Fiala Prouza Zima Fiala

představujeme
D3A
D3A představujeme
Fiala Prouza Zima
Inzerce 900006488
Se třetím společníkem ateliéru D3A
Stanislavem Fialou jsme se sešli až po
rozhovoru s jeho kolegy Tomášem Prouzou
a Jaroslavem Zimou (Projekt 4/2009).
Tito tři autoři fungují na volnější bázi
spolupráce a s architektem Fialou jsme
hovořili právě o „jeho“ projektech.
1
připravila: Mariana Pančíková
obrazová dokumentace: Filip Šlapal, JIL archiv, Ondřej Šaník, Jiří Němeček a Stanislav Fiala
6
květen/2009
květen/2009
7
představujeme
D3A představujeme
D3A
3
2
Se svým „domovským“ ateliérem jste
spolupracoval na projektu obytného
komplexu Hanspaulka a navrhl jste dvě
z tamních luxusních vil. Vaše dva domy jsou
sice stejné, od ostatních se ale liší tvarově
i materiálově…
Původně to byl jeden dům šitý na míru pro konkrétního majitele, který je mým dlouholetým klientem. Fasáda (sklo a hliník) měla reprezentovat
i obor, v němž klient působí. V průběhu projektu
se můj návrh líbil i dalšímu zájemci o dům v této
lokalitě, proto jsou dva stejné domy vedle sebe.
Můj přítel ale od spolupráce s velkým developerem
projektu odstoupil a dům nakonec vlastní jiní lidé.
Čekám teď, až domy porostou zelení, pro kterou
je připraven obal z nerezové sítě, a pohledově se
propojí s divokou strání. V interiéru je hodně použit pohledový beton, a až ten kontrast hrubých
8
květen/2009
a vycizelovaných povrchů a ozeleněné fasády
splyne ve společný celek, pak je teprve možné
domy hodnotit. Dřív ne. Momentálně pracujeme
i na projektu interiéru jednoho z domů, s tím druhým zacházejí noví majitelé po svém.
To, že jsou domy dva, je z mého hlediska kompromis. Lepší by byla trojice...
čejná uzavřená krychle, ale směrem k údolí
a parádním výhledům na Prahu je panoramaticky otevřený. Pouští si dovnitř sluníčko od
východu po západ. Navíc má tento tvar hodně
jednoduché konstrukční parametry. Dvě nosné
stěny dům stabilizují a zároveň jsou u nich soustředěny všechny vertikální rozvody a všechny
pevné funkční prvky. Dům stabilizuje ještě kruhové betonové jádro se skleněným schodištěm,
které pouští vertikálně světlo do nitra domu.
Zbytek půdorysu už je úplně přestavitelný na jakoukoli funkci.
Bonusem nám byla možnost vyladit požadovanou zastavěnou plochu přesně na metr, což se
ukázalo u developerského projektu jako velká
výhoda – ale spíš úsměvná.
S Atelierem 8000 jsme si také stanovili urbanistický úzus „nekoukat doleva“, aby si domy vzájemně nerušily soukromí. To nám náš půdorysný tvar
také dobře umožnil.
Byla jsem v domě ještě v průběhu stavby
a velmi mě zaujala sprcha uvnitř hlavního
kruhového schodiště. Jak jste k tomuto
řešení došel?
Uprostřed točitého schodiště jsme samozřejmě
mohli nechat normální otevřené zrcadlo. Vložili
jsme tam ale druhý tubus, který jako komín odvádí vlhkost z celého spodního „lázeňského“ patra.
No a takový vysoký úzký prostor s horním světlíkem přímo vybízí k nějakému charakteristickému
využití. Udělali jsme z něj relaxační sprchu. Voda
padá z šestimetrové výšky a vytváří atmosféru ledového vodopádu, anebo třeba příjemného tropického deště.
Věnujete se hodně navrhování „fajnových“
vil, z posledních prací mě nesmírně zaujala
vila na jednom z ostrovů souostroví Turks a Caicos, jak jste se k tak exkluzivní
zakázce dostal?
4
1 Nemec Residence
Silver Sands,
Turks & Caicos Islands,
pohled z pláže,
autor: Stanislav Fiala,
spoluautor: Daniela
Polubědovová,
realizace 2007
Trojice – z nějakého hlubšího, třeba
symbolického důvodu?
To ne, vůbec ne. Ale tři domy by už vytvořily
typ zvláštního mikrosvěta, to myslím ale hodně
­pocitově.
2–4 Rodinné domy
Hanspaulka, Praha,
autor: Stanislav Fiala,
spolupráce: Daniela
Polubědovová, Milan
Bulva, Lukáš Pinkava,
A jak jste došel k neobvyklému
čtvrtkruhovému půdorysu?
Na to měly asi nejvíc vliv podmínky pozemku.
Dům se může tvářit směrem k ulici jako oby-
realizace 2009
2 Pohled z balkonu
3 Pohled ze zahrady
4 Pohled z ulice
květen/2009
9
představujeme
D3A představujeme
D3A
8
5
6
Ano, vila v Karibiku byla velmi speciální práce,
dokonce je uvedená i v novém světovém atlasu
architektury od Phaidonu, v karibské sekci, což
je pro nás velká radost. Pro majitele vily jsem realizoval dříve už několik domů, exkluzivní vztah
s tímto klientem je potvrzený i dlouhým přátelstvím, a to je živná půda pro každý projekt.
Dům se nachází přímo na pláži, což je neobvyklé i na tamní poměry, regulace jinak nedovoluje
stavět tak blízko moře. Naše výhoda ale byla, že
na pozemku se nacházela původní stavba, byla
to vlastně rekonstrukce. Nechali jsme kamenné
přízemí ze 70. let, ten dům nebyl špatný, ale hodně zchátralý.
5–9 Nemec Residence
Silver Sands,
Turks & Caicos Islands,
realizace 2007
5 Obytná terasa
Vila se nachází opravdu na pláži a v oblasti,
kde řádí hurikány, zohlednil jste tuto
skutečnost v návrhu?
Jistě, je to povinnost. Konstrukci musel navrhnout
místní statik podle místních pravidel. Na ostrově
6 Večer na pláži
7 Vstupní paluba
8 Koupelna
9 Pohled z moře
(následující strana)
7
10
květen/2009
květen/2009
11
představujeme
D3A představujeme
D3A
Přestože jste na pláži, je místním zvykem budovat
si bazény. Tenhle úkol jsme splnili vybudováním
dřevěné paluby navazující na písečnou pláž, do
které jsme bazén zapustili. Když v něm plavete,
máte pocit, že je voda bazénu spojená s oceánem. Přefiltrovaná voda se vrací zpět do bazénu
vodopádem tekoucím po kamenné zdi a osvěžuje
vzduch v prosluněném závětří terasy.
Je ve vile klimatizace? Nebo jak jste se
vypořádal s tropickým počasím?
Dům je celý obložený dřevěným pláštěm s provětranou mezerou ochlazující zdi. Okna jsou krytá
pohyblivými dřevěnými (někde skleněnými) žaluziemi v líci fasády, takže s fasádou téměř splývají.
9
už mnoho let velký hurikán nebyl, až nedávno,
a dům to přežil. Na podlahy v přízemí jsme dali
břidlici, voda přízemím projde a odejde. Ale hurikány jsou vždy ohlášené, nepřicházejí nečekaně
a dům je možné včas opustit. V době hurikánů,
mimo sezonu, se tam stejně moc nejezdí. Obecně
tam ale ve vztahu k hurikánům panuje jakýsi „ostrovní“ režim. Připadalo mi, že z nich nejsou tak
vystrašení jako my.
Bylo zjevné, že v Karibiku jsou lidé na rozmary
divoké přírody víc zvyklí než zhýčkaní Evropané.
Někdo utíká, jiný ne.
10
12
Můžete, prosím, vilu v Karibiku popsat?
Dům má dva dvoupodlažní bloky spojené vyhlídkovou terasou, která je volným komunikačním uzlem, kde se lidé potkávají a kochají
výhledem. Tady se opravdu cítíte být v domě
a na pláži zároveň. Tato komunikační věž má
tři patra a z toho posledního už není vidět nic
než oceán.
V patře je velký společný prostor s kuchyní a ložnice rodiny. V přízemí jsou ložnice hostů, každá
s vlastní koupelnou a vlastním vchodem a výstupem na plážovou terasu.
10–12 Gymnasium Jižní
Město, facelift, Praha,
autoři: Stanislav Fiala,
Dáda Němeček,
realizace 2008
10 Pobytové chodby,
výjimečně prázdné
11 Hlavní vstup je
„pod kontrolou“
12 Jedno ze
školních „náměstí“
Takže v domě nejsou žádná zasklená okna,
jako je zvykem u nás?
Ne, všude jsou žaluzie a za nimi sítě proti hmyzu.
Je to starý způsob používaný v této oblasti. Vyhovuje tamnímu klimatu. Nechtěl jsem, aby dům byl
jako místní moderní kondominia, zavřené sterilní
„paláce“, uvnitř „béžová elegance“, kterou bohatí lidé mají tak rádi. V takových domech snad
ani nepoznáte, že jste v Karibiku.
Vzorek názorů na náš přístup jsem získal od trvalých i občasných „ostrovanů“, například na
slavnostním otevírání. Hledali něco, co by mohli domu vytknout, ale nakonec strašně chválili.
A nevypadalo to na zdvořilostní chválu.
11
12
květen/2009
představujeme
D3A představujeme
D3A
snažím se být stále v interakci. Zajímá mne, jestli
mají připomínky uživatelů hlavu a patu.
13
14
Jak probíhala stavba v tak specifických
podmínkách?
Na ostrově nic není, jen průměrný stavební materiál. Vše se dováží z Miami. Nakonec jsme toho
hodně dovezli z Čech včetně klacků na plot.
tivými zelenými nátěry, probleskujícími pod dřevěnou „kůží“ domu. Touhle barvou jsme potěšili
nejen sebe, ale taky místní černošské manažery
stavby. Nazvali ji pracovně „rasta color“ a aplikovali ji s velkou radostí.
13–16 Rodinný dům
Zdiměřice, Praha-západ,
autor: Stanislav Fiala,
spoluautoři:
Daniela Polubědovová,
Milan Bulva,
A jaký ten ostrov vlastně je?
Je asi sociálně nejmírnější v této oblasti, když
mluvím o původních obyvatelích. Není tam žádná
chudoba. Pořád platí anglický řád, byla to anglická kolonie. Jeho luxus je hlavně ve smyslu krásy
oceánu. Proto na tomto souostroví mají domy bohatí a slavní z celého světa, nad ostrovem nesmí
kvůli jejich soukromí ani létat helikoptéry. Místní
letiště má ale velkou ranvej, proto není tak nedostupný. Zhoubou ale začínají být velké rekreační
resorty. Stavějí se stále další a já mám pocit, že
ráj mizí.
Čím jste se v tak neobvyklých podmínkách
a zvláštním kontextu nechal inspirovat?
Snažil jsem se hledat inspiraci hlavně v atmosféře
toho přírodního ráje, v nekonečných bílých plážích a tyrkysu dlouhých mělčin. Cítíte k tomu až
posvátnou úctu a nechcete to zkazit.
Snažil jsem se tuhle přírodní atmosféru nechat
vstoupit do domu, nenechat ji jen za okny. Chtěl
jsem, aby v sobě dům měl i tu primitivní vrstvu
obnažených trosečníků a dýchal tím slaným voňavým vzduchem. Asi to zní trochu nadneseně, ale
neumím to říct jinak – obyčejněji.
Při návštěvě jsem se snažil taky odkoukat tradiční
stavební principy. Příjemnou inspiraci jsem našel
mezi černošskými a rastamanskými chudými domečky. Taky v barevnosti.
Tu nekonečnou eleganci našeho hnědobéžového
materiálového konceptu jsme rozjasnili pěkně sví-
14
květen/2009
Tu vaši hráškově zelenou máte asi hodně
rád, všimla jsem si, že ji hodně používáte…
Ve výběru barvy nejsem vedený módností, ale jak
jste řekla, tu barvu mám rád. Nakonec u ní vždy
skončím. Je mi příjemná i proto, že je přírodní.
Barva má navodit pocit – dobrý pocit. Není to lehké vyjádřit. Nedávno jsem „rasta“ zelenou použil
zase. S kamarádem Dádou Němečkem jsme přetřeli nazeleno Gymnasium Jižní Město, kam chodí
moje děti. A známí, jejichž děti tam také chodí,
řekli jen: „Co jsme taky od tebe mohli čekat?“
realizace 2008
13 Dům otevřený
do zahrady
14 Centrální obytný
prostor s průhledem
do lázně
15, 16 Schodiště
Myslíte si, že ta konzervativní reakce
mládeže má nějaký vztah k jejich výchově?
Ne. Oni si s sebou jen nesou obraz prostředí, na
které jsou zvyklí doma a všude kolem. To je ten
nejběžnější jev, který zažívá architekt při odevzdávání každé další stavby. Práce architekta musí
skloubit moc faktorů včetně eventuální odmítavé
reakce uživatelů. Zabydlet se v novém prostředí,
to pro zaměstnance i studenty, obyvatele těchto
nových prostor, znamená vždy stěhování – a stěhování znamená stres. Musí si vše znovu zorganizovat, musí se zaběhnout a zvyknout si. Časem
se ale nakonec vždy dočkám pozitivního názoru,
S reakcí na nový objekt se jako architekt
setkáváte asi stále, máte nějaký příklad
stanoviska okolí k rodinnému domu?
Protože zjevení architektury mezi obvyklými
„katalogáči“ vždy vyvolá konfrontaci, často
až xenofobní…
Neřekl bych, že jsou vyloženě xenofobní… Lidé se
bojí nových věcí. A někteří se bojí i trochu agresivněji a chtějí to dát najevo a poučit okolí o svém
názoru. Když se stavěl rodinný dům ve Zdiměřicích, zastavovali se u něj lidé a předháněli se ve
vtipných poznámkách. Jednou se ptali majitele,
jestli to bude samoobsluha. On samozřejmě řekl,
že ano.
Takové názory na dům vznikají, když nemá dílo
ještě dokončenou tvář, když není kompletně dodělaný. Až hotový celek se všemi ingrediencemi
vyvolá pocity. Často slýchávám dobré komentáře. Zvlášť potěší od dětí a starších lidí. Zřejmě se
méně trápí předsudky a umělými problémy.
Čím je dům ve Zdiměřicích zvláštní?
Vyrostl v typickém satelitu na rozparcelovaném
poli, s nulovým kontextem, nebo rozhodně s žádným, který by za něco stál. Ke svému, tehdy neznámému, okolí se musel obrátit zády a nevšímat
si ho. Dívá se jen ke strouze potoka, zarostlé
pěknými duby. Tímto jižním směrem je do domu
vříznutý záliv, kterým vstupuje zahrada až dovnitř.
Tenhle pocit znásobuje ještě ostrov zimní zahrady
ze suterénu
15
16
Můžete k této rekonstrukci gymnázia říct
něco víc?
Nábytek na místo setkávání studentů, které je
tam tradičně nazýváno „náměstí“, jsme navrhli
z úsporných důvodů ze starých autoduší pošitých
odolnou látkou. K sezení poslouží i velké hrubé klády. Stavba gymnázia byla nekvalitní, křivá
a scházely peníze na nějaké radikálnější řešení.
Barva sem přináší dobrou náladu, zahlazuje estetické nedostatky stavby, a neformální nábytek
nenápadně a zvesela slouží.
Máte na změny ve škole nějaký feedback?
Samozřejmě mám něco od dětí a také z diskusí
studentů na internetu. Potěšilo mě, že tomu dali
už vlastní názvosloví, a teď už převládly pozitivní
pocity. Překvapilo mě ale, jak mohou být tak mladí lidé zpočátku konzervativní, jak nejsou otevření novým věcem a že si těžko zvykají na změny.
květen/2009
15
představujeme
D3A představujeme
D3A
17–19 Rodinný dům Vlna,
Bělehrad, Srbsko,
autor: Stanislav Fiala,
spolupráce: Daniela Polubědovová,
Milan Bulva, Lukáš Pinkava,
www.d3a.cz
realizace 2009
17 Večerní pohled ze zahrady
18 Chodba v patře ložnic
19 Pohled od jihu
19
17
s proskleným stropem. Tudy taky padá sluníčko
hluboko do interiéru a sehrává tu pozitivní roli,
kterou má mít v našich životech. Záliv je krytý
pergolou porostlou zelení, a vytváří tak venkovní
místnost, která se dá i zavřít čtyřmi posuvnými
panely z vrbového proutí. Když jimi prochází slunce, plní dům další vrstvou neuvěřitelných obrazů.
Nemohli jsme se sejít zároveň s pány
Prouzou a Zimou, protože jste byl
v Bělehradě. Můžete mi říct, co tam máte
rozdělané, pokud to není tajné?
V Bělehrade se staví dům „Vlna“ pro mého
dlouholetého věrného klienta a přítele. Nachází
se v lokalitě, kterou bych nazval bělehradskou
Hanspaulkou, a právě se dokončuje. Složitá úzká
parcela s kratší jižní stranou. Fasáda ve tvaru vlny
tahá sluníčko z jihu dovnitř. V přízemí je velkorysý
obytný prostor, v patře ložnice, které mají vstup
na společnou terasu. Suterén je zaříznutý do terénu a nachází se v něm částečně zakopané lázně
a fitness. Dům na jednu stranu hledí skrze koruny
sousedových stromů na město (soused má pozemek „o patro níž“) a na druhé straně je jednou
zdí přisátý k domu druhého souseda.
V tomto domě představuje i vestavěný nábytek
výraznou součást konceptu. Skříně v dlouhé linii
probíhají celým domem a ve svých vlnách skrývají úložné prostory a důležitá technická zařízení.
Vlna se svými duhovými barvami vybíhá na obou
16
květen/2009
stranách ven z domu a tvoří plot a vstupní bránu.
Hned za bránou by vás měla chytit za srdce klidná
zelená harmonie promixovaných pocitů ze zahrady a postupně poznávaného interiéru.
Při práci na všech těchto exkluzivních vilách
musíte asi získávat vztah nejen ke klientům,
ale i k jednotlivým domům…
Já, jako každý architekt, jdu od štace ke štaci
a samozřejmě získávám nové zážitky. S většinou
klientů se spřátelím. V jejich domech totiž vlastně strávím kousek života. „Žiju v nich“, když jsou
ještě na papíře nebo jen v hlavě. A když začínám
nový projekt, už se stěhuju jinam a čeká mne
poznávání nového místa, přicházejí nové zážitky.
Jsem duší nomád. Nikomu nezávidím svázanost
s nějakým místem, byť sebekrásnějším.
Pracujete často na různých zakázkách pro
stejného klienta, existuje nějaká kontinuita
mezi těmito objekty? Je to něco jako „seriál“?
Když se s klientem už dobře znáte, můžete v atmosféře vzájemné důvěry v projektech mnohem
víc improvizovat. Práce se taky hodně zrychluje.
Nemusíte se zdržovat zbytečně formálními prezentacemi a přesvědčováním. Můžete se mnohem
víc soustředit na čistou kreativitu! (Je taky moc
pěkné sledovat, jak klientova „odvaha“ stavbu
od stavby roste). Programy staveb jsou vždy rozdílné. Ve hře je konkrétní místo i nové zadání. Ne,
18
určitě to není seriál. Projekty vždy reagují na okolí
a různorodé podmínky. Proto i každý dům vypadá jinak, ale princip navrhování je podobný, ne-li
stejný. Vyhovět všemu, co stihnete rozpoznat.
Konkrétně u rodinných domů je omezený počet
přístupů a řešení, musíte pracovat vždy se stejnými
vstupy: světlo (denní, ale i noční), orientace v domě
a „dýchání prostorem“. Dům navíc musí poskytovat scénu k pozorování a zároveň také intimitu.
Chci umožnit každému klientovi dělat si s hotovým domem, co sám chce. Nebojím se, že to zničí
koncept domu. Ten se jen tak neztratí.
Příklad staršího projektu, kde to funguje, jak jsem
si představoval, jsou Nebušice. Dům je jen skořápka, která pojímá různé živelné změny života
početné rodiny. Nikde žádný luxus, ale dům tepe
intelektuálním lehkým nepořádkem a je tam pořád útulno, kdykoli tam zavítám.
Ale občas se někomu stává, že nedokáže svůj
dům přirozeně rozvíjet a užívat si ho, byť je obklopen sebevětším luxusem. V takových případech
mně vždy dlouho vrtá hlavou, jestli se mi to jen
zdá, nebo kde se stala chyba, a jestli jsem ji udělal
já. A jestli to vůbec ti lidé cítí, že něco neklape.
Parkrát se mi stalo, že jsem mohl v dokončeném
domě bydlet pár týdnů. To je ta nejlepší zpětná
vazba, kterou může architekt dostat!
Určitě své domy rád pozoruji, jak žijí. A mám velkou radost, když je lidé umějí používat a nezaobírají se drobnostmi…
STANISLAV FIALA
(*1962 v Mostě)
1980–1985 ČVUT Praha, Fakulta architektury
1985–1986 AVU Praha, Škola architektury,
postgraduální studium
1986–1999 D.A. Studio s Martinem Rajnišem,
Tomášem Prouzou a Jaroslavem Zimou
od r. 1990 účast na řadě soutěží a výstav
1996 Továrna a sídlo firmy Sipral, Praha 10,
realizace (2000 Cena hl. m. Prahy za
architektonické dílo výjimečné kvality
realizované v letech 1989–1999)
od r. 1999 Studio D3A s Tomášem Prouzou
a Jaroslavem Zimou
2000 Muzo Centrum, Praha 10, realizace
(s Danielou Polubědovovou – Stavba roku 2000,
finalista Mies van der Rohe Award 2001),
schodiště Step by step (Vynikající výrobek 2000
– cena Design centra ČR)
2000–2003 Scénografie v rámci výstav
Designblok 2000, 2002 a Art Interior
2001, 2003
2006 Kancelářské prostory firmy Cetelem,
Praha 5, realizace (s Danielou Polubědovovou)
květen/2009
17