8. Názvosloví anorganických kyselin
Transkript
8. Názvosloví anorganických kyselin
TGSČ – chemie – seminář Ludmila Horká 8. Názvosloví anorganických kyselin Kyseliny: látky, které odštěpují kation vodíku H+ Bezkyslíkaté kyseliny – vodné roztoky některých plynných (pseudo)binárních sloučenin HI X-I,-II (X= F, Cl, Br, I, S, CN), např. kyselina fluorovodíková = HF Oxokyseliny vzorec z názvu – I. způsob: - formální odvození: oxid se stejnou koncovkou + voda (! jsou-li všechny indexy sudé, dělit 2!) – kyselina manganistá: oxid manganistý + voda: Mn2O7 + H2O = H2Mn2O8 (: 2) ==> HMnO4 název ze vzorce – I. způsob: - opačný postup: odečíst molekulu vody (je-li jen 1 H vynásobit všechny indexy 2, pak – H2O) Další způsob tvorby vzorců a názvů kyselin: vzorec z názvu – II. způsob: podle oxidačních čísel (součet oxidačních čísel v molekule = 0) HIXO-II X = prvek s oxidačním číslem podle koncovky - (ox. č. H + ox. č. X) : 2 [2 = od -II = oxidační číslo kyslíku] ==> index u kyslíku - je-li součet oxidačních čísel prvku a vodíku lichý (proto nelze dělit dvěma) – vynásobí se H (!! jen H !!) dvěma, pak se přičte oxidační číslo prvku a dělí se dvěma - kyselina chromová: HICrVIO-II 1+6=7 ==> H2ICrVIO-II: (2x1+6):2 = 4 ==> H2CrO4 název ze vzorce – II. způsob: určit ox. č. prvku: index u kyslíku se vynásobí 2 [2 = od -II = oxidační číslo kyslíku] a od toho se odečte číslo z indexu u H ==> ox. č. prvku; podle koncovky u prvku se určí název kyseliny: H2SO3: H2ISO3-II: 2x3 – 2x1 = 4 ==> IV (-ičitý) ==> kyselina siřičitá Hydrogenkyseliny: některé prvky (P, As, Sb, Si …) tvoří více jednoduchých oxokyselin s různým počtem H a O ==> je třeba je rozlišit v názvu předponou: „meta“ je pro kyseliny s menším počtem H nebo i pro kyseliny s blíže neurčeným počtem molekul – např. (H2SiO3)x = kyselina metakřemičitá, „ortho“ je pro kyseliny s vyšším počtem H „hydrogen“, popř. s číslovkou, která vyjadřuje počet H - např. HPO3 = kyselina hydrogenfosforečná (kyselina metafosforečná) - H3PO4 = kyselina trihydrogenfosforečná (kyselina orthofosforečná) Dikyseliny: vzniknou ze 2 molekul ortho oxokyseliny za současného odečtení molekuly vody: - např. kyselina disírová = H2SO4 + H2SO4 = H4S2O8; H4S2O8 – H2O ==> H2S2O7 - kyselina difosforečná = H3PO4 + H3PO4 = H6P2O8; H6P2O8 – H2O ==> H4P2O7 Složitější kyseliny: místo počtu H se uvádí počet O (předpona „oxo“ + jejich počet) + počet centrálních atomů (H se dopočítá): kyselina dekaoxotrifosforečná (deka = 10, oxo = kyslík, tri = 3, fosforečná = fosfor s ox. číslem V): HP3VO10-II 10x2=20; 20 – 3x5 = 5 ==> H5 ==> H5P3O10 Kyseliny s triviálními názvy (nutno pamatovat, neodvozují se): - HOCN = kyselina kyanatá, HNCO = kyselina izokyanatá, HONC = kyselina fulminová Thiokyseliny: thio ==> síra: kyslík(y) v molekule původní kyseliny se nahradí atomy síry - např. kyselina thiosírová (H2SO4) H2S2O3, kyselina thiokyanatá (HOCN) HSCN - kyselina tetrathioarseničná (H3AsO4) H3AsS4 - triviální názvy !!: kyselina dithioničitá H2S2O4 , kyselina dithionová H2S2O6 Peroxokyseliny: peroxo- před názvem kyseliny udává záměnu jednoho O za O2 - např. kyselina peroxodisírová (H2S2O7) H2S2O8 Oxidy s nedefinovaným obsahem vody a stupněm polymerace: možno používat zavedené názvy - např. kyselina cíničitá (H2SnO4), wolframová (H2WO4)… Síla kyseliny: kyselina je tím silnější, čím snadněji odštěpí proton - velmi slabé kyseliny: mají stejný počet H a O a obecný vzorec HxROx – např. HClO, H3BO3 - čím je v molekule kyseliny více atomů kyslíku v porovnání s vodíky, tím je kyselina silnější: velmi silné kyseliny HxROx+3 – HClO4, HMnO4, nejsilnější jsou halogenovodíkové kyseliny Významné kyseliny: HCl, HF, H2CO3, HNO3, H2SO4, H3PO4, H4SiO4