Časopis Mosty 2013 ke stažení - Královéhradecká diecéze CČSH

Časopis Mosty 2013 ke stažení - Královéhradecká diecéze CČSH

církev československá husitská
Náboženská obec Český Dub
podzim
2013
„Milé sestry a milí bratři v Kristu, po roce Vás rád a srdečně
zdravím prostřednictvím zpravodaje „Mosty“. A abych řekl pravdu,
trochu mě leká, že už je to zase rok, co Vám takto píši. Rychle to
uplynulo…“
Tato slova jste mohli číst také i vloni v úvodu tohoto zpravodaje. V tom se, myslím, u nikoho nic nezměnilo, rok se rychle otáčí
nám všem a ve zmiňované rychlosti uběhnutí 365 či 366 dnů asi
žádná změna není. V životě se ovšem ale stále posouváme. Během
roku se toho v nás a kolem nás odehraje samozřejmě velmi mnoho. Některé změny jsou vítané, jiné už méně. Některé, jak známo,
bývají překvapením, jiné změny zakoušíme jako zcela přirozené.
Možná ani není tolik důležité, jaké dáme označení pro změny života, jak je pojmenujeme nebo jak je momentálně hodnotíme, jako
bývá podstatné si proměnu uvědomit.
V tomto smyslu i nyní pociťuji, že zakouším velkou proměnu
života a ta se dotýká i Vás, moji milí. Přijal jsem totiž kandidaturu
na službu biskupa Královéhradecké diecéze CČSH a moje církev
mě zvolila.
1
Volba biskupa je projev charakteru naší církve. Jsme společenstvím lidí, které má demokratické zřízení, a tak služba biskupa tu
není dána shora, nějakým nařízením odněkud, ale volbou. Je to
proces, do nějž promlouvá nejen vůle jednotlivců, ale celého společenství a já věřím, že je to nejen vůle lidská, ale také vůle našeho
společného Pána, že jsem se stal VIII. biskupem ve své diecézi.
Slovo biskup se z řečtiny překládá do naší mateřštiny jako dohlížitel. Církev mě tady pověřila, abych se snažil dívat kolem sebe
nejen tady v Podještědí, nebo jako ještě do nedávna kolem Bakova
nad Jizerou a Kněžmostu, ale abych svou pozornost směřoval
na mnohem větší území. Abych byl pastýřem pro faráře a také
určitým spojovatelem v diecézi.
Naše Královéhradecká diecéze propojuje územně kraj liberecký,
pardubický a královéhradecký a trošku zasahuje do kraje středočeského a vysočiny. Je
to tedy rozsáhlá oblast
a já se tedy od 18. května tohoto roku snažím
„rozkoukat“…
Slovo biskup se také
překládá jako dozorce,
ale to v našich poměrech připomíná službu
ve vězení, a proto není
příliš vhodné. Církev není vězení a naše církev
Československá husitská
od počátku klade velký
důraz právě na svobodu. Však také i za zrodem naší církve je velká
touha po svobodě. Proto
jsme se v roce 1920 odloučili od římské církve.
Uvádění do biskupské služby - Sbor kněze Ambrože
Naši zakladatelé totiž
2
vnímali potřebu svobodného, otevřeného a ničím nezatíženého pohledu na život a víru. To je i snaha, která by se za těch téměř sto
let ani příliš neměla změnit. Snažíme se i nadále být společenstvím
křesťanů, co hledá a zápasí ve svobodě bez příkras.
Biskup v našem chápání, není a ani nemůže být vládcem jako
spíše moderátorem (z italského moderato = mírně) – to znamená,
že by měl být tím, kdo řídí (mírní) diskusi a pnutí v církvi tak, aby
společenství neopustilo rámec, které si předsevzalo.
Momentálně jsme v církvi ve složitém období, kdy po schválení
zákona o takzvaných „církevních restitucích“ nás obecně čekají
změny.
Změny dost možná čekají také i mne a mou rodinu v nejbližší
době pro mou biskupskou službu. Mnozí z Vás se mě nyní ptáte,
zda se budeme stěhovat do Hradce Králové a já se odpovědi vyhýbám, protože to v tuto chvíli, kdy píši tyto řádky, stále opravdu
nevím. Záleží ve své podstatě na mnoha dalších
změnách a okolnostech,
které chtějí svůj čas.
Prozatím hodně cestuji,
dívám se a snažím se
„moderovat“.
S kandidaturou
na biskupa jsem souhlasil, měl jsem vnitřní
svobodu, cítil podporu
i množství otazníků.
Nezbývá mi nic jiného,
než abych proměnu vzal
za svou. Neděsil se z toho, že na mnohé nemám
hodnocení a odpověď.
Věřím, že život sám, jak
každý dobře ví, (nebo
lépe řečeno – měl by vě3
dět) je a bude plný proměn. Jak říká pravidlo života víry: „Za dnešní den bychom měli být vždy vděčni Pánu Bohu a zítřek bychom
měli vnímat jako tajemství v naději.“
Jsem vděčný za to, že jsem 20 let žil v Podještědí jako duchovní
své církve. Dost možná i příští rok a stejně tak i další a další Vám
nejen zašlu zpravodaj Mosty, ale budeme se tu lidsky potkávat
a spolu i nacházet náš vztah k Bohu.
Mám Vás rád. Podještědí mi přirostlo k srdci. A protože si to
vše nyní uvědomuji víc než kdy jindy, od tohoto pocitu se odvinula
myšlenka věnovat Podještědí i toto číslo zpravodaje.
O zdejším kraji a Českém Dubu vyšlo několik publikací. Naše
Mosty si rozhodně nekladou za cíl předestřít pro Vás něco nového.
Mnohé informace, které budete číst, znáte anebo naopak si budete
říkat, proč tam ještě není to - či ono.
Tyto Mosty ale především chtějí být malým svědectvím o pozoruhodném kraji, dějinách
a lidech. Jsou i výpovědí
o tom, že každé místo může mít své ohromující kouzlo, je však nutné si je, alespoň tu a tam připomínat.
Je dobré usilovat o ocenění místa, ve kterém jsme
a být za to vděční. Zřetelně
totiž platí, že život zde smí
mít velkou cenu a člověk
by neměl sebe a okolí poškozovat lhostejnou netečností. Měli bychom ctít
krásu přítomnosti a to, co
bylo před ní…
Za podklad pro toto vyznání jsem pro náš zpravodaj vzal vlastivědnou práci
pro žáky základní školy
4
od mojí paní Jany s tím, že názornost i jistá zkratkovitost podávaných informací dodá snad i nám vědomí krásy a hlubokosti místa,
kde je nám díky Pánu dnes dáno žít…
Přeji Vám všem, milé sestry a milí bratři v Kristu, dobrý dnešek
tam, kde jste a naším Pánem požehnaný zítřek.
Váš farář a biskup Pavel Pechanec
„I když si to většinou nechceme přiznat, my lidé jsme
poutníci. Životem jen procházíme… Byla nám dána možnost
„procházky“ v kraji pod Ještědem. Můžeme být neteční
ke kráse, kterou skýtá, nebo se můžeme těšit z harmonie,
co dýchá tímto krajem. Jak chceme vnímat a žít, to záleží
do určité míry na nás. Co ale nemůžeme obejít, je naše
odpovědnost. V ní se rozhodujme, jakou tvář budeme chtít
vtisknout tomuto kraji, co zanecháme těm, kteří přijdou
po nás a co vše nás posouvá danou přítomností…
Nebeský Otče, jsme Ti vděčni za život, prostor a čas,
který jsi nám svěřil. Víme, že nic není trvalé a neměnné,
i místo které vnímáme, jako svůj domov se jednou promění.
Trvalé bydliště není věčný pobyt.
Děkujeme Ti za život zde a prosíme o Tvé požehnání pro
zdejší kraj a všechny naše bližní.
Amen
5
Počátky osídlení Podještědí
Jak dobře víme, nežijeme zde sami a také ani naše doba není
tou jedinou dobou, kdy chodil zdejší krajinou člověk. Jsou to tisíce
let a tisíce příběhů života, plné různých starostí i radosti, lásky
i nenávisti, boje a hledání.
Vůbec nejstarší stopy člověka zde dokládá nalezený jaspisový
pěstní klín. Ten byl nalezen na českodubském náměstí a podle
některých odhadů je datován do pro nás zcela nepředstavitelně
vzdálené doby asi 800 000 let před Kristem.
•vybroušené ostří sloužilo jako
zbraň, k oškrabávání kůží nebo
k řezání
•pěstní klín je přes 15 centimetrů
velký, pravěký člověk si ho vyrobil
z rudého jaspisu
•s jaspisovým klínem se dosud archeologové v Čechách nesetkali
„Náš jaspisový klín je nádherný
oproti běžným pravěkým křemencovým
klínům, jaké se dají vidět například
v muzeích ve Francii.“
(Tomáš Edel) V našem kraji nacházíme četná archeologická naleziště, která
vypovídají, či lépe řečeno naznačují život člověka v dávnověku.
O době kamenné svědčí – naleziště zemědělských nástrojů
(v Petrašovicích) o době bronzové – pohřebiště (Svijany), dobu
železnou, osídlení Kelty ukazuje rozsáhlé žárové pohřebiště (55
hrobů), naleziště velkého množství železných předmětů: spon, nožů,
hrotů kopí, ovčáckých nůžek (Kobyly).
Od 6. století osídlení Slovany – strážiště a hradiště – Hradčany
V průběhu stěhování národů Podještědí pozvolně začali osídlovat
Slované a postupně začali splývat s potomky lidu popelnicových
polí. Mnoho o té době samozřejmě spíše jen tušíme.
6
Co víme, je to, že původní zdejší krajina představovala nepropustný dubový a bukový prales, který protínaly jen pouze úzké
stezky, které spojovaly kastelánské hrady a jejich drobné osady.
Až od 11. století s rostoucí lidnatostí byli obyvatelé nuceni odejít
z otcovských statků do vyšších poloh, kultivovat nové plochy, dosud nezužitkované lesní půdy a na nich stavět další rodová sídla.
Během přibližně sta let se v této době kulturní půda zde téměř
zdvojnásobila.
Zdejší ráz krajiny se během staletí různě měnil. Naši předci
byli nuceni získávat místa pro své osady kácením a vypalováním
hustých lesů. Pak podle daného místa i pojmenovávali svá sídla –
Javorník, Dub, Proseč, Světlá, Paseky…
Pochopitelně už nevíme, proč přesně například Dub nese jméno
tohoto stromu a jaký je za tímto jménem příběh tehdejších lidí
a jejich vnímání krajiny. Jen se můžeme domnívat, že zde rostl
ohromný DUB, který svou mohutností přesahoval okolní stromy.
Možná se v jeho blízkosti křižovaly cesty protínající podještědský
prales a byl tak důležitým orientačním bodem. Nevíme…
Známo je nám z pramenů, že
se v 9. – 12. století vine
Podještědím
pojizerská
zemská cesta spojující vnitrozemí s Lužicí. Cesta
vedla z Prahy přes knížecí hrady v Staré a Mladé
Boleslavi. Odtud se cesty
7
dále různě větvily a našich dějin se dotýká ta cesta, která směřovala k Mohelnici nad Jizerou – Libíči - údolím Ještědky do Českého
Dubu - Starým Dubem - Světlou pod Ještědem - Jablonným
v Podještědí – k Žitavě.
V době knížete Vladislava I. zřejmě v letech 1109 – 1115 pravděpodobně zakládá kníže Vladislav I. na ostrohu dvou potoků hrad
s velkofarním románským podélným kostelem s apsidou.
Ryba symbol křesťanství
Dnes v Českém Dubu tento kostel dokládá dlažba, která naznačuje základy tohoto „vladislavského“ kostela.
Tento románský kostel byl, jak dokládá archeologický výzkum,
kvalitně kamenicky vybaven a vyzdoben nástěnnými freskami s figurálními scénami.
Teprve ale až nástupem Václava I. na trůn (1230 – 1253) se
zvyšuje zájem o poněkud přehlížené severočeské území a Žitavsko.
Tento přemyslovský král připravil velký kolonizační program
a začal stoupat význam zemské stezky.
Realizací náročného úkolu byl pověřen Markvartic Havel I.
z Lemberka, přední dvořan krále Václava I.
8
Havel de Yablonni (tak se ještě v roce 1240 tento dvořan podepisoval) a zřejmě to byl také on, kdo v areálu vladislavského hradu
umožnil založit komendu - opevněný klášter johanitů.
Tato johanitská komenda měla mimo jiné zajistit bezpečnost obchodní stezky mezi
Prahou a Lužicí.
Založením klášterů stoupla také i prestiž
a vážnost jeho zakladatele, Havel I. (nyní už
z Lemberka) byl vnímán jako představitel
práva a spravedlnosti v Koruně české.
Jeho manželka Zdislava z Lemberka se
později stala patronkou chudých a nemocných rodin (v roce 1995 papežem Janem
Pavlem II. svatořečena.)
Zdislava jako jediná ze všech našich svatých nebyla ani členem vládnoucího rodu ani ve stavu duchovním
(byla vdaná a měla 4 děti).
S touto ráznou a energickou
ženou (zemřela ve svých 33 letech) je spojováno dílo dominikánských kostelů v Jabloném
a v Turnově, kde pomáhala budovat špitál. Podle předpokladů
T. Edela takto působila i v johanitské komendě u nás v Českém
Dubu a zde pomáhala nemocným.
9
Pět mrtvých boží mocí jest vskřiesila
a mnoho slepých jest prosvietila
chromých a malomocných mnoho zdravila
a nad jinými pracnými veliké poty činila.
Úryvek z Dalimilovy kroniky ze 14. století,
když psal o špitální činnosti sv. Zdislavy
Zřejmě nedlouho po založení komendy
se k jejím hradbám připojily na severní
straně městské hradby s hláskami. Začala
tak stavba středověkého hrazeného města, kde střed města tvořilo prostorné tržiště. Kolem něj stály přízemní roubené
domy se štíty obrácenými do náměstí.
Vzniklo tu kolem komendy strategicky
dobře umístěné a hradbami opevněné
město, do centra se vjíždělo severní a jižní branou, poblíž bran se usídlovali kováři. Což bylo pochopitelně velmi důležité
pro chod místního života i projíždějící kupce. Podle archeologického
průzkumu byl i vedle „vladislavského“ kostela objeven objekt se stopami železářské výroby už z 12. století tedy - železná struska, ohniště. (Železo se vyrábělo v primitivních vyhřívacích píckách. Rudné
suroviny se získávaly sběrem nebo povrchovou těžbou. Na dně pícky
se uložila železná ruda, na ni vrstva dřevěného
uhlí. Vzduchem z měchů se v peci udržovala
vysoká teplota (kolem 900 °C), tavba se musela několikrát opakovat.)
V předměstích Dolánky a Horní předměstí žili chudší lidé, měšťané bydlící v ohrazené
části města si zde stavěli stodoly.
Léta Páně 1357 ve dnech 30. listopadu až
4. prosince náš kraj navštívil Karel IV. Důvod
jeho návštěvy už takto v zimním čase není
znám. Jisté je, že se tu věnoval i státnickým
10
povinnostem, napsal několik listin v „Eiche“ nebo také „zu den Duben
der Creutzigen“ tedy „na Dubu křížovníků“. Pro nás je ovšem důležité, že osada v Dubu byla jeho výnosem povýšena na město.
Je také i zřejmé, že johanitská komenda musela být tehdy náležitě vystavěná, prostorná a vybavená tak, aby mohla obstát v náročných požadavcích císaře a jeho početné družiny.
Johanitská komenda
- opevněný klášter johanitů
Johanité byli jedním z největších a nejmocnějších křesťanských
rytířských řádů středověku. S jejich mocí
a velikostí se mohl rovnat už jen pouze řád templářů nebo řád německých rytířů. Počátek jejich působení se datuje už
do 11. století, kdy se tento církevní řád
vyvinul z bratrstva italských kupců, kteří
v Jeruzalémě při kostele sv. Jana založili
špitál pro ošetřování poutníků k Božímu
hrobu.
Bratrstvo se původně řídilo benediktinskou řeholí a od roku 1119 (kdy bylo
oficiálně schváleno) řeholí sv. Augustina.
Od druhé poloviny 12. století (za Vladislava
I.) zakládali johanité komendy i v Čechách. Z bohaté
historie řádu, je určitě důležité připomenout, že se účastnili mnoha křížových
výprav i bojů s Turky a že se v roce
1530 usídlili na Maltě - odtud se odvíjí
i pozdější název: Řád maltézských rytířů. Tento řád existuje dodnes, má sídlo
v Římě, zaměřuje se zejména na zdravotní a sociální službu a jako suverénní
řád má dnes diplomatické zastoupení
i na našem území.
11
U nás pod Ještědem si tento řád
v polovině 13. století vybral strategicky
výhodné umístění, které vyhovovalo potřebám obrany - na ostrohu dvou zdejších
potoků: Ještědky a Rašovky.
Johanitská komenda tak chránila jednu z živých cest z Prahy do Žitavy, poskytovala útočiště pocestným a docela
jistě zde byl i špitál.
Mnoho o zdejší historii řádu není
známo, je ovšem jisté, že komendu v roce
1425 obsadili husité pod vedením Jana
Čapka ze Sán. Komenda sice vyhořela,
ale škody na budovách a opevnění, nebyly
zřejmě nikterak zničující. Opevněný hrad
v Dubu se totiž stal důležitým opěrným
bodem husitů zde na severu. Zde se
husité soustředili a vyjížděli na výpravy
do severních Čech a Lužice. Památkou
na dobu husitskou je nám střecha hlásky,
kterou zakončuje špička se stylizovaným
sluncem, což byl tehdy jeden z výrazných symbolů husitského města.
Mnoho z pamětihodností našeho kraje zavál čas. Podobně tak
i dopadla johanitská komenda, na kterou se pozapomnělo. Její
význam nám zde od roku 1991 znovu objevil a propagoval ředitel muzea PhDr. T.
Edel, který díky úsilí a archeologickým
průzkumům dal nahlédnout do dávných
časů. Dnes z později
mnohokrát přestavované komendy se
dochovaly
křížové
klenby s otisky původního bednění.
12
Tyto křížové zaklenuté prostory mají vynikající postavení v rámci
české architektury doby Václava I. Neznáme vlastně žádnou stavbu
druhé čtvrti 13. století s uplatněním křížových kleneb bez žeber, jež
by se mohla vyrovnat hlavnímu českodubskému prostoru.“
V přízemí třípodlažní
věže komendy se nachází kaple, pod kterou je
umístěna tumba s ostatky
johanitských bratří, kteří
byli pohřbeni na rajském
dvoře. Na tomto nádvoří
johanitské komendy byl
v jednom z hrobů ze 14.
století objeven na prsou
ženy do kůže zabalený vzácný dvouramenný kříž.
Jedná se o dvouramenný pozdně románský ostatkový kříž, což je mimořádně cenná zlatnická práce z doby kolem
roku 1200. Tento pozlacený bronzový
kříž je posázený jantary, skleněnými
imitacemi a emailovou výzdobou.
Je záhadou, proč pohřbená žena
měla takovou vzácnost u sebe v hrobě.
Nepochybně se jednalo o zcela mimořádný důvod, co vedl mimo všechny tehdejší zvyklosti a naše možné vysvětlení.
Příběh života, co se zde před 7 stoletími
odehrál, se už ani nikdy nedovíme.
S nutnou úctou však v místě nálezu
na rajském dvoře vyrostla dřevěná
plastika od akademického malíře
Jaroslava Eduarda Dvořáka, která se
stala z jednou důležitých dominant
Českého Dubu.
13
Některé záležitosti naší historie, nám jsou a zůstanou navždy ukryty a je to tak dobře.
Můžeme si uvědomit, že naše
poznání je vždy jen částečné.
Proto si můžeme i uvědomovat,
že díky svému poznání nejsme
těmi, co mohou hodnotit, soudit
a cítit se nadřazeni. Naši předci
totiž vedli tentýž zápas života
jako my. Jen v jiných kulisách
a souvislostech, kterým ne vždy
tak docela rozumíme.
Navždy neměnný zůstává
jen kříž člověka. Kříž, co nesli
ti, kteří byli před námi, a který
máme nést také i my…
(Pokračování o historii, osobnostech i přírodě – snad příště…)
Ze zápisů rady starších
v Husově sboru v Českém Dubu
(Od posledního vydání Mostů podzim 2012)
V neděli 30. září jsme spolu s náboženskou obcí prožili sborový den - podzimní výlet. Ráno jsme se vypravili autobusem
do Turnova, kde jsme v Husově sboru mohli načerpat sílu při bohoslužbách. Po té jsme se jeli podívat do nově opravené synagogy,
což bylo pro nás zajímavé už tím faktem, že Turnov sice známe, ale
nevěděli jsme o synagoze a byli v ní poprvé.
Pak jsme se dopravili do Sedmihorek a po dobrém obědě jsme
si prošli i areál lázní. Našim autobusem jsme se dopravili na zámek Humprecht u Sobotky, vystoupali až nahoru na věž a kochali
se nádherným pohledem na Trosky – Ještěd a nádheru podzim14
ního Českého ráje. Počasí nám
přálo a bylo výtečně. Výlet jsme pak
završili zastavením ve Svijanském
Újezdě, kde jsme se zastavili na občerstvení.
Sestra Pavlína Bulířová se v ten
den zúčastnila podzimního setkání
mládeže naší církve v Olomouci.
Podzim 2012 byl v Husově sboru spojen s velkou výstavou loutek
a 40 let historie loutkového souboru Ještěd (v tomto souboru účinkuje sestra předsedkyně Miluška
Bulířová a bratr farář Pavel).
15
Vedoucí souboru LS Ještěd Laďka Chvalinová se jako dítě poprvé
setkala s loutkovým divadlem právě v Husově sboru, kde loutkové
divadlo mělo své místo a neslo ve své době výtečně své poslání.
Výstavu loutek a historie LS Ještěd navštívilo téměř 500 malých
a velkých návštěvníků. Díky výstavě
jsme se přenesli nejen do říše pohádek a fantazie, ale mohli si i doložit
lidskou touhu po dobru a spravedlnosti, která se v člověku odkrývá už
od dětských let…
Dušičkové bohoslužby jsme prožili
v Husově sboru slavnostně i díky pěveckému souboru Úsvit. Odpoledne
byly bohoslužby i na Proseči pod
Ještědem. 9. listopadu jsme se zaposlouchali do kytary a zpěvu Slávka
Klacendry, koncert byl pěkně navštíven a byl jako vždy výtečný.
16
11. listopadu se od Husova sboru pořádal už tradiční lampiónový průvod – Slavnost světla – pochod za Martinem na bílém koni.
Nejprve se děti a rodiče setkali na naší zahradě, kde je přivítali
šaškové, nabídli čaj a společně si zazpívali i zavolali na sv. Martina.
Poté se průvodem společně přemístili na Rajský dvůr johanitské
komendy, kde je čekalo oslovení pana starosty – poděkováním
všem, kdo se nebojí tmy, zimy, nepohody a chtějí cosi dobrého pro
své město. Setkání pak završil svým vystoupením „ohnivý muž“
s představením plného světla a ohně.
30. listopadu se v johanitské komendě konaly ekumenické bohoslužby u příležitosti vzpomínky návštěvy Karla IV. a udělení městských práv Českému Dubu. V tento den připomínáme nejen onu
velkou osobnost našich dějin, ale také docházíme k jistému ocenění
přítomnosti. Tentokrát byli oceněni titulem Osobnost českodubska
Laďka Chvalinová a Milan Pavlů - především za dlouholetou činnost
v oblasti kultury a divadla.
17
1.
prosince
se
konal
v Podještědském muzeu adventní koncert našeho pěveckého
souboru Úsvit a byl jako vždy
hodně moc navštívený a pěkný. Soubor Úsvit byl ještě večer pozván do Sobákova a 16.
12. do Liberce, kde účinkovali
v komponovaném
pořadu
„Doteky“. Jsme rádi, že soubor
vystupuje, přináší radost a také
i reprezentuje naši náboženskou
obec. Je pro nás potěšením i při
vánočních bohoslužbách.
Do Husova sboru jsme zakoupili nový běhoun do bohoslužebného sálu. Byl to vlastně ještě příspěvek od zesnulé sestry Slávinky
Čihákové, velmi rádi na ni vzpomínáme jako na milou a obětavou
sestru.
18
V pátek 21. prosince
jsme přivítali adventní
koncert Rožumberské kapely – byl to jedinečný zážitek staré hudby na starých hudebních nástrojích, kdo přišel, rozhodně nelitoval. V Husově
sboru jsme nasáli cosi
z dávných časů a krásy
vánočních chvil.
V neděli 23. prosince
jsme se zastavili v Husově
sboru u koled, které jsme
si s chutí zazpívali v doprovodu naší varhanice
Lenky Komínkové. S chutí jsme se také i „zakousli“ do vánočky a pohoštění od sestry Jany
Pechancové a prožili sváteční ráno vrcholícího adventu.
Vánoční bohoslužby jsou vrcholem tohoto období. Věříme, že
v Husově sboru otevíráme pro širší veřejnost zvěst, co má přesah
a vedle vánoční romantiky a kouzla nabízí posilu i do zcela všedních dnů.
Poslední den v roce, jako už tradičně se scházíme v Husově
sboru při pobožnosti a losujeme mezi sebou biblické verše – jako
podpůrné slovo od našeho Otce pro nás.
Vánoční sbírka vynesla 3.200 Kč, které jsme se rozhodli věnovat
na zvonkohru do Hradce Králové.
Pěvecký soubor Úsvit se na Tři krále zúčastnil bohoslužeb
v Praze Holešovicích, kde naše děvčata zpívala.
V pondělí 18. února jsme si promítali filmy z festivalu Jeden
svět: Já moje romská rodina a Woody Allen, Vnoučata kubánské
revoluce, po němž následovala i velmi zajímavá diskuze.
19
Bohužel jsme zaznamenali v Husově sboru
nemilou návštěvu vandalů, kteří nám rozbili
okna, vytrhali dlažební
kostky a rozbili vývěsní
skříňku. Nám nezbývá,
než že se musíme s takovými útoky vypořádat.
16. března jako delegát za náboženskou
obec jela spolu s bratrem farářem na vikariátní shromáždění sestra
Miluška Bulířová. Bratr
farář Pavel Pechanec
nám oznámil, že přijal
kandidaturu na službu
biskupa královéhradecké
diecéze.
19. března v Husově sboru jsme přivítali sestru farářku Ladu
Kocourkovou s promítáním a povídáním o její cestě „ Z Čech až
na konec světa“ Prostřednictvím fotografií jsme navštívili pohoří
Picos de Europa, významné poutní místo křesťanů – Santiago de
Compostella a zavítali i na místo v minulosti považované za konec
světa, Cabo de Fisterra.
27. dubna bylo diecézní shromáždění, kde bratr farář Pavel
Pechanec byl zvolen 8. královéhradeckým biskupem a získal přes
70 procent hlasů všech delegátů naší diecéze.
V pátek 17. května se Husův sbor otevřel výstavě: „Pomníčky
Jizerských hor“, kterou připravil Zdeněk Buriánek a která prezentovala snahu občanského sdružení „Patron“ v údržbě a opravě památných křížů v Jizerských horách. Je to bezesporu záslužná činnost
a zaslouží si náš obdiv a podporu. Proto jsme i výstavu nechali
otevřenou v Husově sboru až do půli července.
20
V sobotu 18. května se naše náboženská obec spojila s Bakovem
nad Jizerou a Kněžmostem a vypravili jsme se do Hradce Králové,
kde byla bohoslužba s instalací a ordinací nového bratra biskupa.
Bratrovi Pavlovi jsme popřáli hodně sil, předali mu i náš dárek
– obraz Husova sboru, který namalovala paní Helena Cejnarová.
S bratrem Pavlem se ovšem neloučíme, dál zatím zůstává spolu
s rodinou v Českém Dubu. Biskupská služba se ovšem vztahuje
na celou diecézi, představuje cestování i jisté omezení ve službě
v naší náboženské obci. V Českém Dubu, co se týká bohoslužeb,
nám tedy přislíbila pomoc sestra farářka Anička Lukešová a také i bratr farář Benjamín Mlýnek a sestra kazatelka Maruška
Truncová.
V sobotu 29. června jsme ve sboru prožili mimořádné setkání
při příležitosti narozenin sestry farářové Marie Čihákové. Její
devadesátka je obdivuhodná. Sestře Marii přišlo do Husova sboru
poblahopřát mnoho těch, kteří ji znají a mají ji rádi. Krásné a dojemné vyznání jí vyznala její vnučka Káťa, která připravila pro svou
21
babičku moc hezký dárek
v podobě rodinných fotografií, které jsme mohli společně díky promítání zhlédnout
i my ostatní. Velmi rádi jsme
mezi sebou přivítali i sestru farářku Jiřinu Kláskovou,
která vzpomínala na léta, kdy bydlela v Českém
Dubu u Čihákových na faře
a zastupovala bratra faráře Josefa Čiháka, když byl
z trestu tehdejšího režimu
na vojenské službě u PTP.
A naši dva biskupové - bratr Pavel a emeritní biskup
Štěpán za sestru Čihákovou
poděkovali Pánu při pobožnosti a poprosili pro naši
milou oslavenkyni Boží požehnání.
Boží požehnání a posilu potřebujeme my všichni, ať mladí či ti
starší. Pro povzbuzení chodíme do Husova sboru a je dobře, když
zakoušíme lidsky milé setkání, je to důležité. Podstatné je ovšem ale
to, že se nám tu dostává posily a povzbuzení od našeho Nebeského
Otce. Nasloucháme zde jeho tichému nenásilnému hlasu, co volá
na člověka uprostřed všech lidských nejistot a všemožné tísně.
Ze zápisu Jarmila Knéblová a Pavel Pechanec
Nebeský Otče, voláme na Tebe s vědomím, že jsme Tvé děti.
Prosíme, ujímej se nás i nadále a pomáhej překonávat náš strach
a obavy, když vidíme jak svět je plný zla. Utíkáme se k Tobě v radosti, co dává víra. Chceme čerpat z naděje a být překryti Tvou milostí,
co dává člověku možnost znovu se nadechnout a vidět mnohé z jiné
perspektivy.
22
Prosíme Tě za všechny své bližní, za ty nejbližší i vzdálené, kéž
každý člověk nachází jistou a radost, co se neopírá jen o tento svět.
Prosíme za všechna lidská obydlí, ať v nich vládne Tvůj pokoj a nefalešná láska.
Prosíme za Husův sbor v Českém Dubu, ať i nadále zde slyšíme
Tvůj hlas a uprostřed vřavy velkého světa a jeho potřeb nacházíme
zklidnění a sílu pro život. Amen
Pozvání do Husova sboru
Milé sestry a milí bratři, jste zváni do Husova sboru. Je to dům,
který je otevřen, pro všechny poutníky života. Je tu, jak věříme,
prostor pro možné zklidnění a načerpání duchovních sil. A obnovu
a posilu potřebuje každý…
Chceme Vás zvát na bohoslužby, koncerty, výstavy, čtení, besedy
i různé akce a přáli bychom si, abyste zde nacházeli nejen pozvání
a posilu lidskou.
23
Kromě
obvyklých
bohoslužeb Vás v tento čas obzvláště zveme
na dušičkovou bohoslužbu, která bude v Husově
sboru v neděli 3. listopadu od 8.30 a v Proseči
pod Ještědem v 14.30.
V pondělí 11. listopadu v 17 hodin plánujeme
další průvod za svatým
Martinem – Slavnost
světla.
V neděli 22. prosince
nás bude čekat v Husově
sboru adventní snídaně,
co završí předvánoční očekávání a v úterý
24. prosince v 22 hodin
„velkou
Půlnoční“
bohoslužbou se potěšíme z času vánočního. Čas Vánoc naplno prožijeme ve středu 25. prosince, kdy se na Boží Hod budeme těšit ze
zvěsti při bohoslužbách v 9.30 hodin.
Se starým rokem se rozloučíme při pobožnosti v úterý 31.
prosince v 15.30 hodin, kdy si vylosujeme biblické verše na rok
2014.
Milé sestry, milí bratři v Kristu, Váš Husův sbor je tu pro Vás.
Přejeme Vám dobrý podzim, ať se Vám daří ve všem a změny, co
přináší život, dokážete unést – Pán s Vámi….
Mosty - 22. číslo - 2013
Redigovali Pavel a Jana Pechancovi,
tel.: 723 045 299, 48 5147 564
Sazba a grafická úprava Richard Leber
Vytiskla tiskárna MS Polygrafie s.r.o.
16 Horka 35, 294 01 Bakov nad Jizerou; www.mspolygrafie.cz