástí mé absolventské práce. Pro pøehlednost jsem
termíny seøadila abecednì:
Dásòový žlábek (sulcus gingivalis) - úzký štìrbinovitý prostor, cirkulárnì obklopující
zub, doktorem Slezákem popisovaný jako: „Pomyslný prostor mezi stìnou zubu a vnitøní
plochou marginální gingivy. Jeho hloubka pøi klinicky zdravém parodontu je udávána
rùznými autory odlišnì, od 0,3- 0,5mm po 0,5- 3,0mm, s prùmìrnou hloubkou 1,8mm.
Jeho fyziologickým obsahem je tzv. gingivální tekutina, vznikající jako transudát krevní
plasmy z cév gingivy. U zánìtlivých parodontopatií a pøi nezánìtlivých gingiválních
hyperplazií se dásòový žlábek prohlubuje, nebo• marginální gingiva patologicky zbytòuje.
V tìchto situacích radìji hovoøíme o parodontálních chobotech.“ (1)
Deplaquing - rozrušení vrstvy subgingiválního plaku. (1)
Depurace (cleaning, polishing) - odstranìní supragingiválního kamene a leštìní. (1)
Odstranìní zubního kamene - pomocí ultrazvuku a/nebo ruèních nástrojù dochází
k odlouèení supragingiválního zubního kamene, po kterém následuje vyleštìní/zaleštìní
ošetøovaného zubu. (1)
~ 10 ~
Recall – neboli udržovací terapie, nastává po dokonèení léèby parodontopatií. Následné
kontroly jsou zamìøené na udržení si tohoto stavu a prevenci recidivy onemocnìní.
Základem prevence exacerbace je dokonalá ústní hygiena. (2)
Subgingivální ošetøení - u subgingiválního ošetøení se dnes užívají pojmy Scaling (deep
scaling), kdy odstraòujeme subgingivální kámen a plak a závìreèný root planing, bìhem
nìhož dochází mimo jiné k ohlazení povrchu koøene. Tento zákrok neprovádíme
na mìkkých tkáních parodontu a realizujeme ho až po ústupu zánìtlivých zmìn gingivy.
Ošetøení bychom mìli zakonèit výplachem ústního desinficiencia, díky nìmuž dochází
k vyplavení zbytkù uvolnìného subgingiválního kamene. (1)
Uzavøená kyretáž – tím rozumíme odstranìní patologického obsahu pøítomného
v parodontálním chobotu. Tato metoda je pouze v kompetenci lékaøe, nebo• výkon
je nároènìjší: „Pomocí kyret a ostrých jemných lžièek odstraòujeme subgingivální plak
a kámen, intoxikovaný zubní cement, granulace, zbytek epitelu gingivodentálního spojení,
defektní epitel vnitøní strany gingivální stìny chobotu s infiltrovanou a nìkdy i infikovanou
subepiteliální pojivovou tkání.“ (3)
1.2 Anatomie a histologie parodontu
„Parodont (par = vedle, okolo; odontos = zub) sestává z gingivy, zubního cementu,
periodoncia a kosti alveolárního výbìžku.“ (4)
Parodont neboli závìsný aparát zubu, je funkèní biologický systém mìkkých a tvrdých
zubních tkání, jehož existence je vázána na pøítomnost zubù v dutinì ústní (vzniká
pøi proøezávání zubu a zaniká pøi jeho ztrátì). Spoleènì zahrnuje podpùrné a pojivové
tkánì zubu. V prùbìhu stárnutí vidíme zmìny na parodontu, podpùrná tkáò podléhá stálé
vývojové a funkèní pøestavbì. (5)
„Hlavním úkolem parodontu je zakotvení zubu v kosti, tlumení žvýkacích sil, obrana proti
vnìjším noxám a oddìlení prostøedí dutiny ústní od koøene zubu (zajištìní kontinuity
výstelky dutiny ústní). Znalost stavby a funkce zdravého parodontu jsou pøedpokladem
k pochopení patologických zmìn a k jejich terapii (obr 15. I ).“ (4)
~ 11 ~
Obrázek 1 Anatomické struktury parodontu
1.2.1 Gingiva
Gingiva je specializovaná mastikaèní (žvýkací) sliznice v dutinì ústní, která kryje èást
alveolárního výbìžku a èást zubu. Zde obkružuje zub v oblasti cementosklovinné hranice
(pøi fyziologickém stavu), kdy ji rozlišujeme podle jednotlivých zubních plošek
na vestibulární, orální a aproximální. Zdravá gingiva nekrvácí ani pøi traumatizaci
klinickým vyšetøením. (4)
Vestibulární gingivu rozdìlujeme na marginální gingivu (volná), alveolární gingivu
(pøipojenou) a interdentální gingivu (mezizubní papilu). Dáseò pøechází apikálnì
ve sliznici alveolárního výbìžku a rozhraní mezi nimi tvoøí mukogingivální hranice.
Na patrové stranì není pøítomná, protože se zde gingiva a sliznice anatomicky a funkènì
neliší. „Povrch gingivy je z vìtší èásti krytý pøevážnì parakeratoticky rohovìjícím
vrstevnatým epitelem. Pouze na boèních plochách sedel mezizubních papil a na gingivální
stìnì dásòového žlábku se nachází epitel nerohovìjící, hojnì prostoupený lymfocyty.
V subepitelové vazivové tkáni gingivy o tlouš•ce 0,5 – 2,5 mm se nachází cévní pleteò
zvaná plexus gingivalis.“ (1)
~ 12 ~
Marginální
gingiva
Interdentální
gingiva/papila
Alveolární
gingiva
Obrázek 2 Zdravá gingiva (6)
Marginální gingiva neboli volná, je tak nazývána proto, že nemá pevný podklad a tudíž
je pohyblivá. Zasahuje od svého okraje v oblasti krèku až do úrovnì dna dásòového
žlábku. Povrch je hladký a její šíøe se u rùzných autorù liší (od 0,5-2mm do 0,8-2,5mm).
V interdentálním prostoru vytváøí mezizubní papily, mající vestibulární a orální cíp. Mezi
nimi se nachází sedlovitá vkleslina (v laterálním úseku). Její šíøka je menší ve frontálním
úseku, než u zubù v distálním úseku. (1)
Fyziologický dásòový žlábek (sulcus gingivalis) obsahuje pøi fyziologickém stavu
gingivální tekutinu, která vzniká jako transudát z krevní plasmy. Bìhem zánìtu sekrece
gingivální tekutiny pøibývá. Hloubka dásòového žlábku je opìt udávána rùznými autory
jinak. Od 0,1-0,5mm do 0,5-3mm. Povrch zubu a marginální gingiva tvoøí jeho stìny.
V odborné literatuøe se èasto setkáváme s údajem o maximální fyziologické hloubce
2,5mm, ale v nìkterých publikacích mùžeme najít i 3mm. Pøi namìøení vìtší hloubky
mluvíme o parodontálním chobotu, tedy o stavu patologickém. (1)
Alveolární gingiva neboli pøipojená dáseò, je pevnì pøipojená vazivovými vlákny ke kosti
a k cementu. Sahá od dna dásòového žlábku až po mukogingivální hranici a její délka
je udávána v rozmezí od 0 až k 9mm. V dutinì ústní se však vždy nemusí vyskytovat. To
mùže být zpùsobeno primárnì (vrozenì) nebo sekundárnì (mìlké vestibulum oris). (4)
1.2.2 Gingivodentální spojení (attachment)
Gingivodentální
spojení
slouží
k pøipojení
gingivy
je od cementosklovinné hranice až na dno gingiválního sulku.
~ 13 ~
k zubu.
Jeho
rozsah
Je velmi køehké, avšak bìhem života se stále obnovuje. Z dùvodu velkého množství vrstev
má velkou regeneraèní schopnost. Dìlení bunìk zde trvá 3-5 dní, což je kratší doba než
u orálního epitelu (6-12 dnù). Spojovací epitel mùže pøiléhat ke sklovinì, cementu koøene,
dentinu, afibrilárním výbìžkùm cementu na sklovinì nebo také ke cuticula dentis. (3)
Výška spojovacího epitelu se udává od 1,5mm až 2mm a jeho šíøka od 0,1mm až 0,15mm.
Gingivodentální spojení má velký význam v parodontologii a implantologii, protože
jak už jsem popsala výše, má velké reparaèní a regeneraèní schopnosti. Po ztrátì
spojovacího epitelu se vytvoøí nový epitel z bazálních bunìk gingiválního epitelu, který
je histologicky zcela stejný jako pùvodní tkáò. Z pøilehlé vazivové tkánì se do spojovacího
epitelu dostávají lymfocyty, leukocyty a makrofágy, kdy spoleènì s buòkami spojovacího
epitelu vytváøejí bunìènou ochranu spojovacího epitelu. (1)
1.2.3 Periodoncium
Periodoncium, neboli ozubice, vyplòuje periodontální štìrbinu mezi povrchem koøene
zubu a alveolární kostí. Je to vazivová tkáò, která je velice bohatì prokrvená, s velkým
poètem bunìk a vláken. Šíøka je udávána u více autorù jinak, a to od 0,14mm do 1,5mm,
kdy ve smìru koronárním a apikálním je širší než ve støedu.
V tomto prostoru se nacházejí kolagenní vlákna a sí• krevních a lymfatických cév, které
mají výživnou funkci. Periodontální vlákna se na jedné stranì upínají do perforované
vrstvy alveolární kosti a na druhé stranì do cementu (stejnì jako Sharpeyova vlákna
periostu). Kolagenní vlákna vyrovnávají žvýkací tlak díky vlnitému prùbìhu (neprobíhají
pøímo). (7)
1.2.4 Zubní cement
Zubní cement (substantia ossea dentis) je funkèní souèástí parodontu, který pokrývá
povrch koøene zubu. Nedochází zde k fyziologické pøestavbì pomocí dostavby
a odbourávání jako u kosti, protože nemá žádné cévní ani nervové zásobení. Cement mùže
lehce pøesahovat na sklovinu, avšak je fyziologicky kryt gingivou. Napø. pøi recesi gingivy
se cement odhalí. Funkce cementu je zakotvení zubu v alveolu. (1)
1.2.5 Alveolární kost
Alveolární kost je tvoøena kompaktní a spongiózní kostí. Na povrchu se nachází trámèitá
kompaktní kost (lamina corticalis), která je v oblasti koøenového hrotu perforovaná a
~ 14 ~
v tìchto otvùrkách se nacházejí Volkmannovy kanálky, kterými prostupují cévy a nervová
vlákna do periodontální štìrbiny. Alveoly neboli zubní lùžka, jsou od sebe oddìleny
interdentálními septy. U vícekoøenových zubù nacházíme septa interradikulární. (1)
Na rentgenovém snímku, pøi zdravém parodontu, mùžeme vidìt typický stín kompaktní
kosti, tzv. linea corticalis èi lamina dura. Tlouš•ka alveolární kosti je jiná zub od zubu.
Zejména na labiální a bukální plošce mùže být velice tenká. Bìhem života je alveolární
kost vystavena neustálé kostní pøestavbì. Cílenì toto využíváme v ortodontické léèbì.
Za kalcifikaci osteoidní tkánì mùžou osteoblasty produkující kostní matrix. Pøi resorpci
kosti úèinkují osteoklasty, které pocházejí z krevních monocytù. Úbytek alveolární kosti,
k nìmuž dochází s rostoucím vìkem, je jen minimální. Úbytek je dán zmìnami
atrofickými, kdy se ztenèuje povrchová kompaktní kostní vrstva a roste její porosita, avšak
nedochází k resorpci kosti. (1)
1.3 Fyziologie parodontu
Jak už bylo øeèeno, parodont je podpùrná zubní tkáò, která je vázána pouze
na pøítomnost zubu. Hlavní úlohou je upevnìní zubù v èelistech a chránit podpùrnou tkáò
pøed nepøíznivými vlivy. Díky vláknùm, která jsou stimulována laterálními silami,
se kolem krèku nachází pevný periodontální uzávìr. Uspoøádání periodontálních vláken
je pøizpùsobeno tak, aby mohli korigovat vertikální síly na zub a zároveò tyto síly odpružit.
Dentogingivální spojení rozdìluje zub na vnitøní prostøedí (stálé) a vnìjší prostøedí
organismu (nestálé).
Za fyziologické mùžeme považovat takové zmìny na parodontu, které jsou zpùsobeny
zvyšujícím se vìkem. Dle Škacha mùžeme orientaènì pøedpokládat úbytek tkání parodontu
(ve 40 letech 1-2 mm, v 50 letech 2-3 mm a v 60 letech 3-4 mm) z dùvodu atrofických
zmìn. Problémem také mùže být pøetìžování chrupu, které nemusí být v celém rozsahu,
nebo naopak vyøazení zubu z dùvodu jeho neèinnosti. (3)
1.4 Etiologie a patogeneze v parodontologii
Parodontologické onemocnìní vzniká na základì endogenních a exogenních faktorù.
Exogenní faktory rozdìlujeme na primární a sekundární.
Mezi primární faktory zaøazujeme mìkké zubní povlaky, které se na tkáních objevují
dlouhodobì. Mezi sekundární zaøazujeme iatrogenní dráždìní, jako napø. pøevislé
a neleštìné výplnì, nevhodné protetické ošetøení a samotný anatomický tvar zubu (napø.
~ 15 ~
stìsnání zubù). Také sem mùžeme zaøadit chronické ústní dýchání, které zpùsobuje
vysoušení sliznic, což zapøíèiòuje nedostateèný úèinek imunoglobulinu ve slinì
a v sulkulární tekutinì. Sekundární faktory poškozují parodont nepøímo, prvotním
dùvodem je kumulace plaku.
„Geneze plakem podmínìných zánìtù parodontu má histologicky ètyøi stadia.
Podle Page a Schroedera rozlišujeme:

iniciální lézi,

èasnou lézi,

etablovanou lézi

pokroèilou lézi.
Iniciální a èasná léze jsou popisovány jako klinicky manifestní akutní gingivitida.
Etablovaná léze odpovídá chronické gingivitidì. Pokroèilá léze pøedstavuje pøechod mezi
chronickou gingivitidou a parodontitidou. Pøitom je ale tøeba zdùraznit, že chronická
gingivitida nemusí ani pøi neustálé akumulaci plaku nutnì pøejít v parodontitidu.
Pøedpokládá se, že kromì trvalé akumulace plaku mají na rozvoj zánìtlivých onemocnìní
parodontu vliv také další (zèásti neobjasnìné) faktory. V jednom chrupu lze èasto souèasnì
najít nejrùznìjší typy lézí, a tak mùže zdravý parodont sousedit s nejtìžší destrukcí
závìsného aparátu.“ (4)
1.4.1 Primární exogenní faktory
Mikroorganismy pøítomné v mìkkých a tvrdých zubních povlacích, objevující
se dlouhodobì v dutinì ústní, se pøímo podílejí na poškození parodontu. (7)
1.4.1.1 Zubní mikrobiální povlak
Plak je získaná mìkká hmota, usazující se na tvrdých, ale i na mìkkých tkáních dutiny
ústní, na snímatelných náhradách a ortodontických aparátech. Vzniká v místech, kde je
nedokonale provádìná ústní hygiena (predilekèní místa) a lze jej odstranit mechanicky.
Predilekèními místy jsou: cervikální tøetiny zubù, aproximální plošky zubù, jamky, rýhy
a fisury okluzálních plošek zubù. Podle toho, kde se plak vyskytuje, liší se mikrobiální
spektrum. Rozeznáváme tedy plak fissurální, koronární, supragingivální a subgingivální.
Pøi vzniku plakem podmínìných parodontopatií hraje nejvìtší roli subgingivální plak. (3)
Ihned po vyèištìní zubù se na jeho povrchu vytvoøí z bílkovin pelikula. Pøedstavuje
„základní stavební kámen“ zubního mikrobiálního povlaku.
~ 16 ~
1.4.1.1.1 Vývoj plaku
Tvorba supragingiválního plaku na vyèištìných ploškách zubù probíhá ve ètyøech fázích.
1. fáze do nìkolika sekund po dokonale provedené ústní hygienì se na povrchu zubu
vytvoøí již zmiòovaná pelikula. Jedná se o amorfní hmotu, obsahující pøevážnì slinné
bílkoviny. Patøí mezi nì albumin, amyláza, lysozym, imunoglobuliny AgA, IgG
a fosfátový albumin, který je schopný vázat ionty vápníku. Po 2 hodinách její tvoøení
dosáhne tlouš•ka pelikuly 100nm a do 48 hodin to je 500-1000nm. (3)
2. fáze trvá od 4 do 48 hodin. První bakterie se objevují již po 2 hodinách od vyèištìní
zubù. Na povrchu zubu se vychytávají zpoèátku pouze mikroorganismy schopné adheze
(streptokoky, aktinomycety), jež mají na svém povrchu glykokalix, mající specifickou
afinitou k sacharidové složce získané pelikuly. (3) Významnou vlastností streptokokù, je
schopnost tvoøit extracelulární polysacharidy, které umožòují uchycení a kolonizaci
dalších mikroorganismù na povrchu zubu a také slouží jako jejich energetická rezerva.
Ve 3. fázi vrstva plaku mohutní a dochází ke kvalitativním zmìnám v podobì vláknitých
mikroorganismù, Gram+ tyèek, Gram- koky a tyèky a také orálních spirochét.
S mohutnìním plaku se také zlepšují podmínky pro anaerobní mikroorganismy.
Po zhruba 3 týdnech vzniká tzv. zralý plak, ve kterém se objevují poèátky kalcifikace.
Na povrchu najdeme bezstrukturní vrstvu zvanou materia alba a smìrem do hloubky
pøibývá anaerobních mikroorganismù. (3)
4. fáze. „Ve ètvrté fázi, pátý až sedmý den od poèátku tvorby plaku, se komplex
mikrobiálního složení obohacuje o spirochéty a fusiformní bakterie.“ (7)
1.4.1.1.2 Složení plaku
Plak se skládá z bunìèných zbytkù mikroorganismù, odlouèených bunìk sliznièního
epitelu, ze zbytkù potravy a z látek vysrážených ze sliny. Mikroorganismy plaku lze
rozdìlit na aerobní a anaerobní, koky, tyèinky a spirochéty a dále na kvasinky a prvoky.
Škodlivé
pro
parodont
jsou
zejména
Actinobacillus
actinomycetemcomitans,
Fusobacterium, Actinobacillus, Actinomyces a Treponema.
Podíl mikroorganismù v plaku je 70 – 80%, avšak zastoupení skupin a druhù se liší mezi
jedinci, ale i u jednotlivých zubù. Dále se zde nachází intermikrobiální matrix a to 25%
objemu. Matrix obsahuje glykoproteiny ze sliny nebo gingivální tekutiny a extracelulární
polysacharidy z mikrobù.
~ 17 ~
V subgingiválním plaku bylo dosud izolováno témìø 300 druhù mikroorganismù.
Je zde tzv. plak adherující vrstva. K mìkkým tkáním pøiléhá vrstva plaku tvoøená témìø
výhradnì anaeroby, a sice Gram- tyèinkami a spirochétami. V období zánìtu tato vrstva
mohutní a øíká se jí neadherující èi plovoucí plak. Pøi rychle progredující parodontitidì
tvoøí až 90% mikroorganismù anaeroby, zejména Gram- tyèky a spirochéty. Ve více než
90% pravých parodontálních chobotech pøi lokalizované juvenilní parodontitidì,
se nachází fakultativnì anaerobní druh Actinobacillus actinomycetemcomitans. (3)
1.4.1.1.3 Škodlivé produkty plaku
V plaku jsou jako škodlivé látky hlavnì endotoxiny neboli lipopolysacharidy, které jsou
uvolòovány pøi rozpadu bunìèných tìl Gram- bakterií. Další skupinou jsou extra
a intracelulární polysacharidy bakteriálního pùvodu. „Škodlivý úèinek pro parodont mají
též bakteriální enzymy, zejména proteázy, mukopolysacharidázy (hlavnì hyaluronidáza),
neuraminidáza. Dalším zdrojem enzymù jsou neutrofilní granulocyty, které pøi fagocytóze
uvolòují granula s obsahem neutrálních proteáz (elastáza, kolagenáza), kyselých hydroláz
(kathepsin), štìpících nejen proteoglykany bakteriálních membrán, ale i tìlu vlastní
kolagen a fibrinogen.“ (3) Jiné toxicky pùsobící produkty plaku jsou kyselina mravenèí,
octová, propionová, máselná a amoniak.
1.4.1.2 Obranná reakce organismu
Obrannou reakcí organismu na mikroorganismy plaku je zánìt. Na dnì parodontálního
chobotu se snižuje koronárnì vrstva epitelu gingivodentálního spojení a stává
se prùchodným pro Gram+ mikroorganismy. Dále se zvyšuje tvorba gingivální tekutiny.
Na povrchu zubního koøene se vyskytují zplodiny plaku a stává se cizorodou tkání pro
vlastní organismus.
Dùležitou roli pro vznik zánìtu zde hrají osteoklasty a prostaglandiny. Prostaglandiny
stimulují spoleènì s interleukinem osteoklasty, které zpùsobují demineralizaci kosti,
odbourávaní zubního cementu a kostní matrix. Negativním dùsledkem èinnosti tkáòových
makrofágù je úbytek tkání parodontu. (3)
1.4.2 Sekundární exogenní faktory
Sekundární faktory (ko-faktory) sami od sebe nezapøíèiòují vznik parodontopatií,
avšak usnadòují retenci plaku nebo podporují mechanismy primárního komplexu pøíèin,
~ 18 ~
které jsou vyvolávány plakem. Tyto faktory mùžeme rozdìlit na pøirozenì a iatrogennì
vzniklé. (7)
Do sekundárnì vzniklých faktorù pøirozenì se vyskytujících, zaøazujeme zubní kámen,
slinu, ústní dýchání, ortodontické anomálie a traumatické artikulace. Do iatrogennì
vzniklých zaøazujeme pøevislé a povrchovì neupravené výplnì, nesprávnì zhotovené
protetické práce a traumatické artikulace jako následek stomatologického ošetøení. (7)
1.4.2.1 Zubní kámen
Zubní kámen neboli Calculus dentis, vzniká mineralizací zubního plaku. Tato
mineralizovaná nebo mineralizující vrstva se vyskytuje na povrchu zubù, ale i na jiných
pevných strukturách nacházejících se v prostøedí dutiny ústní. A tím jsou napø. fixní
a snímatelné náhrady, ortodontické aparáty a povrchy implantátù. Zubní kámen pùsobí
hlavnì jako nosiè plaku (proto ho zaøazujeme mezi sekundární èinitele) a zabraòuje
øádnému provádìní ústní hygieny. Podle vztahu ke gingivì rozdìlujeme zubní kámen
na supra a subgingivální. (3)
Supragingivální zubní kámen je žlutavì bílý, avšak po úèinku nìkterých chromatogenních
látek (napø. káva, èaj, tabák a èervené víno) se mùže zbarvit. Supragingivální proto,
že se nachází na okraji marginální gingivy. Jeho predilekèními místy vzniku jsou oblasti
vývodù velkých slinných žláz a to bukálnì na horních molárech (Stenonùv vývod)
a lingválnì na dolních frontálních zubech (Wartonùv vývod). Zubní kámen lze detekovat
pomocí sondy a zrcátka, avšak odstranit lze pouze mechanicky. (7)
Subgingivální zubní kámen najdeme v pravých, pøípadnì nepravých parodontálních
chobotech, pøièemž skuteèný subgingivální kámen najdeme pouze v pravých chobotech.
Subgingivální kámen nemá predilekèní místa a vyšetøíme ho napø. WHO sondou. Má
vìtšinou hnìdou až èernou barvu a to z dùvodu odbouraného hemoglobinu rozložených
erytrocytù z krve. Pøi vìtším množství kamene pod gingivou dáseò nepøiléhá k zubu,
kámen mùže prosvítat pøes stìnu parodontálního chobotu nebo ho lze také vidìt
na rentgenových snímcích. (7)
Aby mohlo dojít k mineralizaènímu procesu, musí být uvolòovány vápenaté ionty
z pøesycených roztokù jako je slina nebo gingivální tekutina. K vysrážení iontù vápníku
musí být prostøedí v dutinì ústní alkalické. Mineralizace zaèíná tvorbou mineralizaèních
center, která se vytváøí zhruba za 3 týdny od poèátku tvorby plaku. Centra se postupnì
~ 19 ~
spojují a mineralizace pokraèuje do té doby, než soli dosáhnou 70-80% hmotnosti plaku.
(7)
1.4.2.2 Slina
Jde o vazkou prùhlednou tekutinu, které se za fyziologických podmínek bìhem 24 hodin
vytvoøí asi 1,5 litru. Na produkci slin se nejvíce podílí podèelistní slinná žláza (cca ze 69%,
vytváøí seromucinózní slinu). Podle obsahu látek mùže mít charakter serózní, mucinózní,
èi smíšený. Souèasnì obsahuje i èást tekutiny gingiválního sulku. Slina má velkou
pufrovací schopnost, protože neutralizuje produkty kyselinotvorných bakterií. Proto je
snížená produkce (xerostomie, aplazie slinných žláz) provázena velkou kazivostí zubù.
Funkce sliny:

úèastní se zpracování sousta, štìpí škroby

zvlhèuje povrch sliznic a zubù, samooèiš•ování

udržuje acidobasickou rovnováhu

podílí se na remineralizaci skloviny

brzdí penetraèní schopnost bakterií a zpomaluje pøilnutí bakterií

úèastní se vyluèování nìkterých cizorodých látek (4)
1.4.2.3 Ústní dýchání
Z dùvodu chronického ústního dýchání dochází ke stálému vysušování sliznic. Èímž chybí
v dutinì ústní antibakteriální úèinek imunoglobulinù (omezení obranných úèinkù sliny).
Tito pacienti mívají postiženou marginální dáseò horní èelisti. (7)
1.4.2.4 Ortodontické anomálie
Stìsnání zubù výraznì zhoršuje provádìní øádné ústní hygieny a zlepšuje podmínky pro
usazování plaku. Anomálie v postavení zubù mùžou sekundárnì vést k mechanické
traumatizaci gingivy nebo k rychlejší zánìtlivé destrukce parodontu. (3)
1.4.2.5 Traumatická artikulace
Traumatická artikulace mùže vzniknout pøi zmínìných ortodontických anomáliích,
špatném stomatologickém ošetøení (napø. nevyartikulované výplnì, fixní protetické práce)
nebo pøi jednorázovém traumatu. Tyto faktory nejsou pøíèinou zánìtu parodontálních tkání,
avšak urychlují zánìtlivé zmìny parodontu, pohyblivost zubù, nebo jejich putování. (3)
~ 20 ~
1.4.2.6 Celková onemocnìní
Celková onemocnìní zaøazujeme do sekundárnì etiologických faktorù celkové povahy.
Na rozvoj parodontitidy se výraznì mohou podílet celkové choroby, jako jsou Diabetes
mellitus pøedevším 1. typu, HIV infekce, genetické syndromy a dispozice (Downùv
syndrom, neutropenie). Další roli pøi rozvoji parodontitidy se mohou podílet výkyvy
hladiny hormonù (steroidních). Výkyvy hladin estrogenù objevující se zejména v období
puberty, gravidity, užívání hormonální antikoncepce nebo pøi medikamentózní léèbì
steroidními hormony, se podílejí na zvýšené reaktivitì gingivy. V souèasnosti se také
diskutuje o vlivu avitaminóz (železo, vit A a B), osteoporózy, stresu a vnitøních faktorù
(napø. pohlaví, vìk, rasa) a sociální postavení. Také nesmíme opomenout škodlivého
úèinku kouøení na parodont. (3)
1.4.3 Endogenní faktory
Do endogenních faktorù zaøazujeme vrozená imunologická onemocnìní, která usnadòují
vzplanutí parodontologického postižení (napø. Multiformní erytém). (7)
1.5 Vyšetøení parodontu
Abychom došli ke správné diagnóze, musíme nejdøíve odebrat anamnézu pacienta
(informace o jeho celkovém zdravotním stavu, subjektivních a objektivních potížích). Dále
následuje øádné vyšetøení stavu sliznic a parodontu. Na základì získaných údajù stanovíme
léèebný plán. (3)
1.5.1 Screeningové vyšetøení
Screeningové vyšetøení mùžeme zaøadit mezi první klinické, orientaèní vyšetøeni. Toto
vyšetøení je indikováno u každého pacienta, vyjma bezzubých pacientù. Vyšetøujeme
a popisujeme povlak (množství, lokalizaci, zbytky jídla), zubní kámen (kvalita, množství,
lokalizace), gingivu (barva, povrch, krvácivost-PBI), stav parodontu pomocí CPI-TN, tvrdé
zubní tkánì, ústní sliznici a jazyk. K tomuto vyšetøení nám také poslouží rentgenové
snímky, které nás informují o stavu alveolární kosti. Podávají nám informaci o rozsahu
a lokalizaci poškození alveolu, stavu mezikoøenových prostorù, charakteru periodontální
štìrbiny a o subgingiválním kameni. Resorpce laminy dury je prvním objektivním
pøíznakem poèínající parodontitis. (7)
1.5.2 Komplexní vyšetøení
Do komplexního vyšetøení zahrnujeme anamnézu, která se skládá z tìchto èásti:

rodinná anamnéza
~ 21 ~

sociální anamnéza

farmakologická anamnéza

alergická anamnéza

osobní anamnéza

nynìjší onemocnìní
Anamnéza neboli pøedchorobí, je nezbytnou souèástí každého vyšetøení.
Dále do komplexního vyšetøení zaøazujeme fyzikální vyšetøení, které nám vypoví
kompletní pøehled o klinickém stavu pacienta. Paraklinická vyšetøení do kterých spadá
laboratorní vyšetøení a zobrazovací metody. Dále stomatologické vyšetøení, které
rozdìlujeme na extraorální a intraorální vyšetøení. Do intraorálního vyšetøení zaøazujeme
vyšetøení zubù, kde se dokumentuje stav chrupu, diagnóza kazu a zkouška vitality. Do
tohoto vyšetøení také spadají parodontální indexy. Z tìchto vyšetøení stomatolog stanoví
diagnózu, komplexní léèebný plán a vše zdokumentuje.
Jako dentální hygienistka, se pøi vyšetøení stavu ústní hygieny, soustøedím na lokalizaci
a množství plaku. K tomuto vyšetøení nám pomohou plak indexy, kterým se budu vìnovat
v kapitole „Indexy v parodontologii“. Pacientovi ujasníme jeho nedostatky a provedeme
motivaci a instruktáž. Pro vyšetøení gingivy nám slouží gingivální indexy (viz kapitola 1.6
Indexy
v parodontologii).
K vyšetøení
hloubky
parodontálních
chobotù
(pokud
se vyskytují), nám slouží kalibrovaná sonda. Hloubka se mìøí od nasondovaného dna
parodontálního chobotu, k okraji marginální gingivy, a to v milimetrové škále. Musíme
dodržovat paralelitu sondy s dlouhou osou zubu. (1)
1.5.3 Kontrolní komplexní vyšetøení
Kontrolní vyšetøení provádíme po realizaci iniciální terapie. Cílem je zhodnotit efekt
terapie a stanovení dalšího léèebného plánu. U pacienta s onemocnìním parodontu
se snažíme dosáhnout stabilizovaného stavu. Pokud tomu tak není, remotivujeme jej,
reinstruktujeme a naplánujeme návštìvy v kratších èasových intervalech. (1)
1.5.4 Vyšetøení v rámci udržovací terapie
Pøi každé návštìvì vyhodnocujeme stav dutiny ústní, stav gingivy a množství plaku
pomocí indexù. Pokud jsou pøítomny mìkké nebo tvrdé zubní povlaky, dojde
k profesionálnímu ošetøení. Hloubku parodontálních chobotù bychom mìli vyšetøit
alespoò 1 za rok. (1)
~ 22 ~
1.6
Indexy v parodontologii
Indexy nám slouží k posouzení orálního zdraví pacienta a ke kontrole výsledkù terapie.
Pomocí indexù pacientovi vysvìtlíme, kde jsou jeho nedostatky a kde je tøeba zlepšit
hygienu. Indexy mùžeme rozdìlit na numerické (hodnotí pomocí èíselné stupnice)
a dichotomní (udávají pøítomnost nebo absenci urèitého pøíznaku slovy ANO x NE). (3)
Indexy nám také slouží pro epidemiologické úèely, motivaci pacienta a stanovení léèby.
Hlavní požadavky na parodontologické indexy jsou: rychlost, objektivita, jednoduchost,
reprodukovatelnost, snadné provádìní i pomocným personálem bez zvláštního zaškolení.
Vyšetøení parodontu provádíme pomocí kalibrované sondy. Na konci sondy je kulièka
s prùmìrem 0,5mm. (3)
1.6.1 Hygienické indexy
Slouží ke zmapování a k zaznamenání stavu ústní hygieny, a to nejèastìji tím, že sledují
pøítomnost plaku nebo zubního kamene.
OHI (Oral Hygiene Index, Grenne a Vermillon)
V tomto indexu se hodnotí 2 složky. Množství plaku a množství zubního kamene.
Tabulka 1 Oral Hygiene Index
0
1
2
3
Plak/zubní kámen nenalezen
Plak/zubní kámen v cervikální tøetinì korunky
Plak/zubní kámen i ve støední tøetinì korunky
Plak/zubní kámen pokrývá více než 2/3 korunky
Hodnota OHI je dána souètem hodnot množství plaku a množství zubního kamene. (3)
~ 23 ~
PI (Plaque Index, Silness, Loe)
Posouzení pøítomnosti plaku v oblasti krèku na 4 místech u každého sledovaného zubu. (3)
Tabulka 2 Plaque Index
0
Plak nenalezen
1
Plak není viditelný okem, ulpívá na sondì
2
Plak viditelný pøi okraji gingivy
3
Plak masivnì, popø. vyplòuje mezizubní prostory
API (Aproximal Plaque Index, Lange)
Dichotomní index hodnotící pøítomnost interdentálního plaku. Evaluace se provádí
po kvadrantech a to:
Tabulka 3 Rozdìlení kvadrantù
Orální (palatinální)
Vestibulární (bukální)
Vestibulární (bukální)
Orální (lingvální)
Hodnoty získáme dle vztahu:
API =
୮୭þୣ୲୫tୱ୲ୱ୮୪ୟ୩ୣ୫
୮୭þୣ୲୦୭ୢ୬୭ୡୣ୬êୡ୦୫tୱ୲
x 100 (%)
Optimální hodnoty API jsou v rozmezí 0-25%, vyhovující jsou 35-70% a nevyhovující
jsou 70-100%. (5)
HYG (Interdental Hygiene Index)
Tento index je podobný jako API, avšak se zde hodnotí úseky bez plaku.
HI =
ୱ୭୳«ୣ୲୫Àୱ୲ୠୣ୸୮୪ୟ୩୳
ୱ୭୳«ୣ୲୫³âୣ୬ýୡ୦୫Àୱ୲
x 100 (%)
Optimální hodnoty HYG jsou v rozmezí 75-100%, vyhovující jsou hodnoty 35-70%
a nevyhovující jsou sumy 0-25%. Pøed plánovanou operací na parodontu by tato hodnota
mìla pøesahovat 80%. (5)
QHI (podle Quigleyho a Heina)
Tento dichotomní index hodnotí pøítomnost plaku pomocí obarvením, je velice názorný
pro pacienta. (8)
~ 24 ~
Tabulka 4 Index podle Quigleyho a Heina
0
Žádný plak
1
Jednotlivé ostrùvky plaku
2
Linie plaku u gingiválního okraje
3
Plak v cervikální 1/3 korunky
4
Plak zasahující do 2/3 korunky
5
Plak pokrývá incizální tøetinu korunky
1.6.2 Gingivální indexy
Zamìøují se na stav gingivy, pøedevším sledují stupeò zánìtlivých zmìn. Hlavním
pøíznakem zánìtu je krvácení dásní. Proto se tyto indexy zamìøují na zjištìní míry
krvácivosti. Testy krvácivosti selhávají u kuøákù. Gingiva vlivem následku kouøení krvácí
ménì.
PBI (Papillary Bleeding Index, Saxer, Mühlemann)
Tento gingivální index posuzuje stav mezizubních papil. Hodnotí se po kvadrantech
a støídá se orální a vestibulární plocha.
Tabulka 5 Rozdìlení kvadrantù
Orální (palatinální)
Vestibulární (bukální)
Vestibulární (bukální)
Orální (lingvální)
U kompletního chrupu se v každém kvadrantu vyšetøuje 7 mezizubních papil, postupným
objetím pomocí parodontologické sondy. Po 20 sekundách odeèítáme hodnoty.
Tabulka 6 Papillary Bleeding Index
0
1
2
3
4
PBI =
Žádné krvácení
Bodové krvácení
Krvácivá linie èi nìkolik krvácivých bodù
Interdentální trojúhelník vyplnìný krví
Kapky krve stékající do okolí
ୱ୭୳þୣ୲୩୰୴iୡୣ୨tୡtୡ୦୮ୟ୮୧୪
୮୭þୣ୲୴୷ãୣ୲Ĝୣ୬êୡ୦୮ୟ୮୧୪
~ 25 ~
Obrázek 3 Stupnì krvácivosti dle PBI (6)
V kompletním chrupu je nejvyšší sumární hodnota PBI 112. Nejideálnìjší jsou hodnoty
blížící se nule. Chtìné hodnoty jsou v rozmezí 0-10 v kompletním chrupu. (5)
BOP (Bleeding on Probing)
BOP je dichotomní index, který hodnotí stav gingivy na 4 zubních ploškách. (8)
BOP =
୮୭þୣ୲୮୭୸୧୲୧୴୬tୡ୦୫tୱ୲୶ଵ଴଴
ୡୣ୪୩୭୴ê୮୭þୣ୲୫ČĜୣ୬êୡ୦୫tୱ୲
GI (Gingival Index, Loe, Silness)
Kriteria indexu jsou: zarudnutí, zduøení, krvácení a ulcerace. Stav gingivy se hodnotí
po objetí krèkù vyšetøovaných zubù parodontologickou sondou. (3)
Tabulka 7 Gingival index
0
1
2
3
Bez nálezu
Lehký zánìt s mírnými zmìnami barvy, bez krvácení
Výrazný zánìt se zarudnutím, zduøením a krvácením na podnìt
Tìžký zánìt se silným zarudnutím, zduøením a ulceracemi, spontánní
krvácení
SBI (Sulcus Bleeding Index, Mühlemann a Son)
Další dichotomní index, hodnotící pøítomnost èi nepøítomnost krvácení gingivy
po provokaci její marginální a interdentální èásti. (4)
~ 26 ~
SBI =
ୱ୭୳þୣ୲୩୰୴iୡୣ୨tୡtୡ୦୫tୱ୲
୮୭þୣ୲୴୷ãୣ୲Ĝ୭୴ୟ୬êୡ୦୫tୱ୲
Tabulka 8 Sulcus Bleeding Index
0
1
2
3
4
5
Bez krvácení po sondáži, gingiva vypadá zdravì
Bodovitá krvácení 1-15s po sondáži, viditelnì zdravá gingiva
Krvácení po sondáži, zmìna barvy, bez zduøení
Krvácení po sondáži, zmìna barvy, lehké zduøení
Krvácení po sondáži, zmìna barvy, zjevné zduøení
Spontánní krvácení, zmìna barvy, výrazné zduøení, možné
ulcerace
1.6.3 Parodontální indexy
Slouží ke sledování stavu parodontu a míry jeho poškození. První z hlavních ukazatelù
postižení parodontu je výskyt parodontálních kapes a ústup kosti alveolárního výbìžku.
Indexy se zamìøují na pozorování již uvedených pøíznakù.
CPITN (Community Periodontal Index and Treatment Needs, Ainamo)
Tento index vznikl na doporuèení WHO. Je to nejpoužívanìjší index v epidemiologii
parodontitidy. Slouží k rychlému orientaènímu hodnocení stavu parodontu a z nìho
plynoucí potøeby terapie. Vyšetøení provádíme pouze u stálých zubù pomocí kalibrované
sondy. Chrup se dìlí na sextanty, 2 frontální a 4 laterální. (3)
Hodnocené zuby u dìtí a mladistvých do 19 let (Ramfjordovo schéma): (1)
Tabulka 9 Ramfjordovo schéma
(17) 16
(11) 21
26 (17)
(47) 46
41 (31)
36 (37)
U pacientù starších 19 let se vyšetøují všechny funkèní zuby v sextantu s výjimkou 3.
molárù. (1)
Tabulka 10 Vyšetøované zuby u CPITN
17- 14
47 - 44
13 – 23
43 – 33
24 – 27
34 - 37
Abychom mohli hodnotit sextant, musí být pøítomny alespoò 2 funkèní zuby. Je-li
pøítomen pouze 1 funkèní zub, namìøený údaj pøiøadíme k sousednímu sextantu.
V jednotlivých sextantech zaznamenáváme pouze nejvyšší namìøenou hodnotu. (3)
~ 27 ~
Tabulka 11 11 Community Periodontal Index and Treatment Needs
CPI
0
TN
Zdravý parodont
1
Krvácení po sondáži
2
Sub/supragingivální zubní kámen,
iatrogenní dráždìní
3
Choboty do 5 mm
4
Choboty nad 6 mm
I
= motivace, instruktáž
II
= I+ odstranìní zubního kamene a
iatrogenního dráždìní
III
= I+II+ komplexní terapie
PI (Periodontal Index, Russell)
Hodnocení se provádí na všech zjištìných zubech, pomocí kalibrované sondy.
Tabulka 12 Periodontal Index
0
Negativní nález
1
Zánìt marginální gingivy okolo èásti zubu
2
6
8
Zánìt marginální gingivy okolo celého zubu
Parodontální chobot, obnažení koøene
Pokroèilá destrukce parodontu, ztráta funkce zubu
Døíve se používalo i pøídatné rentgenové vyšetøení. (3)
1.7 Klinický a RTG obraz parodontitidy
Parodontitida má v poèátcích asymptomatický prùbìh, pacient necítí potøebu vyhledat
odbornou pomoc. U každého klienta se od poèátku onemocnìní vyskytuje tzv. triás
symptomù: plakem podmínìná gingivitis, pravé parodontální choboty a resorpce kosti
alveolárního výbìžku. Mimo to mohou být také pøítomny další projevy, jako foetor ex ore,
parestézie gingivy, obnažování povrchu zubního koøene, zvýšená pohyblivost zubù, zmìna
polohy zubù, hnisavá exsudace z pravých parodontálních chobotù, parodontální absces,
pulpoparodontální postižení a eliminace (ztráta) zubu. (3)
1.7.1 Plakem podmínìná gingivitis
U plakem podmínìných gingivitid, je obvykle dáseò zarudlá, zduøelá, hladká a lesklá.
Zánìt gingivy vìtšinou nacházíme v chronické fázi, pøi sondáži je bolestivost mírná nebo
se vùbec nevyskytuje. Pøi akutním zhoršení nebo pøi novém vzplanutí (exacerbace)
výraznìji krvácí a je bolestivá. U nìkterých pacientù mùžeme najít tzv. negativní papily
(zánik papil), kde se pak více hromadí plak. (3)
1.7.2 Pravé parodontální choboty
Parodontální chobot užíváme jen ve spojení s patologicky zmìnìným parodontem.
Choboty rozdìlujeme na pravé a nepravé. Pravé parodontální choboty vznikají pouze
~ 28 ~
pøi parodontitidì. Jsou dùsledkem ztráty podpùrných tkání parodontu a jsou spojené
s ústupem spojovacího epitelu smìrem apikálním. Podle vztahu dna chobotu k vrcholku
kostního mezizubního septa je lze dìlit na supra a infraalveolární. V chobotu najdeme
subgingivální plak, subgingivální kámen, dr• z odlouèených epitélií odumøelých
mikroorganismù a leukocytù, nespecifickou granulaèní tkáò a hnis.
1.7.3 Resorpce kosti alveolárního výbìžku
Abychom stanovili pøesné hodnocení úbytku alveolární kosti, potøebujeme pacientovi
zhotovit rentgenový snímek a to nejlépe intraorální. Za fyziologické považujeme
mezizubní kostní septum zasahující do úrovnì cementosklovinné hranice. Pokud
na rentgenovém snímku vidíme rozrušenou vrstvu laminy dury, jedná se o poèínající kostní
resorpci. Pøi rozsáhlejším úbytku alveolárního výbìžku mluvíme o pokroèilém stádiu
parodontitidy. (3)
1.7.4 Foetor ex ore (halitosis)
Zápach z úst mùže být známkou neléèené parodontitidy. Hlavní pøíèina je špatná ústní
hygiena, kdy se v ústech vyskytují organické slouèeniny plaku. Další pøíèinou zápachu
mùže být kouøení, retence zbytkù potravy, gangrenózní zuby, onemocnìní mìkkých tkání,
chronická rýma a další onemocnìní týkající se trávicího a dýchacího ústrojí. Pøi terapii
se snažíme zjistit pøíèinu a odstranit ji. Pøípadnì doporuèíme pøípravky proti zápachu z úst.
(9)
1.7.5 Obnažování povrchu zubního koøene
V dùsledku ztráty podpùrných tkání, dochází k obnažování povrchu zubního koøene a tím
se prodlužuje délka klinické korunky. Obnažování se nachází obvykle cirkulárnì po celém
obvodu zubu. U zubù, kde je vìtší ztráta kosti, bývá obnažení výraznìjší. U obnažených
koøenù musí pacienti dbát na kvalitní ústní hygienu, snadnìji zde vzniká zubní kaz.
Obnažený koøen mùže, ale také nemusí, být citlivý na termické, chemické a mechanické
podnìty. U pokroèilé parodontitidy dochází k obnažení vchodù do mezikoøenových
prostorù (furkace). Pacienti nejsou schopni tyto prostory doèistit, hromadí se zde plak, což
má za následek prohlubování projevù již vzniklé parodontitis. (3)
1.7.6 Zvýšená pohyblivost zubù
Pohyblivost zubù stanovujeme v rámci komplexního vyšetøení stavu parodontu.
Pøi parodontitidì, se výška alveolární kosti snižuje a tím dochází k redukci inzerèní plochy
koøenù postiženého zubu pro periodontální vazy. Také mùže docházet k rozšiøování
~ 29 ~
periodontálních štìrbin. Zvýšená pohyblivost zubù nemusí odrážet stupeò zánìtlivé
destrukce tkání parodontu. Nìkdy i zuby s výraznì destruovaným parodontem jsou
dlouhodobì dostateènì pevné.
V klinické praxi užíváme nejèastìji toto dìlení:
I.
Pohyblivost pouze horizontální, maximálnì 1mm
II.
Pohyblivost pouze horizontální, maximálnì 3mm
III.
Pohyblivost i smìrem vertikálním, vìtší pohyblivost horizontální (5)
Dynamické mìøení pohyblivosti pomocí Periotestu:
Tabulka 13 Dynamické mìøení pohyblivosti
Manuálnì zjištìná pohyblivost
Stupeò
Periotest
Klinicky pevný zub
Vnímatelná pohyblivost
Viditelný pohyb
0
I
II
III
-8 až +9
+10 až +19
+20 až +29
+30 až +50
Pohyblivost nebo tlak rtù a jazyka
1.7.7 Zmìna polohy zubù
Pacienti èasto pøicházejí do ordinace lékaøe z dùvodu tzv. putování zubù. Nejèastìji zaènou
mìnit polohu frontální zuby horní èelisti. Vìjíøovitì se rozestupují a jdou do protruze.
Zuby mohou rotovat, vytváøejí se diastema a tremata (mezery mezi zuby). Pøi chybìní
antagonistù putují zuby do supraokluze. (3)
1.7.8 Eliminace zubù (ztráta)
Pøi pokroèilé parodontitidì dochází z dùvodu ztráty parodontálních vazù k eliminaci zubù.
Nejprve pacient poci•uje viklavost zubu, v terciálním stádiu mùže dojít ke ztrátì zubu pøi
kousnutí do tvrdší stravy. (3)
1.8 Klasifikace plakem podmínìných chorob parodontu
Plak hraje u onemocnìní parodontu hlavní roli. V této kapitole se budu vìnovat plakem
podmínìné gingivitis a parodontitis.
1.8.1 Onemocnìní gingivy
Onemocnìní gingivy mùže být zánìtlivé, ale i nezánìtlivé povahy. Klinické projevy jsou
omezeny pouze na dáseò. U Gingivitid tedy nikdy nenacházíme tvorbu pravých
parodontálních chobotù, porušení stìny alveolu a viklavost zubù. Mùže pøejít
do chronického stádia. Pøi pøetrvávající nedostateèné hygienì nìkdy prograduje do plakem
~ 30 ~
podmínìné parodontitis. Zdravá gingiva je bledì rùžová, povrch je dolíèkovaný (stippling),
je tuhá, pružná, nekrvácí a nebolí. (3)
1.8.1.1 Plakem podmínìná gingivitis a její terapie
Jak už z názvu vyplývá, v etiologie plakem podmínìné gingivitis hraje významnou roli
zubní mikrobiální povlak.
Zánìt je vystupòován v místì, kde je chronické dráždìní plakem, zubním kamenem nebo
pøevislými výplnìmi. Zánìt tedy mùže být lokální, napø. na jedné papile, nebo difuzní,
v celém rozsahu chrupu. Na chronickém prùbìhu zánìtu vidíme gingivu zarudlou,
edematózní, lesklou a hladkou, vymizelý stippling, na podnìt krvácí, avšak bolestivost
chybí. Pacient èasto pøichází do ordinace s problémem krvácejících dásní bìhem èištìní
zubù. Pøi akutní exacerbaci zaènou pacienta bolet dásnì, tím si pøestává bolestivá místa
èistit, zaène se zde hromadit plak a stav se zhorší. (3)
Pøi terapii postupujeme tak, aby byl odstranìn zubní plak a místa jeho retence. Pøed
zahájením léèby je potøeba si uvìdomit, jestli je pacient v akutním èi chronickém stádiu.
V akutním stádiu bychom rozhodnì nemìli odstraòovat místní škodliviny (kámen, pøevislé
výplnì). Pacientovi vypláchneme dezinfekèním roztokem nepravé choboty, provedeme
motivaci a instruktáž. Pro domácí použití mu doporuèíme nejlépe ústní vodu a zubní pastu
s úèinnou látkou chlorhexidine-digluconate na ètrnáct dní. Za dva týdny si pacienta
pozveme na kontrolu, odstraníme místní škodliviny a popøípadì provedeme remotivaci
a reinstruktáž.
1.8.1.2 Plakem podmínìné, hormonálnì modulované gingivitidy
Do tìchto gingivitid øadíme 3 nejvýznamnìjší zánìtlivé procesy.
1.
Gingivitis hyperplastica juvenilis seu pubertalis
Etiologickým faktorem u tohoto zánìtu je plak a hormonální zmìny v období puberty.
V tomto období je gingiva vystavena vìtší vnímavosti na lokální dráždìní. Vzniká
po proøezání stálých zubù, pøed pubertou. (3) Na gingivì se z patologicko-anatomického
hlediska vyskytuje hyperplazie s hyperémií, zánìtlivý infiltrát a edém. Objektivnì se zde
nacházejí stejné pøíznaky jako u plakem podmínìné gingivitis a hyperplazie gingivy.
Terapie je stejná jako u plakem podmínìné gingivitis. (2)
~ 31 ~
2.
Gingivitis hyperplastica gravidarium
Etiologickým faktorem je zde zubní plak a hormonální zmìny v období tìhotenství.
Jestliže pacientka mìla již pøed otìhotnìním plakem podmínìnou gingivitis, vystupòuje se
již pøítomný zánìt (2. polovina tìhotenství). Objektivnì se zde nacházejí stejné pøíznaky
jako u plakem podmínìné gingivitis a hyperplazie gingivy. Po porodu zánìtlivé zmìny
ustupují. (3)
3.
Gingivitis pøi hormonální antikoncepci (pill gingivitis)
Etiologickým faktorem je zde zubní plak a hormonální zmìny navozené dlouhodobém
užíváním hormonální antikoncepce. Patologicko-anatomicky, klinicky i terapeuticky
shodné s gingivitis hyperplastica gravidarium. (2)
1.8.1.3 Plakem podmínìná gingivitis modifikovaná poruchami výživy
Plakem podmínìná gingivitis modifikovaná poruchami výživy nebo také gingivitis
modifikovaná malnutricí, se vyskytuje vìtšinou v rozvojových zemích. Ve vyspìlých
zemích tato gingivitis vzniká v souvislosti s medikací, ozáøením, užíváním drog,
alkoholismem a s tìžkými onemocnìními. Nedostatek pøíjmu vitamínù (A, B, C, D)
a esenciálních stopových prvkù (Mg, Fe, Zn) vede k postižení parodontálních tkání a také
nepøímo k poškození imunitního systému. (7)
1.8.2 Onemocnìní parodontu
„Zánìtlivé postižení tkání parodontu pøesahující dentogingivální uzávìr, které je provázeno
tvorbou pravých parodontálních chobotù a resorpcí kosti.“ (2) Onemocnìní parodontu
vyvolávají mikroorganismy, které se ve zdravé dutinì ústní nevyskytují. Tìmito patogeny
jsou Actinobacillus actinomycetemcomitans a Porphyromonas gingivalis, ale i s urèitým
omezením Bacteroides forsythus.
Pøi dlouhodobé pøítomnosti plaku na strukturách parodontu se u vìtšiny lidí za urèitou
dobu vyvine parodontitida. Jak Mutschelknauss ve své knize Praktická parodontologie
uvádí: „ „Pøirozený prùbìh“ parodontitidy byl sledován v jedné studii u skupiny obyvatel
bìhem více než 15 let. Bez možnosti zubního ošetøení a prostøedkù orální hygieny a pøes
masivní výskyt plaku a zubního kamene se pøesto vyvinula jen u 8% vyšetøovaných tìžká
destruktivní parodontitida. U 81% došlo k lehkému nebo mírnému prùbìhu a 11%
sledovaných nepostihla žádná parodontitida.“ (7)
~ 32 ~
Progrese onemocnìní závisí na mnoha faktorech. Frekvenci a efektivitì odstraòování
plaku, imunitním stavu pacienta, pøíjmu potravy (konzistence a složení), pøíjmu tekutin
(obsah cukrù a kyselých látek), salivaci, postavení zubù. Roli mohou hrát i nìkterá celková
onemocnìní (diabetes mellitus, AIDS, nemoci krevní øady aj.). Nìkteré èinitele lidský
faktor neovlivní. Kvalitu ústní hygieny však ovlivnit lze.
1.9 Léèebný plán parodontitidy
Stanovit léèebný plán mùžeme pouze na základì klinického a rentgenového vyšetøení,
vìku pacienta, jeho celkovému zdravotnímu stavu a jeho zájmu o léèbu. Samozøejmì zde
také hrají roli finanèní možnosti. Léèebný plán vždy stanovujeme u každého pacienta
individuálnì. Je dùležité pacientovi vše vysvìtlit a tento plán mu pøedložit. U akutních
stavù je nejdøíve nutné zvládnout exacerbaci zánìtlivých zmìn. (3)
1.10 Terapie parodontitidy
Terapií zánìtlivých parodontopatií se snažíme docílit úplného uzdravení tkání
a znovuvytvoøení anatomických a fyziologických vztahù. (4)
Obrázek 4 Schéma parodontologické léèby (4)
1.10.1 Obecné zásady
Jak už bylo øeèeno, plánování terapie pøedchází vyšetøení dutiny ústní, stanovení diagnózy
a pøíèiny vzniku onemocnìní. Jestliže má pacient parodontitis, mìli bychom vždy
spolupracovat s parodontologem. Pøed stanovením léèebného plánu bychom mìli brát
~ 33 ~
v potaz potøeby a schopnosti pacienta, jeho finanèní možnosti a hlavnì jeho zájem
o zachránìní zubù. Musíme také zvážit, zda lze vùbec nìjaké zuby zachránit a léèit. (7)
1.10.2 Iniciální terapie
Cílem iniciální terapie je odstranìní zánìtlivých zmìn gingivy, zastavení nynìjšího
onemocnìní a udržení ústního prostøedí bez dráždivých faktorù ve spolupráci s doktorem
a pacientem.
V první øadì je naším úkolem motivace a instruktáž klienta. Následnì musíme kontrolovat
jeho odvedenou práci a vést ho k dodržování dobré ústní hygieny. Dále bychom mìli
odstranit supra a subgingivální plak a zubní kámen. Toto ošetøení provádíme vždy
po ústupu zánìtlivých projevù na gingivì. Poté mùže stomatolog zaèít s kauzální terapií
(odstranìní okluzních a artikulaèních pøekážek, kyretáž mìkkých tkání parodontálních
chobotù, ortodontickou a endodontickou léèbu). (3) Na konci iniciální léèby vždy
kontrolujeme hloubku parodontálních chobotù. Pokud jsou parodontální choboty
eliminovány, pokraèujeme v udržovací terapii. V následující terapii pokraèujeme dle
reakce na pøedcházející léèbu. (3)
1.10.2.1 Hygienická fáze
Pod iniciální terapii zaøazujeme hygienickou fázi. S pacientem nacvièujeme techniku
èištìní zubù se správnými pomùckami. Doporuèujeme masáž gingivy mìkkým kartáèkem,
dále vybereme individuálnì zvolené pomùcky na èištìní mezizubních prostor.
Pro namotivování pacienta mu ukážeme krvácivost gingivy (PBI), obrázky a rentgenové
snímky zdravého a nemocného parodontu. Pøi zjištìní pøítomnosti plaku jej nejlépe
znázorníme pomocí plak indikaèních produktù. Následnì pacienta pouèíme o patogenitì
povlaku a správné technice èištìní.
Èištìní zubním kartáèkem doporuèujeme pacientovi 2x dennì a používání interdentálních
pomùcek 1x dennì a to veèer. Pacientovi vysvìtlíme, že èas strávený èištìním nemusí vždy
odpovídat úrovni hygieny. Pro kontrolu odvedené práce v dutinì ústní doporuèíme, aby
si jazykem pøejel vestibulární a orální plošky zubù zda jsou hladké. Dalším dobrým
motivaèním prostøedkem pøi domácí péèi jsou již døíve zmínìné plak indikaèní pomùcky.
Jako doplòující pomùcky ústní hygieny, mùžeme doporuèit ústní vody. Je však nutné
zdùraznit, že ústní voda nenahrazuje mechanické odstranìní plaku. Další návštìvy
naplánujeme v mìsíèních intervalech, kdy kontrolujeme stav dásní (PBI), parodontu
~ 34 ~
(CPITN) a úspìšnost provádìné hygieny. Po ústupu zánìtlivých zmìn na gingivì,
pokraèujeme s odstraòováním supragingiválního zubního kamene a iatrogennì vzniklých
dráždivých faktorù. (3)
Supragingivální ošetøení je v iniciální terapii velmi dùležité. Nejenom že je nutné odstranit
zubní plak a kámen, ale také pigmentace zpùsobené konzumací potravin (èaje, kávy
a tabákových produktù). Tyto pigmenty slouží jako živná pùda pro mikroorganismy a jsou
špatnì vnímány pacientem z estetického hlediska. (4) Odstranìní supragingiválního
kamene si podle množství mùžeme rozdìlit do více návštìv, kdy odstraníme kámen napø.
z horního oblouku a pøi pøíští návštìvì odstraníme kámen z dolního oblouku.
Pøi
ošetøeni
používáme
ruèní
a
ultrazvukové
nástroje
a
nástroje
pohánìné
vysokoobrátkovými rotaèními pøístroji. Do ruèních nástrojù øadíme scalery, kyrety,
koøenové pilníèky, srpky aj. Kontraindikace ultrazvukových pøístrojù je pøedevším u
pacientù s kardiostimulátorem, u pacientù se zvýšenou citlivostí zubù a u klientù
s aktivními dekalcifikacemi zubních tkání. Je nutné si uvìdomit, že pøi práci s ultrazvukem
vzniká infekèní spray, pøed kterým je nutné se chránit rouškou a štítem. Mezi mechanické
pøístroje øadíme odstraòovaèe, které jsou napojeny na vysokoobrátkové vrtaèky (frekvence
napø. oèiš•ovací kalíšky a kartáèky) a dále piezoelektrické pøístroje. Po supragingiválním
ošetøení, vždy následuje pøeleštìní zubních povrchù. (3)
1.10.2.2 Ošetøení povrchù koøenù
Ošetøení povrchu koøenù zubù následuje po ústupu zánìtlivých zmìn na gingivì
a po odstranìní supragingiválního zubního kamene.
Subgingivální odstranìní zubního kamene neboli deep scaling znamená, odstranìní
zubního kamene a plaku z povrchu koøene. Neznamená však odstranìní mìkkých tkání
parodontu. Ošetøení provádíme pomocí speciálních kyret, kdy jedna strana je ostrá a druhá
tupá. (3)
Fáze deep scalingu:

adaptace = pøiložení kyrety k zubu, terminální døík je rovnobìžný s osou zubu

1. angulace = nastavení úhlu

inzerce = zavedení kyrety do parodontálního chobotu

2. angulace = otevøení úhlu
~ 35 ~

aktivace = tah smìrem koronárním
Na závìr je dùležité provést tzv. root planing (ohlazení povrchu koøene).
Po ošetøení vždy provádíme výplach desinfekèním roztokem, nejlépe bez obsahu alkoholu.
1.10.3 Udržovací terapie
Udržovací fáze též nazývaná recall nebo podpùrná terapie, nastává po vyhojení nebo
ustoupení parodontálních chobotù. Onemocnìní je tedy stabilizováno a je potøeba ho
v tomto stádiu zachovat. Dokonalá ústní hygiena je prevencí recidiv.
V udržovací fázi bychom mìli naplánovat návštìvy dle stavu parodontu a to nejpozdìji
do 6 mìsícù.
Pøi každé návštìvì provádíme:

index stanovení stupnì zánìtu a kvality plaku

reinstruktáž a remotivaci pacienta

profesionální ošetøení (odstranìní mìkkých a tvrdých zubních povlakù)

fluoridaci

mìøení hloubky parodontálních chobotù (jednou roènì)
Kontroly obvykle provádíme 2 - 6x do roka. (3)
1.10.4 Medikamentózní terapie parodontitidy
Dentální hygienistka mùže ordinovat pouze produkty nepodléhající preskripci.
Nabízené lokální prostøedky jsou užívány ve formì výplachù, gelù, mastí nebo past.
V následujícím textu se budu vìnovat nejèastìji užívanými látkami s antibakteriálním,
antimykotickým nebo desinfekèním úèinkem.
1.10.4.1 Chemické inhibitory plaku
Chemické prostøedky jsou ve formì roztokù, gelù nebo past. Slouží jako doplnìk ústní
hygieny, sami jí však nezajistí.
Chlorhexidin (CHX)
Patøí mezi bis-guanidy, má baktericidní úèinek. Pùsobí na Gram+ bakterie a ve vysokých
koncentracích i na Gram-. Také má úèinky antimykotické a protivirové. Je prokázáno,
že po dlouhodobém užívání CHX, nebyla zjištìna rezistence mikroorganismù. Redukuje
tvorbu získané pelikuly a její kolonizaci vazbou k mukózním složkám sliny. Penetruje
do struktury biofilmu, kde vytváøí depo na nejménì 8 hodin. Použití je pouze krátkodobé
~ 36 ~
(2-3 týdny). Je nutné pouèit pacienta, aby se vyhýbal produktùm s obsahem SLS (Sodium
Lauryl Sulfát), které snižují jeho úèinnost. Roztoky s obsahem CHX jsou doporuèovány
používat 2x dennì, a to 10-15 ml po dobu jedné minuty. Nesmíme ho polykat a po jeho
užití nevyplachovat, nejíst, nepít a nekouøit minimálnì 30 minut. (1)
Bohužel se u nìkterých pacientù objevují jeho nežádoucí úèinky jako napøíklad:

poruchy chuti (po vysazení ustupují)

reverzibilní diskolorace tvrdých zubních tkání

deskvamace epitelových bunìk sliznice v dùsledku jejich rychlejšího stárnutí

porucha hojení ran pøi použití vysoké koncentrace
Tyto zmìny jsou však po ukonèení léèby reversibilní. (10)
CHX existuje v podobì ústních vod, gelù, lakù, zubních past, sprejù a dále se používá
k impregnaci zubních nití nebo mezizubních kartáèkù.
Esenciální oleje

porušují bakteriální stìnu a inhibují jejich enzymovou aktivitu

znesnadòují adhezi bakterií k povrchu zubù

prodlužují regeneraèní èas bakterií

penetrují do kultury biofilmu

mohou se používat dlouhodobì jako doplnìk mechanického èištìní – proti tvorbì
mikrobiálního plaku; Jejich nevýhodou je pøítomnost alkoholu coby nosièe.
Listerine®
Jeho úèinnost je nižší než CHX. Listerine má antiseptické a antibakteriální úèinky. Také
má úèinky antifungální, protivirové a protizánìtlivé. Netvoøí v dutinì ústní depo, ale
proniká do vrstvy zubního povlaku, kde jeho antimikrobiální efekt trvá 12 hodin.
Hlavní úèinné látky jsou: thymol, eukalyptol, methylsalicilát a mentol. Roztok také
obsahuje ethylalkohol. Z tohoto dùvodu plynnou jeho hlavní nevýhody: vysušování
a iritace dásní a sliznic, pocit pálení v dutinì ústní a také mohou zpùsobovat alergii.
Výplachy se provádìjí 2x dennì po dobu 30 vteøin. U tìchto pøípravku není udávána doba
používání. Vzhledem k obsahu alkoholu bychom nemìli Listerine doporuèovat pacientùm
v pooperaèních obdobích, pacientùm se sníženou salivací (xerostomie), kuøákùm
s leukoplakiemi a také abstinujícím alkoholikùm. (1)
~ 37 ~
Roztoky s obsahem cínu
Zástupci: Meridol, Elmex erosion protection
Zineèný kationt má bakteriostatický efekt, fluoridaèní ionty jsou navíc karioprotektivní.
Jako vedlejší úèinek se èasto objevuje reversibilní zbarvení zubù a sliznic. (4)
1.10.4.2 Desinfekèní prostøedky
Peroxid vodíku (H2O2)
Pro svoji schopnost uvolòovat kyslík má desinfekèní úèinek a pùsobí baktericidnì
na anaeroby. Jeho antimikrobiální úèinek proti parodontálním patogenùm je dost slabý.
Hlavní využití je pøi léèbì hlubokých chobotù, kde jsou pøítomny anaerobní bakterie.
Nejèastìji využíváme k výplachu tøíprocentní peroxid. Doporuèujeme 3-4x dennì 30-60s
po dobu 10 dnù. Pøi dlouhodobém používání dochází k hyperkeratóze, projevující se tzv.
chlupatým jazykem a hnìdým zpigmentováním. Pokud je lokálnì zavádìn do chobotù,
platí pravidlo, že èím hloubìji tím nižší koncentrace. (4)
1.10.5 Hojení tkání parodontu
Hlavním kritériem pøi hodnocení úspìšnosti terapie parodontitidy je likvidace
parodontálních chobotù a zánìtù. „Bìhem 8-10 týdnù po ošetøení chobotu dojde
k vytvoøení epitelového spojení mezi povrchem zubního koøene a na nìm naléhajícími
mìkkými tkánìmi, vznikne tzv. dlouhý tìsnící epitel. Tyto epitelové buòky jsou k zubnímu
povrchu pøipojeny pomocí hemidesmosomù a bazální membrány.“ (3)
Dlouhý tìsnící epitel se tvoøí z bunìk orálního gingiválního epitelu a jeho buòky následnì
prorùstají do ošetøeného parodontálního chobotu a vzniká tak nové gingivodentální
spojení. Do ošetøených parodontálních chobotù prorùstají buòky z orálního gingiválního
epitelu. Z nich se vytvoøí dlouhý tìsnící epitel neboli nový attachment, kterého dosáhneme
klasickou terapií parodontitidy. Je dùležité si uvìdomit, že toto nové gingivodentální
spojení nenahrazuje pùvodní periodontální vazy. (3)
Pro praxi je dùležité si zapamatovat, že mìsíc po deep scalingu by nemìlo dojít k mìøení
parodontálních chobotù. Pøedcházíme tím poškození novì vzniklých parodontálních
struktur
~ 38 ~
1.10.6 Negativní dùsledky terapie parodontitidy
Pøi sestavování léèebného plánu, je dùležité pøedem upozornit pacienta na rizika,
èi možnosti vzniku tìchto jevù:

pøecitlivìlé zubní krèky (vìtšinou dochází do týdne k ústupu. pokud ne,
doporuèíme klientovi vhodné produkty k odstranìní pøecitlivìlosti.)

fonaèní obtíže (doèasnì mùže dojít k problémùm pøi výslovnosti.)

prodloužení klinických korunek (estetický defekt, lze vytvoøit tzv. gingivální
epitézu, která pøekryje ztracené tkánì) (3)
1.11 Atrofie parodontu
Dùležité je vìdìt, že atrofie nevzniká na podkladì zánìtlivého postižení závìsného aparátu.
Vyvolávajícím faktorem je úbytek nebo zmenšování bunìèných elementù parodontu.
Atrofie parodontu je tedy patrná ústupem gingivodentálního spojení apikálnì, úbytkem
alveolární kosti, zubního cementu a periodoncia. Nejsou zde pøítomny parodontální
choboty, sulcus gingivalis se neprohlubuje, dáseò není zanícená a okraj gingivy se snižuje
souèasnì s alveolem.
Podle vìku rozlišujeme atrofii presenilní a senilní. K atrofii také mùže dojít
z dùvodu neèinnosti nebo pøetížení. (3)
Presenilní atrofie se objevuje již ve 2. deceniu. Obvykle je toto postižení omezeno
na urèitý úsek chrupu, skupiny zubù èi na jediný zub. Nejèastìji nacházíme postižení
u frontálních zubù. Etiologie není jasná. Uvažuje se o možných pøíèinách, jako jsou:
traumatická artikulace, nedostateènì vyvinutá alveolární kost, nevhodná technika èištìní,
tvrdý zubní kartáèek nebo mìlké vestibulum.
Klinicky se projevuje:

prodloužení klinické korunky (ústup gingivodentálního spojení)

traumatická artikulace

zmìny na dásních s èastou absencí volné gingivy (doprovázené dobrou až vzornou
hygienou)

na rentgenu není patrná resorpce alveolární kosti, interalveolární septa však nemusí
dosahovat CS hranice (3)
~ 39 ~
Senilní atrofie se vyskytuje nejèastìji v 6. deceniu. Pøíèina také není jasná. Postižení
parodontu je pøibližnì rovnomìrné (difúzní). Pacienti si mohou stìžovat na citlivost
(termická) z dùvodu odhalování zubních koøenù. (3)
1.12 Ústní hygiena
Hygiena dutiny ústní by mìla být na denním programu každého z nás. Bez správnì
provádìné ústní hygieny, bude terapie plakem podmínìných parodontopatií
bezvýznamná. Dodržením hygienických standardù lze pøedejít mnoha komplikacím. A• je
to nutnost akutního stomatologického ošetøení pøi komplikacích vzniklých z progrese
neošetøeného zubního kazu, nevratná ztráta parodontu nebo riziko fokální infekce.
Lze tedy shrnout, že ústní hygiena je souborem všech opatøení, metod a postupù mající
za úkol øádné vyèištìní dutiny ústní ve smyslu redukce až eliminace zubního povlaku. Plak
je hlavní etiologický faktor pøi vzniku zubního kazu a plakem podmínìných
parodontopatií.
1.12.1 Motivace a instruktáž
Motivaci a instruktáži jsem se už zlehka vìnovala v kapitole o hygienické fázi
parodontitidy. Dùležité je, aby si pacient uvìdomil, že správnou ústní hygienu a s tím
spojenou prevenci parodontopatií, dìlá pouze kvùli sobì a ne proto, že se po nìm nìco
žádá. Z toho vyplývá, že ze strany pacienta zde musí být ochota ke spolupráci.
Pøi motivaci je nejprve dùležité podat pacientovi informace. Mìly by odpovídat vìku,
stupni vzdìlání a intelektu. Tìmito informacemi mám na mysli obecnou anatomii mìkkých
a tvrdých zubních tkání, vznik a rizika chronické pøítomnosti zubního plaku. V souvislosti
s tím by mìl pacient pochopit pøíèinu vzniku zubního kazu, gingivitid a parodontitid
a uvìdomit si, že tìmto patologickým projevùm se tedy dá snadno pøedcházet.
Pro názornou ukázku je dobré mít atlas s fyziologickým vzhledem mìkkých a tvrdých
tkání dutiny ústní, obrázky èi fotodokumentace zdravé dásnì, gingivu postiženou zánìtem
a parodontitis. Pro úplnost je také dobré ukázat, jak si mùže pacient nesprávnou technikou
èištìní zubù ublížit.
V motivaèním pohovoru pøímo na pacientovi demonstrujeme krvácivost jeho marginální
gingivy. Pomocí tupé sondy se stanoví hodnota krvácivosti podle indexu (PBI). Vyšetøení
stanoví pacientovi jasný cíl - krvácení musí natrvalo odstranit. Klient by mìl vše sledovat
v zrcadle. To samé platí i u plak indexù.
~ 40 ~
Jestliže k nám pøichází pacient s pokroèilou parodontitis, terapie vždy probíhá
ve spolupráci s parodontologem. Je dùležité klientovi objasnit, že jeho celková léèba
bude dlouhodobá, namáhává pro obì strany, a že bude také finanènì nároènìjší.
Dùraz klademe na nutnost dùsledné spolupráce pacienta. Je dobré ho povzbudit tím, že
v dnešní dobì je léèba èasto úspìšná. Pøi motivaèním rozhovoru se doporuèuje názornì
pøedvést jejich rentgenový snímek. Demonstrujeme úbytek alveolární kosti, pøípadnì
pøítomný zubní kámen a jiné dráždivé faktory. Po konzultaci by mìla u tìchto pacientù co
nejdøíve následovat terapie. Další termíny bychom si mìli rozvrhnout ve ètrnáctidenních
intervalech.
Po øádné motivaci, pacient by mìl vìdìt, jakou roli hraje èasné odstranìní plaku v prevenci
parodontopatií. Pøi instruktáži je nejlepší provádìt nácvik doporuèené techniky pøímo
v ústech pacienta pøed zrcadlem. Pacientovi ukážeme, jak se èistí bukální a orální plošky
zubù, kousací plochy, interdentální prostory, èi èištìní mezièlenù mùstkù, implantátù,
èištìní obtížnì pøístupných míst a možnosti domácí kontroly. Aby pacient nebyl zahlcen
pøíliš nadmìrnými informacemi pøi první návštìvì, doporuèujeme mu pouze použití
individuálnì vybraného zubního kartáèku a vhodnì zvolené techniky èištìní zubù
a mezizubních prostorù.
Bìhem instruktáže, ale také pro domácí užití, mùžeme využít ke kontrole úspìšnosti
barevné indikátory plaku. Jakmile pacient povlaky na svých zubech uvidí, dokáže
je i snáze odstranit. Prostøedky k zabarvení plaku se vyrábìjí jako roztoky, tablety nebo
jako pelety nasycené roztokem barviva. Také existují dvoubarevné prostøedky, které jsou
schopny rozlišit nový (do 3 dnù starý) a starší mìkký povlak (starší 3 dnù). Barvivo je
možné nanést pøed nebo po mechanickém vyèištìní zubù. Pøed èištìním proto, abychom
pomocí doporuèených pomùcek zabarvené povlaky odstranili. Po nìm, abychom zjistili,
jak dobøe mechanické èištìní pacient zvládnul.
V nìkterých ordinacích, se mùžeme setkat s digitálním snímáním plaku pomocí UV
osvìtlením. Plak je obarvený fluorescentem. Tato metoda je objektivní a reprodukovatelná.
1.12.2 Pomùcky k mechanickému èištìní zubù
Mechanické prostøedky orální hygieny slouží k odstranìní mìkkých povlakù z dutiny ústní.
Patogenní úèinky plaku je zapotøebí mechanicky èi chemicky eliminovat nejménì dvakrát
~ 41 ~
dennì. Metodu èištìní a charakter zubního kartáèku urèí stav parodontu, momentální
celková kondice pacienta, jeho zruènost a vìk.
Zubní kartáèky
a) Klasické zubní kartáèky – (standardní kartáèek) základní nejrozšíøenìjší pomùckou
urèenou k mechanickému odstranìní zubního mikrobiálního povlaku a pigmentu z povrchu
zubù a protetických prací. Urèité metody èištìní zubù mají funkci masážní (ovlivòuje
prokrvení gingivy a podporuje keratinizaci epitelu).
Kartáèek má dvì základní èásti – rukoje• neboli držadlo a hlavièku (tzv. funkèní èást).
Rukoje• by mìla být ergonomická a neklouzavá. Jednou z kritérií je vztah mezi rukojetí
a funkèní èástí: funkèní èást má s držadlem tvoøit pøímku. Druhé kritérium se týká vláken,
kterými je osazen: kartáèky by mìli mít vlákna ze syntetického materiálu (nylon), rovnì
støižená, stejné síly a konce vláken by mìli být otupené pøípadnì zaoblené. Existují urèité
normy a doporuèení pro vyrábìné zubní kartáèky. Doporuèená délka vláken je 10 – 12mm,
prùmìr 0,8 až 0,25 mm uspoøádaných do asi 40 snopcù, ve 3 až 4 øadách. Vzájemná
vzdálenost snopcù je asi 2mm a celková délka hlavièky ideálnì do 25 mm.
Hlavièka dìtského kartáèku by mìla být dlouhá 15 mm. (8)
Podle tvrdosti se kartáèky dìlí na: mìkký, støední, tvrdý (tzv. klasické rozlišení). Dnes
se preferují kartáèky støední a mìkké. Mìkké kartáèky však nejsou kolikrát dostateènì
úèinné a tvrdé kartáèky mohou zapøíèiòovat poškození tvrdých a mìkkých zubních tkání
(klínovitý defekt, recesy).
Výmìna kartáèku je individuální dle potøeby klienta, avšak nejpozdìji do 2 mìsícù. Mìl by
být vymìnìn, pokud má poškozená vlákna („rozjetá“) a prodìlal-li pacient infekèní
onemocnìní (napø. ANUG, chøipka, angína, kvasinková infekce, aktivní parodontitis).
Na nìkterých zubních kartáècích existují barevné indikátory, které nás upozoròují na jeho
opotøebení. (2) Na trhu se mùžeme setkat s tzv. antibakteriálními kartáèky obsahující
støíbro (redukují bakterie, které jsou pøítomny na kartáèku). (11)
~ 42 ~
b) Jednosvazkové kartáèky (solo kartáèky, compact tuft)
Tento kartáèek je vhodný k tzv. sólo technice. Èistí se izolovanì jednotlivé zuby, slouží
jako doplnìk klasického èištìní nebo pro pacienty, které trápí bolestivé otevírání úst,
èi neschopnost otevøení úst. Hlava je opatøena pouze jedním hustým svazkem vláken.
Zejména se používá pro:

distální plošky posledních zubù v oblouku

obnažené furkace

volnì pøístupné mezizubní plošky zubù v chrupu s mezerami

zuby opatøené fixním ortodontickým aparátem – ortodontické zámky, dráty

cervikální partie zubu (2)
Technika: Krouživé pohyby, vést pod úhlem 45° proti okraji gingivy, provádìt co nejmenší
krouživé pohyby. (8)
Obrázek 5 Solo technika (6)
c) Speciální zubní kartáèky
-Ortodontické
Orto-zubní kartáèek má upravenou délku vláken. Ve støední èásti hlavièky jsou vlákna
zkrácena ve formì drážky. Je vhodný u pacientù s fixními ortodontickými aparáty.
-Chirurgické
Velmi mìkké zubní kartáèky, které jsou urèeny pro pacienty po chirurgických výkonech
nebo pro pacienty podstupující radioterapii. Mají obvykle zhruba 12 tisíc vláken.
Péèe o snímatelné náhrady
Pravidelné snímání obou typù protéz je dùležité jako prevence otlakù, dekubitù
a kvasinkových infekcí. Povrch náhrad se èistí pomocí mìkkého zubního kartáèku
a speciální pasty (bez abraziv). Místo ní lze použít mýdlo na ruce. Tvrdý kartáèek
~ 43 ~
poškozuje povrch zubní náhrady a ve vzniklých vrypech se pak shromažïují kolonie
kvasinek. Po mechanické oèistì se náhrady ukládají do nádoby s vodou a s èistícími
tabletami na protézy. Obsahují desinfekèní prostøedek, který proniká do struktury náhrady.
Další látky, vìtšinou olejovitého charakteru, impregnují povrch.
Elektrický kartáèek
Elektrický kartáèek se døíve doporuèoval pouze handicapovaným pacientùm a pacientùm
velmi manuálnì nezruèným. Klient by mìl dokonale ovládat techniku èištìní ruèním
kartáèkem a následnì mùže pøejít k elektrickému kartáèku. Dùkladná instruktáž je v tomto
pøípadì nezbytná, protože elektrickým kartáèkem si snadno mùže poškodit tvrdé a mìkké
zubní tkánì. Dnes se doporuèují pouze oscilaènì-rotaèní a sonické kartáèky. Existují rùzné
výmìnné koncovky, takže elektrický kartáèek mùže používat více osob. (7)
1.12.3 Metody èištìní zubù
Existuje mnoho technik èištìní zubù. Každá z nich je individuálnì vyvinuta pro aktuální
potøeby parodontu, a• zdravého nebo nemocného. Je nutné pacientovi vysvìtlit,
že úspìchem dokonalé hygieny není pouze dobøe vyèistit tvrdé zubní tkánì, ale také sem
spadá správná péèe o mìkké tkánì.
Horizontální metoda
Vlákna kartáèku se pøiloží kolmo na povrch zubù a provádí se horizontální pohyby - sem
a tam. (8) Metoda se dnes již doporuèuje maximálnì na okluzní plošky. V praxi se s ní
však bohužel èasto setkáváme. Hlavní nevýhodu spatøujeme v èastém poškození
mezizubních papil a volné dásnì. V kombinaci s abrazivní pastou èi pudry, dochází
i k defektùm na tvrdých zubních tkáních.
Metoda sec. Fone = metoda krouživých pohybù
Tato metoda je urèená pro dìti, které by se mìli nauèit systematickému èištìní zubù.
Zaèíná se doporuèovat pøi proøezání zubù, používá se do cca 12 roku života. Pøi postavení
øezákù hrana na hranu, se oba zubní oblouky èistí krouživými pohyby. Okluzní plošky se
èistí horizontálními pohyby. Hlavním dùvodem je motorický vývoj dítìte. Pøi motivaci
dítìte by mìli být pøítomny i rodièe. (8)
~ 44 ~
Stillmanova metoda (modifikovaná) masážní a èistící metoda
Je urèena pro pacienty se zdravým parodontem (bez zánìtlivých zmìn) a s atrofií
parodontu. Vlákna kartáèku se pøiloží na pøipojenou gingivu pod úhlem cca 45°, provádí se
drobné vibraèní pohyby a následnì se vlákna kartáèku posouvají k
okluzi. Okluzní plošky se èistí horizontálními pohyby. (12)
Bassova metoda (intrasulkulární)
Je urèena pro pacienty s gingivitis a s plakem podmínìnými
parodontopatiemi. Vlákna kartáèku se pøiloží k dlouhé ose zubu pod
úhlem
45°
Konce
vláken
smìøují
do
sulku,
respektive
do parodontálního chobotu, do kterého se posouváme s mírným
tlakem a drobnými vibraèními pohyby. Okluzální plošky se èistí
horizontálními pohyby. V další fázi posouváme vlákna kartáèku
po vestibulárních nebo po orálních ploškách zubù smìrem k okluzi,
pøípadnì k incizi. (8)
Chartesova metoda- ,,od bílého k èervenému“
Obrázek
6
Techniky
èištìní zubù (8)
Tuto metodu doporuèujeme u pacientù s onemocnìním parodontu, pøi
hyperplaziích gingivy nebo po gingivektomii. Kartáèek se pøikládá pod apikálnì
otevøeným úhlem cca 45° k ose zubu a posouvá se smìrem ke gingivì. Vlákna mírnì
vibrují v mezizubním prostoru, aniž by zraòoval gingivu. Okluzní plošky se èistí
horizontálními pohyby (8).
1.12.4 Interdentální hygiena
Pomùcky pro èištìní mezizubních prostor
Mezizubní prostory se mají èistit jednou dennì. Mezi hlavní pomùcky patøí mezizubní
kartáèek a zubní nit. Obecnì se dá øíct, že zubní nit je vhodnìjší pro velké stìsnání zejména
ve frontálním úseku chrupu a mezizubní kartáèek se obvykle využívá u otevøenìjších
mezizubních prostorù. Pravda je ale taková, že by se mìli používat oba typy prostøedkù. ID
kartáèek totiž není schopný vyèistit bod kontaktu a pod ním (oblast, kde se o sebe opírají
dva zuby a je predikèním místem pro vznik zubního kazu). Oproti tomu, zubní nit není
schopná vykrýt anatomické pomìry zejména stolièek (hlavnì moláry jsou na distálních
a mesiálních ploškách klenuté smìrem dovnitø).
~ 45 ~
1)
Mezizubní/interdentální kartáèky (dále také ID kartáèky)
Je vhodný na odstraòování plaku v širokých mezizubních prostorech, k èištìní korunek,
mezièlenù, implantátù apod. Podle tvaru rozlišujeme kartáèky cylindrické a kuželovité.
Podle tuhosti vláken rozlišujeme na jemné a velmi jemné. Podle jádra støedového drátu,
jsou na trhu kovové a s nylonovým povlakem. ID kartáèky s nylonovým povlakem slouží
k èištìní implantátù, právì nylon zabrání pøímému dotyku kovu s implantátem. (12)
Mezizubní kartáèek je zapotøebí vybrat individuálnì podle velikosti interdentálních
prostorù. Pokud je pøíliš malý, prostor nevyèistí a naopak jestliže je moc velký, mùže
poškodit pøilehlé tkánì. Pøi èištìní je zaveden kolmo do mezizubního prostoru. Pøi jeho
posunu tam a nazpìt by mìl být cítit lehký odpor.
2)
Zubní nit
Manipulace se zubní nití je složitìjší a èasto pøi ní dochází k poranìní mezizubních papil.
Jak už bylo øeèeno, používá se u pacientù s úzkými mezizubními prostory a na èištìní
ploch atypicky postavených zubù. Èištìní zubù pomocí zubní nitì se nazývá flossing.
Zubní nitì jsou vyrábìny jak z pøírodních materiálù, tak z polyamid-nylonu nebo z teflonu.
Jejich povrch mùže být voskovaný, kdy se tato vlákna doporuèují zaèáteèníkùm, nebo
z nevoskovaného povrchu, která se doporuèují zkušenìjším pacientùm. Nevoskovaná
vlákna mají lepší vlastnost, kvùli lepší stírací schopnosti. Vlákna mohou být napuštìná
fluoridama, pomocí nichž dochází k lokální fluoridaci. Na trhu se dnes již bìžnì najdou
zubní nitì napuštìné chlorhexidinem. Ten místnì pùsobí antibakteriálnì.
Flossing doporuèujeme 1x dennì a to nejlépe veèer pøed spaním. V prùbìhu dne mùže
sloužit k odstraòování zbytkù potravy z mezizubních prostor. (3)
Metod jak držet nit je mnoho. Jednou z nejjednodušších je, vyrobíme-li z nitì smyèku.
Zhruba patnáct centimetrù dlouhá nit se pøeloží na pùl a na volných koncích se za sebou
udìlají dva uzlíky. Tím nám vznikne smyèka, s kterou se dá velice snadno manipulovat.
Nit se zavádí do interdentálních prostorù pilovitými pohyby pøes bod kontaktu (nejužší
místo, kde se dva zuby o sebe navzájem opírají). Pak je pøitištìna k mezizubní plošce
jednoho zubu. Po jeho obvodu se jemnì zajede pod dáseò do sulkus gingivalis (jen tak
hluboko, aby úkon byl nebolestivý a zubní papilu nepoškodil). Poté se povrch zubu opìt
setøe tentokrát smìrem nahoru. V tomtéž mezizubí se nit v horní èásti ID prostoru pøitiskne
na povrch sousedního zubu a postup se opakuje. (13)
~ 46 ~
Stejnì postupujeme s nití i bez vytvoøení smyèky, s tím rozdílem, že zhruba 30-50cm
dlouhou nit namotáme na oba prostøedníky tak, aby ukazováky a palce byly volné a mohli
s ní pracovat. (7)
Obrázek 7 Flossing (6)
Speciální zubní vlákno - superfloss se skládá ze zubního vlákna a hrubšího flaušového
obalu. Další souèástí je pevný konec, tj. zavádìcí èást. Touto èástí zavádíme vlákno pod
mezièleny mùstkù, pod okraje korunek, okolo ortodontickým zámku a kroužkù, na èištìní
implantátù. (2)
Flosspick je tzv. zubní nit napnutá v meèíku/držáku a z druhé strany se vìtšinou nachází
párátko.
3)
Zubní párátko
Používá se na èištìní širších nebo obnažených mezizubních prostor a na odstranìní zbytkù
potravy. Pro stomatologické úèely se vyrábí speciální trojhranná párátka ze døeva, která
se neštìpí (bøíza, pomeranèovník). Jsou vhodná i pro masáže v oblasti krèku zubu. (3)
Softpick je umìlohmotný mezizubní kartáèek obalený jemnými gumovými bodlinami,
které dokonale odstraní plak a zbytky jídla. Jeho pøidanou hodnotou je schopnost stimulace
a mikromasáže dásní. Øadí se mezi párátka, avšak odpadá zde riziko poškození papily tím,
že je ve dvou úsecích pracovní èásti ztenèen. Tak pøi nesprávném použití èi nepøimìøeném
tlaku dochází k jeho ohnutí. (Pøíbalový leták GUM)
~ 47 ~
Ústní sprcha/Irigátor
Je to vlastnì ústní sprcha, která pomáhá odstranit zbytky potravy, neodstraòuje však plak.
Nenahrazuje èištìní zubù zubním kartáèkem a dentálními mezizubními prostøedky. Použití
irigátoru je kontraindikováno u implantátù. Kolem implantátu není vytvoøen tìsnící epitel
a mohou se pod okraj gingivy zatlaèit bakterie. (12)
~ 48 ~
2
Praktická èást
2.1 Výzkumný problém
V prùbìhu odborných praxí pøi škole, které jsem absolvovala bìhem posledních dvou let,
jsem se èasto setkávala s nízkou informovaností pacientù v oblasti péèe o dutinu ústní.
Domnívám se, že hlavním dùvodem je podceòování možného nebezpeèí, které je spojeno
se špatnou hygienou úst.
Špatná péèe o dutinu ústní má za následek vznik a rozvoj mnohá onemocnìní. Bakterie
plaku se lokálnì úèastní na destrukci parodontu a vzniku zubního kazu. Mikroorganismy
plaku jsou však schopny pronikat i do krevního a lymfatického øeèištì. Tím se dostávají
do orgánù a orgánových systémù. Tento proces je u zdravého jedince plnì kontrolován
imunitním systémem. Problém nastává však u imunitnì oslabeného èlovìka. Prostupující
mikroorganismy mohou uplatnit své patogenní vlastnosti.
2.2 Cíl výzkumu
Jako cíle jsem si stanovila:
1)
Zjistit, jaká je úroveò informovanosti tázaných v prevenci parodontopatií.
2)
Prozkoumat kvalitu péèe o dutinu ústní.
3)
Ovìøit, zdali vzdìlání hraje roli v kvalitì péèe o dutinu ústní.
2.3 Hypotézy
H1 Pøedpokládám, že respondenti, kteøí chodí pravidelnì na dentální hygienu, nebudou mít
problém s krvácením dásní.
H2 Pøedpokládám, že respondenti s vyšším vzdìláním, budou více dbát na prevenci.
H3 Pøedpokládám, že ženy budou mít proti mužùm lepší stav dásní.
2.4 Zkoumaný soubor
Ve skupinì 100 respondentù byli klienti, kteøí dochází na pracovištì, kde jsem vykonávala
odbornou praxi. Dále to byli mí pøátelé, známí a rodina. Respondenti byli rùzného
vzdìlání: ZŠ (1), Uèilištì (13), SŠ (55), VOŠ (15), VŠ (16). Jejich návštìvy u praktického
stomatologa byly rùzné. 61 z nich navštìvuje svého zubního lékaøe 2x a více do roka, dále
to jsou pacienti, kteøí navštìvují svého lékaøe pouze jednou za dva roky (12). Samozøejmì
jsou i tací, kteøí navštìvují stomatologa pouze, mají-li nìjaký problém. Zbylá èást (6)
uvedla jinou možnost než z výše uvedených.
~ 49 ~
2.5 Metody a techniky
Pro sbìr dat jsem využila dotazník v tištìné podobì. Zvolila jsem anonymní prùbìh pro
získání upøímnìjších a spolehlivìjších odpovìdí.
Rozdala jsem 120 dotazníkù. Z nich bylo vyplnìno rovných 100. Návratnost hodnotím
velmi kladnì.
Druhy použitých otázek:
a)
uzavøené – uvedla jsem varianty odpovìdí, ze kterých si respondent mohl vybrat
vhodnou odpovìï. Využila jsem obou typù alternativní otázky.

dichotomické – ot. è. 1, 15, 16, 17

polytomické – ot. è. 2, 4, 6, 7, 8, 11, 12, 13
b)
polouzavøené – ot. è. 3, 5, 6, 9, 14
c)
filtraèní – 6, 11, 14
Zjištìní identifikaèních znakù respondenta pomocí otázek: ot. è. 1, 2, 3 a 4. Otázka è. 5 a 6
se vìnuje prevenci. 7. otázka se týkala oblasti kouøení. Otázka è. 8, 9, 10, 11, 12 a 13
se zaobírala kvalitou péèe o dutinu ústní. 14., 15. a 16. otázka sloužila k identifikaci
patologických projevù v dutinì ústní. A poslední 17. otázka sloužila k zjištìní genetických
predispozic.
2.6 Zpracování
Ke zpracování dotazníkù jsem využila tabulkový procesor Microsoft Excel. Odpovìdi
z formuláøù vyplnìných respondenty byly pøepsány do vytvoøené šablony. Teprve takto
pøipravená data byla následnì zpracovávána. K hodnocení byly použity vzorce
pro jednoduchý výpoèet hodnot z každé odpovìdi. Pro následné zpracování kompletních
dotazníkù a ovìøení hypotéz stanovených v úvodu praktické èásti této práce, byla použita
kontingenèní tabulka a filtry dle odpovìdí pro každou z otázek. Takto získaná data byla
interpretována pomocí grafù a tabulek v absolutním a procentuálním vyjádøení. U grafù byl
zvolen prostorový výseèový typ pro dobrou vizuální názornost. Aby práce byla jednotná,
použila jsem jen jeden druh grafu a pokaždé stejnou barevnou škálu.
2.7 Využití výsledkù výzkumu
Hlavním cílem mé práce je získat informace o úrovni ústní hygieny a informovanosti
pacientù o službách dentální hygieny, upozornit na pøípadné nedostatky a navrhnout
struèný plán možného øešení.
~ 50 ~
Z výsledkù jsem zjistila, že nejvìtší procento klientù, kteøí chodí na dentální hygienu,
dostalo doporuèení od stomatologù. Kladu si však otázku, proè zbylí pacienti na dentální
hygienu (dále jen DH) nechodí? Mým cílem tedy je, zamìøit se na tuto skupinu a získat je
k tomu, aby chodili na DH.
2.8 Vyhodnocení získaných výsledkù
1.
Pohlaví:
a.
Žena
b.
Muž
61% respondentù jsou ženy a 39% jsou muži.
56% žen dásnì nekrvácejí a 44% ano.
56% mužù dásnì nekrvácí a 44% ano.
Výsledek je vyrovnán, avšak nesmíme opomenout to, že zde hraje roli také kouøení.
Absorbovaný nikotin zpùsobuje snížení prùtoku krve, a to nejen u periferních tepen. Tím
snižuje prokrvení dásní, èímž nedochází k projevùm zánìtu na gingivì (krvácení).
V následující tabulce bych chtìla znázornit a zároveò vyvrátit, èi potvrdit, zdali budou mít
ženy lepší úroveò ústní hygieny než muži.
Tabulka 14 Ženy vs. muži
Kouøí a nekrvácí
Kouøí a krvácí
Nekouøí a nekrvácí
Nekouøí a krvácí
Ženy
12 (20%)
8 (13%)
22 (36%)
19 (31%)
Muži
12 (31%)
3 (8%)
10 (26%)
14 (36%)
11 respondentù žen (z 61) kouøí a zároveò jim dásnì nekrvácejí. 8 kouøí a dásnì jim
krvácejí. 22 nekouøí a nekrvácí jim dásnì. 17 z nich nekouøí, ale dásnì jim krvácejí.
Z 39 respondentù mužù odpovìdìlo 12, že kouøí a dásnì jim nekrvácejí. 3 z nich kouøí
a dásnì jim krvácejí. Tìch, kteøí nekouøí a dásnì jim nekrvácí, je 10. Tìch, kteøí nekouøí
a dásnì jim krvácejí, je 14.
Abych mohla vyvrátit, èi potvrdit hypotézu è. 4, srovnám si tyto odpovìdi u obou pohlaví:
Nekouøím a dásnì mi nekrvácí. 36% žen nekouøí a dásnì jim nekrvácí. A 26% mužù je
na tom obdobnì.
~ 51 ~
2.
Vìk
a.
20-29
b.
30-39
c.
40-49
d.
50-59
e.
60 a více
Vìtšinì respondentù, kteøí vyplòovali dotazník, je v rozmezí 20--29 let. Druhou skupinou
jsou tázaný ve vìku 30-39
30
let. Menší zastoupení respondentù je v rozmezí od 40
4 let a více.
3.
V jakém oboru pracujete?
a.
Zdravotnictví
b.
Stavebnictví
c.
Chemie a potravináøství
d.
IT
e.
Ekonomika
f.
Školství
g.
V dùchodu
h.
Student
i.
Jiné
Zdravotnictví
Stavebnictví
24
26
Chemie a
potravináøství
IT
Ekonomika
8
8
9
5
5
3
11
Školství
V dùchodu
Student
Jiné
Graf 1 Otázka è 3
V této otázce jsem uvedla základní odvìtví profesí, s kterými se mùžeme nejèastìji
setkat. 24% respondentù své profese v tìchto odpovìdí nenašlo. 26% odpovídajících
~ 52 ~
pracuje ve zdravotnictví. A tøetí nejpoèetnìjší skupinou jsou lidé, kteøí pracují v oboru
ekonomika.
4.
Nejvyšší dosažené vzdìlání:
a.
ZŠ
b.
Uèilištì
c.
SŠ
d.
VOŠ/ Bakaláøské studium
e.
VŠ
Tabulka 15 Otázka è. 1
Nejvyšší dosažené vzdìlání
Poèet respondentù
ZŠ
1
Uèilištì
13
SŠ
55
VOŠ a bakaláøské studium
15
VŠ
16
Vìtšina respondentù dosáhla nejvyššího vzdìlání na støední škole. Další údaj o dosaženém
vzdìlání byl pøibližnì shodný a to u: Uèilištì, VOŠ a bakaláøského studia, a u VŠ.
Pøi porovnání s otázkou è. 6 (Navštívil/a jste nìkdy dentální hygienistku?), kdy mì
zajímalo, jestli respondenti s vyšším vzdìláním, budou více dbát na prevenci, jsem došla
k tomuto závìru:
Tabulka 16 Otázka è 4 vs. 6
Vzdìlání
Navštìvují DH
Nenavštìvují DH
Vyšší vzdìlání (VŠ a VOŠ)
68%
32%
Nižší vzdìlání (ZŠ, uèilištì a SŠ)
41%
59%
Lidé s vyšším vzdìláním navštìvují DH èastìji, než respondenti s nižším vzdìláním.
5.
Jak èasto navštìvujete svého zubního lékaøe
a.
2x za rok a víckrát
b.
1x za dva roky
c.
Jen když mám problém
d.
Jiné
~ 53 ~
9%
18%
a
b
c
61%
12%
d
Graf 2 Otázka è. 5
Zde mne zajímalo, zda
z pacienti dbají na prevenci. Bohužel
hužel na pravidelné prohlídky
u stomatologa chodí pouze 61% respondentù.
respondentù. Zajímavé je, že 18% lidí chodí k zubnímu
lékaøi pouze když mají nìjaký problém. S touto otázkou úzce souvisí ot. è. 6
6.
Navštívil/a jste
ste nìkdy dentální hygienistku?
A.
Pokud ANO,
Jak èasto?

a)
Pravidelnì (min. jednou do roka)
b)
Když cítím, že mám špinavé zuby
c)
Jiné

B.
Proè?
a)
Na doporuèení stomatologa
b)
Doèetla jsem se o tom v novinách, deníku, internet …
c)
Na doporuèení od známých, rodiny …
d)
Jiné
Pokud NE

Proè?
a)
Neznám tuto službu
b)
Je to pøíliš drahé
c)
Jiné
~ 54 ~
Dle mého dotazování vyšlo najevo, že pouze 49% respondentù navštìvuje DH. Toto
procento odpovídá tomu, že problematika dentální hygieny je stále podceòována.
7
Pravidelnì
11
31
Jen když
mám
špinavé zuby
Jiné
Graf 3 Èetnost návštìv u DH
Tento graf znázoròuje, jak èasto navštìvují respondenti DH. Z dùvodu vìtší pøehlednosti,
jsem tento graf pøevedla do tabulky.
Tabulka 17 Èetnost návštìv u DH
Jak èasto navštìvujete DH
Poèet respondentù
V procentech
Pravidelnì (min. 1 do roka)
31
63%
Když cítím, že mám špinavé zuby
11
23%
Jiné
7
14%
Pouze 63% respondentù, kteøí navštìvují DH, chodí pravidelnì na prohlídky. Tento
výsledek by mìl dosahovat vyšších hodnot. Další skupina lidí, a to 23%, navštìvují DH,
jen když mají špinavé zuby. To je však u každého individuální. Nìkdo mùže mít pocit
neèistoty zubù po dvou mìsících a jiný po ještì delší dobì.
~ 55 ~
3
Doporuèení od
stomatologa
11
Z médií
Doporuèení od
známých,rodiny…
2
33
Jiné
Graf 4 Dùvod návštìvy u DH
Na tomto grafu znázoròuji, z jakého dùvodu navštívili
vštívili respondenti DH. 33 respondentù
odpovìdìlo: Naa doporuèení stomatologa. Druhou a tøetí skupinu zastupují ti, kteøí se to
dozvìdìli
ìdìli od známých nebo z médií.
Tuto èást otázky (ti co navštìvují DH), jsem porovnala s otázkou è. 10 (Technika èištìní
zubù), abych zjistila, zdali motivace a instruktáž má vliv na pacienta.
Tabulka 18 Tabulka 19 Otázka èíslo 6A vs. 10
Technika èištìní zubù
Poèet respondentù
V procentech
Horizontální
3
10%
Stírací
20
65%
Kroužky
6
19%
Jiné
2
6%
65% dotazovaných, používá správnou techniku èištìní zubù. Bohužel stále ještì 10%
používá špatnou techniku èištìní, a to horizontální metodu. U tìchto respondentù je možné,
že si stále neosvojili vhodnou techniku èištìní nebo podceòují prevenci možného
nebezpeèí.
Ti, co ještì nenavštívili DH, jich 27 (53%) odpovìdìlo, že tuto službu neznají. Což
považuji za velký problém v oblasti informovanosti. Ovšem 12 (24%) respondentù
~ 56 ~
odpovìdìlo, že tato služba je na nì pøíliš drahá. Tímto bych použila argument, že je lepší
investovat vèas do prevence, než pozdìji o nìco více do léèby.
7.
Kouøíte?
a.
Ne
b.
Ano (kolik)
I.
II.
Pøíležitostnì
Do 5 ti cigaret dennì
III.
6-10 dennì
IV.
Do 20 ti za den
V.
Více než 20/den
Vyhodnocení této otázky zní: 64% dotazovaných nekouøí. Tento výsledek je lepší, než
jsem oèekávala, avšak je to stále málo. 12% kouøí pouze pøíležitostnì a zbylá skupina kouøí
pravidelnì nìkolik cigaret za den. Tato otázka je samozøejmì dùležitá u tìch respondentù,
kteøí odpovìdìli u otázky 14 (Krvácejí vám dásnì), že jim dásnì nekrvácí. Tomuto
problému se budu pøímo vìnovat u otázky è. 14. Kouøení mùže pøispívat k riziku vzniku
parodontálních onemocnìní.
8.
Jak èasto si èistíte zuby?
a.
Po každém jídle
b.
2x a více za den
c.
Pouze ráno
d.
Pouze veèer
e.
Ménì než 2x dennì
~ 57 ~
8%
3% 1%
8%
a
b
c
d
e
80%
Graf 5 Otázka è. 8
Podle oèekávání zde nejvìtší procento zastupuje odpovìï B (2x a více za den). Vyrovnanì
jsou na tom odpovìdi A a C. Zde mì také zajímalo, jestli si respondenti èistí
èist zuby spíše
veèer nebo ráno. Vìtší poèet lidí odpovìdìlo ráno. Na tyto odpovìdi, jsem si ujasnila, proè
si èistí zuby ménì než 2x dennì. (viz. níže)
9.
Pokud si èistíte zuby ménì než 2x dennì, co je hlavním dùvodem?
dùvodem
a.
Nebaví mì to
b.
Nemám èas
c.
Nemyslím si, že je potøebné to dìlat èastìji
d.
Veèer jsem pøíliš unavený/á
e.
Jiné
Tato otázka se týká pouze tìch, kteøí odpovìdìli v pøedešlé otázce jinak, než 2x a více
za den. Stejný a zároveò nejvìtší poèet odpovìdí bylo:: Nebaví mì to a Veèer jsem pøíliš
unavený/á. Bohužel zde
zde opìt hraje roli špatná informovanost. Respondenti by mìli vìdìt,
že nejdùležitìjší je provádìt hygienu dutiny ústní veèerr pøed spaním. Bìhem spánku,
se tvoøí ménì sliny a tím se zmenšuje samooèiš•ovací schopnost sliny.
~ 58 ~
10.
Jak si èistíte zuby? (technika èištìní)
èi
a.
Horizontální (pohyby zepøedu do zadu)
b.
Stírací (od dásnì k zubu)
c.
Kroužky
d.
Jiné
Tuto
to otázku jsem již srovnávala výše s otázkou è.6A (Jakou
Jakou techniku používají ti,
co navštìvují DH).. Na následujícím znázornìní si mùžete všimnout rozdílù tìchto 2 grafù.
9%
17%
a
b
c
d
41%
33%
Graf 6 Otázka è. 10
Tento graf znázoròuje techniku èištìní zubù u všech dotazujících. Je zde vidìt, že nejvíce
dotazovaných používá techniku kroužkù. Druhou skupinu zastupují ti, kteøí používají
stírací metodu. Další jsou to opìt špatnì informovaní, èi nemotivovaní respondenti, kteøí
stále používají horizontální metodu. Na tomto grafu tedy pøevládá odpovìï C (metoda
kroužkù) a na pøedešlém grafu dominuje odpovìï B (stírací metoda).
11.
Používáte mezizubní kartáèky?
a.
Ne
b.
Ano (Jak èasto?)
I.
II.
Dennì
Zhruba každý druhý den
III.
1-2x
2x týdnì
IV.
Ménì než 1x týdnì
~ 59 ~
7%
12%
%
48%
a
10%
bI.
bII.
bIII.
bIV
23%
%
Graf 7 Otázka è. 11
Na tomto grafu je to zhruba vyrovnané. 48% respondentù interdentální (dále jen ID)
kartáèek nepoužívá a zbylé procento ano (52%). Z tìchto 52% používá ID kartáèek
dennì 23%, obden 10%, 1-2x
1 2x týdnì 12% a 7% ménì než 1x za týden. Hodnota, která
udává denní používání ID kartáèku, by mìla být vyšší, abychom pøedcházeli vzniku
parodontopatií.
K této otázce jsem si vygenerovala z tabulky graf a porovnala ji s otázkou è. 14
(Krvácejí vám dásnì?). Zajímalo mne, jestli ti, co používají dennì ID kartáèek, mají
problémy s krvácejícími dásnìmi.
30%
Krvácí
Nekrvácí
70%
Graf 8 Otázka è. 11 vs. 14
~ 60 ~
Z grafu je patrné, že vìtší
vìtš èásti respondentù, co používá dennì ID kartáèek, nekrvácejí
dásnì. Tato hodnota je obstojná, avšak ideál by byl 100% nekrvácejících. Na projevy
zánìtu mají vliv i jiné faktory, které však neumíme ovlivnit.
12.
Používáte dentální nit?
a.
Ne
b.
Ano (Jak èasto?)
I.
Dennì
II.
Zhruba každý druhý den
III.
1-2x týdnì
IV.
Ménì než 1x týdnì
7%
14%
%
a
49%
8%
bI.
bII.
bIII.
bIV.
22
22%
Graf 9 Otázka è. 12
Ze sta tázaných nepoužívá nit 49%. Dentální vlákno je velmi dùležité. Dùvod je ten, že ID
kartáèek nevyèistí bod kontaktu (oblast, kde se o sebe opírají dva zuby a je predikèním
místem pro
o vznik zubního kazu). Dále jej nemùžeme doporuèovat klientùm, kteøí mají
pøíliš stìsnané zuby. Ti co používají dentální nit dennì, zde mají zastoupení 22%.
Používání zubního vlákna je však pro nìkteré obtížné. Proto tu je DH, která nauèí pacienta
s touto pomùckou zacházet tak, aby se neporanil.
neporanil
~ 61 ~
13.
Používáte dentální párátka?
a.
Ne
b.
Ano (Jak èasto?)
I.
Dennì
II.
Zhruba každý druhý den
III.
1-2x
2x týdnì
IV.
Ménì než 1x týdnì
10%
4%
1%
2%
a
bI.
bII.
bIII.
bIV.
83%
Graf 10 Otázka è. 13
Na grafu je nepøehlédnutelný 83% výøez.
výø
Tolik respondentù nepoužívá dentální párátka.
Podle mého názoru je to tím, že jsou dnes mnohem více propagovány ID kartáèky
a dentální nitì. 4% tázaných používají dentální párátka dennì,
dennì 1% obden a 2% jedenkrát
j
až dvakrát za týden. Tìch,
Tìch kteøí používají tuto pomùcku
cku ménì než
ne jedenkrát za týden
je 10%. Dentální párátka jsou vhodná k odstranìní zbytkù potravy, ale také k masáži
gingivy.
14.
Krvácejí vám dásnì?
a.
Ne
b.
Spontánnì
c.
Pøi èištìní zubù
d.
Pøi jídle
e.
Pøi èištìní mezizubních prostorù
f.
Jiné
~ 62 ~
5%
17%
a
b
1%
c
d
56%
17%
e
f
4
4%
Graf 11 Otázka è. 14
Více jak polovinì
ovinì tázajících dásnì nekrvácí.
nekrvácí. Ètyøem z nich dásnì krvácejí spontánnì.
Stejnì jsou na tom odpovìdi C (Pøi èištìní zubù) a E (Pøi èištìní mezizubních prostorù).
Pouze jeden èlovìk odpovìdìl, že mu krvácejí dásnì pøi jídle. 5% nezvolilo žádnou
z uvedených odpovìdí.
32%
Nekrvácí
Krvácí
68%
%
Graf 12 14. vs. 6
Tento graf znázoròuje procento tìch odpovídajících,, kterým dásnì krvácí/nekrvácí a chodí
pravidelnì na DH. Pouze 60% dásnì nekrvácí. Tato hodnota není optimální. Samozøejmì
je opìt
ìt ideální 100% nekrvácejících, kteøí navštìvují DH. Tito pacienti by mìli být rovnìž
správnìì motivováni a instruováni.
instruováni
~ 63 ~
15.
Poci•ujete pohyblivost/viklavost nìkterých zubù/zubu?
a.
Ano
b.
Ne
Tabulka 19 Otázka è. 15
Poci•ujete pohyblivost/viklavost nìkterých
Poèet respondentù
zubù/zubu?
Ano
7
Ne
93
U 93% z dotazovaných se nevyskytla viklavost èi pohyblivost zubù. Tento výsledek je
podle mého názoru dán tím, že vìtšina dotazujících
dotazuj
je vìku
ku od 20ti do 39 let a tudíž
je ménì pravdìpodobné, že v tomto vìku budou mít problém s viklavostí zubù.
16.
Ztráta nìkterých zubù/zubu vlivem parodontitis?
a.
Ano
b.
Ne
9%
Ano
Ne
91%
Graf 13 Otázka è. 16
Na tìchto odpovìdí je znát,, že dotazník vyplòovali pøedevším respondenti nižšího vìku.
Samozøejmì tento výsledek by byl ideální, kdyby vìtšina dotazujících byla vìku vyššího.
~ 64 ~
17.
Vyskytla se v rodinì parodontitis?
a.
Ano
b.
Ne
42%
Ano
Ne
58%
Graf 14 Otázka è. 17
Témìø
émìø polovina dotazovaných odpovìdìla, že se v rodinì vyskytla parodontitis.
parodo
Ze 42%
respondentù, u kterých se v rodinì parodontitis vyskytla,, jsem vytvoøila
vytvoøi níže uvedenou
tabulku, abych zjistila, zda více dbají na svoji prevenci a navštìvují DH.
Tabulka 20 Otázka è. 17. vs. 6
Vyskytla se v rodinì parodontitis
Respondenti v procentech
Chodí na DH
45%
Nechodí na DH
55%
Ze 42 respondentù,, jich pouze 45% chodí na dentální hygienu. Dnes již víme,
že parodontitis není dìdièná. Pacient však díky genetické dispozici mùže mít sklony
k tomuto onemocnìní. Dá se mu pøedcházet vzornou hygienou a pravidelnými prohlídkami
u zubního lékaøe a DH.
~ 65 ~
2.9 Shrnutí výsledkù výzkumu
Výzkumu se zúèastnilo sto respondentù. Výbìr dotazovaných byl náhodný. Ke sbìru
dat jsem využila dotazník v tištìné podobì. Pro získání upøímnìjších a spolehlivìjších
odpovìdí jsem zvolila anonymní formu dotazování. Tiskopis obsahoval sedmnáct
položek. Ke zpracování dotazníkù jsem použila tabulkový procesor Microsoft Excel.
Získaná data byla interpretována pomocí grafù a tabulek v absolutním a procentuálním
vyjádøení.
Jako první jsem vyslovila hypotézu:
H1 Pøedpokládám, že respondenti kteøí navštìvují pravidelnì DH, nebudou mít
problém s krvácejícími dásnìmi.
Tato hypotéza byla potvrzena.
Z výsledku výzkumu vyplývá, že 68% (21 z 31) dotazovaných, kteøí pravidelnì
navštìvují DH, dásnì nekrvácejí.
Dùvodem k návštìvì DH pro vìtšinu respondentù byli/jsou zápach z úst, pocit neèistých
zubù a krvácející dásnì. Po návštìvì DH, by mìly být odstranìny faktory, které
pøispívají ke vzniku parodontopatií. Pravidelným dohledem svìdomité dentální
hygienistky a respektováním jejích doporuèení a rad, by mìlo dojít k odstranìní projevù
zánìtu – krvácení.
H2 Pøedpokládám, že respondenti s vyšším vzdìláním, budou více dbát na prevenci.
Hypotéza è. 2 byla rovnìž potvrzena.
Do dotazujících s vyšším vzdìláním jsem zaøadila: VOŠ/bakaláøské studium a VŠ
Nižší vzdìlání: ZŠ, uèilištì a SŠ
Respondenti s vyšším vzdìláním navštìvují DH, a to 68% z nich. Zbylých 32% DH
nenavštìvují. Pouze 41% dotazovaných s nižším vzdìláním navštìvuje DH. A 59% DH
nenavštìvuje. Z toho vyplývá, že respondenti s vyšším vzdìláním dbají více na prevenci
v oblasti dutiny ústní. Zde mì zajímá, proè je tomu tak. Znamená to, že nižšímu
vzdìlání odpovídá pøíjem pacienta a tím i následná dostupnost stomatologické péèe?
Jsem pøesvìdèena, že úroveò vzdìlání obyvatelstva, a tím i odpovídající finanèní
pøíjmy, zásadnì ovlivòují postoj ke zdraví a k prevenci zdraví a ústní hygieny.
Je pøirozené, že lidé s vyšším vzdìláním mají daleko snazší pøístup k informacím (tisk,
publikace, internet aj.), v našem pøípadì o prudkém rozvoji oboru DH.
~ 66 ~
H3 Pøedpokládám, že ženy budou mít o proti mužùm lepší stav dásní.
Tato hypotéza byla potvrzena.
Podle dotazníku ze 100% respondentù žen, 36% nekouøí a dásnì jim nekrvácejí. Mužù,
kteøí nekouøí a dásnì jim nekrvácejí, je však pouze 26%. Zde se nabízí otázka, proè
ženy jsou na tom lépe než muži? Dodnes je stále sporné, jestli pohlaví hraje roli pøi
vzniku parodontálních onemocnìní. Nìkteré studie prokázaly, že je výraznìjší
prevalence u mužského pohlaví. Dále bylo také zjištìno, že ženy, které užívají léky
s obsahem estrogenu, mají nižší prevalenci gingivitidy. (7) Bohužel, pøestože má
hypotéza byla výzkumem potvrzena, není dostupná literatura, která by se vážnìji tímto
problémem zajímala. Podklady pro výzkum této hypotézy jsem získala pouze
z okrajových poznámek v literatuøe autorù uvedených v citované literatuøe.
~ 67 ~
Závìry a doporuèení
100 dotazníkù není dostaèující k vytvoøení závìrù.
Pøestože jsem výzkum dìlala velice peèlivì, je nutné zdùraznit, že prakticky všichni
respondenti byli obyvatelé velkého mìsta, kde informovanost a péèe o zdraví bývá
podstatnì vyšší než v menších obcích. Jsem pøesvìdèena, že pokud by se výzkum
provádìl právì v tìchto menších obcích, výsledky by byly zcela odlišné.
Z tohoto vzorku dotazovaných vyšlo:
Informovanost respondentù o dùležitosti prevence a s ní spojená dokonale provádìná
ústní hygiena, je nedostaèující.
Pomocí dotazníku jsem zjistila, že pouze polovina dotazovaných navštìvuje dentální
hygienu. Pøedpokládám však, že je to špatnou informovaností o této službì a její
dùležitosti. Proto by se o dentální hygienì mìlo stále více mluvit a mìla by být
doporuèována každým stomatologem, aby v pøíštích letech byla hodnota vìtší než 50%.
Dále jsem pomocí dotazníku zjistila, že znaèný vliv na prevenci má vyšší vzdìlání.
Z výsledkù vyplývá, že lidé s vyšším vzdìláním, více dbají na prevenci. Bohužel to je
problém socioekonomický, kdy plat èasto odpovídá výši vzdìlání. Pøi své odborné
praxi, jsem se na pracovišti èasto setkávala s názorem, že tento typ služby je pro nìkoho
pøíliš drahý. To se samozøejmì odráží i u stomatologa.
Z výše uvedených zjištìní vyplývá mé doporuèení
Navrhuji se více soustøedit na skupinu s nižším socioekonomickým statusem.
K zásadní zmìnì musí dojít již v informovanosti rodièù dìtí pøedškolního vìku, žákù
základních a støedních škol, kdy nejsou ještì znát výraznìjší socioekonomické rozdíly.
Právì zde mohou dostávat informace o dùležitosti hygieny dutiny ústní. Základem je
dobøe odvedená ústní hygiena už od raného dìtství, kdy si dítì získává návyky na
pravidelné a peèlivé èištìní zubù.
Rovnìž je tøeba zajistit dostateènou informovanost o formì pøedcházení
parodontopatií v odlehlých oblastech naší republiky, a• už formou letáku rozdávaných
stomatology v tìchto oblastech, pøípadnì širší popularizací prostøednictvím médií (napø.
TV, tisk).
V dalším výzkumu bych se soustøedila na problematickou skupinu v mimomìstských
oblastech, kde, jak jsem se již zmínila, je nezbytná popularizace oboru dentální hygiena.
Lidé s menší možností získávání informací, by mìli pochopit nezbytnost prevence
~ 68 ~
onemocnìní dutiny ústní, již s ohledem na možnost, že v budoucnu bude zubní péèe
finanènì nároènìjší. Prevence zdraví vyjde každého èlovìka podstatnì levnìji, než léèba
následkù nedostateèné ústní hygieny.
~ 69 ~
Citovaná literatura
1. Slezák, R. Preklinická parodontologie. Hradec Králové : Nucleus HK, 2007.
8087009185.
2. Starosta, M., Adámková, H. Repetitorium parodontologie. Olomouc : Univerzita
Palackého v Olomouci, 2002. 80-244-0574-1.
3. Døízhal, I. a Slezák, R. Základy parodontologi. Praha : Karolinum, 1993. 80-7066811-3.
4. Helwig, E., Klimek, J., Attin, T. Záchovná stomatologie a parodontologie. Praha :
Grada, 2003. 80-247-0311-4.
5. Slezák, R. Diagnostika a chemoprofylaxe nemocí parodontu. Praha : Alberta Plus,
1999. 80-85792-12-5.
6. Wolf, H. F. a Rateitschak, H. Color Atlas of Dental Medicine, Periodontology. New
York : Thieme, 2005. 0-86577-902-3.
7. Mutschelknauss, R. Praktická parodontologie. Praha : Quintessenz, 2002. 80902118-8-7.
8. Weber, T. Memorix zubního lékaøství. Praha : Grada, 2006. 80-247-1017-X.
9. Votrubová, M. Základy parodontologie v poznámkách. Praha : Soukromá vyšší
zdravotnická škola pro dentální hygienistky.
10. Kilian, J. Prevence ve stomatologii. Praha : Galén, 1999. 80-7262-022-3.
11.Adámková,
M.
www.lboro.cz.
[Online]
Lékárna
Borohrádek.
http://www.lboro.cz/shop.php?action=show_product_detail&product_id=404535.
12. Jansová, K., Eber, M. Preklinická stomatologie, 1.èást, èást morfologická.
Olomouc : Univerzita Palackého, 1996. 80-7067-596-9.
13. Botticelli, A.T. Dentální hygiena-teorie a praxe. Praha : Quintessenz, 2002. 80903181-1-8.
14. Poleník, P. Subgingivální ošetøení. Praha : Quintessenz, 2008. 978-80-8679-04-5.
15. kolektiv, Bilder J. a. Stomatologie pro studující všeobecného lékaøství. Brno :
Masarykova Univerzita v Brnì, 1996. 80-210-1469-5.
~ 70 ~
Seznam obrázkù
Obrázek 1 Anatomické struktury parodontu ................................................................... 12
Obrázek 2 Zdravá gingiva (6) ......................................................................................... 13
Obrázek 3 Stupnì krvácivosti dle PBI (6) ...................................................................... 26
Obrázek 4 Schéma parodontologické léèby (4) .............................................................. 33
Obrázek 5 Solo technika (6) ........................................................................................... 43
Obrázek 6 Techniky èištìní zubù (8) .............................................................................. 45
Obrázek 7 Flossing (6) .................................................................................................... 47
Seznam tabulek
Tabulka 1 Oral Hygiene Index ........................................................................................ 23
Tabulka 2 Plaque Index ................................................................................................... 24
Tabulka 3 Rozdìlení kvadrantù ...................................................................................... 24
Tabulka 4 Index podle Quigleyho a Heina ..................................................................... 25
Tabulka 5 Rozdìlení kvadrantù ...................................................................................... 25
Tabulka 6 Papillary Bleeding Index ................................................................................ 25
Tabulka 7 Gingival index ................................................................................................ 26
Tabulka 8 Sulcus Bleeding Index ................................................................................... 27
Tabulka 9 Ramfjordovo schéma ..................................................................................... 27
Tabulka 10 Vyšetøované zuby u CPITN ......................................................................... 27
Tabulka 11 11 Community Periodontal Index and Treatment Needs ............................. 28
Tabulka 12 Periodontal Index ......................................................................................... 28
Tabulka 13 Dynamické mìøení pohyblivosti .................................................................. 30
Tabulka 14 Ženy vs. muži ............................................................................................... 51
Tabulka 15 Otázka è. 1.................................................................................................... 53
Tabulka 16 Otázka è 4 vs. 6 ............................................................................................ 53
Tabulka 17 Èetnost návštìv u DH .................................................................................. 55
Tabulka 18 Tabulka 19 Otázka èíslo 6A vs. 10 .............................................................. 56
Tabulka 19 Otázka è. 15.................................................................................................. 64
Tabulka 20 Otázka è. 17. vs. 6 ........................................................................................ 65
Seznam grafù
Graf 1 Otázka è 3 ............................................................................................................ 52
~ 71 ~
Graf 2 Otázka è. 5 ........................................................................................................... 54
Graf 3 Èetnost návštìv u DH .......................................................................................... 55
Graf 4 Dùvod návštìvy u DH.......................................................................................... 56
Graf 5 Otázka è. 8 ........................................................................................................... 58
Graf 6 Otázka è. 10 ......................................................................................................... 59
Graf 7 Otázka è. 11 ......................................................................................................... 60
Graf 8 Otázka è. 11 vs. 14 ............................................................................................... 60
Graf 9 Otázka è. 12 ......................................................................................................... 61
Graf 10 Otázka è. 13 ....................................................................................................... 62
Graf 11 Otázka è. 14 ....................................................................................................... 63
Graf 12 14. vs. 6 .............................................................................................................. 63
Graf 13 Otázka è. 16 ....................................................................................................... 64
Graf 14 Otázka è. 17 ....................................................................................................... 65
~ 72 ~
Pøíloha
Dotazník:
Jmenuji se Tereza Sobotková a jsem studentkou posledního roèníku na Vyšší odborné škole Alšovo
nábøeží, obor Diplomovaná dentální hygienistka. Níže uvedené otázky se týkají mé absolventské
práce na téma: Práce dentální hygienistky v diagnostice a terapii plakem podmínìných
parodontopatií. Ráda bych Vás tímto požádala o zodpovìzení nìkolika otázek týkajících se tohoto
tématu. Veškeré údaje získané tímto dotazníkem budou zpracovány anonymnì.
1)
Pohlaví:
a)
Žena
b)
Muž
2)
a)
b)
c)
d)
e)
Vìk:
20-29
30-39
40-49
50-59
60 a více
a)
b)
c)
d)
e)
f)
g)
h)
i)
V jakém oboru pracujete?
Zdravotnictví
Stavebnictví
Chemie a potravináøství
IT
Ekonomika
Školství
V dùchodu
Student
Jiné
a)
b)
c)
d)
e)
Nejvyšší dosažené vzdìlání:
ZŠ
Uèilištì
SŠ
VOŠ/ Bakaláøské studium
VŠ
a)
b)
c)
d)
Jak èasto navštìvujete svého zubního lékaøe?
2x za rok a víckrát
1x za dva roky
Jen když mám problém
Jiné
3)
4)
5)
6)
A.
Navštívil/a jste nìkdy dentální hygienistku?
Pokud Ano,
 Jak èasto?
d)
Pravidelnì (min. jednou do roka)
Když cítím, že mám špinavé zuby
e)
f)
Jiné
 Proè?
~ 73 ~
B.
e)
Na doporuèení stomatologa
f)
Doèetla jsem se o tom v novinách, deníku, internet …
g)
Na doporuèení od známých, rodiny …
h)
Jiné
Pokud Ne

Proè?
d)
Neznám tuto službu
e)
Je to pøíliš drahé
f)
Jiné
7)
a)
b)
Kouøíte?
Ne
Ano (kolik)
I.
Pøíležitostnì
II.
Do 5 ti cigaret dennì
III.
6-10 dennì
IV.
Do 20 ti za den
V.
Více než 20/den
8)
a)
b)
c)
d)
e)
Jak èasto si èistíte zuby?
Po každém jídle
2x a více za den
Pouze ráno
Pouze veèer
Ménì než 2x dennì
9)
a)
b)
c)
d)
e)
Pokud si èistíte zuby ménì než 2x dennì, co je hlavním dùvodem?
Nebaví mì to
Nemám èas
Nemyslím si, že je potøebné to dìlat èastìji
Veèer jsem pøíliš unavený/á
Jiné
10)
a)
b)
c)
d)
Jak si èistíte zuby? (technika èištìní)
Horizontální (pohyby zepøedu do zadu)
Stírací (od dásnì k zubu)
Kroužky
Jiné
11)
a)
b)
Používáte mezizubní kartáèky?
Ne
Ano (Jak èasto?)
I.
Dennì
II.
Zhruba každý druhý den
III.
1-2x týdnì
IV.
Ménì než 1x týdnì
12)
a)
b)
Používáte dentální nit?
Ne
Ano (Jak èasto?)
I.
Dennì
II.
Zhruba každý druhý den
III.
1-2x týdnì
Ménì než 1x týdnì
IV.
~ 74 ~
13)
a)
b)
Používáte dentální párátka?
Ne
Ano (Jak èasto?)
I.Dennì
II.Zhruba každý druhý den
III.
1-2x týdnì
IV.
Ménì než 1x týdnì
14)
a)
b)
c)
d)
e)
f)
Krvácejí vám dásnì?
Ne
Spontánnì
Pøi èištìní zubù
Pøi jídle
Pøi èištìní mezizubních prostorù
Jiné
15)
a)
b)
Poci•ujete pohyblivost/viklavost nìkterých zubù/zubu?
Ano
Ne
16)
Ztráta nìkterých zubù/zubu vlivem parodontitis? (= ,,parodontóza“ →
zánìtlivé onemocnìní závìsného aparátu)
a)
Ano
b)
Ne
17)
a)
b)
Vyskytla se v rodinì parodontitis?
Ano
Ne
~ 75 ~

Podobné dokumenty

Modelujeme mobil v Rhinu 1.1

Modelujeme mobil v Rhinu 1.1 støihací nástroje vyberte obì horizontální profilové plochy. Pomocí tìchto nástrojù odstøihnìte pøesahující èásti vertikální obrysové plochy. Možná se vám to bude dìlat lépe, když budete pracovat v...

Více

TEST VARIOR SCREEN - paradentoza

TEST VARIOR SCREEN - paradentoza rokem života. Vzácněji se setkáváme i s časnějšími projevy. Onemocnění parodontu se dělí zjednodušeně do tří základních skupin: 1. Onemocnění gingivy 2. Parodontitidy 3. Atrofie parodontu (gingivál...

Více

HIV - Národní program boje proti AIDS

HIV - Národní program boje proti AIDS K dalším úspìchùm patøí lepší porozumìní mechanismu pøenosu HIV, širší nabídka možností testování na HIV, efektivní postupy preventivního poradenství a praktická strategie návazné péèe – což všechn...

Více

Leptospira jako možný původce infekční endokarditidy nativní

Leptospira jako možný původce infekční endokarditidy nativní pøed zahájením ATB terapie. I když poèet kultivaènì negativních hemokultur se v našich podmínkách pohybuje kolem 25 %, za tìchto okolností by agens mìlo být zachyceno (3 – 5). Diagnóza leptospirózy...

Více

Vrstvení kompozit v distálním úseku: Použití inovativní

Vrstvení kompozit v distálním úseku: Použití inovativní vlastnosti, a tak je použití pouze jednoho z nich pro dostavbu těla zubu obvykle nedostačující. Výrobci proto nabízejí širokou škálu odstínů s odlišnými opákními a translucentními vlastnostmi, kter...

Více