lokalizace kreativních odvětví v prostoru malého města a regionální

LOKALIZACE KREATIVNÍCH ODVĚTVÍ V PROSTORU
MALÉHO MĚSTA A REGIONÁLNÍ ROZVOJ
.
Jaroslav Stuchlík
ÚVOD
Současné paradigma kreativních odvětví se opírá o prostorovou a geografickou lokalizaci kreativní
ekonomiky do měst nebo regionů, které jsou v rámci jednotlivých konceptů různorodě definovány za
pomocí parametrů prostorových, geografických, sociálně-demografických, administrativních a dalšími
způsoby, které jsou však v zásadě variantou uvedeného. V mezní interpretaci rozšířených konceptů
můžeme kreativní ekonomiku spojit s jakýmkoliv urbanizovaným nebo sídelním prostorem. Zároveň
však lze jen stěží oddělit jakýkoliv koncept kulturních nebo kreativních průmyslů nebo odvětví od
fenoménu města, respektive kultury města v antropologickém pojetí. V pozadí takovéto prostorové
lokalizace kreativních odvětví musíme hledat v deterministické stadiální koncepci vývoje ekonomiky (a
společnosti), když se předpokládá, že kreativní průmysl(y) představují další vývojový (po)krok
ekonomiky, který evolučně navazuje na průmyslovou industrializaci, která je od svých počátků v
19.století prokazatelně spojena s dramatickým rozvojem měst, nebo-li urbanizací v Evropě a USA a
posléze i v rámci celé planety Země. Následující studie se zabývá otázkou jak je koncept kreativních
odvětví determinován prostorem malého města, respektive otázkou definice kreativních odvětví v
prostředí malého města v ČR.
1 PARADIGMA KULTURNÍHO PRŮMYSLU A JEHO PROSTOROVÁ
DETERMINACE MODERNÍM MĚSTĚ
Počátky paradigmatu spojení moderních měst a kreativní ekonomiky můžeme hledat už v konceptu
kulturního průmyslu (tj. v čísle jed.), který nabídl T. Adorno v jedné z kapitol knihy Dialektika
osvícenství [1], a který se od poloviny 20 století dalším vývojem mění v kreativní průmysly (tj. v čísle
množ.)[3]. Kulturní průmysl frankfurtské školy byl nepochybně odvozen za pomocí metody filosofické
spekulace (tj. také skepse), k čemuž se ostatně hlásil i sám T. Adorno ve svém známém
“nerozhodném” sporu s P. Lazarsfeldem [7]. T. Adorno se opíral o výkladový rámec vycházející z
paradigmatu nauky (vědy) o estetice, ostatně sám byl původním vzděláním muzikolog, a jeho úvahy o
kulturním průmyslu jsou tak vedeny spíše v rovině brilantního rozboru v kontextu axiologické definice
pojmu kultura [13]. Zároveň má frankfurtská škola a její následovníci nepochybně metodologický
blízko marxistickému, respektive neomarxistickému výkladu ekonomické teorie [11] a logicky také k
deterministicky pojímanému stádiálním vývoji společnosti. Průmyslová revoluce tak logicky v tomto
konceptu “přemýšlení o lidské kultuře” pokračuje kulturním průmyslem. Termín the Industrie má v
angličtině nepochybně sémioticky poněkud bohatší obsah a konotace než české slovo průmysl, ale
relativně přesně označuje estetickou diferenciaci v principu binárních opozit typu předindustriálníindustriální, nízká-vysoká kultura nebo tradiční-moderní popřípadě tradiční-pokrokové. Slovo průmysl
(the Industrie) zároveň odkazuje k sériové produkci a jakémusi nepopiratelnému úspěchu taylorismu v
řemeslné a v konečném důsledku také umělecké produkci - v analýze T. Adorna zejména v
rozhlasové produkci hudby. Pro metodu filosofické spekulace však není nijak důležité jev prostorově
lokalizovat, i když i v tomto případě se ve spojení s the Industrie opět nabízí binární opozita typu
zemědělské-průmyslové, tj. také vesnice-město nebo periférie-centrum, respektive industriální
zóna(města)-obytná zóna(města), a tak odkazuje k stádiálnímu vývoji ekonomiky, který je
neomarxistickém paradigmatu možný pouze v průmyslovém městě.
Koncept kulturních průmyslů [3] se však už neopírá pouze o estetiku a metodu filosofické
spekulace, ale od poloviny 20 století směřuje spíše mj. k sociokulturní, antropologické a konečně také
ekonomické interpretaci. Kulturní průmysly tak představují pro autory tohoto paradigmatu evoluční (tj.
také stádiální) pokračování průmyslové revoluce, která se odehrála v prostoru rozvíjejících se měst v
19 a 20 století. V tomto případě můžeme uvažovat o prostorovém determinismu, kdy autoři
předpokládají, že kulturní průmysly musíme chápat jako výsledek evolučního vývoje typického pro
průmyslové město, respektive postupné, byť v čase relativně rychlé, kumulace inovací směřujících k
novému stádiu výrobních vztahů typických pro kulturu města, které je sice paradigmatickým zvratem v
odborné interpretaci [10], ale zároveň také sociokulturní realitou, kterou lze pozorovat v
urbanizovaném prostoru [6], a která je v čase evoluční, tzn. v pozitivistickém paradigmatu také
prognózovatelná jako důsledek vývoje lidské společnosti a kultury. Typickým pozorovatelným(!)
důsledkem takovéhoto evolučního vývoje je například proměna původních průmyslových
(industriálních) zón měst, které se často stávají tzv. brownfields, za pomocí nástrojů kreativní
ekonomiky v sídla institucí kreativní ekonomiky. Tento proces je chápán jako progresivní a symbolický
ve vztahu k původním formám průmyslové produkce, který je navíc dobře měřitelný, tj. lze exaktně
doložit jeho úspěšnost v rámci moderních ekonomik.
2 PARADIGMA KREATIVNÍ EKONOMIKY A JEJÍ SPOJENÍ S MĚSTY:
PROSTOROVÝ DETERMINISMUS NEBO POUHÁ NÁHODA?
Není určitě náhodné, že v posledních desetiletích koncept kreativních odvětví zaznamenal
nebývalý úspěch ve Velké Británii, kterou můžeme označit za kolébku průmyslové revoluce a zároveň
za jedno z nejvíce urbanizovaných území světa [8]. Dokladem je zásadní studie z roku 1988 The
Economic Importance of Arts in Britain [12], která poprvé exaktně demonstruje výkon kulturního
sektoru ve Velké Británii a to nejenom ve městech, ale prostorově také na úrovni místních nebo
regionálních samospráv. Použitá metoda pozorování, měření (tj. kvantitativní a kvalitativní výzkum) a
interpretace sociokulturní a ekonomické reality (mj. výkonu kreativní ekonomiky) se tedy obrací
zejména k urbanizovanému území a k takzvaným metropolím [6], se kterými jsou spojeny případové
studie s příklady úspěšné aplikace kulturních politik a výkonu kreativní ekonomiky Nejslavnější je
případ skotského Glasgow, kde se přímo hovoří o proměně mrtvého průmyslového města (sic) v
kulturní - kreativní metropoli [3].
Prostor megapolí tak nabízí možnost pozorování kreativních odvětví v jejich komplexní podobě.
Pouze v takovýchto centrech, ve smyslu prostorovém, geografickém ale i administrativně-politickém,
se vyskytují některá specifická odvětví kreativní ekonomiky - přesněji instituce, které mimo tato centra
obvykle nemůžeme pozorovat (tj. ani měřit jejich ekonomické parametry). Zvláštním případem je pak
kreativní třída R. Floridy [4]. Vzniká tedy situace, kdy mimo centrum, tj. v jisté konotaci smyslu na
periferii jako sémiotické opozituře centrálnosti, se musíme vyrovnat se zjevnou nekomplexností
zastoupení kreativních odvětví.
Nyní uvedeme několik vybraných příkladů takovéto nekomplexnosti zastoupení kreativních odvětví
mimo metropole:
Absence kulturních nebo kreativních institucí celostátního významu: Mimo metropole se v
prostoru (malých) měst nenachází sídla televizních a rozhlasových stanic s celoplošným vysíláním,
filmová studia, produkce a distribuce, sídla velkých hudebních labelů a vydavatelství, specifické
instituce vázané na národní zájmy, jako je národní divadlo, symfonické orchestry, opera a podobně.
Existující výjimky jsou převážně pobočkami centrálních institucí.
Instituce ochrany duševního vlastnictví: John Howkins duševní vlastnictví a jeho ochranu použil
jako ústřední definici kreativních průmyslů [3]. Instituce zaměřené na ochranu, správu a využití
autorských práv, patentů, ochranných známek jsou jednoznačně lokalizované v prostoru centrálních
metropolí. Stejně tak i vrstva profesionálů zabývající se zejména správou a využitím duševního
vlastnictví je koncentrovaná ve velkých městských centrech.
Kreativní třída (creative class) podle R. Floridy: Koncept kreativní třídy předpokládá, že v rámci
ekonomiky existují skupiny profesionálů a neprofesionálů (tj. poněkud nepřesně komerční a
nekomerční kultura - viz dále), které jsou vymezeny jako část populace, která se realizuje
prostřednictvím kreativní ekonomiky [4]. Vztah jeho konceptu k městu jasně predikuje název jeho knih
Who’s Your City? [5] nebo Cities and Creative Class. Mimo metropole budeme postrádat profesionály
z některé z výše vymezených oblastí, které R. Florida označuje jako superkreativní jádro
(supercreative core) - tj. například tvůrce televizní, filmové, rozhlasové a scénické produkce
celostátního významu, nebo profesionály (tj. creative class) v oblasti ochrany duševních práv, aj.
V tomto případě vymezení dále komplikuje skutečnost, že část těchto profesionálů může bydlet mimo
metropoli, kde pouze pracuje a realizuje se (ve výkladu konceptu R. Floridy) po část dne, a zázemí ve
smyslu domova má v některém z blízkých sídelních satelitů nebo obcí. Blízkost je zde navíc relativní
termín, protože kreativní třída disponuje značnou mobilitou (v čas i prostoru) a může tak trvale bydlet i
v místech vzdálených desítky kilometrů od metropole [9]. Výsledkem je nerovnoměrná alokace
kreativní třídy v prostoru [9].
Ve výše uvedené typologii R. Floridy založené na opozitech komerční nekomerční (respektive
profesionální x neprofesionální) musí dále existovat v ČR značné rozdíly mezi konkrétními městy nebo
regiony, protože v ČR je i v Evropském kontextu mimořádně rozvinutá amatérská kultura. V prostředí
malých měst amatérská kultura pravděpodobně mnohdy zajišťuje rozhodující část výkonu kreativní
ekonomiky. Jen velmi nesnadno však zařadíme amatérskou kulturu z hlediska typologie komerčnínekomerční, nebo profesionální-neprofesionální: Například učitel, tj. profesionál v oblasti vzdělávání,
stává placeným vedoucím školního dramatického souboru nebo hudebního tělesa a tak příslušníkem
superkreativního jádra (podle R. Floridy). Produkce těchto souborů je však veřejností a odborníky
vnímána jako součást amatérské a tedy neprofesionální kultury. Vše je dále komplikováno
skutečností, že i amatéři mnohdy vystupují za odměnu (honorář), která se v mnoha případech blíží,
nebo dokonce překonává odměnu (honorář), kterou by za podobný typ pořadu získal profesionál.
Existuje však mnoho dalších variant, které dále komplikují identifikaci kreativní třídy mimo metropoli,
které tak mnohdy téměř znemožňují exaktní pozorování nebo výzkum včetně zjištění ekonomických
dopadů kreativních odvětví na ekonomiku malého města.
3 PROSTOROVÁ LOKALIZACE KREATIVNÍCH ODVĚTVÍ A TEORIE
REGIONÁLNÍHO VÝVOJE
Jednotlivé koncepty kreativní ekonomiky v zásadě předpokládají, že vývoj kreativních odvětí se
projeví na zvýšené konkurenceschopnosti měst a regionů [3].
Teorie regionálního vývoje lze rozdělit (přes jejich značnou pestrost) v zásadě do dvou velkých skupin:
konvergenční, které předpokládají vyrovnávání rozdílů, a divergentní, které predikují naopak jejich
zvětšování[2]. Koncept kreativní ekonomiky se v jádru pozitivistickým paradigmatem hlásí ke
konvergenční skupině a tedy ke zmenšování nebo dokonce úplnému odstranění ekonomických a šířeji
sociokulturních divergencí v prostoru.
Děje se to však jaksi manifestačně, bez metodologického prokázání kauzálních souvislostí
kreativní ekonomiky a její prostorové lokalizace. Závažná otázka je, zda pozorovatelná divergence
regionálního zastoupení kreativních odvětví (a třídy R. Floridy) je výsledkem nerovnoměrné difuze
kulturní inovace z centra na okraj, periférii, nebo důsledek specifického autonomního vývoje v
jednotlivých prostorových centrech. Proces to navíc není jednosměrný, protože regionální podoba
kulturních odvětví může zpětně ovlivnit také metropoli. Některé specifické produkty a kulturní statky
dokonce mohou vznikat v prostředí vesnice (např. farmářské a řemeslné trhy) a odtud pronikat do
měst.
Pro konkrétní kulturní politiku (cultural quarter policies) malého města to znamená, že v případě
konvergenčních procesů je nutné zvážit nakolik je efektivní, tj. účinné podpořit difuzní procesy
pronikání kreativních odvětví z centra na periférii, konkrétně například rozšiřování kreativní třídy v
dané lokalitě, a nakolik se soustředit na podporu rozvoje místních kreativních odvětví. Poměrně
zásadní otázkou v tomto případě je, zda je strategickým cílem dosáhnout lokálně komplexní podoby
kreativní ekonomiky podobně jako v centru (tj. v blízké metropoli), nebo posilovat konvergenční trendy
pouze podporou vybraných odvětví a rezignovat na komplexnost, která se případně může projevit až v
systémově vyšším řádu jednotky (např. v zásadě čistě administrativní jednotka, jako je kraj). V
takovém případě by se však poněkud v rozporu s převládajícím odborným názorem jednalo o posílení
divergencí v prostoru, tj. kreativní odvětví by nepředstavovala zásadní zdroj konvergence jednotlivých
regionálních ekonomik na lokální úrovni.
ZÁVĚR
Studie ukazuje, že koncept kreativních odvětví je determinován prostředím města, a že autory
různých konceptů jsou kreativní odvětví, popř. kreativní třída v komplexní podobě lokalizovány v
prostoru tzv. metropole (centra) a nebo vágně definovaného regionu, který je nejspíše chápán jako
urbanizovaný nebo sídelní prostor. Paradigma spojení města a kreativních průmyslů však autory není
nijak obsáhle diskutováno a analyzováno, když rozhodujícím důvodem nebo příčinou může být
především bezproblémový soulad pozorování sociokulturní reality velkých měst s konceptem
stádiálního evolučního vývoje ekonomiky (tj. i společnosti a kultury) v pozitivistickém kontextu.
Problematicky je ale ve stávajících konceptech vymezen vztah centrum-periférie, respektive málo
diskutována je otázka komplexnosti kulturních odvětví a kreativní třídy v prostoru malého města a z
toho vyplývající důsledky. Z hlediska konkurenceschopnosti je to pak otázka vztahu převážně s
konvergencí vývoje regionu pracujících konceptů kreativních odvětví a difuze kulturní inovace z centra
na periferii, nebo autonomního vývoje mimo centrum, který však směřuje spíše k divergenci a posílení
rozdílů na lokální úrovni.
LITERATURA
[1]
ADORNO, T., HORKHEIMER, M. Dialektika osvícenství. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 2009. ISBN
978-80-7298-267-7.
[2]
[3]
[4]
[5]
[6]
[7]
[8]
[9]
[10]
[11]
[12]
[13]
BLAŽEK, J. Teorie regionálního vývoje: je na obzoru nové paradigma či jde jen o pohyb v kruhu?
[online]
Geografie-Sborník
ČGS,
č.3/1999.
Dostupné
z:
web.natur.cuni.cz/ksgrrsek/socgeo/people/blazeksbornik99.doc.
CIKÁNEK, M. Kreativní průmysly příležitost pro novou ekonomiku. 1. vyd. Praha: Institut umění Divadelní ústav, 2009. ISBN 978-80-7008-231-7.
FLORIDA, R. The Rise of the Creative Class and How It’s Transforming Work. New York: Harper
Collins Publisher, 2005, ISBN 0-06-075690-X.
FLORIDA, R. Who’s Your City? New York: Basic Books, 2008. ISBN 978-0-465-00352-5.
HORSKÁ, P., MAUR, E.,MUSIL, J. Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa. 1. vyd.
Praha a Litomyšl: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-409-3.
JEŘÁBEK, H. Tři příklady spolupráce kvalitativního a analytického výzkumu. [online]. Praha:
Sociologický
ústav,
2005.
[cit.
2013-30-09].
Dostupné
z:
http://cvvm.soc.cas.cz/media/com_form2content/documents/c3/a3946/f11/100048s_jerabeklazarsfeld.pdf.
JOHANSON, P. Zrození moderní doby. 1. vyd. Praha: Academia. 1998. ISBN 80-200-0694-X.
KLOUDOVÁ, J. Kreativní ekonomika. 1. vyd. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3608-2.
KUBAŠ, M. Kreativita a kreativní průmysly: redefinice kultury. [disertační práce] Praha: FF
Univerzita Karlova, 2012.
LOUŽEK, M. Metodologie ekonomie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2009. ISBN 978-80-246-1309-3.
MYERCOUGH, J. The Economic Importance of the Arts in Britain. 1. vyd. London: Police Study
Institute, 1988.
SOUKUP, V. Dějiny antropologie. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0337-3.
Adresa autora:
Mgr. Jaroslav Stuchlík, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta ekonomická, Katedra podnikové
ekonomiky a managementu, e-mail: [email protected]
LOCATION CREATIVE INDUSTRIES IN THE AREA OF
SMALL TOWNS AND REGIONAL DEVELOPMENT
Abstract
The study analyzes the relationship between the creative industries and small town in the Czech
Republic. Frankfurt School uses methods of speculative philosophy to create the conclusions of
creative industrie. T. Adorno (The Frankfurt School) considers the creative industry as the additional
(evolutionary) stage of development of traditional industries, which began in the 19th century. Similarly
neo-Marxists and authors of concept of creative industries underlines that the creative economy is the
result of deterministic by stages of development of modern society. In this concept Industrial
production in the industrial zones of large cities is changing into a cultural industries in the second half
of the 20th century. Modern authors use to infer the creative economy observation method sociocultural reality of big cities: Everybody locates the creative economy in the area big cities or regions metropol’s place. Study presents several examples where creative industries are in a small town noncomplex: some cultural institutions, copyright industries and creative class (supercreative core).
The specific form of the creative economy is determined in the space of a small town and has
many different options. Concepts creative economy are associated with the paradigm eliminate
divergences in the development of regions. The cultural quarter politics of small towns must respond
to emerging divergence an uneven allocation of cultural industries.
Key words
creative industries, development of regions, cities, creative class
JEL Classification
R12, R58, Z1, Z13