Zaverecna Zprava What is EU

Transkript

Uveďte a vysvětlete důvody případných rozdílů mezi Vaší původní žádostí o grant a skutečně zrealizovanými aktivitami, např.
změn ve složení partnerských organizací, počtu účastníků, době trvání aktivit, programu aktivit.
Partnerská/é organizace:
Co se týče zemí, tak přijeli všichni, koho jsme pozvali, významnější personální změny se objevily pouze u
belgické skupiny. Důvod je ten, že belgický leader Ben byl před projektem i během APV vážně nemocný a
nemohl se plně věnovat budování skupiny. Před začátkem projektu však vše vyřešil a nebyl s tím žádný problém.
Účastníci (počet a věkové zastoupení):
U italské skupiny došlo ke změně „mladých lidí“, starý Carmine je neměnný. Místo 3M, 3Ž přijeli 2M, 4Ž. Zmíněný
„M“ se z osobních důvodů nemohl účastnit. Jeho náhradnice navíc spadá do kategorie 15-17.
V belgické skupině byli 2 participanti 15-17 a jeden 26-30. Původně měli být všichni 18-25. Důvod změn je
popsán výše. V estonské skupině došlo ke změně věku a to o 1 z 15-17 do 18-25.
Trvání výměnného pobytu:
Nic se nezměnilo.
Program:
Program se měnil v závislosti na přáních a požadavcích účastníků a především kvůli počasí.
Mezi nejdůležitější změny patří změna plánovaného odpočívacího dne v přírodě (9.8) na pracovní den o ekologii
kvůli dešti. Den v přírodě však účastníkům dosti chyběl, hříčkou osudu se jím však stal Evropský den (10.8) (viz.
níže).
ICEy netrvaly celý den, resp. ochutnávka jídla netrvala celý den, ale jen večer, jak bývá zvykem. Je to dílem
proto, aby se jídlo přes den nezkazilo/neokoralo, dílem proto, aby se i participanti z daných zemí naplno věnovali
programu a ne svému ICEu, a dílem proto, že jsme každý den stále poskytovali hladovějícím dostatek
občerstvení ve formě ovoce, kofoly, kávy, čaje, minerálky, případně piva a co bylo zrovna k mání, např. čokoláda)
☺
Za zmínku též stojí změna v sedmém dnu, kdy jsme původně plánovali rozdělit obědem aktivitu „Quality street“
do dvou částí. Nakonec jsme ji celou vtěsnali do dopoledne (což nebyl problém) a získali jsme tím volný čas
odpoledne, který posloužil ke sbalení věcí, jelikož do Prahy se vyjíždělo poměrně časně (v 9 hodin). Původní
záměr byl dokonce být už v 9 hodin v Praze, ten však padl, jelikož na konci sedmého dne byla rozlučková party,
po které se nikomu nechtělo vstávat v 5. Tato změna byla samozřejmě dohodnuta už na APV.
Jiné:
Bylo v plánu, že projekt bude zdokumentován/natočen a to italskou skupinou, kterou jsme zaškolili v základech
tvorby filmů ve Viterbu v září 2006. Estonci ale projevili velký zájem se tvorby tohoto dokumentu též účastnit, a
proto byla nakonec „filmová skupinka“ mezinárodní. Bylo též plánováno, že se natočený materiál bude
stříhat/editovat přímo během projektu. Od této myšlenky jsme vzhledem k časové náročnosti a využití techniky
(především počítače) upustili.
Ohledně místa konání projektu:
Místo lokality na Lipně, která se ukázala býti nevhodnou, jsme se rozhodli pro hotel Stachov na Šumavě, jenž
lépe vyhovoval naším požadavkům.
Program Mládež v akci
Akce 1 – Mládež pro Evropu, 1.1 Výměny mládeže
Závěrečná zpráva strana 3
Část IV. Realizace projektu
Následující body by Vám měly sloužit jako vodítko při popisu aktivit, které jste uskutečnili se svými partnery během Vašeho
projektu v rámci programu Mládež v akci. Nebojte se zmínit také obtíže a problémy, na něž jste narazili, a upozorněte i na
další věci, jež by podle Vašeho názoru mohly být užitečné jiným skupinám či organizacím, které budou chtít v budoucnu
pořádat podobné aktivity.
K této zprávě prosím přiložte publikace a produkty vytvořené v průběhu projektu (videonahrávky, fotografie, internetové
stránky atd.) a informace o způsobu jejich šíření.
Potřebujete-li více místa, zvětšete rámečky.
A. Popis aktivit
Uveďte prosím obecný popis výměny. Popište uskutečněné aktivity a použité metody.
Připojte prosím skutečný denní rozvrh aktivit.
• Uveďte celkový popis výměnného pobytu.
1. Den „Arrivals“
Skupiny přijížděly postupně na letiště v Ruzyni, pouze maďarská skupina dorazila žlutým autobusem na
Florenc. Pro ukrácení dlouhé chvíle během čekání jsme rozdali každému z účastníků i leaderů (včetně české
skupiny) dotazníky. V dotazníku bylo 39 otázek, přičemž neodpovídal majitel dotazníku, nýbrž ostatní, stylem
„na každou otázku dostanu odpověď od někoho jiného“ (dotazník je součástí přílohy).
Estonskou skupinu, která přiletěla první, jsme krátce provedli po městě (Hrad, Karlův most, Židovská čtvrť).
Nejvýraznějším problémem byla absence jednoho člena české skupiny (důvod jeho neúčasti je
nepublikovatelný), kvůli čemuž bylo obtížné starat se zároveň o Evropany na letišti, jet do Holešovic pro
projektor, provádět Estonky po Praze, připravovat samotné místo projektu, hotel Stachov (tomu se celý den
věnoval Vašek a Jan K., bylo třeba především dokoupit zbylé věci a dovézt je na místo a též vyzdobit Activity
Room) a řešit problém ztraceného kufru Cedrica z Belgie.
Odjezd byl (plánován) v 17 hodin z Florence, nato jel autobus (námi pronajatý) na Ruzyň a pak už do Stach.
Vzhledem k tomu, že celá cesta z Prahy až do Stach je zbrusu nově opravená, Evropané nabyli dojmu, že Česko
má neuvěřitelně kvalitní silniční síť. Toto zdání jsme jim nevyvraceli.
Před večeří jsme obdarovali vedoucí hotelu květinou, což nám jednak vyneslo její sympatie, jednak sympatie
Evropanů a také nám to připadalo milé, jelikož nám vyšla v mnoha věcech vstříc (např. „Jó, tu místnost klidně
rozmlaťte, stejně tu po Silvestru budem stavět bazén“).
Po večeři proběhla aktivita s polštářem = sedí se v kruhu, veprostřed je člověk s polštářem a snaží se bacit
někoho z přísedících po hlavě. Dotyčný se tomu může vyhnout, pokud řekne jméno někoho z ostatních hráčů.
Hráč veprostřed je poté nucen uhodit jeho. Podaří-li se mu, uhozený jde doprostřed. Pro velký počet
participantů jsme se rozdělili na 4 kroužky, které se pak několikrát promíchaly. Asi jste pochopili, že hra slouží
k naučení se jmen (ostatně stejně jako zmíněný dotazník).
Následoval krátký zahajovací leaders´-meeting, během něhož jsme na plátno (zapůjčené spolu s projektorem
pro tento projekt) promítali večerníček Pat&Mat. Ten byl však dobrovolný.
Poté spontánně vypukla zahajovací party s karaoke (ke kterému nám opět posloužil projektor s plátnem... tuto
větu budeme ještě často opakovat, doporučujeme tudíž každému, aby si projektor na projekt pořídil. Myslíme to
upřímně).
Smutnou událostí tohoto dne bylo, že zatímco už všichni spali, znavená česká skupina ještě vypracovávala
uvedení week programu na další den (je součástí přílohy).
Shrnutí dne podle leaders‘ meetingu:
Proběhla pouze schůzka leaderů s vysvětlení základních věcí, RFT neprobíhal.
2. Den Meeting day
Snídaně byla v 8, neřestí projektu však bylo, že všichni přicházeli pozdě. K první snídani dostal každý rohlík,
chlebík, plátek šunky, plátek sýra, džemík, máslo a čaj. Tento systém se ukázal býti značně nevyhovujícím
(pokud Vám tento výčet připadá dlouhý, tak si to zkuste nakreslit). Vzhedem k silnému odporu převážně
mužské části participantů jsme se dohodli s paní vedoucí, aby za příplatek cca 100Kč na den příště poskytla
švédský stůl s dostatkem výživy pro všechny.
Po snídani vystoupil v kroužku v Activity Roomu Jan K. a uvedl záměr projektu (jeho krátká řeč je součástí
přílohy), což se nám zdálo žádoucí, jelikož na APV si Ele myslela, že projekt se bude týkat euroinstitucí a
smlouvy o ústavě pro Evropu. Vzápětí Hanka rozdala všem účastníkům obálku, ve které byly kontakty na
všechny, i s věkem, což bylo místy pikantní, jídelní menu a week program a stránka s logem projektu (obálka je
součástí přílohy).
Poté proběhl energizer (energizer byl pokaždé jiný. Použili jsme nápady, které známe z jiných projektů, popř.
táborů, několikrát připravovali energizer i Evropané, resp. 2x Estonky, jednou to měl v plánu Maďar Péter, ale
zaspal. Nebudeme se dále energizery zabývat, v případě zájmu Vám je zašleme mailem).
Následovalo představení Week programu = divadelní show, kdy zpoza opony (ano, čtete dobře, naše úžasná
Activity Room disponovala i oponou) vylezli nastrojení a nervózní Milan a Dominik a vytočili velikou roli
papíru, na které byl Week programme (je součástí přílohy). Poté následovalo představení Daily programu
(jejich materiální forma není zajímavá, proto nejsou součástí přílohy. Samotné uvedení však za zajímavé
považujeme – jeden byl na těle Jana G., jiný jsme četli za oponou a promítali na plátno, další byl čten
s mikrofonem přitisklým ke krku, stutečně to funguje!, atd.).
Dále jsme představili velkolepou Activity Room, byl to obrovský, kolosální plesosál, tvořený dvěma
půlmístnostmi oddělenými oponou, v jedné půlce se odehrávala většina aktivit, zdi sloužily k prezentaci a
uchování výstupů aktivit, popř. důležitých informací či slovníku (je součástí přílohy), navíc v ní bylo jeviště,
technika (počítače, projektor, kamery a 2 miliony drátů, o které se však nikdo nepřizabil, jelikož byly
připevněny k podlaze izolepou) a v neposlední řadě industriální zvon (půl metru dlouhá traverza připevněná ke
zdi řetězy, do které se tlouklo ocelovou tyčí. Na poště nám ho odmítli přijmout, proto není součástí přílohy).
V druhé místnosti byl krb, který jsme sice nepoužili, ale hezky vypadal, stoly s Easy games (viz dále), stolní
fotbálek (spolu s pivem v ceně pronájmu sálu) a především bar, který sloužil k občerstvování (nechtěli jsme,
aby naši hosté hladověli, proto měli 24 hodin denně přístup k ledničce, naplněné ovocem, vodou a kofolou, pípě
s pivem a samozřejmě též konvici na čaj a kávu. Po ICEch na baru přibyly navíc výdobytky národních
kuchyní). Jediným problémem barového koutu byl nezanedbatelný zápach, který se od něj po několika dnech
linul. V horkých letních dnech (které nás potkaly dva) se vyplatily i silné kamenné zdi sálu, poskytující chládek.
Posléze jsme představili Aquabox, což byla dvě soustředná akvária, dovnitř se vhazovala pošta, ve vnějším
okruhu plavaly rybky Bivoj a Bára. Pošta sloužila k psaní drbů, které se poránu četly (k čemuž nám opět
posloužil projektor s plátnem, na projektech, kterých jsme se účastnili, totiž čas od času nebylo drbům rozumět,
takto si je však mohl navrch každý přečíst sám), soukromé pošty a pošty v rámci celotýdenní hry (=každý si
vylosoval z klobouku lísteček se jménem jiné osoby, kterou měl posléze za úkol zabít stisknutím zadní části
jejího krku. A to v intimní situaci, resp. tak, aby si toho nikdo jiný nepovšiml. Pokud by si toho totiž někdo
(včetně samotné oběti) povšiml, pak by byla vražda shledána neplatnou a vrah by se byl mohl pokusit o další
úder až následujícího dne. Po úspěšném zabití obdrží vrah lísteček se jménem oběti své oběti (čili má za úkol
zabít toho, koho měla zabít jeho oběť. Jakmile někdo dostane do ruky papírek se svým jménem, pak vyhrává.
Celý proces však zůstává v tajnosti, nikdo se nešíří o své smrti, ni vítězství, aby tak ponechal ostatní v nejistotě.
Předpokládalo se, že vrah bude psát své oběti každý den dopisy, tato naše naděje se však ukázala býti lichou. Je
jasné, že hra není fér, ježto někomu může stačit zahubit pouze jednu oběť, zatímco jiného jich čeká třeba 10. O
to je však hra pikantnější. Vítězové se odtajnili před FinalParty a byli obdarováni pizzou. Hra měla sloužit
k posílení motivace k intimnímu sblížení participantů, což, jak jsme postřehli, je jeden z motivů všech výměn
Mládež v Akci = vytvářet evropské občany).
K tomuto účelu sloužil i European Room, kde mohli mít všichni účastníci projektu soukromí... To je
samozřejmě vtip, v European Roomu bydlel Ben a Carmine, soukromí měl každý dost na svém pokoji. Výběr,
s kým chce kdo být na pokoji, jsme ponechali na každém samotném člověku.
Dále jsme vysvětlili, jak bude probíhat Reflection Time. Byl na něj čas po večeři do 21 hodin, poté se udál
Leaders´ meeting. Význam Reflection timu jsme zdůraznili podle našich našich nejlepších možností, některé
skupiny mu však přesto nevěnovaly dostatečnou pozornost (nejdelší polský RFT trval 20 minut). Upřímně
řečeno, nevíme, jak lépe motivovat Evropany k pečlivé reflexi, pokládáme to ale za jejich škodu. Naše skupina
pokládá RFT za nejdůležitější součást projektů, protože v záplavě dojmů se může člověku spousta vydobytých
zkušeností a poznatků vytratit. Reflection time však pomáhá utřídit si vlastní myšlenky a postřehy a též
vypovídat se z negativních i pozitivních pocitů, sdílet vše s celou skupinou a v neposlední řadě promluvit si
konečně po celém dnu v rodném jazyce. Byli jsme varováni zkušenějšími leadery, že jako pořadatelská země si
nebudeme užívat RFT tak jako hosté, což se skutečně projevilo. Carmine nám po několika dnech poradil udělat
si po RFT, kdy probíráme hlavně organizaci projektu a pocity Evropanů, spíš než své vlastní pocity, kratší RFT,
kdy se budeme věnovat jen sobě, na to však nezbyl čas, takže nevíme, jak platný tento podnět je.
Další drobnou inovací našeho projektu byla postava kněze v podání Jana G. Jeho posláním byla služba duším
všech participantů, kterým měl pomoci nalézt duševní rovnováhu a poskytnout jim rady na strastiplné cestě
projektem. Ke všemu měl stát za barem a poskytovat též pivní útěchu, stejně jako vodní dýmku. Tento nápad se
velmi líbil, byl však druhého dne torpédován polsko-italskou lobby (cítili se, že to uráží jejich víru). Kněz se
tedy přejmenoval na psychoterapeuta a sundal kolárek. Zůstal však nevyužit (jedním z důvodů byl
pravděpodobně i jeho osobitý zápach, který vyhnal z jeho pokoje spolubydlícího Areka, který poté spával
v jiném pokoji). Žádné podobné věci jako kněze a duchovní poradce na projektech propříště nedoporučujeme.
Vysvětleny byly též Easy games = na stolkách v polomístnosti u baru byly volně k dispozici hry jako karty,
pexeso, člověče, jinga, šachy, ruleta apod. V čase volna, kterého nebyl nedostatek, byly tyto hry volně
k dispozici a velmi pomohly k navázání neformálního a spontánního kontaktu mezi národy. Ještě úspěšnější
však byly velkovní Easy games (pálky na badminton, líný tenis, softbal, frisbee apod. Nejoblíbenější byl voňavý
míč).
A jako bonbónek jsme si připravili přednášku o české pivní kultuře. V zahraničí o nás panuje zlá pověst,
popisující nás jako opilce. Chtěli jsme ji tedy narovnat tvrzením (se kterým se ztotožňuje většina české
skupiny...6M oproti 2Ž), že Češi nechodí do restaurací za alkoholem, nýbrž chodí si tam popovídat a zahrát si
hry. Pouze, když zrovna nehovoří, popř. nejsou na tahu, pak se pro ukrácení dlouhé chvíle napijí trochy piva.
Pivní kultura tedy není jevem opilství, nýbrž její jádro tkví v družné povaze Čechů. O naší velké sebekázni a
zdrženlivosti v pití svědčí i šok, který Evropané zažili poté, co jim Jakub sdělil, že je v Česku velmi
nevychované být opilý před polednem. Toto mravnostní ponaučení si všichni vzali k srdci a nikdo nebyl
nestřízlivý během aktivit.
První pracovní aktivitou dne byla Speeking game. Tuto hru jsme vymysleli my, ale příliš hrdí na ni nejsme. Lidé
se rozdělili na skupinky, ve kterých každý dostal papírek s otázkou, na niž měl za úkol dostat odpověď od
ostatních ve skupině. Nesměl se však zeptat přímo tak, jak stojí na papírku. Nejzajímavějšími odpověďmi se pak
měli lidé pochlubit všem. Hra měla sloužit k rozmluvení, nebyla však příliš úspěšná, a to zřejmě ze 3 důvodů.
Otázky byly nudné, zeptat se nepřímo znamenalo přeformulovat jemně větu na papírku a nikdo se moc nehrnul
do prezentace odpovědí ostatním. Malinko jsme doufali, že otázky pomohou začít kratší diskuze, to se však
nestalo, spíše se probíraly dotazníky ze včera.
Následovala hra připravená italskou skupinou. Byla to slavná Name game s prostěradlem, které je drženo ve
vertikální poloze a na jehož obou stranách jsou soupeřící týmy. Každý tým si vybere jednoho bojovníka, kterého
vyšle k prostěradlu, prostěradlo se spustí k zemi, a kdo rychleji zvolá jméno soupeře, ten ho získá pro svůj tým.
Časem se zvyšuje počet bojovníků. Hru jsme hráli venku (bylo příjemné počasí) a se dvěma prostěradly = 2
autonomní hry, kvůli počtu. Po této hře už většina lidí uměla většinu jmen, drobný problém nastal jen se jménem
Fakhria, která byla komolena na Fakhiru, což ji uráželo. Aktivita se zdařila. Většina Čechů se neúčastnila,
protože připravovala další program. Toho jsme se snažili vyvarovat (proto taky 8 Čechů), u méně významných
aktivit jsme to ale tolik neřešili.
Poobědní aktivita byla další Name game, opět venku. Stálo se ve 2 kroužcích, které se v půlce hry promíchaly.
Zahajující hráč řekl něčí jméno a vrhl po majiteli toho jména míček. Atd. Časem se přidal další míček, pak
brukev, plyšový králíček, zubní pasta apod. Hra pobavila, ujasnila ještě víc jména a málokdo chtěl přestat, když
jsme hru ukončili.
Pokračovali jsme stále venku. Každý obdržel papír a barvičky a měl vypodobnit svůj svět a svou duši. Kreslící,
nebo alespoň ty kreativní z nich, aktivita pobavila, ne však naše představení této aktivity. Rozdali jsme lidem
papíry a vybídli je k práci, jako by všichni věděli, co mají dělat, a sami jsme každý s papírem podnikli jiný úkon
(strkat si roztodivně zmačkaný papír do roztodivných tělních dutin, trhat papír apod.). Nikdo se nesmál. Přes
očividně vydařenou pointu tohoto vtipu sklidil český smysl pro humor bolestivou ránu v očích okolního světa.
Nakreslené obrázky se pak Jakub a Ben pokusili prezentovat participantům. Neodhadli jsme, jak dlouho to bude
trvat, takže tato prezentace nebyla přímo úděsná, definitivně ale byla fádní. Pozitivní pocity z první půlky
aktivity však převládly. Původně bylo záměrem vyzdvihnout jen zajímavější obrázky, od toho ale Jakub
s Benem upustili, aby někomu nebylo líto, že nebylo vybráno právě jeho dílko. Druhý důvod proč se obrázky
prezentovaly, místo aby se jen vylepily na zdi (k čemuž nakonec stejně došlo), byl, že několik Čechů
potřebovalo čas na převlečení se do kostýmů...
...které měly uvést další aktivitu Imaginations. Imaginations je jinak pojatá „Hopes and Fears“. Rozhodli jsme se
„Hopes and Fears“ nepoužívat, jelikož s mnoha lidmi jsme už byli na jiných projektech, příp. oni sami byli na
ještě jiných projektech a „Hopes and Fears“ tedy znali. Carmine byl na APV dost proti vynechání této aktivity,
od našeho záměru nás ale nezlomil, myslíme si totiž, že výstup z H&F dostatečně supluje výstup z Reflection
Timů, leaderům jsme poradili, aby svým skupinám zdůraznili, ať věnují zvýšenou pozornost tomu, co od
projektu očekávají. V Imaginations se též lepily pozitivní, neutrální a negativní emoce, týkaly se však našich
názorů a předsudků, případně zkušeností s cizími národy na projektu. Tato aktivita měla celotýdenní trvání.
S tím, jak jsme se na projektu lépe poznávali, mohli jsme naše názory přehodnocovat a námi napsané komentáře
měnit/sundávat/doplňovat. Sedmý den měla aktivita dohru (o tom více 7. den). Během aktivity se udály 2 nemilé
příhody. Někteří lidé si spletli maďarskou a italskou vlajku a tak se Maďaři k svému žalu dozvěděli, že mají
krásné moře. A teď ta druhá: Češi si po několika dnech radostně všimli, že nálepka „Bad humour“ se přesunula
z jejich obrázku na estonský. O to zdrcenější byli, když jim došlo, že cedulku přendal nejmenovaný člen jejich
vlastní skupiny (ano, stále je řeč o Janu G.). A teď k těm kostýmům. Aktivita byla uvedena poznámkou o
předsudcích ohledně vzhledu Evropanů, načež zpoza opony vyšli panáčkové vystrojení skotským kiltem,
vikingskou helmou, německými kšandami, frrancouzským baretem apod. Moc věrně to však nepůsobilo, přesto
to aktivitu jemně ozvláštnilo.
Shrnutí dne podle Leaders‘ meetingu:
Líbilo se počasí a Stachy, zatím se ještě líbil český humor, nadšení přinesla výbava (jídlo, pití, kancelářské
potřeby, technika a především sportovní potřeby). Naopak největší kritika se snesla na problém s vybavením
hotelu, jmenovitě na studenou vodu v některých pokojích, rozpadající se skříňky apod. (argumentace, že hotel je
před rekonstrukcí a měli by jásat, že ho tedy můžeme beztrestně zničit, z neznámých důvodů nikoho
neuspokojila). Další stinnou stránkou bylo čekání na jídlo, které zkrátilo siestu.
3.Den European Style
Tento den patřil k nejnáročnějším dnům na projektu. Byl zaměřen na kreativní práci v mezinárodních skupinách.
Čili měli jsme se něco naučit o spolupráci a komunikaci při „skutečné“ práci.
Aktivitu „What is European Style“ jsme uvedli dramatickou scénkou (je součástí video přílohy, doporučujeme
věnovat jí pozornost), která připravila přítomné na drastickou a bolestivou mozkovou aktivitu = diskuzi o tom,
co to vůbec je styl, co to vůbec je evropský styl. Výstupem aktivity bylo (kromě hlubokého poznání
zúčastněných rokujících) několik temat (art, sport, móda, lifestyle, rodinný život, hudba). Skrze diskuzi tedy
sami participanti vybrali, čemu se budou věnovat odpoledne. Poznáním vyšlým z diskuze bylo +/-, že svět je
natolik globalizovaný, že jde těžko přetěžko rozhodnout, co je evropské a co je neevropské podle formy, podle
toho, jak to vypadá, zní.. Čili jediná možnost, jak určit, co je evropské, je rozhodnout to podle tvůrců. Co vyrobí
Evropan, je evropské, ať už je to třeba pagoda. Nevýhody diskuze byly 2. Často měla tendenci sklouznout
k porovnávání EU a Ameriky a ke kritice Ameriky (resp. USA, tyto 2 věci nás ona diskuze naučila odlišovat.,
hlavně díky Joaldovi), druhou nevýhodou bylo, že diskuzi víceméně vedli 2 lidé (Jakub a Jan K.), přičemž měli
oba na věci jiný názor/diskuze nesměřovala jedním směrem/nebylo zcela jasné, čeho chceme diskuzí dosáhnout
= > několik lidí bylo zmateno. Sice jsme záměrně jen naťukávali otázky, abychom nikomu nic nenutili a čekali
jsme, „co z diskuze vyleze“, ale uznali jsme nevýhody takového pojetí diskuze a propříště jsme vedli diskuze
buďto v 1 člověku, nebo jsme nešli svými tvrzeními a otázkami proti sobě. Během diskuze nás navštívila
kontrola (resp. přátelská návštěva ;) z ČNA.
Následovala aktivita Dynamic Speaking. Sedí se v kroužku, každý si z klobouku vytáhne papírek s otázkou a
přemýšlí o odpovědi. Kroužek se rozjede stylem, přečtu svou otázku, odpovím na ni a tlesknu. Pokračuje člověk
vedle mě. Každý musí odpovědět tuto svou otázku. Když kolečko dojede, pak už můžu (ale nemusím) říkat, co
chci, pokud možno reagovat na odpověď, která mě zaujala. Pak samozřejmě tlesknu. Nemám-li co říci, pouze
tlesknu. Hra končí, jakmile celý kroužek pouze tleskne. Záměrně jsme hru skutečně ukončili, až když k tomu
došlo, takže se hrála zhruba půl hodiny. Carmine byl proti tomu, chtěl ji ukončit hned po 5 minutách. Na obou
názorech je něco pravdy, proto, když jsme aktivitu neplánovaně zkoušeli podruhé, nechali jsme Carmina, aby ji
sám ukončil (viz dále).
Po obědě a Energizeru pokračovala kreativní část dopolední aktivity. Rozdělili jsme se do skupinek (možnost
vybrat si skupinku si mohl každý promyslet přes oběd, mohl se napsat do libovolné skupinky na flipchart).
Původně jsme čekali, že z práce vyjde hmotný výstup, který uvedeme v divadle SUD v Českých Budějovicích a
na jiých významných evropských výstavách a festivalech. Ke všeobecnému zklamání (nikterak významnému)
nakonec každá skupinka připravila spíše divadelní představení, které se už ze své podstaty rozplynulo a není
prezentovatelné dál. K práci ve skupinách jsme nevydali žádné pokyny, čili organizace skupin závisela na jejich
vnitřní dohodě. Vzhledem k tomu, že „produkty“ byly vydařené, soudíme, že jsme se nakonec spolupráci
naučili, i když přiznáváme jisté těžkosti, které jsou však vítané.
Venkovní aktivity s místními jsme nakonec zrušili. Jednak nás Poláci, Maďaři a Estonci prosili o volný čas na
přípravu ICEů, jednak jsme měli strach z neotesaných vesničanů, kteří by nám (dle popisu jejich pana starosty)
vypili všechno pivo a obtěžovali estonské dívky (když měl z těchto orgií strach i starosta Stach, alias „ale tak já
vám ten projekt nechci kurvit“, tak to už je co říct). Jistě pochopíte, že důvody zrušení bohulibého kontaktu
s místními nebyly malicherné.
ICEy nám vyrazily dech, určitě nejlepší ze všech projektů, kde jsme kdy byli. Navíc každý z nich (a to se týká i
následujích 3) byl zcela jinak pojatý (dokumentace ICEů je součástí videopřílohy). Cítíme, že zhlédnutí ICEů
nám pomohlo pochopit mentalitu sousedních národů a jejich vztah k jejich historii a vlastenectví. Více je psáno
v úvodní části formuláře.
Nelíbilo se ošklivé počasí, k tomu ošklivé jídlo (kromě snídaně), oškliví, opilí, řádící Poláci (kvůli nim vznikly
dočasné neshody s hotelem), trošku fádní diskuze k Evropskému stylu. Naopak líbil se úvod a prezentace
produktů, hodně moc se líbil usměvavý Vašek, který byl používán jako interface a od té doby slul jako
nejoblíbenější člověk dosud. Velké uznání sklidila hra Dynamic Speeking a až do konce projektu si vydobylo
své místo na měsíci (bylo to v noci) karaoke. Příjemné bylo, že Evropané začali pomáhat s organizačními věcmi
jako přenášení skleniček, mytí nádobí apod., čímž se mnoho věcí urychlilo.
4. Den European Nature
Tento den byl zamýšlen jako odpočinkový den v šumavské přírodě, kvůli nepřízni počasí se z něj nakonec
vyvinul pracovní den o ekologii. Toto jsme konzultovali s leadery a výrazně nám s přípravou dne pomohli
(především Carmine. O Carminem se často zmiňujeme. Je to proto, že jsme se účastnili dvou projektů, na
kterých byl jednou organizátorem projektu, jednou jakýmsi guru a trainee. Máme k němu důvěru a myslíme si,
že je zkušeným a schopným leaderem, proto jsme často vítali jeho rady a pomoc, které, podle našeho názoru,
pomohly projektu dodat důvěryhodnost, kterou kvůli našemu věku a nezkušenosti mohl v očích některých
participantů postrádat)
Dopolední aktivitou bylo Panoramic Wheel. Panoramic Wheel je hra skládající se ze 4 částí, přičemž všechny
probíhají náraz. Každé subaktivitě se věnuje jedna skupinka. Po 20 minutách se každá skupinka posune o jednu
subaktivitu po směru panoramatického (ruského) kola. Časový limit nás tlačil k rychlé práci (což v mnoha
případech vedlo k rozladění participantů). Jednou z disciplín byla debata na náhodně vylosovaná témata o
ekologii, přičemž každý měl jedno téma. V praxi to pak dopadlo tak, že jsme stihli sotva probrat 3 témata na
skupinku, a to byla škoda, protože diskutování o ekologii většinu participantů bavilo. Proto jsme se k tomu
důmyslně vrátili v rámci jiné aktivity (European town). Další aktivitou byla tvorba živé sochy opět na stejné
téma, k tomu není moc co dodat. Potom proběhla aktivita, kde se kreslila spirála. Nemoudře jsme ji nazvali
mindmap, ačkoli mentální mapa je něco jiného. Někteří participanti, včetně Čechů, celou dobu nepochopili, že
to vlastně mindmap není. Záměr byl psát po jednom slovu směrem od středu spirály k jejímu obvodu tak, že
jeden po druhém píší slova do řady, metodou asociací (vše se zase týkalo ekologie/životního prostředí).
Pravděpodobně se mělo ukázat, že se jinými cestami vracíme zpět ke stejným slovům. Ehm. A konečně
poslední aktivita ruského kola byla koláž/plakát, k jejíž výrobě jsme mohli použít cokoli z množství
kancelářských potřeb, které jsme nakoupili. Jedna ze skupin např. vymodelovala les, který pak shořel. Hloupé
bylo, že se vytvořená díla neprezentovala ostatním, na což ale všichni čekali, tudíž krása aktivity poněkud
povadla. Proto jsme nakonec prezentaci proti plánu udělali (odpoledne), resp. neudělali, udělaly ji vzpurné
Estonky. Ale odprezentovali jsme živé sochy.
Po obědě jsme připravili aktivitu Photohunting. Ta byla už v původním plánu myšlená na tento den, ale v mírně
odlišné podobě. Původně měla proběhnout jako subaktivita během orientační tour k rybníku. Měli jsme fotit
věci, které nám připadají zajímavé, a pak je ukázat ostatním a říct, proč právě tyto fotky a ne jiné (každý měl
mít pouze jedno foto, bylo by tedy bývalo nutno volit obezřetně), v úplně původním plánu to mělo navíc
probíhat v Budějovicích, zajímalo nás, zda uvidíme na fotkách mainstream památky, nebo lidi, nebo běžnou
architekturu nebo třeba šneky. A teď jak to skutečně bylo: Spojili jsme focení s aktivitou mindmap (tím jsme ji
jaksi ospravedlnili) – každá skupina měla vyfotit libovolných 10 obrázků, evokujících hesla napsaná v jejich
spirále. Vtip byl v tom, že ve spirále měly povětšinou všechny skupinky to samé a pak nafotily 3 ze 4 skupin
výfuk našeho „firemního“ vozidla jako Pollution.
Poté, co jsme odprezentovali fotky a dostatečně se nasmáli i naohromili nad kvalitou fotografií, přešli jsme k
pohyblivým obrázkům...
Jelikož byl den zamýšlený jako volný odpočinkový den, který byl skutečně po náročném European Style dnu
třeba a jelikož dopoledne bylo spíše dřina, rozhodl se jeden z Maďarů, že se zcela soukromě podívá na plátně na
mezi Evropany (snad kromě Slováků) nejoblíbenější film Eurotrip. Všichni Češi byli tou dobou zaměstnaní v
kotelně a nemohli mu tedy vysvětlit, že tím porušuje autorský zákon, kvůli čemuž jsme potom byli velmi
smutní. Film udělal radost.
Poláci se ve své ruce zabývali výhradně jídlem, což je poměrně zajímavé, jak jen ho mohli vecpat do všech
prstů najednou? :) Delší aktivita Panoramic Wheel se na to, že byla narychlo, nouzově vytvořená líbila, až na to,
že nebyla prezentace plakátů. Velmi se líbily ICEy minulou noc, řešila se dochvilnost, řešila se italská večeře
(viz. dále). Hodně lidem se nelíbily vtipy ohledně mužských přirození v gossipech (na to zareagovala Hanka,
která si připravila přednášku o tom, jak si správně měřit svůj penis - vzhledem k tomu, že to řekla Hankanejslušněji vypadající člen české, už tak slušné skupiny- , tak Evropané správně pochopili, že se jedná o
inteligentní kritiku hloupého humoru v gossipech, který se může leckoho dotýkat (hlavně Italů, podívejte na
jejich sochy a bude vám jasno). Tento výstup byl oceněn užaslým mlčením a slovy uznání.
5. Den European Town
Celý den aktivně probíhala celodenní maxiaktivita všech aktivit nad jiné aktivity (ňam). A věřte nevěřte, nebylo
to pití piva. Vycházeli jsme z aktivity „The Tale of Two Cities“, ale vyšperkovali jsme ji. Ranní fáze dokonce v
TTOTC vůbec není. Rozdělili jsme se na dvě skupinky, každá pracovala v jedné půlce místnosti. Na podlaze
odpočívaly dva velké, převelké kusy papíru. Každou skupinu vedl jeden pán jeskyně. Nejprve k první skupince:
Lidé seděli okolo papíru a postupně (jeden po druhém) kreslili na plátno plán evropského města (nebo řekněme
panevropského města, tak jak si myslí, že by mělo vypadat a fungovat,potažmo kreslili budovy, cesty, přírodu,
služby... každý jednu věc). Aby ostatní nemuseli tak dlouho čekat, tak si všichni hromadně jen poslechli, co
bude první člověk kreslit a proč si myslí, že to má ve městě být, a pak ten první šel kreslit a mluvil druhý. Když
se všichni vystřídali, tak proběhlo druhé kolo, a pak třetí kolo. Po třetím kole kreslil už jen ten, kdo měl nápad.
PJ postupoval rázně a nekompromisně, proto se udržel až neočekávaný pořádek, do samotného kreslení ale
nemluvil. První nakreslený obrázek bylo moře, potom náměstí atd... kupodivu nejdřív se nakreslily důležitější
věci a až poté zábava (třeba hospoda přišla na místo až ve třetím kole, na co se poměrně zapomnělo, byly
silnice, které taky přibyly až koncem kola druhého).
V druhém městě probíhala práce chaotičtěji, samotné obrázky měst se ale ve výsledku příliš nelišily (zajímavé
je, že v tomto městě se naopak začlo zábavou). Razantnější rozdíl mezi městy byl v tom, že v prvním městě
byly na 30 000 obyvatel 4 trasy metra poháněné výlučně zelenou energií, checht, v druhém městě se výrazněji
řešila otázka náboženství, byla tam proto nemocnice i pro židy a muslimy (jedna nemocnice se třemi červenými
symboly) apod. Naopak třeba opomněli postavit vězení a vymlouvali se na dobrá srdce svých občanů.
Po obědě a delší siestě, kdy Češi dodělávali program na odpoledne, jeden z Maďarů dokoukal Eurotrip. Pro
aktivitu jsme zůstali rozdělení v ranních skupinkách, ze čtyř spolehlivých lidí se akorát stali bankéři. S
vysvětlením hry jsme si (poučeni diskuzí o Evropském stylu) dali hodně záležet, mluvili jsme pomalu a
jednoduchou angličtinou, navíc jsme důležité body psali na flipchart (hra TTOTC nám totiž už v základní verzi
připadá složitá a my ji ještě trochu zkomplikovali – koneckonců to taky byla celodenní aktivita). Hrozná obava
nás lapila, když nám došlo, že vlastně všichni hrají najednou, chaoticky, nečekají na sebe a bankéři i PJové musí
reagovat na všechny najednou, prostě enormní zmatek. Vzhledem k tomu, že je tak hra napsaná už v originále,
tak jsme se nad tím až do počátku hry nepozastavovali. Díkybohu hra přesto z nepochopitelného důvodu jela
úplně bez problémů, naprosto vyšla. Nedokážeme to pochopit. Dá se to srovnat snad jen se záhadou
samovznícení starosty Varšavy. Každý věděl, co má dělat a nebyly žádné zmatky. Nebudeme se zabývat
průběhem hry, zmíníme jen to, co jsme změnili oproti originálu. V originálu člověk chodí po městě a na většině
políček ho postihne nějaká strašlivá tragédie. Po čase se koná městská rada a tam se z peněz vybraných z daní
dají koupit nahrazovací karty, tak třeba kartu rozkopané silnice/ztrácíš tah nahradí karta silnice jsou ok/hraj
ještě jednou. My jsme ale hráčům neřekli, co na kartách je, museli sami přijít na to, čím tragédie napraví. Navíc
mohli uvažovat jen a pouze o takových možnostech, které si ráno nakreslili do svého města. Opomněli jste
nakreslit domov důchodců? Ha, tak to se o vašeho starého otce budete muset starat až do jeho nejhlubší smrti.
Naopak, pokud něčemu ráno věnovali zvýšenou pozornost, pak měli na výběr z více alternativ nápravy a
dokonce i za lepší cenu. Také jsme do hry přidali prvek ekologie a evropských dotací (o to se starali PJové = 3
Evropští komisaři, jeden na každé město a jeden co chodil mezi městy a usměrňoval hru, radil, jak řeší otázky v
druhém městě), např. když řešili nezaměstnanost postavením továrny, platili za povolenky na CO2... Vymysleli
jsme také pravidla pro kostel (zvaný svatostánek, přecejen hráli i muslimové) a rozšířili pravidla pro politiku
zaměstnanosti atd. atd. V případě zájmu vám o našich vylepšeních pošleme víc informací. Mapy měst jsou
součástí přílohy.
Po hře proběhla poměrně plodná diskuse vedená Carminem, kterému jsme dodali seznam otázek/témat/podnětů
získaných během hry, co bychom chtěli prodiskutovat. Zajímavým faktorem bylo, že jsme neřekli cíl hry,
neřekli jsme, že vyhraje ten, kdo bude mít nejvíc peněz, a čekali jsme, jak to participanti sami pojmou. V obou
městech to dopadlo tak, že bohatí měšťané dobrovolně a zcela v duchu ekonomického kacířství dotovali stavbu
pro město ze svých vlastních peněz bez toho, že by za to cokoliv chtěli. Myslíme si, že kdybychom uvedli, že
cíl hry je mít co nejvíc peněz, pak by asi taková solidarita nepanovala, pro pohodu jsme ale zvolili tuto variantu,
variantu řekněme role-playing, z které vyšel takovýto zajímavý výstup. Dále jsme se v diskuzi vrátili k poměrně
hluboké (bez ironie, vážně to byla dobrá diskuze) rozpravě o ekologii a alternativních zdrojích energie a
pohonu, dále k sociopolitickým otázkám, dozvěděli jsme se o existenci jakýchsi „etických bank“, jejichž
marketingová strategie je taková, že půjčují peníze jen na dobré a bohulibé účely a s malým úrokem, a proto si v
nich ukládají lidé, kteří v podobné hodnoty věří (škoda, že jsme zapomněli v jaké hodnoty to máme věřit, jinak
bychom si tam také mohli uložit) a v neposlední řadě jsme probrali náboženskou toleranci. Bylo to
vyčerpávající, ale poučné. Lorenzo, který vedl celoskupinovou Final Evaluation označil hru za nejlepší aktivitu
na projektu.
Korunu geniálnímu dni nasadily ICEy, udržely vysokou laťku nasazenou prvními ICEy. Dokumentace ICEů je
součástí videopřílohy.
„Bylo dosti nezvyklé až nemravné „oslavovat“ pohřeb v restauraci..“ prohlásil na Leaders' meetingu Carmine,
kterému ale nepřišlo nezvyklé, ba ani nemravné, celý den dělat na onen pohřeb prasácké vtipy (v restauraci
hotelu, kde jsme normálně mívali oběd, se totiž ten den konala smuteční hostina, a proto jsme obědvali dříve).
Jiné prasácké vtipy zaznívaly od homosexuálních členů jedné ze skupin na Dominikovu adresu. Aktivita Town
se v zásadě hodně líbila, nelíbila se dále se snižující kvalita gossipů.
6. Den European Day
Tento den byl velmi zajímavý. Na APV jsme požádali leadery, aby donutili své svěřence zauvažovat nad tím,
jak vypadá typický volný den v jejich zemi, co ve kterou hodinu dělají. A nemyslíme den typu válení se u
televize, hraní na PC a večerní kalba, myslíme jakýsi národní den, tak, jak by ho představili cizinci, který k nim
přijel na návštěvu, den plný národních aktivit. Poté jsme rozdělili 24hodinový den na 6 částí a na stejných 6 částí
jsme rozřezali i dny, které nám Evropané po více než krátké době a více než málo upomínáních dodali. A pak
jsme házeli kostkou a náhoda rozhodla, jak bude vypadat namixovaný Evropský den. Světe div se, jen s jedním
zásahem shůry (který měl zabránit dvěma večeřím), jsme dostali víceméně to, co měl být European nature day.
Největší uznání sklidila polská aktivita, aktivita hned první a sice spánek. Vstávali jsme tedy v 11. Další
aktivitou bylo maďarské čtení. Mailbox byl tedy toho dne čten Péterem a Enikö. Belgickou částí dne byl piknik
v přírodě, dostali jsme tedy pocket lunch a vyrazili Šumavou k jezeru. Vytrvalejší wandereři utvořili skupinku
vedenou zálesákem Vaškem a vydali se na Javorník. Ostatní se koupali (byla sice docela velká zima, ale italské
dívky a polští junáci nám prostě museli ukázat své plavky), hráli fotbal, lenošili na sluníčku schovaném za
mraky, někteří posedávali v bistru a povídali si, jiní hráli maďarskou obdobu baseballu métu – to je moc prima
hra, doporučujeme si ji zahrát, prý dokonce podle ní vznikl americký baseball a ne naopak. Skvělý dojem
udělaly české silnice, upravené vesnice a vůbec rozličné krásy Šumavy, stejně jako Dominik, který obětavě
dojel pro Vaškovu skupinu autem a zachránil jim tak život (strašidelně pršelo). Následovala italská část dne, což
bylo koupání v moři (rybník musel stačit, moře nemáme, nejsme Maďaři) a příprava na party. Češi si vylosovali
dosti ubohou a nenápadnou část dne a to večeři, hlavní pokrm dne. Bohužel nedošlo na zamýšlené kutění, a tedy
jsme si museli firemní vůz opravit sami :( . A v neposlední řadě, estonský večírek končící s východem slunce (to
bohužel nebylo nic zvláštního, každý večer na projektu končil v ranních hodinách, proto ho Estonky ozvláštnily
maškarním – každý se měl převléct do stylu 70.-80. let).
Opět se líbily včerejší ICEy, líbil se den v přírodě a maďarská hra méta. Teď ale přejděmež k jedné z
nejnemilejších událostí na projektu. Minulou noc Ele a potažmo celá estonská skupina provedly akci Night
alarm. Zhruba ve 2 hodiny ráno, když byla párty zrovna v nejlepším (hrál se svlíkací fotbálek a zúčastněným
zbývalo už velmi málo oblečení) vtrhla do Activity roomu Kristel a udělala rozruch, že se Ele pohádala po
telefonu se svým přítelem a opila se a zmizela a nemohou ji najít. Zpočátku ji každý ignoroval, ale svou
neoblomností nás přesvědčila, že to myslí vážně. Proto jsme se polekali, utvořili akční skupiny a vydali se do
tmy hledat ztracenou blondýnu. Nakonec byla nalezena na fotbalovém hřišti v obleku ruského váguse. Když
jsme se dověděli, že šlo pouze o „vtip“, nikoho to nepobavilo a dá se říci, že každého to velmi pohněvalo. Ele
argumentovala tím, že Night alarm je estonský zvyk, že třeba na táboře zavolají hasiče, že hoří a oni přijedou,
zasmějí se popijí. Prý je to „culture difference“. My si nedokážeme představit, že by Ele přijela hledat policie a
místo aby nás za to zavřela, nebo si alespoň nechala proplatit výjezd v noci + pokutu, že by se tomu od srdce
zasmáli. Děkovali jsme Bohu, že nikdo policii nezavolal. Většina Leaders' meetingu se nesla v duchu kritiky na
Ele. Hlavně lidem vadila nevhodnost vtipu (na některé věci se humor nedělá, to že akce přerušila dobře rozjetou
párty a to, že Kristel neřekla pravdu, že se jedná o vtip, i když se jí na to lidé výslovně ptali). Politováníhodný je
fakt, že Jakub a Dominik o plánu Ele uspořádat Night alarm věděli a schválili ho. Soudili totiž z toho, že jim Ele
řekla, že jde o táborovou hru, že se bude jednat o něco podobného jako Bengálská noc a přinejhorším Estonky
všechny vzbudí. Měli jsme akci zastavit hned, když nám došlo, že je Ele někde venku a že se ostatní vzbudí,
prostě jsme pořád doufali, že je třeba hned za dveřmi. Poučení pro příště, culture differences...
7. Den European Citizen
Tento den jsme překonali ranní plán o 75%, povedlo se nám totiž aktivitu Quality Street vecpat celou do
dopoledne a nepřerušit ji tedy obědem. Díky tomu jsme získali odpoledne čas na sbalení si věcí, ježto další den v
8.59 byl v plánu odjezd nach Prag (o tom více v úvodní části formuláře).
První ranní aktivitou byl Human accordion, což je jakási lidská harmonika plná krajů. Vzhledem k podobnosti
slov accordion a accordition, došlo k jistému zmatení. Accordition je slovo, které třeba Seznam slovník vůbec
nezná, na projektu ho však znal každý, a proto ho zmátlo a bylo obtížnější vysvětlit, jak bude aktivita probíhat.
Probíhala takto: Znáte hru, kdy napíšu na papír slovo, papír přehnu a můj kolega napíše slovo, přehne papír atd.
a na konci se přečte celá věta? Toto je obdobná aktivita, jen místo slov jsme kreslili části Evropanů. Tak, že
jsme se rozdělili na národní skupinky, a třeba Belgičané kreslili pouze belgickou hlavu, belgická ramena,
belgický břuch etc. Potom se plakáty vystavily a viděli jsme postavičky složené ze všech národností (technická
poznámka: aby každý věděl, kde kreslením navazovat, na přehybech papírů 2m x 1m byly čárečky, ukazující,
kde je krk, pas nebo koleno). Vyšlo nám tedy 6 Evropanů, každý z 6ti národních částí. Během oběda jsme
Evropany rozstříhali a složili celého Poláka, Čecha... Jednoduchá, kreativní hra na pobavení. Vypadalo to, že hra
každého bavila, jenom italská skupina se pohádala, nejspíše kvůli problémům s pozdními příchody a národní
hrdostí.
Druhá aktivita Quality street už byla náročnějšího ražení. Šla do hloubky. Působila. Jo jo. Hru Quality street
jsme odkudsi převzali, lidem jsme při ní rozdali každému jeden papírek s popsaným charakterem a řekli jim, ať
se snaží vžít do role. Poté jsme je rozdělili do skupinek (na zadání charakteru bylo, jdi ke stanovišti #), tam
seděli lidé se stejným charakterem (tuto informaci jsme jim neposkytli, ale ani jsme neříkali, že to tak není,
prostě jsme nechali na nich, zda jim to dojde nebo ne). V každé skupince byl jeden předseda, který měl dotazník
a ptal se všech na zadané otázky, přičemž ti mohli odpovídat pouze ano/ne. Charaktery ve hře popsané, nám ale
připadaly příliš typizované, příliš jednoduché, přímočaré. Jan Klouda a Dominik Franěk si proto dali tu práci a
postavy ozvláštnili tak, aby jejich životy měly více vrstev, aby byly komplikovanější. Tak například bývalá
imigrantka později zbohatla a ostatní imigranti/nižší vrtvy pro ni tedy mohou znamenat spíš ohrožení majetku ->
jaký k nim má tedy vztah. Nyní už lze volit obě možnosti a odpověď zdaleka není tak snadná. Po aktivitě
proběhla úplně výborná debata o postojích a pohledech na věc a hlavně obhajování těchto postojů, lidem, kteří
znali původní verzi, se ozvláštnění líbilo. Někteří Evropané (i Češi) byli ale zklamáni tím, že nebudou hrát
danou roli celý den, jak někteří čekali. Materiály k charakterům i dotazník jsou součástí přílohy (dotazník byl
shodný pro všechny charaktery).
Po obědě jsme dokončili aktivitu European Citizen započatou 2. dne. Na zem jsme umístili maketku člověka
podobnou těm s vlaječkami na zdi, měl ale tu pěknou vlaječku s hvězdičkama. Na něj pak vedoucí aktivity
umísťoval ty kladné/záporné/neutrální cedulky, které se na různých Evropanech opakovaly, navíc jsme zběžně
probrali, zda se cedulky na zdi během týdne hodně obměňovaly. To se, upřímně řečeno, moc nepovedlo,
obměňovaly se jen velmi málo, aktivita byla spíše průměrná.
Další aktivita byla osvěžující. Uvedli jsme ji zhruba takto: „Na projektech se máme naučit hodně věcí a většina
z nich je o komunikaci. Především o komunikaci v cizím jazyce... Nemáte toho už plné zuby?! Příští hodinu
můžete strávit jakkoli chcete, v nejlepším případě dělejte něco společně, hrajte Easy games, jděte na procházku,
nebo věnujte aktivitu sebereflexi, každopádně ale platí jedno pravidlo! Nesmí se mluvit, Don't say a word!“ Po
vyřčení těchto slov už nikdo nic neřekl, pouze jeden z Maďarů doladil atmosféru puštěním známého songu
Sound of Silence od skupiny Simon&Garfunkel do sálových reproduktorů. Všichni se ve skrytu duše zaradovali,
že si užijí celou jednu hodinu bez toho, že by jim nejmenovaný člen belgické skupiny sdělil „I'm a psychopath“
(což byla nejdelší anglická věta, kterou ovládal, a proto se jí chlubil 2milionkrát denně).
Nu, a po navození uklidňujícího rozjímání a všeobecné duševní relaxaci jsme se vrhli na Final Evaluation.
Uspořádali jsme ji formou ruky (jako RFT) velké asi 3x3m. RFT probíhal hromadně, každý naráz mohl jít
samostatně k ruce a napsat do prstů, co ho nejvíce na projektu zasáhlo. Shrnutí aktivity se bravurně zhostil jeden
z nejoblíbenějších lidí na všech projektech, kde jsme kdy byli, Ital Lorenzo. Nechtěli jsme sami hodnotit vlastní
projekt, a proto jsme ho požádali, zda by se shrnutí ujal (výsledná ruka je součástí přílohy).
Tím byl projekt ve Stachách zakončen a večer proběhla závěrečná Farewell party, kdy měl každý svůj „personal
envelope“, kam mu ostatní psali poštu, také jsme rozdali pizzy vítězům Týdenní hry na zabíjení, a jinak jsme
slavili úspěšný a radostný týden (video z FinalParty je součástí videopřílohy... Jan Klouda se po FinalParty
zařekl, že už nikdy nebude pít a skutečně to něklik týdnů vydržel... než své předsevzetí pozměnil na max. 5 piv
na večer... což je pouhá třetina jeho obvyklého standardu).
Reflection time probíhal hromadně na velké ruce a už jsme se mu věnovali výše.
8. Den Visit of Prague
Ráno jsme vytáhli několik lidí z nitra kanalizačnho systému, posnídali jsme, poklidili a vyrazili. Odjezd proběhl
dle plánu v 8.59. Ale to byla zhruba poslední věc, která toho dne proběhla dle plánu. Jestli jsme se doteď
víceméně chválili, osmý den si budeme sypat popel na hlavu. Vzhledem k FinalParty se odpovědné jádro české
skupiny nedostatečně ujistilo, zda je vše v Praze zařízeno, jak mělo a především, zda participanti vědí, co mají
vědět.
Jedna část Čechů zůstala ve Stachách, dopoklidila, sbalila věci a odvezla naše vybavení a věci, které budou
součástí přílohy, do Budějovic. S tím nebyl asi žádný problém, pomineme-li poněkud drastický způsob, jak
vyřešit situaci ohledně rybiček v akváriu.
Druhá část Čechů provedla Evropany Prahou, resp. od Malovanky na Pražský hrad, a poté na Strahov, kde jsme
se ubytovali. Tady už problém byl. Zaprvé hned po výlezu z autobusu si Pierre odběhl do obchůdku vzdáleného
15m pro cigarety a vrátil se až za čtvrt hodiny, neznámo odkud. Tím poskytl ostatním přebytek času na to, aby
se ptali na to, zda bude oběd v menze nebo jinde nebo nebude, nebo zda bude večeře a co svačina, a tak dál.
Tyto informace bohužel měla pouze třetí skupina Čechů a navíc se během dne změnila (pravděpodobně jen
jednou se změnila, ale hádáme, že to mohlo působit tak, že se měnila každých 5 minut). Cestou na Hrad Češi
výrazně nedoporučili Evropanům měnit si peníze v kurzu cca 1euro=20Kč (kurz ČNB tou dobou 28) v domnění,
že přece někde na Malé straně musí být lepší kurz. Nebyl. To vedlo k nemalému rozladění. Další rozladění
zavinilo několik cizinců tím, že se na nádvoří hradu ztratili a především pak samotní Češi, kteří se eufemisticky
řečeno sprostě pohádali, a každý tvrdil Evropanům něco jiného. Část znechucených Evropanů se vydala
objevoval Prahu na vlastní pěst, část odešla s částí Čechů na Strahov, část vystála spolu s jedním Čechem frontu
na katedrálu sv. Víta, kde se velmi podivili nápisu na jednom z oken (zhruba „K památce stého výročí založení
České podnikatelské pojišťovny“), viděli Prahu z hůry, prošli Malou stranou a víceméně v poklidu dorazili na
Strahov, kde už ale druhá ze skupin více než hodinu čekala na chodbě na koleji, protože je vrátný z
administračních důvodů nechtěl nechat se ubytovat (nakonec se ukázalo, že se zmýlil, ale tím už čas ani zbytek
úsměvu nevrátil). Jakmile bylo možné se ubytovat a osprchovat, tak začlo pršet a z Prahy si tedy nikdo zrovna
úžasné vzpomínky neodnese.
Večer jsme pozvali ty Evropany, co zůstali na Strahově, na pizzu do Rychty, a potom jsme je dovedli do
RockCafé, kde byl sraz s ostatními. Tolik k nesnázím, zbytek dne byl prima, tančilo se, povídalo, veselilo. Jako
náhradu za zmařené odpoledne v Praze jsme provedli zájemce noční Prahou (tak je nakonec nejkrásnější).
Tento den už RFT ani Leaders' meeting neprobíhal
9. Den Departures
Nic zvláštního se nestalo. (Krom toho, že Carminemu sežral bankomat kartu, ale to opravdu nebyla naše chyba,
má prostě takové bezpečnostní opatření a zapomněl na něj).
•Uveďte, které činnosti byly největším přínosem pro interkulturální vzdělávání a/nebo osobní rozvoj účastníků.
Činnosti s největším přínosem pro účastníky byly pravděpodobně Interkulturní večery (ICE), European Town,
Diskuze k European Style, Quality street, Panoramic Wheel, Communication acitivity, Dynamic Speaking.
Podrobné popsání aktivit spolu s jejich průběhem a odezvou mezi účastníky je uvedeno o bod výše.
•Připojte denní program.
Viz. Elektronická příloha + vytištěný program v detailech a jeho zvětšená verze, která byla pověšena na stěně
během celého projektu.
B. Příprava
Vysvětlete prosím, jak jste projekt připravovali v rámci své skupiny a s Vašimi partnery (schůzky, aktivity, komunikace atd.).
O pořádání výměny jsme začali uvažovat zhruba v září 2006, kdy jsme se vrátili z našeho druhého projektu
v Itálii. Silně ovlivněni tím, že mnoho účastníků tohoto i předchozího projektu se s námi chtělo setkat i v naší
rodné zemi, jsme souhlasili, že bychom se mohli o pořádání vlastního projektu pokusit. Původní nadšení brzo
opadlo, když jsme si uvědomili, kolik času a energie bude třeba věnovat přípravě akce takového formátu. Nejprve
jsme měli v plánu podat program k uzávěrce 1. ledna, ale nebylo v našich a lidských silách celou věc do této
doby dokončit. Byli jsme překvapeni až zaskočeni tíží problémů nesmírných rozměrů, jež se začaly vršit krátce po
zabřednutí do serióznějších úvah o celé formě organizace. Nechtěli jsme totiž přípravu zanedbat a podcenit.
Stále živé byly naše vzpomínky na první projekt s Carminem, kterému jsme se chtěli alespoň vzdáleně přiblížit.
S respektem jsme pohlíželi na jeho práci a v skrytu duše doufali, že bychom se i my jednou mohli stát obdobně
váženými a zkušenými osobnostmi v čele mezinárodní výměny názorů, zkušeností a pocitů. Prvotní hrubé obrysy
aktivit v našich myslích se začaly měnit v konkrétní program v průběhu dalších měsíců. Pod tlakem nevydařené
první uzávěrky se v nás, bohatších touto krušnou zkušeností, vzepjala touha vše stihnout a dotáhnout do konce
k 1.březnu. Na začátku jsme přemýšleli, jak si nejvýhodněji rozdělit přípravu všech záležitostí, které bude třeba
zařídit. Jelikož naše spolupráce v rámci občanského sdružení trvá už delší dobu, měli jsme situaci poněkud
ulehčenou o to, že jsme od začátku měli poměrně konkrétní představu o tom, jakou činnost by kdo mohl
vykonávat. Rozdělili jsme se na několik samostatných pracovních jednotek a započali čile kooperovat. Někdo se
soustředil na dopravu, někdo na ubytování, jiný měl zase na starosti komunikaci s účastnickými skupinami či
mediální propagaci projektu. Zároveň měl každý z nás za úkol připravit několik aktivit do Week programu.
Společně jsme se shodli na tématu a názvu projektu, a také na jeho přibližné formě – tj. tématické rozdělení dnů
(European Day, Citizen, Nature, Town...) Následně jsme vymysleli nahrubo aktivity, které by se v jednotlivých
dnech mohly objevit. Vše jsme sepsali do první pracovní verze programu a každý si mohl vybrat, jakou aktivitu
bude chtít připravovat. Stanovili jsme optimální počet lidí pro přípravu každé aktivity, a to dvě osoby. Úkolem této
dvojice bylo sepsat, jak bude aktivita probíhat, co při ní budeme potřebovat, jaké jsou její cíle, s jakými problémy
se u ní můžeme setkat, jak by se ony problémy daly co nejefektivněji řešit, a další věci týkající se počtu
zúčastněných participantů atp. Až do tohoto okamžiku jsme se scházeli většinou všichni a osobně, po rozdělení
úkolů již naše komunikace a spolupráce probíhala spíše elektronickou formou – to bylo způsobeno tím, že každý
se soustředil na svůj hlavní úkol (doprava, ubyování...), který byl plně v jeho kompetenci a ostatní prakticky
jenom pravidelně obeznamoval s vývojem dění prostřednictvím internetové konference. Příprava každé aktivity
se navíc týkala pouze dvojice, maximálně trojice organizátorů, takže nebylo potřeba konzultovat své nápady se
všemi, což by bylo i zbytečně časově náročné. Navíc je naše důvěra ve členy našeho občanského sdružení
bezmezná. Ti se nadto vyznačují mimořádnou měrou osobní zodpovědnosti, a proto bylo už z principu
nemyslitelné, že bychom něco opomněli. Alespoň jsme si to mysleli. Úroveň komunikace v naší skupině byla
proměnlivá. Ve výsledku jsme se však vždy dobrali zdárného souznění našich názorů v zapeklitých momentech,
jichž nám ony vlahé jarní měsíce měly přichystat ještě mnoho. Dost ale o vnitřní komunikaci. Ptáte se, jak
probíhala komunikace s účastnickými skupinami? Inu, nebylo to zlé. Již od počátku úvah o uspořádání projektu
jsme měli přibližnou představu o tom, které skupiny bychom chtěli pozvat – jednalo se o lidi, které jsme znali
z předchozích výměn v Itálii a Estonsku. Díky velkému množství navázaných kontaktů na těchto projektech nám
odpadl problém se sháněním účastníků, neboť ti se sami téměř předháněli v tom, kdo k nám bude moci přijet.
Nevíme, nakolik to bylo ovlivněno dobrou pověstí českého piva, případně jaký podíl měla naše prezentace ČR
v průběhu projektů, jichž jsme se zúčastnili, ale faktem zústává, že otázka, kdo přijede, byla vyřešena poměrně
brzy. Komunikací se skupinami byl pověřen pouze jeden člen naší skupiny. Svou roli zvládl na výbornou. Na
projekt jsme si mimo to pozvali samé milé participanty, takže s nimi nebyl problém komunikovat:) Opět o jednu
starost méně. Osobně jsme se s leadery jednotlivých skupin (mimo setkání v rámci předchozích projektů) setkali
před projektem pouze na APV, o níž pojednává další část. Jedinou skvrnkou na jinak poměrně bezproblémovém
procesu přípravy našeho projektu byla drobná nepříjemnost, týkající se doručení 3rd Part, zaslané belgickou
skupinou. Pošta nám ukázala svou odvrácenou tvář, a tak se chvíli i zdálo, že budeme muset uspořádat projekt
bez Belgie, k čemuž se skutečně schylovalo, když byla původní žádost o grant odeslána bez uvedení této
skupiny v seznamu účastníků, a po upravení rozpočtu (odečtení jejích nákladů). Vše se ale nakonec po několika
mezinárodních telefonátech (dokonce i po jednom od leadera belgické skupiny do pražské pobočky ČNA) zdárně
vyřešilo. Čím více se projekt blížil, tím větší nervozita v naší skupině počínala bujet. I přes mírné rozpory se ale
vše nakonec obešlo bez ublížení na zdraví a v mezích zákona:)
Uspořádali jste úvodní přípravnou návštěvu?
Ano
Ne
Pokud ano, uveďte prosím data a místo konání a připojte skutečný program. Jak vám úvodní přípravná návštěva pomohla při
organizaci projektu?
Ve dnech 15.7.-17.7.2007 jsme uspořádali úvodní návštěvu k projektu. První den jsme ihned po příjezdu
účastníků do Prahy vyrazili do vesnice Stachy, kde projekt nakonec probíhal. Zde byl nejprve přichystán oběd a
poté jsme leaderům ukázali pokoje, vybavení hotelu, společenskou místnost a blízké okolí. Podnikli jsme i menší
procházku po vesnici, zakončenou návštěvou a rozhovorem s panem starostou. Tento zemitý muž nám přitom
přichystal nejedno překvapení, ať už neformálností svého slovního projevu, či bezprostředností v chování vůči
zástupkyni estonské skupiny. Po audienci u hlavy vesnice jsme se odjeli trochu uvolnit do místního kempu, kde
jsme se přibližně dvě hodiny slunili a koupali. Všem účastníkům učarovala kromě idylické šumavské scenerie
především dvojice ochočených čuníků, která se proháněla tábořištěm. Vůdce italské skupiny Carmine si je
zamiloval dokonce natolik, že si je chtěl vzít s sebou domů (ale jak známe jeho proslulý apetit, nejspíš by to pro
ně nedopadlo dobře). Po příjezdu do Českých Budějovic jsme naše hosty ubytovali v hotelu KIT a dali jim na
chvíli rozchod a čas na vybalení věcí. Navečer jsme s nimi šli do pizzerie Regina, kde jsme se občerstvili,
pohovořili o tom, co kdo od projektu očekává a jak se na něj těší, a večer jsme zakončili v místním klubu Černej
Velbloud (ačkoliv jsme původně měli v plánu jít hrát bowling, ten byl ovšem kvůli únavě valné většiny
zúčastněných vypuštěn z programu).
Dalšího dne jsme se ráno sešli v hotelu, kde pro nás byla připravena konferenční místnost, ve které jsme
představili vedoucím jednotlivých skupin naši vizi programu projektu a po dohodě a debatě s nimi jsme některé
jeho části upravili, vypustili, či přidali. Celá diskuse se z naší strany nesla v poměrně nervózním duchu, neboť se
jednalo o naši první APV a nebyli jsme si zcela jisti, jak se budou námi navrhované a vymyšlené aktivity leaderům
zamlouvat, ale nakonec jsme dospěli ve všech důležitých otázkách ke shodě a program byl schválen. Po
skončení představení programu jsme opustili hotel KIT a vydali se na oběd do nedalekého hotelu Gomel, kde
jsme poobědvali. Následně jsme opět ponechali našim návštěvníkům čas na osobní aktivity, prohlídku města či
nákupy, a sami jsme přitom odjeli připravovat večerní pohoštění na zahradě domu jednoho z členů české
skupiny. Kolem sedmé hodiny večer jsme vůdce skupin odvezli autem na zmiňované místo a zatopili pod grilem.
Celý večer se nadmíru vydařil a ještě dlouho po jeho skončení jsme museli leadery přesvědčovat, že tak moc
toho opravdu nesníme každý den, ale jen výjimečně:) Po ukončení hostiny jsme všechny opět odvezli na hotel.
Další den jsme s nimi vyrazili na nádraží v Českých Budějovicích, odkud jsme odjeli vlakem do Prahy, kde jsme
APV oficiálně ukončili.
Největší přínos APV byl v ujasnění si detailů některých součástí programu a dohodě o pomoci leaderů
s některými aktivitami. Zároveň jsme si ujasnili, co všechno od nich budeme potřebovat a o čem by si ještě před
projektem měli pohovořit se členy svých skupin.
Program APV je součástí přílohy.
C. Organizace praktických záležitostí
Popište prosím, jak byly zorganizovány praktické záležitosti:
•jak bylo řešeno logistické a technické zázemí (doprava, ubytování atd.),
•jaké jazyky byly nejčastěji používány při plánovaných aktivitách a ve volném čase, jak byla poskytována jazyková
podpora,
•jak byste zlepšili praktickou a logistickou stránku projektu, kdybyste jej měli zopakovat.
S vybráním ubytování pro náš projekt byly drobné problémy. Původně jsme věřili, že projekt
uspořádáme v končinách poblíž městečka Lipno nad Vltavou. Leč ve výsledku se tato volba stala
neuskutečnitelnou po neshodách s hotelem. Na výběr hotelu nám tedy kvůli této nepříjemnosti
zbývalo pouze málo času. Jsme však zvyklí i z jiných organizačních akcí, které jsme podnikli, řešit
tyto náhlé komplikace. Nezalekli jsme se tedy toho vrhnout se znovu do víru procházení
internetových stránek hotelů a snad i využívání svých známostí k získání nového přístřeší, kde při
projektu složíme hlavu. Získali jsme tři favority, však již ten první nás natolik oslovil, že zcela zviklal
naši vůli navštívit i ony dvě další destinace. Tedy jaké byly ty nesporné přednosti a proč ochably
naše snahy na další cestu? Především se tento hotel vyznačoval neobyčejnou vhodností ke konání
našeho projektu. Jak jsme sami zmínili, během první návštěvy tohoto místa jsme zde projekt přímo
viděli. Již zmíněný velký sál vybízel ke konání skupinových aktivit a pohodlné gaučíky na chodbách
k rokování během Reflection timů. Příjemná obsluha byla také vítanou změnou po předchozích
zkušenostech. Velká zahrada s možností pořádání sportovních klání a grilování nám též učarovala.
Byli jsme natolik rádi, že jsme si nevšimli snad jej jedné drobnosti, a to manželských postelí ve
všech pokojích, leč tento problém se ukázal být překonatelným a nepůsobil veskrze problémy.
Pokud se podíváme na technický aspekt, tak musíme říci, že jsme s tím, jak jsme projekt v tomto
ohledu zabezpečili, spokojeni. S prací s technikou nemáme vcelku problémy, jak již vyplývá
z našeho zájmového zaměření na tvorbu filmů. Věci jako kamery, mikrofony, audio mixážní pult,
stativy, studiová světla či spoustu kabelů vlastníme běžně. Jedinou technickou věcí, kterou jsme si
museli půjčit, byl zmíněný projekor s plátnem. Za technické vymoženosti, kterými náš projekt
oplýval, jsme byli i participanty a leadery mnohokrát chváleni. Myslíme si tedy, že tuto věc jsme
dokázali zvládnout poměrně dobře.
Úředním jazykem našeho projektu byla angličtina. Jiné jazyky jsme prakticky nepoužívali. Snad jen
v národních skupinkách čas od času padlo nějaké to mateřskojazyčné slovo. Snažili jsme se tyto
situace řešit třeba vhodným mícháním skupinek i při tak banálních aktivitách jako je krmě. Naši
participanti byli velmi schopní v komunikaci, takže jedinou jazykovou podporou, kterou jsme se
rozhodli vložit do našeho projektu, byl „Survival dictionary“, kde se psaly důležité formulace
v jazycích všech zúčastněných skupin.
S průběhem celého projektu jsme byli neskonale spokojeni a technické a logistické zázemí patřilo
k jeho vrcholům. Byla to snad nejlépe zajištěná část projektu. Zní to snad jako samolibost, ale jak
jinak říci, že se to skutečně povedlo. Snad jen dodat, že nás to samotné vyvedlo z míry a dosud
tomu trochu nevěříme.
D. Finanční aspekty
Popište prosím své zkušenosti se sháněním dalších příspěvků na tento projekt (doplňujících grant z programu Mládež v akci).
Uveďte, zda pro vás bylo obtížné tyto další finanční prostředky získat.
Jsme občanské sdružení, takže se čas od času poohlížíme po možnostech finanční podpory našich
bohulibých aktivit. Větší úsilí, které přineslo i úspěch, jsme tomu však věnovali až teď v souvislosti
s projektem.
Podařilo se nám získat přispěvek 10 000Kč od Jihočeského kraje, který musel být využit na dopravu po
Jihočeském kraji. Nebyl velký problém ho získat. Žádost měla 2 stránky a navíc už jsme s Krajem dříve
spolupracovali, jeden z členů AP se podílel na pořádání českobudějovického Majálesu. Naopak vyúčtovat
pro Kraj bylo pomalu náročnější, než pro Vás.
Další příspěvek nám poskytl MOTOR JIKOV group a.s., jelikož maminka jednoho z členů v této firmě
pracuje.
E. Zapojení mladých lidí
Vysvětlete prosím, jak byli vybíráni účastníci a sestaveny skupiny. Vysvětlete, jak byli mladí lidé zapojeni do každé fáze
projektu: přípravy, realizace, navazujících aktivit / hodnocení.
Oslovili jsme leadery zahraničních skupin, se kterými jsme se v průběhu několika projektů seznámili. (EST, ITA –
organizovali projekt, kterého se naše skupina zúčastnila, POL, HUN, BEL – skupiny, které jsme na nich poznali).
Všichni nám postupně přislíbili účast a sestavení skupin jsme nechali čistě na jejich uvážení.
Do přípravy byly skupiny zapojeny takto: Na APV, které se zúčastnili leadeři všech skupin, jsme jim přednesli návrh
programu, který se bude konat na projektu. Sami pak měli možnost o programu, ubytování, stravování a podobných
věcech diskutovat a navrhovat, co by jim více vyhovovalo. Podle jejich přání byl program následně mírně upraven.
Kromě toho dostali za úkol vymyslet svůj typický den – v kolik vstávají, obědvají, chodí spát, co v průběhu dne
nejčastěji dělají, nějaké typické aktivity pro jejich zemi apod. Z tohoto se následně vycházelo pro tvorbu celodenního
programu 6. dne - European Day.
Posledním úkolem skupin bylo vymyslet jakékoliv představení na téma „Událost z historie mého národa, na kterou se
možná díváte jinak než my“ a připravit pohoštění z jejich typických jídel, pití, sladkostí..
Realizace: Každá skupina měla za úkol v rámci ICE zrealizovat své připravené představení, připravit co nejlepší
hostinu pro ostatní skupiny a prostě vytvořit příjemnou atmosféru po celém dni. Kromě toho nám ale v průběhu
projektu mnoho lidí pomáhalo, když jsme potřebovali. Například s vedením diskuze, organizováním a vymýšlením
aktivit a s celkovým hladkým průběhem projektu.
Navazující aktivity: Původně jsme zamýšleli, že by bylo dobré, kdyby každá skupina napsala nějaký článek do novin o
projektu, kterého se zúčastnili, aby se i širší veřejnost dozvěděla, že něco takového existuje a měla představu, co
účast na zahraničním projektu znamená. Nakonec se bohužel tato navazující aktivita nekonala. Někteří participanti
však vytvořili audiovizuální materiál nebo alespoň kolekce fotografií z projektu, které umístili na web projektu
www.czproject.eu.
Hodnocení: Předem jsme s Benovou (BEL) pomocí vymysleli jakýsi dotazník, ze kterého jsme se měli dozvědět, jak se
komu projekt líbil, co od něho očekával a zda se mu jeho očekávání splnilo. Jestli byli participanti spokojeni s jídlem,
ubytováním, celkovou organizací, programem, tématem a jak si s ostatními rozuměli. Tento dotazník jsme všem
rozdali na konci projektu a pomocí stupnice 1 (nejlepší hodnocení) – 5 (nejhorší) zhodnotili, jak byli spokojeni.
F. Interkulturní rozměr
Vysvětlete prosím, jak jste ve Vašem projektu řešili následující otázky:
•komunikaci mezi účastníky (např. jak jste se vyrovnali s jazykovými problémy, pokud se vyskytly),
•interkulturní učení,
•rozvoj vzájemného porozumění, tolerance a boj proti rasismu.
Komunikace mezi účastníky: Komunikace v angličtině téměř nikomu nedělala problémy. Jen belgická skupina měla
několik členů (Cedric, Fakhria), kteří anglicky téměř neuměli, takže komunikovali jen francouzsky, popřípadě italsky.
Všichni ostatní z belgické skupiny ale ochotně překládali. Jak jim, aby věděli, co se děje, tak nám ostatním, abychom
jim rozuměli a věděli, co nám chtějí říct. Některé participanty to navíc motivovalo k tréninku své francouzštiny. Takže
následně nebyl s komunikací žádný problém. Ostatní mluvili anglicky na tak dobré úrovni, aby mohli vyjádřit, co chtějí
a potřebují a zároveň rozuměli ostatním.
Interkulturní učení: V průběhu projektu bylo mnoho možností, jak se o ostatních národech, zemích a jejich jazycích
dozvědět něco víc. Například v průběhu ICE, kdy každá skupina prezentovala určitý úsek historie vlastní země, ostatní
pochopili jejich pohled na danou událost, dozvěděli se něco nového a čemu nerozuměli nebo co chtěli vědět navíc, na
to se zeptali. Další příklad: Po celou dobu na stěně visel plakát s předepsanými výrazy v angličtině a každá země měla
vlastní kolonku, kam dopisovala názvy ve svém jazyce. Každý mohl připsat frázi nebo slovíčko, které ho zajímalo, jak
vypadá v jiných jazycích. A že tato činnost měla úspěch, bylo vidět, protože za chvíli byl papír plný a neustále byl
někdo vidět, jak tam připisuje další a další výrazy. Kromě toho byl dostatek volného času, kdy se účastníci spolu
dávali do řeči, poznávali se navzájem a mohli se bavit o všem, co je zajímá. Asi nejpříjemnější formou poznávání byly
ochutnávky v rámci ICE, kdy si každá skupina připravila „hostinu“ pro ostatní, takže každý mohl ochutnat, co je pro
danou zemi typické (uzeniny, sladkosti, sušěnky, pití..). Ale i při „běžných“ jídlech seděli lidé u stolů v drtivé většině
případů v mezinárodních skupinkách a využívali tak těchto chvil kromě pojídání i k povídání a poznávání se.
O vzájemném porozumění a toleranci se nijak veřejně nemluvilo, ale spousta účastníků to přímo prováděla. Zpočátku
bylo pro některé těžké zapojit se do aktivit, diskuzí, říci svůj názor a vůbec komunikovat v angličtině. Ale tím víc se
ostatní snažili zapojovat je do hovorů, do her apod. Postupně bylo vidět, jak z nich opadávají zábrany, jsou veselejší a
více se kolektivně zapojují. Přestože byli tací, kteří se báli mluvit anglicky, všichni byli trpěliví a snažili se pomoct a
překonat to. Při některých diskuzích, především o European Town, se rozebíral vztah k muslimům (taky jich na
projektu několik bylo) a dalším menšinám. Praktické řešení tolerance se odehrávalo u stolu, mluvím teď o speciálních
jídlech pro vegetariány a muslimy, což kupodivu není až taková maličkost, na Leaders‘ meetinzích se toto téma
probíralo téměř denně, ať už v dobrém slova smyslu, nebo špatném.
Co se týče učení k toleranci a porozumění během aktivit, tak na toto téma byla zaměřena především hra Quality Street,
na sociální otázky zase European Town a diskuze po něm.
Uveďte prosím, které aktivity nejvíce přispěly k interkulturnímu učení účastníků.
Toto je již uvedeno o bod výše a ve výčtu celého programu výměny.
G. Výsledky
Popište prosím, čeho jste touto výměnou dosáhli, například s ohledem na:
•plánované cíle projektu,
•osobní rozvoj účastníků (včetně individuálních cílů učení),
•priority programu Mládež v akci (jejich výčet naleznete v Průvodci programem).
Tento projekt naši skupinu bezpochyby výrazně obohatil zkušenostmi pramenícími z pořádání poměrně
velké akce, umožnil nám uvědomit si rozsah svých možností, ale i jejich hranice, zvýšil naši sebedůvěru
v rámci organizace akcí spojených s kulturními výměnami a ostatními prostředky evropské integrace, a
v neposlední řadě po sobě zanechal spoustu nezapomenutelných zážitků a vzpomínek .
Účastníkům jsme se snažili ukázat náš pohled na to, co si vlastně pod pojmem „Evropa“ dnes
představujeme, a byli jsme velmi rádi, že jsme měli možnost náš a jejich náhled porovnat. Zároveň jsme,
jako ostatně na každém projektu, se zájmem objevovali drobné kulturní a společenské rozdíly, které nás
(evropské národy) od sebe odlišují, ale rovněž i stmelují.
Snažili jsme se uspořádat výměnu, postavenou na základních principech, jež jsme poznali na projektech,
jichž jsme se předtím zúčastnili, ale nebyli bychom to my, kdybychom se nesnažili vnést do této šablony
i své originální prvky a zanechat na ní stopy svého rukopisu. To se nám dle našeho soudu a podle ohlasů
z řad účastníků podařilo. Jelikož tento cíl, tedy uspořádat takovou výměnu, která by snesla srovnání
s těmi, na kterých jsme už byli, a vnést do celé věci i něco ze své osobitosti, byl pro nás tím
nejhlavnějším, jsme po skončení projektu s jeho průběhem i dopadem nadmíru spokojeni.
H. Dopad projektu
Komu kromě účastníků přímo zapojených do projektu přinesla výměna prospěch?
Vysvětlete prosím dopad projektu na místní úrovni a zapojení místních obyvatel do něj.
Původně jsme zamýšleli několik aktivit s lidmi ze Stach, několikrát jsme mluvili se starostou, ale nakonec
jsme téměř od všeho upustili. Plánovali jsme fotbalový zápas mezi cizinci a obyvateli Stach, byl už
domluvený den a hodina, ale na poslední chvíli se vše odvolalo. Kvůli špatnému počasí jsme museli
pozměnit program a nakonec v něm nezbylo místo pro zápas a ani k tomu nebyly vhodné podmínky.
Dále jsme naplánovali setkání učitelek z tamější školy s cizinci, aby se o projektu něco dozvěděly a
mohly popřípadě v tomto směru pokračovat. Sice byl malý problém v tom, že neuměly pořádně anglicky,
ale to bychom vyřešili překládáním. Nakonec na smluvenou hodinu přišla jen jedna studentka, která měla
zájem se o projektu dozvědět. S cizinci strávila asi hodinu a vzájemně v angličtině komunikovali.
Na závěr bylo domluveno, že se tytéž učitelky, popřípadě i jiní obyvatelé Stach, přijdou podívat a zároveň
rozloučit na naši závěrečnou párty. Od toho jsme ale upustili z toho důvodu, že z učitelek by nikdo
nepřišel a z rozhovoru se starostou vyplynulo, že se na party chystají jen samí chlapi, kteří se těší na
estonské holky a na pití zdarma.
Proto zapojení místních obyvatel nebylo tak velké, jak jsme původně zamýšleli a očekávali, ale jako velký
přínos vidíme to, že se pro projekty nadchl další člověk, i když to byl bohužel jen jeden.
Dále pak pochopitelně naše výměna přinesla prospěch českému hospodářství, jelikož jsme většinu
prostředků na projekt utratili v ČR, především ve Stachách a v Praze. Myslíme si, že tohle je na projektech
úplně kouzelná věc. Česká republika odvádí peníze do Bruselu a ten je potom redistribuuje zpět, ale
NAVÍC se 40 mladých lidí naučí spoustu věcí o sobě navzájem, o sobě samých a o tématu, sblíží se a mají
zážitek na celý život.
I. Zviditelnění
Popište prosím:
•jak jste zajistili zviditelnění podpory tohoto projektu, kterou jste obdrželi z programu Mládež v akci,
•jak Váš projekt přispěl k propagaci programu Mládež v akci.
Především jsme celý projekt několikrát prezentovali na internetových stránkách našeho občanského
sdružení, kam chodí denně víc než 100 skutečných lidí. Též jsme vytvořili stránky přímo pro projekt.
Máme v plánu umístit na naše stránky výtah zajímavých věcí z této zprávy, konkrétně z průběhu projektu,
věříme totiž, že by to mohlo leckteré čtenáře nadchnout k pořádání podobného projektu nebo alespoň
účasti na něm.
Měli jsme dobrou vůli prezentovat informaci o tom, že se pořádá takový a takový projekt ve Stachách
v lokálním a regionálním tisku, ale přiznáváme, že toto jsme nezvládli, resp. člen našeho týmu, který
k tomu byl pověřený, měl starosti a problémy, které mu bránily se tomu plně věnovat.
A samozřejmě jsme o programu MvA a našem projektu poreferovali v tom nejlepším světle všem našim
známým. Slyšeli jsme, že bylo zjištěno, že když jeden člověk něco nadšeně vychválí nebo naopak pohaní
svému okolí, dozví se to do v blízké době 400 lidí. A nás je 8, představte si to! ☺
J. Hodnocení a navazující aktivity
Popište prosím, jaké hodnotící aktivity jste prováděli se svými partnery i v rámci každé skupiny, a to jak v průběhu výměny, tak
po jejím skončení. Naplánovali jste nějaké navazující aktivity (např. nový projekt v rámci programu Mládež v akci, dlouhodobý
kontakt s partnerskou skupinou nebo skupinami atd.)?
Každý den byl prostor pro jednotlivé skupiny, aby se po večeři na hodinu sešly a zhodnotily uplynulý
den. V tomto čase diskutovali účastníci a jejich leadeři o programu, organizaci a hodnotili, jak se jim den
líbil či nelíbil. Každá skupina si musela namalovat na papír dlaň a ke každému prstu připsat poznámky,
které se týkaly uplynulého dne. Pod palec se psalo „good things“, do ukazováčku „point“, do
prostředníčku „fuck“ , do prsteníčku „feelings“ a do malíčku „little things“. Následně se sešli leadeři
všech skupin a přednášeli za celou jejich skupinu, co si o celém dni myslí, o všem se samozřejmě
diskutovalo a každý se mohl vyjádřit k čemu chtěl.
Kromě tohoto celodenního zhodnocení byl často prostor pro zhodnocení i jednotlivých aktivit přímo po
jejich skončení. Záleželo na typu aktivity a na náladě, která v tu dobu zrovna panovala.
Největší hodnocení proběhlo na závěr celého projektu, kdy na zemi byla nakreslená obrovská ruka a
každý do ní mohl napsat, cokoliv chtěl (princip byl stejný jako u malé ruky viz výše). Každý se do této
aktivity zapojil a bylo vidět, že všichni mají opravdu co říct, ať v dobrém nebo špatném. V náš prospěch
ovšem musíme říct, že většina poznámek byla pozitivní☺
☺
V průběhu projektu se maďarská skupina rozhodla, že uspořádají příští projekt oni, což bylo uvítáno
s velkým nadšením, protože se všichni těšili na příští setkání.
Máme spolu s Italy v hlavách nápad spolupracovat na našich aktivitách, i těch mimo program MvA, zatím
jsme ale velmi vytížení kvůli škole a pracem po projektu. Uvidíme, co budoucnost přinese.
K. Šíření (zhodnocení) výsledků projektu
Popište prosím podrobně opatření, která jste podnikli s cílem šířit výsledky projektu a propagovat osvědčené metody.
Především jsme si dali velmi záležet s touto závěrečnou zprávou a hlavně částí IV. Naše nápady a postupy, o
kterých si myslíme, že jsou dobré a fungují, jsme, věříme, dostatečně zdůraznili. Též posíláme rozsáhlou přílohu.
Doufáme samozřejmě, že některé naše nové aktivity se líbily i našim evropským přátelům a využijí je na svých
vlastních výměnách. Autorská práva si nevyhrazujeme ;) A v neposlední řadě Vám velmi rádi cokoli podrobněji
vysvětlíme, když budete mít zájem.
Podnikli jste další opatření pro zhodnocení výsledků projektu a navazující aktivity?
Ano
Ne
Pokud ano, popište je prosím.
Na konci projektu jsme rozdali účastníkům dotazníky, které nám pomohl vytvořit belgický leader Ben. Jejich
výstupem bylo hodnocení různých atributů Výměny. Vzorový dotazník je součástí přílohy.
I mimo tento dotazník nám však mnoho účastníků vyjádřilo své dobré pocity až nadšení z projektu, což nás
samozřejmě velice těší a hřeje u srdce =) Obdrželi jsme dokonce pochvalný dopis od ČNA, kterého si velmi
vážíme.
K jakýmkoliv dalším vyjádřením podpory a podnětným kritikám sloužil a slouží již několikrát zmíněný web projektu
(www.czproject.eu)
L. Integrace mladých lidí s omezenými příležitostmi
Zahrnoval Váš projekt mladé lidi s omezenými příležitostmi (kteří čelí podmínkám ztěžujícím jejich zapojení do společnosti, viz
hlavní typy znevýhodnění uvedené níže) a/nebo zvláštními potřebami (omezená pohyblivost, zdravotní péče atd.)?
Pokud ano, vysvětlete prosím, jak jste přizpůsobili konkrétním potřebám těchto účastníků program aktivit.
S výjimkou vegetariánů a muslimů nikdo žádné zvláštní potřeby neměl. Kouření za nijak zvláštní potřebu nepovažujeme, ale
vyhradili jsme pro něj místo mimo Activity room (ovšem hned vedle).
Pokud se pobytu účastnili mladí lidé mladší než 15 let nebo starší než 25 let, uveďte, prosím, důvody
opravňující je k účasti.
Joaldovi z Belgie bylo 26 let. Jak jsme již uvedli, tvorba belgické skupiny byla poněkud komplikovaná kvůli Benovým
zdravotním obtížím. Mimoto tušíme, že volba Joalda, který je původem z Venezuely, byla záměrná, neboť všichni
členové belgické skupiny, až na jednoho, pocházeli z jiné země, než Belgie.
Znevýhodnění související se vzděláním (předčasné ukončení školní docházky, apod.)
Ekonomické znevýhodnění
Sociální znevýhodnění (diskriminace jakékoliv povahy, problémy s drogami,
neúplné rodiny, apod.),
Postižení
Kulturní odlišnost
Zdravotní znevýhodnění
Jiné: prosím upřesněte: viz výše
Geografické znevýhodnění
M. Ochrana a bezpečnost
Museli jste se vyrovnávat s krizovými situacemi, které ohrožovaly bezpečnost účastníků? Pokud ano, popište příslušnou situaci a
vysvětlete, jak jste ji vyřešili. Popište, co byste udělali lépe, kdybyste měli totéž zažít znovu.
Nebyla to přímo krizová situace, ale jeden večer se Ele (EST) rozhodla uspořádat jednu aktivitu, o níž
vědělo jen několik málo členů české skupiny, že se někdy v průběhu projektu bude konat. Oblékla si
staré oblečení a šla se schovat někam do okolí. Čekala, že ji půjdeme hledat a až ji najdeme, zahrajeme
si určitou hru. Navíc Kristel (EST) měla všechny vzburcovat, že se Ele ztratila, že už ji nějakou dobu
neviděli, že se prostě sebrala a sama odešla ven. Takže jsme se všichni co nejrychleji rozdělili do
skupinek, určili, kam kdo půjde, a šli ji hledat.Nikdo ovšem netušil, že to všechno je jen planý poplach.
Neustále jsme byli v kontaktu na telefonu a v krajním případě jsme byli připraveni zavolat policii,
kdybychom Ele dlouho nemohli najít. Asi za necelou půlhodinku se Ele našla, ale nikdo nepochopil, že to
měla být legrace, všichni měli strach, co se jí asi mohlo stát, jestli se neztratila apod. Prý se tohle
v Estonsku normálně na táborech děje, a proto to chtěli vyzkoušet i u nás. Bohužel to nikdo nepochopil.
Nakonec ale všechno dobře dopadlo, nikomu se nic nestalo a šlo se spát.
Za jiné veřejné ohrožení je možné označit italský pokus uvařit všem k večeři špagety, ale to by bylo velmi
kruté.
N. Další informace
Uveďte další informace, pozorování, doporučení či připomínky, které by mohly být užitečné organizátorům budoucích projektů, ale
také Evropské komisi, Výkonné agentuře pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast nebo národní agentuře. Můžete nastínit
osobní hodnocení projektu jeho účastníky, doložené dvěma či třemi konkrétními příklady. Popište také obtíže, na které jste při
realizaci Vašeho projektu narazili.
Většinu doporučení a připomínek jsme již uvedli na konkrétních místech u popisu aktivit či organizačních
součástí projektu, jichž se týkají, jejich vypsání bez kontextu by ztratilo smysl.

Zaverecna Zprava What is EU

Transkript

Podobné dokumenty

Kateřina Jarošová – žáci 7. A, B, C

Pozor! Natáčíme!!! - článek ke stažení v pdf

L. Barchánková - Bazény Desjoyaux 17.38 kB 05. 04. 2015

Dobrý den, včera jsme se s mužem zúčastnili

zde ke stažení

Robinson ve školní družině

The Times

Slovensko

IONES č. 16 únor 2015

ZDRAVÝ ŽIVOTNÍ STYL NA KYPRU