doc6902-Urban crime/Czech
download 
Stížnost Transkript
6902-Urban crime/Czech
2/06/03 16:38 Page 1 Responses to violence in everyday life in a democratic society Couv.UrbanCrime/Czech Prevence kriminality v e m ě s t e c h P ř í r u č k a p r o o r g á n y m í s t n í s a m o s p r á v y COUNCIL OF EUROPE CONSEIL DE L'EUROPE Prevence kriminality ve městech Příručka pro orgány místní samosprávy p Integrated projects Kongres místních a regionálních samospráv Evropy Integrovaný projekt „Odezvy na násilí v každodenním životě demokratické společnosti“ Rada Evropy Anglické vydání Urban crime prevention – A guide for local authorities ISBN 92-871-4943-7 Francouzské vydání La criminalité urbaine – un guide pour les pouvoirs locaux ISBN 92-871-4942-9 Česká verze tohto textu je neoficiální. The Czech version is an unofficial translation. Všechna práva vyhrazena. Žádnou část této publikace není dovoleno rozmnožovat či rozšiřovat v jakékoli podobě či jakýmikoli prostředky, elektronickými (CD-ROM, internet atd.) nebo mechanickými, včetně kopírovacích a záznamových zařízení či systémů pro ukládání a vyhledávání informací bez předchozího písemného souhlasu poskytnutého Publishing Division, Communication and Research Directorate. Návrh obálky: Graphic Design Workshop, Council of Europe F-67075 Strasbourg Cedex © Council of Europe, 2002 Printed at the Council of Europe Rada Evropy byla založena v roce 1949 s cílem dosáhnout větší jednoty evropských parlamentních demokracií. Tato nejstarší politická instituce v Evropě má 45 členských států1 včetně 15 členů Evropské unie. Je to největší mezivládní a meziparlamentní organizace v Evropě. Sídlo má ve Štrasburku. Rada Evropy vždy uznávala prvořadý význam demokracie na místní a regionální úrovni a to, že svoboda je záležitostí vzájemných vztahů a zároveň národní otázkou. Místní samospráva musí vycházet vstříc potřebám všech Evropanů ve městech i na vesnicích, v centrech i okrajových regionech a v příhraničních oblastech. V roce 1994 ustavila Rada Evropy Kongres místních a regionálních samospráv Evropy (CLRAE). Tvoří ho dvě komory, Komora místních samospráv a Komora regionů. Je složen z více než 300 volených členů – zástupců místních a regionálních samospráv ze 45 členských států Rady Evropy. Jako poradní orgán pomáhá Kongres členským státům s praktickými aspekty ustavování účinných místních a regionálních samospráv, zejména v nových členských státech a kandidátských zemích. Tato pomoc zahrnuje: – poskytování fóra, na kterém mohou orgány místní a regionální samosprávy vyjadřovat své názory na vládu; – poskytování rad Výboru ministrů a Parlamentnímu shromáždění Rady Evropy ohledně všech aspektů týkajících se místní a regionální politiky; – organizování zasedání a konferencí pro širokou veřejnost, jejíž zapojení je pro fungující demokracii podstatné; – vypracování zpráv o stavu demokracie v jednotlivých členských a kandidátských zemích; – sledování procesu uplatňování zásad Evropské charty místních a regionálních samospráv. ______ 1. Albánie, Andorra, Arménie, Ázerbajdžán, Belgie, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Česka republika, Dánsko, Estonsko, Finsko, Francje, Gruzie, Chorvatsko, Irsko, Island, Itálie, Kypr, Lichtenštejnsko, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Mad’arsko, „bývalá jugoslávská republika Makedonie”, Malta, Moldavsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Rusko, Řecko, San Marino, Srbsko a Černá Hora, Slovenská republika, Slovinsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko, Turecko, Ukrajina, Velká Británie. 3 Obsah Předmluva .............................................................................................. 7 Úvod ...................................................................................................... 9 1. Právo na bezpečné město ................................................................ 11 2. Místní samospráva – klíčová úloha v prevenci kriminality ............ 13 3. Partnerství ....................................................................................... 15 4. Diagnostika a průzkum ................................................................... 17 5. Strach z kriminality ......................................................................... 19 6. Sociální politika ve městech ........................................................... 21 7. Menšiny ........................................................................................... 23 8. Mládež a kriminalita ....................................................................... 25 9. Násilí ve škole ................................................................................. 27 10. Násilí páchané na ženách a starších osobách .................................. 29 11. Městská zástavba.............................................................................. 31 12. Veřejná doprava a bezpečnost silničního provozu .......................... 33 13. Policie a orgány místní samostrávy ................................................. 35 14. Zapojení veřejnosti .......................................................................... 37 15. Průmysl, obchod a soukromý sektor ............................................... 39 16. Úprava soudnictví a trestního řádu a podpora obětem .................... 41 17. Bezúhonnost úředníků a politiků ................................................... 43 18. Přeshraniční kriminalita .................................................................. 45 19. Nové profese ................................................................................... 47 20. Evropská spolupráce a mezinárodní partnerství ............................. 49 5 Předmluva Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy přináší v podobě návrhů výsledky pěti významných konferencí, které v poslední době uspořádala Komora místních samospráv Kongresu místních a regionálních samospráv Evropy (CLRAE). Tyto konference projednávaly nejrůznější aspekty politiky prevence kriminality uplatňované orgány místní samosprávy. Tato příručka se zabývá otázkami partnerské spolupráce, násilím ve školách, domácím násilím, dopadem městské zástavby, změnami v městské hromadné dopravě, rolí městské policie, zapojením veřejnosti a specifickým problémem kriminality v příhraničních oblastech. Tento text byl přijat na 8. zasedání Kongresu (květen 2001) a v letech 2003-2004 bude námětem diskusí na řadě národních seminářů. Tuto praktickou příručku vydal Kongres jakožto svůj příspěvek rozvoji politiky v oblasti prevence kriminality a zajištění bezpečnosti ve městech a přinesl tak nové podněty k řešení této problematiky v členských zemích Rady Evropy. Publikace Prevence kriminality ve městech byla vydána v rámci integrovaného projektu „Odezva na násilí v každodenním životě demokratické společnosti“, který byl zahájen v roce 2002 s cílem čelit jednomu z nejpalčivějších problémů v Evropě, totiž násilí a jeho mnohým podobám. Násilí ovlivňuje kvalitu života celé populace a pokud se nepodaří tento problém zvládnout, naruší demokratické fungování společnosti. 7 Úvod Veřejnost i politici jsou znepokojeni vysokým stupněm kriminality, narůstajícím násilím a nepokoji v evropských městech. Tato otázka se dostává do středu zájmu mezinárodních organizací. Boj proti kriminalitě a terorismu se stal významnou prioritou Závěrečné deklarace druhého summitu hlav států Rady Evropy a patří mezi klíčové body programu generálního tajemníka na období 2001–2005. I když se za poslední léta najdou příklady, kdy se úspěšně podařilo snížit kriminalitu a vybudovat ve společnosti ovzduší bezpečnosti a důvěry, stále je výskyt vloupání do domů, garáží a obchodů alarmující, dochází k výtržnostem mezi sousedy, obtěžování hlukem, malbami sprejem na zeď (graffiti), devastaci životního prostředí, vandalismu, rasově motivovaným zločinům, domácímu násilí, k výtržnostem mládeže, a v centrech měst ke krádežím automobilů, k trestným činům spojeným s drogami a alkoholem a ke svévolnému násilí. Vzrostl počet bezdomovců, znovu se objevilo žebrání na frekventovaných místech, objevily se nové problematické lokality, například nákupní střediska a nádraží. Tyto symptomy sociálních neduhů se projevují zejména v městských oblastech. Velká města, v nichž se tradičně rozvíjí ekonomika i kultura, jsou však nevyhnutelně i místy, kde jsou společenské problémy jako například kriminalita, pociťovány nejvíce. Proč k tomu došlo? Obecně se za hlavní příčiny kriminality považují: nezaměstnanost a obtížné zajištění legálního a přiměřeného příjmu a bydlení; více příležitostí a menší společenská kontrola; sociální deprivace a vyloučení ze společnosti; fádní či zničené životní prostředí; nevhodné bytové podmínky; rodinné problémy; ztráta identity, náboženských a morálních hodnot, sousedské soudržnosti; škodlivé účinky násilí prezentovaného v médiích. V širším kontextu lze hovořit o dopadu velkých strukturálních a politických změn, ke kterým během poslední dekády v Evropě došlo. Změnil se typ kriminality ve městech a vznikly nové trendy v páchání trestných činů. Příliv uprchlíků, demografické změny a přesuny obyvatelstva, řádně nefungující ekonomiky v některých zemích, nedostatek politické kultury či etiky, 9 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy intenzivnější turistický ruch a komunikace – to vše vedlo k vyššímu výskytu případů zneužívání drog a trestným činům spojeným s drogami, k výraznému rozšíření a propracování důmyslného systému mezinárodně organizovaného zločinu, k ilegální migraci, tajnému převádění běženců přes hranice, k hospodářským podvodům, k odlivu surovin, k tajnému obchodování se zbraněmi a k soustředění kriminálních aktivit do oblasti podél nových hranic. Zejména znepokojující je nárůst trestných činů spojených s nesnášenlivostí, ať již namířenou proti cizí kultuře, rase, pohlaví či odlišné fyzické podobě. Počet objasněných případů stále klesá. Nižší je i procento méně závažných trestných činů hlášených policii. Občané pociťují stále menší důvěru k institucím odpovědným za vyšetřování a stíhání zločinů. Počet opakovaně páchaných trestných činů je stále vysoký, a to do té míry, že lze pochybovat o významu současného systému trestů. Vyskytují se i případy uplácení politiků a úředníků, jež dostávají publicitu v médiích. To ve svém důsledku působí negativně na důvěru veřejnosti v politické systémy, které mají kriminalitu snižovat. A konečně je tu strach ze zločinu, nejsilněji pociťovaný u starších osob a u žen. Zájem sdělovacích prostředků o kriminální případy, zejména o ty, v nichž jsou pachateli mladí lidé, zvyšuje povědomí veřejnosti o těchto případech a o tom, jak jsou politicky využívány. To také může přispět k tomu, že se občané necítí bezpečně. 10 1. Právo na bezpečné město Kriminalita a bezpečnost ve městech jsou každodenními palčivými problémy, o nichž je třeba diskutovat a řešit je, a to v čele s místními orgány. Kriminalita postihuje výrazné procento populace, nese s sebou vážné sociální a ekonomické náklady, vede ke ztrátám, zraněním a emocionálním stresům obětí a jejich rodin a brání občanům svobodně užívat nabytých materiálních hodnot. Kriminalita těžce narušuje důvěru veřejnosti v demokratický proces, posiluje extremistická hnutí, může vyvolat protievropské postoje, ohrozit lidská práva a demokratické instituce, vyvolat v občanech nadměrný strach či pocit nebezpečí, a v horším případě i touhu po odplatě či etnické konflikty. Představuje skutečnou hrozbu pro demokracii tím, že vyzývá k rasistickým podnětům „nastolení klidu“ a dovolává se „zjednodušené“ formy spravedlnosti, bez ohledu na respektování lidské svobody a důstojnosti. Požaduje odpovídající součinnost policejních a trestních orgánů a přísnější a efektivnější zásah centrálních složek, jež by nahradily místní orgány. Nastoluje rovněž otázky, týkající se práva na soukromí a možné vměšování, například roli bezpečnostních kamer (CCTV), uznávaných jako legitimní nástroj prevence kriminality, avšak kontroverzní jakožto prostředek. Evropská urbanistická charta se odvolává na právo evropských občanů na „bezpečné město bez rizik, co nejvíce chráněné před zločinností a násilím“. Článek 29 Amsterodamské smlouvy odkazuje na cíl Evropské unie poskytovat svým občanům v prostoru svobody, bezpečnosti a práva vysokou úroveň ochrany tím, že rozvíjí společný postup členských států v oblasti policejní a justiční spolupráce v trestních věcech. Aby bylo možno tyto hrozby odvrátit a dát občanům pocit skutečného bezpečí, je důležité, aby řídící orgány na národní, regionální a místní úrovni: – Uznaly, že neexistuje svoboda bez bezpečnosti a že život v bezpečném prostředí by měl být základním lidským právem. – Zajistily, aby potlačování kriminality byla věnována prvořadá pozornost a aby na tuto činnost byly vyčleněny příslušné zdroje. – Uznaly, že prevence kriminality vyjde levněji než její potlačování, a zároveň je to přístup, jenž přikládá velkou váhu lidské důstojnosti. 11 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy – Posilovaly pocit občanské sounáležitosti mezi lidmi; aby občané, kteří se těší určitým právům, měli také odpovídající povinnosti a respektovali nedotknutelnost a duševní klid svých spoluobčanů. 12 2. Místní samospráva – klíčová úloha v prevenci kriminality I když za vytvoření legislativního rámce pro prevenci kriminality a její potírání, stejně jako za vyčlenění přiměřených finančních zdrojů a za politické vedení jsou jednoznačně odpovědné centrální řídící orgány, přesto je problém nejpalčivěji vnímán na místní úrovni, kde se s pocity nedostatečné bezpečnosti setkávají občané každý den. V důsledku toho mohou tedy místní orgány nejvhodněji uplatňovat politiku prevence kriminality a zaujmout k ní komplexní přístup. Mohou navrhovat alternativní tresty, místní policejní kontrolu, bojovat proti negramotnosti, podporovat výchovu k občanství, zabývat se výzkumem a komunikací a koordinovat programy organizované různými partnery. Pokud jsou úřady městské správy snadno dostupné, lidé se na ně mohou obracet jako na zdroje informací o možných či aktuálních krizových situacích. Místní orgány mohou sehrát také účinnou roli rozhodčího a prostředníka a pokusit se tak zabránit vzniku napětí, dříve než se do záležitosti vloží policie a soudy. Místní orgány hrají klíčovou roli nepřímo tím, že ovlivňují cíle řady sektorů, za něž jsou zodpovědné z hlediska bezpečnosti. Patří sem: – plánování výstavby měst, včetně městské hromadné dopravy, veřejného osvětlení a bezpečnostního opatření na křižovatkách; – poskytování rekreační vybavenosti, školy, hřiště, sportovní stadiony, kryté bazény, společenskovzdělávací střediska; – poskytování pomoci rodičům lépe zvládnout odpovědnost za péči o rodinu; – poskytnutí personálu pro údržbu, dozor a zajištění bezpečnosti ve veřejných institucích; – mimoškolní společenské a vzdělávací služby; – ustavení městské policie. Na vlády v jednotlivých státech je tedy kladen požadavek, aby ve spolupráci s místními orgány: – Uznaly, že politika snižování kriminality uplatňovaná na místní úrovni a bezpečnost ve městech jsou klíčovými prvky programů na snižování kriminality a že místní problémy vyžadují řešení na místní úrovni. 13 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy – Posílily místní orgány a místní samosprávu v souladu s Evropskou chartou místních samospráv. – Posílily odpovědnost místních orgánů v oblasti prevence kriminality a podpořily s tím související vyčlenění příslušných finančních prostředků. – Snížily stupeň centralizace a řízení centrálními orgány ve prospěch rozhodování na místní úrovni, kde je největší porozumění pro místní problémy a kde se mohou přijímat specifická řešení. – Zajistily, aby místní rozpočet a zdroje byly využity v rámci dané komunity. – Posílily rozvoj způsobilosti komunity prostřednictvím vzdělávání občanů. 14 3. Partnerství Vzhledem k tomu, že problém prevence kriminality je ovlivňován řadou nejrůznějších faktorů, je třeba, aby byl odpovědně společně řešen různými sektory společnosti. Policii a soudy nelze již nadále považovat za jediné orgány, které budou každodenní konflikty řešit. Je tedy třeba posílit rozvoj multisektorálních orgánů pro potírání kriminality na místní úrovni spíše než jednotlivé subjekty. Tyto orgány mohou mít velice široké zastoupení: mohou být složené například ze zástupců státní správy, politiků, soukromého sektoru a dobrovolných organizaci, médií, vzdělávacích institucí, univerzit, policie, místních obyvatel, mládežnických a sportovních organizací, sociálních a zdravotnických pracovníků, zaměstnavatelů, vězeňské správy, soudnictví, rad mládeže, poradních výborů cizinců, orgánů veřejné dopravy, institucí pro sociální bytovou výstavbu, sdružení nájemníků, podnikatelů, sdružení lékařů a farmaceutů a hromadných sdělovacích prostředků. Toto partnerství musí mít k dispozici potřebné finanční prostředky na provoz, aby jeho činnost byla efektivní. Spolupráce mezi různými zainteresovanými orgány je stále ještě novou záležitostí. Některé instituce – policie, soudy, orgány místní samosprávy, dobrovolné organizace, soukromé bezpečnostní agentury a místní obyvatelé – nejsou zvyklí spolupracovat. Nadále vyvíjejí nezávislou činnost a řídí se vlastními pravidly. Jsou si sice vědomy důležitosti společné akce, ale představa vzájemné závislosti a provázanosti, pokud jde o vzájemný dohled nad činností, stále vyvolává v některých případech vlnu odporu. Proto by bylo třeba ustavit koordinátory místní politiky, aby se takovéto obtíže překonaly a partnerství získalo trvalý charakter. Politika partnerství by měla přinést nový přístup k tomu, co bylo v minulosti již vykonáno a ukázat, že bezpečnost lze účinně a podstatně zvýšit. Partnerství by mělo fungovat po přiměřeně dlouhou dobu, například nejméně pět let, a odrážet problémy dané oblasti. Na celostátní a místní orgány je kladen požadavek, aby: – Uznaly, že je třeba nových politických nástrojů, které by byly schopny účinněji a ve větší šíři reagovat na kriminalitu ve městech. 15 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy – Při řešení problému bezpečnosti ve městech zaujaly strategičtější a více holistický přístup. – Uznaly, že vytváření bezpečnějšího prostředí ve městech je komplexní proces, který vyžaduje účast širokého okruhu navzájem spolupracujících orgánů. – Začlenily se do systému partnerství, do jeho financování, auditu a hodnocení úspěšnosti. – Podporovaly pozitivní výměnu informací mezi partnery s cílem umožnit nejlepší využití omezených finančních prostředků. 16 4. Diagnostika a průzkum Systematičtější přístup ke snižování kriminality by měl zahrnovat: prověřování problematických oblastí, do nichž by také měly být následně směřovány prostředky; podchycení prověřených postupů a podporu jejich zavádění i jinde; vymezení přesné role jednotlivých partnerů; definici cílů, při jejichž plnění lze sledovat pokrok a změřit výsledek (měřitelný efekt); vyhodnocení výsledků jakožto vodítka pro budoucí, následné programy. Relevantní informace lze získat od širokého okruhu oficiálních veřejných služeb, odborníků a nevládních organizací, podílejících se na činnosti místní komunity a znepokojených ohrožením bezpečnosti, neoznámenými trestnými činy a vzájemným ovlivňováním mezi různými skupinami občanů či komunit. Informace lze rovněž získat z výsledků sociologických a psychologických výzkumů, například rozsáhlý průzkum obětí a informace shromážděné místními policisty, aby policie mohla doladit postupy při zásazích v problematických oblastech. Z toho vyplývá, že místní orgány by měly: – Vypracovat plán, který by definoval povahu a typ trestného činu, který je třeba řešit, cíle, harmonogram, návrhy na postup. Měl by být založen na rozsáhlém nejnovějším statistickém a diagnostickém průzkumu. – Provést důkladnější analýzu postupů, které se osvědčily, a důvodů, proč se osvědčily, a poté je doporučit pro další použití. – Vyvarovat se krátkodobým řešením a podnikat kroky, které jsou trvale udržitelné; neposkytovat prostor pro krátkodobé „nápravné akce“ pro jedno volební období. – Rozvíjet aktivnější přístup, zaměřený spíše na předjímání a prevenci problémů než na jejich následné řešení. – Vypracovat a aktualizovat takové veřejně přístupné dokumenty, které by zajišťovaly vazbu mezi místním obyvatelstvem, politiky a odborníky. 17 5. Strach z kriminality Strach z kriminality, ať již skutečné či potenciální, je veřejností silně vnímán. Obavy ze zločinu, pociťované riziko „viktimizace“ znepokojuje mnoho občanů, zejména starší lidi či ženy. Ne vždy vzbuzují strach ty nejzávažnější formy zločinu. Analýza strachu ze zločinu musí zahrnout aspekty života komunity, které, třebaže nemohu být klasifikovány jako „trestný čin“, považuje komunita za narušování a ohrožování bezpečnosti obyvatel. Dalším faktorem, který způsobuje, že se veřejnost cítí více ohrožena, jsou případy teroristických akcí vedených politickými či rasovými extremisty či různými fundamentalisty. Strach z kriminality snižuje důvěru veřejnosti vůči komunitě, nepříznivě ovlivňuje hospodářský rozvoj a příliv investic a snižuje kvalitu života ve městech. Velmi významnou roli v utváření pocitu bezpečí či ohrožení hrají hromadné sdělovací prostředky. Zprávy o zločinnosti tvoří hlavní součást sociální komunikace. Masmédia jsou v zásadě nestranným svědkem a nemohou být za pocit bezpečí či ohrožení odpovědná. Vzhledem k tomu, že v poskytování informací o kriminalitě a její prevenci hrají média klíčovou roli, může mít jejich zpravodajství o zločinech i negativní dopad díky naléhavosti, s jakou jsou zprávy sdělovány, a díky zveličování. Je důležité, aby místní orgány: – Přijaly příslušná opatření ke snížení strachu z kriminality, například tak, že zvýší důvěru místních obyvatel rozvíjením komunity a poskytováním podpory obětem trestných činů. – Vyzvaly sdělovací prostředky, zejména místní tisk, aby podnikly kroky ve společném úsilí zlepšit situaci. – Zajistily, aby programy, zaměřené například na mládež, dostaly velkou publicitu. – Podnítily sebedůvěru podnikatelské sféry zapojováním do strategií zaměřených na zlepšení situace nabídkou pracovních míst. 19 6. Sociální politika ve městech V mnoha evropských městech se vyskytují oblasti, v nichž se projevují různé problémy, charakterizované nahromaděním faktorů, jako je například rozpad rodinného života, ztráta identity komunity, pocit odcizení, nedostatek zapojení nájemníků na řízení a správě bytového fondu, pocit nejistoty mezi obyvateli, nedostatek předškolních a sportovních zařízení, vysoký výskyt případů zneužívání drog, vysoká nezaměstnanost, nedostatek respektu ke společenským, rasovým a etnickým odlišnostem. Rozpad rodinných vazeb ohrožuje hodnoty a výchovné prostředky, které měly zažité předchozí generace. Ztráta autority rodičů a jejich smyslu pro zodpovědnost přispívají k dezorientaci mládeže. Další instituce, které dříve upevňovaly normy chování jedince, zejména církev, přestaly tutu roli plnit a přispěly tak k morální a občanské dezorientaci, zejména mladých lidí. Nové druhy drog a jejich šíření mezi nové kategorie uživatelů (mládež, sportovci, organizátoři zábavních podniků), potřeba opatřit si peníze na drogy a s ní spojená trestná činnost, distribuční kanály a sítě pro praní „obchodních“ zisků – to vše jsou rysy sociálního prostředí ve městech. Místní orgány musí nezbytně: – Oživit návrat obyvatel do center měst, zamezit vylidnění ulic v nočních hodinách, zajistit, aby centra měst plnila více funkcí, zabránit shromažďování menšinových skupin, jedinců vyloučených ze společnosti a těch, kteří se již trestné činnosti dopustili, na jednom místě. – Podniknout účinné kroky k vymýcení kriminální činnosti ve známých rizikových oblastech na území města a zabránit vzniku izolovaných znevýhodněných skupin společnosti, zejména takových, které mají pocit, že nemají co ztratit. – Navrhnout cílenou politiku proti násilí v rodinách, proti kultu násilí, proti rasové, náboženské a sociální nerovnosti a nerovnosti pohlaví a posilovat v lidech vědomí občanské sounáležitosti. – Navrhnout a realizovat programy proti zneužívání drog ve spolupráci se zdravotnickými a společenskými orgány, rozvíjet informační programy zejména pro mládež, a to jak v rámci škol, tak v mimoškolské oblasti. 21 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy – Posilovat neformální společenskou kontrolu uplatňováním kombinace funkce rezidenční a komerční (dostačující možnosti nákupu v obytných oblastech, umístění škol v blízkosti obytných domů atd.). – Posilovat roli výchovy v rodinách pro snižování zločinnosti, uplatňovat a podporovat opatření zaměřená na rodiny v oblasti bydlení, školství a sociální péče. - Zlepšit možnosti sportovního vyžití (přístup na sportoviště) pro všechny bez ohledu na sociální původ, ekonomickou situaci, věk či etnický původ. - Zajistit, aby sportoviště byla vhodnou součástí lokality, tak, aby je místní obyvatelé bez obav využívali, chovali k nim vlastnické pocity, čímž by se snížilo riziko vandalismu a trestné činnosti. 22 7. Menšiny Migrace je součástí evropské historie. Migrace často vyvolávala mezi místním obyvatelstvem potíže, jež se zvyšovaly v dobách ekonomických krizí a finanční a sociální nejistoty. Cizinci jsou považováni za ty, kdo narušují místní komunity tím, že představují konkurenci na trhu práce a uplatňují svá práva na bydlení a lékařskou péči. Představují tak hrozbu pro původní obyvatelstvo a jsou obviňováni za většinu spáchaných trestných činů. Toto znepokojení je ještě často posilováno etnickými a rasovými aspekty, což zneužívají některá politická hnutí. V mnoha zemích dochází k mírnějším projevům rasismu. Tato forma trestné činnosti se zaměřuje především do oblasti sportu, například fotbalu. Sportovní utkání jak na místní, tak na celostátní úrovni jsou provázena projevy rasistického chování a slovních výpadů. Vzhledem k velkému počtu přistěhovalců a jejich soustřeďování do určitých oblastí bývá jejich integrace do městské společnosti ztížena. Pro samotné příslušníky menšinových skupin to ve svém důsledku znamená, že cítí neklid a nejistotu, strach z budoucnosti a zejména mladí lidé mají pocit, že jejich vyhlídky jsou bezútěšné. Podíl případů přistěhovalců projednávaných v trestním soudnictví, je nepochybně vůči majoritní populaci neúměrný. Stále stoupá počet cizích státních příslušníků ve věznicích, ačkoli tento jev lze vysvětlit i tím, že se policie při vyšetřování trestné činnosti na tuto cílovou skupinu více zaměřuje. Místní orgány a policie by měly uznat, že: – Různý způsob života u různých komunit, jež obohacují sociální prostředí, by měl být respektován a v případě potřeby by měla být přijata opatření k zaručení individuálního projevu těchto komunit. – Přijímání uprchlíků a jejich integrace do společnosti by navzdory své obtížnosti mělo probíhat harmonicky, s podporou státních ústředních orgánů. – Je třeba zvýšit počet sociálních pracovníků a sociálních kurátorů pocházejících z menšinových skupin. 23 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy – Multikulturní složení společnosti by se mělo projevit i při výběru uchazečů o službu u policie, jak pro službu v řídících složkách, tak u „pochůzkářů“. – Policie by měla podporovat rozvoj užších kontaktů s komunitami cizích státních příslušníků a poradenskými středisky pro otázky rasismu a multikulturní společnosti. – Menšinovým skupinám by měla být přidělena jasná politická role, například ustavením konzultativních rad, a příslušné orgány daného státu by měly podepsat úmluvu Rady Evropy o účasti cizinců ve veřejném životě na místní úrovni (ETS No. 144). 24 8. Mládež a kriminalita Kriminalita mládeže znepokojivě narůstá a s tím souvisí i nízký věk pachatelů. Typicky evropský mladý pachatel zanedbává školní docházku, má vážné rodinné problémy a nedaří se ho podchytit sítí sociální péče. Mezi nové formy násilí páchaného partami mladých lidí z chudších čtvrtí patří vandalismus, ničení veřejných zařízení a dopravních prostředků a podpalování automobilů. Městské gangy se násilně vloupávají do obchodů, zastrašují lidi noži a ničí veřejný majetek. O víkendech mládež vyráží na diskotéky a na výlety. Tyto běžné aktivity jsou často doprovázeny nadměrnou konzumací alkoholických nápojů, drog a riskantním řízením motorových vozidel. Násilí se vyskytuje i ve školách. Velké zločinecké organizace stále více využívají pro svou činnost mladé lidi. Na celém světě se stávají tisíce dětí obětmi sexuálního zneužívání a násilí, které často zůstává skryto, ať už ze strachu či na nátlak rodiny. Ve všech zemích se rychle rozšiřuje dětská prostituce. Mezi některé faktory rostoucí kriminality mládeže patří rozpadající se rodinné vazby, mladí lidé nesou plnou tíhu nezaměstnanosti a bezperspektivní budoucnosti. Trápí je, když vidí kolem sebe bohatou nabídku věcí, které si nikdy nebudou moci dovolit pořídit. Násilí v televizi také stírá hranici mezi tím, co je dovoleno a co je zakázáno. Uchýlení se k trestnému činu je často nesprávně chápáno jako cesta k sebeuplatnění a získání vážnosti. Vysoký stupeň chudoby mezi mládeží má vliv na stabilní rodinný život, plodí živelné jedince, kteří snadno podléhají svodům zločinu. Komunitu opouštějí stabilnější členové, a ta tak přichází o své vůdce a pozitivní vzory. Přesto by mělo být uznáno, že mládež je budoucností naší společnosti a že právě mladí lidé jsou potenciálními obětmi zločinu. Místní úřady by se měly snažit, aby mladí lidé, a zejména ti nejohroženější, byli vnímání nejen jako pachatelé, ale i jako oběti a měly by nalézt způsob, jak je zapojit do občanského dění na všech úrovních, nejen ve školách. 25 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy Místní orgány by měly zejména: – Připustit, že tradiční prostředky a metody používané k řešení kriminality mládeže už nejsou vhodné. Aby došlo k nápravě situace, mělo by dojít k jejich revizi jak ve školách a u soudů, tak ve specializovaných institucích, včetně personálu. – Formálně uznat klíčovou roli, kterou mladí lidé hrají ve svém okolí, a aktivně se snažit o jejich zapojení do spolupráce. – Věnovat speciální pozornost mladým lidem, zejména rizikovým skupinám, a zajistit, aby se smysluplně zapojili do aktivit zaměřených na zlepšení života v nejbližším okolí. – Uznat, že kriminalita je vázána na nedostatečné vzdělání, a jednat tak, aby se zvýšila současná úroveň vzdělávání. – Zahájit skutečný dialog s mladými lidmi, pokládat vhodné otázky, umět naslouchat, zapojit mladé lidi do rozhodování o věcech, které se jich bezprostředně týkají, a přijmout fakt, že mladí lidé mohou k řešení svých problémů přispět také sami a že je třeba s nimi jednat jako s partnery. – Poskytnout finanční podporu mládežnickým iniciativám, pořádat více veřejných diskusí na místní a regionální úrovni, ustavit stálé místní rady mládeže. – Podporovat osvojování sociálních a odborných zkušeností a dovedností pomocí programů typu „Nový úděl“ (z anglického „New Deal“). – Zapojit rodiče, policii, školské orgány, zástupce místních obyvatel a členy městské rady do řízení škol s cílem zlepšit vztahy ke komunitě, pořádat pravidelné přednášky proti vandalismu. Poskytovat mladým lidem studijní konzultace a psychologickou podporu, přijmout přísnější opatření zaměřená na dokončení školní docházky. 26 9. Násilí ve škole Nedokončené vzdělání má obrovský dopad jak z ekonomické, tak sociální stránky, a to pro jedince i pro společnost. Tento nedostatek je také jedním z klíčových faktorů páchání násilí dětmi a mládeží ve školách a v okolí škol. Projevuje se zejména zneužíváním drog a týráním, což jsou problémy, s nimiž se potýkají školy v celé Evropě. Velký počet mladých lidí, zejména pocházejících ze znevýhodněného prostředí, nedosahuje v rámci vzdělávacího systému všech svých možností. V důsledku toho opouští školy vysoké procento žáků, kteří mají vážné potíže se znalostí počtů, psaní a čtení a těžko shánějí zaměstnání. Důvodem je nedostatek přístupu k nabídce kvalitních příležitostí ke vzdělávání, nedostatek podpory a motivace k učení ze strany rodičů, nízké rodinné příjmy a špatné životní podmínky. Zejména důležité pro chování a výkony mladých lidí je, k jaké skupině vrstevníků se přidají. Pro zlepšení studijních výsledků a chování a pro snížení násilí a týrání se osvědčilo: – Dynamické vedení školy zkušenými odborníky a pevná podpora ze strany nadřízeného orgánu. – Jasné, společně sdílené cíle. – Vysoce kvalitní a stabilní sbor pedagogů a školských pracovníků. – Výrazná angažovanost a podpora ze strany rodičů. – Aktivní zapojení místních obchodních a společenských organizací do života školy. – Podpora aktivní a efektivní podpory dalších orgánů, například středisek mládeže, poradenských středisek pro volbu povolání, knihoven, sportovních klubů a sociálních služeb. Místní orgány by měly: – Pokud možno zajistit, aby si školy, jež spadají do jejich kompetence, získaly a udržely ty nejkvalitnější, motivované pedagogy s cílem poskytnout jim stabilní podmínky. – Vyžadovat, aby školy v jejich kompetenci měly jasně stanovenou politiku a cíle, včetně strategie proti zneužívání drog a týrání. 27 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy – Stimulovat co nejširší podporu ve studiu poskytovanou žákům a studentům, včetně doučování ve školách. – Podporovat aktivní přístup ze strany dalších relevantních služeb a napomáhat navazování kontaktů mezi školami a středisky mládeže, poradnami pro volbu povolání, podnikatelskou sférou, knihovnami, kulturními a sportovními zařízeními. – Zajistit, aby školy poskytovaly svým žákům komplexní lékařskou a sociální péči, zejména těm, kteří pocházejí ze znevýhodněných skupin a potýkají se se špatným prospěchem. – Posilovat vazby mezi školou a komunitou a v širší míře využívat školních budov a zařízení. Využívat místní školy jako střediska vzdělávání dospělých a ke společnému setkávání a pomoci tak zlepšit a posílit vztahy v komunitě. – Podněcovat podporu ze strany rodičů a místních organizací, jež může rozhodujícím způsobem ovlivnit sociální vyloučení, zlepšit dosažené znalosti a motivaci žáků a jejich vyhlídky do budoucna. – Tam, kde se ve školách vyskytují specifické problémy, jako je např. zneužívání drog, využít k řešení problému komplexní přístup za účasti rodičů, ředitelů, učitelů, žáků a zástupců komunity a shodnout se na takové strategii řešení, která by se stala součástí osnov. 28 10. Násilí páchané na ženách a starších osobách Násilí páchané na ženách doma i na pracovištích se setkává se stále větší pozorností zejména místních úřadů, které se musí zabývat sociálními a zdravotními důsledky, které s sebou toto násilí nese. Ženy samy se však stále ještě s tímto problémem svěřují velmi zřídka a úřady jim často nedopřávají sluchu. Domácí násilí, jak fyzické, tak sexuální, je úzce spjato s utajováním a s pocity hanby a osamocení. Ženy mají strach, že pokud si budou stěžovat či klást odpor, stanou se obětí odvety a dalších útoků. Oficiální statistiky nejsou proto v tomto případě spolehlivé. Tento druh domácí kriminality zůstává často neohlášen a zásahy policie jsou často dosti neúčinné. Domácí násilí představuje v některých zemích čtvrtinu všech trestných činů, přičemž útočníkem je ve většině případů muž, jehož oběť dobře zná – obvykle manžel. Polovina zavražděných žen jsou oběti vlastních partnerů či bývalých partnerů. Takovéto násilí může být spojeno s nerovnými vztahy mezi oběma pohlavími a s přetrvávajícími patriarchálními aspekty ve společnosti. Ženy jsou také velmi náchylné ke strachu ze zločinu, ať už skutečnému či latentnímu. Pocit nebezpečí omezuje svobodu pohybu a nezávislost. Ženy se mohou stát obětmi násilí ve svém bezprostředním okolí, aniž se to kdokoli dozví. Důvodem je strach z odvety, pocit hanby, že vyjde najevo, co se stalo, či finanční závislost. Místní orgány by měly podniknout tyto kroky: – Projednat a přijmout definici domácího násilí a v důsledku toho vytyčit politiku zaměřenou na domácí násilí a vypracovat pokyny pro řešení tohoto problému. – Zavést objektivní sledování a kontrolu prostřednictvím pravidelného shromažďování dat od uživatelů služeb. – Zajistit, aby služby pro zneužívané ženy a děti byly považovány spíše za hlavní než okrajovou součást politiky místních orgánů. – Prolomit tabuizovaná témata obklopující tento problém a vytvořit ovzduší důvěry, v němž mohou ženy vyjadřovat své obavy a čelit útočníkům. 29 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy – Podporovat kampaně zaměřené na výstrahu před fyzickým a sexuálním násilím, jemuž mohou podlehnout ženy, včetně využití plakátů a upozornění na méně tradiční místa, kde k násilí dochází, jako jsou fotbalové stadiony, taxíky atd. – Zajistit, aby oběti domácího násilí nalezly odpovídající ochranu v trestním a občanském právu. – Zkvalitnit městskou dopravu, například noční taxislužbu. – Pomoci zajistit, aby senioři zůstali aktivní, neboť ten, kdo může komunitě něčím přispět, se pravděpodobně bude cítit méně ohrožen. – Zapojit seniory do dobrovolných aktivit při práci s dětmi, například vyzvedávání ze školy nebo pořádání různých zábavných akcí v blízkosti bydliště. – Podniknout kroky ve spolupráci s policejními orgány na pomoc odhalení násilné trestné činnosti páchané na dětech a sexuálního zneužívání. 30 11. Městská zástavba Při plánování výstavby měst se otázce bezpečnosti příliš pozornosti nevěnuje. Jen málo odborníků má v oblasti plánování a navrhování bezpečného bydlení průpravu či zkušenosti. Přesto však existuje přímá souvislost mezi kriminalitou a bydlením, a to z hlediska rozmístění domů, jejich typů, údržby a správy. Špatně koncipovaná bytová politika (demolice domů a přestěhování obyvatel do jiné lokality) může vést ke ztrátě prostředí, na něž jsou lidé zvyklí, mohou vznikat pocity napětí a ohrožení, může vyvolat rozpad společně prožívaného života určité skupiny lidí a vést k nárůstu trestné činnosti. Rozlehlá neosobní sídliště, často na okrajích měst, jsou živnou půdou pro vznik pocitů zoufalství, osamělosti a pro výskyt násilí. Je důležité, aby místní orgány připustily, že kriminalitu a příležitosti k jejímu páchání lze snížit tím, že se zkvalitní bydlení a prostředí ve městech a že sociální stabilita ve městech je tímto prostředím ovlivňována. Cílem územního plánování by mělo být dosažení stimulujícího prostředí, v němž se mohou realizovat jednotlivci a kde lidé mají pocit sounáležitosti a hrdosti na své bydliště. Doporučuje se tedy, aby místní orgány: – Zabraňovaly pokračující výstavbě jednotvárných domů na hustě zastavěných plochách, často vystavených větru a působících bezútěšným dojmem. – Zamezily demolici starých, tradičních domů a jejich nahrazování budovami nízké sociální a architektonické hodnoty. – Zachovávaly architektonické dědictví tím, že „oživí“ staré budovy pro současnost, a přitom zachovají jejich původní podobu a atmosféru. – Zasazovat se o to, aby prostředí ve městech působilo v každou denní i noční dobu a za každého počasí příjemně; zvláštní pozornost by měla být zaměřena na velikost, tvary, barvy, umístění budov v terénu, použitý materiál a údržbu budov a prostor. – Zajistit, aby veřejná prostranství a nábřeží řek a kanálů, parky, chodníky, pěší zóny byly přístupné a uzpůsobené pro aktivity obyvatel města tak, aby skýtala pocit bezpečí a možnost dohledu. 31 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy – Vypracovat „Plán osvětlení“ veřejných prostor – autobusových zastávek, nádraží, rizikových míst a temných zákoutí, aby občané získali pocit bezpečí, a zajistit účinné sledování provozu celého systému osvětlení,včetně nahlašování a odstraňování poruch. – Udržovat veřejná prostranství a dále je zkvalitňovat, zamezit vandalismu a páchání škod. – Zajistit rovnoprávné využívání veřejných prostranství, jak pro mládež a ostatní generace, tak pro skupiny definující se podle pohlaví, rasy či typu znevýhodnění. – Vyvinout kamerový systém (CCTV), zejména v centrech měst, provozovat ho s patřičnou publicitou a s kamerami umístěnými na viditelných místech. – V oblasti bytového fondu omezit případy nevyjasněného vlastnictví s cílem zajistit investice, uspokojivou údržbu a upevnit smysl pro péči o majetek. – Využít příležitost vyvolanou současným nadbytkem vlastnických a sociálních bytů v některých oblastech a zaujmout inovační přístup k řešení místních potřeb. – Podporovat spolupráci mezi policií a odborníky-architekty a zajistit, aby policejní úředníci prošli konzultativním školením o vztahu mezi kriminalitou a městskou zástavbou, například zřízením funkce styčného důstojníka pro architektonické projekty. – Vypracovat a distribuovat propagační brožury pro veřejnost, které by vysvětlovaly příčinnou souvislost mezi kriminalitou a městským prostředím. 32 12. Veřejná doprava a bezpečnost silničního provozu V mnohých městech nebylo ještě dosaženo harmonické rovnováhy mezi všemi účastníky silničního provozu – vozidly městské hromadné dopravy, chodci, cyklisty a soukromými vozidly. Často jsou města zahlcena automobily, převažuje riziko úrazu či ohrožení života, nejsou dodržovány jízdní řády a město trpí znečištěným ovzduším. Stejně tak dochází k znepokojivému nárůstu smrtelných dopravních nehod, jejichž obětmi jsou zejména mladí lidé. Avšak kvalitní systém veřejné dopravy, poskytující spolehlivé a rychlé služby, může do značné míry snížit používání soukromých vozidel, zlepšit kvalitu prostředí a zvýšit bezpečnost. To se ukázalo například po znovuzavedení vysoce kvalitní tramvajové dopravy v některých evropských městech. Je tedy důležité, aby místní orgány: – Vypracovaly strategie zaměřené na snížení obav veřejnosti z kriminality a strachu, že se stanou obětí zločinu při cestování autobusem, taxíkem, podzemní dráhou či vlakem, nebo při pěší procházce, jízdě na kole nebo řízení svého vozidla. – Zavedly systém „dopravních komisařů“ a zmocněnců pro bezpečnost a informování veřejnosti, kteří by cestovali veřejnou dopravou nebo pracovali v blízkosti tras, využívaly kamerový systém a vypracovaly uspokojivý systém ohlašování případů společensky škodlivého chování v prostředcích veřejné hromadné dopravy. – Uznaly, že je třeba zlepšit a rozšířit vzdělávání dětí v oblasti dopravní výchovy. – Využívaly vzájemného předávání zkušeností mezi agenturami poskytujícími služby v oblasti bezpečnosti, se zástupci policie, hasičů a sociálních služeb a využít je při práci orgánů odpovědných za plánování, výstavbu bytů, komunikací a dopravního systému. – Podnikly ve spolupráci s policií a školskými orgány kroky na snížení počtu dopravních nehod tím, že se zpřísní tresty za přestupky, zajistí dodržování dopravních předpisů, posílí vzdělávací programy a povinné osvětové programy pro závažné provinilce. 33 13. Policie a orgány místní samostrávy Ani policejní složky ani místní orgány nemohou vykonávat politiku zaměřenou na prevenci kriminality bez aktivní vzájemné spolupráce a konzultací. V některých zemích byla přijata nová legislativa, která ukládá vytvoření partnerských struktur mezi místními orgány a složkami policie. Tato spolupráce se může uplatnit například při rozhodování o členění města do policejních okrsků a rozpisu obchůzek a tras hlídkových vozů, dále při poskytování informací cizincům, jak mohou například snížit riziko krádeží. V některých zemích mohou proto nastat dobré důvody pro zřízení městské policie. Příslušníci městské policie mohu nejlépe naslouchat obyvatelům měst a jejich obavám a diskutovat s místními obyvateli o otázkách kriminality a informovat je o kampaních zaměřených na její prevenci. Znají dobře místní podmínky a mohou nejlépe navázat s místními komunitami vztahy založené na důvěře. Mohou se účastnit setkání se zástupci všech ostatních orgánů, podílet se na vypracování plánů prevence zaměřených na mládež, děti a ženy. Mohou hrát roli zprostředkovatele, naslouchat problémům místních obyvatel, účastnit se osvětových kampaní, zajistit, aby každý okrsek měl svého strážníka. Je tedy důležité, aby místní orgány: – Odstranily zbytečné byrokratické a administrativní překážky, které brání snižování kriminality a koordinaci činností. – Zajistily dobrou koordinaci a předešly vzniku konfliktů mezi různými organizacemi zabývajícími se prevencí kriminality. – Uznaly, že uniformované policejní hlídky vnímá veřejnost jako nejlepší metodu proti místní kriminalitě a že zvýšení počtu policistů v ulicích měst pravděpodobně povede ke zlepšení spolupráce mezi veřejností a policií ve snaze zkvalitnit prevenci kriminality. – Vyzvaly policejní složky, aby ve svém složení odrážely různorodou strukturu místních obyvatel. 35 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy – Bránily rozšiřování nezávislých bezpečnostních složek, jejichž činnost se často vymyká demokratické kontrole. – Docílily potřebnou shodu s příslušnými vládními a policejními orgány, že je třeba zvážit zřízení městské policie. – Zajistily, aby městská policie, zřízená v souladu s legislativou, podléhala kontrole místních orgánů, měla jasně vymezené pravomoci, příslušné finanční zdroje, technické vybavení na vysoké úrovni a kvalifikovaný personál. – Vypracovaly systém spolupráce mezi příslušníky státní a městské policie, s objasněním role obou složek, které se liší, avšak vzájemně doplňují. 36 14. Zapojení veřejnosti Zapojení veřejnosti do řízení místní správy by mělo být prospěšné v obou směrech. Tento proces by měl posílit postavení místních obyvatel a umožnit místním orgánům, aby reagovaly na jejich potřeby a zkvalitnily poskytování služeb. Měl by také pomoci zlepšit důvěru veřejnosti a přispět ke zkvalitnění života snížením kriminality, zmírněním strachu před zločiny a společensky nepřijatelného chování, které může vést k ohrožení. Účast obyvatel na správě věcí veřejných by se měla stát základem všech programů pro danou komunitu a její sociální rozvoj, včetně programů pro zlepšování životního prostředí, plánování, obsazování pracovních míst, zlepšení a rozvoj veřejných služeb, zejména zajištěním jejich efektivity a prospěšnosti, a dále v projektech zaměřených na podporu zaměstnanosti. Soubor jednoduchých opatření, jež budou důsledně uplatňována a zapojí do řešení problémů i místní obyvatele, je velmi účinný. Stejně tak je třeba, aby veřejnost byla úzce angažována i v prevenci kriminality. Příslušné odborně zaměřené nevládní organizace jsou cenné jakožto zdroj pro poskytování praktických zkušeností a informací a jako základna pro vytváření sítí. Místní orgány by tedy měly: – Podporovat zapojení veřejnosti prostřednictvím projektů místních hlídek a dalších mechanismů, jež by posílily občany, aby stáli za svým přesvědčením, chránili svou vlastní bezpečnost a blaho, a uznali svou občanskou povinnost bojovat proti diskriminaci a zaujmout aktivní postoj v boji proti zločinu. – Ve spolupráci s bytovými správami vypracovat postupy pro vytvoření hájitelného prostoru, pro zajištění bezpečnějšího bydlení, pro úklid a údržbu obytných oblastí tak, aby tento prostor odrazoval potenciální pachatele od vandalismu a rušení veřejného pořádku, dále podporovat iniciativu místních správ nájemních domů a přímou účast nájemníků na jejich správě a řízení. – Pravidelně sledovat názory místních lidí prostřednictvím průzkumů, dnů otevřených dveří, besed a tematicky zaměřených dotazníků, tak, aby bylo 37 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy neustále možno vyhodnocovat názory lidí na kriminalitu, a to, jaké pociťují obavy. – Vypracovat aktivní komunikační strategii, jež by využila všechny možné postupy k zajištění co nejširší komunikace a zpětné vazby, využívala letáky, brožury a bulletiny, informační příručky, např. o postupech při vyřizování stížností, veřejná zasedání, setkání s místními politiky, besedy, průzkumy, ankety, panelové diskuse občanů a partnerských skupin. - Zajistit, aby občanům byly poskytovány konzultace na patřičné úrovni a s ohledem na místní problémy. V této souvislosti by se pokud možno mělo přihlížet k existenci přirozené komunity spíše než k administrativněúzemnímu členění. 38 15. Průmysl, obchod a soukromý sektor Klíčový pro snížení kriminality a zkvalitnění bezpečnosti je rozvoj partnerství a spolupráce se soukromým sektorem. Podnikatelská a obchodní sféra je pro kvalitní život jakékoli společnosti životně důležitá. Vysoké procento kriminality je hlavní překážkou pro příliv investic a to, jak veřejnost vnímá kriminalitu, ovlivňuje atraktivitu regionu z hlediska rozvoje podnikání. Pokud dojde k významnému snížení případů krádeží automobilů a vloupání, ovlivní to postoj pojišťoven a sníží provozní náklady na vedení podniku. Spolupráce se soukromým sektorem jakožto hlavním partnerem může přinést významné výsledky a vytvořit v prostředí městských center takové podmínky, které budou ve stále rostoucí míře využívat místní obyvatelé. Jako konkrétní příklady takovýchto opatření lze uvést kamerové systémy, hlídaná parkoviště a zkvalitnění ostrahy obchodních objektů. Existuje však mnoho dalších podob partnerské spolupráce mezi veřejným a soukromým sektorem. Na prvním místě je třeba uvést společné financování, často posílené ještě personálním zázemím z několika sektorů. Spolupráce se uplatňuje například při snižování počtu krádeží v obchodech a vloupání do obchodních objektů, při zlepšování bezpečnosti v nákupních centrech, v ulicích a na parkovištích. Dalším důležitým aspektem spolupráce se soukromým sektorem v oblasti snižování kriminality a příležitostí k páchání trestné činnosti je aspekt obecně označovaný jako „situační prevence“. Díky hospodářskému rozvoji a záplavě spotřebního zboží došlo k nárůstu trestné činnosti. Zvýšil se počet výrobků a předměty denního užívání jsou vystaveny většímu riziku. Krádežím také nahrává fakt, že výrobky jsou menší. Technologická vylepšení zboží spíše zatraktivňují, než aby zabraňovala jeho krádežím. V mnoha zemích se nepodařilo přijmout opatření k jednotnému označování výrobků, například pomocí čipů. Automobily jsou navrhovány tak, že pro zloděje není problém je odcizit. Stejně tak se nepřihlíží k určitým pravidlům bezpečnosti, ani nejsou využívána elektronická zařízení pro kontrolu přístupu osob do soukromých či veřejných budov. I když v mnoha zemích fungují systémy požární ochrany nebo prevence živelných katastrof, rizika vyplývající z trestné činnosti nejsou nijak ošetřena. 39 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy Architekti ani stavbaři si neuvědomují, že je třeba brát v úvahu bezpečnostní opatření. Místní orgány by měly: – Zvážit navázání partnerské spolupráce v konkrétní oblasti se soukromým sektorem, využívat odborníků z výrobní, obchodní i soukromé sféry ke konzultacím. – Využít odborné zkušenosti zaměstnanců soukromého sektoru prostřednictvím dočasných praxí založených na výměně pracovníků a zapojit je tak do spolupráce na místní úrovni. – Nabádat místní výrobní a obchodní podniky k podílení se na situační prevenci, například zaváděním opatření na snížení příležitostí k páchání trestné činnosti a ke zlepšování možností jejího odhalení. – Zajistit, aby plány městské výstavby respektovaly jak architektonická pravidla, tak i pravidla bezpečnosti. Při výstavbě domů a bytů by se měly uplatňovat bezpečnostní normy (typ parkování, soukromé garáže, velikost a hustota zástavby, výška budov, typ vchodových dveří, bezpečnostní zařízení). 40 16. Úprava soudnictví a trestního řádu a podpora obětem Justiční systém je často nepraktický a s určitými situacemi není schopen se vypořádat. Ne vždy je upraven tak, aby dostatečně chránil občany, ne vždy je chápán jako dostatečný odstrašující prostředek. Soudy se také často nevyhnou případům, že jsou obviněny ze zneužití úřední moci, což vede k tomu, že veřejnost již plně nedůvěřuje tomu, že politický a justiční systém dokáže potírat kriminalitu. Zkvalitnění práce policejních orgánů a cílená prevence budou málo platné, pokud termíny zahájení soudních přelíčení budou příliš dlouhé, pokud vynesené rozsudky budou vzhledem k provinění pachatele či poškození oběti nepřiměřené, a pokud soudy budou nepřístupné. Základním pilířem trestního systému je stále uvěznění, ale pro zvládnutí bezpečnostní situace ve městech již není postačující. Systém trestního práva posuzuje případ od případu, uplatňovaná politika není příliš dlouhodobá a koherentní. Špatně fungující systém trestního práva spíše občanům uškodí, než pomůže. Tento systém často po celé roky ignoruje velký počet případů nepřístojného chování a drobné přestupky. Je třeba také věnovat pozornost metodám a činnosti soudů. Nepochybně by mělo být ustaveno, aby soudy zasahovaly co nejrychleji, což by umožnila bezprostřední blízkost soudu v městské čtvrti či na předměstí, zejména v případech, kde je možno využít alternativních postupů, jako je smírčí vyrovnání, mediace, odškodnění a veřejně prospěšné práce. K řešení by mohly přispět příslušné kroky: – Decentralizace soudnictví ustavením místních center justice a práva, která by se zabývala celou řadou aktivit, například ukládáním trestů, službami pro mladistvé delikventy, legislativní poradenskou činností, pomocí obětem trestných činů a pořádáním setkání pachatelů a obětí. Střediska by mohla být zřízena v chudších oblastech, které leží daleko od nejbližšího soudu. Mohou být zřízena ve spolupráci s místními orgány, které by finančně přispívaly na jejich provoz a činnost. 41 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy – Zřízení orgánu složeného z více partnerů, který by se zabýval mladými recidivisty. Takovýto orgán funguje v zanedbaných oblastech a je založen na čtyřech principech: soudy nejsou vždy nejlepším řešením; většina pachatelů je schopna změnit své chování; větší šance na úspěch je, pokud své úsilí spojí všichni zainteresovaní; a konečně je třeba podniknout takové kroky, aby lidé chtěli zůstat součástí komunity. – Zřízení celostátního kontraktačního programu pro mladé pachatele, v jehož rámci mají příležitost účastnit se aktivit, které by vedly k jejich nápravě, například nastoupit do nějakého zaměstnání či absolvovat školení. Výměnou za to může být zastaveno jejich stíhání. – Podpora a ocenění občanské statečnosti, například tím, že bude zaručena ochrana svědků. – Navržení řady alternativních trestů, například veřejně prospěšných prací, a jejich prosazování do legislativy. – Poskytování nebo zprostředkování pracovních příležitostí pro delikventy, včetně umožnění přístupu na trh práce a poskytnutí konzultací v této oblasti, příležitostí k odbornému výcviku a ke vzdělávání. – Zřízení státních institucí pro podporu obětem trestných činů, které by poskytovaly informace, konzultace a psychickou podporu obětem a jejich rodinám. Tyto instituce mají být složeny ze zástupců různých sektorů (policie, sociální služby, zdravotnické služby a organizace dobrovolníků). 42 17. Bezúhonnost úředníků a politiků Případy zneužití postavení veřejných činitelů pro vlastní prospěch do značné míry zeslabily důvěru mezi lidmi a jejich volenými zástupci a víru ve schopnost politického systému vypořádat se uspokojivě s problémem kriminality. Místní volení zástupci vykonávají své povinnosti v rámci právního systému a v souladu s mandátem, který jim poskytli voliči. Jsou odpovědni všem místním občanům, i těm, kteří je nevolili. Je nezbytné, aby ruku v ruce s respektem ke svému mandátu dodržovali veřejní činitelé i etické normy. Pro efektivní vykonávání funkcí je nezbytné ovzduší důvěry. Nicméně v poslední době dochází k řadě afér, jejichž aktéry jsou politici, kteří páchali trestnou činnost v době zastávání úřadu a využili svého postavení ve svůj vlastní prospěch, přičemž často zpronevěřili státní fondy. Volené místní orgány musí nezbytně: – Dodržovat takové normy chování, jež jsou od volených zástupců při výkonu jejich funkce očekávány. – Konat vždy v souladu s právem, sloužit zájmům veřejnosti, nikoli zájmům soukromým a ve svůj vlastní prospěch. – Vyvarovat se konfliktu zájmů a zdržet se rozprav a hlasování o otázkách, jež jsou v přímém nebo nepřímém osobním zájmu. – Vyvarovat se přijímání funkcí či postů, v nichž by volený zástupce kontroloval sám sebe. – Zdržet se jakéhokoli chování, jež by podle národního či mezinárodního práva bylo kvalifikováno jako aktivní nebo pasivní úplatkářství. – Zajistit, aby při plnění povinností nedošlo k zneužití státních fondů nebo aby nebyly použity přímo či nepřímo k soukromým účelům. – Veřejně publikovat či zdůvodňovat veškerá rozhodnutí. – Zajistit, aby jmenování úředníků místních orgánů bylo prováděno po zásluze a založeno na jejich odborné způsobilosti a zkušenostech. – Vyhovět žádostem sdělovacích prostředků o poskytnutí pravdivých a úplných informací týkajících se výkonu funkcí; respektovat však důvěrné informace o soukromí volených zástupců. 43 Prevence kriminality ve městech – příručka pro orgány místní samosprávy – Ujmout se informování voličů o Evropském kodexu pro výkon volených zástupců do místních a regionálních orgánů, jak stanovil Kongres místních a regionálních samospráv (CLRAE) Rady Evropy. 44 18. Přeshraniční kriminalita Trestná činnost se soustřeďuje podél nových hranic, což částečně vyplývá z dělení Evropy na shengenskou a neshengenskou oblast. Pro trestnou činnost jsou hranice snadno překonatelné, zejména za pomoci moderní technologie, ale pro práci policie na jejím odhalování a pro uplatňování prevence a opatření na její potlačení zůstávají stále překážkou. Příhraniční pásmo je obvykle oblast, podle níž se utváří názory na příslušnou sousední zemi, a obecně na evropskou integraci. Pro příhraniční města představuje hrozbu zejména pašované zboží, jako jsou drogy, zbraně, automobily a alkohol. Je důležité, aby orgány v příhraniční oblasti a místní orgány: – Uznaly, že kriminalita přesahující hranice vyžaduje dostatečné prostředky a úsilí. – Podpořily navázání příhraniční spolupráce mezi místními a regionálními orgány zaměřené na prevenci a potlačení kriminality. – Odstranily psychické, legislativní a administrativní překážky, jež brání místním, regionálním a policejním orgánům vypořádat se s trestnou činností přesahující hranice. – Podpořily vypracování bilaterálních či multilaterálních smluv, které by umožnily místním a regionálním orgánům a policii spojit své síly na základě Evropské úmluvy o příhraniční spolupráci mezi obcemi či orgány (ETS No. 106) a umožnily tak dosažení dohody o příhraniční prevenci a/nebo stíhání trestné činnosti. – Využily rostoucí počet příhraničních organizací v Evropě, z nichž je většina zastoupena v Asociaci evropských příhraničních regionů, jakožto nástroje pro sdílení zkušeností a výměnné akce. – Usilovaly o to, aby mezinárodní organizace vyčlenily fondy pro již existující i nové programy zaměřené na prevenci příhraniční kriminality. 45 19. Nové profese Široce pojatý přístup k otázce prevence trestné činnosti vedl k tomu, že místní orgány zavedly nové profese. Místní orgány by měly prosazovat nové aktivity a profese, například: – Dopravní dozorce. Je odpovědný za dohled na místech, kde se parkuje, a brání takovému chování a jednání, které ohrožuje bezpečnost, například vyžadování peněz na drogy či krádeže aut. – Domovní správce. Provádí technickou údržbu ve společných prostorách budovy, hlídá bezprostřední okolí a funguje jako kontaktní osoba, na niž se obracejí obyvatelé domu s jakýmikoli problémy. – Sociální spojka. Působí ve všech veřejných oblastech jako informační prostředník státní správy a zároveň tlumí konfliktní situace. – „Noční zpravodaj“. Střeží veřejnou městskou zástavbu, ve které se po setmění pořádají různé akce, střeží společné prostory budov, vniká na požádání občanů do bytů, řeší problémy s alkoholem, násilí v rodině, útěky dětí z domova, poruchy výtahů. Spolupracuje s policií, sociálními pracovníky a pohotovostní službou (hasiči, lékaři). – Využití mladých delikventů v dobrovolných organizacích. Pracují v nákupních střediscích a pomáhají starším občanům s donáškou nákupu. – Ostraha v nemocnicích. Pomáhá zvládat stále narůstající počet konfliktů mezi pacienty, návštěvami a personálem. 47 20. Evropská spolupráce a mezinárodní partnerství Prevence kriminality vyžaduje mezinárodní spolupráci mezi vládami, policejními orgány a nezávislými institucemi. Vyžaduje též spolupráci mezi orgány místní správy, které sehrávají klíčovou úlohu při: – Posilování partnerství mezi městy v oblasti prevence kriminality, a to zejména inovační a osvědčené postupy. – Sdílení informací a zkušeností mezi zeměmi, zajištění snadného pochopení informací a širokého přístupu k nim. – Pomoci občanům, aby se cítili méně izolováni, sdělením, že situace je kritická a týká se všech. – Společně s národními či mezinárodním asociacemi nebo v rámci spolupráce mezinárodních organizací jako je Kongres místních a regionálních samospráv v Radě Evropy a ve Výboru regionů Evropské unie: - Podpořit integrovaný přístup k řešení problémů v oblasti kriminality a bezpečnosti a propagovat osvědčené zkušenosti. - Zajistit, aby vláda byla nápomocná při vytváření bezpečného prostředí a podmínek života ve městě. - Vypracovávat zprávy a organizovat mezinárodní spolupráci s ohledem na různé aspekty prevence kriminality. - Vyzývat k vypracování programů akcí k danému tématu, jejichž garantem by byly mezinárodní orgány. – Podporovat vybudování sítě dokumentačních středisek s cílem usnadnit výměnu informací o prevenci kriminality a pomoci obětem a o dalších otázkách společného zájmu mezi vedoucími pracovníky ústředních a místních orgánů, univerzit a dalších institucí. 49
