Pod klávesami, skrývám se,

Pod klávesami, skrývám se,
jsem malé cosi a ty zvuky drží mě.
Žabí neblázni,
zelená tě v klavíru neschová,
a pojď se schovat taky.
V kapkách rosy
na rámech všech lyr mých, odráží se slunce,
a Svět ukřižován ve strunách,
ne, nepláče,
to je jeho smích.
Je něco co vás poslední dobou potěšilo?
Láska, sex, prachy..
nebo člověk co hlouposti neřeší..
Bez přeháněk, bo by se vám to zošklivilo..
Vám všem ZMRDI! Všechno nejlepší!!
..witha deep breath Brett, take it easy bro ;) and as I said before, I feel like f/cking
needled down thiz afternoOn...
už podivně dlouho,
píšeme si s anděli
drahá žabičko,
a už neslušně dlouho
nám neodepisují.
čichám k tvojí hlavě
voní drahá,
po jahůdkách,
a já, jak zima
v plenkách,
upínám se k bílé barvě.
Once I went to a harlem kings liquor store
askin for rum
not the typical czech shitty soily rum
but for my royalistic ass
I need havanese pure.
I got four bottles for me
stand alone in the street
surrounded with cuba
waiting for bus
bootless.
So
there was a situation
of
just accomodated cubanese
and homeless
afro-americans
.
Karlín love,
at the very begining
of November.
Four Rum please
Kde se poděly,
ty přenádherné sonety,
a kam jsou zabité,
ti nekoneční světové?
Snad v bohů sen
byly odváty
a teď se drobí ve
vločky sněhové.
pojď rychle.
budíme dojem,
že nás tohle
město
uspokojuje.
jsme na konci
našich dní.
k vraždám,
nenávisti,
a zlobě,
maj hybridní tlustokožci,
svoje dozajisté důvody.
a když nechápeme významy slov,
..... láska
.... válka
... déšť
slov
pro nás jen potopa.
______
no jasně miki,
tohle město nás
už dlouho kojí.
III.
vyleptal jsem si do kůry
malého netopýrka,
a to všechno jen
proto
že jak už jsem psal,
nemůžu dál.
visím životem
jako růžový keř,
bláznem jsem,
bojoval s osudem,
kolem zběř, v plicích skeř!!
to dlouho neunesem,
to nesnesem.
řežu si do prstů,
a místo kůže mi roste
igelit,
jako varhany
echem zním,
když pod hladinou hladím tě,
když se potápím;
Sí para el mundo,
a pro pár snů.
II.
hej dvířko.. psst
na minutku,
přicházíš a já kradu,
hebkými bříšky čaruju
pár rán nad hlavou,
nocí se sokoly tiše pluju,
učím tě ohnivému prstokladu.
jentak pro příklad,
přijdeš do města,
nic není,
ve všem tolik cizosti.
a Ty..
pohneš solí ze mě ven,
cítím se jako ten paprsek,
ďábel,
ležím na nádvoří zpřerážen,
na bílé pírko sbíráš můj
zákrvek.
___________
I.
počkej.. na moment..
ve vlasech zdáš se mít
jakési malé klubko tmy.
leží v nich stočené
jako malé psísko,
a barvou podzimní lísty.
hoříš a v očích
jsou další a další
úsvity.
počkej počkej
jen na moment.
vezmu si šálu
a projdeme se polem,
s vránou s mašlí.
Má půlko října,
pestrobarevná,
čekáme na spasení
zimou,
já jako zimní král,
ty dáváš život zemi
jsi carevna jara.
Má jelení,
říjnová,
hájená.
Svět neutekl,
teď je na služebně,
za zápěstí visí z radiátoru,
musí to zvládnout sám,
s výslechem je řada na mě.
Říjno
Podzim je jen reklamní trik
starého návrháře
listobarevných rób,
v tůňkách jeho očí
se odráží
měnící se svět.
Co poslední z úniků?
A políčkův dopad
v měkkou půdu tváře,
ó,
jak ten umí uhánět,
každoročních narozenin
bez výročí,
tláskáme se bukvicemi,
proti směru toče planety.
A po krásném nakročení,
Po ztrátě falešných stop,
Přichází s lovcem příběhu rozuzlení
Trumfy kance akademika,
Jsou karty trop.
jen vypuštěný obrázek,
agresivní želé
se opět roztéká
kolem Nagasaki
na vlně teplého
vzduchu
pluje motýlek
je jen vypuštěný
ze zoo v mé explozi,
kde chovám
jeho obrázek.
v brázdě zobu na poli,
hledám rubíny,
kde jste kde jste?!
kameni..
podemnou červík,
s granátem,
už uniká,
abych ho neokrad,
volí únik,
a kámen ještě hbitěj polyká.
zobu zobu jaro ven,
pojte všichni,
pojte sem.
prohýbám prostor
mezi prsty
a pohyby rukou,
vytvářím obrazce,
ty v rytmech bubnů rostou,
já se pomalu dávám
do tance.
před houštinou sedí malý vlk,
nedávno mu bylo pět.
z tohoto světa,
odcházím s úsměvem
a s vidinou,
jsem sladkou štávou léta,
jediným pohybem,
měním realitu za jinou.
malému vlčkovi,
bylo už dávno pět.
s přílivem,
s bouří,
v kapkách,
i v průtržích,
v průrvách,
rose,
i kalištích,
v rašelině,
jsem mokrou hranicí,
mezi dvěma světy.
už sedíš ve vrtulníku,
neohlížej se brácho,
těm už pomůže jen ticho,
štěstí, že jsme pryč.
na krku,
v hlubokym šrámu,
tancuje ďábel v teplym
pramínku,
a jak dupe,
vzpomínáš na první koncert
Creedence Clearwater,
rty a bláto,
noc se stává dnem,
přichází ten chlap,
a jeho varhaník,
a vy rytmy bicích..
ve vás se zrodili,
prolamujícníci.
rotor pomalu reže vzduch.
přistáváš na mokré hranici
města New York;
v nepokojích na předměstí,
v revoluci žen,
saxofony a polibky,
budí tvou spálenou mysl,
ta doutná když spíš,
a z barevný obrazovky,
J.F. kupuje svou vlastní smrt.
a za mořem další moře,
a za horami, další hory,
sladcí lidé,
oběti, právníci bezpráví,
půle miliardy asexuálních
prostitutek.
v pláči.
čau nemáš cigáro?moc rád bych tě pozval na kafe.
víš, dneska je speciální den,
a tahle noc,
je budoucnost.
dnes jsem otěhotněla.
já dnes dal svoje sperma do banky.
přišla jsem k té paní,
říkala..
bude křičet, dnešní noc.
chci to nejčerstvější co máte.
je tu jedna dnešní dávka.
panenko, Marie už se nedovoláš,
já..
mám, a ráda dám,
tak jdem.
víte mladý pane,
dnes je velmi zvláštní noc.
zdá se mi, že potkávám mladého muže,
vystrašeného,
z vlastní budoucnosti.
a káva by se k tomu snu
mohla velmi hodit.
.... ..............čau... ..nemáš..cigáro.a... c huť.....na.......bud o ucnost
chtěl bych znát řeč,
který nikdo nerozumí,
poslat tě do prdele,
ať tě to tak nebolí,
moct tak nadávat, aby to nebylo slyšet..
erp Ót an de hůa Indiááá..
bre na šérh at Setzá!!
on ha Üst ommet,
bit nallah fet Kla kla!!!
už je mi líp.
po duši se prahy posunují,
bubnuji a tys chcíp,
tvoje vlastní myšlenky
tě zneuctí,
pak zamordují.
pět střel,
a ani jedna mě nezabije,
štít přes srdce,
chrání dokud dřevo
neshnije.
tak rád pláču zídkám,
po večerech,
ikdyž už trochu smutnějších,
slunce rychlej mizí..
sdílíme plácání po zádech,
učím je naslouchat
novým
českým
pohádkám..
vás potřebuju,
živé, skákající,
abych nebyl chycen tak se vykrucuju,
brečim za mrtvé,
píšu za umírající.
vy, moje děti,
každý den se rodíte,
každou noc stavíte mé království,
tak malá a přesto,
kdo jen pozoruje
tvář a kapradinu.
náš čas uniká,
teče a prožírá se,
UÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!
na varhanech,
mé černé a bílé,
stránkám jste smrtí
i životem,
lidem služba,
nocí, dnem,
má drahá písmenka,
vaším dlužníkem na sto jsem.
roztrhám tě,
neuvidíš mě,
pak roztrhám
vás všechny,
poplivu ty cáry hadrů.
a roztrhám sebe.
Roztržim
svět voní,
třese se,
s podzimem
a kopyty koní,
odchází letní
deprimovaná společnost,
co baví se,
z chudákovy deprese.
lehnu si na skálu,
slunce mi vypálí,
směšné znamení
do očí, a
po meditaci přichází
za kopyta kozla
táhnoucí
strýc Abdulah.
vracíme se do města,
přinášíme nové barvy
do listů
vůni do duší,
roztřásáme vaše brvy,
máme stovky koláčů,
jsme oči lidí
zapečené do těsta.
songy soney 4 uncle Abdulah Lytch
jsem neškodný,
ani mě radši
neuvidíš,
jako virus,
mám moc,
kterou mi nezávidíš,
potácim se
ale mám nůž,
ty se probouziš,
cejtíš mě jak
potichu
a
lehku
prolejzám ventilačkou..
jsem v krystalech,
sypu se ti na rty
prosypu, ty spíš,
celej tvůj pelech,
jen dýchej,
hah já a krev,
ti vaříme se ve svalech,
no hej!
už se buď a vstávej,
nemáš víčka a místo kůže mech,
ze rtů vzdech,
Achich ouvej.
tak přece jenom odcházíš,
i s prachem,
rozvířeným krví,
odjíždíš na pásech,
mocná jako zeď,
kráčíš pryč,
na podrážkách
co ničí svět.
a zranění pánové,
a srdce pořezaná,
slzy v sladko vyplakané,
krajina rudě lakovaná.
v svém světě jsi sedmikráskou,
tady masožravou bestií.
2war
aTrey@poetická_brigáda //f2k6