1 / 2013 - Advent-Orion časopis Advent

1 / 2013 - Advent-Orion časopis Advent

Advent
Časopis církve adventistů
sedmého dne
Ohlédnutí za rokem 2012
1/2013
Rok 2013 – rok zaměřený na vztahy a rodiny
Ohlédnutí za Biblickým seminářem v Krči
Milé sestry, bratři, vážení čtenáři,
v roce 2012 jsme pro Vás připravovali časopisy, knihy a různé materiály. Věříme,
že Vás potěšily, povzbudily na Vaší cestě víry a posílily v každodenním životě.
Rovněž v roce 2013 chceme pokračovat
a přejeme si, aby Vám naše knihy přinášely radost, pokoj, povzbuzení a nové impulzy do Vašeho vztahu s Bohem.
Děkujeme Bohu za rok minulý a chceme
jej pozvat do našich životů i v roce novém…
Vaše nakladatelství Advent-Orion
Obsah
Ohlédnutí za rokem 2012 3
Rok 2013 – rok zaměřený
na vztahy a rodiny
6
Zdánlivá pravda
v křesťanském úboru
8
Ohlédnutí za Biblickým
seminářem v Krči
11
Příloha Pathfinder
17
Příloha Impulz
25
HopeTV v roce 2012
29
Domov pro seniory
„Efata“
31
ADRA
33
Generace padesát plus… 35
Oznámení
36
Jaká témata vás zajímají?
O čem by se mělo v Adventu
psát více?
V čem můžeme zlepšit
časopis Advent?
Své návrhy a připomínky
můžete zasílat na adresu:
[email protected]
Předem děkuji.
Dan Hrdinka
Internetové stránky
časopisu Advent:
http://advent.advent-orion.cz
Elektronické dokumenty
související s časopisem Advent:
www.advent-orion.cz/edokumenty
Ohlédnutí za rokem 2012
Kam až dohlédnu
Když se podívám z okna, je zřejmé, že
slunečné dny jsou za námi. Čekají nás
dny krátké a delší bude ta tmavá část
dne. Rok 2012 se blíží ke svému závěru,
a to je důvod k ohlédnutí. Nechci se dívat moc daleko – pouze méně než 365
dní nazpět. Do roku 2012 jsme vstoupili
s odhodláním a vírou, ale zároveň i obavami. Plánů bylo velmi mnoho. Dnes
mohu říci, že se plány, díky velkému Božímu požehnání, mohly uskutečnit.
Boží přiznání se projevilo v ochotě
mnoha dobrovolníků, kteří byli připraveni pomoci s organizací akcí dětí, mládeže, manželských setkání, setkání žen i mužů. Bez jejich úsilí a nasazení by mnohé akce neproběhly,
nebo jen v omezené míře.
Požehnání také spočívá v tom, že jsme na tyto akce měli dostatečné množství finančních prostředků. Vděčnost chci rovněž vyjádřit za mladé páry, které se rozhodly vstoupit do manželství, za
narození mnoha miminek do našeho církevního společenství –
a to myslím opravdová miminka. Rád připomenu velmi požehnané
setkávání s těmi, kteří se rozhodli trénovat v přípravě a přednesu kázání Božího slova. Velké uznání a poděkování patří všem sestrám, bratrům, mladým i starším, za každou službu, kterou vyvýšili Ježíše Krista.
Myslím tím zvláště ty, kteří s odvahou pomáhají jiným poznat Ježíše,
otevírají své domovy pro přátele a neúnavně se modlí. Největší vděčnost chci Bohu vyjádřit za desítky těch, kteří v roce 2012 našli odvahu
a uzavřeli smlouvu s Bohem skrze křest. Přijali milost Ježíše Krista
a stali se součásti nás, kteří s touhou čekáme jeho druhý příchod.
Staly se však i události smutné. Stále máme mnoho nemocných, za
které se modlíme. Voláme k Bohu za jejich uzdravení a trpělivě čekáme
na projev Boží milosti. Bolí nás, že své vítězství slavil nepřítel spasení
i v několika manželstvích. Rozpad rodiny je velmi bolestný tím více,
když se na něm podílejí Kristovy děti. O to víc spoléháme na Boží milost a sílu k přijetí odpuštění, projevům lásky a pochopení.
Když otočím list kalendáře na rok 2013, tak i jeho stránky jsou naplněny různými akcemi. Znovu se opakuje to, že vstupujeme do nového roku s novou vírou, ale i obavami. Rovněž v nadcházejícím roce
se chceme zaměřit na práci s dětmi, mládeží i rodinami. Největšími
akcemi v roce 2013 budou projekty PTD a INRI road. Jde o setkávání
mladých lidí, kteří se seznamují s Ježíšem a zároveň se připravují na
službu. V tomto roce jsme otevřeli další město pro službu studentského kazatele. Vedle Brna a Olomouce je tímto městem Ostrava. Moc si
Ohlédnutí za rokem 2012
přejeme, aby Bůh tuto službu požehnal. Velmi
slibně se rozvíjí práce v Klubu Pathfinder a v roce
2013 bychom rádi dali jeho vedoucímu více času
v jeho pracovní náplni pro tuto práci. Těšíme se
také na Biblický týden, který bude zaměřen na
manželství. Plánujeme celou řadu akcí, ale o nich
se vždy dozvíte ve správný čas.
Součástí každoročního plánu jsou také naše
modlitby za moravskoslezské sbory, za službu kazatelů, kolportérů a výbory jednotlivých
sborů. Jsme vděčni za všechny, kteří jakýmkoliv způsobem podporují Boží dílo na Moravě
a ve Slezsku. „Proto i vy buďte připraveni, neboť
Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete“
(Mt 24,44).
Přeji Boží požehnání všem čtenářům, a to jménem spolupracovníků v administrativě i svých
kolegů kazatelů.
Karel Staněk,
předseda Moravskoslezského sdružení
Chválu vzdejte Hospodinu, protože je dobrý
Když se ohlížím
za uplynulým rokem 2012, napadá
mě první (i poslední) verš 118. žalmu: „Chválu vzdejte
Hospodinu, protože
je dobrý, jeho milosrdenství je věčné!“ Mohl bych tímto textem i skončit,
protože vystihuje
přesně to, co prožívám – nesmírnou vděčnost Pánu Bohu za jeho působení v nás i kolem nás.
Přece ale rád zmíním některé události, které
jsem letos prožil buď po dlouhé době, nebo poznal úplně nově. Největší radostí jsou pro mě
vždy lidé, kteří se rozhodli jít s Bohem. Těším se
z toho, že je mezi námi stále dost těch, kteří naplňují Ježíšovu výzvu a přinášejí lidem radostnou
zvěst o záchraně v Boží milosti. Není pro nás nic
důležitějšího a nic smysluplnějšího. A protože
nemám svůj vlastní sbor, zvlášť mne potěšilo, že
jsem měl letos po dlouhé době i sám příležitost
pokřtít mladého muže v Litoměřicích.
V tomto roce jsem také poprvé posloužil jako
duchovní doprovod účastníkům rekondičního
4
pobytu v Krkonoších. Týdenní duchovní setkávání s „nevěřícími“ bylo pro mne opravdovým
povzbuzením a stal jsem se „fandou“ těchto pobytů. Adoptoval jsem dítě na dálku, a tak jsem
osobně poznal úžasný tým, který má na starosti
projekt Adry Banglakids. Viděl jsem nejen otevření nové modlitebny na Ukrajině v Lugansku,
postavené s finanční pomocí církve z Čech, ale
během svých evangelizačních přednášek jsem
pak stejnou modlitebnu zažil plnou lidí toužících po Bohu.
Potěšily mě i věci, které se každoročně opakují – zdařilý průběh Biblického týdne, tentokrát
s autorem aktuálních úkolů sobotní školy Jonem
Paulienem, oslavy výročí sborů (Beroun, Pardubice, Vrchlabí), noví nadšení kazatelé v nástupní praxi (manželé Mráčkovi, Ondřej Černoch)
i v kazatelské práci (Roman Buchtel, Čestmír
Šťovíček, Jaromír Loder), evangelizační přednášky ve sborech (České Budějovice, Poděbrady,
Plzeň, Praha-Bethany, Ústí nad Labem, Havlíčkův Brod, Sokolov a další). Velmi vděčný jsem
Bohu za zklidnění situace na Základní škole Elijáš, kam se podařilo najít novou ředitelku Hanu
Loderovou, která přináší do školy nová nasměrování. Otevření nového Společenského centra
Lávka v Mladé Boleslavi bylo další velkou radostí „mého“ roku.
Advent 1/2013
Ohlédnutí za rokem 2012
Mám radost z misijních aktivit mladých lidí
v Praze na Vinohradech, v Bethany, na Smíchově
a z jejich rozhodnutí být součástí připravované celopražské evangelizace s výrazným kazatelem Johnem Bradshawem z americké misijní
organizace It´s Written v roce 2013.
Pro nastávající rok také chystáme tradiční prázdninový Biblický týden. Účastníky na něm čeká
v krásném prostředí Dlouhého u Ždírce nad Doubravou několikadenní setkání s teologem Danielem
Dudou z Londýna, který bude pokračovat ve svém
tématu Velký příběh Bible. Na těchto akcích –
a nejen na nich – se opět těším na všechny milé
sourozence v církvi, na všechny přátele a předně
na přítomnost našeho přicházejícího Pána a Spasitele Ježíše Krista, o němž zmíněný 118. žalm zpívá
v šestadvacátém verši: „Požehnaný, jenž přichází
v Hospodinově jménu.“
Pavel Zvolánek,
předseda Českého sdružení
Má rok 365 dní?
Milí čitatelia,
viete si predstaviť, že by sme mali kalendár, ktorý by nemal 365 dní, ale napríklad 3 650 dní? To
znamená, že začiatok a koniec roka by sme mali
každých 10 rokov? Ja nie. Jeden rok je primeraný
časový úsek, ktorý dokážeme celkom spoľahlivo
zhodnotiť a spomenúť si na všetko, čo sme v ňom
prežili. Zdá sa mi, že tak, ako to je, je to najlepšie.
Prelom roka je pre celú spoločnosť nezávisle od
toho, či sme veriaci, alebo neveriaci, čas na hodnotenie, na pohľad do minulosti, ale predovšetkým na oživenie nádeje, že v novom roku nás
stretne niečo nové a lepšie. Všetci potrebujeme
nájsť zmysel toho, kto sme a čo konáme. Prelom
roka nám vďaka kalendáru ponúka príležitosť zamyslieť sa nad tým, na čo v priebehu roka nemáme vždy dostatok času.
Prajem vám, milí čitatelia, aby ste v týchto
dňoch mali predovšetkým istotu, že nech už vaše
hodnotenie uplynulého roka dopadne
akokoľvek, náš Pán
nám do ďalších dní
nového roka podľa
svojho zasľúbenia
nedá nič, čo by pre
náš život nemalo
zmysel a neposlúžilo na naše dobro.
Nech vás aj v novom roku sprevádzajú Ježišove slová:
„O čo skôr dá váš nebeský Otec dobré veci tým,
ktorí ho prosia.“ (Mat 7,11) Prajem vám v novom
roku všetky tie dobré veci, ktoré má Pán pre nás už
dávno pripravené.
Mikuláš Pavlík,
predseda Česko-Slovenskej únie
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, celé nitro mé, jeho svatému jménu!
Dobrořeč, má duše, Hospodinu, nezapomínej na žádné jeho dobrodiní!
Dobrořečte Hospodinu, všechny jeho zástupy, vy, kdo jste v jeho službách a plníte jeho vůli!
Dobrořečte Hospodinu, všechna jeho díla, na všech místech jeho vlády.
Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
Žalm 103,1.2.21.22
Advent 1/2013
5
rok 2013 – rok zaměřený na vztahy a rodiny
Rok 2013 – rok zaměřený na vztahy a rodiny
Kdo spatří svého Pána?
Bylo to jednoho nedělního rána před svítáním.
Ve městě bylo ticho. Množství poutníků odpočívalo v kamenných domech i přistavených stanech
v době nejvýznamnějšího židovského svátku. Ne
každý ale prožíval klidný spánek. Pilát se obracel
na posteli a stále nemohl usnout. Zlé předtuchy mu
kolovaly v hlavě. Smutek nedopřál odpočinutí ani
učedníkům a ženám, které milovaly Ježíše Krista.
Marie z Magdaly se nemohla dočkat rána. Tak ráda
by poskytla poslední službu svému Pánu, aby zmírnila svůj žal a byla tam, kde je On. Toužila nerušeně
vzpomínat na jeho slova i jeho skutky služby. Místo rozbřesku ale nastala ještě temnější noc. Před
skalním hrobem přemáhali spánek vojáci a střežili
vchod zavalený těžkým kulatým kamenem s římskou pečetí. Temné síly si přály, aby tento stav zůstal nezměněn a Spasitel setrval v hrobě. Najednou
byl ale zdánlivý klid přerušen duněním přicházejícího zemětřesení. „Boží anděl sestoupil z nebe, odvalil kámen a sedl si na něj. Zářil jako blesk a jeho
oděv byl bílý jako sníh. Strážci byli tak vyděšeni, že
se nemohli ani hnout“ (Mt 28,2–4; SNC).
Celá nebesa jásají, protože milovaný Král králů nezůstal ve spárech smrti, ale vybojoval slavné vítězství. Na zemi ale paradoxně vládl smutek.
Dezorientovaní učedníci a ženy, které se vypravily
pomazat Ježíšovo tělo, prožívali nejtěžší chvíli svého života. „První den po sobotě, ještě před rozedněním, přišla k Ježíšovu hrobu Marie Magdaléna.
Uviděla, že kamenný uzávěr hrobky je odsunut.
Běžela k Petrovi a k učedníkovi, kterého měl Ježíš
tolik rád, a oznámila jim: ,Našeho Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili‘ “ (J 20,1.2; SNC).
V dalších verších je popisováno, jak učedníci běželi
k hrobu a co tam nalezli. To však plačící a smutná
Marie nevnímala. Pro slzy ani nepoznala anděly
a svého vzkříšeného Pána pokládala za zahradníka.
Obrátila se k němu ve svém žalu se slovy: „Pane,
jestli jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho uložil, a já
6
ho pochovám“ (J 20,15; SNC). Ježíš Kristus se na ni
podíval a s účastí vyslovil její jméno: „Marie!“ Překvapeně na něj pohlédla a zvolala: „Můj Mistře!“
A padla před ním na zem.
Marie byla první, kdo se setkal se vzkříšeným Ježíšem Kristem tváří v tvář. Proč Marie prožila tuto
zkušenost jako první? Proč se Spasitel nezjevil napřed své matce nebo učedníkům? Proč spěchal potěšit napřed Marii z Magdaly?
(1) Marie byla vděčná, protože z ní Ježíš Kristus
vyhnal nečisté démony (Mk 16,9).
(2) Marie hodně milovala.
(3) Marie zůstávala tam, kde je Pán.
Marie neměla takové poznání jako učedníci.
Neslyšela všechna naučení a rady, kterými Ježíš
Kristus připravoval své následovníky na dobu, kdy
bude ukřižován a třetího dne vzkříšen. Neměla dostatečné teologické vzdělání a hluboký žal jí zastřel
i to málo, čeho se mohla ve své naději držet. Hodně ale milovala a hledala svého Pána tam, kde byl
naposledy uložen. Učedníky jejich Mistr připravil
na těžké chvíle odloučení a přál si, aby jim jeho
zaslíbení i slovo starozákonních proroků bylo oporou v době temna. Co bylo příčinou, že propadli
malomyslnosti a byli překvapeni potupnou smrtí
svého Spasitele? Je pravda, že v té chvíli „nevěděli, že podle Písma musí vstát z mrtvých“ (J 20,9).
Můžeme znát Písma, a přitom být zahlceni vlastními představami o vedení, jednání a poslání Ježíše
Krista? Jak můžeme brát Boží slovo vážně a věřit
jeho zaslíbení navzdory pocitům, které nás mohou
vést na úplně opačnou stranu? Jaký je rozdíl mezi
znalostí slov Ježíše Krista, proroctví a biblických
zásad a přijetím, přivlastněním si jeho slova – nezávisle na našich smyslech, důkazech, zkušenostech
a okolnostech? Kdyby Marie měla dostatečné teologické poznání, které by si osvojila pro dobu zlé
zkoušky, mohla s nadějí lépe překonávat tvrdou
realitu ukřižování milovaného Mistra. Toho se jí
Advent 1/2013
rok 2013 – rok zaměřený na vztahy a rodiny
ale nedostalo. V odevzdanosti a lásce však trpělivě
hledala toho, kterého tolik milovala. Člověk, který
miluje svého Spasitele, se vrací tam, kde se naposledy intenzivně setkal se svým Pánem. Mohou to být
texty Písma, které živě promlouvaly do každodenní
situace, mohou to být lidé, kteří také hledají Boha,
mohou to být místa, která připomínají minulé živé
setkání s Pánem, a jiné další způsoby. Marie zvolila tu nejvyšší cestu. Láska je víc než poznání, proroctví a oběti. Hledání Spasitele je víc než všechny
poklady světa. Její vděčnost, láska a setrvání tam,
kde je Pán, se na prahu nového roku stává výzvou
pro každého z nás. Mám dojem, že stojím znovu na
počátku a zase se učím slovům: „Blahoslavení chudí duchem“ (Mt 5,3; ČSP). Jak aktuální jsou stále
slova L. Pasteura: „Mám víru jako bretaňský sedlák, ale budu-li hodně studovat, možná dosáhnu
víry, jakou má bretaňská selka.“ Marie takto prostě
a dětsky hledala svého Spasitele.
Rok 2013 je tematicky oddělen pro budování
vztahů, a to především tam, kde vše začíná – v rodině. Tam si odcházíme odpočinout a nabýt nových sil. Zde očekáváme povzbuzení, pohlazení,
přijetí a lásku. Doma se ale nachází i místo největších zranění. Je pravdou, že náš život je často
jedinou Biblí, kterou lidé čtou. Domov si chráníme, ale také skrýváme před nepovolanými zraky.
Zde prožíváme ráj na zemi, nebo také peklo, které
chceme skrýt před tváří veřejnosti i církve. Kolik
Advent 1/2013
lidí hovoří o lásce a vzájemné úctě, ale přitom
nevědí, o čem mluví. Jak snadné je hovořit o lásce
Kristově! Pokud ale jedinec nepoznal nepodmíněné přijetí a lásku od svých nejbližších, může se
stát, že neví, co to láska je. Vztahy rodičů k dětem
mají dalekosáhlé důsledky. Kdo již v dětství poznal
nepodmíněnou lásku, snadněji přijímá a vnímá
to, co pro něj Spasitel učinil. Jsou ale i lidé, kteří
takové přijetí poznali až v manželství nebo v kolektivu blízkých lidí. Mysleme tedy na naše děti
i nejbližší. Dejme stranou egocentrizmus a hledání
vlastních cest a poznávejme, že štěstí je výsledkem
nesobecké lásky k druhým. Vytvořme především
našim nejbližším domov, na který budou celý život vzpomínat a rádi se do něho vracet. Pomocí na
této cestě nám může být příklad Marie, která plná
vděčnosti milovala svého Pána a zůstávala tam,
kde je On. Držme se přitom Božího slova, které
nás podpírá v dobách klidných i zlých.
A pokud tato slova znějí pouze jako výzva, dovoluji si napsat slovo „prosím“, protože celé zaměření
roku 2013 není motivováno zadáním z vedení církve, ale touhou po spatření šťastných rodin, ve kterých není rozchodů ani rozvodů.
Aleš Zástěra,
vedoucí oddělení křesťanského
domova Česko-Slovenské unie
7
k zamyšlení
Zdánlivá pravda v křesťanském úboru
Sledovali jste někdy televizní seriál „Jste to, co
jíte“? Pořad je zaměřen na lidi, kteří mají problémy s nadváhou – a tudíž i se zdravím. Je možné
v něm vidět, jak jim lékařka a dietoložka Kateřina
Cajthamlová kontroluje ledničky a vyhazuje z nich
potraviny, které do té doby s oblibou konzumovali.
Lékařka je radikálně upozorňuje, že to, čím se
dosud živili, co jim chutná a co považují za prospěšné, má ve skutečnosti obrácený efekt. Lidé nekonzumují potraviny, které by je posilovaly a prospívaly jejich zdraví, ale živí se tím, co je otravuje
a zkracuje jim život. A nelze přehlédnout, že do
odpadkového koše tak často putují pokrmy, které
obchody nabízejí s bombastickou reklamou jako
to nejlepší.
Jistě si kladete otázku, kam asi tímto úvodem
směřuji. Jestli se domníváte, že se zaměřím na
otázky obezity a zdravé výživy, budete zklamáni.
Ujišťuji vás, že tuto osvětu přenechám odborníkům a zůstanu u evangelia.
Po zhlédnutí několika relací zmíněného seriálu „Jste to, co jíte“ jsem si uvědomil, že takovým
„dietologem“ v duchovní oblasti byl apoštol Pavel.
Když se dozvěděl, že věřící v Kolosech jsou ohroženi nezdravým učením některých samozvaných
kazatelů, tak je důrazně varoval, aby nenaletěli na
jejich „klamavou reklamu“ a nepřijímali, co na
první pohled vypadá jako neškodné, zatímco je to
ve skutečnosti otravuje a přináší jim to smrt.
Nepodceňujme nebezpečí!
V dopise do Kolos vyzývá apoštol věřící z tamního sboru, aby žili v Ježíši Kristu a pevně se drželi
víry, tak jak ji přijali (Ko 2,6.7; SNC). Hned v úvodu upozorňuje, proč přichází s takovou výzvou:
„Říkám to proto, aby vám někdo něco nenamluvil!“ (verš 4). A k této myšlence se po krátké úvaze
znovu vrací: „Mějte se na pozoru před domnělou
moudrostí, která do křesťanského hávu odívá jen
lidské teorie, s živým Kristem však nemá nic společného“ (verš 8). Důvěřiví věřící v Kolosech byli
8
ohroženi nezdravým učením a apoštol je před ním
chtěl uchránit.
Připomenutí této dávné události má dnes naléhavé opodstatnění. Pro nás křesťany, kteří žijí
v poklidné střední Evropě, nikdy nebylo Pavlovo
varování tak aktuální, jako je v současnosti. V porovnání s minulostí musíme přiznat, že kolem
nás nikdy nebujelo tolik různých učení a názorů
jako nyní.
Navštivte větší knihkupectví a nahlédněte do regálů s náboženskou, filozofickou a zdravovědnou
(nemyslím odbornou lékařskou) literaturou. Bible a zdravé křesťanské publikace tam jsou opravdovou popelkou v porovnání s širokým výběrem
knih, ve kterých se před vámi otevírají různé nauky a praktiky východních filozofií a náboženství. Pokud nechcete být přímými zastánci těchto
směrů, určitě najdete alespoň rady, jak některé
myšlenky z nich převést do naší evropské a někdy
rádoby křesťanské praxe.
Do našeho prostředí však neprosakují jenom
názory a doktríny z jiných náboženství. Minulost
nám ukazuje, že se mezi křesťany čas od času objevili jedinci, kteří pro pokojný a zdravý růst církve
byli větší překážkou než její zjevní nepřátelé. Pod
korouhví reformátorů a ochránců čistého učení
vytáhli do boje, ale v bitvách, které sváděli, za nimi nezůstávali osvobození a radostní následovníci
Ježíše Krista, ale zranění a dezorientovaní jedinci.
Abychom Pavla správně pochopili, pak je třeba
zdůraznit, že nevaruje před každým učením a každou filozofií. (Správně přeložené a chápané řecké
slovo „filozofie“ znamená „láska k moudrosti“.) Pavel vybízí k ostražitosti před domnělou, nesmyslnou a zavádějící moudrostí, která do křesťanského
hávu odívá lidské názory a která s živým Kristem
nemá nic společného. On upozorňuje na to, že ne
každá myšlenka je dobrá a že ne každá nová myšlenka je správná.
Ve druhé polovině minulého století zaznamenal svět výrazný nárůst počtu vydávaných novin
Advent 1/2013
k zamyšlení
a knih, k tomu se připojil rozmach rozhlasu a televize a lidé oprávněně začali hovořit o inflaci slov.
Slova postupně ztrácela hodnotu. A dnes, kdy
inflační záplavu slov umocňují satelitní přenosy
stovek televizních stanic, kdy se rozbujel internet a řada sociálních sítí, jsme svědky pustošícího tsunami myšlenek a informací. A to je důvod pro
bedlivé rozlišování mezi tím, co je dobré, a co zlé,
co je správné, a co špatné, co je užitečné, a co nebezpečné.
Apoštol Pavel výstižně ukazuje, v čem se skrývá
nebezpečí svodu, jemuž někteří podlehnou: jsou
to scestné a zavádějící názory dovedně zabalené
do biblického obalu. „Mějte se na pozoru před domnělou moudrostí, která do křesťanského hávu
odívá jen lidské teorie, s živým Kristem však nemá
nic společného,“ varuje apoštol.
Falešní učitelé obyčejně vystupují buď jako obnovitelé pošlapávaných a opomíjených starých
zásad, nebo se prezentují jako objevitelé „nové
pravdy“, která jim byla svěřena. Jedno však mají
společné: jsou přesvědčeni, že mají lepší poznání
a že jsou vlastníky pravdy – a dávají to patřičně
najevo. Svým nadřazeným postojem se pomalu
oddělují od společenství věřících a velmi často
nabourávají vztahy i se svými nejbližšími, kteří se
nepostaví na jejich stranu. Středem zájmu jsou pro
ně jejich výklady Písma, které povyšují na aktuální
pravdu, zatímco důraz na Krista a jeho zásluhy se
z ohniska jejich pozornosti vytrácí.
Falešní učitelé si většinou získávají stoupence
tím, že přicházejí s Biblí v ruce a své klamné učení podkládají Písmem. Kladete-li si otázku, jak je
to možné, pak odpověď je snadná: Jestliže v Bibli
vytrhnete určité oddíly z kontextu, potom na nich
můžete vykonstruovat neuvěřitelné teorie a závěry.
A to oni dovedou!
Nedávno jsem na internetu objevil pozoruhodné pojednání o nové strategii, kterou používají
mormoni při získávání členů. Pisatel článku –
mormon – zneužívá Ježíšova slova z Janova evangelia, kde Ježíš hovořil o ovčinci, do něhož jako
dobrý pastýř shromáždí ovce, za které položí svůj
život. Tímto příměrem Ježíš naznačil, že ve svém
ovčinci chce zachránit nejenom lidi ze židovského
Advent 1/2013
národa, ale i pohany, kteří dosud žijí bez Boha.
Tuto skutečnost obrazně vylíčil slovy, že „má i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince“ (J 10,16).
Ve zmíněném článku však autor uvádí, že Ježíšem
vzpomenuté jiné ovce jsou mormoni, kteří cestou
Božího zjevení dostali Knihu Mormon, s jejíž pomocí dosahují vyššího stupně křesťanství. Cílem
autorova pojednání není snaha přivést čtenáře ke
správnému pochopení poselství Bible a Ježíšových
slov, ale chce je přimět k hlubšímu studiu Knihy
Mormon. V podstatě jsou tak čtenářům nabízeny
myšlenky, které zamlžují základní body křesťanského vyznání.
Jak vypadá nesprávné učení?
Ke zdárnému vítězství nad každým falešným
učením musíme mít na paměti dvě podstatné skutečnosti:
Především musíme počítat s tím, že nesprávné
učení bývá nenápadné a obtížně odhalitelné.
Nesprávné učení nepopírá křiklavým způsobem
víru a poselství společenství. Obvykle je to jakýsi
přílepek k všeobecně vyznávané pravdě. Je to určitý prvek uznávané pravdy, který bludaři rozvádějí
do extrému. Falešní učitelé své názory nikdy neprezentují pod nadpisem: „Toto je učení, které odporuje Bibli“. Obvykle vycházejí z některého oddílu
Písma a ten nesprávným výkladem zneužívají pro
podporu a pokřivení jiného oddílu.
Dále musíme pamatovat na skutečnost, že nesprávné učení bývá přitažlivé.
Nikdo se nenadchne pro něco, co je na pohled
odpudivé. Proto falešní učitelé předkládají své
9
k zamyšlení
názory ve velmi atraktivní formě. Přívržence získávají, když je přesvědčí, že teprve přijetím jejich
učení se stanou vlastníky „plné pravdy“. V podstatě jim jinou formou předkládají totéž, co nabízel pokušitel prvním lidem: Přiblížíte se více
k Bohu, budete jako Bůh, poznáte více…“
Jak se vyvarovat chyb a omylů?
Jak se tedy můžeme vyvarovat chyb a omylů,
kterých se můžeme v této oblasti dopustit?
(1) Na prvém místě se naučme jasně a kriticky
myslet. Máme-li správně hodnotit věci, které
nám jsou předkládány, je důležité brát v úvahu několik skutečností:
Jednak si připusťme, že nás vždy přitahují
informace, které potvrzují něco, čemu chceme uvěřit. Proto buďme před tímto pokušením na stráži. Buďme velice opatrní, jestliže
o sobě víme, že jsme k tomu náchylní.
(2) Dále pamatujme, že někdy má na naše rozhodování vliv buď osobnost toho, kdo věci předkládá, nebo jeho způsob prezentace. Tento vliv bývá větší než vlastní obsah
toho, co říká. Nezapomínejme, že i ten,
kdo je pokládán za největší celebritu, může
přinést něco, co není správné. Posuzujme
vždy hodnotu toho, co je řečeno, a ne kdo
to říká.
Především u informací, které jsou tlumočeny již „z druhé ruky“, hrozí nebezpečí, že
mohou být změněny nebo přikrášleny, aby
byly zajímavější.
Jasně a kriticky myslet znamená mít jistotu, že nepřijímáme, co očekáváme nebo co
chceme slyšet, ale to, co je správné.
(3) Další zásada je nejdůležitější: Jediným a nezvratným činitelem pro naše rozhodování je pravda, kterou nám Bůh předkládá
v Písmu.
Když Pavel vyzýval věřící, aby se měli „na
pozoru před domnělou moudrostí, která do
křesťanského hávu odívá jen lidské teorie“,
tak vzápětí poukázal na Krista. Jinými slovy
řečeno: varoval před tím, co je špatné, a podtrhl, co je pravé a správné. Nikdy nemůžeme
10
úspěšně bojovat proti bludu, aniž bychom
poukázali na pravdu. Takový postoj ovšem
předpokládá, že v každodenním životě je naším důvěrným průvodcem Boží slovo.
Boží slovo jako průvodce naším životem
A zde nelze pominout vážnou připomínku: Neváhám přiznat, že slabinou většiny čtenářů těchto
řádků – stejně jako i mojí – je nedostatek času,
který věnujeme studiu Bible.
Nikdy v minulosti nebyla výzva k důvěrnějšímu přiblížení se k Bibli tak naléhavá, jako je dnes.
V záplavě domnělých, nesmyslných a zavádějících
moudrostí je naším jediným záchranným pásem
důkladná znalost Písma. Při srovnání s dobou
našich předků nepopřeme, že ve čtení Bible ochabujeme. Současná nabídka informací a zábavy, jak
jsme se o ní zmínili, je tak dotěrná a intenzivní,
že se ve všedním životě Písmo dostává na okraj
našeho zájmu. A pokud jde o mladé lidi, tak mám
otázku: Všimli jste si, že mezi nimi je výjimkou
ten, kdo přijde do shromáždění s vlastní Biblí?
Možná si někdo řekne, že ho zmíněné nebezpečí nemůže ohrozit, protože se stýká s přáteli
a věřícími, kteří nemají sklon k šíření nějakých
„domnělých moudrostí a filozofií oděných do křesťanského hávu“. Nedejme se však oklamat vlastní
domněnkou. Scestné myšlenky může předkládat
i ten, kdo nás má rád a s kým máme dobrý vztah.
Přišel s nimi do styku jen proto, že se mu zdají být
zajímavé, a začal o nich nekriticky a povrchně přemýšlet.
Závěrem už jen dva ověřené poznatky: Při pohledu do minulosti najdeme řadu varovných příkladů, že všichni, kteří se snažili Krista a jeho dar
spasení zastínit lidskými názory a domněle správnými výklady Písma, si nikdy nevybírali posluchače mezi „neobrácenými“ za hranicemi církve a do
řad věřících nikdy nepřinášeli radost a pokoj, které
vyzařují z čistého evangelia.
Jiří Drejnar
Advent 1/2013
Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči
Čtyřicet let od absolvování prvního ročníku
obnoveného Biblického semináře v Krči
V překotných politických událostech prvního
pololetí roku 1968 se církev zorientovala poměrně
rychle. Mezi „výdobytky“ Pražského jara pro církev bezesporu patří znovuotevření Biblického semináře. Vedením této školy byl pověřen Miloslav
Šustek. Škola dokonce získala úřední povolení od
Ministerstva kultury, pod které církve patřily. Přijímací zkoušky proběhly v září a brzy nato začalo
vyučování. O obrovském nadšení mladých lidí
vzdělávat se pro různou službu v církvi hovoří to,
že v prvním ročníku bylo zapsáno 92 studentů –
a z toho bylo 16 dívek. Zprvu to však bylo jen vyučování při zaměstnání, s měsíčními konzultacemi, protože škola neměla vlastní budovu. Jako
konzultační středisko nejdříve posloužil objekt
sboru ve Vojkovicích u Frýdku Místku a brzy také
pro české účastníky vinohradský sbor v Praze.
Hlavní osobou školy byl Miloslav Šustek, který
přizval ke spolupráci další bratry – učitele, organizátory konzultačních setkání a kuchařky. Mezitím
byly církvi dány k dispozici prostory bývalého krčského semináře, které do té doby využíval IKEM.
Rekonstrukce pomohla připravit místo jak pro
učebnu, tak internát a školní kuchyň s jídelnou.
Denní studium mohlo začít od září roku 1969. Do
denního studia přešla řada studentů z dálkového
běhu a také několik nových studentů do prvního
ročníku. Tak vedle sebe zasedali do školních lavic
studenti druhého a prvního ročníku. Normalizace ve státě zatím probíhala především na politické
scéně, a tak bylo také možné, aby církev od srpna
téhož roku vyslala na zahraniční studium teologie
na divizním semináři ve francouzském Collonges
tři studenty a od prosince ještě jednoho.
Škola ve „staré Krči“ byla znovuoživena po 19
letech. Ředitelem a zároveň hlavním učitelem byl
laskavý a zbožný Miloslav Šustek, jemu vedle svých
kazatelských povinností pomáhal kliďas a praktik Karel Špinar a jako učitel a preceptor působil
Advent 1/2013
energický Rudolf Duda. Kuchařkou, a je nutno říct,
že studenty chválenou, byla sestra Ludmila Drobná.
Tato generace studentů jak denního, tak dálkového
semináře byla silně motivovaná. Jejich vstupu na
školu zpravidla předcházelo jejich osobní zasvěcení
Boží službě. To se projevilo především v jejich přirozené aktivitě a živé duchovnosti. Velkým kladem
krčské školy bylo, že její studenti se měli ihned začlenit do života pražských a středočeských sborů.
A oni tam skutečně byli vidět. Zapojili se do činnosti různých oddělení ve sborech, ale především
se věnovali mladým lidem. Dá se říct, že mnohé
sbory také jejich přispěním zažívaly své zlaté věky.
(Užitečnost těchto studentů ve sborech se dokonce
stala měřítkem služby studentů, kteří nastoupili na
studium Teologického semináře po roce 1990 a také
působili v pražských a středočeských sborech!) Čtyři z nich vytvořili úspěšné kvarteto s podivným neoficiálním názvem „Žhavý drát“; byli to Milan Drobík, Milan Kašlík, Karel Strouhal a Vítězslav Vurst.
Učitelský sbor byl v průběhu času rozšířen
a k prvním třem se připojili Ester Špinarová, Jiří
Drejnar, Pavla Šustková a Miloslav Žalud. Studenti se zúčastňovali kazatelských setkání, která
Absolventi Biblického semináře v Krči (1968–1972):
Miloslav Žalud, Milan Drobík, Miroslav Kysílko,
Ján Muráň, Miroslav Jeslík, Josef Hrdinka,
Václav Randýsek, Enoch Martínek, Vítězslav Vurst
11
Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči
Konají-li dobře svou službu, získají si důstojné postavení a velkou jistotu ve víře v Krista Ježíše.
(1Tm 3,13)
poskytla další vzdělávací podněty a napomohla jejich integraci do kazatelského sboru. Mezi studenty
zavítali i početní zahraniční lektoři se svými přednáškami. Tím se ještě více škola otevírala světové
adventistické teologii. Školní knihovna mohla nabídnout i aktuální adventistickou literaturu.
Studentský život je život veselý a nebylo tomu
jinak ani v „Krči“. Některé společné zážitky byly
svým charakterem „nesdělitelné“, protože měly navždy zůstat utajené vedení školy. Nicméně i takový důvod může vzít za své – jako například, když
je student v nějaké slohové práci prezentuje jako
fiktivní, ale ony jsou skutečné. Když učitel Špinar
oceňoval úžasnou fantazii a invenci autora, student Muráň nakonec prozradil, že jeho práce věrně
líčí půlnoční „dobývání“ internátu po návratu ze
soboty jednou skupinou studentů, zatímco druhá
skupina jim v tom všemi prostředky bránila. Dobyvatelé nakonec vnikli do objektu střechou (odkryli
tašky) a poněkud „zprůchodnili“ skleněné dveře.
Milosrdenství ředitele udělalo tečku za noční eskapádou.
Přelom šedesátých a sedmdesátých let byla doba,
která umožňovala církvi rychle saturovat potřebu
duchovenských pracovníků. Proto vedení církve
povolávalo do služby ve sborech ty, kteří se stále
ještě vzdělávali. Vedle studentů dálkového studia
vstoupili do církevní práce ještě před závěrečnými
zkouškami i studenti denního běhu. Nejdříve to
byl Václav Randýsek, pak i Rudolf Reitz a Petr Harastej.
Závěrečné zkoušky byly komisionální, s obhajobou závěrečné písemné práce a přednesem
kázání. Před učiteli a představiteli církve studenti korunovali čtyři roky svého studia. V polovině
června 1972, tedy před 40 lety, absolvovali: Milan
Drobík, Josef Hrdinka, Miroslav Jeslík, Enoch
Martínek, Ján Muráň, Miroslav Kysílko, Václav
Randýsek, Vítězslav Vurst a Miloslav Žalud a spolu s nimi studenti Komenského evangelické bohoslovecké fakulty Petr Krynský a Luděk Svrček.
Slavnostní graduaci byli přítomni i mnozí rodiče
studentů. (Další rok, 1973, zakončilo jako poslední třída „Šustkova“ denního semináře těchto deset absolventů: Jozef Bajusz, Vlastimil Hadraba,
Petr Harastej, Milan Kašlík, Pavel Krynský, Jaromír Ludvík, Karel Nowak, Petr Podsedník, Rudolf
Reitz a Karel Strouhal.)
Naprostá většina absolventů působila během minulých čtyřiceti let v církevních nebo paralelních
duchovních službách. Jejich služba a služba jejich
manželek a rodin pozitivně poznamenala minimálně dvě generace adventistů a nesporně byla požehnáním pro církev. Byli a stále jsou nositeli jasně
profilované adventistické zbožnosti a zapálenosti.
Miloslav Žalud
Ohlédnutí za studiem na Biblickém semináři v Krči
„Pražské jaro“ je pojem, který vstoupil do dějin
jako pokus o demokratizaci naší totalitou ovládané
země. Když jsem v červnu roku 1968 dostal povolávací rozkaz k nástupu povinné vojenské služby,
měl jsem před sebou vizi dvou let strávených za
bránou kasáren a možná i vězení. Ale Bůh měl
jiné řešení.
12
Už v předchozích letech jsem se mohl vzdělávat
v některých teologických kurzech, které tajně organizovali kazatelé Jan Váhala, Dimitrij Krynský
a další. Sami neměli státní souhlas, takže manuálně pracovali v podnicích a v soukromém čase vypomáhali službou ve sborech. Velkou duchovní
oporu jsem také měl ve svých rodičích, kteří se
Advent 1/2013
Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči
Studenti Biblického semináře, někteří účastníci dálkového studia a učitelé
společně se zástupci Ústřední rady a Českého a Moravskoslezského sdružení (rok 1971)
spolu se mnou intenzivně modlili za moji budoucnost.
Ředitel školy na elektrotechnické průmyslovce
v Ostravě mě žel nemohl přijmout s ohledem na
špatný posudek – dítě věřících lidí. A tak s výborným vysvědčením z „devítky“ jsem dostal šanci
vyučit se elektromechanikem trakčních zařízení.
Sobotní směny jsem nahrazoval prací o nedělích
a ve svátcích. Také jsem absolvoval kurz řidiče
tramvají a v přesčasech jsem vozil cestující.
Ve skrytu duše jsem ale toužil studovat na adventistické škole. Napsal jsem dopis do Anglie
na Newbold College. K mému překvapení přišla
kladná odpověď s přiloženým formulářem přihlášky. Podmínkou přijetí však byla záruka financování studia. A tím moje naděje zhasla.
Zanedlouho nato jsem se dozvěděl, že pod vlivem „tání ledů totality“ v roce 1968 se naše církev
rozhodla obnovit legální studium na Biblickém semináři. Nejprve dálkové, později denní. A tak jsem
stál mezi prvními studenty, kteří zahajovali školní
rok dálkové studia v modlitebně ve Vojkovicích.
A co vojáci? Ještě v létě téhož roku jsem asi tři
týdny před nástupem na vojnu s odvahou víry
předal na vojenském velitelství dopis o přijetí na
Advent 1/2013
Biblickém semináři. Za 14 dní přišla odpověď:
„Přihlaste se na VS (vojenské správě) v Praze podle
místa studia.“ To znělo jako rajská hudba. Dostal
jsem odklad ze studijních důvodů.
Můj Pán se postaral, že jsem měl velkou přednost být nejen mezi asi stovkou „dálkařů“, ale také
mezi dvacítkou mladých mužů na denním studiu
v Praze-Krči. Tam jsem prožil dva roky a poslední
rok pak na studijní stáži na semináři ve Francii
v Collonges.
Ředitel semináře bratr Miloslav Šustek razil
na semináři zásadu, že teorie má být propojena
s praxí. Tak jsme souběžně se studiem měli různá
pověření v pražských sborech, kde jsme působili především o sobotách a často také o nedělích.
Pracovali jsme s dětmi, mládeží, zpívali ve sboru,
vedli kroužky biblického studia s přáteli. A k tomu jsme měli povinnost odpracovat pravidelné
hodiny na seminárním pozemku a zahradě asi
se dvěma sty ovocnými stromy. Každý den byl nabitý činností od časného rána až do večerky.
Jednou se vedení školy kvůli velké úrodě ovoce rozhodlo rozšířit prostory sklípku. Při jeho
vyhlubování jsme postupovali ručně s krumpáči až do hloubky asi dvou až tří metrů. Nadešlo
13
Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči
střídání sil a právě na mě přišla řada, abych se po
žebříku dostal na dno výkopu. Přitom jsem se pracovní blůzou zachytil o žebřík tak nešikovně, že
jsem ztratil rovnováhu a skácel jsem se dolů. To
vyvolalo rozruch u těch, kteří právě kopali zeminu pod betonovým dílcem. Když vylezli ven, aby
zjistili, co se děje, beton svou váhou praskl a zřítil
se na místo, kde před chvílí pracovali. Tak se tato
událost stala důvodem vděčnosti za Boží ochranu.
Když jsem v roce 1972 končil studium, měl Pán
cestu i pro konečné vyřešení mé vojenské povinnosti. Doslova mi daroval dva roky, které jsem
mohl prožít ve své nástupní praxi na Šumpersku.
Enoch Martínek
zzz
Štyridsiatky sú z biblického pohľadu výnimočné – 40 dní pršalo, keď zem zničila potopa, 40 rokov žili Izraeliti v púšti, 40 rokov padala manna,
40 dní bol Mojžiš na vrchu, 40 dní skúmali izraelskí vyzvedači zasľúbenú krajinu, 40 dní sa Ježiš
postil a modlil na púšti, 40 dní sa ukazoval učeníkom po svojom zmŕtvychvstaní… To je iba niekoľko biblických štyridsiatok.
Dôležitou štyridsiatkou v živote našej cirkvi, ale
aj v mojom živote je štyridsať rokov od ukončenia
prvého ročníka Biblického seminára, ktoré si tento rok pripomíname.
Mojžiš aj Jozua často národu pripomínali tie
prelomové štyridsiatky a Izraelitov vyzývali, aby
nezabudli, ako ich Boh vyviedol, previedol, viedol
a sýtil…
Spomínať na školu v Prahe-Krči znamená pre
mňa pripomenúť si znova tie najdôležitejšie rozhodnutia v živote a obrovské Božie požehnania.
Je to tiež spomienka na to, ako ma Boh vyviedol, previedol, viedol a sýtil. Vyviedol ma z bludiska sveta, v ktorom som sa vyše dvadsať rokov
túlal a moja mama, ktorá za mňa denne vysielala
Miloslav Šustek, ředitel semináře od roku 1968
14
modlitby, možno už ani nedúfala, že jej syn, ktorý
tak úspešne začal kariéru profesionálneho športovca, raz nájde cestičku z toho von. Bol to Boh,
ktorý ma previedol krstom cez „Jordán“ a viedol
do svojej školy v Prahe, kde ma sýtil tým najzdravším pokrmom – Slovom. Spomínať na seminár
v Krči – to je ako spomienka na rodinu. Nebolo
nás veľa, pretože v tom čase ešte stále platili štátne
obmedzenia, ale už to bol zázrak, že po dlhej dobe
mala cirkev možnosť otvoriť denný seminár. Bolo
to hneď po mojom krste. A tak som tam nastúpil
dôverčivo ako dieťa dychtiace po vedomostiach.
Ocitol som sa tak zrazu – ako novorodenec –
v spoločnosti, ktorú som automaticky pokladal za
svoju duchovnú rodinu. Tam som sa zoznamoval
s Bibliou, tam som začal dávať prvé biblické hodiny, tam som mal prvé kázanie v zbore v Podolí
a tiež prvý krst. Bol to pre mňa nezabudnuteľný
duchovný zážitok! Neskôr, keď som už pracoval
ako kazateľ v rôznych zboroch Slovenska, povzbudzoval som mladých ľudí, aby šli študovať do
podobného prostredia.
Veľmi som si vážil biblický seminár a profesorov, ktorí nám tak mnoho odovzdávali. Zvlášť radi sme mali hodiny brata Šusteka, jeho spojenie
s Bohom nám dodávalo elán, silu, viedlo k rozhodnutiam. Po čase sme našli na tomto úžasnom
profesorovi malú slabosť – a z času na čas sme
ju využívali. Brat Šustek sa totiž veľmi rád delil
o svoje skúsenosti s Pánom Bohom. A tak keď
sme nechceli, aby nám dal úlohu, položili sme mu
otázky o tom, ako odišiel z kláštora na Slovensku… a on začal rozprávať… po chvíli sme naozaj
zabudli na úlohy aj na všetko naokolo a úplne sme
sa ponorili do „deja“, z ktorého nás zvyčajne vyrušilo iba zvonenie.
Advent 1/2013
Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči
Štyrom z nás bolo umožnené študovať na Biblickom seminári v Collonges, vo Francúzsku. Aj za
to patrí vďaka Bohu, ktorý toto svoje dielo vzdelávania mladých budúcich kazateľov viedol a riadil.
V mojom prípade bola cesta ku kazateľskej službe trochu ťažšia a zdĺhavejšia. Hoci som ukončil
štúdium iba sám zo Slovenska, predsa som nedostal štátny súhlas vykonávať kazateľskú prácu. Dokonca som bol určitý čas nezamestnaný, pretože
pečiatka v občianskom preukaze o tom, že som
študent Biblického seminára, mi zatvárala brány
nielen do kazateľskej, ale aj akejkoľvek práce. Boh
však vedie svoje deti aj svoje dielo – presne tak,
ako nás učili naši profesori – iba je potrebné, aby
sme mu v každej chvíli dôverovali. Nech je Boh
oslávený za to, že v pravej chvíli vzbudil v našej
Únii bratov – odvážnych a ochotných – ktorí sa zasadili za to, aby mohla byť otvorená škola, z ktorej
vyšli do diela mnohí kazatelia a vedúci cirkvi.
Ján Muráň
zzz
Uběhlo neuvěřitelných čtyřicet let od doby, kdy
jsem skončil studium na Biblickém teologickém semináři v Praze-Krči. Nechce se tomu vůbec věřit,
jak čas rychle plyne – mnohé zážitky jako by se staly
teprve před měsícem.
Studium probíhalo v době tzv. „normalizace“,
kdy nebylo možno vydávat studijní materiály knižně, a tak jsme si všechno museli vyrobit sami pomocí tisku na cyklostylu. Nebylo to kvalitní, ale pro
nás byl důležitý kvalitní obsah skript. Hodně vzpomínám na ředitele semináře bratra Miloše Šustka,
který byl pro nás všechny takovým duchovním
tátou. Měli jsme „zákaz“ navazovat známosti s dívkami, protože jsme se měli soustředit na důležitější
oblast – studium. Přesto tento zákaz nebyl dodržován, protože během studia jsme si prakticky všichni
našli životní partnerky.
Kromě studia teologie jsme se také museli starat
o tělesný pokrm, a tak bratr Strouhal každé ráno
jezdil pro pečivo a další věci do kuchyně, kterou vynikajícím způsobem řídila sestra Drobná. Byla to
kouzelnice, která vždycky zhotovila vynikající pokrmy. Jedním z povinných „předmětů“ byla práce na
zahradě a na poli, protože jsme si mnohé produkty
sami pěstovali. Jednou nám bratr Šustek dal nějakou
práci na poli, ale my jsme měli určitou mládežnickou
akci, ze které jsme se vrátili mnohem později, než
jsme měli, a zapomněli jsme na úkol, který jsme měli
splnit. Vraceli jsme se do školy a museli jsme projít
přes sad do hlavní budovy. Krev nám ztuhla v žilách,
když jsme spatřili bratra Šustka, jak motyčkou okopává záhonky! Dělal vlastně práci, kterou jsme měli
vykonat my. To byla výchovná lekce! Neřekl nám
Advent 1/2013
jedinou výtku, ale my jsme se okamžitě převlékli
a zahanbeně jsme šli na pole splnit náš úkol. Vyráběli jsme si úžasně kvalitní jablečný mošt, protože
jsme vždy sklidili obrovské množství nádherných,
šťavnatých jablek. Také jsme pěstovali zelí a já jsem
dostal za úkol naložit nakrouhané zelí do sudu, aby
kvasilo. Dělával jsem to doma už od dětství, naučila
mě to maminka, a tak jsem se k tomuto dílu přihlásil. Jak víte, zelí se nejlépe nakládá do sudu tím, že se
šlape nohama. Přirozeně dobře umytýma nohama!
Když jsem stál v sudu a šlapal, vešla sestra Šustková
a zhrozila se, jak takovouto činnost mohu vykonávat
holýma nohama. Kdo to potom bude jíst? A tak jsem
jí slíbil, že ten sud bude pouze pro studenty a učitelé
a personál budou jíst kvašené zelí z druhého sudu,
který připravím jinou metodou. Přišla se na to podívat. Měl jsem na nohou igelitové sáčky připevněné
gumičkou a sestra to zhodnotila jako správný postup
a spokojeně odešla. Kdyby tak věděla, že sáčky pod
tlakem nohou praskly a stejně jsem šlapal naboso!
Rád vzpomínám také na založení pěveckého kvarteta, kterému jsme dali název „Žhavý drát“. Složení
kvarteta bylo: Milan Drobík, Milan Kašlík, Karel
Strouhal a Slávek Vurst. Všichni jsme totiž byli zařazeni do sboru Praha-Vinohrady, a tak jsme prakticky
každou sobotu oslavovali našeho Pána nějakou novou písní. Byla to výhoda i nevýhoda. Protože všichni věděli o tom, že zpíváme, využívali toho, a my
jsme museli zpívat na každém pohřbu, často i v zimě,
když mrzlo. To nám nikdo nezáviděl. Ale také jsme
byli zváni na svatby, abychom zazpívali novomanželům, a přirozeně jsme pak byli zváni na svatební
pohoštění. A to už našim spolužákům trochu vadilo.
15
Ohlédnutí za biblickým seminářem v krči
Usmířili jsme si je vždy tím, že jsme si na hostinu
vzali velké papírové sáčky, které jsme tajně pod stolem plnili různými dobrotami a pak z toho ve škole
připravili pohoštění pro všechny.
Jak píši tento článek, vyskakují mně z paměti desítky dalších příběhů, které jsme zažili. Většinou legračních, ale také užitečných… S mládeží jsme často o nedělích jezdili na nějaký výlet. Já jsem dostal
na starost vyučovat biblickým pravdám studenty na
slepecké konzervatoři na Maltézském náměstí. Už
nevím, jak jsem k tomu přišel, ale co druhou neděli jsme s jednou mladou sestrou, Ivankou Stojeva
z Bulharska, která studovala nějakou vysokou školu, zašli pro studenty na kolej, dovedli je do sboru
na Vinohradech a tam probíhalo studium biblických lekcí. Jednalo se o dvanáct studentů z různých
zemí – z Bulharska, Polska a Slovenska. Tito studenti měli s sebou malé psací stroje na Brailovo písmo a všechno si poctivě zapisovali. Takováto lekce
díky tomu trvala někdy i tři hodiny. Na jedné straně
mi bylo líto, že jsem nemohl jet s mládeží na výlet,
ale na druhé straně jsem měl radost z toho, jak tito
mladí lidé s obrovským zájmem studovali a přijímali biblické pravdy. Odměna pro mě přišla na závěr studia, kdy se s námi sbor loučil a tito slepí studenti pro nás udělali koncert. Bylo to tak dojemné,
že jsem neudržel slzy. Dostal jsem od nich gramofonovou desku, na které bylo věnování s poděkováním a podpisy všech. Dodnes si ji uchovávám jako
krásnou vzpomínku na tu dobu.
Studium na Biblickém semináři považuji za jedno z nejkrásnějších období svého života. Neučili nás
kdovíjací odborníci. Byli to většinou kazatelé s praxí.
Bratr Rudolf Duda byl zároveň preceptorem a učitelem, s ním jsme zažili mnoho zajímavých a často
vzrušujících situací. Bratr Karel Špinar nás naučil
dívat se realisticky na svět. Bratr Jiří Drejnar nás učil
žurnalistiku, abychom uměli psát články do časopisu. Sestra Pavlinka Šustková byla vlastně naše spolužačka, ale výborně se zhostila psychologie. Sestra
Ester Špinarová nás s obrovským zápalem a nadšením učila hrát na harmonium a dirigovat. Bratr Míla
Žalud, který byl také náš spolužák, se v době studia
na semináři v Collonges naučil řečtinu a pak nás s ní
trápil a mučil. Říkali jsme mu „ho poneros adelfos“
(hrozný bratr). V neposlední řadě nikdy nezapomenu na bratra Šustka, který nás zasvětil do biblických
nauk, a hlavně nás naučil dělat všechno s upřímným
srdcem. Díky studiu na tomto biblickém semináři
jsme pak mohli pracovat dlouhá léta na Boží vinici.
Díky za to Pánu!
Milan Drobík
Studenti při společném programu na Biblickém semináři v Krči
16
Advent 1/2013
R
E
D
N
I
F
PATH
leden 2013 I č.
1
2
1
0
2
A
K
MÚZIČ
OVENSKU
MÚZIČKA NA SL
FINDER
H
T
A
P
U
B
U
L
K
S
IČKA Č
JUBILEJNÍ MÚZ
012
MÚZIČKA MSS 2
ECIÁL
VŮDCOVSKÝ SP
NÍ OHNĚ
Á
L
Ě
D
Z
O
R
–
T“
2. ÚKOL „TT
ODMÍNKÁCH
P
H
C
Ý
IV
N
ÍZ
Ř
P
V NE
CHÁZENÍ
A
Z
I
Ř
P
Y
D
A
S
Á
TÁBORNICKÉ Z
ODĚ
S OHNĚM V PŘÍR
MÚZIČKA NA SLOVENSKU
JUBILEJNÍ MÚZIČKA
ČS KLUBU PATHFINDER
MÚZIČKA NA SLOVENSKU
Ahojte všetci, som veľmi rada, že vám môžem
oznámiť, že aj tohto roku úspešne prebehla
Múzička 2012, a informovať vás trochu, ako prebiehala.
Tretí ročník lučeneckej Múzičky niesol názov „Keď
to príde“.
Tento rok si mnohí spájajú s koncom sveta, no my
sme chceli poukázať na niekoľko vecí. Náš nový kazateľ Michal Fulier rozprával príbeh, ktorý nám pripomenul, že koniec môže prísť kedykoľvek a nemusí
to byť práve koniec sveta... že nikdy nie je neskoro
odovzdať Ježišovi svoj život, ale zároveň je dobré
urobiť to čím skôr, lebo „keď to príde“, nebude to koniec, ale nový nádherný začiatok s tými, ktorí Ježišovi
odovzdali svoje životy včas.
Takisto hra pre deti mala poukázať na to, že nevieme, kedy „to príde“, a preto sa máme snažiť zachrániť čo najviac pokladov skrytých vo svete. Deti mali
zachrániť z útrob veľkej zemegule strieborné jablká a tie, ktoré, ako niektoré neskôr správne uhádli,
označovali ľudí. Hru riadil „niekto zhora“, a teda nevedeli, koľko času im na to zostáva. Preto kým mali
čas, zachraňovali čo najviac „ľudí“ a ako zistili samy,
najlepšie to šlo „na kolenách“.
Novinkou boli dvaja mladí moderátori, ktorých sme
„hodili do vody“ a ukázalo sa, že plávanie im asi pôjde,
a tiež pribudol nový vedúci chvál Milenko Vučetič.
Prihlásilo sa 8 zborov zo západného a stredného Slovenska: Trenčín, Martin, Považská Bystrica, Banská
Bystrica 1 a 2, Zvolen, Revúca a samozrejme aj Lučenec. Ich spev, scénky, tanec a hudobné vystúpenia
boli popretkávané dopoludnia duchovným slovom
a hrou a poobede cenou Ryhy.
Cenu Ryhy odovzdávame každý rok niekomu
za dlhoročnú prácu s deťmi a aspoň takto mu chceme poďakovať za jeho službu. Tento rok dostali cenu
dvaja ľudia, ale „jedna tvár“, a to z Banskej Bystrice.
Bratia Ferko a Števko Turóciovci, ktorých sme tým
poriadne prekvapili, ale dúfame, že aj potešili.
Celý ten krásny deň opäť prešiel ako voda. Radi naň
spomíname a už teraz vás pozývame na Múzičku 2013. Pán Boh bol s nami a my sme to cítili. Len
jemu patrí chvála za dary, ktoré nám dal, za to,
že ho môžeme nimi chváliť, za to, že nám pomohol
podujatie zorganizovať, že ľudia prišli a zase odchádzali s jeho požehnaním, jednoducho, za všetko.
Dominika Hlivková
JUBILEJNÍ MÚZIČKA ČS KLUBU PATHFINDER
Je to až k neuvěření, že se již po dvacáté sešli
mladí umělci a umělkyně, kteří soutěžili ve zpěvu, divadlech, recitaci, malbě, kresbě a plastické
tvorbě na akci nazvané Múzička.
Hostem té letošní byl její zakladatel Radek Jonczy,
který nás s neodmyslitelným ptákem Pepe a vedoucí oddílu v jeho sboru Viki Vlachovou oslovili biblickým kázáním na téma „Oslava“. Toto téma bylo také
podkladem všech divadel, písní, básní a vernisáže.
Myslím si, že mnozí malí umělci byli velmi dobří
a nápadití. Ti nejzkušenější již letos nesoutěžili,
proto jejich místa statečně obsadila opět mladší
generace dětí. Odpoledne jsme měli vzpomínkový
blog, kde u rozkrojeného narozeninového dortu
povídali dávní i nedávní účastníci a vítězové Múziček.
Na plátně jsme viděli jejich první krůčky na tomto
pódiu a následně jsme byli obdarováni jejich současným
projevem. Bylo milé vidět tváře starých účastníků,
ale nová mladá generace nadšených umělců dává
dobrou naději věřit, že Múzička tu bude dál, že bude
prostorem pro ty, kteří chtějí kousek ze svého daru
věnovat druhým, místem pro první krůčky budoucích služebníků prostřednictvím zpěvu, divadla, recitace nebo malování. Místem, kde se děti z celého
sdružení setkají spolu i s Božím slovem. Chcete také
kousek ochutnat? Podívejte se do foto-videogalerie
na stránkách Klubu Pathfinder.
Dawy
TÁBORNICKÉ ZÁSADY PŘI ZACHÁZENÍ
S OHNĚM V PŘÍRODĚ
1. Nezapomeňte, že „OHEŇ JE DOBRÝ SLUHA, ALE ZLÝ PÁN“.
2. Oheň rozděláváme jen na bezpečném místě, kde nehrozí nebezpečí vzniku požáru,
a pod dohledem dospělé osoby!
3. Ohniště zabezpečíme kameny tak, aby se oheň
nemohl rozšířit do okolí!
4. Oheň rozděláme jen tak velký, jak je nezbytně potřeba.
(Na vaření postačí malý, větší užijeme jen pro táborák
či sušení mokrých svršků…)
5. Oheň nikdy nenecháme bez dozoru a před odchodem ho vždy bezpečně uhasíme zalitím vodou
a překrytím hlínou nebo předem odloženými drny.
6. Správný táborník zahladí všechny stopy po ohni
tak, že není znát, kde se ohniště nacházelo.
OHEŇ V NEPŘÍZNIVÝCH PODMÍNKÁCH
1. V dešti pomůže rozpůlené poleno.
2. Před větrem ukryjeme oheň za většími kameny nebo ve vykopaném dolíku.
3. Na vysokém sněhu nejdříve vytvoříme základnu z kamenů, na které položíme dřevěný
rošt z polínek, aby tající sníh oheň nezadusil.
4
2. ÚKOL „TTT“ – ROZDĚLÁNÍ OHNĚ
V NEPŘÍZNIVÝCH PODMÍNKÁCH
Jedním ze základních tábornických umění je
schopnost rozdělávání ohně a jeho správné
použití.
Umění rychle rozdělat oheň v přírodě zachránilo cestovatelům v divočině nejednou život.
A my, pathfindeři, to pokládáme za součást
základní tábornické zdatnosti.
V dnešním přecivilizovaném světě máme
už jen velmi málo příležitostí k získání této
dovednosti. Plynové zapalovače, kostky suchého lihu nebo benzin z kanistru pomáhají při
zapálení ohně na zahrádce. Ale zkuste rozdělat oheň někde daleko od domu, na sněhu,
když se při výpravě propadnete do hluboké,
ledové vody potoka, který byl skrytý vašemu
pohledu pod sněhovou závějí… Nohy vám
mrznou v mokrých botách, kalhoty přimrzají na zimou se třesoucí tělo a vašim mrazem
zmodralým prstům se nedaří otevřít krabičku
zápalek… Zvládnout takovou situaci, to vyžaduje správné vědomosti a trénink.
Proto je také 2. úkolem v soutěži „TTT“ natrénování způsobu rozdělání ohně v přírodě
pomocí klasických zápalek za nepříznivých
podmínek – viz níže uvedené situace. Správný postup nacvičte v dobrých podmínkách
a pak se vydejte s dospělým průvodcem
na výpravu do přírody, kde zkoušku složíte
pod jeho dohledem.
Soutěžní zkoušku splníte při dodržení
následujících podmínek:
1. Oheň musíte rozdělat na silné vrstvě sněhu (minimálně 10 cm) anebo ve vytrvalém
dešti.
2. Použít můžete pouze dřevo z místa ve volné
přírodě, kde budete oheň rozdělávat, a musíte vystačit při jednom pokusu maximálně
s třemi sirkami klasické velikosti. (A protože
jde o „Tvrdý Táborový Trénink“, musíte, v případě neúspěšného pokusu, všechno připravené
dřevo vyhodit a nachystat nové – vhodnější,
které se vám podaří zapálit maximálně třemi
sirkami.)
3. Oheň musíte přikládáním uvést do takového stavu, aby se na něm dalo vařit. Teprve
pak máte úkol splněn.
4. Na list svého „KADETU“ (viz návod k výrobě v 11. čísle přílohy Adventu) si pak
zapište, kdy, kde, za jakých okolností a na
kolik pokusů jste úkol splnili. Pokud možno
připojte fotku z této akce, kterou mi také
pošlete, abych ji mohl uveřejnit v některém
z dalších čísel přílohy.
Těším se na vaše zprávy.
Jerry
5
MÚZIČKA MSS 2012
V sobotu 3. 11. 2012 se ve Zlíně konala u příležitosti vstupu do modlitebního týdne slavnostní
bohoslužba věnovaná dětem a jejich uměleckým,
zejména hudebním příspěvkům, neboli moravskoslezské kolo Múzičky. Členové místního sboru,
vystupující a hosté z téměř všech koutů Moravy
a Slezska tak měli možnost zhlédnout 30 vystoupení, z nichž převážnou část tvořily písně. Milým
obohacením pak bylo i několik sólových her
na hudební nástroj, melodrama a jedna stínohra
v samotném závěru programu.
Název přednášek modlitebního týdne pro děti:
„Boží slovo v našich srdcích“ a jejich úvodní
biblický text: „Světlo pro mé nohy je tvé slovo,
osvěcuje moji stezku“ (Žalm 119,105) se staly
mottem i tématem této oslavné pobožnosti.
Snažili jsme se v několika vstupech dětem
představit Bibli jako pro někoho možná skrytý,
ale přesto ten nejvzácnější poklad na této
zemi, za který byli a jsou mnozí ochotni položit
i svůj život, čehož byl také dobrým příkladem
promítaný příběh valdenských věřících. Tématu Bible byl věnován i doprovodný program
v podobě „výstavy Biblí“, včetně možnosti
vyplnit si test, a vyhrát tak jednu z nádherných
Biblí či publikací České biblické společnosti.
Byla to příjemná a obohacující sobota, a tak
bych rád poděkoval nejen všem odvážným
dětem, které se nebály vystoupit, ale předně všem, kteří s dětmi cvičí a věnují jim svůj
čas, stejně jako jejich rodičům, kteří své děti
v této službě Pánu Bohu podporují. Je mým
velkým přáním, aby se naše bohoslužby staly
pravidelnými příležitostmi pro zapojení našich
nejmenších, abychom v nich již od dětství
budovali touhu oslavovat a chválit našeho
nebeského Otce.
Lukáš Jureček
VŮDCOVSKÝ SPECIÁL MSS
Poslední zářijový víkend prožila asi dvacetičlenná skupina vedoucích Klubu Pathfinder z Moravy a Slezska na vůdcovském speciálu v Praze,
který byl tentokrát věnován dvěma tématům.
Sobotní téma: „Duchovní výchova aneb židovské
kořeny“ nás provedlo nejen kolem pražských
židovských památek, ale hlavně, za pomoci
našeho hosta Vladimíra Immera, židovskými svátky, které se tak mohly stát zajímavými
náměty pro naše aktivity s dětmi.
Po noční hře plné šifer a hledání písmenek
v zákoutích staré Prahy jsme se spolu s Danielem Hrdinkou věnovali psychologii her.
A pak už byl čas na návrat domů, kam jsme
si odváželi nejen nově nabyté informace a zážitky,
ale hlavně vědomí, že je nám spolu dobře.
A to je asi to nejcennější z těch mnoha věcí,
za které chci Pánu Bohu při vzpomínce na letošní
moravskoslezský speciál poděkovat.
Lukáš Jureček
6
MÚZIČKA MSS 2012
VŮDCOVSKÝ SPECIÁL MSS
2013 / 1
příloha časopisu
Advent pro mladé
i ty ostatní
Proč misie? Proč nové sbory?
Interview inspirované Pavlem
V roce 1962 riskovali Don a Karla Richardsonovi
své životy, aby se podělili o dobrou zprávu evangelia s kmenem Sawi na Nové Guinei. Celá staletí
žili příslušníci kmene Sawi jako kanibalové a jejich
vesnice mezi sebou válčily. Pokud se někdo chtěl
stát legendou, musel postupovat podle scénáře,
ve kterém bylo potřeba nejprve domluvit mír
a pak, když to druhá strana nejméně čekala, zaútočit. Pojem Bůh neznali, v jejich jazyce se nedal
přeložit ani vyjádřit. Věřili pouze zlomyslným démonům a duchům zemřelých. Když se američtí
misionáři naučili jejich jazyk a vyprávěli jim příběh
o Ježíši, lidé z kmene Sawi začali místo Ježíše obdivovat Jidáše – on byl pro ně hrdinou, jeho zrada
jim imponovala. Don s Karlou už se od nich chystali odejít, protože vyčerpali všechny možnosti, jak
tyto lidi přivést k Bohu. Několik vesnic se kvůli nim
dokonce chystalo ke krvavé bitce…
Proč se věnovat misii? K čemu je to dobré?
V předchozích deseti článcích jsme bedlivě sledovali Ježíše – o čem mluvil, co dělal, na co kladl důraz.
Mohli jsme sledovat, jak jeho působení bylo v naprostém rozporu s tehdejší usazenou a ustálenou
náboženskou obcí. Pokud s ním někdo chtěl mít něco
společného, pokud ho někdo chtěl následovat, nevyhnutelně to znamenalo, že se s ním bude učit „lovit
lidi“. Ježíš nenechal nikoho ze svých následovníků
na pokoji. Vyzval učedníky, aby šli. Založil církev, aby
mohla integrovat nové lidi a zároveň vysílat stejným
způsobem, jak to dělal On.
Je jeho odkaz platný i pro nás? Jak ho můžeme
naplnit? Podívejme se na apoštola Pavla. Nepatřil
mezi dvanáct učedníků a nezažil Ježíše přímo během
jeho tří a půlletého působení na zemi. A v tomto
ohledu je jako jeden z nás. Přesto Ježíšův důraz neotupil, neohýbal ani nepřekrucoval. Přijal skutečnost,
že tak jako oheň existuje prostřednictvím plamenů,
tak církev existuje prostřednictvím misie. Když není
misie, není církev. Pokud církev nežije a nedýchá pro
získávání nových učedníků, ztrácí svůj smysl a vlastně
i důvod k existenci. A podle této skutečnosti také
jednal.
Pracoval Pavel i na místech, která byla stejně
beznadějná jako naše? Ano. Od Pavla bylo nesmírně troufalé a bláznivé jít do Korintu získávat lidi pro
Krista.1 Korint byl proslulý velmi nákladným životním
stylem boháčů Římanů, Řeků i Židů a říkalo se, že
v Korintu se „jen tak někdo neuchytí“. S bohatstvím
šla ruku v ruce rozmařilost, nemorálnost a zkaženost.
Prostitutky z Afroditina chrámu dopřávaly potěšení
bohatým obchodníkům a mocným politikům během
jejich návštěvy v Korintu.2
1
Pavel v Korintu – viz Sk 18,1–18.
2 http://cs.wikipedia.org/wiki/Korint.
dvent 1/2013
IAmpulz
A 1/2013
25
25
Zvolil Pavel v Korintu stejnou formu evangelizace jako na jiných místech? Spíš ne. Zatímco v Athénách se Pavel profiloval jako jeden z filozofů, do Korintu přišel jako výrobce stanů. Korint byl charakterizován
vyhraněnou hierarchií od Dia, svrchovaného boha,
přes různé bohy a polobohy až k lidskému světu. Na
jeho vrcholu byl císař, bůh lidského světa, a hned pod
ním elitní vrstva kněží a kleriků – vzdělanců, kteří vládli
celé společnosti. Teprve pod nimi se nacházely masy
běžných lidí a otroků, mezi něž se coby řemeslník zařadil i Pavel. Zpočátku se během týdne věnoval manuální práci a trhu, v sobotu šel do synagogy, kde se snažil
získat Židy, jejichž víru i jazyk znal.
Co bylo obsahem jeho poselství? Dokazoval jim,
že Ježíš je zaslíbený Mesiáš. Jenže oni se proti němu
postavili a začali se rouhat natolik, že už s nimi dál
pracovat nemohl. Pro obyvatele Korintu byla zvěst
o ukřižovaném Kristu bláznovstvím a pro tamní Židy
kamenem úrazu. Mezi nimi mohl pro biblický obraz
Boha jen stěží najít vhodná slova či koncept, který
by pochopili. Přišel jako nic neznamenající a neurozený člověk, aby představil jednoho jediného Boha,
který existuje ve třech osobách a který nestojí nad
spoustou bohů, není na vrcholu hierarchie, ale je
rovnocenným společenstvím. Ukazoval tím zároveň,
že i ti, kteří v Boha uvěřili a následují jej, jsou všichni
na jedné rovině – služebníci evangelia jako on. Na
tamní poměry velmi „pošetilé“ poselství, přesto však
doprovázené mocným Božím působením.3
Nechtěl to Pavel někdy vzdát? Ačkoliv zvolil Pavel
v Korintu jiný přístup, šitý na míru potřeb v Korintu,
nedařilo se mu tak, jak by si přál, a v momentech, kdy
jeho svědectví spíše působilo rozbroje, se už možná
chystal odejít. V nočním vidění však dostal od Ježíše
vzkaz, aby zůstal a nebál se misijně pracovat, že mu
nikdo neublíží, ale mnozí uvěří. Jak bylo jeho zvykem,
hlas z nebe poslechl a zůstal v Korintu na své poměry
dlouhého jeden a půl roku. Na Boží pokyn Pavel nevzdal misijní práci ani v těch nejtěžších podmínkách!
Neodrazoval ho odpor těch, kteří byli proti
němu? Na jedné straně byl nezájem a výsměch ze
strany Korinťanů, na druhé straně zášť Židů, která se vystupňovala do té míry, že se jim podařilo
dostat Pavla před soud. Přesto Pavel tuto hrozbu
obrátil v příležitost mluvit o své víře i před samotným
hejtmanem! I když přímo před jeho zraky došlo k šarvátce a Židé ztloukli představeného synagogy Sostena, Pavel byl ušetřen a mohl neochvějně pokračovat
v misijní práci. Bůh stál při něm.
Kdy a jak tam nastal průlom v jeho práci? Chvíli
to trvalo. Společnou řeč nalezl nejprve s jinými přistěhovalci od stejného řemesla, kteří se do Korintu
dostali z Říma, protože je odtamtud coby Židy vypudil rozkaz císaře. Od veřejných promluv se pak uchýlil k osvědčenému způsobu navazování přátelství
a budování vzájemné důvěry. Působil po domech
v užším kruhu lidí, kteří k sobě měli blízko, např.
v domě čerstvě obráceného ateisty Tita Justa. Věnoval se pohanům – nevěřícím – a na víru se obrátili dokonce i někteří Korinťané. Tak v Korintu během svého
působení založil minimálně pět nových sborů!
Proč tolik nových sborů najednou? To měli tak
malé modlitebny, že se do nich nevešli a museli
stavět nové? Z archeologických nálezů víme, že v Korintu existovaly větší, luxusní, ale i menší domy. V bohatších domech se scházelo 40 až 45 lidí, v menších
domech existovalo společenství věřících v průměru
20 až 25 lidí.
To byl Korint tak velký, že se lidé nedostali do
jedné centrální modlitebny? Ze současných ruin
města je patrné, že tehdejším Korintem se dalo projít
pěšky s přehledem za 10 minut. Pavel tedy mohl
docela logicky nechat postavit modlitebnu nebo
zorganizovat centrální místo ke scházení.
Proč ji tedy nepostavili? Je třeba vzít v úvahu,
že Pavel a lidé v jeho době uvažovali jinak. Oni
nepotřebovali modlitebny. Církví byli lidé, ne budovy. Pavel očividně neusiloval o založení velkých
a početných shromáždění. Když se někdo stal věřícím, církev se obvykle začala shromažďovat v jeho
domě. Společenství věřících vznikala mezi lidmi,
kteří k sobě měli blízko a mohli svou víru mezi sebou sdílet přirozeně – v rodině, v kruhu nejbližších
přátel, se spolupracovníky.4
Někteří chtějí nový sbor, protože se jim ve starém nelíbí…
V době osmnáctiměsíčního působení Pavla v Korintu vznikla společenství v domě Akvily
3 1K 1,23–28.
4 Sk 18,8; 1K 1,16.
26
26
Advent
1/2013
Impulz
A 1/2013
a Priscilly, v domě Tita Justa, v domě Krispa, představeného
synagogy, možná také v domě Erasta a jeden také v korintském přístavu Kencherejích.5 Když psal Pavel později těmto
„novým“ sborům, nedělal mezi nimi rozdíly, nevyvyšoval
jeden nad druhý. Nedá se říci, že by nové sbory byly lepší než
ty staré. Zdaleka nebyly bez problémů. Pavel je ve svém dopise kárá za to, že jsou tam hádky a spory řešené u světského
soudu, že tolerují milenecký poměr s nevlastní matkou, že je
mezi nimi neochota dělit se o jídlo atd.6 (Přesto korintské věřící
hned v úvodu svého dopisu Pavel nazývá svatými.7)
Nerozdělovalo věřící v Korintu, že měli víc sborů? Nelze
říci, že by mezi nimi nebyly rozkoly. Jedni své názory hájili Pavlem, jiní se hlásili k Apollovi, k Petrovi anebo ke Kristu a Pavel je
za to ve svém dopise káral.8 V Bibli ale není nikde zmínka o tom,
že by příčinou jejich rozkolů bylo setkávání se na několika místech zároveň. Naopak, z novozákonních textů je patrné, že tato
společenství o sobě věděla, že měla mezi sebou koordinátora,
který je navštěvoval a informoval o tom, co se děje na jiných
místech.9 Takový koordinátor byl pověřen staršími, kteří se za
něj modlili a oddělili jej ke službě.10
Mělo víc menších sborů na jednom místě nějaké výhody? Pavel si patrně byl vědom toho, co platilo i v jeho době –
že méně je někdy více! Pavlovo vyjádření a přesvědčení by
mohlo znít: Méně lidí ve sborovém společenství znamená více
nových sborů. Zkusme se na to podívat čistě matematicky:
Kolik lidí bude součástí společenství věřících v jednom městě, když tam bude jeden velký sbor – ve srovnání s tím, když
tam bude deset menších sborů? Kolik lidí bude aktivně zapojeno v prvním modelu ve srovnání s druhým? Ať si každý
odpoví sám. Méně lidí ve společenství znamená nejen menší pravděpodobnost boje o moc, ale také to, že sbor funguje
jako domácnost, jako rodina. Nové sbory v duchu Ježíšova
království VŽDY znamenají nové lidi. A noví lidé přivádějí víc
nových lidí…
Jak to dopadlo s misionářem Donem a Karlou? Protože
Don a Karla dodávali moderní medicínu a ocelové sekyry,
nechtěli o ně členové kmene Sawi přijít. Slíbili, že nastolí mír.
Jako v Jiříkově vidění se misionáři stali svědky jediné možné
záruky skutečného míru mezi příslušníky kmene Sawi. Od
nepaměti mezi nimi platilo pravidlo, že když si vzájemně vymění mezi sebou kojence jako „dítě míru,“ dokud budou obě
5 Sk 18,8.17; 1K 16,15.19; 2Tm 4,20; Ř 16,1.
6 1K 1,10.11; 5,1; 6,1; 11,1.
7 1K 1,2.
8 1K 1,12.
9 1K 4,17; 2K 12,17.18.
dvent 1/2013
IAmpulz
A 1/2013
Pavlův misijní odkaz
w Pochopil, že být následovníkem
Ježíše nevyhnutelně znamená
získávat pro něj nové učedníky.
w Šel tam, kam ho posílal Duch
svatý – i za cenu zřeknutí se
svého pohodlí, i za cenu velké
osobní oběti.
w Nebyl závislý na církvi, obživu
získával svou manuální prací.
w Když přišel na nové místo, šel
mezi lidi, se kterými hledal společné zájmy, společnou řeč.
w Když věděl, že je s ním Bůh, nenechal se odradit nezájmem
lidí ani nepřízní okolností, vydržel.
w Jeho poselství bylo jednoduché až bláznivé, avšak srozumitelné a odpovídající na lidské
potřeby.
w Pavel nezakládal nová společenství, aby byla lepší než ta
stará. Nové sbory vznikaly
s každým okruhem nově obrácených lidí.
w Nová společenství působila spíše v menších skupinách
a domácnostech, kde pokušení
hromadit moc a vzájemně soupeřit bylo menší; lidé měli blíž
jeden k druhému i k Bohu.
w Noví lidé se snáz zapojili a duchovně rostli v menším rodinném společenství!
w Noví lidé snáz přiváděli nové
lidi!
w Méně je někdy více! Víc menších a nově vznikajících sborů na jednom místě získalo
a zapojilo víc lidí, než by mohl
jeden větší a starší sbor!
27
27
děti žít, mír bude zajištěn. Ačkoliv byla jakákoli jiná
vražda vítána a odměňována, toto dítě nesměl nikdo
zavraždit…
Don a Karla konečně získali komunikační klíč, na
který tak dlouho čekali. Všem domorodcům sdělili,
že Ježíš je Božím dítětem míru, který nikdy nezemře,
a tak je zárukou věčného míru a pokoje. Tato zpráva
mezi lidmi z kmene Sawi způsobila neuvěřitelnou
změnu k lepšímu…11
Jaký je váš misijní klíč?
…
Petr Činčala
Další podobné články a komentáře k nim lze najít na webu: http://petrcin.a7d.cz
10 1Tm 4,14; Tt 1,5.
11 http://christiananswers.net/spotlight/movies/2003/peacechild.html.
Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne v Sázavě,
Institut teologických studií
a Vyšší odborná škola teologická a pastoračně sociální
pořádá
15. ledna 2013
DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ
Zájemci mohou získat podrobné informace o studiu, nahlédnout do výuky,
absolvovat prohlídku areálu, navštívit knihovnu, promluvit si s vyučujícími učiteli
i vedením školy a obdržet kvalifikovanou pomoc při rozhodování o studijním směru.
Srdečně zveme k návštěvě zájemce o studium na Teologickém semináři.
Přijďte se k nám podívat a zažijte atmosféru na Teologickém semináři!
Bližší informace – tel.: 327 320 181, e-mail: [email protected]
28
28
1/2013
Advent
Impulz
A 1/2013
televizní vysílání hopetv
HopeTV v roce 2012
Letošní rok v HopeTV byl rokem proměn.
Abychom zlevnili provoz, výrobu a vysílání naší
televize, přehodnotili jsme a upravili vysílací
systém a snížili provozní náklady studia.
S tím souvisí i nákup nové technologie a výstavba malého studia pro potřeby natáčení a odbavování pořadů. Výborem unie schválená investice, která byla poskytnuta naší divizí z Bernu,
bude přinášet užitek stovkám našich diváků. Za
to se spolu s vámi modlíme a věříme v působení
Božího Ducha na cílové diváky a posluchače.
Jsme rádi, že církev adventistů v celosvětovém měřítku investuje do nových technologií
a vnímá potřebu mediální přítomnosti věřících
v prostoru rozhlasového, televizního a internetového éteru. Generální konference zakoupila
v minulém roce mediální systém (Evertz Mediator v hodnotě 2 milionů amerických dolarů),
kterým postupně propojuje všechna církevní
rádia a televize ve světě. To proto, aby ještě lépe
a kvalitněji sloužila ku prospěchu společnosti,
šíření evangelia a zprávy o druhém Kristově příchodu. Také naše studio se na připojení k systému připravuje.
I když jsme pracovali na přestavbě a zavádění
nových technologií, jsme rádi, že se nám spolu
s tím dařilo plnit vysílání HopeTV novými pořady a zajistit ozvučení, on-line přenos a záznam
církevních akcí v naší Česko-Slovenské unii. Samozřejmě bychom to nezvládli bez našich externích kolegů a dalších spolupracovníků z řad našich sborů. Touto cestou tak děkujeme za jejich
pomoc a spolupráci.
Asi největší událostí, kterou jsme na vaše obrazovky živě přenášeli, byla návštěva předsedy
Generální konference bratra Teda Wilsona. Těší
nás zájem diváků, který podle statistik přesáhl
2 000 připojení v jednom okamžiku. K záznamu
ze zmíněné bohoslužby je možné se kdykoliv
vrátit v našem archivu na www.hopetv.cz.
Advent 1/2013
Stovky z vás, ale i dalších diváků, zhlédlo
přímé přenosy Biblických týdnů Českého, Moravskoslezského a Slovenského sdružení, které
jsme odvysílali a také uložili do archivu naší TV.
Myslím, že inspirativní slova bratra Jiřího Beneše, Jona Pauliena a Jiřího Moskaly budou ještě
dlouho uzrávat v našich myšlenkách.
Ze všech projektů, kterých bylo mnoho, bych
rád vyzdvihl víkendovou akci v Kroměříži, kde
byl hostem a řečníkem bratr Kornelius Novak.
Celý víkend kromě přítomných posluchačů
v sále arcibiskupského gymnázia sledovalo u obrazovek minimálně dalších 1 000 diváků. Pravidelně jsme registrovali tolik připojení k našemu
systému. Po skončení akce mi telefonovala jistá
sestra ze sboru Církve bratrské, jestli je možné se
na zmíněnou akci podívat ještě jednou, jelikož –
cituji: „v našem sboru vzbudila slova bratra Novaka veliké oživení“. Za zmínku stojí i rozhodnutí našeho kolegy, který již několik let sympatizuje s církví adventistů. Jeho úkolem bylo
během víkendu přepínat on-line přenos na vysílací server a přitom sledovat technickou kvalitu
vysílání. Po zhlédnutí většiny přednášek bratra
Kornelia Novaka se rozhodl být pokřtěn, vyznat
a přijmout Ježíše Krista jako svého Spasitele.
Máme radost, že se i letos ke sledování HopeTV měsíčně vrací pravidelně téměř 2 000 diváků. Stoupá také průměrná doba sledování našich pořadů. V roce 2011 strávil průměrný divák
u HopeTV 80 minut, zatímco letos již 93 minut.
Stále větší boom zažívají také mobilní aplikace sledování TV přes mobilní zařízení. Na svém
přenosném zařízení měsíčně pravidelně sleduje
HopeTV v průměru 1 200 diváků. Kolik z našich
diváků najde při sledování naší televize útěchu ve
chvílích nouze, sílu do dalších dní anebo nasměruje své kroky za Pánem Ježíšem Kristem, na to
není počet připojení schopen dát odpověď. Reakce diváků nás však ubezpečují, že vysílání má své
29
televizní vysílání hopetv
místo a důležitost. Zde je úryvek z reakce jedné
z našich divaček: „Pokud mám čas, velmi vítám,
že se mohu díky HopeTV dozvědět více o Bibli,
historii naší církve i o životě. Jako krátce pokřtěná členka se díky vám seznamuji s úctyhodnými
osobnostmi, které mne inspirují a naplňují nadějí. Také během nemoci mi vaše pořady byly poučným a příjemným společníkem.“
Snažíme se být světlem těm, kteří hledají cestu ze tmy. Modlete se s námi, abychom i nadále
nesli evangelium tam, kde je potřeba, a naše mediální přítomnost aby byla stále lepší a účinnější.
Děkujeme vám, že jste nás doporučovali vašim blízkým a sledovali naše vysílání. Budeme rádi, když
nám zůstanete věrní i v dalším období.
Za tým HopeTV a AWRádia Csaba Čák
Okno 30–10
Manželská setkání 2012
Co znamená záhadné okno 30–10? Letos uběhlo 30 let od našeho manželského slibu a celých 10 let
jsme každý rok plánovali účast na manželských setkáních. Konečně jsme letos zaplnili okno 30–10.
A upřímně – církev dala jako podmínku uzavření církevního sňatku absolvování tzv. předmanželského
semináře. Jako rodiče dáváme návrh na podmínku pro zaplacení sňatku svých dětí: nejpozději do dvou
let po svatbě dobrovolně a aktivně absolvovat manželská setkání.
Je k tomu ještě třeba něco dodávat?
Ano.
Zažili jsme:
Super témata a solidní přednášky.
Zkušené vedoucí naší pracovní skupinky s citlivým přístupem ke skupině, párům i jednotlivcům, prostě
s vlastním srdcem na dlani.
Prostor být spolu s partnerem jen tak.
Čas zabývat se výzvami (problémy), o kterých bychom možná ani nevěděli, nebýt „manželáků“ J.
Manželská setkání ale nejsou pro každého. Určitě ne kvůli ceně. O dostupnosti této týdenní dovolené
hovoří jasnou řečí cena stravy a ubytování. Ale o tom může psát zase někdo jiný.
Na „manželáky“ prostě mohou přijet pouze ti odvážní, kteří si dokážou přiznat, že i jim v partnerství
problém překáží jako těžké závaží. Připustí, že nejsou vševědové, i když jsou snad už i dědové. Tak se pustí
do spolupráce, aby nemuseli „spolu prát se“, raději pak při návratu smát se.
Posuďte sami, zda chcete zažít něco podobně uzdravujícího a naplňujícího, s nabídkou nových i životních přátelství.
Nás však nejvíc oslovil obsah a skutečnost, že víme o těch, kteří původně nechtěli přijet, ale dnes
nelitují.
Prvoúčastníci Marcela a Honza Fürstovi
30
Advent 1/2013
Domov pro seniory „Efata“
Moje cesta do Domova pro seniory „Efata“
Zkušenost bratra Rudolfa Drbohlava
Lidé se ve vzpomínkách ohlížejí zpět a popisují své životní příhody i zkušenosti. Také já
bych chtěl trochu zavzpomínat na dobu nedávnou, kdy mě „výhody stáří“ donutily směrovat můj život do míst,
která by pro mě jako
seniora byla nejvýhodnější. Díky Bohu jsem toto
místo našel, i když to pro mne nebylo lehké.
Svoji cestu za novým domovem jsem zahájil
na kolenou. Sklonil jsem se před Pánem a prosil
ho o vedení v tomto důležitém rozhodnutí svého
života a o milost, aby mne přivedl na místo, které bude pro mne nejlepším a kde mu budu moci
stále sloužit.
Moje rodina, přátelé i známí se mi snažili pomoci. Rodina mi doporučila adventistický domov pro seniory ve Zlíně-Malenovicích. Moji
přátelé mi to ale rozmlouvali, protože nechtěli, abych se
z Čech odstěhoval až na Moravu. Rovněž sbor, se kterým
jsem srostl, mě nechtěl pustit
a všemožně se snažil najít mi
vhodné ubytování s péčí v našem městě.
Jejich hlasy nakonec zvítězily a rozhodl jsem se nastoupit
do pečovatelského domu, který mi v tomto městě zajistili.
Vše potřebné pro nástup do
pečovatelského domu jsem si
již předtím obstaral – zbývalo už jen nastoupit. Stále jsem
se ale modlil a tázal jsem se
Boha, jestli je to jeho vůle.
Advent 1/2013
A jednoho osudového rána se to stalo. Zaváhal
jsem a rozhodl se sám přesvědčit, kde a v jakém
prostředí bych vlastně žil. Tato moje zvědavost
vedoucí k návštěvě onoho pečovatelského domu mi postačila k tomu, abych své rozhodnutí
ihned změnil.
Nyní, nacházeje se opět na křižovatce různých
možností a cest, jsem si již zvolil cestu do Malenovic. Nepotřeboval jsem ujištění, jak tento Domov vypadá, věděl jsem to nejdůležitější – je to
domov církve adventistů. To mi stačilo, byl jsem
definitivně rozhodnut. Pocítil jsem jistotu, jakou jsem při svém předešlém rozhodnutí neměl.
Plně spoléhaje na Pána Boha a jeho vedení jsem
zatelefonoval správci Domova pro seniory „Efata“ ve Zlíně. Požádal jsem ho, má-li ještě volné
místo, aby mi ho po dobu čtrnácti dnů rezervoval. Během této doby jsem rozdal svůj majetek,
dal na prodej byt, sbalil si své věci a odstěhoval
se do Zlína. Měl jsem jistotu, že odjíždím s Pánem Ježíšem a že mě neopustí.
31
Domov pro seniory „Efata“
A z tohoto nového prostředí mohu vydat jen to
nejkrásnější svědectví. Ke společenství s Ježíšem
jsou mi zde přidáni i noví bratři a sestry coby spoluklienti. Každý den ráno a večer zde začínáme
a končíme společnou pobožností. Ráno se zamýšlíme nad texty jitřenky, večer společně studujeme
úkolky sobotní školy. Veškerá péče i obsluha v Domově pro seniory a také „čistá“ strava je ke spokojenosti nás všech klientů.
Velkou výhodou je také lokalita místního sboru, který se nachází jen pár metrů od Domova pro
seniory „Efata“. Ve svých předcházejících letech
jsem nikdy nepociťoval „nudový“ syndrom. Nemám ho ani zde, v oáze spoluklientského soužití.
Na jaře a v létě se mohu podílet na práci na naší
zahrádce, kterou jsme si zde my klienti domova
založili. Zahrádka nám přináší dílčí užitek i pro
společné stravování.
Pro chůze schopné klienty, jako jsem já, se zde
nabízejí různé vycházky na blízké vrcholky pohoří, které se nám odmění výhledem na siluetu Kroměříže a Hostýna. A to nepíši o dalších zábavných
a prospěšných aktivitách.
Když se ohlížím nazpět, děkuji Pánu Bohu, že
mě v bludišti možných cest vedl do toho jediného
a vpravdě adventního domova v Malenovicích
u Zlína.
Rudolf Drbohlav
Teologický seminář Církve adventistů sedmého dne v Sázavě
Institut teologických studií
oznamuje,
že v měsíci lednu 2013 otevírá nový běh
Studium KS – studium pro každého
Studium KS je vhodné pro každého, kdo si chce rozšířit své biblické a teologické znalosti, zvláště pro laické kazatele, evangelisty, sborové činovníky a ty, kteří chtějí lépe a více sloužit velké věci
Božího království.
Studium KS má dva moduly:
Základní modul trvá 1,5 roku (3 semestry) a zahrnuje nejdůležitější biblické a teologické informace ze všech oborů, které se vyučují na Teologickém semináři (Starý zákon, Nový zákon,
Historická teologie, Systematická teologie a Praktická teologie).
Výběrový modul trvá 1 rok (2 semestry) a je možno vybrat si ke studiu jeden z patnácti nabízených oborů, které pokrývají všechny oblasti církevní práce.
Zahájení: 26.–27. ledna 2013 na Teologickém semináři v Sázavě
Přihlásit se je možné do 9. ledna 2013 na Teologickém semináři.
Bližší informace na stránkách Teologického semináře Sázava:
http://www.tscasd.cz nebo telefonicky: 777 077 166 a 327 320 181;
korespondenci a přihlášky adresujte: [email protected]
32
Advent 1/2013
Adra
Žijeme ve věku prudce se rozvíjejících
informačních technologií. Jsme proto
rádi, že můžeme informace o naší práci
poskytovat médiím – kdykoliv a s naprostou otevřeností. K vytváření a udržování
důvěry je taková otevřenost a jakákoliv
dostupná forma předávání informací nezbytná – především kvůli našim dárcům
a podporovatelům.
Nejinak je tomu i v případě kampaně
Mince denně, která nahradila deset let
trvající veřejnou sbírku podporující aktivity ADRA Česká republika, uskutečňovanou každé jaro prostřednictvím tisíců
dobrovolníků. Reklamu na tuto akci jste
měli možnost vidět během října a listopadu nejen v České televizi, ale rovněž
ve vlacích Českých drah, v městských
veřejných dopravních prostředcích, v novinách
a časopisech. Máme radost, že se našli ochotní
dárci, kteří se rozhodli podporovat naši činnost
pravidelně.
A jaká že to byla činnost za uplynulý rok 2012?
Distribuce potravin mezi uprchlíky v Keni
Advent 1/2013
Rozdávání semen na Haiti
v rámci zemědělského projektu
V České republice působí naši dobrovolníci
na sedmadvaceti místech a je jich více jak půl
druhého tisíce. A nejsou to dobrovolníci jen tak
a na „jedno použití“. Jsou to dobrovolníci, kteří
docházejí do různých zařízení pro seniory, děti a do nemocnic pravidelně každý týden
a po celý rok. Ke spokojenosti města
Hradce Králové provozujeme poradnu
pro oběti domácího násilí a dětské krizové
centrum. Rovněž se nám daří ovlivňovat
vzdělávání dětí a mládeže od mateřských
školek až po středoškoláky prostřednictvím projektu PRVák, kterým seznamujeme děti a studenty pro ně přijatelným
způsobem s rozvojovou tematikou. A také
jsme letos ve spolupráci s televizí Nova
udělili cenu Michala Velíška.
V zahraničí pokračujeme v nejdéle
trvajícím vzdělávacím projektu BanglaKids. Kromě adresného dárcovství klademe důraz na vzdělávání nejchudších
dětí žijících ve slumech v bangladéšské
33
Adra
Dháce. Naše významná podpora i letos
směřovala mezi zemědělce na Haiti. Vcelku úspěšnou práci místních obyvatel narušil hurikán Sandy. Připravil je o téměř
osmdesát procent úrody. Mnozí z nich
musejí začít úplně znovu. Jsme rádi, že
díky vašim darům je budeme moci znovu
podpořit. V Etiopii dovybavujeme nemocnici a v Keni se úspěšně rozvíjí zdravotnická pomoc v oblasti kolem vesnice Itibo
za pravidelné asistence českých mediků
a lékařů. Po úspěšném pilotním projektu nás v Moldávii čeká další začleňování
handicapovaných dětí do všeobecného
vzdělávání. V Mongolsku ve spolupráci
s německou Adrou pomáháme místním
zemědělcům a v Barmě v nepřístupných oblastech pomáháme lidem organizovat svobodný život v jejich vesnicích. Podpořili jsme rovněž lidi
prchající ze Somálska před hladem a dokončili
jsme pomoc obětem hurikánu v Japonsku. Také letos v létě jsme zorganizovali letní aktivity
mezi sirotky v Mukačevu. Nechceme však zapomenout ani na pomoc obětem domácího násilí
v Gruzii, kde se angažují nejen naši zaměstnanci
z oddělení zahraničních projektů, ale rovněž ti,
kteří mají zkušenosti s podobnými aktivitami
u nás v Adře Česká republika.
Patříme do velké rodiny sto dvaceti pěti Ader
na celém světě. A děkujeme za ně Pánu Bohu,
Maminka s očkovaným dítětem
ve zdravotnickém středisku v Itibo
protože bychom dost těžko mohli pohotově reagovat na potřeby těch nejchudších, kdybychom
nespolupracovali s místními. Jako církevní instituce patříme do naší české rodiny adventistů.
Vám vděčíme za mnohé a bez vás bychom řadu
projektů nemohli uskutečnit. Děkujeme vám.
P.S. Protože se v jednom z mnoha informačních toků přinášejících zprávy o Adře objevil
jakýsi mírně zlomyslný šum v tom smyslu, že
vlastně lžeme dárcům, když říkáme, že je jedna
Adra, zatímco jsou dvě, rádi vysvětlujeme, že ze
zcela pragmatických důvodů v čase zvratů na
počátku devadesátých let a nuceni literou zákona se její tehdejší vedoucí pracovníci rozhodli
nejdříve založit nadaci a posléze, když se zdálo, že řadu činností jako nadace ADRA nebude
moci vykonávat, založili občanské sdružení. Že
tyto dva právní subjekty pracují v naprostém
souladu, je zjevné už ze dvou podpisů pod tímto článkem.
Jan Bárta,
výkonný ředitel
o. s. ADRA
Výuka ve slumové škole v Bangladéši
34
Radek Špinka,
předseda správní rady
Nadace ADRA
Advent 1/2013
generace padesát plus
…
Je čas mlčení i čas mluvení
(Kazatel 3,7)
Čas mlčení a čas mluvení? Kdy má člověk mlčet
a v kterém věku je namístě, aby mluvil? Malé miminko si jen tak žvatlá – a zvláště maminky jsou
z toho u vytržení. Na druhé straně jsou i senioři,
kteří projdou časem mlčení, a znovu se jim otevírá
příležitost, aby mluvili. V době, kdy píšu tyto řádky,
se hovoří o našem budoucím prezidentovi. Podle některých analytiků mají největší šance na zvolení dva
dlouholetí starobní důchodci: Miloš Zeman a Karel
Schwarzenberg.
Ano – někdy je čas mlčení a někdy čas mluvení,
ale vždycky je čas k vděčnosti. Vždyť máme stále
mnoho důvodů k vděčnosti za Boží působení. Když
se člověk svěří nebeskému Otci, má vždy důvod, aby
byl vnitřně spokojen, a tak v každém věku může působit na své okolí. Nemusí se bát ani stárnutí, protože
svůj věk bere jako normální stav – a někdy dokonce
jako přednost. Jak se člověk ubírá od „času rození“
k „času umírání“, uvědomuje si, že pro člověka „není
nic lepšího, než se radovat a prokazovat sobě i druhým dobro“ (Kaz 3,12).
Prožili jsme tři radostné týdny v kolektivech Generace padesát plus. Začalo to v červnu, v beskydském horském hotelu Sůkenická. Jak nám sdělila
paní vedoucí, každý z personálu si přál, aby na něho
vyšel náš turnus. Důvodem pro jejich přání byly naše předchozí pobyty a při nich prožitek zvláštního
„času pokoje“.
Někdo si může položit otázku, jestli ti „starší“ mohou ještě něco dát mladším. Odpovědí je příklad
Advent 1/2013
nejstaršího účastníka tohoto pobytu – 96letého bratra Gomoly. Dopisem se již přihlásil na setkání v roce 2013 a chce přijet se svou známou, padesátiletou
zdravotní sestrou, která dosloužila jeho manželce.
Co ji oslovilo a proč se rozhodla být s námi staršími
a starými o své dovolené, když stále pracuje se staršími lidmi?
Mám vždy radost z nových přátel, kteří jsou s námi na každém pobytu.
V září jsme si prodloužili letní sezónu pobytem v slovenských termálních lázních v Podhájské.
I když tam každý den trávíme uprostřed většího
množství lidí, přece má každý možnost svobodně
využít čas pro sebe nebo pro druhé. Společně pak
prožíváme ranní a večerní chvíle, kdy otevíráme
Boží slovo, zpíváme a sdělujeme si životní příběhy.
Možná je to právě působení většího množství lidí
přes den, co v nás večer vzbudí touhu po ztišení.
Tam jsme vytvořili větší rodinu, do které se zapojili i majitelé penzionu, kteří s námi chtějí příští rok
prožít nejenom víkend, ale celý týden. A nemohu
nevzpomenout poslední ranní sejití, které mě velmi
oslovilo. Přestože někteří měli jen málo času do odjezdu vlaku – a to je vždy spojené s určitou nervozitou – přece si nenechali ujít účast na společné chvíli
u Písma; opět jsme se všichni sešli. Velkou sílu a moc
má společné shromáždění.
A ještě v září jsme prožili slunný týden v Poděbradech. Personál hotelu se ptal, jestli jsme si koupili i to počasí. Zde jsem si více uvědomil, že naše
oddělení Generace padesát plus sice nesílí po fyzické stránce, ale po psychické a duchovní určitě.
Bratr Kreisl, celoživotní velký sportovec, přesedlal
v sedmdesáti letech z chůze na koloběžku, kterou
si s sebou přivezl. Tím pomohl mnohým objevit
krásu tohoto sportu – včetně mé manželky a cvičitelky Magdy.
Absolvování léčebných procedur nás neunavilo,
protože jsme bydleli v hotelu vzdáleném 50 metrů od
areálu lázní. A každý večer jsme svěží přicházeli do
místního sboru, kde pro nás bratr Drejnar připravil
35
oznámení
celotýdenní zajímavý program na téma „Jak šla Bible
dějinami“.
Jak se mnozí účastníci vyjádřili, pobyt v Poděbradech byl pohodový, pozitivní a probíhal v radostném
duchu. V sobotu jsme ho ve shromáždění ukončili
spontánním zvoláním: „Ať žijí Poděbrady 2013!“ A místní člen sboru, bratr Kvintus, s radostí konstatoval: „To
zní moc hezky, podobně jako na olympijských hrách. Máme se na co těšit!“
Při rozjímání nad časností a věčností Šalomoun vyznal: „Ale je to také
Boží dar, jestliže člověk může jíst a pít
a tak se mít dobře i při vší své námaze“
(Kaz 3,13).
Pokud jste dočetli až sem, připomínám, že v příštím roce 2013 chceme tyto tři akce
zopakovat. Nabídka a informace vyjdou v tomto časopise – a současně s tím bude do všech sborů v Česko-Slovenské unii zaslán oběžník. Kromě toho se
také připravují nové akce.
Bližší informace z oddělení Generace padesát plus získáte u Miroslava Starého:
[email protected]; tel.: 739 345 678.
Oznámení
Sbor Ostrava-Radvanice
„Celý náš život trvá sedmdesát let anebo osmdesát,
jsme-li při síle.“ (Ž 90,10; B21)
Jak milostivý je náš Bůh, že dává člověku prožít
ještě o deset let více, než je napsáno v tomto žalmu! V měsíci srpnu jsme v našem sborovém společenství mohli popřát hned dvěma sestrám k tak
vzácnému jubileu. Dne 23. srpna jsme přáli sestře
Ludmile Ramíkové, která se dožila devadesáti let,
a 26. srpna sestře Marii Tkačíkové, která oslavila
dokonce 91. narozeniny. Oběma přejeme hojnost
Božího požehnání do dalších let z Boží milosti.
Dne 26. října se dožil devadesáti let také náš bratr
Miroslav Hudec. Tento bratr začal navštěvovat naše společenství po sňatku se sestrou Zdeňkou Kaňovou, který se uskutečnil 31. 12. 1946. Pravidelně
přicházel s manželkou do shromáždění, ale stále se
nemohl rozhodnout pro křest. Měl velmi nemocné srdce a pro jeho záchranu byla nutná operace.
V té době ovšem medicína nebyla na takové úrovni
jako dnes a operace byla velmi riskantní. Bratr tu-
36
to operaci podstoupil v roce 1966. Celý sbor se za
něj modlil a vše dobře dopadlo. Po této události
se bratr Hudec rozhodl odevzdat svůj život Pánu
Bohu, což také 30. 11. 1968 stvrdil křtem. Pán Bůh
mu od operace přidal dalších 46 let života. Jsme
všichni Pánu za tuto zkušenost velmi vděčni.
Protože je bratr Hudec velkým milovníkem hudby, hrával každou sobotu při bohoslužbách na housle, a chválil tak Pána Boha. Dosud je stále čilý a téměř žádnou sobotu ve shromáždění nechybí. Nemůžeme opomenout také skutečnost, že i jeho manželka
Zdeňka oslaví 23. 1. 2013 své devadesáté narozeniny.
Manželé Hudcovi si také 31. 12. 2012 připomenou
66. výročí svého sňatku, což je zvlášť v dnešní době
úžasné jubileum. Chválíme Pána Boha, že jim ve své
milosti dopřál tolik společných let. Závěrem bychom
proto chtěli vzdát Pánu Bohu vroucí dík Žalmem
107,31.32; B21: „Sláva Hospodinu za jeho lásku, za
divy, jež dělá pro lidi! Ať je vyvyšován ve shromáždění
lidu, v radě starců ať jej oslaví.“
MaJu
Advent 1/2013
oznámení
Ze života sboru Vrbno pod Pradědem
Již rok vydává náš malý sboreček, čítající něco
přes třicet aktivních dospělých členů, svůj vlastní
časopis. Pravda, časopis je teprve v plenkách a jeho
úroveň by profesionálové nejspíš podrobili přísné
kritice, ale co je důležité, je náš.
Šéfredaktorkou je naše mladá sestra Kačka Švancarová. Je hodně nemocná a zdálo by se, že Pán
Bůh nebyl moc štědrý ve chvíli, kdy přišla na svět.
Musím ale prozradit, že Kačka má dobré, ba doslova zlaté srdíčko. Tady ji Pán Bůh obdařil opravdu
bohatě. Stačí přečíst úvodník, a je to jasné. Já se
alespoň na její úvodník a povzbuzení každý měsíc
moc těším. Probojovala se do našich řad z trochu
jiného prostředí, než z jakého do řad adventistů
přišli mnozí z nás. Není mezi námi dlouho, ale
máme ji všichni moc rádi.
Než se dostaneme v našem Poutníku ke zmíněnému úvodníku, nejdřív nás potěší básnička našeho spolubratra, kolportéra Petra Hoffa, umístěná
na přední stránce. Péťa je další obdarovaný z našich
řad. Když si verše jeho básničky měsíc co měsíc
přečtu, úplně cítím, co zrovna cítí on. Přiznám se,
že bez jeho úvodní básničky si našeho Poutníka už
vůbec neumím představit. Je to takové milé pohlazení na duši. Jen nechápu, jak může každý měsíc
vymyslet nové a nové téma. Je to zkrátka dar. Možná vás napadne: A co ti ostatní?
Každý měsíc se někdo z nás vyznává ze své víry
a nás ostatní to samozřejmě hodně zajímá. Některá
témata jsou tu tak trochu anonymně, a kdo hledá
pro nás informace o tom, co je zdravé nebo jakou
hodnotu má ta či ona zelenina, či třeba vědecké informace na nejrůznější témata, to vlastně ani moc
nevíme. Turistické okénko, to je tak trochu moje
parketa a doufám, že až mi dojdou materiály, zase
se někdo najde, kdo přispěje svými zážitky z přírody. V jednom z posledních čísel už to zkusila sestra Olinka a pozvala rodiče s dětmi na pěkný výlet
za zvířátky. Pak jsou tu ti, jejichž práce není vidět.
Vlastně je, ale my si to moc neuvědomujeme. Technickou mravenčí práci dělá náš vedoucí sboru –
a kdo ví, kdo všechno se na té práci ještě podílí. Vím
jen, že se také pilně činí náš student Radek Grycz.
Advent 1/2013
Původně jsem jen chtěla poslat básničku z jednoho z čísel našeho časopisu, a nakonec jsem se
takhle rozepsala. Doufám, že i vás básnička osloví,
a kdybyste si chtěli přečíst i některou jinou, náš časopis najdete na webových stránkách našeho sboru.
Helena Rusková
Pane, děkuji
Pane, děkuji Ti za Tvou lásku,
Pane, děkuji za nový den.
Jak korálek na provázku
bude k mému žití připojen.
Probouzíš mě Duchem svým
a já Ti děkuji,
že jsem, Otče, synem Tvým,
z toho se raduji.
Pane, děkuji Ti za Tvou lásku,
Děkuji Ti, že jsem probuzen.
Vím, že odpovíš mi na otázku,
co mě čeká další den.
Probouzíš mě Duchem svým
a já Ti děkuji,
že jsem, Otče, synem Tvým,
z toho se raduji.
Pane, děkuji Ti za Tvou lásku,
po celý den budu děkovat.
Každý den i slovo, každou hlásku
Tobě na oltář chci všechno dát.
Petr Hoff
Sbor Uherské Hradiště
V prosinci 2012 si připomínáme narozeniny sester Evy Dědečkové a Ivanky Bumbalové. V lednu
2013 pak mají výročí narození sestry Ivetka Vočková a Anna Ličmanová a bratři Jan Zajíc a Zdeněk
Martasek. Sestra Ličmanová se dožívá krásných
90 let. Všem přejeme jako sbor Boží požehnání,
jeho vedení do dalších let a mnoho radosti v životě
i ve sboru.
Za sbor O. Dědeček
37
Podmínky inzerce: Cena inzerátu je 0,50 Kč (2 c) za znak nebo 7,50 Kč (25 c) za cm2. Platba probíhá na základě fakturace. Vyčkejte prosím, až vám bude faktura zaslána,
neposílejte platby předem. Obálku s odpovědí na inzerát podaný pod značkou je nutné označit v levém spodním rohu číslem inzerátu. Odpovědi na inzeráty označené
ČR vyřizuje Advent-Orion Praha, odpovědi na inzeráty označené SR nebo SK vyřizuje Advent-Orion Vrútky. Redakce si vyhrazuje právo rozhodnout o vydání inzerátu.
Pravidla inzerce v časopisu Advent
Advent je vnitrocírkevní časopis sloužící především k oslovení členů církve, není tedy komerčně
zaměřen. Inzerce uveřejňovaná na straně 38 slouží potřebám církve, sborů i jednotlivých členů.
Inzeráty oddělení, institucí církve i jednotlivých sborů jsou uveřejňovány zdarma.
Inzeráty mohou podávat též členové církve, a to v oblasti seznámení, nekomerčního ubytování
a nekomerční nabídky a poptávky. Tento druh inzerce je zpoplatněn dle ceníku uvedeného v záhlaví
na straně 38.
Výjimečně může inzerci podat i podnikatelský subjekt, pokud se jedná o nabídku, která se týká
vnitřního života církve, sborů nebo členů (například nabídka prostoru pro rekreaci). Tento druh
inzerce je zpoplatněn dle ceníku uvedeného v záhlaví na straně 38.
Redaktor časopisu Advent má právo nezařadit sporný inzerát.
(Tato pravidla schválila Správní rada nakladatelství.)
Ponúkame ubytovanie pod Vysokými Tatrami v Kežmarku, Hradné Námestie 24. Cena na osobu/noc: 1. 5. – 30. 9. – 4,- €; 1. 10. – 31. 3. –
6,- €, v zime do 5 osob 7,- €. Kontakt: e-mail: [email protected], ďalšie info nájdete na http://kezmarok.casd.sk/?page_id=155, telefón:
00421(0)524 525 957, mobil: 00421(0)908 986 907
SR 130101
Ponúkame ubytovanie v horskej chate na Donovaloch v oblasti Nízkych Tatier. Ideálne prostredie pre milovníkov horskej turistiky,
cyklistiky a lyžovania. Kapacita chaty je 19 osôb, cena podľa sezóny od 4 do 6 € osoba/noc. Viac info na http://bb.casd.sk/sl10.htm
Kontakt: Róbert Rusnák, 0905 991 757, e-mail: [email protected]
SR 130102
Nabízíme ubytování v novém penzionu nedaleko přehrady Pastviny v Orlických horách. Vhodné pro mládežnické pobyty, zimní
i letní sborové dovolené. Kapacita 14 lůžek. Bližší informace na tel.: 734 510 794, www.penzionupastvin.cz,
e-mail: [email protected]
ČR 130103
Ubytování v Karlových Varech! Příjemné dvou a třílůžkové pokoje s vlastním soc. zařízením, TV, SAT, Wifi. Společná vybavená
kuchyňka. Cena: 1. noc 350 Kč os., 2. a další noc 300 Kč/os. Informace: [email protected], tel.: 775 320 500 – Petra Čapková,
www.ubytovanikv.zde.cz
ČR 130104
Nabízíme ubytování pro rodinu nebo skupinu do 6 osob v rodinném domě, který je před rekonstrukcí, v jedné z nejoblíbenějších
lyžařských oblastí, v Karlově pod Pradědem, vzdušnou čarou vzdálen 7,5 km od nejvyšší hory Jeseníků – Pradědu, 13 lyžařských
vleků od 300 do 800 m. Dům je situován pod lyžařským vlekem (do 50 m) a čtyřsedačkovou lanovkou (do 100 m). Topení v domě
je lokální, v krbových kamnech. V blízkosti domu je pizzerie, spousta restaurací. Cena za osobu na noc je 200 Kč, příplatek 100 Kč
v případě ubytování na 1 noc nebo víkend. Děti do 6 let bez nároku na lůžko zdarma. Kontakt: 602 566 101, 606 705 124.
Objednávky: [email protected]
ČR 130105
Advent, časopis Církve adventistů s. d. v ČR a SR, číslo 1/2013
11x ročně vydává nakladatelství Advent-Orion, spol. s r. o.
Roztocká 5, 160 00 Praha 6 – Sedlec, http://www.adventorion.cz
Registrační číslo MK ČR 6982, ISSN 1210-3365
Vychází: 5. 12. 2012
Objednávky v ČR: Roztocká 5, 160 00 Praha 6
Tel.: 233 321 621; 603 553 628, e-mail: [email protected]
Objednávky v SR: Šafárikova 9, 038 61 Vrútky
Tel./fax: (043) 428 26 70, e-mail: [email protected]
Odpovědný redaktor: Dan Hrdinka
České příspěvky můžete zasílat na e-mail: [email protected]
Slovenské príspevky a inzeráty môžete posielať na e-mail:
[email protected]
Nevyžádané příspěvky a fotografie se nevracejí.
Redakce si vyhrazuje právo dodané příspěvky krátit.
Foto na obálce: Honza Kubík
Vytiskla tiskárna ARTRON, s. r. o., Boskovice
Technická redakce: JUPOS, s. r. o., Ostrava
www.adventorion.sk
www.adventorion.sk
www.adventorion.sk
www.adventorion.sk
ZAMYSLENIA NA KAŽDÝ DE
milosť
vo vzťahoch
Kolektív autorov
V zamysleniach na každý deň v roku nájdete úvahy, ktoré sú
venované biblickému chápaniu rodiny a partnerstva, ale aj
myšlienkam o samote, o túžbe človeka po spoločenstve a o zmysle
života, ktorý je postavený na službe a nesebeckej láske k druhým.
400 strán, 13,8 x 21,5 cm, viaz.
cena 8,- eur
Objednávky zo Slovenskej republiky:
[email protected], 043 / 42 82 670, 0918 493 713, 0903 451 398
Objednávky z Českej republiky:
[email protected], 233 321 621, 603 553 628