duben 2016 - Skautské středisko Kruh Frýdek

Duben 2016
108. číslo
50 výtisků
Autor: Kiki
Na Ivančenu a ještě (jdu) dál
Foto: Kytka na Ivančeně
Časopis skautského střediska Kruh Frýdek-Místek
Obsah:
POHÁDKA
3-4
TÉMA
5
Sv. Jiří
6
Deník skladníka
7
Pokec o… (o Žirafě)
8-9
Kruháč na grilu
9
Poezie v Kruhu
10
Pokec s…
11-12
IVANČENA (Jak to bylo)
13-14
Roverské okénko
14-15
IVANČENA (Výhledově)
15-16
Odborky, odbornosti a jiné (Liliový kříž)
16-17
Kruháč radí (Boty)
17-18
Registrace 2016
18
ANKETA
19
HELPER (Sněmy v Junáku)
20-21
Střípky současnosti
22-23
RÁDCOVNÍK (ZVaS)
24-25
Rychlá otázka (Taneční)
25-26
LUŠTĚNINY
27
2
PROSBA O
POMOC S
HLEDÁNÍM
TÁBOŘIŠTĚ
V minulých číslech jste
si jistě všimli, že hledáme vhodné místo, kde
by oddíly z našeho střediska mohly pořádat
své tábory.
Důvody jsou zřejmé:
využití naší prozatím
nevyužité táborové základny, stmelení oddílů
v jednu činnost, obnovení výchovné činnosti
členů při výstavbě tábora, snad i snížení
nákladů na provoz táborů
a
případný
„rodinný tábor“ pro bývalé členy s dětmi.
Již jsme oslovili tři majitele námi vyhledaných
vhodných
míst,
ale
dvakrát jsme již byli
odmítnuti a na třetí
vyjádření stále čekáme.
Prosíme tedy všechny
rodiče, přátelé střediska, aby by nám pomohli v našem pátrání po
tábořišti.
Děkujeme za
jakoukoli pomoc!
POHÁDKA
O kouzelném kameni
Bylo, nebylo, v jedné vesnici žil chlapec jménem Lukáš. Lukáš neměl rodiče a žil jenom
se svou babičkou. Nechodil jako ostatní děti
do školy, protože na to neměli peníze. Ale i
přesto, že byli velmi chudí, nebylo doma nikdy smutno.
Jednoho dne se Lukáš rozhodl, že opraví rozbouranou zídku před chaloupkou. Donesl si
pár kamínků, co měl před domem, ale bylo
jich nějak málo, a tak zamířil do lesa na mýtinu, kde je vždycky spousta kamenů. Sbíral
je do velkého košíku, který měl s sebou. Měl
už jich skoro plný košík, když ho zaujal jeden
kámen. Měl přesně takový tvar, jaký potřeboval. Dal ho do košíku a odnesl si to všechno
domů.
Když dostavěl zídku, otřel si čelo. Přeci jenom, nebyla to lehká práce. Už, už chtěl odejít, když tu najednou začal jeden z kamenů
svítit. Lukáš nevěřil svým očím. Kámen ozářil
celou zahrádku a světlo prozařovalo až do
Co by mělo nové
tábořiště splňovat?
- max. 80 km od F-M
- dostatečné množství pitné vody
- přístup k potoku
- louka cca 50x50m u lesa s malým
sklonem, nejlépe někde v ústraní
- dostupnost
- vstřícný majitel :)
3
POZOR!
Sněm
střediska
KRUH
Rada střediska
Kruh svolává na
neděli 10. dubna
střediskový sněm.
Konat se bude
od 15.00 ve
Skautském domě
ve Frýdku na Kostikově náměstí
638.
Volit se bude:

nové střediskové vedení

revizní komise

delegáti na
sněmy skautského okresu,
kraje a ústředí.
hlubokého lesa. Lukáše napadlo, že mu chce
kámen něco ukázat, a tak šel za tou září. Šel
a šel, až došel k veliké skále. Tato skála tady
stála už dost dlouho. Lukáš si pamatoval jen
to, že si u ní jako malý hrával. Když k ní přišel, začala se pomalu otevírat.
„Raději se schovám za strom,“ řekl si. Poté,
co se skála otevřela úplně, se Lukáš odvážil
vylézt. Vešel do skály a uviděl krásnou spící
dívku. Určitě je to nějaká zakletá princezna,
pomyslel si Lukáš. Řekl si, že to nemůže nechat jen tak. Nejdříve ho napadlo, že by mohl
skálu něčím rozbít, ale potom si řekl: „Jak se
budí princezny? No přece polibkem!“ Sebral
všechnu svoji odvahu a políbil ji. V tu chvíli
se začala skála bortit. Lukáš zavřel oči. Když
je otevřel, stála před ním krásná dívka. Řekla mu, že je princezna a že byla zakletá do
této skály. V tu chvíli se Lukáš ohlédl a uviděl překrásný zámek, který tam předtím rozhodně nebyl.
Doprovodil princeznu do zámku, kde už čekal král. Ten mu řekl, že mu princeznu dá za
ženu. A Lukáš i princezna souhlasili! A abychom nezapomněli na babičku - ta se také
přestěhovala na zámek. A tak žili šťastně až
do smrti.
Krtek (Bludčata)
Kudlanka nábožná se obrátí
na jetel: „Jeteli, modlíš se?"
„Ne," odpoví jetel.
„Ty se nemodlíš?"
„Ne, já nechci být spasen!"
4
TÉMA
Zneužívání skautského zákona
Upozornění: Tento článek je ironický a podobnost se skutečnými událostmi
a osobami je čistě náhodná.
Oficiální vyjádření autorky: I když se to nezdá, lidi mám ráda, jen jim to dávám
najevo svým osobitým (a podle některých okouzlujícím) způsobem.
…
Znáte ten pocit, když si ve třídě rozbalíte svačinu, na kterou se vám sbíhají sliny
celou dlouhou matiku, a najednou se kolem vás objeví spousta dosud neznámých
lidí, kteří se najednou vydávají za vaše kamarády a dožadují „jenom hryza“? Rozhodování, jestli jim za cenu přežití dalšího školního roku dát kus ze svého srdce
(vlastně svačiny), nebo si pochoutku vychutnat sama a být šťastná, je většinou
docela složité. Ne však ve chvíli, kdy se odněkud zezadu ozve: „Však ty nám musíš
dát, jsi skaut. Máš na to zákon!“.
A to je přesně ten okamžik, kdy odcházím…. Na záchod, protože to je jediné místo,
kde můžu jíst bez vyčítavých pohledů a mimo jiné přemýšlet nad tím, který
z našich skautských zákonů mi ukládá vzdát se všeho, co mi zrovna dává smysl
života, ve prospěch svých spolužáků. Možná ten: „skaut je prospěšný a pomáhá
jiným“. Ale to pozor! „Skaut není hloupý“ a ví, že spolužáci mají mnohem lepší
svačiny, jen schované v batozích.
Když už tak na záchodové míse uvažuji nad nesmrtelností chrousta, podívám se
na svou svačinu a napadá mě, že to není moc hygienické…
„Skaut je přece čistotný!“. V zákonu to máme, ale stejně se o nás tvrdí, že jsme
prasata. No fááájn, pokud to, že přežiju čtrnáct dní bez pořádné sprchy a pořád
ještě v mé přítomnosti lidé neupadají do mdlob, znamená, že jsem prase, pak ano,
jsem prase. Pokud to, že si zvládnu umýt vlasy v pětistupňové vodě a i přes zmrznutí části mozkové kůry si tak zachovat svou nemastnou lidskost znamená, že
jsem prase, pak ano, jsem prase. A pokud to, že si na latríně ráda posedím
s někým, s kým si mám co říct a třeba si i popíšeme, co právě děláme, znamená,
že jsem prase, pak ano, nazývejte mne prasetem, stáhněte ze mě kůži a využijte
mé štětiny k výrobě kvalitních kartáčů!
Tááák! Syonara!
Guli, Bludčata
PS: „Skaut je hospodárný“, a tak si musí vystačit s tím, co si vydělá na brigádách,
nebo s ničím - a to je teprve umění! Za skaut totiž nedostává zaplaceno.
5
Sv. Jiří
Brigády
na Barnošce
Naše milovaná
chata bude v letošním roce potřebovat mnoho
oprav a brigád.
Podařilo se domluvit pomoc u
Lesů ČR, které
nám poskytnou
to, co si my sami zajistit nedokážeme.
Šikovné řemeslníky Papírek se
Šťovíkem rádi
uvítají.
Také je třeba
opět podniknout brigádu na
dřevo, která připadá na 9. dubna. Tak nezapomeň přijít.
Bližší info najdeš včas na FB
nebo na e-mailu.
Patron Anglie, Benátek, skautů, vojáků, rolníků a
mnoha dalších. Neohrožený rytíř, drakobijec, ochránce
křesťanské víry. Muž, o jehož životě víme určitě pouze
to, že zemřel mučednickou smrtí okolo r. 303 n. l.
Z křesťanských pramenů se ale můžeme dozvědět
více. Kupříkladu to, že pocházel nejspíše z Kappadokie (dnešní Turecko) či z Gruzie. Když byl ještě malý,
odcestoval spolu s matkou do Palestiny, kde se po
dovršení dospělosti stal římským vojákem stejně jako
jeho otec. Údajně se mu velmi dařilo a brzy dosáhl
povýšení mezi důstojníky, později i do tzv. stavu equites - jezdci (ve středověku rytíři) a stal se členem
osobní stráže samotného císaře Diokleciána.
Jenže r. 303 n. l. vydal císař edikt, který zakazoval
pod krutými tresty praktikování křesťanství. Kostely
byly bourány,
knihy
páleny,
kněží a věřící
zatýkáni a
popravováni.
Sv.
Jiří
měl z povahy
své funkce
sám křesťany
pr onásl edovat, ale on
udělal pravý opak. Podle
legend své
jmění
rozdal
chudým, odmítl vyplnit rozkaz, kritizoval císařovo
rozhodnutí a sám se ke křesťanství přihlásil. Za svou
neposlušnost byl Římany uvězněn a mučen, aby se
vzdal své víry. Muka, která podstoupil, prý dokonce
přiměla samotnou manželku císaře, Alexandru, aby
přijala křesťanství. To císaře rozzuřilo natolik, že dal
oběma setnout hlavu.
Pozdější Legenda aurea z doby křížových výprav vypráví o epizodě z života tohoto světce, která se odehrála ještě v době jeho působení v armádě. Kraj Silena měl tehdy sužovat strašlivý plaz, který ohrožoval
místní obyvatele a každý den si žádal lidské oběti.
Když měla přijít na řadu dcera krále, jel zrovna kolem sv. Jiří. Plaza proklál kopím a princeznu odvedl
zpět do města. Šťastní obyvatelé Sileny se z vděčnosti
nechali pokřtít a sv. Jiří dál pokračoval ve své cestě.
Jeho památka připadá na 23. 4., u nás ale byl ale s
ohledem na svátek sv. Vojtěcha přesunut na 24.4.
Ondra (skauti)
6
DENÍK SKLADNÍKA
Sádroš
Tuž, ale, že by to
Nuž, to bolo takto.
naozaj bola akási ľehká
Strecha nad tým přífošna, to sa povedať nedá.
stavkem bola hotová, roKeď to musí furt vláčať nad svoužisko zabetonované a teraz ma pojou keublou, eče rajtovat po žebříslali robiť vnůtri. Že prej jim tam
kách. No bolely ma nohy aji ruce
chýbajú stropy a tydlencty věci.
fešně.
Toš, tak som sa zase zošel s tými
Ono sa to řekne: „Vem to, uřež to,
svými chalanami a pod vrchním
přišrúbuj, pravý úhel, rovina a tydvelením našeho velkého majstra
lencty věci…“ Mno leda tak v tvoPavla sme tu práciju odštartovali.
jom baráčisku lebo v tvoji kebuli!
Mna ja, ale zas taká lahká práca to
Kto to moh tušit, že v tejto historicnaozaj nebudě… Najprv tam musíkej budovy z roku 1910 nebude ani
me napasovat akési kompaktní nojedna cimra pravoúhlá. Šak aj mi
siče, vraj sídíčka. No, to som zvedabolo divné jako je možné, že može
vé, koľko ich buďem na takýto
existovať obdelník s trojmi tupými
strop potrebovat a ako to tam bude
uhly. To mi naozaj kebula nepobradržať. Že vraj uvidím sám...
la… A keď už ma po piatej moj káVrtňúť sem a zas tam a bolo to homoš vravil: „Som ti vravil, že to tam
tové... Teraz som dostal do haksny
nepude.“ To byste aji vy mali chuť
akúsi parošku či co a prej LEP! No,
to tam celé rozkopať! A pak eče
dobré, nalepím to tam naozaj tak,
jeden chalan vraví a že prej:
že už to nikto viacej neodpáře.
„Opatrně, to je sádroš, to provalíš.“
Hotové, eče to k tým zdem prilepiť
No mal som dost, chcol som provaakýmsi shrekem… Či že akýmsi zeliť jeho…
leným sajrajtom, čo už nikdy z ničeČiže bola to dobrá zkušenost a zase
ho nesundáte… Šak som pak musel
som sa čosi nové naučil. Teraz som
nosiť nahatú lebku, ak to niešlo z
zvědavé, co nám dajó příště. Aké
tých mých kadeřavých vlasů.
šialenosti ma zas naozaj potkajů.
Sídíčka aji ta paroška by boli na
Možná sa stretněm s vámi, to by
miestě a teraz sme sa
bolo nazoaj šialené…
mohli vrhnúť na
Práci zduř!
ten sádroš.
Zatím toliko ze zápisníku našeho skladníka,
snad bude někdy pokračovat. Prozatím mu
děkujeme a přejeme málo starostí a
„Práci zduř!“
7
Pokec o...
Rozhovor s Renkem o Žirafě
Tento měsíc jsme udělali rozhovor s Renkem, který studuje střední odbornou školu.
Pokud se zrovna nevěnuje skautu, prohání se na motorce nebo podniká s kamarády
různé akce. Kromě toho se zúčastnil rádcovského setkání Žirafa a my se ho zeptali
nejen na to.
Jak ses o Žirafě dozvěděl?
Informace o akcích čerpám hlavně z Roverského diáře, facebooku nebo z googlu
dokumentu o roverských akcích. O Žirafě jsem se ale dozvěděl z plakátku ve skautu – když jsem se na něj díval, nepřipadalo mi to vůbec špatné, a tak jsem přemluvil Aťu a Petra (což bylo docela těžké), aby tam jeli taky.
Jaká byla cesta? Ztratili jste se?
Sešli jsme ve Frýdku a hned jsme potkali ještě pár lidí
z Dobré. Potom jsme jeli vlakem a vždycky se k nám někdo přidal. No a na Vsetíně jsme uviděli lidi s velkými
batohy, a tak jsme si řekli, že to budou určitě oni. Šli
jsme teda za nimi. Museli jsme vypadat trochu jako postižení, protože všude byla tma a já a Aťa jsme měli sluneční brýle. Nakonec jsme se sešli, vedoucí nás spočítala a už jsme jeli společně.
Co tě napadlo jako první, když jste se dostali na základnu?
Uchvátil mě počet holek. Většinou jsem zvyklý, že je více kluků, ale tady to bylo
naopak. A na pokojích bylo vždy jen pár postelí a nás bylo více, takže se spalo různě na zemi a holky se mačkaly i čtyři na jedné posteli.
A co program?
Čekal jsem na úvod nějakou seznamovací hru, ale nic takového se nekonalo. Měli
jsme vytvořit facebookovou stránku o nějakém ekologickém problému a to mi vyloženě padlo do noty. Překvapilo mě, že ty hry byly zábavné snad pro všechny a fakt
dobře zvolené pro danou věkovou kategorii. Byly většinou pohybové, a tak jsme si
mákli, protože jsme byli vždycky jediní kluci v týmu, a tak jsme to oddřeli. Super
byla prý noční hra – na té jsem ale nebyl, protože jsem onemocněl.
Skamarádil ses s někým?
Hodně jsme se stmelili s kluky. Holky se večer zavřely na pokoji a kecaly – nejspíš
o nás, což bylo trochu nepříjemné. Později se ale ledy prolomily.
8
A jaké máš z Žirafy pocity?
Když se vypnula wi-fi, tak to bylo super, i když oni
stejně měli data. Já jsem z Barnošky zvyklý, že na
akci není ani elektřina, tak to byl docela šok.
Co bys vzkázal potenciálním účastníkům Žirafy?
Moc se tam nevyspíte – platilo, že spát můžeš kdykoliv chceš, ale vstávat, kdykoli budou chtít oni.
Ale jeďte, je to fajn.
A co tvé plány do budoucna?
Já se zajímám o akce, kam většinou nikdo
z našeho střediska nejezdí. Až na Danču, která byla na Roverway
(mezinárodní setkání
roverů a rangers –
pozn. redakce). Tam
ale z finančních důvodů nejedu. Chystám se totiž na Jamboree (celosvětové
setkání skautů – pozn. redakce). Je to letos poslední rok, co mohu jet jako účastník a potom se uvidí… To bude záležet na tom, jak budu ovládat angličtinu – teď to není nic extra.
A co tady u nás, láká tě něco?
Příští rok bych chtěl jet na nějaké roverské tábory –
NAŠROT, Fonticulus,… Většinou se tam setkám se
známými z jiných středisek. No a teď jsem přihlášený na Vůni čaje, ale nevím o tom nic. Akorát, že
se tam bude pít čaj…
Za rozhovor děkuje Guli
Kruháč na grilu:
Jak připravit Slona
Na Slona budeme potřebovat
krajíc chleba, tavený sýr, šunku nebo sýr, vajíčko, strouhanku a mouku.
Krajíc chleba rozřežeme napůl a
každou půlku z obou stran natřeme taveným sýrem. Na každou stranu krajíce poté připlác-
neme šunku nebo sýr - s šunkou to ale bude více Slon.
Všechno to obalíme v trojobalu
jako řízek - tedy nejdříve v mouce, potom ve vajíčku a nakonec
ve strouhance. Zbytky mouky,
vajíčka a strouhanky můžeme
smíchat dohromady a udělat z
toho placku, kterou společně s
připraveným Slonem osmažíme
na oleji jako klasický řízek.
Vhodné na výlety - třeba jako
svačina na Ivančenu.
Možná by Vás zajímalo, proč se
obalovaný chleba jmenuje Slon.
Můžu Vás ale ubezpečit, že je to
dlouhý a nudný příběh, který
nechcete slyšet.
Proč Adam kousl do jablka?
Neměl kudlu.
Guli
Dobrou chuť!!!
9
Poezie v Kruhu
Skauti sv. Jiří
Ondřej Vaněk (skauti)
Svatý Jiří, svatý Jiří,
ve tvých stopách chceme jít.
Díváme se kolem sebe,
Vylézají hadi, štíři,
i na hvězdy, co jsou výš.
my se s nimi jdeme bít.
Lesy šumí, vítr zebe,
na horách jsou ještě blíž.
Dnešní draci nelétají,
také oheň neplivou.
Tam je prostor k přemýšlení,
Silné zbraně přesto mají,
rozlišení zla a dobra.
vládnou lidskou povahou.
Sestry, bratři, nejsme jiní,
všichni s prakem jdem na obra.
Každý někdy podlehneme,
zlobě, pýše, sobectví.
Jsme rytíři této doby,
Po pádu se však zvedneme,
morální jsme hodnota.
kráčíme dál vzpřímení.
Skautování není hobby,
je to způsob života!
10
Pokec s...
Pro toto číslo se nám podařilo odchytit bývalého skauta z legendární družiny Irbisů, Tomáše Kocycha, známého spíše pod přezdívkou Kytka. Povídali jsme si jak o jeho životě, tak o skautu a
Ivančeně.
Mohl bys nám říct na začátek něco málo o sobě?
Jistě, na začátku roku jsem se rozhodl vrátit se zpět do Frýdku, do svého rodného domu. Jednak tady mám své dobré přátelé a druhak splnit si svůj sen, a
sice vrátit se zde, začít tady pořádat kulturní akce, věnovat se lidem, např. bezdomovcům a podobně.
Ve velkých městech je toto běžné a oceňované, ale myslím si, že je třeba to dělat i v menších městech všude po
republice. Mám za sebou několik vysokých škol, ovšem
ne všechny jsem je dokončil – architekturu, archeologii,
muzeologii a dějiny umění, což je to, co mě dnes živí.
Kdy a jak dlouho jsi chodil do skautu?
Do skautu jsem začal chodit tuším někdy mezi 10-12
rokem. Takže jsem nechodil do vlčat, ale rovnou ke skautům. Přivedl mě tady
můj otec na schůzku družiny Irbisů, kterou vedl David Pindur a současně tam
byl i Vašek Kocich. Zanedlouho jsem tam přivedl jednoho svého kamaráda ze
Starého města, Bujóna (Petr Valíček). Dá se říct, že naše družina byla jedna
z nejdéle trvajících v našem regionu, ale udělali jsme jednu chybu nebo možná
to bylo dobře a to, že jsme neobnovovali členy. Měli jsme víceméně stálé složení. Společně jsme stárli, přešli do roverů a pak jsme se s věkem rozpadli, ale
dodnes se nepravidelně setkáváme.
Setkáváš se s ještě se skauty z dob, kdy si aktivně skautoval?
Protože jsme celkem rozházení po celé republice, mnoho lidí má rodiny, pracuje
apod., tak je opravdu obtížné se setkat. Samozřejmě už několik let chystáme
setkání Irbisů, ale je to stále ve fázi plánování. Ale i přesto, že už dlouho aktivně
neskautuji, tak se s lidmi ze skautu stále stýkám a mnozí mí nejlepší přátele
jsou právě z frýdeckého střediska.
Máš nějaký silný skautský zážitek?
Nejhlubší zážitek je pro mě tábor na Samorostlém. Tenkrát jsem měl asi 11 roků. Přijeli jsme na tábor, zelenou louku, kde nebylo nic, ani nebyla posekaná,
11
museli jsme si ji sami ručně posekat. Měli jsme jenom celty… Autobusem jsme
přijeli k úpatí hor a pak jsme šli na horu. Avie nám jen dovezla věci a tábornické vybavení. Tu louku jsme rozměřili, vytyčili budoucí stany, káceli stromy a
začali si z nich stavět vlastní podsady, na které jsme dali celty a v těch stanech
jsme pak spali.
Máš pocit, že ti skaut a jeho hodnoty v životě nějak pomohly?
Určitě, myslím si, že když kdybych do skautu nechodil, tak mě to hodně ochudí. Většina lidí, kteří chodili do skautu, vedou velmi aktivní život a staví se
k životu úplně jinak než mnozí lidé ve společnosti. Ovlivnilo to celý můj život,
člověk je schopen komunikovat a také můj životní postoj, to, co od života očekávám a co do života dávám.
Jistě víš, že Ivančena
Co si myslíš o této změně?
bude
mít
novou
tvář.
Musíme si uvědomit, jak Ivančena vlastně vznikla, totiž
naprosto živelně, spontánně jako akce na podporu zavražděných skautů, kamarádů. Lidé začali nosit na toto místo
kameny a připomínat si tak své mrtvé kamarády. Mohyla je
stále živá, není to nic mrtvého. Věci jako mohyla na Ivančeně by měly být živelné akce. Nikdy by se do toho neměly
tahat zákony apod. Za socialismu se Ivančena několikrát
ztratila. Bagry to roztahaly po celé louce, ale dobrovolníci (trampi, skauti…) ji
znovu v noci postavili. Jenže pak přišel rok 1989 a začalo se uvažovat o tom, že
taková významná stavba by se mohla vyhlásit za kulturní památku. Má na to
nárok, určitě, ale vyvstala otázka, jestli je to vůbec stavba a v tom byl kámen
úrazu. Vznikla tak krize, která trvá dodnes. Byla vyhlášena za stavbu, aby mohla být vyhlášena za památku, ale bylo zjištěno mnoho skutečností, např. že když
je to stavba, tak nemůže stát na hranici dvou katastrů, tak tam najely náklaďáky, mohyla se přestěhovala, aby byla na jednom katastru o několik metrů níže.
Což byl, dle mého názoru špatný krok. Mohyla se začala rozpadat, nikdo se už o
ni nestaral, protože ti lidé k tomu ztratili vazbu. Už to totiž nebylo to, co si oni
sami postavili, ale co postavil někdo jiný. V dnešní době je situace na Ivančeně
doslova katastrofální, jelikož má mohyla zaniknout celkově a mají ji nahradit
vlny v terénu, které sice vypadají krásně to ano, ale tohle není mohyla, která má
návaznost na historii. Má to být mohyla, která se má stále rozrůstat, něco, co
má jít vidět už z dálky, něco, na co můžeme být hrdí a řady kamenů roztahaných
na louce? Myslím, že na to hrdí být nemůžeme. Je to umělé rozptýlení něčeho, co
má vznikat na jednom místě, má tam vznikat mohyla, která uctívá mrtvé lidi.
Takže se současným plánem nesouhlasím, je to sice lepší, než aby tam mohyla
nebyla vůbec, ale dle mého názoru to není správné.
Za rozhovor děkuje Marek (Bludčata)
Bohužel se nám do Kruháče nevešlo vše. Celý rozhovor můžete najít na
našem webu, kde se snad časem objeví i video záznam z tohoto rozhovoru.
12
Cukrové šílenství
z akce světlušek
a skautek
Na pouti byla cukrová vata,
koupil mi ji můj táta.
Byla moc, moc dobrá,
ale bohužel sedla mi na ni
kobra.
Povídám: „Zlá kobra, zlá,“
ta cukrová vata byla fakt
moc dobrá!
Cukrovou vatu zbožňuju,
protože ji miluju.
Je výborná a slaďoučká!
A výsledkem je,
že je úplně božoučká!
IVANČENA
Jak to bylo
Všichni jsme už, doufám, alespoň jednou byli na
skautské mohyle Ivančeně v Beskydech. Každý
z nás ví, jak vypadá teď a mnozí ví, že bude vypadat jinak. Ale kolik lidí zná příběh o vzniku této
velké hromady kamení? Pro ty neznalé jsem si o
tom dovolil napsat kratší článek.
Vše začalo 6. října 1946. To totiž členové 30. oddílu z Moravské Ostravy postavili na úpatí Lysé hory
jednoduchý kříž, ke kterému položili lahvičku s
krátkým vzkazem. Pomníček vytvořili na památku
svých pěti skautských přátel, kteří byli za účast v
protinacistickém odboji popraveni gestapem na samém konci války na starém židovském hřbitově v
Vata, vata, vatička,
ochlupená kulička.
Vatu každý rád papá,
dobře se po ní kaká.
Růžovoučkou barvu má,
každý si ji rád dá.
Kdo chce tuhle vatu mít,
musí na měsíc výt.
Zdál se mi jednou sen,
byl krásný jarní den.
Papala jsem cukrovou vatu,
a šla na naši chatu.
Pak bouřkový mrak přiletěl,
a cukrovou vatu rozpouštěl.
Cieszyně.
Poté se stalo zvykem, že každý kolemjdoucí ke kříži přiložil kámen na uctění památky mrtvých. Kámen po kameni tak začala vyrůstat mohyla Ivančena, která se po nástupu komunismu v roce 1948 a
zákaz Junáka stala z malého pomníčku mrtvým
symbolem skautské nezdolnosti a protestem proti
nesvobodě. Skauti, trampové ale i obyčejní lidé vý-
13
Roverské okénko
V minulém čísle Kruháče jste se
dočetli o tom, jak se může rover překonat a plnit výzvy.
Ale kdo to vlastně rover je?
Baden Powell používal slovo roWer, které
znamená veslař. Rowerem míní člověka,
který se umí se stejnou obratností jako veslař na moři vyhýbat „vlnám“ –
nástrahám v životě.
Roveři mají skvělou příležitost objevovat své nové hranice, zdokonalovat se
v kolektivu a prožívat akce, které si jako
skauti naplánovat nemohli. Podle B. P.
by roveři měli „sami řídit svůj člun“.
Stávají se tedy někým, kdo si sám řídí
svůj život a dbá o něj. To znamená, že
nebloumá bez cíle, ale hledá svou cestu
s určitou vizí před očima.
Důležité je heslo „SLOUŽÍM“, které
v sobě skrývá tři oblasti:
Služba sobě, která znamená, že by o
sebe rover měl dbát, vzdělávat se a poznat sebe sama.
Služba druhým znamená pomáhat
tam, kde je potřeba a nebýt lhostejný.
Služba vyššímu principu znamená dodržování skautského zákona, slibu a hesla,
uvědomění si hodnoty dobrého slova či
úsměvu, žutí v souladu s přírodou apod.
stupem na Ivančenu vyjadřovali
vzdor vůči vládnoucímu bolševismu.
V období Pražského jara (1968)
došlo ke krátkému obnovení
Junáka a výstupy na Ivančenu se
začaly stávat pravidelnou oslavnou akcí, které se účastnily tisíce
lidí. Tuto novou tradici se už nikdy potom nepodařilo zničit a to, i
když byl Junák opět zakázán (Už
vám to něco říká?). Mohyla byla
dokonce označena za památník
všech českých skautů padlých v
boji za svobodu. Boj režimu proti
výstupům na Ivančenu byl marný.
Ke kamenům přibývaly i nejrůznější tabulky se vzkazy a hesly,
kterými jejich tvůrci vyjadřovali
nejen hold zavražděným hrdinům,
ale také odpor ke všem formám
totalitní moci.
V roce 1994 (to už byli komunisté dávno svrženi a Junák
opět obnoven) došlo k vážnému
poničení mohyly. Neznámí vandalové se neštítili na kusy rozbíjet
také pamětní desky. Naštěstí se
podařilo získat finanční prostředky a mohylu zrekonstruovat a dokonce i přesunout kousek dál od
hřebene. Nová mohyla byla slavnostně posvěcena biskupem Františkem Lobkowiczem.
A jak už jsem zmínil na začátku,
nyní se Ivančena přestavuje, protože se kvůli působení času a větru začíná sesouvat. Podle zdrojů
bychom se nové podoby mohli dočkat už v tomto roce.
Narval (Bludčata)
14
IVANČENA
Výhledově
Mým úkolem je tobě, milý čtenáři, přiblížit
současný stav Ivančeny a její blízké budoucnosti.
Současná mohyla zabírá 40 m2 a 195 m3.
Sahá do výšky 4 metrů. Je to „živelný“ pomník zavražděným a zemřelým skautům,
stojící již bezmála 70 let, který se neustále
rozrůstá. Tato skutečnost s sebou do jisté
míry přináší svá úskalí - mohyla s tolika
kameny se stává nestabilní a tímto i
„nebezpečná“, vzhledem k počtu lidí navštěvujících tento jedinečný pomník. Díky tomuto a jiným faktům, totiž snaze vyhlásit
Ivančenu za národní kulturní památku, což
s sebou nese svá pro i proti, padl návrh na
celkovou rekonstrukci. Od návrhu byl již
jen krůček k realizaci. Započaly sbírky a v
současné době se již plánují brigády na
květen 2016, kdy započnou první práce na
rekonstrukci.
A právě službu druhým teď
máte možnost plnit díky
Skautskému dobrému
skutku, který není jen pro
rovery. Skautský dobrý skutek je pro každého - od světlušek přes rovery až po oldskauty. Družiny či oddíly si
samy vymýšlejí a vybírají, co
budou dělat. Podle potřeb,
které kolem sebe vidí, podle
toho, co pokládají za podstatné a podle toho, na co
se cítí. Proběhla už například férová snídaně, návštěva domova seniorů, výroba
ptačích budek apod. Více o
projektu najdete na:
www.skaut.cz/dobryskutek
Kiki (Čochtani)
S klasickou mohylou, takovou jakou ji známe se na tomto místě již potkávat nebudeme. Na obrázku si můžete prohlédnout
15
konečný, schválený návrh rekonstrukce.
Je pravdou, že se kolem možnosti rekonstrukce rozpoutala bouřlivá diskuze o
tom, jestli Ivančena v novém kabátě neztratí svou symboliku a význam. Ovšem
toto ukáže až čas…
Nechci vám psát svůj názor na celou tuto věc, ten si udělejte sami. Mohu říct jen
to, že jsem rád za ta léta, kdy jsem mohl chodit na Ivančenu, poznat ji takovou
jaká byla a ještě chvíli bude a bude mi zřejmě dlouho trvat, než si zvyknu na její
novou image a znovu si Ivančenu oblíbím.
Závěrem bych chtěl Ivančeně popřát mnoho dalších dlouhých let. Aby si uchovala
svou jedinečnou originalitu, svůj pravý význam, svou úžasnou myšlenku, svou
tajuplnost, svobodu a krásu.
Marek (Bludčata)
ODBORKY, ODBORNOSTI A JINÉ
Liliový kříž
Sem tam se potkávám se skautem nebo skautkou, která má na pravé náprsní kapse na kroji takový podivný odznáček, skautskou lilii s křížem a barevným podkladem. Nedalo mi to spát, a tak jsem začal zjišťovat, co to znamená a proč to ti skauti
mají.
Skauting byl a v některých státech stále ještě je velmi provázán s vírou. Ostatně
odkaz na víru můžeme najít i ve skautském slibu od Badena-Powella: „To do my
duty to God and the King. (Plnit své povinnosti k Bohu a ke králi.)“ V Junáku je
spojení „…povinnost k Bohu…“ nahrazeno slovy „Sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce…“ s důrazem na velká písmena u slov pravda a láska, která tímto dostávají
svůj jednoznačný význam.
Svůj duchovní život může u nás v dnešní době skaut vyjádřit dobrovolným dodatkem ke slibu: „K tomu mi dopomáhej Bůh.“ nebo právě
získáním a nošením Liliového kříže.
Oficiální zdroje označují liliový kříž jako doplněk skautské
stezky ve formě uznání (na způsob vyznamenání) schválený biskupem Ostravsko-opavským tj. Msgre. Františkem
Václavem Lobkowiczem, O. Praem, který je ústředním duchovním rádcem Junáka pro katolické skauty. Liliový kříž
16
bychom svým způsobem mohli zařadit k odbornostem, ale reálně stojí mimo systém odborek a odborností, či vlčků a světýlek. Jde v podstatě o jednu samostatnou
„odbornost“, chcete-li, která prochází napříč všemi výchovnými kategoriemi (vlčeskaut-rover).
Kříž má symbolizovat katolickou víru a lilie zase skautské principy. Dohromady to
tedy chápeme jako propojení katolické víry a skautingu, jakési „skautské cesty
s Bohem“. Možná si říkáte, že k tomuto slouží odborka Duchovní život. Do jisté míry ano, ale v souvislosti s liliovým křížem bychom tuto odborku chápali spíš jako
jeho pokračování.
V současné době je k dispozici nová verze (2016) liliového kříže, která nemá za cíl
zkoušet znalosti jednotlivce, hlavním účelem je doprovázení a povzbuzování na duchovní cestě. Nicméně, abyste liliový kříž získali, musíte splnit podmínky určené
vašemu věku. Odměnou vám bude odznak s barevným podkladem odpovídající
dosaženému stupni. Pracuje se také na evangelické/ekumenické verzi.
Marek (Bludčata)
KRUHÁČ RADÍ
?? Víte, že ??
Vhodná obuv
Skautů v české republice je na 55,5
tisíc a stále nás
přibývá?
Správný výběr obuvi na akci by měla být vlastnost každého skauta, neboť tento vhodný, či nevhodný výběr velmi ovlivní jeho prožitek z nadcházejícího podniku. Správné vybavení zajišťuje
polovinu úspěchu.
Samozřejmě se můj výběr obuvi řídí tím, co plánuji s botami podnikat. Pokud se chystám na každotýdenní schůzku, pak si vezmu
tenisky a to pro případ, že bychom šli s družinou ven a hráli běhací hry. V tomto
případě mohou být kroksy či sandály pro mě nebezpečné - zvrtnu si kotník, nakopnu prst, strhnu nehet… Takže na schůzku minimálně tenisky.
Po několika schůzkách již vyrážíme na jedno nebo vícedenní akci. To si už vyžaduje mnohem lepší výzbroj. Pokud mám k dispozici kvalitní kotníkové boty, tzn.: sedí
mi pevně na noze, jsou pohodlné, případně se dají opatřit proti vodě impregnací,
pak si teoreticky mohu vzít takové boty. Ale určitě nic nepokazím, když si vezmu
pohorky. Ale opět musím dávat dobrý pozor při výběru. Rozhodně nesáhnu po
17
Registrace
2016
Název
oddílu
Celkem
členů
Ml.+
dospělí
Čochtani
29
19+10
Skauti
21
15+6
Bludčata
52
46+6
Stm
36
31+5
Středisko
10
0+10
Celkem
148
Věkové složení střediska:
Pod 18 let je 111 lidí, tj. 75%
18-26 let má 20 lidí, tj. 13,51%
26 let a více má 17 lidí, tj. 11,49%
Počet mužů: 74
Počet žen: 74
„vysokých“ botách od módních značek
Adidas (pokud, pak kolekce Terrex), Nike
apod. Tyto firmy vyrábějí boty spíše do
měst. Dívám se raději po značkách, které
se specializují na outdoorovou obuv
( S a l o m o n ,
Grisport, Garmish,
Scar pa,
Lowa,
Lower,
Garmont,
Meindl…), ovšem
budu muset počítat s vyšší cenou,
ale mělo by se mi
to v dobrém vrátit.
I u bot na hory,
neboli pohorek, je
důležité, aby byly
im p r e gn ov at e ln é
nebo
mazatelné,
opatřeny kvalitní podrážkou a hlavně,
aby mi dobře seděly na noze a abych je
měl rozchozené dříve, než se na tůru vydám. To proto, abych neměl zbytečně
puchýře. Pokud se budu o pohorky dobře
starat - pravidelně impregnovat, čistit a
nenechávat je v blízkosti zdroje tepla,
pak mi budou sloužit i několik let.
Na vícedenní pochod, neboli puťák, volím jednoznačně pohorky!
Kde mohu uplatnit celý arsenál obuvnického vybavení, je tábor. Tady se mi budou hodit jak botasky/tenisky, sandále/kroksy, tak pohorky a gumáky. Na táboře totiž budu delší čas a budu dělat nejrůznější činnosti a každá z nich bude vyžadovat jinou obuv.
Závěrem snad ještě dvě pravidla: do bot nikdy nelezu bos! Je to nehygienické,
nohy smrdí a je to krajně nepohodlné a dělají se puchýře. Suchá noha je to nejlepší, co tě na cestě může potkat a to mi věř! Vždy si raději vezmu lepší boty
než ty horší.
Marek (Bludčata)
18
ANKETA
Apríl
„Je to taková srandička.“
Apríl, původem íránský svátek zvaný Sizdah Be-dar, je velice oblíbený svátek. Už od 16. století je spojován s různými žertíky a drobnými zlomyslnostmi. U novinářů dokonce tradice aprílu dovoluje překročit rámec serióznosti a vypustit tzv. „kachnu“. Problém ale nastává, když lidé neberou vážně
ani vyloženě seriózní články. Předpokládá se, že svátek vznikl jako reakce
na změnu ročního období ze smutné zimy na veselejší jaro.
A teď k našim anketovým otázkám...
Nejoblíbenější aprílové vtipy:




odmontování klik,
lepidlo na klíče,
dát v noci průhlednou fólii na
WC.
Když přijde pan učitel do třídy, strašně se začneme smát.
Po nějaké době (mezitím se
různě prohlíží) se zeptá, co se
děje. Někdo se postaví a řekne: „Pane učiteli, máte rozepnutý puntek.“
Oblíbené věty:





„Mami/tati jsem těhotná.“
„HOŘÍ!!!“
„Shořel ti dům… Apríl! Teď
už ti nepřijde tak hrozné, že
jsem ti nabourala auto, co?“
„Víš o tom, že od příštího roku bude mít únor 31 dní?“
„Tak jo, tak já ti zavolám ve
25:00, jo?“
Napište nám na e-mail vtípek, který jste použili vy.
Stui a Špagi (Čochtani)
19
HELPER
Sněmy v Junáku
Určitě jsme již všichni o tomto pojmu slyšeli, ale kolik z nás ví, co to opravdu znamená?
Jelikož opět nadešel čas a sněmy se budou v nejbližších měsících konat v našem
kraji, okrese i středisku, pokusím se vám proto na následujících řádcích něco málo o
sněmech napsat.
POZOR!
Co je to sněm?
VOJ = vyšší organizační jednotka
(okres, kraj)
Slovíčko sněm je všem známé jako oznaZOJ = základní organizační jednotka
čení pro shromáždění lidí, kteří o něčem
(středisko)
rozhodují, např. parlament nebo sněmovna, kde se rozhoduje o zákonech pro naši OJ = organizační jednotka (ZOJ, VOJ)
republiku apod.
VJ = výchovná jednotka (oddíl)
I u nás, v Junáku, máme své sněmy.
Podle organizačního řádu Junáka odst. 116 je sněm organizační jednotky
(OJ) Junáka „jejím nejvyšším orgánem a je oprávněn rozhodovat o všech záležitostech příslušné OJ a OJ podřízených, které nejsou upraveny nadřízenými řídícími
akty.“
Valný sněm Junáka
Je to nejvyšší orgán v Junáku. Schází se pravidelně – zpravidla co tři roky. Tvoří
jej delegáti vyslaní z organizačních jednotek (OJ) Junáka, které mají dostatečný
počet registrovaných členů.
Tento sněm např. schvaluje nebo mění Stanovy Junáka, přijímá usnesení závazná
pro všechny členy a orgány Junáka a mnoho jiného. Nejbližší sněm proběhne
24. až 26. března 2017 ve Velkém Meziříčí.
Krajský sněm
Nebo taky sněm vyšší organizační jednotky (VOJ). Dochází k němu zpravidla
těsně před Valným sněmem Junáka, tedy co tři roky, v každém Junáckém kraji.
Tvoří jej delegáti z nižších OJ, rada VOJ a členové revizní komise VOJ. Tento sněm
volí vedení junáckého kraje, delegáty na Valný sněm a ostatní funkce na úrovni
kraje. Také předkládá návrhy valnému sněmu a přijímá závazná ustanovení pro
svou činnost. Nejbližší sněm proběhne v lednu 2017.
20
Okresní sněm
Nebo taky sněm VOJ. Dochází
k němu zpravidla těsně před krajskými
sněmy, tedy co tři roky v každém junáckém okrese. Tvoří jej delegáti ze základních organizačních jednotek (ZOJ) –
středisek, rady VOJ a členů revizní komise VOJ. Tento sněm volí vedení
junáckého okresu, delegáty na sněmy
VOJ a ostatní funkce na úrovni okresu.
Také předkládá návrhy sněmům VOJ a
přijímá závazná ustanovení pro svou
činnost. Nejbližší sněm proběhne v listopadu 2016.
Komiks
Byla jednou jedna kytka, která to neměla vůbec jednoduché. Nerostla totiž jako všechny ostatní květiny
v úrodné hlíně, ale na tvrdých, nepřátelských kamenech někde na úpatí Ivančeny.
Tady nemůžeš růst,
skrz kameny proteče
všechna voda a ty
nebudeš mít co pít!
Střediskový sněm
Nebo taky sněm základní organizační
jednotky (ZOJ). Dochází k němu zpravidla těsně před okresními sněmy, tedy
co tři roky v každém středisku. Tvoří jej
delegáti ZOJ, tedy všichni činovníci dané ZOJ – vedení střediska, středisková
rada a ostatní činovníci. Tento sněm
volí vedení střediska, delegáty na sněm
VOJ, členy revizní komise, volené členy
střediskové rady a ostatní funkce na
úrovni střediska. Také předkládá návrhy sněmu VOJ a přijímá závazná
ustanovení pro svou činnost. Nejbližší
sněm našeho střediska Kruh proběhne
10. 4. 2016.
Toliko o sněmech… Pro bližší informace
mohu doporučit Organizační řád Junáka, případně www.krizovatka.skaut.cz.
Informace o nadcházejícím sněmu
střediska KRUH se můžete dočíst ve
sloupku „Sněm střediska Kruh“ na
čtvrté straně tohoto čísla.
Marek (Bludčata)
Určitě má ten mrak
pravdu. Vypadá, že
ví, o čem mluví. Asi
začnu uvadat…
A jak si rostlinka řekla, tak se i stalo. Vadla a vadla,
až do chvíle, kdy šla na Ivančenu výprava skautů…
A třeba na takové Sahaře, tam je teda sucho! A
rostou tam rostliny, které
vodu skoro vůbec nepotřebují… Úplně jim stačí
ranní rosa.
Když to zvládnou bez
vody rostliny na Sahaře, tak já můžu taky!
A tak se rostlince, která se vykašlala na předsudky
o vodě, najednou začalo dařit. A i díky ní jsou svahy Ivančeny tak hezké a barevné.
KONEC
21
Střípkysoučasnosti
současnosti
Střípky
108. číslo
Duben 2016
Rozhovor s p. ing. Emánkovou (Vedoucí střediska Kruh))
Tento nový, svěží, jarní rozhovor vznikl jako reakce na jeden článek v minulém
čísle Kruháče. Konkrétně jde o článek s názvem: „Kdo tu je a funguje“
z března roku 2005 na straně č. 18.
Dnes bych vám chtěla představit paní Emánkovou. Hm, tedy ing. Emu
Bortlíčkovou z oddílu Čochtanů. Narodila se před… Moment, počítám…
Před dvaceti sedmi lety a momentálně pracuje v jedné nejmenované firmě zabývající se projektováním a realizací staveb.
Tak, Emo, tradiční otázka: „Jak a kdy ses dostala ke
skautu?“
No, to už je asi hodně dávno. Ale prsty v tom mají mé dvě milované sestřenice Sluníčko a Werunka ze skautského střediska Doberčat.
A tvoje funkce v oddíle?
Toť otázka. Za těch posledních jedenáct let se toho hodně změnilo. Přes vedení družiny světlušek a později skautek, jsem povýšila až na zástupce oddílu a
poté i vedoucího oddílu. A před třemi lety jsem byla zvolena vedoucí střediska Kruh. Kromě toho jsem v současnosti oficiálně zástupce vedoucího oddílu, ale jelikož jsem časově nějak moc vytížená, prakticky už toho moc nedělám. Tímto se omlouvám Kiki, že musí oddíl vést de facto bez zástupce.
Co dalšího kromě skautu ještě provozuješ?
Chodím na jógu, běhám každé ráno na autobus a občas si i trošku zasportuju. Ale jelikož pominula zlatá studentská léta, toho času už moc nemám.
Takže po práci šup na nákup a rychle domů, tam uvařím něco dobrého, pojím, poBublím, uklidím a už je večer a jde se spát. A ráno vše zase nanovo.
V zimě je to takové nijaké, když je brzo tma, ale už se těším na jaro, až se
bude dát dělat venku na zahradě a plácat se někde na louce. A když je škaredě, tak si ráda něco přečtu, nebo třeba zahraju nějakou deskovku
22
(mimochodem nesnáším prohry, takže ten, kdo chce vyhrát nebo si mě nerozezlit, hrajte se mnou v týmu) Mnoho z vás už ví, o čem mluvím =).
Máš nějakou oblíbenou knížku nebo autora?
Roberta Fulghuma a samozřejmě Agathu Christie.
A co nějaký superskautský nezapomenutelný zážitek?
Těch je mnohem více než tehdy. Ale z hlavy se postupem času nějak vytrácejí. Samozřejmě stojí za zmínku Loučení s Barnoškou v roce 2009, tábory
na Borsučí, stavěčka v Bohušově, noční výšlap na Lysou a v neposlední řadě hlídky, přepady a puťáky, při kterých jsme se my vedoucí bály více než
děti.
Máš teda mezi skauty většinu svých přátel?
No jak se to vezme. =) Mám hodně přátel v rámci rodiny a na ně se nabalují
noví a noví. A ve skautu? Máme naši bandu vykopávek (tedy bývalých skautek z našeho oddílu), se kterými se snažíme pořád scházet a celkem se nám
to i daří a doufám, že se nám to dařit bude i nadále.
A co kamarád Šašík?
Ten je nejlepší, a proto jsem si ho vzala…
Je něco, co tě v oddíle nebo ve středisku štve?
Nejde jednoznačně říct, že mě přímo ve skautu něco
štve.
Spíše mě mrzí, že díky této uspěchané době, ve které se
nyní
nacházíme, nemáme čas se na chvíli zastavit, usmát se, popovídat si…
Všude kolem je spousta nevrlých a zamračených osob, které vás ani nepozdraví, nepopřejí pěkný den, dobrou chuť… Každý je tu sám za sebe, nevšímá si lidí, ani přírody kolem sebe a to si myslím není úplně dobře.
Máš nějaké heslo nebo oblíbenou myšlenku?
„Když je někdo moc unavený na to, aby se na tebe usmál, usměj se ty na
něj.“
A co bys vzkázala našim čtenářům?
Pokud máte v ruce papírové vydání tohoto Kruháče, tak než jej zahodíte,
poděkujte aspoň v duchu těm, kteří si s ním dali spoustu práce. No a elektronické vydání v PDF můžete třeba rozeslat svým kamarádům či rodičům
emailem. =)
Děkuji red.
23
RÁDCOVNÍK
RÁDCOVNÍK
Tipy, rady, návody...
P ř í p r a v a n a ZVa S
Triky, nápady, dotazy...
Závody vlčat a světlušek jsou už za dveřmi, a pokud jsi ještě tuto informaci
nezaregistroval a vedeš světlušky nebo vlčata, je načase, abys už vylezl ze
svého zimního brlohu.
Způsobů, jak svou družinu na závod připravit je několik. A když píšu několik,
myslím tím v podstatě nekonečné množství (stejně jako je nekonečné množství lidských nápadů). Popíšu ten, který jsem používala já. Upozorňuji ale, že jsme na
závodech nikdy nijak zvlášť nezazářili (jako spíš vůbec), tudíž nejspíš nebude tak
účinný. Nikoho ale neurazí, a když se povede, bude i zábavný – a o to jde.
Zorientovat se v disciplínách
Možná to víš, možná ne, každopádně na internetu se dá najít na oficiálních
stránkách závodů (www.skautskezavody.cz) přesný popis toho, co může světlušky a vlčata na trase potkat. Kupříkladu k oblasti „příroda“ tam najdeš přesný
seznam zvířat, rostlin a hub, které by měly světlušky a vlčata poznat. Pro příznivce strýčka Googla – napiš do vyhledávače „disciplíny ZVaS“ a je to hned ten
druhý odkaz.
Z disciplín udělat hru
Na slovo „učit“ je alergický snad každý. Všechno se ale dá zachránit hrou. Znáš
třeba kimovku? Můžeš ji využít, abys své svěřence naučil třeba zvířata (když už
jsme u té přírody). Připrav si kartičky s obrázky méně známých zvířat (každý ví,
jak vypadá veverka, ale ne všichni už poznají střevlíka) a k nim příslušné názvy.
Hráči mají minutu na to, aby si zapamatovali co nejvíce jmen zvířat a k nim i to,
jak vypadají. Kdo je schopný po oné minutě vyhrazené pro zapamatování zvířat
správně přiřadit názvy k obrázkům, vyhrál.
PS: Praxe je stejně nejlepší, takže pokud onoho střevlíka na výpravě uvidíš, ukaž
ho i ostatním. Ne na každém výletu ti ale budou po cestě přebíhat zrovna ta zvířata, která potřebuješ, a proto ta hra. ;)
Specialisté v družině
Další možností, která se samozřejmě dá různě kombinovat i s dalšími, je vytvořit
si v družině specialisty. Takže jeden bude odborník na přírodu, druhý na historii, třetí na první pomoc. Nevýhodou tohoto způsobu přípravy samozřejmě
je, že na závody musí nakonec přijít všichni a že možná někdo svou úlohu
specialisty nezvládne. Mimo jiné bys musel také každému zvlášť věnovat
spoustu pozornosti, což výrazně ovlivní spád družinovek.
24
Stezka jako pomocník
Oficiální stezky vydávané Ústředím nejsou na závody zaměřené, nicméně vedoucí
Bludčat ve svých oddílových stezkách najdou i úkoly, které z disciplín ZVaSu vychází (například „Umím správně zabalit a nadepsat balík“ a spousta dalších). Pokud tedy budou plnit na družinovkách stezku, zároveň se budou připravovat na
ZVaS.
Hlavně si to užít
K tomuto bodu není co dodat. Na závody jdeme přece hlavně proto, abychom se
pobavili, možná potkali pár známých a se zdravě soutěživým duchem se pokusili o
co nejlepší výkon.
Tak závodům zdar!
Guli, Bludčata
RYCHLÁ OTÁZKA
Proč jít do tanečních
Položili jsme skautům a skautkám rychlou otázku: „Proč jít do tanečních“. Chtěli
jsme tímto zjistit, co si lidé myslí o tomto jevu, jestli to k něčemu je nebo to je jen
slušnost a povinnost. A taky abychom snad povzbudili mladé lidi, aby se toho nebáli a šli do toho, protože když nepůjdou teď, tak toho potom budou hořce litovat!
Bob: Kultivace je dneska v módě, ať už lidí, bakterií nebo trávníku.
Šašík: Proč jít do tanečních? Tak hlavně proto, abych se naučil tancovat a pak na
všech skautských plesech mohl ukazovat, jaký jsem dobry tanečník.
Zbyněk: Můžeš se smát všem, co mají rukavičky.
Ondra Kutiš: Do tanečních?
-Sáhneš si na (doufám) pěknou mladou slečnu a není to divný.
- No ták, kdo si nepřijde dobře v kvádru?
- Kolektivní zábava je kolektivní zábava.
25
- Odreagování a změna od stereotypu.
- Šaty jsou na holkách
Oskar: Měl bych důvod zabít všechny kolem
sebe, nenávidět to tam a být naprosto naštvaný…
Plamen: Proč do tanečních? - Bez tance si budeš připadat jednou jako ňouma na plese. A
protože holky rády tančí.
Narval: Je to výmluva, abychom si mohli dát
nějaké dobré jídlo. Protože tanec je přece pohyb.
Krťa: Můžu mít na sobě hezké šaty.
Guli: Na podpatcích jsi vyšší. Bod pro ty, co
zapomněli vyrůst.
Recenze
Munchkin - karetní hra
Ve světě již kultovní hra, kde je pomalu vše dovoleno.
Dalo by se říci, že se jedná o parodii her na hrdiny,
která kombinuje prvky i z mnoha jiných odvětví žánru fantasy. Taktiku a plánování můžete pustit
z hlavy, protože každé kolo přináší nečekané zvraty.
Boje s nestvůrami, díky nimž získáváte úrovně potřebné k vítězství, se mnohdy zvrhnou a rázem proti
vám nestojí pouze nestvůra, ale i její kamarád s vylepšeními, které jim dali vaši spoluhráči. A tak se
může lehce stát, že se z neškodné pokojové rostliny
stane hrůzná masožravá květina. Bývají to těžké a zákeřné boje…
Avšak za tímhle vším stojí notná dávka humoru a hráčského štěstí. V této
hře se vaše postava vyvíjí do mnohdy bizarních podob. Už jste třeba viděli
půlčíka-válečníka s plesnivým chlebem? Já ne. Kdo se chce pobavit a trochu pošpičkovat s kamarády, rozhodně tedy s Munchkinem nešlápne vedle.
Bob (skauti)
26
Luštěniny
Malovaná křížovka
Malovaná křížovka se luští následujícím způsobem: Podle zadání zjistíš, která políčka budou vybarvená. Každé číslo uvádí, kolik za sebou jdoucích políček v daném sloupci, či řádku bude vybarvených. Z vrchu dolů a zleva doprava. Jestliže je pro daný řádek nebo sloupec zadaných více čísel, musí
být mezi každou skupinou vybarvených políček minimálně jedno prázdné.
Začíná se vybarvovat v těch řádcích a sloupcích, kde je zadané jen
jedno číslo a jehož hodnota je vyšší než polovina celkového počtu políček v
jednom řádku nebo sloupci. Od vrchu i odspodu si napočítej tolik políček,
kolik má být v daném sloupci, či řádku. Ta políčka, která se překrývají, budou určitě vybarvena.
Při řešení je vhodné si označovat políčka, o kterých určitě víme, že
zůstanou prázdná. Označujeme si je buď tečkou, nebo křížkem.
27
SNĚM
10.4. 2016 v 15:00 v
klubovně střediska Kruh.
Brigáda Barnoška 9.4.
Ivančena 23.4.
Hláška měsíce:
Skauti na Barnošce: „Hele, mi prasklo vejce.“
Duben 2016, 108. číslo
Vydává:
Web:
Skautské středisko KRUH FrýdekMístek pro vnitřní potřebu svých členů, klubu přátel střediska KRUH
a jeho příznivcům.
frydek.skauting.cz
facebook.com/kruhfm
google+: goo.gl/iwhWO
Na tomto čísle se dále
podíleli:
Ilustrace:
Krťa, Guli, Marek,
Malý Lopuch, Ema,
Kytka, BOB, Špagi,
Stui, Anet, Narval,
René, Kiki
Guli
Příští uzávěrka
20. 4. 2016
Redakce si vyhrazuje právo na úpravu článků.
28