Referát z dějepisu napsal: Mikoláš Štrajt

Heraldika
Referát z dějepisu
napsal: Mikoláš Štrajt
Heraldika
Heraldika patří do skupiny pomocných věd historických. Je to věda zabývající se
symbolikou osobní, rodovou, zájmových místních a jiných skupin obyvatelstva. Zároveň je to
však i umění, protože je těžké nakreslit erb podle heraldických pravidel tak, aby byl zároveň
hezký.Slovo heraldika vzniklo ze slova herold. Heroldi byli úředníci v oboru erbů a
genealogie. Zpočátku sloužili jako organizátoři turnajů, a z toho důvodu si vedli soupisky
rytířů a jejich erbů.1 Protože se jedná o velmi obsáhlou tematiku, je tento referát jen velmi
slabým úvodem.
Vznik
Bojovníci si již odjakživa zdobili své zbraně, přilby a štíty. Avšak nejednalo se ještě o
heraldiku, protože znamení nebyla(až na vyjímky2) dědičná. Nástup heraldiky začíná ve 12.
století, kdy nosili rytíři čím dál víc brnění, a tudíž nebyli v boji rozeznatelní. Proto si
malovali na štíty různé symboly a nestvůry, aby věděli, kdo je kdo. Důležitou událostí pro
vznik heraldiky se stala první křížová výprava. V roce 1095 na koncilu v Clermontu vyhlásil
papež Urban II. první kruciatu. Nařídil, aby všichni účastníci výpravy nosili na zádech a
ramenou červený Kristův kříž. Již v době druhé křížové výpravy přišli někteří válečníci s
náležitou hrdostí na bitevní pole se znaky svých předků z první křížové výpravy. Velmi
rychle se to ujalo, a již na počátku 13. stol. měly šlechtické rody v západní Evropě svůj erb. U
nás měl první doložený erb Vítek z Prčice, a to již roku 1220.3
Heraldická pravidla
Ještě než se pustím do výkladu o erbech, musím se zmínit o velmi důležitých heraldických
pravidlech.
První důležité pravidlo říká že kov nesmí ležet na kovu a barva na barvě. V heraldice se
vybarvování dělí na tři skupiny: barvy, kovy a kožešiny. Kovy jsou zlato(zobrazuje se žlutě
nebo zlatě) a stříbro(světle šedá nebo bílá). Barvy jsou všechny ostatní. Kožešina není
skutečná, jedná se o speciální vzor. Vzhledem k tomu, že se v české heraldice je velmi
vzácná, víc o ní nenapíšu.
Druhé důležité pravidlo se týká prohození stran na štítě. Heraldicky levou stranu vidíme
ve skutečnosti napravo a skutečnou pravou stranu vidíme v levé části štítu. Je to způsobeno
tzv. kurtoazií, pravidlem slušnosti, kde je řečeno, že nositel štítu má přednost před
pozorovatelem. Vlastně je to docela logické, nemůžeme chtít po rytíři, aby se přizpůsobil
svému soupeři.
Štítonoši musí vždy na něčem stát, nesmí se vznášet ve vzduchu.
1 M.Buben: Heraldika
2 Systém dědičných znamení užívaný v Athenách v 5. - 6. stol. př.n. l. .
3 http://www.heraldikus.wz.cz/nazory/pocatek.htm
Erb a jeho části
Erb, jinak znak, se skládá z několika součástí. Nejdůležitější část je štít. Bez té se erb
neobejde. Do štítu se umísťují veškeré figury.
Další část znaku je přilbice. Přilbice je nahoře nad štítem a bývá často ozdobena
korunkou, klenotem, přikryvadlem a točenicí. Točenice tlumila nárazy na rytířovu přilbici.
Přikryvadlo byl kus látky, přehozený přes přilbici, který zajišťoval, aby se přilba na ostrém
slunci nerozpálila. Klenot byla ozdoba, ale protože byla těžká, tak se nosila jen ta turnajích.
Korunku skuteční rytíři nenosili.4 Přilbu na erbu smí mít jen skuteční lidé, tudíž se nemůže
nacházet např. na erbu města. Zvláštní je, že některé erby měly víc přileb, třeba i sedm. Když
si uvědomíme, že erb symbolizuje rytíře, a člověk má jen jednu hlavu, vypadá více přileb ve
znaku jako nesmysl.
Vedle štítu stojí často dvě figury, které štít podpírají. Říká se jim štítonoši. Mohou to být
lidé stejně jako zvířata nebo nestvůry. Většinou hledí k sobě, tzn. na štít, pokud hledí od sebe,
hlásí se to při popisu. Někdy bývá jako štítonoš orel, který má erb jako štítek na hrudi, nebo
rytíř, který ho drží před sebou.Štítonoši nemohou viset ve vzduchu. Většinou stojí na půdě,
pásce hesla či římse.
Pod erbem může být páska, které se říká heslo. Je na ní napsán citát - heslo rodu. Někdy
nacházíme pásku s heslem i nad štítem, to se však už jedná o pokřik. Ten se k nám dostal ze
Skotska. Tamější náčelníci těmito pokřiky svolávali své klany. Někdy se pod štítem nachází
trávník a květiny. Tomu se říká půda nebo pažit.
Figury
Figura je vše, co je zobrazeno ve štítu. Figury se rozdělují na figury heroldské a figury
obecné.
Heroldské figury jsou vlastně různé způsoby geometrického dělení štítu. Mluvíme o
polcení(rozdělení svisle), dělení(rozdělení vodorovně), kůlech(svislá čára uprostřed),
břevnech (vodorovní čára uprostřed), dělení pokosem(heraldicky zprava doleva), dělení
pošikem (heraldicky zleva doprava), štítcích či lemech. Nebudu zde vysvětlovat všechny,
protože jich je velmi mnoho. Zájemce na odkážu na stránky http://heraldika.kulna.cz , kde si
autoři dali tu práci a vytvořili tabulky, na kterých jsou heraldické figury pojmenovány,
popsány a zobrazena .
Obecné figury jsou různí lidé, zvířata, bájná stvoření a skutečné předměty. Figury jsou z
důvodu dobré viditelnosti značně stylizovány a schematizovány. Velmi dobře je
schematizace vidět na srovnání mezi lilií heraldickou (je na skautském znaku) a skutečnou.
4 http://heraldika.kulna.cz/index.php?ur1=3&ur2=0&ur3=0&sab=1&design=1
Člověk se dá docela dobře popsat i nakreslit. Může být oblečený nebo nahý, muž nebo
žena. Nemusí jednat jen o celého člověka, příkladem je hlava Turka v erbu Schwarzenbergů.
Se zvířaty je to horší. Tady je stylizace mnohem silnější. Například se zvířatům zdůrazňuje
zbroj, což jsou ty části zvířecího těla, které se dají použít pro boj - například kopyta, drápy,
spáry, rohy, parohy, zobák, zuby, kly či ocas a dokonce i jazyk, hříva a ploutve. Zbroj se
kreslí jinou barvou než zbytek zvířete. Zvíře většinou hledí vpravo. Pokud zvíře jde doprava,
ale otáčí hlavu zpět, označuje se jako zpět hledící. Pokud zvíře někam jde, tak vykračuje vždy
pravou nohou. Všechna heraldická zvířata mají svou charakteristiku, ale já se zmíním jen o
lvovi a orlovi.
Lev se většinou zobrazuje ve skoku, jako na českém státním znaku. Orel se zobrazuje z
ánfasu s roztaženými křídly. Můžeme rozlišit orla a orlici. Orel má dvě hlavy, orlice jen
jednu.
Rostliny jsou opět velmi stylizované. Mnohem víc než zvířata. A protože jeden obrázek
řekne víc než tisíc slov,tak:
lekno a růže
Víc informací o rostlinách se mi nepodařilo najít.
Oblud a nestvůr zná heraldika hodně. Od různých ďáblů přes nestvůry řecké mytologie až
po různé druhy draků. Já popíšu jen pár z nich, které si běžný člověk nedokáže představit.
•
Gryf je kříženec lva a orlice. Po lvu má zadní nohy a tělo, po orlici přední nohy a
hlavu.
•
Fénix - orlice vyrůstající z plamenů.
•
Chiméra - dívčí obličej, lví hříva a nohy, kozí tělo a ocas saňe.
•
Harpyje - dívčí obličej, krk a poprsí, orlí tělo a křídla.
•
Sagitarius - kentaur střílející z luku.
•
Bazilišek - drak s kohoutí hlavou a nohama.
gryf - harpyje - chiméra - bazilišek - fénix
Ostatní nestvůry jsou známější a snadněji představitelné.
Samostatnou kapitolou heraldiky jsou kříže.5 Křížů existuje velmi mnoho. Od řeckého
(všechna ramena stejná), přes latinský(rameno na kterém stojí je delší než zbývající) až po
kříž berličkový, který má konec každého ramene ve tvaru písmene T. Zájemce odkážu na
adresu http://heraldika.kulna.cz/index.php?ur1=2&ur2=4&ur3=8&sab=2&design=1 , kde je
připraven skvělý seznam.
Ostatní figury ve štítu jsou různé věže nebo konkrétní věci, často neznámé.
5 http://heraldika.kulna.cz/index.php?ur1=2&ur2=4&ur3=8&sab=2&design=1
Konkrétní významné znaky
Nyní si ukážeme heraldiku v praxi.
Státní znak
Velký
Oficiální popis(blanson):Velký státní znak tvoří čtvrcený štít, v jehož prvním a čtvrtém
červeném poli je stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí. Ve
druhém modrém poli je stříbrno-červeně šachovaná orlice se zlatou korunou a zlatou zbrojí.
Ve třetím zlatém poli je černá orlice se stříbrným půlměsícem zakončeným jetelovými
trojlístky a uprostřed s křížkem, se zlatou korunou a červenou zbrojí.
Malý
Oficiální popis:Malý státní znak tvoří červený štít, v němž je stříbrný dvouocasý lev ve
skoku se zlatou korunou a zlatou zbrojí.
Znak hlavního města Prahy
Popis dle Wikipedie(sám si ho popsat netroufám):Velký znak hlavního města Prahy je
tvořen červeným štítem se zlatou hradební zdí se stříbrným cimbuřím a otevřenou branou s
vytaženou zlatou mříží. Z otevřené brány vystupuje stříbrné ozbrojené rámě držící stříbrný
meč. Za hradbami jsou tři zlaté věže postavené z kvádrů. Počet kvádrů odpovídá počtu
katastrálních území, v současnosti je jich 112. Věže mají okna a jsou zakončeny zlatým
cimbuřím a střechami s makovicemi. Nad tímto štítem jsou tři zlatě korunované stříbrné
přilby se zlatě-červenými přikryvadly. Z prostřední přilby vychází český zlatě korunovaný
stříbrný dvouocasý lev.
Toto je ukázka velmi složitého znaku, na kterém vidíte v praxi veškerá výše popsaná
pravidla a snad všechny možné části erbu.
Znak Ankh-Morporkhu
Město Ankh-Morpork sice existuje jen v knihách o Zeměploše, ale já ho použiju jako
závěrečný výklad k heraldice, má totiž velmi zdařilý mluvící erb. Mluvící erb znamená že je
v něm ukryto jméno nositele. Z heraldického hlediska je zde však jedna velká chyba: Sova,
která vystupuje ze štítu.
Následující popis jsem napsal sám.
Znak Ankh-Morporku je rozpolcen na dvě poloviny čtyřpatrovou kulatou věží. Pravou
polovinu dělí pošikem mírně zvlněná řeka. Nad ní se nachází pět hlávek zelí, pod ní je pak
pytel. Taktéž levou polovinu dělí řeka pošikem. Pod řekou je fialové pole a nad ní jeden
pytel. Na věži se nachází egyptský kříž, takzvaný Ankh. Na Ankhu sedí sova - Morpork. Štít
drží dva hroši stojící na hesle, ve kterém je napsáno: Quanti Canicula Ille In Fenestra.
Zdroje
Čerpal jsem převážně z knihy Heraldika od Milana Bubna. Vydalo nakladatelství Albatros
roku 1986.
Druhý můj významný zdroj jsou stránky http://heraldika.kulna.cz , ze kterých jsem čerpal i
většinu obrázků.
Dále internetová encyklopedie Wikipedie (http://cs.wikipedia.org). Z té jsem stáhl obrázek
znaku Prahy a malý státní znak.
http://wiki.zemeplocha.net informace a obrázek k znaku Ankh-Morporku.