morašičtí občané jedou opět do prahy

Komentáře

Transkript

morašičtí občané jedou opět do prahy
MORAŠIČTÍ OBČANÉ JEDOU OPĚT
DO PRAHY
V pátek dne 11. května se Morašičtí o půl šesté ráno vydali směrem ku Praze, aby si
prohlédly její pamětihodnosti. Tentokrát byl cílem naší cesta Arcibiskupský palác (AP), dále
klášter v Praze na Strahově a sídlo Křížovníků stojící na pravém břehu řeky Vltavy. Zájezd
zorganizoval VEIS Emil ml., autobus řídil ADÁMEK Josef z Višňové. Krátce před 10.oo
ranní jsme vystoupili z autobusu na ulici Pohořelec a vykročili jsme směrem k Hradčanům.
Zdeněk WEIS ml. nesl nad hlavou naše poznávací znamení, kterým bylo „mávátko“. Na
dřevěné metrové tyčce o síle 6 mm byl zavěšen oboustranně potištěný plátěný znak naší obce.
V davu lidí to bylo dobré poznávací znamení, zdaleka viditelné. Procházíme zrovna kolem
Lorety. Zvonkohra nám právě oznamuje 10. hodinu. Už jsme měli být u Arcibiskupského
paláce. Máme malé zpoždění. Před Arcibiskupským palácem nás již netrpělivě čekala MUDr.
Renata ŠKOLOUDOVÁ, sekretářka velmistra Křížovníků, která nám prohlídku AP pomáhala
dojednat. Zdravíme se s ní a omlouváme se za malé zmeškání. To, že jsme krátce po 10.oo
hodině mohli vstoupit do AP, byla pro Morašické velká čest a plod téměř tříměsíčního
vyjednávání mezi paní doktorkou, sekretariátem pražského arcibiskupství a mnou. Bylo nám
tak umožněno vstoupit do posvátných prostor, kde pan kardinál Miloslav VLK dne 20. května
roku 1995 přivítal i papeže Jana Pavla II. Celou arcibiskupskou rezidencí nás provázel její
správce a jeho výklad byl velice odborný. Prohlédli jsme si rozlehlý „Sál arcibiskupů“, kde
jsou velice cenné obrazy všech dosavadních primasů naší katolické církve. Nalezli jsme mezi
nimi i portrét Pavla hraběte HUYNA. K tomuto obrazu měl poznámku farář Mgr. Josef
DVOŘÁK, také účastník našeho zájezdu. Sdělil nám i správci, že arcibiskup HUYN začínal
jako kaplan v Trstěnicích a jako brněnský biskup také zavítal při vizitaci trstěnické farnosti
jednou do Morašic. Na arcibiskupském stolci seděl v letech 1916 až 1919. Je prý pohřben
v belgickém Brixenu. Se zaujetím jsme poslouchali správce, jak poutavě vykládá historii
paláce a přitom naše oči pozorovali tu těžce popsatelnou nádheru obklopující nás všude
kolem. Viděli jsme výstavné krby lemované zlatými ornamenty, rozměrné gobelíny, za nimiž
byly roky práce, než vznikly. Pro jejich rozměry byly přestavovány i místnosti, aby se
gobelíny nemusely uřezávat. Všude, kam oko dohlédlo, samá nepředstavitelná krása. V duchu
obdivujeme Ty, co tato díla stvořily. Nepředstavitelná krása na nás však čekal za překrásně
řezbami zdobeným a zlatem vykládaným portálem vchodových dveří arcibiskupské kaple.
Sem má přístup jen pan kardinál, který zde každodenně slouží mše jen pro duchovní AP.
Morašickým však bylo dovoleno nahlédnout a posléze i vejít dovnitř. Úchvatný to pohled na
zlacené stěny, fresky zářící barvami, bohatě tvarované zlacené štuky, reliéfy a vitráže. Zasedli
jsme do lavic, někdo musel i stát. Nevěděli jsme, kam dříve upřít své zraky. Nastalo chvilkové
ticho. V tom pan farář začal křížem modlitbu Otčenáše. Nic jiného se v té chvíli ani nedalo
dělat. Všem to přišlo tak samozřejmé. Tak malinká útulná kaplička a tolik krásy se v ní
nalézá. Někteří se jen dychtivě dívali, jiní se poklonili a v duchu pomodlili k bílé sošce Panny
Marie korunované zlatou korunkou. Pak se nám dostalo přijetí u pražského emeritního
světícího biskupa ThDr. Jaroslava ŠKARVADY. Živě se zajímal, odkud jsme přijeli. Když
jsem mu povídal, že z Morašic u Znojma, tak ho zaujal znak naší obce, který jsem měl na
klopě. Poznal v něm totiž znak řádu Křížovníků, ke kterým chodí pravidelně každý čtvrtek
služebně na návštěvy. Dostalo se mu vysvětlení a po krátké audienci a rozmluvě s námi nám
nakonec požehnal na cestu. Pak nás správce zavedl na plošinu střechy AP, která je také jinak
nepřístupná. Odsud je nádherný výhled na strahovský klášter, jehož prohlídka nás právě
čekala. První nádvoří Pražského hradu je zde jak na dlani. Jen málokomu se takový nezvyklý
pohled na Prahu naskytne.
Na závěr naší návštěvy AP za námi přichází Mons. Mgr. Tomáš ROULE, kardinálův sekretář,
aby od Morašických převzal dary určené panu kardinálovi k jeho 75. narozeninám. Kardinál
Miloslav VLK nám nemohl poskytnout audienci, kvůli jeho cestě do německého Frankfurtu,
ze které se navracel až v pondělí 14. května. Manželé Jaroslava a Josef NOVÁKOVI předali
panu magistru, pro pana kardinála, překrásný vlastnoručně vyrobený sladký bohatě zdobený
dort ve tvaru rozevřené knihy, ze kterého byli všichni přítomni uneseni, starostka obce mu
předala gratulaci, dále poděkovala za umožnění prohlídky AP a ještě přidala víno z produkce
Zea Hostěradice a.s. Kronikář obce Emil VEIS panu magistru oznámil, že jsme přijeli z
Morašic, malé vesničky, ležící na jihu Moravy, nedaleko okresního města Znojma. Předal mu
knížku s názvem „Z dějin a pamětí obce Morašice“, kterou sepsal Mgr. Jan BLAHA,
morašický rodák. Je zde vepsané, že mu ji Morašičtí dávají jako dar.
Co se děje v našich Morašicích v současnosti, přiblížilo panu kardinálovi min album, ve
kterém je 21 fotografií. Jsou zde zachyceny živé křesťanské tradice a zvyky s říkankami,
kterými současná obec Morašice žije. Dále jsou zde obrazem zachyceny některé významné
kulturní akce a pan kardinál v něm najde i zajímavé netradiční pohledy na dnešní Morašice.
Toto mini album, společně s půllitrem domácí kořalky označené specielní etiketou, bylo
osobním darem E. VEISE panu kardinálovi. Posledním dárkem, který pan kardinál obdržel,
byla velká pohlednice o rozměru 20x30 cm, zvláště vydaná ke kardinálovým narozeninám.
Bylo to obrazové přání všech Morašických. Zadní strana této pohlednice obsahovala pak přání
veršované. Součástí pohlednice byly vlepené barevně orámované listy s připojenými podpisy
téměř 100 morašických občanů. Poté pan magistr sdělil, že všechny tyto dary budou osobně
panu kardinálovi předány hned, jak se navrátí ze zahraniční cesty.
Další naší zastávkou byl Strahov. Tam jsme se přesunuli hned po střídání stráží, které jsme se
zájmem sledovali. Bylo přesně poledne. V tuto dobu, je to větší podívaná, než kdy jindy.
Před strahovským kostelem Nanebevzetí Panny Marie již čekal otec Gilbert, který nás celým
areálem provázel. První na co se mě zeptal, bylo, jak dlouho na Strahově pobudeme. Jeho
výklad trvající do 15.oo hodiny byl vyčerpávající a jak jsme v průběhu prohlídky zjistili, tak
by o této památce dokázal povídat i několik dalších hodin. Jenom celou jednu hodinu jsme
seděli v kostele a otec Gilbert, jinak rodák z Grešlového Mýta, nám vykládal historii
premonstrátů. Pak nás zavedl do zimního a letního refektáře (jídelny) a do kapitulní síně, kde
se premonstrátům podařil shromáždit původní inventář. Po prohlídce kapitulní síně jsme
shlédli obrazárnu a podívali se na nejcennější obraz v klášteře, Strahovskou Madonu. Když
jsme byli v klenotnici, tak za námi přišel samotný opat kláštera Michael Josef POJEZDNÝ O.
Praem. Jeho audienci jsme měli také přislíbenou a proto, že se zdržoval v budově opatství, tak
se uvolil a Morašickým audienci poskytl. I on se vyptával, odkud jsme a kdeže se naše malá
vesnička nachází. Zprvu nedokázal Morašice nikam zařadit. Pomohlo mu, až když padlo
slovo Znojmo a Hradiště sv. Hippolyta. Krátce a živě jsme si povídali a vzpomněli přitom na
loňský první květen, zakončený orelskou poutí a mší ve strahovském kostele, kterou
celebroval právě samotný opat a které se zúčastnili i někteří Morašičtí. Na závěr krátkého
setkání s opatem kláštera mu starostka obce za všechny občany poděkovala a popřála.
Podarovala ho také dobrým moravským vínem z produkce vinice nacházející se v zemědělské
a.s. Zea Hostěradice. Kronikář obce mu předal pamětní pohlednici také o rozměru 20x30 cm
s věnováním od Morašických, mini album obce a přidal sklenku dobré slivovice.
Nejkrásnějším místem Strahova je bezesporu knihovna čítající přes čtvrt milionu svazků. Ta
je klimatizována a může se do ní jen nahlédnout. Všude u dveří jsou provazové zátarasy a do
knihovny se může pouze nahlédnout z přilehlých chodeb. Otec Gilbert nás však uvedl do
obou knihoven, až mezi jednotlivé regály. Chodili jsme po koberci, kam se dostanou jen státní
návštěvy, králové, princové, celebrity a vybraní hosté, mezi něž jsme se nyní mohli počítat i
my Morašičtí. Jak nám řekl Otec Gilbert, našinec se sem dostane jen tehdy, sáhne-li hluboko
do kapsy a zaplatí až desetinásobek normálního vstupného. Stáli jsme pod freskami
namalovanými lidskou rukou na klenbu stropů, obdivovali krásné štuky a bedlivě poslouchali
výklad našeho průvodce. Opět ta nepopsatelná krása, pastva pro oči a v tom se do mysli
vklade otázka, na níž se jen těžko hledá odpověď: „Co všechno dokázali lidé před staletími
vytvořit, bez pomoci strojů a jiné dnešní techniky“. S mnoha díky jsme se rozloučili s naším
průvodcem a Nerudovou ulicí přes Karlův most jsme zamířili ke Křížovníkům. Bylo to naše
poslední zastavení. Na všech již byla znát únava, nohy již bolely, ale do mysli se navracelo
mnoho zážitků z obou dosavadních prohlídek. Připravený oběd, který nám Křížovníci zajistili,
uvařili kuchaři zaměstnaní pod hlavičkou Pražské plavební a lodní společnosti. Fazolová
polévka a ryba s omáčkou a rýží dodaly tělu nových sil. Krátké posezení také přišlo vhod. Po
necelé hodině odpočinku pro nás přišla sekretářka velmistra MUDr. Renata ŠKOLOUDOVÁ,
která nás prováděla po křížovnické rezidenci. Ukázala nám zahrádku, ze které jsou překrásné
pohledy na Karlův most. Hradčany, Petřín i Strahov. Pochlubila se též pěkným malým
záhonkem, kde začala pěstovat bylinky. Potom nás odvedla ke schodišti, kterým půjdeme
nahoru. Po otevření vchodových dveří nás štěkotem uvítali dva malincí roztomilí psíci. Černý
patřil velmistrovi a červenohnědý paní doktorce. Bylo to milé uvítání od těchto čtyřnohých
stvoření. Jak jsme viděli, tak Křížovníci mají dokonce i pejsky v řádových barvách.
Paní doktorka nás provedla kapitulní síní, zavedla nás do útulné kapličky, kde jsme se
v duchu pomodlili na úmysl Křížovníků. Zde nás zaujal malý zlatem vykládaný oltář a krásný
zlacený závěsný lustr. Pak jsme přišli ke vchodu, nad nímž byl černý erb s červeným
osmihrotým křížem doplněným červenou šesticípou hvězdou, bohatě zlatě rámovaný
podložený biskupskou berlou a mečem, nad erbem byl klobouk a biskupská mitra. Ocitli jsme
se u vchodových dveří, vedoucích do rezidence vyhrazené po dlouhá staletí jen velmistrům
Křížovníků. Dne 11. května letošního roku jimi Morašičtí prošli, aby navštívili současného
velmistra a generála Rytířského řádu Křížovníků s červenou hvězdou Jiřího KOPEJSKA O.
Cr. Jak se nakonec všichni přítomní přesvědčili, tak velmistr je velice vtipný člověk s přímým
myšlením a svým povídáním o nás zaujal. Z místnosti sekretářky je také překrásný nezvyklý
pohled na panorama Prahy. Po výkladu historie řádu, jsme generálu Křížovníků a paní
doktorce předali přivezené dary. Starostka obce paní ŠKOLOUDOVÉ předala kytici a
dárkové balení vína. Velmistr dostal od manželů NOVÁKOVÝCH překrásný dort ve tvaru
kalichu, starostka mu dala víno a Emil VEIS pak velkou pohlednici s věnováním, mini album
a sekretářce i velmistrovi také láhev domácí kořalky. Závěr naší návštěvy byl zakončen mší,
kterou celebroval samotný velmistr, spolu s Otcem Josefem DVOŘÁKEM. Pro Petra
KŘEPELU z Hostěradic a Milana KRATOCHVÍLA ml. ze Skalice bylo ctí, že mohli dělat
kostelníka a ministrovat. Asi 15 lidí nás přede mší opustilo, aby si prohlédli různé
pamětihodnosti Prahy podle svého vlastního uvážení. Měli k tomu necelou hodinu času. Po
skončení mše, která byla obětována na úmysl Křížovníků, jsme se vydali hledat autobus.
Když jsme ho konečně po malém nedorozumění našli, tak jsme do něho s radostí nastoupili.
Znaveni celodenním putováním, ale plni nezapomenutelných zážitků jsme odjížděli do našich
rodných Morašic. Domů jsme se navrátili krátce před půlnocí.
Co říci závěrem? Všichni účastníci zájezdu byli tomu, co je zde popsáno, očitými svědky a
v jejich myslích tento den zůstane navždy v paměti. Bude jeden z nezapomenutelných. Od
Křížovníků jsme na oplátku dostali darem knížky od Milana M. BUBNA s názvem „Rytířský
řád Křížovníků s červenou hvězdou“, kde je popsaná historie jejich řádu, jsou v ní životopisy
všech dosavadních velmistrů. Světící biskup J. ŠKARVADA zase Morašickým poslal svou
podobenku s podpisem, svým biskupským erbem a svým biskupským heslem. Kardinál
Miloslav VLK byl na pouti v polském Hnězdně a dovezl odtud několik obrázků, které přes
nás poslal Morašickým. Publikace i obrázky jsou k vyzvednutí v kostele. Chtěli s námi jet i
někteří další, kteří by však ze zdravotních důvodů tuto cestu do Prahy nezvládli. Všem těm i
ostatním je určen tento slovní popis zájezdu a také internetové fotografie, které Vám naše
putování po Matičce Praze přiblíží.

Podobné dokumenty

Prednaska_o_kronikarich_a_jejich_praci

Prednaska_o_kronikarich_a_jejich_praci POVÍDÁNÍ O PRÁCI KRONIKÁŘE PŘEDNÁŠKA V RÁMCI HLEDÁNÍ NOVÉHO NÁSTUPCE

Více

Zpravodaj 3/2015 - Města a obce online

Zpravodaj 3/2015 - Města a obce online Společně jsme zúčastněným ženám vysvětlily, jak je důležité každodenní pravidelné důkladné čištění pleti a následná hydratace. Vybrané ženy prošly ošetřením pleti a na některých bylo předvedeno ryc...

Více

Stáhnout připojený soubor

Stáhnout připojený soubor (Před zámkem se vytvoří křížový parter z trávníkové plochy s umístěním repliky kašny - tato část není součástí navrhovaného řešení této PD, je pouze doporučena). Formální část parku je lemována dvě...

Více

zde - Opona

zde - Opona návštěvník „vychutná“ o samotě ve speciálním promítacím boxu. Pomocí audiovizuálních podnětů bude mít příležitost prožít alespoň část toho, co prožívají pacienti se schizofrenií. "Schizofrenie se p...

Více