Kazdý špás něco stojí

2. dubna 2007
KOZÍMU STÁDU KRALUJE I do Nìmèic uz pøišlo jaro
MIREÈEK A BOZSKÝ KÁJA
Výstavka v knihovnì pøedbìhla Velikonoce
Ve čtvrtek odpoledne byla vyhodnocená výstavka Ukaž, co
umíš. Útroby protivanovské
knihovny zaplnily práce zdejších dětí. Na tom, kdo byl nejlepší, příliš nezáleželo, odměnu
si odnesl každý.
"Rozhodně se cení snaha," usmívá
se protivanovská knihovnice Anna Dokoupilová. Na letošní výstavce ‚Ukaž, co umíš' se sešly
práce 21 dětí (pokud se ti patnáctiletí, což byla horní věková hranice
pro účast, urazili, tak se omlouváme), společně přispěla i školní
družina zdejší školka, která navíc
ještě současně pořádala svoji velikonoční výstavu.
Ačkoliv téma Velikonoc nebylo
ničím podmíněné, snad jen termínovou blízkostí tohoto svátku, tyto motivy se objevily i v některých
vystavených pracích. "Letos je to
hodně směrované na Velikonoce,
ale vůbec to není pravidlem," vysvětluje A. Dokoupilová. Mezi nezaměnitelnou velikonoční tématikou se naopak objevily i výtvarné
práce ze zcela jiného ranku: kresby, malby, modely dinosaurů i letadel. Ve čtvrtek odpoledne se měly předávat ceny. Chtěli jsme s několikahodinovým předstihem vyzvědět, jak celkové hodnocení dopadlo. "Hodně se líbily třeba ob-
PROTIVANOVSKÉ DĚTI DOSTALY NA VÝSTAVĚ V KNIHOVNĚ ŠANCI
DOKÁZAT, CO UMĚJÍ. A CHOPILY SE TOHO S VERVOU.
rázky Veroniky Geršlové. Opravdu nejde ale o to, říct, kdo je ten
nejlepší. Cenu za svoji účast dostane každý," prozradila nám paní
knihovnice.
Pokud už opustíme právě skončenou výstavku, dalo by se říct, že
protivanovská knihovna je jakousi
bílou vránou. Proto, že je zde otevřeno denně, kromě středy a že narozdíl od drtivé většiny jiných míst
má tu výhodu, že nemusí ‚bojovat'
o své přežití. "Pan starosta sám
hodně čte a naše aktivity podporuje," ujišťuje. Knihovna se před tře-
mi roky přestěhovala do nového,
během roku tady probíhají tématické výstavy ve velké míře zaměřené na Protivanov a nejbližší okolí. Jednou z nich byly třeba staré
dokumenty nebo prezentace technických vymožeností minulého
století, kdy se mezi exponáty objevily třeba máselnice a podobná zařízení. Pár dalších nápadů má Anna Dokoupilová ještě v rukávu, ale
nechce nic dopředu prozrazovat, i
když věří, že stejně jako v předchozích případech ji starosta Karel
Trnečka podpoří…
-MiH-
Velká brigáda obèanù v Drzovicích
O víkendu bylo v sousedních Držovicích nadmíru živo. Kdo měl ruce
a nohy, ten je přiložil ke společnému
dílu. Vedení obce svolalo na sobotu
velkou obecní brigádu spojenou s
jarním úklidem. "Vážím si zájmu
našich lidí o obecní záležitosti. Přestože je týden před Velikonocemi a
každý má jistě spoustu práce doma,
přišla nám pomoci spousta lidí," pochvalovala si dobrovolnou a hlavně
hojnou účast na brigádě starostka
Držovic Blanka Kolečkářová. Lidé
v nově samostatné obci uklízeli veřejná prostranství a také dětské hřiště. "Ve všech obecních komisích
jsme se domluvili, že zrekonstruujeme dětské hřiště a o pomoc jsme
požádali i místní Občanské sdružení Držovice, které nám rovněž vyšlo vstříc. A jak sami vidíte, do práce se pustilo i mnoho dětí, pro které
je naše hřiště určeno," sdělila dále
starostka Držovic.
Kromě toho, že po hromadné brigá-
Ve výběhu za kozí farmou Rozinka
v Čelechovicích není chvilka klidu.
Stádo kůzlátek se pere o voňavé
sousto. Děti ze smržické školky ještě sice neumí spočítat, kolik se letos
mláďat narodilo, zato ochotně spěchají na pomoc, když je paní Zelenská požádá, aby jí pomohly zahnat zatoulané nezbedy.
"Nemají takový hlad, jenom dostaly
dobré seno," usmívá se chovatelka
Jarmila Zelenská reakcím dětí. Počítání kůzlátek na Rozince v tomto čase nemůže chybět. Stejně jako každoroční poslední pastva...
Co se týče posledního vyhánění, neplatilo to ovšem pro uplynulou zimu
tak docela. "Kozy se pásly i v lednu.
Během celé zimy byly tady a venku
se narodila i všechna letošní kůzlata,"
říká Zelenská. Rojící se neposedné
stádo nebylo snadné spočítat, v úkolu, který připadal dětem, bychom asi
neuspěli. Proto jsme se pro jistotu rovnou zeptali, kolik čtyřnohých mrňousů stádečko letos čítá. "Kůzlat je
24 od 14 koz. V porovnání s minulými lety je to slabší, možná za to může
špatná zima. Stávalo se častěji než
obvykle, že koza měla jenom jedno
kůzle," odpovídá na naši otázku.
Počítat kůzlátka na Rozince jsme byli už vloni. Celému stádu zde pevnou
rukou, samozřejmě ne doslovně, vládl statný kozel Mireček, jenž počal
drtivou většinu loňských přírůstků.
Jde i letos o Mirečkovy potomky?
"Ne tak docela. Pořídili jsme si dalšího kozla, říkáme mu Božský Kája a
je prostě božský," představuje nám
Zelenská dalšího člena kozí domácnosti. Božský je proto, že je šampiónem kozího trhu v Mozkovicích, kde
ho paní Zelenská získala v dražbě.
Datum narození všech ratolístek se
téměř neliší. Všechny přišly na svět
mezi 2. a 12. únorem. Až na jedno
‚nedělňátko'. To se narodilo skutečně minulou neděli: Porodní váha
4,75 kg, mezi ostatní se ještě neplete.
Hovělo si přitulené ke své mamince
pod přísným dohledem Mirečka a
DĚTI ZE SMRŽICKÉ ŠKOLKY JSOU NA FARMĚ ROZINKA V ČELECHOVICÍCH PRAVIDELNÝMI NÁVŠTĚVNÍKY.
POČÍTÁNÍ KŮZLÁTEK SI NEMOHLY NECHAT UJÍT.
Božského Káji. Kterého z nich je to
potomek, jsme však nezjistili.
Chov zaměřený na produkty z kozího mléka je v našich podmínkách něčím téměř nedosažitelným. Narozdíl
od ‚starších' zemí EU, kde podobné
farmy běžně fungují pro běžné návštěvníky. "Třeba v Rakousku je
běžné, že na výletě v horách narazíte
na takovou farmičku, kde se můžete
zastavit, chvilku posedět, ochutnat
mléko, sýr, tvaroh. U nás jsou předpisy mnohem přísnější. Prodej ‚ze
dvora' vůbec neumožňují. Přitom si
musíme nechávat dělat úplně stejné
testy, ale podmínky prodeje jsou pro
chov v našem rozsahu prakticky nesplnitelné," netají se svým zklamáním a dodává: "Je to začarovaný
kruh. Děláme podobné akce, aby-
chom na tuto skutečnost upozornili,
abychom i lidem umožnili sem přijít
a podívat se. Bohužel ale dnešní generace už neumí ani kvalitní mléko
rozeznat. Lidé jsou zvyklí na upravované mléko z krabice a už ani neví, jak chutná přímo nadojené mléko
od krávy nebo kozy!"
Zatímco se po válce u nás chovalo
asi půldruhého milionu koz, dnes
jich je něco přes tisíc, a to už zdaleka
nejde jenom o zvířata patřící do našich končin. "Ve velkém se k nám začala šířit plemena ze zahraničí, takže
je u nás i nedostatečný genofond klasických bílých koz, které byly rozšířeny především na Moravě, nebo
hnědých, co se chovaly třeba v Sudetech. Chov domácích zvířat je u
nás všeobecně na ústupu. Je to poho-
dlnější, všechno jde koupit v supermarketu, ale může se také časem stát,
že místo políček tady budou jenom
samá golfová hřiště nebo soukromá
letiště," varuje Jarmila Zelenská a
dobře ví, o čem mluví. Spousta dětí se
totiž teprve u výběhů Rozinky poprvé setkává s živou kozou, přitom jde
po psu o druhého nejstaršího domestikovaného tvora. Ze zoologických
zahrad znají kdejakého zástupce fauny daleko odsud, ale při setkání s našimi hospodářskými zvířaty jsou v
rozpacích.
Další hosty čekala paní Zelenská v
neděli. Jestli všichni napočítali do 24,
není vůbec důležité. Těch možností,
pohladit si několikadenní kůzlátko,
opravdu tolik není a malý výlet vůbec
není od věci.
-MiH-
OTUZILCI SE V SOBOTU KOUPALI NA ÈERTÁKU
LIDEM ŠLA SPOLEČNĚ S OBČANSKÝM SDRUŽENÍM DRŽOVICE
PŘÍKLADEM I SAMA STAROSTKA BLANKA KOLEČKÁŘOVÁ
dě držovických občanů obec značně "prokoukla", znamenala tato jarní společná akce rozhodně i něco více. "Obec se tímto výrazně stmeluje a občané se dávají dohromady.
Každý navíc uznává, že podobné
brigády jsou pro dobro nás všech a
měli bychom táhnout za jeden společný provaz," uzavřela Blanka Kolečkářová.
-mik-
Jako na pláži. Odmyslíme-li si, že
bylo posledního března, pohled
na břeh Čertových rybníků by
mohl vést k mylnému dojmu, že
jsme se přenesli v čase doprostřed
parného léta. Ale opravdu to byla
jenom iluze. Obyčejného smrtelníka by do vody nedostal.
Nebe téměř bez mráčků, jen mírný
větřík čeřil hladinu jednoho z Čertových rybníků mezi Stražiskem a Čunínem (pokud zrovna nestartoval či
nepřistával ‚přistavený' ultralehký
vrtulník), které hostily účastníky závodů Českého poháru v zimním plavání. "Stražisko 2007 je už 11. ročníkem tohoto závodu," uvedl Michal
Mucha, organizační manažer oddílu
dálkového a zimního plavání TJ Haná Prostějov. Ne všechny ročníky
proběhly právě ‚v této vodě', jelikož
tyto vodní plochy byly dokončeny
teprve před několika roky. Žlutými
bójemi vytyčená trať tak trochu narušila zaběhnutý kolorit ráje rybářů,
kteří ani přes rozruch kolem neodolali pokušení o kousek dál nahodit
udice…
"Teplota vody je 7,5 stupně, vzduch
má asi 15 stupňů," přibližuje pod-
mínky sobotního závodu Mucha.
Narozdíl od minulého ročníku, kdy
sice také svítilo sluníčko, nehrozilo
plavcům nebezpečí, že se cestou setkají s uvolněnou krou. Vloni totiž
byla trať přesně vyměřena koridorem vyřezaným v ledovém příkrovu.
A jak potvrdili samotní plavci, ani
žádný jiný závod letošní zimní sezóny nebyl opravdu ‚zimní'.
Do závodu se přihlásilo celkem 54
plavců na tratích 100, 250, 500 a 750
metrů. Z toho počtu se 21 postavilo
na start královské sedmsetpadesátky,
mezi nimiž byli i úspěšní pokořitelé
kanálu La Manche. Podle startovní
listiny byl nejstarším účastníkem dr.
Ladislav Nicek, který měl v kolonce
rok narození zapsán letopočet 1913.
Oproti tomu nejmladší účastník byl
o celých 81 let mladší. "Výsledky z
tohoto závodu se započítávají jako
bodový zisk do Českého poháru v
zimním plavání. To platí pro registrované plavce. Někdo sem přijel bojovat o pohár, někdo si přišel jenom
zaplavat. Přijít může samozřejmě
každý, ale pokud není zkušený plavec, nemůže jít na trať 500 nebo 750
metrů. Tady už platí přísnější regule
Přestože si s námi příroda trošičku na poslední chvíli zalaškovala,
mohli v neděli 25. března členové
národopisného souboru Pantlék
z Němčic nad Hanou přivítat se
svým bohatým programem příchod jara. Navázali na zvyky a
tradice našich předků. Tentokrát
se akce týkala především děvčat,
která se vystrojila do slušivých
krojů.
Členky souboru si připravily své
vlastní májíčky, s nimiž se zúčastnily mše svaté v kostele sv. Maří Magdaleny již v osm hodin ráno. Poté
navštívily obyvatele penzionu, kde
si s nimi babičky zavzpomínaly na
mládí a pomohly jim odříkat koledy. Po koledování, jež trvalo téměř
celé dopoledne, se ty zmrzlejší šly
ohřát k hrníčku čaje do šatny kultury a pak se všechny společně podělily o sladkosti, z nichž část samozřejmě nechaly i chlapecké menšině souboru. Dozdobily zde velký
májíček a v půl třetí odpoledne začal hlavní program v sále místního
kina.
"Dříve jsme celý program dělali
přímo na náměstí, ale vrtkavost počasí nám i letos nedala, a vystoupení jsme pro jistotu předvedli v zázemí kinosálu," vysvětlila důvody
místa konání Jana Otáhalová, vedoucí souboru Pantlék. Ústředním
motivem vystoupení byl tryznový
pohanský obřad, kterému dodal na
vážnosti ponurý hlas bubnu a jemný
hlas flétny. Dívky byly oděny v bílé
řízy, na hlavách měly věnečky a v
pase zelené stuhy. Obětovaná dívka, která byla symbolem utrpení,
měla na sobě červený věnec a červené stuhy. Při obětním tanci nastalo v sále hrobové ticho. "Byť to by-
PANTLÉK Z NĚMČIC NAD HANOU PŘIVÍTAL SE SVÝM BOHATÝM PROGRAMEM PŘÍCHOD JARA.
ÚSTŘEDNÍM MOTIVEM VYSTOUPENÍ BYL TRYZNOVÝ POHANSKÝ OBŘAD.
lo pásmo, které trvalo necelou čtvrthodinu, práce s ním byla velice zdlouhavá a pracná," oddechla si úlevou po vydařeném představení Jana
Otáhalová. Potom už na scénu nastoupili nejmenší členové souboru
se svými hrami o čápovi, křepeličce, Adamovi, na Zlatá bránu, kočku
a myš atd. A když se v mikrofonu
ozvalo - Kde ji máš - a kluci odpověděli - Tu, tu, tu - bylo jasné, že teď
už to není jenom hra, teď šlo klukům do tuhého. Soutěžili ve vaře-
chovém tanci o nejlepšího tanečníka. V zákulisí byly i slzičky, když
někomu spadla vařečka, a musel z
kola ven. Odměnu ale dostali všichni v podobě potlesku a pamlsku.
Pak už nastoupila děvčata za zpěvu
obětované Evy, volně navazujíce
tancem Vyletěl sokol na své předchozí pásmo. Po skončení tohoto
pásma byly na pódium pozvány i
ostatní děti z hlediště, aby pomohly
nastrojit němčickou Smrtku. Po nastrojení se všichni vybaveni výfuky
vydali k ohni, který připravili místní hasiči. "I letos Smrtka shořela a
každý, kdo si přihodil do ohýnku,
nám pomohl se jí zbavit. Než Smrtka dohořela, přinesly děti krásně nazdobený májíček a všem zúčastněným jsme z něj na památku a pro radost a štěstí ustřihli větvičku s jarním kvítečkem. My v Němčicích už
tedy máme léto zajištěné, a co vy
ostatní, také jste se rozloučili se zimou?" položila závěrem řečnickou
otázku Jana Otáhalová.
-zv-
Záci v Drahanech se uèí vyuzívat moderní technologie
S projektovým vyučováním se v
Drahanech v poslední době doslova roztrhl pytel. Vyučující po
veleúspěšném projektu Svatba
nanečisto neusnuli na vavřínech
a pro své žáky připravili interdisciplinární projekt zaměřený na
využití moderních technologií v
praxi.
V pátek 23. března 2007 se žáci sešli
ve školní knihovně, kde je čekala
prezentace sledovacího systému vozidel - ONI SYSTÉM, kterou pro ně
připravila firma NAM systém, a. s.
Žáci se během prezentace seznámili
s fungováním tohoto systému a s
moderními technologiemi, jako je
připojení na internet pomocí mobil-
ního telefonu, systémy GSM/ GPRS
či měřením rychlosti. Při sledovací
jízdě žáci pozorovali aktuální polohu
vozidla a jeho rychlost, to vše pomocí počítače připojeného k Internetu.
Po prezentaci následovala beseda a
zástupce firmy zadal žákům projektový úkol. Žáci prvního stupně mají
za úkol nakreslit sledovací vozidlo.
Žáci druhého stupně dostali přístupová práva k systému sledování a
mají možnost pozorovat vozidla firmy, přičemž si vyzkouší práci se
systémem. Závěrečným úkolem bude napsat esej o práci se systémem.
Nejlepší práce budou vyhodnoceny
a zadavatel je odmění hodnotnými
cenami.
-zv-
Ve hvozdecké škole se vyuèovalo i v sobotu
NAJÍT KURÁŽ PONOŘIT SE DO 7,5 STUPNĚ PRO NĚKOHO TEPLÉ, PRO
OSTATNÍ SPÍŠ STUDENÉ, VODY, TO NENÍ URČITĚ PRO KAŽDÉHO. DO VOD
ČERTOVÝCH RYBNÍKŮ SE V SOBOTU VNOŘILO 54 PLAVCŮ.
a každý takový plavec musí mít v
zimní vodě něco naplaváno," dodává M. Mucha.
Při pohledu na desítky naháčů, kterým ani mimo závod nedělalo problém chodit ‚po pláži' jenom v plavkách, i přes velmi příjemné počasí
naskakovala kolemstojícím husí kůže, ale v přiměřeném oblečení se na
nadšence mezi bójkami dívá v zásadě dobře. A to se ještě někteří po závodu s úsměvem ptali po dobře vychlazeném chlazeném pivě. Na závod se přijela také podívat senátorka
Božena Sekaninová, kterou jsme nešetřili otázkou, jestli si přišla také zaplavat. "Příští rok určitě," ujišťovala
nás. No uvidíme…
-MiH-
Obvykle je pro většinu školáků
nejkrásnější chvílí páteční poledne po posledním zvonění signalizujícím dva volné víkendové dny.
Škola ve Hvozdu však byla plná i
v sobotu. Navíc si to vymysleli rodiče!
Úvod je samozřejmě potřeba brát s
rezervou. I když to, že děti mířily
do školy i v sobotu, a dokonce dobrovolně a vlastně rády, pravda je.
Stejně jako že se tam vyučovalo,
ačkoliv se předměty poněkud vymykaly školním osnovám. Na
školním rozvrhu bylo malování
perníčků, vyrábění velikonočních
ozdob, pletení velikonočních pomlázek. V tomto oboru potvrdil
patřičnou aprobaci i starosta Josef
Šmíd, který hlavně kluky učil, jak
si vyrobit takový pořádný mrskáč.
"Stejnou akci jsme ve škole dělali
už vloni, letos se ale iniciativy chopili převážně rodiče," řekl Večerníku ředitel školy Waldemar Zatlou-
kal. Sám neváhal si některé ‚disciplíny' také vyzkoušet. Nikdo se nepodivoval, když třeba zasedl mezi
ostatní ke stolku ve školní jídelně a
začal zdobit perníčky. Koneckonců
u stejného ‚ponku' se zdobítky naplněnými barevnou polevou ve finále zasedl i Večerník!
Ve tvůrčí dílny se během sobotního
dopoledne změnila už zmiňovaná
jídelna, pracovalo se i v družině a v
mateřské škole, která je součástí
školní budovy. Velikonočním tvořením to ale žilo všude, kluci se po
chodbách proháněli s upletenými
pomlázkami, holky odbíhaly od
jednoho stolku ke druhému, aby toho vyzkoušely co nejvíce. "Učí se
tady od první do čtvrté třídy, dál
pak dojíždějí do Konice. Dnes ale
přišli i ti starší," poznamenal ředitel.
Kolem poledne se škola vyprázdnila, ale ne na dlouho. Na odpoledne byly připraveny soutěže. Psaní
NAUČIT SE UPLÉST VELIKONOČNÍ POMLÁZKU NEBO NAZDOBIT
PERNÍČEK, JE KUMŠT. OD SOBOTY ALE UŽ HVOZDECKÉ DĚTI VĚDÍ, JAK NA
TO!
esemesek na čas sice zatím není valo se o titul švihadlového krále a
sportovní disciplínou, ale kdo ví… uskutečnil se i šachový turnaj.
Hrál se i florbal, badminton, bojo-MiH-
Toray, japonská společnost úspěšně působící ve více než 20
zemích světa. Pobočka v Prostějově založená v roce 1998 v
současnosti vyrábí polyesterové podšívkoviny nejvyšší kvality a tkaninu pro výrobu airbagů. V souvislosti s rozvojem našich aktivit hledáme zaměstnance na pozice:
Operátor / Operátorka tkalcovny
LEVNÁ
UVÍTÁME TY Z VÁS, KTEŘÍ MOHOU NABÍDNOUT:
Karel Sochor
KERAMIKA PLUS
OBKLADAČSKÉ PRÁCE
koupelny
bytová jádra
balkony -terasy
PRODEJ
-obklady, dlažby
sanita
STAVBY KRBŮ
PRODEJ
-krbové vložky
BeF, Jotul,
Kobok, Supra
Nordica,
Cheminées a j.
- kamna,
- krbové nářadí
- čističe skel
Mob.: 604 259 957
o schopnost obsluhovat po zaškolení vyspělou textilní technologii
o technické nadání a zručnost
o pružnost v myšlení a konání, praktický přístup k řešení problémů
o schopnost pracovat v kolektivu a dobře vycházet s lidmi
o ochotu pracovat v nepřetržitém provozu
expresní
autodoprava
pro organizace
VYBRANÝM KANDIDÁTŮM JSME SCHOPNI ZARUČIT:
o perspektivu a jistotu stabilního zaměstnání
o odborný výcvik a zaškolení pro vykonávanou práci
o platové ohodnocení a výhody odpovídající pracovnímu zařazení
o nástup možný ihned
RENAULT
TRAFFIC+vlek
V případě zájmu kontaktujte, prosím Personální oddělení TTCE.
Tel.: 582 303 224
Fax: 582 303 491
Toray Textiles Central Europe, s.r.o., Průmyslová ul. 4, 796 40 Prostějov Human Resources Department
[email protected]
www.toray.cz
(KAPACITA 4 EUROPALETY)
tel. 582 344 467
777 973 525
Plumlovský zámek zahájil letošní sezónu vernisází
V sobotu 31. března byla zahájena jarní návštěvní sezóna na
zámku Plumlov. V rámci otevření zámku pro širokou veřejnost bude od soboty návštěvníkům k dispozici kromě stálých
expozic také zajímavá výstava
obrazů. Hlavní protagonistkou
této výstavy je Lilian Amann,
rodilá Brňačka trvale žijící v
Německu. Tato umělkyně již na
Plumlově své obrazy vystavuje
pátým rokem, ale v letošním roce si přizvala i čtveřici umělců z
brněnského výtvarného sdružení PARNAS.
"K plumlovskému zámku mám
velice blízko. I když jsem se narodila v Brně, celé své dětství jsem
strávila v Kostelci na Hané, takže
mám k Hané hluboký vztah. Jako
malé dítě jsem na zámek pravidelně chodila s rodiči," odhaluje
kořeny své náklonnosti k dominantě Plumlova Lilian Amann. O
jejím vztahu k této unikátní stavbě svědčí i to, že je mimo jiné autorkou knihy Povídky z plumlovského podhradí a hned naproti
vstupním dveřím visí na stěně její
obraz s motivem draka, vedle nějž
si mohou návštěvníci přečíst pod
sklem vyvěšenou Pověst o plumlovském drakovi, taktéž z ruky
Lilian Amann. "Tento obraz jsem
zámku věnovala a všechny příběhy v knize jsou podloženy zápisy
z kronik. Námět o plumlovském
drakovi se zrodil z dávné legendy," vysvětluje umělkyně. O její
velké náklonnosti k tomuto zámku také svědčí fakt, že veškeré výtěžky z prodeje jejích děl s tématikou plumlovského zámku jdou
na jeho další zvelebování. Dvacet
šest děl různých stylů a autorů v
prvním patře zámku bude tedy
návštěvníkům k dispozici po ce-
LILIAN AMANN U SVÝCH DVOU OBRAZŮ VÝLET NA PLUMLOV I. A II.
lou letošní sezónu. Předseda sdružení PARNAS, citlivý malíř Richard Tribula, přivezl na Plumlov
své působivé krajinomalby, další
z žen-umělkyň, Věra Jonášová, je
známá svými malbami na hedvábí a několik jich můžete zhlédnout na zámku od soboty. Abstraktní malíř Karel Holík se
předvádí svými díly, jejichž předností je vyvážený vnitřní soulad.
Posledním v řadě, ale určitě ne
svým uměním, je autor dalších
několika vystavených děl - Jiří
Doležal. V příjemné atmosféře a
za tklivých tónů houslí, které na
své nástroje vyluzovali dva mladí
žáci místní základní školy Jakub
Stoklasa s Martinem Černým, se
zmínil kastelán Robert Doleček o
humorném tématu dvou nově vystavených obrazů, na nichž je k
vidění ryba na kole. "Lilian mne
upoutala u dvou dobových obrazů
s názvem Výlet na Plumlov I. a II.
svým mottem: Žena potřebuje
manžela jako ryba bicykl," řekl na
téma výstava Doleček. Na závěr
jsme se šarmantní umělkyně zeptali, jak vnímá postupem času
měnící se tvář plumlovského
zámku. "Vzhled zámku v roce
1990, kdy jsem ho viděla po dvaceti letech, byl pro mě přímo šokující. Ze zámku se za tu dobu
stala doslova ruina. V posledních
pěti letech je na stavbě vidět viditelný posun vpřed. Sama se snažím v rámci svých možností tento
architektonický skvost co nejvíce
propagovat." Otevírací doba
zámku v Plumlově v měsíci dubnu je každou sobotu a neděli od
13. do 18. hodin. V témž časovém
rozsahu bude otevřeno i o velikonočním pondělku.
-zv-
"Kazdý špás nìco stojí"
Toto obecně známé přísloví pravděpodobně již našim předkům
svým způsobem omlouvalo skutky, které by se daly označit za nepříliš zdařilé. Možná se dá použít v
současnosti kupříkladu tam, kde se
připravujeme jít do nějakého projektu a rizika, jehož výsledek nedovedeme předem dost dobře odhadnout. Pokud se věc podaří, je vše v
naprostém pořádku. V opačném
případě se pak můžeme konejšit
tímto okřídleným přísloví. Jednoduše "každý špás něco stojí". Je to
však riziko výlučně naše, privátní.
Za poněkud problematickou však
lze označit situaci, když toto přísloví použije volený zástupce samosprávy, sám pan starosta. Když obhajuje téměř neobhajitelné a k tomu ještě na veřejném zasedání zastupitelstva. Nejinak tomu bylo
tento měsíc v Konici.
Pan starosta města Konice svolal
březnové zastupitelstvo v termínu,
který byl sice posledním možným
jak předepisuje litera zákona,
avšak s nahromaděnou agendou k
projednání termínem téměř šibeničním. Schůze zastupitelstva se
nebývale protáhla do pozdních večerních hodin a v jeho závěru toho
měl starosta očividně plnou hlavu.
Všech těch různých materiálů k
projednání a ještě ke všemu tomu
pak nepříjemné interpelace z řad
veřejnosti a některých zastupitelů.
Když byl v samém závěru dotazován na Městskou policii v Konici,
na náklady spojené s jejím provozem, na výslednost a přínos této
"služby" občanům města, nenapadlo jej nic moudřejšího než argumentovat rčením, že "každý špás
něco stojí". Ano, měl nepochybně
pravdu. Jenže odůvodňovat tímto
výrokem výhradu, že je přílišným
luxusem pro tak malé město, jakým Konice se svými třemi tisíci
obyvatel nepochybně je, mít vlastní strážníky, nelze považovat za
příliš šťastné.
Městská policie v Konici čítala do
nedávné doby tři, v současnosti
pak dva, zaměstnance - strážníky.
Jejich velitelem je z titulu své funkce sám pan starosta. Kdyby se jej
občan Konice dotázal, kolikže činí
náklady na provoz "jeho" strážníků, byl by daňový poplatník odpovědí dosti překvapen. Řeč čísel je
neúprosná. Každým rokem jsou to
výdaje kolem 800 tisíc korun. Pro
názornost, tato částka představuje
přibližně jedno procento z celkového ročního rozpočtu města. Pouze
občané města Konice dovedou posoudit, jakou práci za takto vynaložené finanční prostředky z rozpočtu města jim tato "služba veřejnosti" v podobě městské policie
odvádí. Chtělo by se říct, nic moc.
Pan starosta má ale jiné, dosti kuriózní a svérázné vysvětlení. Prý
"každý špás něco stojí." Ano, ale
jen kdyby se "špásovalo" za své,
nikoliv za ty veřejné. V tomto kontextu se naopak nabízí jiné přísloví:
"řeč je jazykem duše - jaký muž, taková řeč."
Mgr. Jan Coufal,
zastupitel města Konice