4 - Okénko Novojičínských farností - farní časopis

O K É N KO
zpravodaj farností Nový Jičín, Šenov u Nov.Jičína a Kunín
Prosinec 2014
DUCHOVNÍ SLOVO...
Otec Alois
Opět zde máme předvánoční čas, který se i letos naplňuje dobou adventní. A pak přijdou opět Vánoce. Vím, že všichni jsme hodně ovlivňováni tím,
co se v té době kolem nás děje, jak naši spoluobčané prožívají tuto dobu a jak
i my se bohužel s tím ztotožňujeme nebo naopak bráníme; advent – shánění dárků, příprava jídla, uklízení atd. A Vánoce – ty již chtějí v některých zemích přejmenovat na zimní svátky, svátky dárků a radovánek. Je potřeba říci,
že po vnější stránce, pokud to není prvořadé, i toto patří do atmosféry Vánoc.
Přesto je krásné nejen sebe, ale hlavně děti a vnoučata vést k probuzení duchovního rozměru tohoto období, protože z něj vlastně všechno vzniklo a na
něm vše i dnes stojí. Bez tohoto rozměru očekávání Krista, jeho početí a narození mnozí lidé ztrácejí smysl slavení Vánoc a skutečně samotné Vánoce bez
tohoto smyslu se stávají nesmyslné.
Říká se, jaká příprava, taková slavnost. Vánoce budou takové, jak prožijeme advent. V centru adventu je touha po příchodu našeho Pána. Proto fialová barva – barva pokání. Tato barva má nás vést k tomu, abychom více toužili po blízkosti Boží, po Ježíši Kristu, lépe jej objevit, více se ztotožnit v lásce
k Němu. To vyžaduje ztišení srdce, roznícení takové touhy, jejímž plodem je
růst lásky. Adventní věnec, který má být středem rodiny, ale i každého z nás,
nám s tím může pomoci. Vím, že se asi již nevrátíme do mládí našich babiček,
které vzpomínají na adventní rorátní mše svaté, kdy spěchaly jako děti s rodiči nebo prarodiči brzy ráno do kostela. V těch dětských srdcích se tak rozhojňovala touha po Ježíši, která překonávala pohodlnost a pomáhala k růstu lásky. Podvědomě tato touha byla spojena s blížícími se Vánocemi Ježíšova
narození. Děti se těší na dárky. Někteří rodiče to v adventu podmiňují jejich
lepším chováním, lepšími známkami ve škole, ale někdy tam chybí rozvinutí
touhy srdce otevřít je pro narozeného Spasitele. Místo spěchu na roráty, kdy
dnes vidíme hlavně teď před Vánocemi spěch do supermarketů, obchodů a
trhů na náměstích, je možné si hlavně k večeru místo tohoto spěchu najít čas
na adventní pobožnost buď s dětmi, nebo sami při rozžatém adventním věnci, která může být spojená se zpěvem, četbou, prosbami, které tuto touhu po
Kristu rozněcují. Vše může být hlavně u dětí spojeno s křesťanským adventním kalendářem nebo se soutěží. Není na škodu si v adventu udělat čas i na
1
mši sv. během všedního dne, hlavně
s většími dětmi. Vím, že tato slova zaznívají v druhé polovině adventu, ale
nikdy není pozdě a kéž by byla impulsem do dalších let.
Vánoce pak dostanou trochu jiný
rozměr. Jsem přesvědčen, že u křesťanů se aspoň na Štědrý večer modlí před jídlem, zpívají koledy nebo se
vypráví příběh o Ježíšově příchodu
na naši zem. Že k tomu patří i vánoční bohoslužby – tzv. půlnoční mše neboli mše sv. v noci, návštěva jesliček,
které nejen obdivujeme, ale můžeme tam také prosit sv. Rodinu o požehnání, o větší lásku, uzdravení těla
i duše, smíření a pokoj. O křesťanském prožívání Vánoc se již více rozepisovat nebudu. Mnohé věci jsou podobné, mnohé zcela jedinečné. Jen
prosím, abyste nezapomněli, že Vánoce nejsou jen o dárcích a jídle, ale
také o otevřeném srdci, ve kterém se
chce Ježíš v přítomném okamžiku našeho života narodit a v něm přebývat. Jak o adventu připravíme Ježíši
cestu do svých srdcí, rodiny, farnosti, tak bude mezi námi a v nás – narozený Spasitel. Pokojné a požehnané Vánoce.
JAK SE DAJÍ PROŽÍT
VÁNOCE…
Vánoční jídelní tradice
dříve narozených
Připravila Adéla Výskalová
»» Vánoční svátky byly a jsou spojeny s jídlem. Slavnostní vánoční
večeře a při ní pojídané pokrmy
však dříve někde vypadaly jinak
než dnes. Vzpomínáte si, jak se
dříve u vás jedlo na Štědrý den
a co všechno vaše maminka vařila?
A jak jste dodržovala půst?
•• p. Heryánová (76r.): Přes den byl
přísný půst, opravdu bez jídla! Večeře - většinou na Valašsku (chudobný
to kraj) zpravidla zasmažená nudlová
polévka - nudle hezky doma dělané, nikdy ne kupované. Salát býval
ponejvíce z fazolí, tzv. „švábů“ a s
vajíčkem, nebo bramborový.
K němu byla ryba smažená - to ale
byl veliký svátek. Za války to bylo
bez masa. Cukroví bylo vždy napečené - drobné a perníčky, co voněly.
Ale čokoládové kolekce na stromečku nebyly. To se upekly keksy, udělala se do nich dírka násadou od pera
a pověsily se mašličkami nebo jen
háčky. Přidala se vata - to byl sníh,
co napadal - a z barevného svíťavého papíru byly udělané řetězy, nebo
zvláštní řetězy z krepového papíru
a dělali jsme z něho také papírové
růžičky. K pití byl čaj, výjimečně pro
dospělé dobrá káva.
•• p. Petřkovská (58r.): Příprava
a menu štědrovečerní večeře mého
mládí se moc nelišila od té současné.
Maminka vždy pekla pravou vánočku až na Štědrý den, aby provoněla
celý dům. Zdobil se stromeček, připravovaly se řízky z kapra nebo jen
z rybí filety a jako příloha byla bramborová kaše, později i bramborový
salát. Vařila se klasická polívka ze
zeleného hrášku. Štědrovečerní stůl
nebyl tak bohatý jako dnes, ale přesto jsme se na něj těšili, nikdy nechybělo ovoce z naší zahrady tj. jablka,
hrušky, švestky i v sušené podobě,
ořechy byly jen vlašáky. Rodiče dbali
na dodržování půstu. My děti jsme
to neměly tak přísné, dostaly jsme
k obědu hrachovou polívku nebo
jsme si mohly ukrojit kousek vánočky a čekaly jsme na Ježíška. A byly
jsme zvědavé i na „zlaté prasátko“
Když jsme ho neviděly, tak nám bylo
řečeno, že jsme se pořádně nepostily.
•• Vzpomínky maminky (63r.)
s babičkou (91r.): Bylo znát, že jde
o výjimečný den. Přes den se držel
půst, ale vařilo a peklo se na slavnostní večeři. Vánočky byly hotové
od rána. Jako samostatný chod se
vařila „černá omáčka“ tj. pochutina
ze sušených švestek, jablek, hrušek,
rozinek a 4 druhů ořechů, koření,
zahuštěná strouhaným perníkem.
Také jsme mívali černého kubu
(zapečené kroupy a houby). Nejvíc jsme se ale těšili na vynikající
hustou rybí polévku s křupavými
opečenými rohlíky. Polévka byla z
velkého množství strouhané kořenové zeleniny podušené na másle a
silného rybího vývaru s jikrami. Po
polévce byl klasicky smažený kapr s
bramborovým salátem a potom teplý
tažený jablečný závin, vánoční dort,
cukroví a ovoce. Kapr se na Vysočině skutečně dělal jen jednou v roce.
2
U nás se štědrodenní půst dodržoval
a dodržuje. Jediné jídlo byla polední
hrachová polévka (pokud se někdo
nedokázal postit až do večera), ale
většinou se i děti dokázaly obejít
bez jídla, aby „uviděly prasátko“ (to
tatínek rád ukázal jako stínohru na
stěnách a stropu
u večeře).
•• p. Hubová (51r.): Štědrovečerní
večeře začínala přípravou slavnostního stolu, kde nesmělo chybět: svíčky,
jedlové větvičky, ovoce, cukroví,
vánočka, chleba a nádobí pro členy
rodiny. Pokud v roce někdo z rodiny
odešel, připravilo se i pro něj.
U stolu měl každý své místo, které se
neměnilo. Po páté hodině se zasedlo
ke stolu a večeře začínala modlitbou,
pak maminka servírovala večeři.
Nejdříve byla hrachová polévka
s opečeným rohlíkem a poté bramborový salát a smažené kapří řízky. Co
se týče půstu, ten se u nás dodržoval
a dodržuje dodnes. Oběd se nevařil.
Ten, kdo měl hlad, si mohl vzít jen
malý kousek vánočky. Nebyl a není
to půst kvůli zlatému prasátku, ale
příprava na Boží hodování.
»» Výběr a skladbu jídla na Boží hod
vánoční a svátek sv. Štěpána už
asi spíše ovlivňovala rodinná či
krajová tradice. Jak tomu bylo
u vás? Jaké pokrmy se u vás vařily
v tyto dva vánoční svátky?
•• p. Heryánová: Jídla na Boží hod
vánoční: to býval králík - řízky
z něho nebo pečený. Většinou
s bramborem. Jídla na Štěpána: králík pro změnu na paprice, nebo na
smetaně a s knedlíkem.
•• p. Petřkovská: Na Boží hod
vánoční se u nás jedlo to, co se
připravilo na Štědrý den. Na tento
velký svátek se nic nesmělo dělat, jen
se nakrmila zvířata. Na svátek sv.
Štěpána se pekla husa nebo kachna se zelím a domácím knedlíkem.
Vzpomínám si, že na Štěpána chodili
opravdoví koledníci a jedlo a pilo se
dosytnosti.
•• Maminka s babičkou: Na Boží
hod se pekl krocan, k němu bramborový knedlík a červené zelí. Na Štěpána se dojídaly zbytky, nebo pokud
přišla návštěva, byly řízky
a brambory, které byly stále po ruce
i na chudší Vysočině. Jinak tradičně
na tento svátek nemohla chybět na
stole bábovka a obložené chlebíčky.
•• p. Hubová: Na Boží hod se u
nás jedly ještě kapří řízky a kapr na
másle, na Štěpána vždy husa nebo
kachna se zelím a knedlíkem.
»» Další z obecně nejrozšířenějších
vánočních tradic v českých domácnostech je pečení vánočního
cukroví. Co nesmělo chybět na
svátečním stole Vašich maminek
či babiček?
•• p. Heryánová: Vánoční cukroví
- versus vánoční stůl maminek a babiček: CHLÉB (celý, nerozkrojený) aby ho byla i v novém roce hojnost!
Na stole kromě cukroví musela být:
jablka, sušené ovoce - křížaly z jablek
hrušek či švestek - bývala jich plná
ošatka (to místo bonbónů), máslo tzv. „žába ve vodě“, stlučená hrudka
másla, vánočka - ta se načínala až po
štědré večeři; ořechy, lavor s vodou nejprve se lilo olovo, potom se
v něm pouštěly lodičky i se svíčkami.
Nikdy jsme nezapomněli! Času bylo
fůra. Dále nesměla chybět svíčka se
sirkami a med, celý pecen čerstvého
voňavého chleba, zpravidla se vařil
šípkový čaj, nebo ovocný.
smysly, abychom koupili co nejvíce
dárků a připravili co největší sváteční pohoštění. Přitom se zapomíná na
pravý smysl Vánoc – oslavu příchodu
Našeho Spasitele – malého Ježíše, což
je ten největší dar, který byl lidem
dán. Měl jsem veliké štěstí, že jsem si
mohl vyprávět o opravdovém prožívání vánočních svátků s paní Františkou Škorňovou. Kdybych je měl shrnout do pěti slov, tak bych napsal:
chudoba, přesto veliká nepopsatelná
radost.
»» Paní Škorňová, odkud pocházíte?
•• p. Petřkovská: Nesměla chybět
vánočka a vánoční perníčky s povidly. Maminka ráda pekla, a tak jsme
měli různé cukroví, ale spíše suché,
ne krémové. Nejoblíbenější byly pro
mě tyčinky z bílého máku. Protože
nebyly kolekce na stromeček, tak se
vyráběla domácí kakaová čokoláda,
která se odlévala do formiček, balila
do barevných papírků a pak jsme ji
nitěmi vázali na stromeček.
•• Maminka s babičkou: Asi ta klasika, která se peče dodnes - linecké,
pracky, rohlíčky…. Peklo se opravdu hodně druhů cukroví, protože
během roku to byla zvláštnost
a nemlsalo se běžně tolik. Jedna věc
ale nesměla chybět- zázvorky, perníčky a vykrajované kakaové půlměsíčky s rumovou polevou.
•• p. Hubová: Bez vánočního cukroví se Vánoce jistě neobešly
i u nás. Pekly se samozřejmě vanilkové rohlíčky, pracky, sádlové koláčky,
linecké kytičky, biskupský ovocný
chlebíček a nesměla chybět vánočka
a perníčky.
»» Jaká byla u vás typická silvestrovská kuchyně a co jste připravovali
na Nový rok u vás doma k obědu?
My třeba dodnes (již po 3 generace) na Nový rok vaříme uzenou
polévku s pohankou a čočku
s uzeným masem.
•• p. Heryánová: Maminka navařila
hrnec silného vývaru z kostí
a ze žeber, nebo z boku - silná hovězí
polévka s nudlemi, slavnostnější byla
s knedlíčky vždy játrovými - to bylo
zpravidla až na Nový rok. Domácí
tvaroh - takový „dort“, na klínky
nakrájený a na ty se namazala ještě
hustá smetana od domácí krávy.
Nový rok - menu: to se většinou již
nevařilo - na Valašsku to byl opět
zpravidla pečený králík, později již
vepřové - to už ale bylo po válce,
chovala se prasata a kráva, to už
jsme byli v Suchdole. Bývala tedy již
i zabíjačka, protože se před Vánocemi zabíjelo prase - to již byl bohatý
stůl. A koláče, koláče a KOLÁČE.
Maminka pekla i vícekrát týdně.
Pekla také chleba, do pece nasázela
až 6 pecnů. Čočka se vařívala také až
později, zpravidla hustá a s chlebem.
Na Valašsku jsme ještě poslouchali
na Silvestra rádio a vyprávěli jsme
si vtipy; v Suchdole jsme se již dívali
na malou televizi. Nový rok jsme
začínali vkleče na kolenou a zpívali
jsme „Bože chválíme Tebe, Pane,
moc Tvou velebíme „.
•• p. Petřkovská: Se silvestrovským
menu jsme si u nás moc starostí
nepřidělávali, byl to všední den, jako
každý jiný. Upekla se vánočka, aby
byla na Nový rok čerstvá. Na novoroční oběd se připravovala čočková
polívka, aby se prý rodiny držely
peníze. Nesmělo být v menu nic
od peří, aby neuletělo štěstí. Takže
bývala svíčková.
•• Maminka s babičkou: Na Silvestra se vařilo na večer uzené koleno
s křenem. Při večerním posezení byly
jednohubky či chlebíčky a na půlnoc
se chystaly „velké hodiny“ z vařených vajec, bramborového salátu
a salámu (něco jako obložená vejce
na míse pro celou rodinu).
O půlnoci jsme se pomodlili, přiťukli
šampusem a uháněli na půlnoční
mši svatou. Po návratu jsme s chutí
vypili trochu horkého punče a snědli
něco z cukroví. Na Nový rok se vařila uzená polévka s pohankou a čočka
s uzeným masem a chlebem.
Vzpomínka paní
Škorňové
Rozhovor připravil Antonín Urban
Vánoce jsou dnes svátky hojnosti.
Již od října útočí obchodníci na naše
•• Narodila jsem se brzy po první
světové válce v roce 1920 na Horní
Bečvě. Žili jsme v malé dřevěné chaloupce o jedné místnosti vysoko
v horách. Nebyla elektřina, vodu
jsme čerpali ze studně, topili dřevem,
které jsme si na zimu museli připravit. Oblečení jsme dědili jeden po
druhém. Všude jsme chodili pěšky
přes les do údolí, v zimě v hlubokých
závějích. Do školy jsme to měli téměř
hodinu, do kostela ještě o něco více.
V té době byla nepředstavitelná bída
a hlad, když některé věci vyprávím
své sestře o jedenáct let mladší, tak
přiznává, že vše v takové míře nezažila.
»» Můžete nám přiblížit svou rodinu?
•• Tatínek byl lesním dělníkem,
maminka byla doma a starala se o
pět dětí. V třicátých letech minulého století byla hospodářská krize,
v které tatínek přišel o práci. Měli
jsme maličké hospodářství s jednou
krávou, kozou a malým políčkem.
To bylo naším hlavním zdrojem
potravin na celý rok.
»» Jak prožívaly děti v malých horských osadách Vánoce? Připravovali jste se nějak na ně?
•• V paměti si vybavuji Vánoce, až
když jsem chodila do školy. Neumím
to vysvětlit, ale i když jsme tehdy
dárky nedostávali, byla celá předvánoční doba spojena se zvláštní
atmosférou spojenou s očekáváním
a radostí. Už na podzim jsme na
Vánoce jako děti mysleli. Když jsme
chodili do školy přes les, nasbírali
jsme po cestě houby a za ně dostali
v obchodě „paličky“, to byly bonbony zabalené v papíře. Nesnědli jsme
je a schovávali jsme si je na Vánoce.
Zvláštní atmosféru měly roráty –
adventní ranní obřady v kostele.
Každou středu jsme ve škole mívali
volno. V adventní době jsme toho
využívali k cestě na roráty, které
3
bývaly velmi brzy ráno. Jak jsem již
uvedla, cesta do kostela trvala něco
přes hodinu. Šli jsme za tmy, mnohdy v hlubokých závějích jsme klouzali od smrčku ke smrčku. Přitom jsme
nesli „laterny“, což byly svítilny. Jak
jsme se blížili do údolí ke kostelu,
těchto světýlek stále přibývalo a vše
vyvrcholilo světlem svíček v kostele
a zpěvem Ejhle Hospodin přijde…
Cítila jsem zvláštní atmosféru – neumím ji popsat, ale byla v tom jakási
radost, že se blíží něco velikého.
občas sleduji v televizi soutěž „Prostřeno“ a poslouchám diskusi soutěžících,
jak si navzájem kritizují kvalitu připraveného jídla a vymýšlejí si, řeknu
si – kdybyste věděli, co je to skutečný
hlad… Po večeři se šlo do chléva dát
připravený pocukrovaný bochník
zvířatům. Následovalo vyprávění a
zpěv koled. Na stole bylo také několik
jablek. Než jsme je snědli, rozkrájeli
jsme je napůl a sledovali, zda budeme
zdraví (hvězdička) či nemocní (křížek).
Chodilo se však brzy spát.
•• Tento den byl pro nás velmi významný. Vůbec se nepracovalo, vše
se připravilo den předem. Nikam se
nechodilo, rodina byla pěkně pohromadě. Povídalo se, zpívalo – byla
krásná atmosféra. Velkou událostí
byl slavnostní oběd. Maso bylo tehdy
velkou vzácností. Měli jsme jej pouze
několikrát v roce na veliké svátky
(Hod Boží vánoční, Nový rok, Velikonoce a pouť). Podávaly se opět
s brambory a zelím.
»» Jak jste prožívali Štědrý den?
»» Měli jste nějaké dárky?
•• Tento den se vstávalo brzy. Tatínek vyšel před chaloupku a vystřelil
do vzduchu. Stejně pak odpovídali ostatní chalupáři na okolních
kopcích. Takto chlapi vyjadřovali
svou radost, že přišly Vánoce. Po
modlitbě se zatopilo v peci, namlela
se „krupice (hrubá mouka), z které
se upekly hruškové, tvarohové a
makové koláče. To byla pak veliká
pochoutka, kterou jsme měli jenom
o Vánocích. Napekly se také dva
bochníky chleba, které se posypaly
cukrem. Jeden byl pro nás a druhý
pro dobytek. Chystalo se vše i na
Hod Boží vánoční, o kterém se nepracovalo. Stromeček nestál v rohu
místnosti jako dnes, ale tatínek jej dle
tehdejšího zvyku přivázal k „povalu“
(dřevěnému stropnímu trámu), visel
tedy ve vzduchu uprostřed místnosti.
Ozdoby užívané dnes (baňky, svíčky…) také nebyly. Zavěsili jsme na něj
„paličky“, které jsme si schovávali již
od podzimu díky sběru hub při cestě
do školy a několik jablek, ale ani těch
moc nebylo. Přes den se také uklízelo.
Samozřejmostí byl celodenní půst až
do večeře.
•• Byla veliká bída, dárky se tehdy
pod stromečkem nedávaly. Na svátek
sv. Mikuláše však k nám chodila
stařenka převlečená za Mikuláše
a donesla klukům marcipánové koně,
nám děvčatům marcipánové srdíčko
nebo panenku. K tomu přidala pár
jablek.
•• Naši rodiče pro koledování moc
nebyli, proto nás nepouštěli. Jen jednou mne vzala teta s sebou, rodičům
jsme to neřekli, a tak naši nevěděli,
kde jsem. Něco jsme vykoledovali,
ale dobře to nedopadlo, neboť jsem
na zmrzlém sněhu spadla. Zkrátka
jsem jít neměla…. Na Štěpána se
však lidé velmi navštěvovali. Vzpomínám si i na to, jak k nám chodili
sousedé z okolních chalup hrát karty. Peněz nebylo, tak platili lískovými
oříšky. Když některý spadl, byla to
naše pochoutka….
»» Jak probíhala štědrovečerní večeře?
•• Nejprve jsme se pomodlili. K jídlu
jsme měli brambory s podmáslím a
zelím. Tehdy nebyly talíře jako dnes,
jedli jsme společně z jedné mísy. Tento den byla umístěna slavnostně. Při
dožínkách se tehdy z ovsa zhotovoval
dožínkový věnec, který se umístil na
dveře domu. Před štědrovečerní večeří
se sundal, dala se na něj plachta
a doprostřed věnce se umístila mísa
s jídlem., Mísu s brambory a zelím
pak nahradily koláče, o kterých jsem
již vyprávěla. Pak jsme poděkovali za
večeři, která byla vzhledem k tehdejší
bídě a hladu velikou událostí. Tehdy
jsme nevěděli, co je to pomeranč,
čokoládu jsme viděli pouze v obchodě
(ale neměli na ni peníze). Když dnes
4
»» Chodili jste na „půlnoční“?
•• „Půlnoční“ byla u nás zavedena
mnohem později. Chodili jsme však
na „jitřní“, která bývala ve čtyři
hodiny ráno. Jak jsem již říkala,
do kostela z našeho kopce to bylo
hodinu rychlé chůze…. Ve tmě bylo
vidět mnoho svítících lamp, které se
snášely z kopců a slévaly v údolí ve
stále větší světlo vrcholící v ozářeném kostele. Nádherná slavnostní
atmosféra, z které vyzařovala veliká
radost. Kdo nešel na „jitřní“, šel na
ranní mši svatou v 8.00 hodin. Ti,
kdo byli na jitřní, šli mnohdy ještě
jednou na „hrubou“ v 10.00 hodin.
»» Jak probíhal Hod Boží vánoční?
»» Chodilo se na Štěpána koledovat?
»» Jak probíhaly Vánoce u vás, když
jste měla své děti?
•• Mám jednu dceru, která se narodila za druhé světové války. Manžel
dělal s tatínkem v lese a trochu tesařinu. Jídlo bylo na lístky, tedy opět
to nebylo veselé. Poměrně brzy jsem
vážně onemocněla, což se táhlo se
mnou celý život. Slavnostní atmosféru Vánoc naplněnou radostí však
prožívám stále. Dárky jsem mohla
dávat až vnoučatům.
»» Jak prožíváte Vánoce dnes?
•• Žiji sama v domě s pečovatelskou
službou a vzhledem k věku a zdraví
nemohu vycházet. Nazdobím si malý
stromeček, koupím závin, koláče,
bramborový salát, rybí filé, udělám
polévku. Podívám se na mši svatou
v televizi., pustím rádio Proglas. Potěším se s rodinou při její návštěvě….
Něco z dětství mi však zůstalo. Je
to jednak modlitba. Stále se ráda
modlím z „Nebeklíče“ – knihy modliteb, kterou jsem zdědila po babičce.
Je psaná ještě kurentem a pochází z
poloviny devatenáctého století. Zůstala mi však také slavnostní atmosféra
spojená s tím zvláštním pocitem radosti, kterou jsem popisovala
v mém dětství. Když přivřu oči, vidím kostel na Horní Bečvě ozářený
světlem a plný zvláštní atmosférou,
naplněnou radostí.
Advent a Vánoce
v Kuníně v době první
republiky
Vzpomínky Siglind Drost, narozené 28.11.1929 v Kuníně jako dcery
posledního zámeckého správce.
Po roce 1945 s rodiči a sestrami odešla do Německa, Kunín však stále
s rodinou navštěvuje.
Z německého jazyka přeložili Milena a Jaroslav
Zezulčíkovi
Narodila jsem se koncem roku 1929
v Kunvaldu (od roku 1947 Kunín)
v domě č. 2. Později jsem bydlela se
svou rodinou v domě č. 6. Mám za
sebou dlouhou dobu života. Mnoho
důležitého bylo mezitím zapomenuto
nebo se stalo nedůležitým. Mé dětství
v Kuníně mi bylo v mém vědomí ale
uchováno jako chráněný poklad.
Nyní v listopadu, kdy se dny krátí
a noci prodlužují, se vracím ve vzpomínkách na pokojné, nerušené dětství. Přede mnou hoří svíce, venku je
již tma a přicházejí vzpomínky na adventní a vánoční dobu v Kuníně.
Začalo to 5. prosince, kdy mě a mé
starší sestry navštívil svatý Mikuláš, zvaný „Nickel“ se svým nespoutaným průvodcem, čertem. Mé sestry a
já jsme očekávaly oba velmi vystrašené. Mikuláš přicházel přímo z nebe,
čert z pekla a ten strkal neposlušné
děti do pytle. Také jsme nebyly vždy
„způsobné a hodné.“ Mikuláš přicházející ze tmy zvonil zvonečkem a nerovný pár vstoupil do kuchyně. Svatý
Mikuláš nosil bílý přehoz, na hlavě
měl bílou papírovou čepici a v ruce
dlouhou hůl jako biskup. Jeho tvář
byla ukryta za bílo červenou maskou.
Objevil se tak jako vševědoucí, nepřístupný a důstojný.
Čert byl malý společník, měl ohnivě červenou masku se dvěma růžky,
chlupatý kožich, hrozil metlou z klestí a táhl za sebou obávaný pytel na
obilí. Dříve, než mohl Mikuláš něco
říci, dováděl v kuchyni, rachotil řetězem, chrochtal a hvízdal. Měly jsme
tehdy velký strach!
Mikuláš mu přikázal, aby šel ke kuchyňským kamnům, kde měl své místo a aby čekal. Potom nás vyzval
k pomodlení, byl spokojený, chválil dobré skutky a káral naše hříchy.
Věděl o nich, viděl přece všechno z
nebe. Pak usoudil, že jsme přece byly
jen hodné děti a rozdělil své dary.
Byla to jablka, ořechy a levné sladkosti. Mé sestře a mně věnoval ještě
malého Mikuláše a čerta. Tyto postavy upekl speciálně na tento den pekař z horního konce vesnice. Na rozloučenou nás ještě napomenul a zmizel v tmavé noci i se svým průvodcem, který nám ještě čertovsky hrozil
prutem.
Teprve v jednom pozdějším roce
odhalila starší sestra, že Mikuláš nosil boty naší milé sousedky Růženy
a Tofil, mladík ze stáje, uměl hromovat a pískat jako čert. Růženu jsem
ještě později často navštívila v Kuníně. Tofil padl jako voják ve 2. světové
válce. Ubohý čert!
V době adventu to vonělo v každém domě skořicí, medem a pečivem.
Nebyly ještě žádné supermarkety,
které již koncem srpna nabízejí vánoční pečivo a dárky. Vanilkové rohlíčky, perníčky a rošťáci se pekli v
troubě kachlových kamen v kuchyni. Každá hospodyně měla ještě své
vlastní recepty a muselo být 9 druhů pečiva. Chybět nesmělo přirozeně nic. Zvláštním druhem vánočního
pečiva byla pletýnka. Byla zhotovena z devíti válečků kvasnicového těsta, do kterého byly uhněteny mandle,
rozinky a něco anýzu. Z devíti pásů
potom vznikla jako podklad pletýnka
a na ní byl položen cop ze tří válečků. Ukončení tvořily dva dohromady
složené proužky. Byla potřena žloutkem. Upečená se třpytila jako zlato
a chutnala náramně.
Svatý večer 24. prosince je a zůstane neobyčejným dnem. To svítí světlo
přes celou zem. Narodil se Kristus!
V mé rodině probíhal tento den
jako všude obvykle: půst měl trvat
tak dlouho, pokud se neobjeví první
hvězda na nebi. Celá rodina byla svátečně oblečena, stůl pečlivě prostřen.
Podle staré tradice se jedla na večeři
hrachová nebo rybí polévka, smažený
kapr (řízek), bramborový salát
a nakonec jablečný závin a pečivo.
V této době přicházel Ježíšek s vánočním stromečkem a svými dary. Nikdy ho nikdo neviděl, ale každý si to
uměl představit. Každé dítě na to věřilo. Když se tiše zvonilo, byla nadílka připravena a my směli vstoupit do
pokoje.
Tu jsme zůstali stát v údivu a dojati před barevně nazdobeným stromem s jeho hořícími svícemi. Vánoční radost!
Krásné staré vánoční písně zpívala celá rodina. Bylo chváleno narození Krista.
Potom jsme se mohli podívat po dárečcích Pod stromem ležely většinou
samé užitečné věci jako čepice, šála,
rukavice a hračky, stejně jako karetní
a deskové hry, které jsme mohli využít s rodinou nebo sousedy. Mně se líbily zvláště obrázkové a pohádkové
knihy. Mnoho rýmů umím ještě dnes
nazpaměť. Radost z nich mne doprovázela dlouho po celý můj život.
O půlnoci šli rodiče na mši a my
děti musely do postele. Na 1. svátek
nás zvaly zvony na slavnou mši. My
děti jsme chodily rády společně. Kostel byl plný věřících, všichni zpívali za doprovodu varhan vánoční písně. Od nazdobeného oltáře plápolalo
světlo z vysokých voskových svíček.
Pan farář kázal z kazatelny. Rozuměla jasem málo tomu, co říkal, ale
5
vnímala jsem ho jako prostředníka
mezi nebem a zemí.
Na bočním oltáři byl postaven betlém, patřil každoročně k mým vánočním radostem. Ležel tu Ježíšek a já
jsem se k němu modlila celá očarovaná. S přibývajícími léty jsem pochopila, že Ježíš Kristus více než dva tisíce let určuje jednání miliónů lidí a
dále je bude určovat. On přinesl světu víru, naději a lásku.
Přeji všem občanům Kunína ze srdce krásné a požehnané vánoce.
na mysli zakladatelky kostela, hraběnky Marie Walburgy, která přišla o vlastní rodinu a celý svůj život věnovala chudým a talentovaným dětem…
Malý pozdrav z Německa lidem z Kunína.
Milí Kunínští přátelé a známí!
Rok se chýlí ke konci, což je podnětem na chvíli se zastavit a zapřemýšlet:
poděkovat např. za zdraví, spokojenost, úspěchy, za mír v nás i kolem nás a
také zhodnotit, co se nám podařilo splnit z našich předsevzetí na tento rok.
K tomu Vám do nového roku 2015 přejeme hodně zdraví, síly a Božího
požehnání.
Manželé Heinz a Anni Friedrich, Leimenu
Siglind Drost
Svatá rodina v Kuníně
Jaroslav Zezulčík
Oku věřících by v letošním roce neměl ujít reliéf Svaté rodiny v kostele Povýšení svatého Kříže v Kuníně.
Úkolem vytvořit hlavní oltář v novém chrámu byl pověřen tehdy vůbec
nejvýznamnější moravský umělec a
sochař Ondřej Schweigl (1735 – 1812),
který v průběhu prací umírá. Současný hlavní oltář je dílem Benedikta Edeleho (1797 – 1867) z roku 1825.
Součástí kostela byly rovněž dva oltáře z roku 1813, které se však nedochovaly. Jejich pozůstatkem jsou dva
reliéfy zasazené do zdi podél hlavního oltáře pod oratořemi: reliéf Svaté
Rodiny vytvořený podle obrazu Rafaela Santiho a „Nechte maličkých přijít ke mně“ podle grafiky curyšského
rytce Johanna Heinricha Lipse (1758
– 1817). Jejich autorem byl fulnecký
řezbář Hrabovský. Oba motivy symbolizovaly to nejcennější, co tanulo
Modlitba blahoslaveného
Jana Pavla II. za rodinu
Bože,
od něhož pochází každé otcovství
na nebi i na zemi,
Otče,
který jsi Láska a Život, učiň, aby se
každá lidská rodina na zemi stala skrze Tvého Syna Ježíše Krista zrozeného z ženy a skrze Ducha Svatého pramenem Boží lásky, skutečným chrámem života a lásky pro generace, které se neustále obnovují.
Učiň,
aby Tvá milost vedla myšlenky i
skutky manželů k dobru jejich rodin i
všech rodin na celém světě.
Učiň,
aby mladé generace nalezly v rodině silnou podporu pro své lidství a
růst v pravdě a lásce.
Učiň,
aby láska posílená milostí svátosti manželství byla silnější než každá
slabost a každá krize, kterými někdy
naše rodiny procházejí.
A konečně,
na přímluvu Svaté rodiny z Nazareta dej, aby církev v rodině a prostřednictvím rodiny mohla plodně naplnit své poslání uprostřed všech národů země.
Skrze Krista našeho Pána, který je
Cesta, Pravda a Život na věky věků.
Amen.
NAPSALI JSTE NÁM…
Svatý Martin v Šenově očima císaře
Zdeněk Jašek (představitel císaře Karla Habsburského)
Na letošní slavnosti sv. Martina v Šenově jsme si společně připomněli krásu a velkou hodnotu daru rodinného života a velkorysost Boží podpory rodinám, které mu v respektu k Jeho autoritě svěří svůj rodinný život. Konkrétně
jsme se společně zamýšleli nad vztahem manželů Zity a Karla, posledního císaře Habsburské monarchie. Dnes už blahoslavený Karel měl se sv. Martinem
asi více společného, třeba to, že oba byli vojáci a nečekali, k jakým úkolům
budou povoláni. Nicméně když rozpoznali své poslání, přijali je s velkou důvěrou v Pánovu pomoc za své. Nebylo to určitě lehké, ale jak je vidět z historie
a ze slavnosti sv. Martina, jejich pozemský život byl a je velmi oslovující. Řekl
bych například přesahem jejich života do věčnosti, a z toho plynoucí hluboké
zodpovědnosti u bl. Karla jak ve vztahu k hroutící se a uprostřed první světové války se zmítající monarchii, tak i k jeho rodině, u sv. Martina ve vztahu k
církvi v jeho roli biskupa, a u obou v jejich konkrétních vztazích ke konkrétním lidem, kteří trpěli a umírali v kruté válce nebo z nedostatku základních
věcí, potřebných k životu. Ostatně i Zita, která Karla přežila o mnoho let, se
vyznačovala opravdovou hloubkou vztahu k Pánu a potřebným….
My jsme se ale spíše společně před sobotní adoraci zamýšleli nad Karlovým
a Zitiným vztahem mezi sebou navzájem a k jejich dětem. Slíbili si před Bohem lásku a věrnost, svěřili mu svůj vztah a rodinu a v důvěře v pomoc, kterou slíbil, spolu měli 8 dětí, a ty vedli k životu, který přesahuje do věčnosti, tak, jak ji Pán připravil všem těm, kteří Jej milují… Náš Pán určitě touží po
podobných rodinách i v dnešních dnech, kdy mnoho dětí neprožívá radostné
dětství, a to i přesto, že nemusí žít ve vyhnanství, ale přesto jsou bez domova
a ve stresu.
6
Při úvodní scénce už nebylo rozvinuto Karlovo umírání ve vyhnanství
na ostrově Madeira, kde strávil poslední chvíle života, ale určitě je velmi
oslovující důvěra, s jakou se i v této
chvíli svěřoval Pánu a stojí za to si o
těchto chvílích něco přečíst.
Je pravda, že Karel byl pro svoje
upřímné úsilí o mír mnohými opovrhován a příležitost k brzkému ukončení války byla tehdy promarněna. Ale věřím, tak jak prohlásil papež Pius X. během audience mladého
Karla, že toto úsilí a Karlova hluboká víra a blízkost k lidem přináší požehnání po jeho smrti. Konkrétně
to bylo zřejmé při scénce následující po adoraci, kdy jsme mohli Pánu
přednést naše díky a prosby a vyjádřit je i formou vody, vlévané do džbánu před oltářem v důvěře v Jeho dobrotu a pomoc.
Děkujeme Mu za tyto krásné chvíle a svěřujeme Mu na přímluvu bl.
Karla naše rodiny i budoucnost naší
farnosti. Ať nás i celý svět, (Ukrajinu, Sýrii i Irák) chrání od nepřátelství, závisti a válek. A hlavně ať si
nezapomínáme pomáhat na cestě do
nebe ….
Svatý Martin v Šenově
očima farnice
Šárka Škarková
Každým rokem se moc těším na
slavnost sv. Martina. Tento svátek je
mi nějak čím dál bližší. Možná i proto, že doma dva Martiny mám, ale
hlavně proto, jak je tato slavnost pojata v Šenovské farnosti. Vždy mi
dala hluboký duchovní zážitek a povzbuzení do mých všedních dní…
Je to takové zastavení, ztišení se
před svatostánkem, doplněné příběhem, který nás má vést k zamyšlení se nad svým životem, nad svým
srdcem, nad tím- o co mi jde a co je a
má být pro mne důležité….
Letos byl příběh a adorace zaměřena na končící Rok rodiny, na smysl manželství a rodičovství… Na to,
že jedině ve vztahu k Bohu najde každý člověk a každá rodina jistotu, pokoj, sílu ke každodennímu odpuštění,
k trpělivosti a moudrosti ve výchově
dětí a hlavně k lásce, která překoná
náročnost, těžkosti, nemoci, zevšednění, naše slabosti…
Při adoraci jsme pak měli možnost
každý sám za sebe nebo za své rodiny
symbolicky nalít vodu svých bolestí,
těžkostí, zranění… do džbánu, aby ji
mohl Pan Ježíš proměnit, jako proměnil vodu ve víno na svatbě v Káni…
On jediný je schopný proměnit to, co
my pokazíme, nezvládneme, co nás
bolí, tíží v něco dobrého a krásného.
Jen Jemu to musíme vložit do rukou….
Po skončení adorace v kostele, kde
jsme se soustředili na duchovní pokrm a vztah k Bohu, jsme přešli vedle kostela do připraveného stanu, kde
jsme se zas mohli soustředit na tělesný pokrm- svatomartinskou „husu“
a spoustu napečených dobrot a vztahy s ostatními lidmi- farníky a hosty,
kteří na slavnost sv. Martina přijeli.
Na druhý den v neděli nás čekala krásná slavnostní poutní mše sv.,
na kterou přijel novokněz- otec Pavel
Marek a po mši sv. nám udělil novokněžské požehnání.
Bohu díky za všechny ty dary, povzbuzení a pomoc, kterou nám posílá
na cestě do Nebe.
25.Mladifest v
Medžugorii 2014
L + H Tisovští
Jedná se o Festival mladých, na který přijíždějí všechny věkové kategorie z celého světa. Slovo Medžugorie znamená místo mezi dvěma kopci
(Mezihoří).
Poprvé na Mladifest jsme přijeli
v roce 2006 a od té doby se tam rádi
vracíme. Festival začíná 31. 7. večerní mší svatou, kde je představení národů z různých koutů světa a končí
6. 8. na svátek Proměnění Páně mší
svatou v 5 h ráno na kopci Križevac,
kde došlo k zjevení Panny Marie.
Festivalu se obvykle účastní 50 – 70
000 (i více mladých a nejen mladých
lidí). Medžugorje bylo chudé městečko a většina příjmů pocházela převážně z pěstování tabáku, hroznů, ovoce a produkce vína. Okolí kostela se
7
neustále upravuje, protože si to vyžaduje stále se zvyšující počet poutníků.
Co se týče cesty do Medžugorje,
tak je více možností, kudy tam dojet.
Tam je to zhruba 1100 km a doprava
autem je dlouhá přibližně 16 hodin.
Nakonec jsme se rozhodli, že tuto
pouť absolvujeme jiným způsobem,
než obvykle. Přes malé potíže jsme na
místo dojeli tak trochu jinak, než je
pro nás běžné.
Poutní místo je vzdálené od Jaderského moře cca 70 km, takže je lákadlem pro mnoho poutníků, my jsme
nebyli výjimkou. Stejně tak vodopády Kravica, které leží od Medžugorje
asi 20 km.
Místo zjevení Panny Marie v Medjugorii od roku 1981 však není doposud ještě oficiálně uznáno církví, ale
je určitě pozitivní, že zde dochází k
setkání tolika lidí, kteří zde vytvářejí nezapomenutelné okamžiky víry.
Tady nejde o konzumní zážitek, ale o
duchovní prožitek, kde se Panna Maria může dotknout srdcí lidí. Dochází zde k obrácení lidí a k uzdravení
duše i těla.
Program Festivalu je zahájen, jak
je výše uvedeno, představením národů večerní mší svatou. Po mši svaté
následuje zpívaná adorace. Další dny
jsou rozvrženy tak, že v 9 hod. ráno
začíná modlitba, poté různá svědectví, přednášky a písně s tancem. Dopolední program je každý den ukončen polední modlitbou Anděl Páně.
Pak začíná přestávka do 16 hod., poté
následuje odpolední program. Ten zahrnuje opět modlitbu, svědectví, atd.,
ovšem témata se neopakují. Hovoří zde různí lidé nejrůznějších oborů, a také zasvěcené osoby, vizionáři, aj. Vše je tlumočeno přes rádiové
8
přijímače do rodných jazyků. V 18
hod. je růženec, v 19 hod. mše sv. a
potom adorace. Nakonec bývá večerní program (např. světelný průvod,
představení komunity Cenacolo, aj.).
Zpovídá se každý den na určených
místech. Medžugorie si vysloužila titul zpovědnice světa.
Ke zjevením Panny Marie zde došlo
na kopcích Podbrdo a Križevac nedaleko od centra, které jsou poutníky
často vyhledávanými lokalitami. Pod
Podbrdem se nachází dále místo nesoucí název Modrý kříž, kde ještě v
současné době probíhají zjevení.
Další ze zvláštností mariánského
místa je socha Vzkříšeného Krista,
která se nachází na cestě směrem ke
kopci Križevac za kostelem. Na Ježíšově noze se od kolenou po kyčel na
různých místech vytvářejí kapky vodní tekutiny. Kvalifikovanými odborníky bylo dokázáno, že zdrojem kapek tekutiny nemůže být vlhkost, srážející se na povrchu ani uvnitř kovové sochy a jedná se o jev běžnými
fyzikálními zákony neodůvodnitelný,
tedy nadpřirozený.
Ubytování jsme měli v kempu Verité přibližně 10 minut pěší chůzí do
centra ke kostelu. Během Mladifestu bývá horké a suché počasí, teploty nad 30 °C, tento rok byl malinko jiný, občas i zapršelo a teplota byla
někdy i nižší.
Na toto poutní místo jsme jeli z
mnoha důvodů. Byli lidé, kteří nás
oslovili, abychom se za ně pomodlili
či na ně mysleli… ve své rodině jsme
měli také nelehkou situaci. Měli jsme
těžce nemocného taťku, onemocněl na rakovinu se špatnou diagnózou a prognózou. Důležité pro nás a
zejména pro něj bylo, aby se nechal
zaopatřit. Bylo potřeba se modlit a
prosit o pomoc Ducha Svatého. Nebylo málo lidí, kdo se k modlitbě připojil, také Otec biskup Hrdlička pamatoval. Vše se změnilo v den, kdy
jsme přijeli z Medugorie a to v sobotu
9. 8., kdy se taťka nechal doma vyzpovídat, přijal svaté přijímání a také
pomazání nemocných. Věříme, že
Panna Marie Medjugorská pomohla,
aby se vše odehrálo v Boží režii a taťka se přes své těžké onemocnění dostal tak daleko, že svou nemoc obětoval za své 4 syny a bolest, kterou si
prošel a stále prochází jeden
z jeho synů – Marcel (je těžce nemocný) chtěl převzít taťka na sebe. To vše
jsou silná slova s hlubokým významem. Taťka zemřel na svátek Narození Panny Marie a i tento den, jak
věříme, mu Panna Maria připravila a vše tak nakonec mělo být… Někdo by namítl, že šlo o náhodu, či
shodu okolností, ale my věříme, že to
vše byla milost Boží s pomocí Panny
Marie.
Panna Maria nás všechny do
Medžugorie zve a je na nás, zda její
pozvání přijmeme. My toto poutní
místo můžeme jen doporučit.
Jan Zahradníček - katolický básník (1905 - 1960)
Marie Šindlářová
Jan Zahradníček byl český básník,
novinář, překladatel a spisovatel, nejvýraznější představitel české katolické
poezie 20. století.
Od poloviny třicátých let byl považován za nejvýznamnějšího katolického básníka v Československu,
uznávaný a neúprosný kritik F. X.
Šalda jej nazval knížetem české poezie. Za II. světové války těžce prožíval duchovní i mravní osud své vlasti, jeho otevřeně katolická tvorba jej
navíc přiváděla do ostrého konfliktu s levicovými autory. Již před válkou se někteří z nich vyjádřili, že Zahradníček musí po jejich vítězství za
mříže.
Stejně jako mnozí i Zahradníček
doufal, že konec války přinese svobodu, mír a smíření mezi lidmi a Bohem. Namísto toho byl po únorovém
převratu v r. 1948 odsouzen ve vykonstruovaném procesu k třinácti letům vězení za „účast na protistátním
spiknutí“, později mu byl zásluhou Jaroslava Seiferta trest snížen na devět
let. V roce 1956 byl na několik týdnů z vězení propuštěn, protože celá
jeho rodina těžce onemocněla. Manželka a syn přežili, dvě dcery zemřely
- na pohřeb však z vězení už nesměl.
Dlouhodobé a kruté věznění vedlo ke
zhoršení jeho i tak trvale špatného
zdraví, krátce po propuštění v r. 1960
zemřel.
Komunistický režim jej vyškrtl z
učebnic a tím i z oficiální historie české literatury a Zahradníčkova díla se
mohla šířit pouze samizdatem a v zahraničí. V čase uvolnění okolo roku
1968 byl rehabilitován a neoprávněný
rozsudek zrušen.
V roce 2015 vzpomeneme 110 let od
jeho narození a 55 let od úmrtí.
CHARITNÍ
OKÉNKO…
Marcel Brož
Milí farníci, opět si dovolujeme přinést střípky z dění v Charitě Nový
Jičín.
• Proběhla celonárodní potravinová sbírka, ve které se v OD Tesco v
Šenově pro naši organizaci vybralo
834 kg potravin v hodnotě 31 tis. Kč.
Tyto potraviny budou distribuovány
potřebným. Děkujeme všem, kterým
není nouze druhých lhostejná, a podpořili tuto akci.
• V neděli 2. 12. proběhl v evangelické modlitebně benefiční adventní koncert na podporu Charitního
domu bl. Matky Terezy s úmyslem
věnovat výtěžek na podporu matek s
dětmi ubytovaných ve Straníku. Velmi si vážíme iniciativy a zájmu našich
bratrů a sester evangelíků.
• Po delší době, která byla způsobená nutnou a neodkladnou sanací vlhkého zdiva, byl opět zprovozněn
Charitní šatník.
• V adventní době již 3. rokem
probíhá úspěšná akce „Adopce nablízko“, kdy rodiny z našich farností se během adventu modlí za konkrétní dítě aktuálně ubytované v některém z azylových domů a také mu
před Štědrým dnem připraví dárek
pod stromeček.
• Přípravy na Tříkrálovou sbírku
už jsou v plném proudu. V neděli 4.
1. v 10 hodin bude mše sv. s požehnáním koledníků. V tento den rovněž budou na faře vydávány dobrovolníkům pokladny a ostatní předměty potřebné ke koledování. Komu nevyhovuje tento termín, bude si moci
pro tyto předměty vyzvednout kdykoliv v po – pá od 8 do 18 hodin v
Charitním domě.
• Poděkování pro koledníky a jejich rodiny proběhne v neděli 1. 2. v
15 hodin v kině Květen v Novém Jičíně, kde dostanou malé dárky, občerstvení a shlédnou Svěrákovu hudební
pohádku Tři bratři.
• Charitní klub Hnízdo vás zve od
čtvrtku 15. 1. po 8 dalších čtvrtků do
salonku vedle restaurace na zimním
stadionu, kde budou probíhat Manželské večery (aneb Jak budovat šťastné manželství na celý život). Jsme
rádi, že tento celosvětově úspěšný formát můžeme konečně nabídnout také
v Novém Jičíně. Více informací na
plakátku či webu.
• Charita ve spolupráci s farností pořádá 31.1. Farní ples. Viz
pozvánka.
• Charitní klub Hnízdo se také podílí na přípravě Maškarního plesu
2015, který se uskuteční v neděli 15.
2. 2015 od 15 hodin. Více o aktuálním dění na www.charitanj.cz
Tříkrálová koleda – nevšední návštěva
Markéta Brožová
Milí farníci, od roku 2000, kdy
Charita Česká republika započala s
Tříkrálovou sbírkou a nabídla tak po
zahraničním vzoru veřejnosti příležitost podílet se na pomoci lidem v
nouzi bez ohledu na jejich rasovou,
národnostní či náboženskou příslušnost, se tato akce stala největší dobrovolnickou akcí u nás. Je zcela závislá aktivitě tisíců lidí ze všech koutů
republiky.
Jsem ráda, že Tříkrálová sbírka se těší stále větší důvěře lidí a její
výtěžek i prestiž rok od roku stoupá.
Je to zajisté i tím, že výtěžek i její využití je velmi přísně kontrolováno a
jejich zneužití je prakticky nemožné.
Libí se mi, že krom prostého sběru
peněz tato forma sbírky také nabízí
osobní setkání lidí v podobě nevšední návštěvy Tří králů, ze které mají
mnozí velký zážitek.
Loni pod koordinací Charity NJ
vybíralo přes 300 koledníků (včetně okolních obcí), což je velké množství skvělých lidí, ale stále bohužel
nestihnou obejít velkou část domácností, zejména tady v Novém Jičíně.
Lidé jsou zklamáni, protože mediální zájem o sbírku je poměrně velký,
často o Třech králích z médií slyší,
ale mnozí koledníky znají pouze z televize. Vím, že se opakuji každý rok,
ale opět prosím – přidejte se, případně pusťte vaše děti alespoň na jedno odpoledne do ulic. Koledníci NEŽEBRAJÍ a obyvatelé to vědí. Cestičku důvěry už z velké části vyšlapali za
těch 15 let koledníci před vámi. Ti co
přispět nechtějí, prostě neotevřou.
Pokud vás moje prosba oslovila,
přihlaste se buď mně na mail [email protected] či telefon 776
184 883 nebo na [email protected] . Děkuji. Pokud váháte, mám
ještě jednu lákavou nabídku! :-) Jako
poděkování se bude koledníkům i jejich rodinným příslušníkům v kině
Květen v NJ promítat v neděli 1. 2.
nová hudební pohádka Jana Svěráka
Tři bratři.
ZAMYŠLENÍ…
Vybírá Alžběta Burová
Z domu Božího vyrůstá věž do volného vzduchu a takřka jej zabírá pro
Boha. Ve věži na stolici visí zvony;
jsou z těžkého kovu. Houpají se na
hřídeli a jejich jasně ztvárněné tělo se
houpá a vysílá zvuk za zvukem ven
do dálky. Vlny libozvuku; jasné a
rychlé, nebo těžké a plné, nebo hluboké a zvolna dunící. Proudí ven, zaplavují dálku a plní ji zvěstí svatyně.
Poselství dálky; poselství o Bohu bez
mezí a konce; poselství touhy a nekonečného naplnění.
„Svět je tak široký“ - mluví zvony.
„Tak plný touhy… Bůh volá… jedině
v něm je pokoj…“ Ó, Pane, širší nežli svět je má duše. Hlubší nežli všechna údolí je její žádost. A její touha je
bolestnější nežli v dálce ztracený zvuk
zvonu. Jen Ty, Pane, ji můžeš splnit,
jen Ty
Romano Guardini: O posvátných znameních
9
Z NAŠÍ
KNIHOVNY…
Marie Šindlářová
Zdislava z Lemberka - patronka
manželství a rodinného života
Ve farní knihovně máme k zapůjčení následující knihy
»» V erbu lvice (Alena Vrbová).
V roce 1994 byl podle ní natočen
stejnojmenný film.
»» Blahoslavená Zdislava z Lemberka
(Zdeněk Kalista)
»» Zdislava z Lemberka - sborník ke
svatořečení (kolektiv autorů)
Zdislava z Lemberka se narodila na
počátku 13. století v Křižanově na
Vysočině - po sňatku s Havlem
z Lemberka, blízkým důvěrníkem
krále Václava I, žila v Jablonném
v Podještědí. Zemřela v pouhých třiatřiceti letech a pochovaná je v klášterní bazilice sv. Vavřince a sv. Zdislavy v Jablonném.
O její blahořečení usiloval již na začátku 17. století arcibiskup Zdeněk
Berka z Dubé, další žádost byla podaná litoměřickým biskupem v roce
1849 - potvrzena však byla papežem
Piem X. až v srpnu 1907.
Za svatou byla prohlášena blahoslaveným papežem Janem Pavlem II.
v květnu 1995 při jeho návštěvě
v Olomouci-Neředíně.
Příští rok si tedy připomeneme 20
let svatosti paní Zdislavy z Lemberka.
10
FARNÍČEK
Připravila Tereza Adamcová
Slavnost Krista Krále s Malou schólou
V neděli 23.11 proběhlo tradiční posezení a zazpívání u příležitosti Slavnosti Krista Krále a ukončení církevního roku. Setkání se uskutečnilo na faře v
Kuníně, kde se za příjemného praskání hořícího dřeva v krbu příjemně povídalo a zpívalo. Stoly byly plné dobrot a atmosféra přátelská. Tímto chci Malé
schóle poděkovat za krásné odpoledne i za celý uplynulý církevní rok. Díky,
Ať vám Pán dál žehná.
Ptali jsme se farníčků:
»» K svátku sv. Mikuláše patří neodmyslitelně anděl a čert. Prozraď
nám, bojíš se čerta?
•• Anička K. (4roky): Nebojím,
protože mám ráda Pána Boha a jsem
hodná.
•• Martin (5 let): Ano, protože je
moc černý a chlupatý.
•• Jiřík (2 roky): Ano, protože mě
chce sežrat.
•• Vašík (7 let): Ne, protože už jsem
přece velký.
•• Anička (5 let): Ano, protože má
ostré drápy.
•• Gábinka (6 let): Ano, protože by
nás mohl vzít do pekla.
»» Blíží se Vánoční svátky, které jsou
spojeny s dobrým jídlem a cukrovím. Poškádli naše chuťové buňky
a prozraď nám, jaké jídlo a jaké
cukroví jíš na Vánoce nejraději?
•• Anička K.: Perníčky, z jídla mám
pak nejradši jablíčka a hrušky.
•• Martin: Hm, řízečky a potom
hvězdičku plněnou marmeládou.
•• Vašík: Nejradši mám rybu.
•• Anička B.: Cukroví je nejlepší linecké. A na jídlo takový ten
zeleninový salát, ale bez ryby, radši
s kuřecím řízkem. Pak mám ráda
ještě oříšky, ale bohužel letos nám je
všechny vyžrali moli.
•• Gábinka: Perníčky. Já mám ráda
kapra.
»» Jaké vánoční pohádky máš nejraději?
•• Anička K.: „O pyšné princezně“
•• Martin: Třeba „S čerty nejsou
žerty“
•• Vašík: Dívám se jenom na Pata a
Mata.
•• Anička: O Nastěnce a Tři oříšky
pro Popelku, Co takhle svatba princi
a pak ještě strašně moc dalších.
•• Gábinka: Nevím. Na Vánoce se
na pohádky nedívám.
»» Jaký dárek si přeješ dostat od
Ježíška?
•• Anička K.: Holčičí lego a barbínu
se žlutými vláskama.
•• Martin: Lego polární stanici a
polární hlídku.
•• Jiřík: Auto, veliké abych se tam
vešel.
•• Vašík: Traktor „s rukou“ na nabírání dřeva a DVD s Haberou.
•• Anička B.: Žehličku a žehlicí prkno a domeček pro barbíny.
•• Gábinka: Nevím….
»» Co by sis přál/a pro maminku a
pro tatínka?
•• Anička K.: Pro tatínka bych si
přála orla a pro maminku knížku o
Červené Karkulce.
•• Martin: Pro taťku mikinu a pro
mamku ty nejhezčí šperky.
•• Vašík: Musím se jich zeptat. Asi
vrtačku.
»» A na závěr, zkus mi říct, kdo si
myslíš, že spatřil jako první narozeného Ježíška?
•• Anička K.: Josef, protože ho Marii
pomáhal rodit přece!!! A pak andělé,
pasáčci, holky,….
•• Martin: Panna Maria se sv. Josefem, Tři králové.
•• Vašík: Panna Maria.
•• Anička B.: Pasáčci. Vlastně ne!
První byl Pán Bůh.
•• Gábinka: Anděl Gabriel.
Jesus), i když některé děti alespoň věří, že „Santovi“ pomáhá.
Rodiny ve svých domovech instalují krásné betlémy, přičemž figurku Ježíška
do nich přidají až po štědrovečerní mši „Missa do Galo“ (kohoutí mše). V kostelech, ale i v mnoha domácnostech, je typickým symbolem hořící dubové polínko. Dvacátého pátého chodí od domu k domu zpívající koledníci s obrázkem Ježíška a k obědu se podává krocan a spousta dezertů. Oslavy končí až 6.
ledna s příchodem Tří králů a do té doby se lidé setkávají, veselí, hodují a pijí.
Jak se slaví vánoční svátky – např. v Portugalsku
Čtyřiadvacátého prosince se večer po práci rodina sejde u stolu a zahajuje vánoční svátky hostinou zvanou consoada. Podává se vařená treska se zeleninou a speciální dezerty
včetně „bolo rei“ (královský koláč), ve
kterém je zapečená mince nebo jiný
drobný předmět pro štěstí a v některém také fazole. Kdo ji najde, musí
zaplatit koláč příští rok.
V minulosti bývalo zvykem nechat u stolu volná místa a talíř s něčím dobrým k snědku také pro duše
zesnulých bližních. Po večeři děti nechají u krbu nebo u stromečku botu
a čekají na dárky, které jim Pai Natal donese o půlnoci. Pai Natal je v
podstatě Santa Claus – bělovousý dědeček v červeném oblečku. Postupně nahradil úlohu Ježíška (Menino
Pozvánka na Farní ples
Jiří Fojtů
Farnost Nový Jičín za spoluúčasti Charity Nový Jičín si Vás dovolují pozvat na Farní ples 2015, který proběhne 31. 1. 2015 v Orlovně v Loučce od 19:30 hod. Lístky se dají
koupit v předprodeji za 70Kč, na místě pak za
90Kč. Těšit se můžete na kapelu ERGO, teplou večeři a jiné pohoštění, zábavu a popovídání si s lidmi z lavic našich kostelů. Přijďte si
nejen zatančit, ale také se odreagovat od denních povinností a hlavně se pobavit!
Zároveň prosíme o malé (velké však nebudou vadit) dárky do plesové tomboly. Přinést
je můžete přímo na ples nebo je zanechat v
sakristii.
Na všechny se těší pořadatelé
Pozvání
k putování
za sv. Lucií.
Pavlína Koutná
MaMOáza již tradičně zve ke společnému putování za sv.
Lucií, které se uskuteční v pondělí 15.
12. 2014. Sraz bude
tentokrát v kostele Nejsvětější Trojice,
a to v 17hod. Tady
nám sv. Lucie rozsvítí naše světla, abychom viděli…, a vyrazíme vzhůru do
Španělské kaple, kde
svou pouť zakončíme. S sebou je třeba mít lampion nebo
jiné světýlko. Akce je
určená pro všechny
Boží děti bez ohledu
na věk.
11
VE ZKRATCE
Z FARNOSTÍ…
Co jsme prožili
* Ve dnech 13. října – 31. října 2014 bylo
možné shlédnout v nemocniční kapli výstavu
s názvem „Být nablízku“, věnovanou službě
nemocničních kaplanů.
* V sobotu 25.10 se konala v kunínském kostele hubertská troubená mše svatá za účasti
přerovských trubačů.
* V sobotu 8. 11. se po společném setkání
s Bohem v kostele v Šenově uskutečnilo
přátelské posezení u svatomartinské husy.
Následující neděli zde sloužil mši sv. novokněz Pavel Marek, který uděloval i novokněžské požehnání.
* 9.11 byla desátá mše sv. ve farním kostele
přenášená TV-Noe. Zpíval dětský pěvecký
sbor Ondrášek
* 27. 11. se uskutečnil ve farním kostele duchovní koncert Puelle et Pueri *5.12 bylo ve
farním kostele v NJ setkání dětí s Mikulášem
* Od 5.12 do 7. 12. 2014 se uskutečnila Duchovní adventní obnova mladých na faře
v Životicích u NJ pod vedením otce Slavíka.
* Charita Nový Jičín uspořádala o adventních nedělích výstavku rukodělných prací na
faře v Novém Jičíně.
Co nás čeká
* 15.12 se uskuteční putování se sv. Lucií.
* 23.12. nás čeká putování k Betlému na
statku Bludička. Začátek je v 16.45. v kapli
v Bludovicích
* V sobotu 27.12 v 17:00 přijďte na vánoční
koncert sboru Ondráš ve farním kostele v NJ.
* V termínu 1.1 - 14. 1. 2015 nás čeká Tříkrálová sbírka. Slavnostní zahájení proběhne ve
farním kostele v neděli 4.1 na desáté, která
bude obětována za koledníky a Charitu v NJ* V sobotu 31.1 si můžeta zaplesat na farním
plese farností Nový Jičín, Kunín a Šenov
u NJ v Orlovně v Loučce. Ples proběhne ve
spolupráci s Charitou Nový Jičín.
* V neděli 15.2 jste zváni na farní maškarní
dětský ples ve Fokusu v Novém Jičíně
Provoz betléma ve
Španělské kapli Vánoce
2014/2015
»» 24.12. 2014 - otevření betléma po
dětské mši sv. ve 14.00 hod.
»» 25-31.12. 2014 - 10.00-11.30, 14.0016.00 a 25/26/28/30.12 2014 i po
večerní mši sv.
»» 1.1. 2015 - 14.00-16.00 a po večerní
mši sv.
»» 2.1. 2015 - 14.00-16.00
»» 3.1. 2015 - 10.00-11.30 a 14.00-16.00
»» 1.1. 2015 - 10.00-11.30, 14.00-16.00 a
po večerní mši sv.
BOHOSLUŽBY O VÁNOCÍCH 2014-2015
»» Neděle 21.12: 4. neděle - adventní mše sv. 7:30, 10:00 farní k. NJ, 8:45
Kunín, 10:15 Šenov a 18:30 Španěl. Kaple
»» Středa 24.12: Štědrý den - v 6.45 hod. adventní mše sv. ve farním kostele, v 15:00 hod. vánoční mše sv. pro děti a rodiče ve Španěl. kapli NJ,
v 16:00 hod. vánoční mše sv. pro děti a rodiče v Šenově u NJ, v 22:00
hod. vánoční mše sv. v noci v Kuníně, v 23:00 hod. vánoční mše sv. v
noci ve farním k. v N. Jičíně
»» Čtvrtek 25.12: slavnost Narození Páně – závazný zasvěcený svátek - mše
sv. 7:30, 10:00 farní k. NJ, 8:45 Kunín, 10:15 Šenov a 18:30 Španěl. kaple
»» Pátek 26.12: svátek sv. Štěpána, jáhna a prvomučedníka - mše sv. 7:30, 10:00
farní k. NJ, 8:45 Kunín, 9:00 Žilina, 10:15 Šenov a 18:30 Španěl. kaple
»» Neděle 28.12: svátek sv. Rodiny Ježíše, Marie a Josefa - mše sv. s obnovou manželských slibů - mše sv. 7:30, 10:00 farní k. NJ, 8:45 Kunín,
10:15 Šenov a 18:30 Španěl. kaple
»» Středa 31. 12. 2014 na poděkování za starý rok s prosbou o požehnání
do nového roku 2015 - ranní mše sv. nebude, 15:00 hod. mše sv. se sv.
požehnáním farní k. N. Jičín, 16:00 hod. mše sv. se sv. požehnáním
farní k. Šenov, 17:00 hod. mše sv. se sv. požehnáním Kunín
»» Čtvrtek 1. 1. 2015: slavnost Matky Boží, P. Marie, Nový rok závazný
zasvěcený svátek - mše sv. 7:30, 10:00 farní k. NJ, 8:45 Kunín, 10:15
Šenov a 18:30 Španěl. kaple
»» Neděle 4.1 – slavnost Zjevení Páně – mše sv. jako v neděli – při ranní
ve farním kostele v NJ a v Kuníně a Šenově požehnání tříkrálové vody,
kadidla a křídy.
»» V ostatní dny mše sv. jako obvykle.
PŘÍLEŽITOST K SV. SMÍŘENÍ PŘED
VÁNOCEMI
»» středa 17.12 6:15 – 6:40 farní kostel, 17:30 – 17:50 ŠK
»» čtvrtek 18.12 6:15 – 6:40 farní kostel, 17:30 – 17:50 ŠK, 16:30 Šenov,
16:30 Kunín
»» pátek 19.12 6:15 – 7:30 farní kostel, 16:30 – 18:00 farní k. NJ
»» sobota 20.12 6:15 – 6:40 farní kostel 7:15 – 7:50 Žilina
»» neděle 21.12 během dopoledních bohoslužeb farní kostel NJ a Kunín,
17:00 – 18:20 Španělská kaple
»» pondělí 22.12 6:15 – 7:30 farní kostel, 17:00 – 17:50 NT
»» úterý 23.12 6:15 – 7:30 farní kostel 17:00 – 17:50 Španělská kaple
»» středa 24.12 6:15 – 6:40 farní kostel
»» Stavění stromků a betléma ve farním kostele NJ v pondělí 22. prosince
po ranní mši svaté.
»» Úklid farního kostela v N. Jičíně, kdo může pomoci bez ohledu na skupinky, v úterý 23.12 po ranní mši sv.
Číslo 4/2014 vychází 14. 12. 2014
Vydává: Římskokatolická farnost Nový Jičín, Žerotínova 24, 741 01 Nový Jičín, tel.: 731 625
671, e-mail: [email protected], web: www.fnj.cz.
Dotazy, připomínky, příspěvky možno podat do schránky s logem časopisu ve farním chrámu,
na faře, nebo u A.Urbana, tel.: 553 822 240, e-mail: tondaur@gmail
Internetotý přístup ke stažení v PDF formátu: www.fnj.cz
N E P R O D E J N É. Vydáno pro vnitřní potřebu farnosti. Zaregistrováno u Ministerstva
kultury pod značkou: MK ČR E15101.