MUCIN - AHOL

MUCIN - květen 8/2012
Úvod
Zdravím!
S dalším měsícem je tady i nové číslo Vašeho oblíbeného školního časopisu MUCIN!
Maturity se blíží vražedným tempem, praxe také a uzavírání klasifikace rovněž. Ovšem má to
i své světlé stránky! Červen je za dveřmi a prázdniny se blíží nadsvětelnou rychlostí! Proto
nezaostávejte ve své píli a motivujte se k zatnutí zubů (na těch pár dnů to snad nikoho
nezabije).
V květnovém čísle se Vaší zásluhou shromáždilo relativně méně článků. Ale i přesto
se můžete těšit na zajímavý článek o Hunger games, školních exkurzích v Darkovičkách a
v Opavě, nebo i zájezdu do Anglie, a samozřejmě nesmíme zapomenout ani na další z článků
o psech, tentokrát zaměřeno na bojová plemena.
Přejeme příjemnou četbu.
Nikki
1
MUCIN - květen 8/2012
Obsah a redakce
Šéfredaktor
Titulní strana
Korektura
Redaktoři
Nikola Foldynová
- Pravda - Neznámá
Nikola Foldynová
Mgr. Rostislav Gromnica
Silvie Rundtová, Adéla Vroblová
- Anglie
Jan Kubečka
- Darkovičky
Anežka Dědková
- Výlet v Opavě
Karolína Pešátová
- Film: The Hunger games
Anonym
- Facebook
Marie Jeřábková
- Fruitisimo
Nikol Šlachtová
- Airsoft
Lea Havlíčková
- Bojová plemena
Obsah
Úvod ........................................................................................................................................................ 1
Obsah a redakce ...................................................................................................................................... 2
Fotoreportáž z Anglie ............................................................................................................................ 3
Opevnění v Darkovičkách....................................................................................................................... 5
Výlet v Opavě.......................................................................................................................................... 6
The Hunger Games ................................................................................................................................. 7
Facebook = ZÁVISLOST ?...................................................................................................................... 8
30 Seconds To Mars.............................................................................................................................. 10
Airsoft ................................................................................................................................................... 16
Pravda - Neznámá ................................................................................................................................ 19
2
MUCIN - květen 8/2012
Fotoreportáž z Anglie
(21.4.2012—28.4.2012)
Poznávací a studijní pobyt ve městě Bath se nám vydařil. Měli jsme možnost poznat život
v Anglii a navštívit řadu krásných míst.
Byli jsme rozděleni do anglických rodin, se kterýma jsme
měli možnost komunikovat pouze anglicky. Byla to pro nás
velmi dobrá zkušenost.
Každý den jsme
měli program, při
kterém
jsme
poznávali po kousku Anglii. Za
celý pobyt jsme měli možnost vidět např.: Roman Bath
Museum, Glastonbury, Oxford-Christ Church College,
Stonehenge, London a mnoho dalších míst.
3
MUCIN - květen 8/2012
Kromě toho jsme měli v Anglii také možnost
studia. Třikrát během týdne jsme navštívili
anglickou školu. Ve
výuce jsme se snažili
konverzovat
anglicky,
poznat
něco
z historie
měst a pomocí her
zjistit různá fakta o
Anglii. Na závěr jsme obdrželi
certifikáty o úspěšném studiu.
Myslím si, že na tento pobyt se bude ještě dlouho vzpomínat. A doufám, že se nejelo
naposled.
Adéla Vroblová a Silvie Rundtová,PL1
4
MUCIN - květen 8/2012
Opevnění v Darkovičkách
V rámci výročí osvobození naší vlasti od fašistické diktatury jsme se panem učitelem Gromnicou
zúčastnili prohlídky prvorepublikového opevnění v Darkovičkách. Toto opevnění bylo součástí
obranné soustavy tehdejší Československé republiky. Bylo budováno z důvodu hrozby směřující
z fašistického Německa, kde se rozmáhal Adolf Hitler.
Areál v Darkovičkách se skládá ze čtyř objektů MO-S 18 "Obora" , MO-S 19 "Alej" , MO-S 20
"Orel" , a vloženého lehkého objektu vz. 37 A-140 Z. Těžké objekty byly vybaveny tak, aby v nich
osádka mohla žít dva týdny bez kontaktu s okolním světem. Tyto objekty měly také vlastní studnu a
generátor na výrobu elektrické energie, který poháněl diesel agregát.
Posádky se mezi jednotlivými objekty domlouvaly pomocí telefonu nebo radiostanice. Objekty
měly také být propojeny podzemními chodbami, což se však díky Mnichovské konferenci nestalo.
Avšak objekty samotné již byly vybaveny k používání včetně výzbroje. Objekty byly vybaveny
těžkými kulomety a také proti tankovým dělem. Proti chemickému útoku objekt chránily sady filtrů a
vyčištěný vzduch byl poté vzduchotechnikou rozváděn po objektu.
Samotný objekt je tvořen tlustými stěnami z železobetonu, v nejsilnějším místě má strop tloušťku
3,5m a je opět tvořen železobetonem. Důkazem o odolnosti objektu je fakt, že se po celou dobu 2.sv.
války se pokoušeli němečtí inženýři o vyrobení stejné směsi betonu, která byla použita při stavbě
těchto objektů.
Na střeše objektu jsou instalovány pancéřové zvony se stěnami o tloušťce 300 mm. Při bojové
akci se objekty kryly navzájem křížovou palbou, objekty byly na sobě závislé. Jako samostatné
objekty by se totiž nemohly účinně bránit nepříteli. Před objekty jsou vybudovány protitankové a
protipěchotní zátarasy.
Jan Kubečka, DS 1.A
5
MUCIN - květen 8/2012
Výlet v Opavě
Dne 3. května se druhé a třetí ročníky zúčastnily
výletu do Opavy s doprovodem pana učitele
Inemana a Kupského. Sešli jsme se ráno o půl 9
na nádraží ve Svinově, odkud jsme odjeli
vlakem do Opavy. Cesta trvala jen krátce a
samozřejmě jsme se všichni dobře bavili,
neboť pan učitel Ineman obohacoval naši
cestu vtipnými poznámkami. Vystoupili jsme
na zastávce Opava – Východ, odkud jsme šli
pěšky k centru. Od našich učitelů češtiny
jsme dostali pracovní listy, které jsme měli za
úkol vypracovat ve skupinkách a následně
odevzdat.
Došli jsme k muzeu Petra Bezruče, ve
kterém jsme absolvovali hodinovou rozsáhlou a příjemnou přednášku o
historii budovy s památníkem P. Bezruče a ke konci jsme si dokonce i vyslechli šestiminutové
interview samotného Petra Bezruče. Nahrávka poněkud vtipného rázu byla opravdu originální
s „vlastním
hlasem“
Petra
Bezruče.
Po exkurzi v muzeu jsme dostali rozchod pro plnění zbylých úkolů. Prošli jsme si park a centrum
města a následně jsme zapadli každý do nějaké kavárny či restaurace. Poté jsme se opět sešli a
společně jsme putovali zpět na opavské nádraží. Po příjezdu do Ostravy jsme se všichni odebrali
směrem ke svým domovům. Výlet s našimi mladými učiteli byl velmi podnětný, doufám, že v tomto
školním roce není poslední.
Anežka Dědková, PO 3.A
Kostel sv. Marie
6
MUCIN - květen 8/2012
The Hunger Games
Další kasovní trhák v našich kinech!
Děj se odehrává v troskách bývalé Severní Ameriky, kde se rozkládá země Panem s hlavním
městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne velmi tvrdě a krutě.
Poslušnost si udržuje kláním Hunger Games – zvrácenou televizní show, ve které každoročně
jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Ve filmu je hlavní
postavou Katniss, která má menší sestru, kterou poté zachrání před Hunger Games –
dobrovolně se přihlásí místo ní. Do Kapitolu s Katniss jede také soused Peeta.
Film je spíše pro lidi, kteří mají rádi fantasy filmy. V hlavních rolích hrají Jennifer Lawrence
a Josh Hutcherson (můžete znát z filmu Most do země Terabithia).
Úžasná podívaná, která vás vtáhne do děje. 
Karolina Pešátová, DS 1.A
7
MUCIN - květen 8/2012
Facebook = ZÁVISLOST ?
V dnešní moderní době je Facebook velice rozšířená / oblíbená sociální síť, kterou navštěvují
milióny lidí. Také jste propadli této moderní sociální síti?
Facebook byl založen Markem Zuckerbergem, bývalým studentem Harvardovy univerzity.
Původně tento systém byl jen pro studenty pod doménou thefacebook.com. Během dvou
měsíců se facebook rozšířil i do jiných univerzit pro studenty s univerzitním emailem (.edu
.ac .uk). V Česku k prvním otevřeným vysokým školám patřila Masarykova univerzita.
Od 27. února 2006 se začaly do systému připojovat některé nadnárodní obchodní společnosti.
Od 11. srpna 2006 se může dle licence používání připojit kdokoli starší 13 let. Uživatelé se v
systému mohou připojovat k různým skupinám uživatelů, kteří působí například v rámci jedné
školy, firmy nebo geografické lokace. Začátkem prosince 2007 se stal Facebook se svými 57
milióny aktivními členy stránkou s největším počtem uživatelů mezi studentskými weby. Od
září 2006 do září 2007 se Facebook dostal z 60. na 7. pozici mezi nejnavštěvovanějšími
stránkami světa. V roce 2010 společnost získala v soutěži Křišťálová Lupa 1. místo v
kategorii sociální sítě. Další ocenění získala za službu Facebook Chat (5. místo v kategorii
komunikační technologie) a za mobilní verzi svých stránek (3. místo v kategorii mobilní
služby).
Na Facebooku máme možnost vkládat své fotografie, nebo fotky přátel, sdílet videa pořízené
svým vlastním telefonem nebo prostřednictvím www.youtube.com, události - narozeniny, zeď
každý z Vašich přátel Vám může dát na zeď příspěvek, fotku, všechno na co si vzpomenete,
„Dárky“ virtuální dárky od přátel k Vaším narozeninám, šťouchnutí každý uživatel může jen
tak šťouchnout svého přítele nebo někoho cizího, facebook nabízí i spoustu typů her, které
může hrát každá věková kategorie.
I když si to neuvědomuji, tak trávím na Facebooku většinu svého volného času.
Facebook mám již 3 rokem…a je to vůbec k něčemu dobré?
Zrovna nedávno si zrušila moje nejlepší kamarádka Facebook kvůli svého přítele, se kterým
se díky této sociální síti velmi často hádala a tím se jejich partnerský vztah narušil. Svoje
psaní si občas špatně vyložili. Někteří se vymlouvají na to, že díky Facebooku se tolik neučí,
další že to ničí partnerské vztahy. Profil se nedá ale úplně zrušit, pořád se můžeme do sítě
vrátit zpátky.
Když se nad tím tak zamyslím, Facebook má i svoje kladné stránky, můžu se spojit s přáteli,
které jsem dlouho neviděla, nebo jsem s nimi trávila čas v nějakém kroužku, domlouvat se na
akce, spřátelit se s novými lidmi, myslím si, že mladí lidé i ušetří za paušály – kredity. Každá
věc má své klady i protiklady. Nikdy nebude každý spokojený.
8
MUCIN - květen 8/2012
V USA je Facebook skoro jako občanský průkaz a nemít ho, je
společenská sebevražda. Mnohde se tam Facebook účet používá
jako ID (např. pro studentský průkaz) Doufám, že u nás to
takhle daleko nedojde.
Statistiky:
o Aktivních uživatelů: 800 miliónů (9/2011)
o Průměr nových uživatelů za den: 250 000
o Zhlédnuté stránky: Přes 65 miliard za měsíc
o Vyhledávání: Přes 500 miliónů za měsíc
o Velikost indexu vyhledávání: 200 GB
o Největší země: USA, Kanada, Spojené království
o Další země seřazené podle počtu
uživatelů: Austrálie, Turecko, Švédsko, Norsko, Jižní Afrika, Francie, Hong
Kong.
o Největší sociální sítě: Londýn, UK: 1 760 596 a Toronto, Kanada: 966 092
o Pořadí v návštěvnosti všech webovských aplikací na světě: 3.
o Fotografií: 1.7 miliardy (průměrně 44 fotek na uživatele)
o Hodnota: 65 miliard USD
(2011 odhad)
o Zaměstnanci:
(2011)
3000+
Anonym
9
MUCIN - květen 8/2012
30 Seconds To Mars
Stále více se do podvědomí veřejnosti dostává alternativní rocková kapela 30 Seconds To
Mars. Jejím frontmanem je známý hollywoodský herec Jared Leto, který se během pár let
změnil z typického losangelského plážového miláčka dívek, na zarostlého dlouhovlasého,
skoro až temně působícího rockera. Je
však třeba uznat, že přeměna to nebyla
nejhorší a černé oči Jareda pobláznily
ještě vice teenegerek po celém světě.
Během působení kapely Jared
vystřídal spoustu účesů, od dlouhých
černých vlasů až po číro obarvené na
růžovo.
30 Secods To Mars začala v roce 1998 jako
malý rodinný projekt. Letovci byly odjakživa
hudební rodinou a proto bylo jen otázkou času,
kdy se v podobných šlépějích odeberou i bratři
Shannon (bicí) a Jared (kytara, zpěv a texty).
K nim se jako bassák a klávesista přidal Matt
Wachter a po malém kolotoči na postu kytaristy
(první dva Kevin Drake a Solon Bicker kapelu
vždy po krátkém čase opustili) se v kapele
zdomácněl Tomo Miličević.
„Pro nás má název 30 Seconds To Mars jen co
málo dočinění s prostorem, vesmírem nebo
něčím takovým. Toto jméno vyjadřuje hned
několik úrovní. A co je nejdůležitější, je to
dobrá představa našeho zvuku. Je to název, který je lyrický, sugestivní, plný
bezprostřednosti,“ uvedl Jared Leto v rozhovoru pro Virgin Records.
Přestože Jared Leto je známý herec, nevyužívá své postavení na zviditelnění kapely. Dokonce
v minulosti odmítal hrát na akcích, které tuto skutečnost využívaly na propagaci kapely.
10
MUCIN - květen 8/2012
Diskografie
2002 - 30 Seconds To Mars
2005 - A Beautiful Lie
2009 - This Is War
Thirty Seconds To Mars
První debutové album vydala kapela v roce 2002 pod názvem Thirty Seconds To Mars,
pojmenovaném po skupině. Toto album se dostalo mezi 40 nejprodávanějších alb.
A Beautiful Lie
V pořadí druhé album A Beautiful Lie bylo vydáno 30. srpna 2005, tři roky po jejich debutu.
Během tohoto času kapela procestovala čtyři kontinenty a pět zemí, aby dosáhli perfektního
zvuku. Album produkoval Josh Abraham, který spolupracoval
například s kapelami Velvet Revolver nebo Linkin Park.
Protože A Beautiful Lie pronikla na veřejnost už pět měsíců
před oficiálním vydáním, se kapela rozhodla, že na
originálním albu budou i dvě bonusové skladby „Battle of
One“, Hunter“. Do 12 alb ještě uložila takzvaný „golden
ticket“, který znamenal VIP vstupenku na jakýkoli jejich
koncert. Tuto vstupenku si můžete koupit dodnes. Toto album
se v lednu 2007 stalo platinovým za prodej 1 000 000 kusů.
Při natáčení klipu A Beautiful Lie potřebovala kapela 192 pojištění, neboť pracovala
v nepříznivých podmínkách asi 200 mil (1 484 km) od polárního kruhu v Grónsku.
S tímto albem získala kapela spoustu ocenění např. vyhrála cenu MTV2 Award za píseň „The
Kill“, dvě ocenění na MTV Australia Video Music Award píseň „From Yesterday“. Video
„The Kill“ jim přineslo cenu za „Nejlepší rockové video“ a „Video roku“.
1. března 2007 opouští kapelu bassák Matt
Wachter.
11
MUCIN - květen 8/2012
This Is War
Vydání posledního alba bylo několikrát posunuto. Fanoušci
se nakonec alba dočkali a 8. prosince 2009 vyšlo dlouho
očekávané album pod názvem This Is War.
19. února 2010 se kapela 30 Seconds To Mars vydala na
celosvětové turné pod názvem Into the Wild Tour.
Vzhledem k úspěchu kapely mezi diváky, kapela s tímto
albem udělala 300 koncertů a tím se zapsal do Guinessovi
knihy rekordů.
Píseň Kings and Queens z tohoto alba se stala hlavním motivem animovaného filmu Legenda
o sovích strážcích a slyšet ji můžete i v traileru k filmu Hugo.
Ocenění
2007



Kerrang! – Nejlepší singl „The Kill“
MTV Europe Music Award – Rock out
Fuse's Best of 2007 Award.
2008




Cena "Video Star" - za video k "A Beautiful Lie" na MTV Asia Awards 2008
Kerrang! – Nejlepší zahraniční kapela, Nejlepší singl „From Yesterday“
Los Premios MTV Latinoamérica 2008 – Nejlepší
zahraniční kapela
MTV EMA "Video Star" za "A Beautiful Lie" a "Rock Out"
2010




Kerrang! – Nejlepší zahraniční kapela
MTV Video Music Awards – „Best Rock Video“ za
videoklip k písni „Kings and Queens“
MTV EMA - Best Rock
MTV Most Epically Unforgettable Video of 2010 - za
videoklip k písni „Hurricane“
2011


Kerrang! - Nejlepší zahraniční kapela
Kerrang! - Nejlepší singl "Hurricane"
Hudba
Kapela si sebou nese mnoho předsudků, zejména ve spojitosti s hereckou kariérou frontmana
Jareda Leto. Mnoho lidí ho odsuzuje za snahu prosadit se i v hudebním průmyslu a přitom
12
MUCIN - květen 8/2012
nedokáží objektivně posoudit jeho talent. Kapela
je známa především tím, že má snad nejlepší vztah ke
svým fanouškům ze všech.
Zajímavosti






Dne 12. 6. 2007 koncertovali v Praze v Sazka Aréně jako oficiální host skupiny Linkin
Park
Založili své vlastní společenství fanoušků Echelon. Ten je mezinárodní. Mimo to má
každá země i svůj vlastní Echelon
Jared režíruje většinu jejich videoklipů.
Jared Leto vydal foto knihu Haiti
Dne 18. 3. 2010 vystoupila kapela 30 Seconds to Mars poprvé samostatně v Praze
Svůj úspěch zopakovala kapela pro české publikum 23. 6. 2011 na Prague City
Festivalu
30 Seconds To Mars si dali na čas pauzu, zavřeli se do studia a makají na nové desce.
Fanoušci doufají, že hoši vyjdou co nejdříve s novým albem a vyrazí opět na turné. Zatím
musí jenom čekat.
S pozdravem Nela Freiwaldová, PO 3
13
MUCIN - květen 8/2012
Fruitisimo.
Něco málo z historie
Historie společnosti Frutisimo začíná v roce 2003...
...kdy byla otevřena první prodejna Fruitisimo Ice Cream v pražském OC Palác Flóra. Dalším
zlomovým okamžikem bylo uvedení nového konceptu Fruitisimo Fresh a otevření prvního
ovocného baru v OC Polus v Bratislavě. Následovala první pobočka Fruitisimo Fresh v ČR,
na jaře 2007 jsme otevřeli v Centru Chodov.
V současnosti již celkový počet našich poboček Fruitisimo přesáhl číslo 25.
Oba koncepty, Fruitisimo Ice i Fruitisimo Fresh, jsou vyvinuté s ohledem na zákazníky.
Nabízí zdravé, kvalitní a také nové produkty, které nejsou v ČR obvyklé či běžně dostupné.
Všechny produkty připravují pečlivě dle receptur s využitím čerstvých a vysoce kvalitních
surovin.
Nezapomeňte!!!! Otevřena pobočku i v Ostravě !!!
Ty nejlepší legendární zmrzlinky najdete pouze u zde. Pro ty z nás, kteří si hlídáme svoji váhu
jsou zde k nabídnutí zmrzlinky BEZ TUKU A ÉČEK. Svoje mlsné jazýčky můžete uspokojit
také čerstvého, před vámi vymačkaného ovoce!
14
MUCIN - květen 8/2012
Nejen pro nás – študáky mohou být zajímavé i
další nabízené služby spojené s touto
společností. Jedná se zejména o propracovaný
catering
Co nabízí:
Komplexní služby v oblasti Fresh bar cateringu
pro jakoukoli společenskou akci většího či
menšího rozsahu:







Společenské akce
Firemní akce - konference, coffee breaky, open párty, večírky
Firemní prezentace, meetingy, briefingy, schůzky
Rauty, bankety
Dětské oslavy, oslavy narozenin
Svatby, významná jubilea, promoce, odmaturování
Festivaly a další kulturní akce
Kompletní servis s vlastním cateringovým vybavením.
Poradenství v oblasti Fresh bar cateringových služeb pro konkrétní akci.
Příprava akce „na klíč“ dle požadavku klienta.
Preferujeme osobní přístup ke každému zákazníkovi.
Jsme připraveni na základě Vašich požadavků zvolená menu upravit k Vaší spokojenosti.
Závěrem nezbývá než popřát DOBROU a ZDRAVOU CHUŤ.
Marie Jeřábková, PO 3.A
15
MUCIN - květen 8/2012
Airsoft
Co to vlastně ten Airsoft je? Možná už někdo z Vás tento pojem někde viděl, ale mnozí
nemají ponětí, co to vlastně je. Airsoft je moderní druh vojenského sportu, podobný
paintballu. Místo munice s barvou se používají malé plastovo-keramické kuličky. Hraje se
v mnoha pojetích od čistě sportovního až po napodobování reálných vojenských jednotek
včetně stejné výstroje a výcviku (tzv. military).
Historie
Kořeny airsoftu sahají do konce 80. let 20. století
(Východní Asie), obzvlášť pak do Japonska, kde
bylo vzhledem k místním zákonům pořizování
ostrých zbraní velmi obtížné. Japonci proto
hledali jinou alternativu. Airsoft je v mnoha
oblastech Asie dodnes velmi oblíbený (Čína,
Hong Kong, Tchajwan, Macao, Jižní Korea).
Většina
airsoftových zbraní a příslušenství pochází právě
z těchto zemí. Na počátku se vyráběly jen reálně
vypadající dekorační modely, později se začaly
sériově vyrábět funkční modely. Nejdříve se
vyráběly manuální zbraně, poté již i plynové
semi-automatické a plně automatické.
Pravidla
Hra je založena na čestném chování hráčů – pokud je hráč zasažen či jiným dovoleným
způsobem „zabit“, musí se sám přiznat (zásah často ostatní hráči nemohou vyhodnotit) – hráč
musí zřetelně nahlas ohlásit „mám“, „zásah“ nebo „jsem mrtvej“, zvednout obě ruce a
nejkratší cestou s nasazenou reflexní vestou odejít k tzv. „mrtvolišti“, kde s ostatními
vyřazenými hráči čeká do konce hry (přičemž nesmí nijak komunikovat s dosud „živými“
spoluhráči ani se jinak zapojit do probíhající hry). Na „mrtvoly“ je zakázáno střílet, živí hráči
se za mrtvé nesmí vydávat.
Ve hře je zakázáno jakékoli tělesné napadání ostatních hráčů či jiné agresivní chování.
16
MUCIN - květen 8/2012
Cílem jedné hry je splnění
předem stanoveného úkolu vycházejícího
z typických vojenských scénářů, například
eliminace soupeřova týmu, získání vlajky,
záchranná mise, pozorovací mise, bránění
objektu, obsazení objektu.
Způsoby smrti
Hráče lze „zabít“ (vyřadit ze hry) následujícími způsoby:

Zásah kuličkou – Hráč je vyřazen, pokud je zasažen vystřelenou kuličkou do jakékoli části
těla či výstroje, kromě zbraně.

Bodnutí – Bodnutím se myslí plácnutí rukou (imitování dýky) či dotyk zbraní (imitování
bajonetu). Bodnutí platí pouze v případě, kdy o útočníkovi oběť neví (tzn. nejčastěji
zezadu).

Vzdání se – Pokud nemá hráč prakticky žádnou naději na útěk či na záchranu života, může se
sám vzdát. Nejčastěji to bývá, když ho k tomu někdo z nepřátelské strany vyzve.
V každém případě však závisí na scénáři a domluvě před samotnou hrou.
Výbava
Základní výbavou hráče jsou ochranné brýle, jejichž nošení je ve hře povinné (chrání zrak
před zraněním kuličkou letící rychlostí 100 m/s a více), zbraň na bázi vzduchovky a
zpravidla maskovací oblečení. Pokročilejší hráči pak používají imitace granátů (petarda zalitá
v kusu sádry, popř. petarda obalená v hrachu a dalších materiálech, které nejsou nebezpečné)
plynové masky, vysílačky, nosné systémy, noční vidění, dýmovnice atd.
Nikol Šlachtová, PO 3.A
17
MUCIN - květen 8/2012
Bojová plemena
Téma bojových plemen je asi tak stejně diskutováváno v kynologických kruzích jako ve
společnosti zdražování a růst DPH. Ožehavé téma, které leží v žaludku nejednomu
kynologovi, ale i „nepejskařům“. Lidé s názorem bojová plemena dělí do dvou velmi
radikálních táborů. Jedni je milují, druzí by je
chtěli odstranit ze zemského povrchu. Proč
tomu tak je? Co na nich je?
Jasně ti co objevili a vidí kouzlo těchto hafanů,
jim jednoduše podlehli. To je víc než
pochopitelné. Ale co proti nim má ten druhý
tábor? Argumentují počtem napadení malých
dětí a dospělých lidí. A to, že mají v názvu
bojová jim pouze nahrává. Měli by si ovšem
uvědomit, že bojová vzniklo od toho, že byli
původně cvičení pro vojáky. Neznamená to, že si koupíte stoj na smrt, jak si někteří bohužel
myslí. Naopak můžete být velmi mile překvapeni, jak umí být takový pejsek mírumilovný a
hodný. Ovšem název jim zůstal, ale žádné štěně se nenarodí se
sklonem zabíjet, to opravdu ne. Navíc každý kynolog ví, že
chyba NIKDY opakuji NIKDY není ve psu. Plnou odpovědnost
za ně nesou jejich majitelé. A co se stane s takovým pejskem,
který potřebuje speciální výcvik, jelikož má mnoho energie,
vrozené vlohy určité předpoklady a potřebuje specifický
přístup, ostatně jako každý jiný pes? Stane se časovanou
bombou v rukou kynologického analfabeta. A tady je jádro
problému. Následkem toho je diskriminace těchto plemen.
Chyba je jako vždy v lidech, ale psi se tak nějak bránit
nemohou, tak za to platí. V několika zemích jsou už dokonce
tato plemena zakázána, v jiných na ně musíte mít speciální povolení, cestovat s nimi také
nemůžete všude. Je to opravdu smutná skutečnost, že nejlepší přátelé trpí díky lidské
hlouposti. A úplně nejsmutnější je, že to není jediný případ, kdy člověk negativně působí na
zvířecí potažmo kynologickou říši. A je jen na nás, zda s tím něco uděláme či ne…
Lea Havlíčková PL2
18
MUCIN - květen 8/2012
Pravda - Neznámá
KAPITOLA 3.
V předchozím díle jste četli:
„Ne! Utrhne se to!“ slyšela jsem zespoda křičet Lupu. Demolition měl zřejmě dojem, že jeho
by unesly. Byla jsem nahoře, od okna mě dělily jen necelé tři metry. Podívala jsem se dolů, z kapsy
vytáhla zapalovač, rozhoupala se a ve stejné chvíli, kdy jsem upustila plamen, se rozbilo okno a
vyletěla jsem z něho ven. Dopadla jsem na střechu druhé budovy přesně ve chvíli, kdy se ozvala
obrovská rána. „Tohle je teprve začátek. Přísahám, že přijdu na to, co se tady děje,“ řekla jsem si
sama pro sebe a rozběhla se přes střechy až k mému autu poblíž.
A co teď. Je jasné, že ve městě zůstat nemůžu. Musím si sbalit jen to, co potřebuju a rychle
odsud vypadnout! Dobře jsem si uvědomovala, jaké budou následky mého chování. Co jiného mi ale
zbývá? Neprávem pošpinili mé jméno, teda ještě víc než bylo. Ale tentokrát jsem to opravdu
neudělala! Přijdu na to, co se tady děje. Ať mě to stojí cokoliv. Sešlápla jsem plynový pedál až na zem
a co nejrychleji se rozjela k mému bytu. Musím se tam dostat dříve, než oni. Neměla jsem moc času.
Prakticky vzato žádný. Možná náskok několika málo minut. Ach jak jsem to dopadla. Jako psanec a
údajný zrádce. Čím dál tím lepší.
Sbalila jsem si jenom ty nejnutnější věci. Kufřík s falešnými doklady, kreditní karty, zbraně a
pár oblečení. Na víc nebyl čas. Všechno jsem hodila do jednoho batohu a byla připravená opustit
město. Jak jsem ale očekávala. Společnost poslala do mého bytu stopaře a lovce. Překvapilo mě, že
jich je tolik. Teda… na někoho tak neschopného, jako jsem byla já. A taky mě překvapilo, že poslali ty
nejlepší. Stopaře Olivera, přezdívaného jako „Vlčák“ a Dimitrije z Ruska, který si vysloužil
pojmenování „Moskva“ a lovce Sama, zvaného „Gun“ a Ryana - „Kříže“. V této situaci vyvstávají
další nevysvětlitelné otázky: proč poslali ty nejlepší?
„Stůj nebo budeme -“ zakřičel Dimitrij se svým ruským přízvukem. Bylo už ale pozdě. Ani nestihl
doříct větu a skočila jsem z okna. Už když jsem je slyšela běžet přes chodbu, začal plán útěku. Přes
deset pater jsem letěla volným pádem. Vystřelila z pušky s lanem, které se uchytilo za jedno z oken
mrakodrapu. Během několika sekund mé nohy ucítily pevnou půdu pod nohama. Podívala jsem se
nahoru. „Vyskočit ze čtyřicátého patra, letět volným pádem a přitom se nerozplácnout jako žába na
cestu… to si někdy musím zopakovat.“ Řekla jsem si sama pro sebe. Hodila batoh na sedadlo
spolujezdce a vydala se směrem na Upper East Side. Dříve než odjedu, musím ještě něco zařídit.
„Mio! Jaké to překvapení! Co potřebuješ?“ Daniel Lancaster byl synem místního bohatého
bankéře. A také majitelem autosalonu a můj dlouholetý přítel, který samozřejmě neznal mou pravou
totožnost. V rámci bezpečnosti samozřejmě.
„Danny, potřebuju auto. Nechám ti tady Chargera, ale chci něco rychlého. Hodně rychlého. Nemáš
třeba… takové Lamborghini Aventador? Nebo Ferarri Enzo? Nebo Bugatti Veyron?“ Na chvíli se
zamyslel.
19
MUCIN - květen 8/2012
„Na Veyrona zapomeň okamžitě. Ale
Lambo bych tady měl mít. Ale je mnohem dražší než
ten tvůj upravený Charger ze 70. let. Tohle bude drahé.“
Spiklenecky jsem se k němu přiblížila.
„Danieli pokud si dobře vzpomínám, pořád mám u
tebe schovanou tu malou službičku s doklady a pojišťovacím
podvodem. A pokud nechceš, abych to oznámila příslušným
úřadům a především tvému otci, doporučuji ti udělat, co po
tobě žádám.“ Vystrašeně vytřeštil oči. Zřejmě si uvědomil, jak
katastrofální dopad by mohla aféra před několika lety mít.
Proto mi jen mlčky pokynul, abych šla za ním. Přivedl mě do
suterénu obchodu, kde v chladu spočívalo snad padesát aut.
„Vyber si jaké chceš a vypadni odsud.“ No toto! Tak hrubé zacházení! Nejradši bych mu prohnala
kulku hlavou. Ale on o mém „druhém“ životě nic nevěděl. Myslel si, že jsem další ze snobských
potomků těch největších žraloků ve městě. Rychle jsem se rozhlédla po hale. A okamžitě našla svůj
cíl. Stálo úplně vzadu v rohu. Černé Bugatti Veyron SS. 1 200 koní, maximální rychlost 415 km/h,
zrychlení z 0-200 za 7,3 sekund. To by mi mohlo stačit. Prstem jsem na něj ukázala.
„Tohle chci.“ Daniel se jen nervózně rozhlédnul kolem. Bezpochyby to byl ten nejlepší kousek, jaký
se dal v celém New Yorku sehnat. S tímhle mě jen tak nechytnou. „Bude to problém?“ Okamžitě se
začal falešně usmívat.
„Ale vůbec ne Mio, vůbec! Tohle tady čekalo na tebe! Odpočítával jsem dny, kdy si pro něj přijdeš.“
Daniela jsem měla celkem i ráda. Pokud neudělal to, co dělal přesně teď – začal se přetvařovat. To mě
ale v tuto chvíli opravdu netížilo. Chtěla jsem jen klíčky a co nejrychleji vypadnout. Otočil se a otevřel
skříň, která byla za ním. Vytáhl klíčky od vozu a podal mi je. „Ber to i jako dárek k narozeninám.“
Usmál se a při těch slovech mi podal ten malý předmět. „Běž. A nenabourej hned v první zatáčce.
Stálo mě hodně úsilí ho sehnat.“
„Děkuju, Danny. Před obchodem máš moje auto. Vezmi si ho. A … stálo mě hodně úsilí dát ho
dohromady. Nenabourej s ním hned v první zatáčce. Má šílenou sílu a točivý moment, proto
nedoporučuju jezdit s ním rychle.“ S těmi slovy jsem přeběhla halu, nasedla do Veyrona a vydala se
směrem na západ. Když jsem opouštěla hranice města, plně mi došlo, jak velké úsilí mě bude stát
očistit mé jméno.
Na cestě jsem byla už několik týdnů a ujela spoustu mil. Až jsem dojela do města Zlaté brány
– San Franciska. Tady jsem měla v úmyslu se trochu zdržet a promyslet, co budu dělat dále. Abych
byla upřímná, vůbec jsem netušila, jak to bude všechno pokračovat. Rozhodla jsem se přenocovat
v jednom malém, nenápadném hotelu v centru města. Ale už při překročení prahu útočiště jsem
věděla, že se něco stane. Netušila jsem, jestli něco dobrého nebo něco zlého. Ale věděla jsem, že
„něco“. Na svých cestách jsem vystupovala jako Isabella Smith. Typické, nijak nevšední jméno.
Obyčejná studentka, která se vydala na prázdniny. Obyčejná… s Bugatti Veyronem. Dobře, tak jinak.
„Obyčejná studentka s bohatými rodiči“. Tak jsem se zapsala i na hotelové recepci. Můj pokoj byl ve
třetím patře. Stiskla jsem tedy tlačítko pro přivolání výtahu a vyčkávala. Z malého, hotelového výtahu
vystoupil muž. Elegantní, v šedém obleku, delší černé vlasy, udržované strniště na bradě. Tipovala
bych jej na třicet až třicet pět let. Co mě na něm ale nejvíce zaujalo, byly jeho oči smaragdově zelené
barvy. Byly stejné jako moje. Ale co. Koneckonců lidí s takovýma očima je hodně. Muž si mě ale taky
všiml. A mnohem okatěji zíral, než já na něj. Rychle jsem nastoupila do výtahu a stiskla tlačítko
třetího patra. Ale když se dveře zavíraly, všimla jsem si něčeho divného. Ten muž zíral. Ale ne
pohledem, který by značil nechutenství nebo něco podobného. V tom pohledu bylo spíše překvapení.
Jako kdyby nemohl uvěřit svým očím. Něco takového jsem zachytila. Pak se ale dveře zavřely a výtah
20
MUCIN - květen 8/2012
vyjel do třetího patra. Z pokoje byl
nádherný výhled na město. A velká postel přímo
vybízela k odpočinku. Mně se ale spát nechtělo. Byla jsem
uchvácena městem! Malý průzkum San Franciska se proto
zdál jako skvělé zpestření toho nudného a uspěchaného života
uprchlíka.
„Budete si přát, slečno?“ zeptala se mile prodavačka
ve Starbucks. Postarší žena a i když byla sobota a ona trčela
tady, usmívala se a rozdával radost na všechny strany.
„Dala bych si sendvič s tuňákem a velké Caramel Macchiato, prosím.“ Mé nejoblíbenější.
„Samozřejmě. Posaďte se prosím, hned vám to donesu.“ Vybrala jsem si místo úplně vzadu. Alespoň
můžu přemýšlet. Pořád mi vrtal v hlavě ten muž. Ten jeho pohled. Nechápala jsem, co to mohlo
znamenat. Nikdy jsem nepotkala člověka, který by se díval takto. A to mi věřte, že jsem jich potkala
hodně. Nad dalšími podobnými a ještě absurdnějšími otázkami jsem strávila asi dvě hodiny. Vůbec
jsem nevnímala čas. Ze zamyšlení mě vytrhla až ta milá prodavačka.
„Ehm… promiňte, slečno?“ Vylekaně jsem škubla hlavou. „Tohle vám tady nechal jeden pán“ a při
těch slovech mi podala čistou, bílou obálku. Beze jména, bez jediného slova.
„Děkuju“ poděkovala jsem a hned se vrhla do otevírání. A co má sakra zase znamenat tohle? Uvnitř
obálky byl papír, na kterém byly jen dva řádky ručně psaného textu.
Setkáme se zítra ve 12:00 pod jižním pilířem Golden Gate. Odpovím ti na všechny otázky, které
Ti už dlouho vrtají hlavou.
Budu upřímná… teď nechápu už vůbec nic. Kdo to poslal? Jak o mně může vědět? Respektive o tom,
že mám spoustu otázek? Jak vůbec kdo mohl vědět, že budu zrovna dneska v této kavárně? Jenom
shoda náhod? Ne… na náhodu se mi to zdá až příliš podezřelé. Sleduje mě snad někdo? To není
možné! Kdybych měla v patách pronásledovatele, dávno bych na to přišla! Mám tam jít? Nebo ne? Co
když je to past? Nebo co když je pisatel naopak přítel a může mi v této situaci pomoct? Grr… měla
jsem sto chutí pořádně si zařvat. Ale radši jsem zaplatila a odkráčela zpátky do hotelu. To se teď jeví
jako nejlepší možnost. Cestou jsem pořád přemýšlela. Měla jsem v hlavě… takový zmatek! Ale
rozhodnutí padlo. Zítra za tím záhadným pisatelem půjdu. Jsem celkem dost zvědavá, co vůbec chce.
Určitě to nebude jen tak. Nikdo nikomu nepomáhá z dobroty duše. Alespoň v mém světě ne.
„Emily…!“ zašeptal hlas v dálce. Prudce jsem se otočila, ale nikdo tam nebyl. Jen temný les a
cestička zející prázdnotou. „Emily!“ zašeptal hlas znova. Okolím se prohnal studený vítr. V obranném
postoji jsem vytáhla zbraň. Nevím kam nebo na co jsem mířila, ale svírat spoušť ve mně vždycky
vyvolávalo pocit bezpečí. „Já vím, co jsi provedla…“ zašeptal strašidelný hlas znovu. Nesl se
vzduchem. Ale odkud se bere? Zprava? Nebo snad zleva? Zepředu či zezadu? „Nemusíš se bát,
Emily…. „
„Jak mám vědět, že mi neublížíš?!“ zakřičela jsem. Sama sobě jsem zněla jako malá holka a okamžitě
si vynadala. „Kdo jsi?!“ Hlas se mi trochu chvěl.
„Jsem tvůj přítel… neublížím ti…“
„Tak to dokaž!“ A najednou vše zmizelo. Temný les byl pryč. I ten nepříjemný, studený vítr a scéna se
najednou změnila. Tentokrát jsem se ocitla na břehu řeky. Byl slunečný letní den. Ve vzduchu voněly
květiny a lehký vánek si pohrával s jejich okvětními lístky. V řece tiše bublala křišťálově čistá voda.
Na opačném břehu řeky byly dvě postavy. Štíhlé a vysoké. Vypadali vskutku šťastně. V kočárku žena
21
MUCIN - květen 8/2012
houpala malé miminko a její zřejmě muž
ji, usmívajíc se, objímal. Šťastnější lidi jsem snad
nikdy v životě ještě neviděla.
„Vzpomínáš si?“ zašeptal stejný hlas jako předtím, ze
kterého běhal mráz po zádech. „Tak vzpomínáš?“
„Na co bych si měla vzpomenout?“ A scéna se opět
změnila. Tentokrát jsem padala do nekonečné propasti. Padala
pořád dolů a dolů a kolem mě se promítal jako film celý můj
život. Alespoň ten, který si pamatuju. Všude byla spoustu
krve, mrtvých lidí a křiku. „Co má tohle znamenat?!“
zakřičela jsem a asi si naivně myslela, že mě někdo slyší.
„To je tvůj život. Byla jsi zrozena k zabíjení. Tam, kam přijdeš, umírají lidé. Nosíš sebou smrt.“
Zašeptal opět ten záhadný, temný hlas.
„Kdo jsi?!“
„Jsem ten… který ti pomůže. Jediný člověk, kterému můžeš důvěřovat.“
„Důvěřovat? Vždyť je to jen sen! Ty nejsi skutečný!“ Obrazy najednou zmizely. Kolem byla
černočerná tma a já konečně dopadla na dno. Když jsem se postavila na nohy, byla jsem celá od krve.
„Cože? Kde?“ a pak jsem to uviděla. Pode mnou se až do nedohledna rozkládaly tisíce mrtvol.
Statisíce! A z temnoty vyšel muž. Byl mi povědomý. „Andy? … Andy jsi to ty!?“ Byl to on. Zvedl
hlavu a škodolibě se usmál.
„Je načase, abys pykala za své hříchy…. Blood.“ A při těch slovech zmáčkl spoušť u revolveru a
střelil mi přímo do srdce. A přesně v té chvíli jsem se probudila. Co to bylo?! Opravdu divný sen…
zvláštní. Jako kdyby… ale to je jedno. Hodiny na stěně ukazovaly půl 12. Přesný čas vydat se onu
záhadnou schůzku pod mostem s ještě záhadnějším pisatelem z ještě záhadnějšího vzkazu. Sebrala
jsem několik zbraní (pro jistotu), jako střela, doslova, vyletěla z hotelu, nasedla do auta a jela na místo
setkání. Z neznámého důvodu mi z nadcházejících událostí běhal mráz po zádech, stahovalo se hrdlo a
i křeče v břiše nebyly dobrým znamením. Cítila jsem, že dnešní den mi převrátí život o 360 stupňů.
Na malém plácku pod Golden Gate stál černý Hummer. Pomalu jsem se k němu přibližovala.
Netušila jsem, co od toho vlastně čekám. Ale hořela jsem zvědavostí. Kdo je to?! Je to jeden člověk?
Nebo je jich více? Je to muž nebo žena? Mladý/á nebo starý/á? Už v autě jsem se pojistila. Do bot si
zastrčila vystřelovací nože, za opasek zbraň a přehodila jsem přes sebe nepromokavou bundu. Pršelo.
Nebála jsem se. Ať už mě čeká cokoliv, jsem odhodlaná neumřít. Do háje! Jsem profesionální zabiják!
Co mě tak může překvapit? … opak je ale pravdou. Vystoupila jsem z auta. Z Hummera vystoupil
muž, kterého jsem již dříve potkala – toho z hotelu (ano, ten jak tak divně koukal). Zastavila jsem se a
nenápadně šáhla po zbrani.
„Neboj se Em. Neublížím ti. Chci ti pomoct potopit Společnost a nalézt pravdu…“
Nikki
22