Charis = vděčnost

Charis = vděčnost
Když jsem se na internetových stránkách jednoho Olomouckého křesťanského společenství
(www.cestapanujiciho.cz) dočetl, že řecké slovo „charis“ neznamená milost, ale vděčnost, řekl
jsem celkem automaticky, že je to pitomost. Každý přece ví, že „charis“ znamená milost. Ale
protože jsem chtěl vědět, jak na to pastor toho sboru přišel, četl jsem dál a začal jsem vše
konfrontovat s řeckým originálem bible.
Zjištěné informace mne opravdu překvapily, a trvalo mi téměř půl roku, než jsem mohl s jistotou
přiznat, že ten pastor má pravdu.
Je mi jasné, že momentálně ani netušíte, o jak zásadní zjištění se jedná. Ani já jsem si zprvu
příliš neuvědomoval důsledky současného překladu řeckého slova „charis“ nejčastěji slovem
milost. Sám jsem přečetl mnoho knih s tématem Boží milosti, ale nikdy jsem neslyšel ani jediné
vyučování na téma Boží vděčnosti! Napadá mne sice hned několik důvodů, proč by tomu tak
mohlo být, ale je zbytečné o tom polemizovat.
Jak tomu tedy je?
Řecké slovo „charis“ se v bibli nachází na 156 místech, a české překlady jej překládají jako
milost, vděčnost, přízeň, libost, zásluhu, boží uznání, laskavost, dík, chválu, dílo lásky, dar, radost,
laskavost apod. To je na můj vkus velmi velký rozptyl významu. V českých i anglických překladech
přitom výrazně převažuje překlad „milost“.
Protože jsem již slyšel velmi mnoho vyučování o nezasloužené Boží milosti, nijak mne to
nepřekvapilo. Prošel jsem si všechny dostupné slovníky „novozákonní“ řečtiny, a začal jsem být
trochu nervózní. V nejjednodušších slovnících stálo obvykle pouze to, že „charis“ znamená milost.
V podrobnějších slovnících jsem však zjistil, že „charis“ vlastně neznamená milost samu, ale
účinek milosti na lidské srdce – tedy vděčnost. Obdržení a přijetí milosti v nás vzbuzuje radost a
vděčnost vůči jejímu dárci! Radost také s „charis“ velice úzce souvisí. Základem pro „charis“ je
„chaíró“ (radovat se), resp. „chará“, což je radost. Ze stejného základu jsou odvozena např. i slova
„eúcharistía“ (děkování, díkůvzdání) či „charismata“ (duchovní dary – zázračné zmocnění – dary
vděčnosti).
V současných nejznámějších překladech bible se jakoby stírají rozdíly mezi významem 3
řeckých slov – „charis“, „éleos“ a „oiktós“.
„oiktós“ - slitování, smilování, soucit
„éleos“ - milost, omilostnění
„charis“ - vděčnost
Příklady, které nám jasně umožňují pochopit, že „charis“ je vděčnost.
Lukáš 6,31-34 (EK): Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi. Jestliže milujete jen ty,
kdo vás milují, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Činíte-li
dobře těm, kdo vám dobře činí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť totéž činí i hříšníci.
Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že vám to vrátí, můžete za to očekávat Boží uznání? Vždyť i
hříšníci půjčují hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek.
Na tomto místě je v překladu Nové smlouvy od KMS „jakou máte zásluhu?“. Překladatelé bible
kralické si i na tomto místě trvají na milosti (jakou míti budete milost?) - přestože to nedává smysl.
Zkuste si na toto místo dosadit obvyklý překlad „milost“! To je nesmysl, že?
Lukáš 17,7-9 (EK): "Řekne snad někdo svému služebníku, který se vrátil z pole, kde oral nebo
pásl: `Pojď si hned sednout ke stolu´? Neřekne mu spíše: `Připrav mi něco k jídlu a přistroj se k
obsluze, dokud se nenajím a nenapiji; pak budeš jíst a pít ty!´? Děkuje snad svému služebníku, že
udělal, co mu bylo přikázáno?
Na místě, které je ve všech překladech překládáno jako „děkuje“ (děkuje snad svému
služebníkovi), je „charis“ - vděčnost. Děkování, vděk, vděčnost – to jsou pouze různá pojmenování
toho samého postoje. Jestliže někomu za něco děkuji, pak jsem mu vděčný. Zkuste si v tom 9.
verši nahradit ono děkování nebo vděčnost obvykle překládaným významem slova „charis“, totiž
milostí. Můžete ten verš zkusit jakkoli překroutit, ale smysluplně tam „milost“ prostě nedostanete!
Skutky apoštolské 24,27 (EK): Po dvou letech se stal jeho nástupcem Porcius Festus. Ale Félix
zanechal Pavla ve vazbě, protože se chtěl zavděčit Židům.
Zavděčit – i na tomto místě je v originále řecké slovo „charis“. Jak by zde vypadal obvyklý
překlad slova „charis“ - milost? Myslíte, že Félix chtěl získat milost od Židů? Ne, on si chtěl tímto
krokem zajistit jejich vděčnost.
1. Korintským 10,30 (EK): Jestliže něco přijímám s vděčností, proč mám být odsuzován za to, zač
vzdávám díky?
Toto je jedno z mála míst, kde je „charis“ přeloženo správně jako vděčnost. Pokud místo
vděčnosti zkusíte dosadit „milost“, dostanete nesmysl!
Koloským 3,16 (EK): Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství: se vší
moudrostí se navzájem učte a napomínejte a s vděčností v srdci oslavujte Boha žalmy, chválami a
zpěvem, jak vám dává Duch.
Překladatelé bible kralické zde „charis“ opět přeložili jako milost (přestože to nedává smysl).
Acharistós – nevděčný
Jak prosté. Charistós znamená vděčný, acharistós tedy nevděčný. Je velmi zajímavé, že
všichni překladatelé (ať u českých, či např. anglických překladů písma) překládají acharistós jako
nevděčný, a přitom charis obvykle jako milost!!! Podle jejich překladu slova charis by acharistós
měli překládat jako „nemilostivý“.
Lukáš 6,35 (EK): Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše
odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým.
2. Timoteovi 3,2 (EK): Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat,
nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní,
Vděčností jste spaseni skrze víru!
Efezským 2,8-9(EK): Milostí tedy jste spaseni skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar; není z
vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.
Na místě, které je zde překládáno jako milost, je „charis“ - vděčnost. Nejsme zachráněni milostí,
ale vděčností – skrze víru! Kdo pochopí, co Bůh udělal, aby mohlo být člověku odpuštěno, musí
být Bohu vděčný! Obvykle se to vysvětluje tak, že pokud se jedná o postoj člověka vůči Bohu,
jedná se o vděčnost, a pokud se jedná o postoj Boha vůči člověku, jedná se o milost. Slovo použité
v řeckém originále je v obou případech „charis“ - vděčnost. A o vděčnost se jedná jak na naší, tak
na Boží straně!
My jsme Bohu vděční za to, že svého jediného syna poslal na zem v podobě člověka, aby na
svém těle nesl trest za hříchy veškerého lidstva. Jsme vděčni Ježíši, že se kvůli nám obětoval. A
Bůh je vděčný nám, že jsme Mu uvěřili, že jsme uznali Ježíše jako svého Pána, že chceme žít
životy bez hříchu, že chceme být ve všem podobni Ježíši atd. Pouze s vděčností a s vírou můžeme
přijmout odpuštění hříchů, adopci do Boží rodiny apod.
Podívejme se na několik veršů z Písma:
Lukáš 6,36 (EK): Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec.
1. Petrův 1,16 (EK): Vždyť je psáno: `Svatí buďte, neboť já jsem svatý.´
Bůh po nás chce, abychom byli jako ON, abychom mu byli podobní!
1. Tesalonickým 5,18 (EK): Za všech okolností děkujte, neboť to je vůle Boží v Kristu Ježíši pro
vás.
Tento verš v překladu Nové bible kralické zní: „Za všech okolností buďte vděční, neboť toto je Boží
vůle v Kristu Ježíši pro vás“.
Nejen že je vděčnost jednou z charakterových vlastností Boha, a má být i naší přirozeností, ale
vděčnost je spolu s vírou i klíčem k tomu, jak vidět Boží jednání ve svých životech i v životech těch,
za které se modlíme. Celá bible – všechny ty úžasné příběhy, zázraky, to vše je vlastně o tom, jak
se Bůh odvděčoval těm, kteří Mu věřili.
Vzpomeňte si na příběhy Abrahama, Daniela, (Šadraka, Méšaka a Abed-nega), Noeho
(Genesis 6,8 - „chén“), Mojžíše, Jozua a Káleba, Jóba, Davida apod.!
Na začátku jsem říkal, že dary Ducha svatého jsou řecky „charismata“, což znamená „dary
vděčnosti“. Bůh reaguje na víru a touhu spolupracovat na záchraně lidí, a dává na pomoc tyto dary
– dary uzdravování, mluvení v jazycích, výklad jazyků, prorokování, rozlišování duchů …....
O Ježíši je psáno, že přišel, aby zničil skutky ďábla (1. Janův 3,8). A ježíš to skutečně dělal.
Říkal lidem o Bohu (dnes bychom nejspíš řekli, že kázal evangelium), dělal zázraky, vyháněl
démony a uzdravoval každou nemoc. Své učedníky pak poslal dělat totéž. Dal jim autoritu nad
démony a k uzdravování, oni šli, a dělali totéž, co jejich učitel.
Když se Ježíš po svém vzkříšení ukázal svým zbývajícím 11 apoštolům, řekl jim mimo jiné i to,
že ty, kteří uvěří, budou provázet stejná znamení a zázraky.
Bůh se odměňuje těm, kteří ho hledají!
Židům 11,6 (EK): Bez víry však není možné zalíbit se Bohu. Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že
Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.
Bůh se odměňuje těm, kteří ho hledají. To je Boží vděčnost!
V 11.kapitole dopisu židům (Hebreům) si přečtěte o tom, jak se Bůh odvděčoval těm, kteří Mu
skutečně věřili
Židům 11,1-35 (KMS): Víra jest podstata věcí, v něž doufáme, důkaz neviditelných
skutečností. Neboť v ní naši předchůdci dostali svědectví Boží. Vírou rozumíme, že výrokem
Božím byly uspořádány světy, takže to, co vidíme, nevzniklo z viditelného. Vírou přinesl Ábel Bohu
lepší oběť než Kain. Skrze ni se mu dostalo svědectví, že je spravedlivý, když Bůh vydával
svědectví při jeho darech, a skrze tu víru ještě mluví, i když zemřel. Vírou byl Henoch přenesen,
aby nespatřil smrt. A nebyl nalezen, protože ho Bůh přenesl, neboť předtím, než byl přenesen, měl
svědectví, že se líbil Bohu. Bez víry však není možné se mu zalíbit, protože ten, kdo přichází k
Bohu, musí uvěřit, že Bůh je a že odplácí těm, kdo ho usilovně hledají. Vírou dostal Noé pokyn
ohledně toho, co ještě nebylo vidět, a v bázni Boží připravil archu k záchraně svého domu. Skrze
svou víru odsoudil svět a stal se dědicem spravedlnosti, která je na základě víry. Vírou uposlechl
Abraham, když byl volán, aby vyšel na místo, které měl dostat za dědictví; a vyšel, ačkoli nevěděl,
kam jde. Vírou se usadil v zaslíbené zemi jako v zemi cizí, bydlel ve stanech s Izákem a Jákobem,
spoludědici téhož zaslíbení. Očekával totiž město mající základy, jehož stavitelem a tvůrcem je
Bůh. Vírou i sama Sára, ač byla neplodná, přijala moc k početí potomka a mimo svůj čas porodila,
protože měla za věrného toho, kdo dal slib. Pročež z jednoho, a to z již odumřelého, byli zplozeni
mnozí, `počtem jako hvězdy nebeské a jako je nespočetný písek na břehu mořském´. Tito všichni
zemřeli podle víry, aniž v plnosti přijali ta zaslíbení; jen zdaleka je zahlédli a pozdravili, a vyznali,
že jsou cizinci a příchozí na zemi. Neboť ti, kdo to říkají, dávají najevo, že vyhlížejí vlast. Kdyby
totiž byli myslili na tu, z níž vyšli, byli by měli čas se navrátit. Avšak touží po lepší vlasti, to jest
nebeské. Proto se Bůh za ně nestydí, je-li nazýván jejich Bohem, neboť jim připravil město. Vírou
Abraham obětoval Izáka, když byl zkoušen; ten, který přijal ta zaslíbení, obětoval jediného syna, o
kterém bylo řečeno: `Z Izáka bude povoláno tvé símě.´ Usoudil, že Bůh je mocen křísit i z mrtvých.
Proto ho dostal zpět jako předobraz. Vírou požehnal Izák Jákobovi a Ezauovi i v tom, co se týkalo
věcí budoucích. Vírou Jákob, když umíral, požehnal každému ze synů Josefových, a `poklonil se
Bohu nad vrcholem své berle.´ Vírou Josef, když dokonával, se zmínil o vyjití synů Izraele a dal
příkaz o svých kostech. Vírou Mojžíš, když se narodil, byl svými rodiči po tři měsíce skrýván,
protože viděli, že dítě je krásné, a nezalekli se králova nařízení. Vírou Mojžíš, když vyrostl, odmítl
být nazýván synem faraónovy dcery a vyvolil si raději spolu s Božím lidem snášet útrapy, než mít
časný požitek z hříchu. Za větší bohatství než poklady Egypta pokládal pohanu Kristovu, neboť
vzhlížel ke své odplatě. Vírou opustil Egypt a nebál se králova hněvu; odolal, jako by Neviditelného
viděl. Vírou slavil Hod beránka a pokropení krví, aby se Zhoubce nedotkl jejich prvorozených.
Vírou prošli Rudé moře jako po suché zemi, když se však o to pokusili Egypťané, byli mořem
pohlceni. Vírou padly zdi Jericha, když je obcházeli po sedm dní. Vírou prodejná žena Rachab
nezahynula spolu s těmi, kteří neuposlechli, protože s pokojem přijala vyzvědače. A co mám ještě
říkat? Vždyť by mi nestačil čas, kdybych měl vypravovat o Gedeónovi, Barákovi, Samsonovi,
Jeftovi, Davidovi, Samuelovi a prorocích, kteří skrze víru přemohli královské říše, uskutečnili
spravedlnost, dosáhli zaslíbení, zavřeli tlamy lvům, uhasili sílu ohně, unikli ostří meče, nabyli moci
ve slabosti, stali se silnými ve válce, zahnali na útěk vojska cizinců. Ženy dostaly své mrtvé zpět
vzkříšené, jiní byli mučeni, a nepřijali vysvobození, aby dosáhli lepšího vzkříšení,...
U Boha nejde o nějakou nepochopitelnou a nevyzpytatelnou milost (bude-li Bůh chtít, tak
odpoví, uzdraví někoho apod.), ale o vděčnost, která se projevuje jako odpověď na naši víru.
Abyste mohli vidět jednat Boha podobně jako v příbězích zaznamenaných v bibli, musíte Mu věřit.
Nemá jít o nějakou slepou víru, spíš o synovskou důvěru ve svého všemocného a milujícího Otce.
Důvěru v to, že Boží slovo je pravdivé a spolehlivé. To však znamená nejen věřit, ale ve víře i
jednat!!!