JAN KAPLICKÝ

Komentáře

Transkript

JAN KAPLICKÝ
JAN
KAPLICKÝ
© David Šupka 2009
www.supkadavid.cz, [email protected]
Universita Tomáše Bati ve Zlíně / Fakulta Multimediálních komunikací / Atelier Vizuální komunikace
3
7
Jan Kaplický - Profil
17
Architektura
20
Lords Media Centre
22
Selfridges
24
Další realizované stavby
26
Kaplického projekty v ČR
4
‘‘
,,
Místo technikou jsem se začal
inspirovat přírodou.
Příroda je obrovská inspirace,
zajímá mě její technologie.
Při pohledu na pavoučí síť se stydím,
jak jsou lidské stavby neohrabané.
Když jsem začal s křivkami
a ukázal své návrhy na přednášce,
lidé se popadali za břicho.
Teď je všichni kopírují, doslova opisují,
včetně architektů velkých jmen.
5
6
World Classrooms, 2001
JAN
KAPLICKÝ
profil
8
,,
‘‘
Cítím, že vždycky je někde někdo, tvořící
něco, nač naše generace ani nepomyslela.
9
Kaplický je představitelem hi-tech
architektury. V posledních letech
ale experimentoval s architekturou organickou, která se inspiruje
přírodními tvary. Spolupracoval s předními světovými architekty, například
Richardem Rogersem nebo Normanem Fosterem. Kaplického stavby rozhodně nejsou fádní. Jsou
nepřehlédnutelné a kontroverzní.
Inspirací mu byly přírodní tvary pavoučí sítě, motýlí křídla či rybí
šupiny.
Jan Kaplický se narodil 18. dubna
1937 v Praze, kde také vystudoval
Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. Jeho matka, Jiřina Kaplická,
byla kreslířka a jeho otec, Josef Kaplický, byl malíř, architekt a sochař.
Po studiích nějaký čas působil na
volné noze. V roce 1968 emigroval
do Anglie.
První architektonickou kanceláří,
ve které Kaplický působil, byla
v letech 1969 až 1971 Denys Lasdun and Partners. Potom se nechal
zaměstnat v ateliéru Renza Piana
a Richarda Rogerse, kde se v letech
1971 až 1977 podílel na projektu
pařížského Centre Georges Pompidou. Vlastní projekční kancelář
založil Kaplický společně s Davidem Nixonem v roce 1979. Architektonické studio Future Systems
pracovala i pro americký Národní
úřad pro letectví a vesmír (NASA).
Působil zde až do své smrti. Tato
“vesmírná” zkušenost, kdy si mohl
osvojit práci s moderními technologiemi, je z návrhů jeho studia dobře
patrná. S Kaplickým léta spolupracovala i jeho první žena, o 18 let
mladší architektka Amanda Levetová, s níž má syna Josefa.
10
Cesta ke slávě
Kaplického působení v Čechách před rokem
1968, kdy zemi opouští, je poměrně nevýrazné. Neúspěšné přijímačky na pražskou
techniku a studium na VŠUP. Jedinou jeho realizací před emigrací u nás je rodinný dům
F. Dvořáka na Dobešce z roku 1967. Sám
autor k tomu dodává: „Člověk tu strávil víc
času bojem s režimem než navrhováním.“
Dvořákův rodinný dům se tak řadí k několika
málo pracím, které architekt vytvořil v rodné
Praze (a to nejen před emigrací). Kromě této
stavby, zasazené na krásném místě se širokým výhledem na kopci nad Braníkem, se
jednalo například o úpravu rodinného domu
Jaroslava Dietla na Ořechovce a pamětní
desku Franze Kafky v Kaprově ulici.
Projektem malého a stavebně nenáročného
rodinného domu s ateliérem splnil architekt
po-žadavky stavebníků – čtyřčlenné rodiny
Dvořákových, přátel svých rodičů. Původní
majitelé obývají dům dodnes. Jan Kaplický,
který svou vizi architektury budoucnosti v plné míře rozvinul až v rámci
ateliéru Future Systems, založeného
v roce 1979, se ve světové mměřítku
proslavil technicky náročnými projekty obydlí inspirovaných zařízením
kosmických stanic a kabin letadel,
ekologickými studiemi originálních
organických tvarů nebo návrhy rodinných domů polozapuštěných do
terénu. Dvořákův rodinný dům, pocházející z rané fáze architektovy
tvorby, nezapře vliv českého meziválečného funkcionalismu. Jedná se
o bílý kubus s úzkými vertikálními průřezy okenních otvorů.
Rodinný dům F. Dvořáka na Dobešce, 1967
11
„Zdravé sebevědomí“ mu v emigraci otevírá cestu do studií světových
architektů, sledujících směr HighTech. V kanceláři Piano & Rogers
se v letech ´71–´73 podílí na projektu Centre Georges Pompidou
pro Paříž, později pracuje také u Normana Fostera. V roce 1979 zakládá v Londýně vlastní ateliér Future
Systems s cílem vytvářet architekturu
„inspirovanou jak přírodou, tak technologií“. Na konci 80. let přichází
do Future Systems Amanda Levete.
Prosadit se se svébytnou „future“
estetikou a hlavně přesvědčit investory k experimentování s bezprecedentními konstrukcemi a materiály
vůbec nebylo snadné.
Teprve v 90. letech se Future Systems, které doposud živily jen menší
práce především na interiérech,
dostávají k zásadnějším projektům,
kterými se uvádějí ve známost v celosvětovém měřítku. Vůbec první
skutečně velkou veřejnou realizací
je Lord´s Media Center v Londýně
(1994–1999) – „kukaň“ pro novináře nad kriketovým stadionem. Tato
pozoruhodná stavba nezvyklé hliníkové konstrukce, realizovaná pomocí
prefabrikace v obrovských halách
anglických loděnic, získává v roce
1999 prestižní Stirlingovu cenu,
když poráží mj. Fosterovu kopuli na
berlínském Reichstagu. Do širšího
povědomí se dále zapisuje pontonový most pro pěší ve West India
Quay v londýnských Docklands
(1996) a obchodní dům Selfridges v Birminghamu (1999) s pláštěm
tvořeným membránou z průsvitných
čoček.
12
Jan Kaplický žil pozoruhodným životem,
definovaným trvalou romantickou vizí, kterou pravidelně podrobovaly zatěžkávacím
zkouškám umělecké konflikty, omezení daná
pozemskou technologií a profesionálními
zklamáními. Sám autor se nesnaží být „filosofem za rýsovacím prknem“, o své práci
mluví prostě, při definici dobré architektury
se obejde bez odborných termínů.
,,
‘‘
Stavba musí být ‘SEXY’, jde o to vytvořit prostor,
ve kterém si rádi domluvíte rande se svou dívkou.
13
Kaplického filosofie
Na stav současné architektury a svoje inspirace říká Jan Kaplický toto:
„Všichni s křivkami nepracují. Jsou
celé školy, které nazývám řezání
kostek másla. Uříznou to jednou
tak a jednou jinak, ale křivé linie
se děsí. Procento architektů, kteří se
zabývají křivkami, je velice malé.
Krabice dál rostou a porostou po
celém světě.
Za přiznání inspirace ženami musí
architekt trpět. Ve výtvarném umění,
ve fotografii je to v pořádku. Ale
jakmile začne architekt ve spojení
s křivkami mluvit o nějaké dámě, je
zle. Protože panuje vžitá představa,
že my se musíme inspirovat jen
cihlou a kamením. Možná je to spíš
erotika, to je ten skrytý přídavek dobré architektury. V takové stavbě je
něco, co té průměrné schází. Když
někdo staví šedivé škatule, možná,
že nikdy neměl rande u Národního
divadla, nic s ním necloumá, a je to
vidět. Dobrá stavba vás musí chytit
u srdce. Architekt Oskar Niemayer
navrhuje v devadesáti osmi lepší
stavby než třicetiletí hoši. Taky o tom
mluví, jak má byt, z něhož vyjde
na pláž Copacabana, a tam se to
hemží dámami. Žije erotikou, ale
ona může mít jemný profil, jistou
dávku tajemství. To není Playboy, to
je Saint - Exupéry. Podobnou schopnost měl i Josif Plečnik. Jeho detaily,
pozice jeho budov, to je neopakovatelné. V tom je sexualita architektury, ta tajuplnost, která vás uchvátí.
Dá se realizovat každá myšlenka.
Čeští stavitelé jsou proslulí tím, že
svoji práci dovedou. Moje stavby
jsou velmi jednoduché. Sklo, nějaké
bloky, tráva roste sama...“
Jan Kaplický s Eliškou Fuchsovou
14
Osobní život
První ženou Jana Kaplického byla
Amanda Leveteová. Společně založili architektonické studio Future
Systems. Vzali se v roce 1991,
avšak v roce 2003 žili již odděleně
a v roce 2006 se rozvedli. Plodné
partnerství přineslo takové projekty
jako tribuna na kriketovém stadionu
nebo obchodní dům Selfridges v Birminghamu.
Kaplického druhou ženou, až do jeho
smrti, byla o 41 let mladší režisérka
Eliška Fuchsová, kterou si vzal v roce
2007. Sám Kaplický o jejich vztahu
hovoří takto: „Eliška mi dodala odvahu. Díky Elišce mám zase pro co žít.
Ona a dvanáctiletý syn Josef z prv-
Amanda Leveteová s Janem Kaplickým při práci
ního manželství jsou pro mě důvody, proč má
smysl existovat. Ten pocit, že vás někdo má
rád, je neporazitelný. Nepoznal jsem nikoho tak něžného a tajemného. Jen jedna věc
mě na ní rozčiluje. Že mi nevolá tak často,
jak bych si přál. Eliška mi poslala jednu naši
společnou fotku z natáčení dokumentu. Je to
nádherná fotka. Naprosto mě to vzalo. V tu
chvíli jsem se navždycky a totálně zamiloval.
Ona to vůbec netušila. Chodil jsem po městě, trpěl a bolelo mě to. Byl jsem přesvědčený, že nemám naději. Užíral jsem se, občas
jí zavolal, ona to nezvedala, tak jsem jí psal
dopisy. Prasklo to až na jedné večeři v Paříži.
Naprosto dokonale si pamatuju moment, kdy
se to mezi námi prolomilo. Byli jsme v úžasné
restauraci Brasserie Lipp, ona měla na sobě
krásné šaty a boty. Poklesla mi tvář, když jsem
ji viděl. Kdysi jsem napsal ve svých pamětech,
že bych chtěl ještě zažít jednu věc: večeři v Paříži. Ten večer s Eliškou byla ta večeře v Paříži.
Bylo to jako z románu.“
,,
‘‘
Někdy mi připadá,
že ten náš vztah je úplně jiný než cokoliv kolem mě,
ale to je v pořádku, život má být na několika úrovních.
JAN
KAPLICKÝ
architektura
18
Administrativní budova, 1983
19
Kaplického stavby rozhodně nejsou
fádní. Jsou nepřehlédnutelné a kontroverzní. Inspirací mu byly organické
tvary v přírodě - pavoučí sítě, motýlí
křídla či rybí šupiny, pro což se vžilo
anglické slovo blob (kapka či hrudka). Nejinak tomu bylo i se slavným
Battersea, 2004
obchodním domem Selfridges v Birminghamu, jakýmsi lesklým “pásovcem” tvořeným 20.000 hliníkovými
terči, který doslova oživil do té doby
šedivé město. Za vše mluví jedna
z reakcí na tuto stavbu: “Tak už konečně tu přistáli Marťani”.
Spolu s mladými spolupracovníky ve studiu Future Systems, které v Londýně založil, se Kaplický
snažil změnit tradiční pojetí architektury, používal
nezvyklé materiály, dbal na ekologii, na využití
přírodní energie a přirozeného světla. Jeho tým
uplatňuje i poznatky z výzkumu vesmíru a leteckého a loďařského průmyslu, kde byly vyvinuty
nové materiály - pevné, lehké, odolné, bez spojů.
K posledním zakázkám studia patří například
projekt nové stanice metra v Neapoli či muzeum
Maserati v Modeně.
“Když navrhují letadlo Jumbo Jet, tak se taky
neptají každého pasažéra, co si o tom myslí.
To nikam nevede, to bychom nakonec chodili
pěšky,” říkal na adresu svých kritiků Kaplický.
Mezi jeho další projekty patří plovoucí most
v londýnské čtvrti Canary Wharf, mateřská škola
připomínající ulitu, turistické centrum ve Stonehenge či “neviditelný” dům ve Walesu. Ve Future
Systems vznikly ale i návrhy lamp, nábytku, skla
či příborů.
,,
‘‘
Tvary v architektuře mají mít skrytý, zastřený význam.
Musí to tam být. Pak už je jedno, jestli někdo omdlí nebo
se naštve. Myslím, že největší urážka je, když někdo
řekne, že ta architektura není sexy.
21
Lord’s media centre, London, 1994
Mediální centrum na kriketovém hřišti Nel Lord’s
je mnoha teoretiky architektury považováno za
nejfuturologičtější stavbu současného Londýna.
Šlo o vůbec první veřejnou stavbu kanceláře
Future Systems, jejíž portfolio do roku 1994,
kdy vyhrála soutěž, plnily především interiéry
obchodů či soukromých vil. Stavba, označovaná
za “přívětivé UFO”, pojme až 270 reportérů
a hostů baru a restaurace.
Mediální centrum stojí patnáct metrů nad zemí.
Jeho hlavní podporou jsou dvě výtahové šachty
zapuštěné do ochozů stadionu. Spodní část
(dvojřadí) centra poskytuje zázemí pro více než
100 novinářů a sportovních komentátorů. Ve
vrchní části jsou umístěny boxy pro televizní a rozhlasové vysílání. Stavba se stala první celohliDokončení:
Cena:
Rozloha:
Klient:
1999
5 mil £
650m²
Marylebone Cricket Club
níkovou, poloskořepinovou stavbou
na světě. Hladké, aerodynamické
a bezešvé obrysy skořápky stavby
odrážejí kruhový plán hřiště a jeho
ochozů. Čelní sklo je nakloněno
šikmo, aby tak zabránilo záření a odrazům prudkého světla a umožnilo
tak nerušené sledování dění na hřišti
Kyklopovo oko nad kriketovým
hřištěm získalo roku 1999 Stirlingovu
cenu, když porazilo například Fosterovu přestavbu Reichstagu. Johnatan
Glancey, dvorní kritik Inde-pendentu,
nazval média centrum “nejoriginálnější
a nejelegantnější stavbou Velké Británie”.
23
Selfridges, Birmingham, 1999
Nákupní středisko sítě Selfridges v Birminghamu je stejně kontroverzní jako
většina dalších staveb Jana Kaplického a kanceláře Future Systems. Na
jedné straně je považováno za jednu
z nejzásadnějších dominant současného Birminghamu, na straně druhé zvítězilo v nedávné anketě o nejošklivější
stavbu velké Británie. Sedmipodlažní
nákupní centrum bylo vytvořeno podle
desatera zá-sad studia Future Systems,
kterými jsou svoboda, kreativita, lidé,
krása, elegance, plasticita, senzualita,
barva, inovace a inspirace. Kaplický
se jako obvykle inspiroval přírodními
tvary a rezignoval na pravé úhly. ZvlněDokončení:
Cena:
Rozloha:
Klient:
2003
60 mil £
25,000m²
Selfridges & Co
nou budovu přitom pokryl dvěma desítkami tisíců hliníkových disků, které vypadají slovy svého tvůrce “jako šupiny
hada či jako flitry na šatech návrháře
Paco Rabanneho”. Disky se třpytivě lesknou ve slunci, jejich vzhled se každou
minutu mění na základě počasí a díky neustálým odrazům barev, světel,
tvarů a okolojdoucích lidí. Zajímavý
není jen plášť budovy, ale také jeho
interiéry, kde nejvíce zaujme atrium s hlavolamem bílých eskalátorů. O tom,
že se birminghamské Selfridges stalo
pojmem minimálně v Británii, svědčí to,
že se už stavba dostala jak na pohlednice, tak i na poštovní známky, o turistických průvodcích či encyklopediích
nemluvě.
Future Systems se na svých internetových stránkách netají tím, že vytvořit
architektonický symbol Birminghamu
bylo v tomto případě jejich cílem.
24
Plovoucím most v Docklands
Mezi další kalplického realizované
projeky patří Plovoucím most pro pěší
v Docklands. Most je vybudován z prefabrikovaných dílů. Tento systém Kaplický
koneckonců vždy upřednostňoval. Lehká
ocelová konstrukce stojí na čtyřech pěnou
vyplněných pontonech, ukotvených
v betonových pilotách. Noční pohled
na most je díky jeho zelené barvě impozantní, pravidelně rozmístěné osvětlení
vytváří nepřehlédnutelnou spojku mezi
oběma břehy.
Dům ve Walesu
Další známou realizací je Dům ve
Walesu. Hlavním cílem Jana Kaplického
a jeho studia Future Systems bylo vytvořit
plně ekologický a energeticky nezávislý
dům, který bude dokonale začleněn do
krajiny, čímž zachová její přirozený ráz.
Jemný organický tvar stavby je navržen
tak, aby splinul s okolím a místní vegetací.
Skleněné zdi domu umožňují úžasný
pohled do okolní krajiny, který naskýtá
možnost pozorovat nenarušenou přírodu
z ideálně uloženého místa.
Muzeum Enza Ferrariho v italské Modeně
Muzeum klade důraz na krásu a moderní design před praktičností - v tom
se podle odborníků tvorba Jana Kaplického shoduje s idejemi návrhářů italských
sportovních automobilů, jichž byl Enzo
Ferrari praotcem. Jeho muzeum je z velké
části zahloubeno pod zem, skleněné
průčelí je členěno horizontálními pruhy,
čímž připomíná čelní masku automobilů
Maserati. (rok 2009 by měl být rokem
dostavění)
22
House in Wales, nákres
26
27
Projekty v ČR - Národní knihovna
Návrh budovy Národní knihovny pro
Prahu zvaný Chobotnice měl být první
významnou stavbou uznávaného architekta Jana Kaplického v jeho staré vlasti.
Přestože stavba nakonec na pražské
Letné téměř určitě nevyroste, dostala
tohoto významného rodáka do širšího
povědomí tuzemské veřejnosti.
Budova o devíti podlažích má tvar
širší pyramidy se zaoblenými hranami.
Zahrnuje systém pro expedici knih,
který podle Kaplického umožní dostat
jakoukoli knihu do tří minut od zadání.
“Snažili jsme se, aby měla minimální
objem na povrchu země, skladiště pro
deset milionů knih je pod zemí”, řekl
Kaplický.
“Má neuvěřitelnou barvu, která začíná
jako barva šampaňského, žlutozlatá
a směrem vzhůru pokračuje barvou už
vybublaného šampaňského, skoro bílou. Má obrovské oko, které se dívá na
město - na jedné straně na Hrad, na
druhé na Staroměstské náměstí,” popisuje architekt.
Objekt Národní knihovny, který měl
podle původních plánů stát v Praze na
Letné, by měl řešit dlouhodobé prostorové problémy Národní knihovny. Náklady na jeho výstavbu jsou přibližně
odhadovány na dvě miliardy korun.
Vítězství v soutěži neznamená automaticky realizaci. Pro vítězný návrh ale
hlasovali i reprezentant Prahy a zástupce UNESCO.
Vizualizace projektu Národní knihovny na Letné v Praze
28
Koncetní sín Antonína Dvořáka
Budova připomíná nejvíce rejnoka, a to
především díky protaženému trojúhelníkovitému tvaru, elegantní černé barvě
smokingu použité na zvlněném opláštění
a dvojici velkých kruhových oken v přední
část, které působí jako obrovské svítivé či
lesknoucí se oči, které se dívají na unikátní systém rybníků a stromů v chráněném
ptačím území. „To je, myslím si, velmi unikátní,“ sdělil novinářům Kaplický. Budova je
koncipována pro hudbu, mluvené slovo
i tanec. Jak je u posledních architektonických projektů Future Systems běžné, je
i u budovy Koncertního a kongresového
Velký sál koncertní haly
centra v Českých Budějovicích navrženo
použití atypického až futuristického opláštění střechy. Relativně malé černé
kruhové šupiny pokrývají rovnoměrně
celou střechu, která tak může být zvlněná
a prohýbaná do téměř libovolných tvarů.
Tento způsob, akorát v jiných tvarech
a zlatavých barvách byl navržen i pro
budovu pražské Národní knihovny.
V České republice konstrukcí, tvarem,
kapacitou i akustikou výjimečná budova
za více jak jednu miliardu korun, by se
mohla začít stavět už v roce 2010 a poté
by mohla být hotova už v roce 2013.
29
“Slimák”
Na jižní Moravě by měl vyrůst jeden
z posledních Kaplického projektů. Rodinný dům, který tvarem připomíná slimáka.
Vilu z leštěného hliníku si u Kaplického
objednal před lety neznámý investor.
Dům by měl přijít přibližně na 25 milionů
korun. “Slimák” je typickým domem
Jana Kaplického. Je organicky spojen s
přírodou, je tu i velké oko, které se dívá
do okolní krajiny. Vila s jednou obrovskou prosklenou stěnou, bazénem a výhledem na Brno by měla vyrůst v Babicích
nad Svitavou.
Klub Volavka a vila Kaplický
Luxusní obytná čtvrť roste u zámku
Konopiště na Benešovsku. Součástí projektu Konopiště Resort s 80 apartmány,
15 domky a 21 vilami budou i dvě stavby
podle návrhu Jana Kaplického - klub Volavka a vila Kaplický. “Klub bude srdcem
celého resortu, místem, kde se lidé budou setkávat. Chceme, aby sem jezdili
návštěvníci z okolí i z Prahy. Nebude to
Interiér slimáka
Noční pohled na klub Volavka
uzavřená destinace,” řekla Martina Hollasová, ředitelka developerské společnosti Resort Living, která projekt připravuje. Kdy bude celý resort dostavěn, není
jasné. Kaplického budovy vzniknou ve
třetí, poslední etapě. Obyvatelé areálu budou mít k dispozici také jesle
a školku, které vzniknou v jednom z apartmánových domů. Bude pro ně fungovat
i čtyřiadvacetihodinová asistenční služba.
30
Jan Kaplický byl příkladem člověka, který
dosáhl největšího úspěchu ve věku, kdy
mnozí přemýšlí o konci kariéry. Klišé
o „ujíždějícím vlaku“ na architekta nesedí ani
v nejmenším. Je pravda, že mohl už v mládí
ustoupit požadavkům ostatních a snad se
stát rychle dobrým architektem. To ale není
v popisu práce géniů. Šel vlastní cestou,
nepodroboval se zavedeným pravidlům
v architektuře a nebál se zkoušet stále nové
technologie a postupy, hledal inspiraci tam,
kde ji nehledají, nebo nechtějí hledat, ostatní.
Neznamená to ale, že by byl architekt ode
dne prvního úspěchu zavřený ve své luxusní
kanceláři a soustředil se jen na práci. Od
tak volnomyšlenkářského člověka nikdo nic
takového ani nemůže čekat. Naopak – rád
chodil ven s přáteli, bavil se, obdivoval vkusné
věci. Což podle něj mimochodem rozhodně
není Rolls Royce. „To si kupují bohatí lidé, kteří
nemají vůbec žádný vkus.“ Kolik lidí si tohle
dovolí říct?
31
Byl jednou z největších postav přelomu
dvacátého a jednadvacátého století. Byl
to vizionář, byl velmi radikální. Nebyl
ochoten ustupovat a ohýbat hlavu, proto
toho také moc nepostavil. Nebyl se moc
ochoten přizpůsobovat klientům, ale posouval architekturu dál, v tom byla jeho
velikost.
Eva Jiřičná
© David Šupka 2009
www.supkadavid.cz, [email protected]
Universita Tomáše Bati ve Zlíně / Fakulta Multimediálních komunikací / Atelier Vizuální komunikace

Podobné dokumenty

KONOPIŠTE RESORT

KONOPIŠTE RESORT VILLA KONOPISTE POHLEDY

Více