Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva

Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
Katy Taylor a David Powell
www.svobodazvirat.cz | www.buav.org | www.eceae.org
2
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
SHRNUTÍ
1. Žádný zákon v EU výslovně nepožaduje použití primátů
pro výzkum nebo testování. Z hlediska životních
podmínek zvířat je však jejich použití pro experimenty
zcela nepřijatelné.
2.V některých případech již postupy bez užití zvířat
pomohly omezit využívání primátů, ale ještě zbývá
dlouhá cesta vývoje a podpory potenciálu těchto
postupů. Ta vyžaduje pokrokové vedení a strategický
direktivní přístup ze strany národních vlád a Evropské
unie.
3.Bylo by možné ukončit některé typy výzkumu na
primátech – jako je základní, ověřovací výzkum –
bez potřeby hledat náhradu. To, že jsou dnes primáti
využíváni v některých oblastech výzkumu, ještě
neznamená, že to tak musí být. V mnoha případech
výzkum na primátech jen duplikuje dřívější výsledky
výzkumu na lidech.
4.Mnohé bariéry, které brání ukončení využití primátů
nejsou vědeckého, ale kulturního, ekonomického
a politického rázu. Jako takové by měly být důrazně
odmítnuty a zcela zásadní by měla být podpora změny
postojů.
5.Evropská Unie má jedinečnou šanci chopit se výzvy
k ukončení pokusů na primátech v rámci aktuální
novelizace směrnice 86/609/EC o ochraně zvířat
používaných pro pokusné a jiné vědecké účely,1
a stejně tak mohou učinit i jednotlivé národní vlády.
3
VÝZVA
V této zprávě prezentujeme argumenty pro vyvrácení nějčastějších námitek těch, kteří jsou proti ukončení
výzkumu na primátech:
Oblast
Námitka
Protidůkaz
2.2 Toxikologie
a další testy
bezpečnosti
Pokusy na primátech
jsou nezbytné pro
zajištění bezpečnosti
léků pro lidi.
Narůstají odůvodněné obavy, že použití
primátů při toxikologických testech je spíše
otázkou tradice než projevem vědeckého
přístupu.
Jak se prokázalo např. při neštěstí v r. 2006
v Londýně při testech léku TGN1412, úspěšné
testy na primátech nezaručují adekvátní
bezpečnost následného testování léku u lidí.
Data z testování bez použití zvířat se již
ze 70 % shodují s testy na zvířatech...
...ale výzva není jen v tom, jednoduše
navrhnout další způsob jak získat stejná
nespolehlivá data, která výzkum na zvířatech
poskytuje. Dokonalejší technologie, které jsou
neustále vyvíjeny, musí být podpořeny EU
a jejich validace pro užívání by měla být
prioritou.
2.3.1 Základní
biologický výzkum
–základní výzkum
Experimenty na
primátech jsu nezbytné
pro rozšíření našeho
poznání, jak fungují lidé.
Subhumánní primáti (tzn.opice a lidoopi vyjma
člověka) jsou přesně tím, čím jsou: nejsou lidmi.
Jejich mozky nejsou zmenšeninou lidského
mozku.
Často je jen velmi vzdálená vazba mezi
ověřovacím výzkumem na primátech
a konečným klinickým postupem – tudíž
„nezbytnost“ mnoha takových výzkumů je
otázkou pro vážnou diskuzi.
Tam, kde se při hledání odpovědí na otázky
výzkumu užívá zobrazovacích metod u lidí,
jsou již alternativy k využívání primátů značně
rozšířeny.
2.3.2 Základní
biologický výzkum
–výzkum nemocí
4
Experimenty na
primátech jsou nezbytné
pro nalezení léčby
onemocnění jako AIDS,
Alzheimerova nebo
Parkinsonova nemoc.
Experimenty na primátech při hledání léčby
selhaly, navzdory desetiletím snah a pokusů.
Důležitost primátů pro přelomové objevy byla
v minulosti silně přeceněna.
Kruté modelování symptomů lidského
tělesného stavu u subhumánních primátů by
v 21. století nemělo být způsobem, jak bojovat
s nemocemi.
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
Oblast
Námitka
Protidůkaz
2.4 Medicínský
výzkum a vývoj
a kontrola kvality
Experimenty na
primátech jsou potřebné,
aby se zjistilo, zda bude
léčba lidí efektivní.
Existují vzrůstající pochybnosti, zda jsou
primáti vhodní k tomu, aby se na nich dala
úspěšně ověřovat efektivita léčby lidí.
V případech, kde žádný přijatelný zvířecí
model neexistuje, společnosti vyvíjejí svá léčiva
za využití postupů in vitro.
Je zcela možné testovat účinnost léků za
použití kombinace postupů in vitro (ve skle)
a in silico (počítačové modely), a následně
pomocí pečlivě navržených a zvážených testů
na pacientech.
3. Ukončení
využívání primátů:
institucionální
bariéry
Vše, co se mohlo
vykonat pro ukončení
experimentů na
primátech už bylo
vykonáno.
Z toho by vyplývalo, že žádná zvláštní
ochrana pro laboratorní primáty není třeba,
přitom Evropská komise na ni sama
poukázala.79
Mnoho bariér brání v rozvoji a v zavedení
výzkumných a testovacích technik, které
nevyužívají primáty. Tyto bariéry fungují
na osobní, institucionální, finanční, kulturní
a politické rovině.
Reforma je velkou výzvu, ale ne
nepokořitelnou.
DOPORUČENÍ
Evropská unie by měla jednoznačně využít příležitosti novelizace směrnice č. 86/609/EC o ochraně zvířat
používaných pro pokusné a jiné vědecké účely, pro zahájení procesu ukončení všech experimentů na
primátech, založeného na morálních a vědeckých základech. Aby naplnil uvedenou výzvu, musí tento proces:
• Proaktivně překonávat hypotézy o potřebnosti a účinnosti testů
na primátech.
• Zajistit, že tam, kde metody nevyžadující použití zvířat existují,
budou plně přijaty a používány – včetně zajištění školení
o nových technikách pro výzkumníky a laboranty.
• Zavést strategii investování do podpory vývoje technik a metod
nevyžadujích použití zvířat.
• Zajistit, aby politické, kulturní, ekonomické a institucionální
bariéry vůči inovaci a zavedení metod nevyžadujících použití
zvířat byly odstraněny.
5
ZÁKLADNÍ INFORMACE
1.Úvod
Lidoopi, opice a další primáti jsou naši nejbližší genetičtí příbuzní. Přesto je v Evropě každoročně použito
nejméně 10 000 primátů pro pokusné a výzkumné účely. Žádný zákon výslovně nepožaduje používat pro
pokusy zrovna primáty, přitom však jejich počty stále rostou.
Jejich pokračující využívání je tolerováno, protože mnozí lidé věří, že pokusy na primátech jsou „nutným
zlem“ – praxí, která je zásadní pro pokrok v medicíně. Skutečnost je však jiná. Mnoho technik bez využití
zvířat již nahradilo použití primátů v některých oblastech, ostatní oblasti vykazují stejný potenciál, ale
vyžadují zvýšenou podporu a investice. Nicméně, mnoho výzev, se kterými je nutno se vypořádat, aby se
zamezilo používání primátů, není technologické povahy, ale kulturní, eknomické, nebo dokonce politické.
Existují podstatné institucionální bariéry, kterým je nutno se postavit s velkou naléhavostí.
Ukončení pokusů na primátech je možné. Bude vyžadovat úsilí, dostatečnou vůli, a silné strategické
vůdcovství. Naším cílem, cílem této zprávy, je inspirovat politiky i veřejnost, aby neakceptovala pokračující
využití primátů jako fait accompli (hotovou věc). Proto zde analyzujeme některé klíčové námitky těch, kdo si
přejí, aby experimenty na primátech pokračovaly a ukazujeme cestu pokroku. Klíčové je, že ukončení pokusů
na primátech nezávisí na identifikaci přímé hotové náhrady pro každý jednotlivý druh procedury, ve které se
primáti v současnosti používají. Soubor odlišných vědeckých a metodických přístupů bude společně mnohem
předvídavější, rozhodně levnější a samozřejmě i mnohem humánnější než testy na primátech.2
V rámci aktuální novelizace směrnice EU č. 86/609/EC na ochranu zvířat používaných pro pokusné a jiné
vědecké účely, by měla Evropská unie využít příležitosti ke spuštění procesu ukončení všech pokusů na
primátech. Experimenty na primátech by měly být ukončeny, mohou být ukončeny a proto i musí být
ukončeny. Nyní je zapotřebí politická vůle překonat bariéry, které jsou překonatelné – a zavést nezbytné
změny.
Více informací o morálních a vědeckých imperativech k ukončení pokusů na primátech naleznete
ve zprávě BUAV, Next of Kin: The Use f Primates in Experiments, Dr. Gill Langley. Informace se dají
stáhnout na www.buav.org, na vyžádání je možno obdržet tištěnou verzi.
6
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
2.Ukončení využívání primátů:
vědecké bariéry
2.1 Kategorie použití primátů v roce 2005 v EU
Kategorie
Počet
Toxikologické a ostatní bezpečnostní testy (kapitola 2.2)
7 004 (67 %)
Základní biologický výzkum (kapitola 2.3)
1 456 (14 %)
Medicínský výzkum a vývoj, kontrola kvality (kapitola 2.4)
1 397 (13 %)
Diagnostika nemocí
16 (méně než 1 %)
Vzdělávání a nácvik dovedností
42 (méně než 1 %)
Ostatní
536 (5 %)
Podle posledních dostupných statistik (z r. 20053) bylo v EU pro výzkumné účely použito přibližně4 10 451
primátů.
2.2 Toxikologie a další bezpečnostní testy
Námitka
Protidůkaz
Pokusy na primátech jsou
nezbytné pro zajištění
bezpečnosti léků pro lidi.
Rostou obavy, že použávání primátů při toxikologických testech je spíše
otázkou tradice než projevem vědeckého přístupu.
Jak se prokázalo např. při neštěstí v r. 2006 v Londýně při testech léku
TGN1412, úspěšné testy na primátech nezaručují adekvátní bezpečnost
následného testování léku u lidí.
Data z testování bez použití zvířat se již ze 70 % shodují s testy na
zvířatech...
...ale výzva není jen v tom, jednoduše navrhnout další způsob jak získat
stejná nespolehlivá data, která výzkum na zvířatech poskytuje.
Dokonalejší technologie, které jsou neustále vyvíjeny, musí být
podpořeny EU a jejich validace pro užívání by měla být prioritou.
7
Většina experimentů na primátech není prováděna za účelem výzkumu léčby lidských nemocí, ze 66 % jde
o studie toxicity, prováděné jako testy bezpečnosti potenciálních léčiv pro lidi. Primáti jsou v současnosti
používání ve třech různých fázích procesu ověřování bezpečnosti léků:
1. Farmakokinetický (PK) profil
Než se může pokračovat ve vývoji slibného léku, výzkumníci musí určit jeho osud v těle – jeho PK profil.
Primáti jsou jen jedním z druhů zvířat používaných pro zjištění PK profilu před zahájením testů na lidech,
nicméně tento postup nezaručuje přesné určení PK profilu u člověka. Jak poznamenal profesor Malcom
Rowland z UK National Centre for the 3Rs (NC3Rs): „odhaduje se, že 10–40 % potenciálních léků selhává
během počátečních klinických testů na lidech kvůli nevyhovujícím farmakokinetických vlastnostem“.5
2. Toxikologie – test akutní toxicity
Při testu akutní toxicity jde o zjištění, zda substance není bezprostředně jedovatá a o stanovení její maximální
bezpečné dávky. Nejznámější z těchto testů je tzv. LD50, který určuje množství substance, které usmrtí 50 %
primátů použitých při testu. Jde o vysoce kontroverzní test nejen z etické stránky, ale i kvůli dlouhodobě
existujícím pochybám o jeho hodnotě z hlediska predikce smrtelných dávek u lidí.6,7
3. Toxikologie – test toxicity po opakované dávce
Tyto testy se provádí za účelem zjištění dlouhodobého toxického efektu zkoušené látky. Primátům je testovaná
látka podávána opakovaně po dobu 3 až 9 měsíců, nejčastěji nešetrným vpravením do krku, ale také
injekčně nebo v některých případech inhalačně. Ani test opakované dávky nezaručuje bezpečnost
následných testů na lidech (viz box 1). Ve skutečnosti USA Food and Drug Adminstration uvádí, že 92 % léků
selže při testování u lidí, zejména proto, že nejsou bezpečné nebo proto, že nefungují.8
VÝZVA
Neexistují žádné právní požadavky, které by vyžadovaly použití konkrétně primátů při jakýchkoliv testech,
ani při testech toxicity. Evropská směrnice 2001/83/EC, například pouze specifikuje, že toxikologický test
opakovaného podávání „by se měl provádět na dvou druzích savců, z nichž jeden musí být jiný než
hlodavci“.9 Nicméně, tímto dalším druhem jsou vedle myší a potkanů často právě opice. To je z velké části
způsobeno domněním, že jejich podobnost s lidmi přináší efektivnější ověřování léčiv pro lidi, než by tomu
bylo v případě použití jiných zvířat.
International Conference for Harmonization (ICH)10 uvedla, že z tohoto pohledu se primáti „mohou odlišovat
od lidí stejně jako jakýkoliv jiný druh“.11 A v diskuzi, zda jsou primáti či psi spolehlivější pro předpovídání
jaterní toxicity u lidí, výzkumník z AstraZeneca popsal „vžité předsudky“. Ačkoli se předpokládá, že u primátů
„jsou lépe napodobeny následné účinky, které mohou nastat u lidí, existuje málo důkazů, které by to
prokazovaly“.12
NC3Rs13 uvádí, že ještě musí být „provedeno komplexní vědecké přezkoumání odůvodnění testů toxicity na
primátech“.14 Výsledkem je, že ve vysoké míře roste znepokojení, zda použití primátů v toxikologii není jen
důsledkem konvencí a konzervatismu, spíše než ryzí „nutnosti“.
NC3Rs zde poznamenává, že je podstatné rozlišovat mezi „požadavky a rutinou“, a že je zapotřebí
přehodnocení toxikologických praktik, které zůstávaly řadu let beze změn.15 Kromě toho, poradní orgán
britské vlády Animal Procedures Committee vydal doporučení pro nahrazení testů toxicity na primátech:
„...musí být cílem s vysokou prioritou, který vyžaduje okamžitou a upřenou pozornost. Musí vzniknout
promyšlená a zdroji přiměřeně zajištěná strategie pro dosažení tohoto cíle“.16
8
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
9
BOX 1
V roce 2006 se v londýnské nemocnici Northwick Park testoval nový lék, známý jako TGN1412, na šesti
lidských dobrovolních. Testy dopadly tragicky, dobrovolníci museli být hospitalizováni – nejméně čtyři
z nich utrpěli vícečetné selhání orgánů,17 přestože TGN1412 předtím prošel testy toxicity po opakované
dávce na zvířatech, včetně primátů. Dávka více než 500krát vyšší, než jaká byla podána lidským
dobrovolníkům, byla předtím aplikována makakům, a to bez zaznamenaných vedlejších účinků.
TGN1412 je monoklonální protilátka, která účinkuje tak, že stimuluje nebo utlumuje určité druhy buněk
v těle a tím pomáhá tělu bojovat s nemocí. Je jedním z takzvaných „biologických“ léků, které jsou
derivovány z virů, antigenů a protilátek, a představují v současnosti téměř 25 % plánovných klinických
testů na lidech.18 Tyto léky jsou velice sofistikované a specificky zaměřené na konkrétní živočišný druh,
takže se nabízí, že použití jakýchkoliv zvířat, jakož i primátů, se stane nevhodným pro účely posouzení
účinků těchto léků na lidi.
CESTA KUPŘEDU
Etické a vědecké důvody pro ukončení experimentů na primátech stále sílí, a stejně tak roste i počet
toxikologických testovacích metod nevyužívajících zvířata. Zatím neexistuje finalizovaná metoda bez využití
zvířat, která by sloužila jako model, jak se lék chová v těle primáta. Jenže, a to je zásadní, ani existovat
nemusí.
Výzvou pro 21. století v oblasti předklinické toxikologie je získávat humánní, efektivní a spolehlivé informace,
které umožní, aby lék postoupil ke klinickým testům na lidech tak bezpečně, jak je to jen možné. Výzva
vyžaduje proaktivní opuštění předpokladů o „nezbytnosti“ testů na zvířatech a namísto toho soustředění se
na vývoj, nekompromisní zavádění a kombinování souborů nových technologií, nevyužívajících zvířata.
Metody bez použití zvířat, již existující a využívané, ale často strádající nedostatkem finanční podpory nebo
neochotou pro změnu, zahrnují:
Farmakokinetické (PK) profilování
• Vysoce citlivá technika známá jako Accelerator Mass Spectrometry (AMS) – umí sledovat vyjímečně
malé „mikrodávky“ léku v lidském těle. Nedávná nezávislá zkouška AMS prokázala velmi slibných 70 %
shody mezi předpovědí účinku pomocí sledování mikrodávky a výsledkem farmakologických dávkování.19
EU investuje do řady projektů bez použití zvířat – včetně E2.1m programu (známého jako EUMAPP)
jehož záměrem je prohloubit znalost v oblasti mikrodávek a aplikace AMS.20
• Počítačové modely mohou předpovídat aspekty lidských PK profilů kombinováním informace, jak lék
reaguje ve zkumavce, se standardními údaji z oblasti lidské fyziologie. Například, absorbce chemické
látky lidským tělem může být odhadnuta velice rychle na základě molekulární velikosti látky21 a dále
zkoumána na specializovaných kulturách lidských buněk.22,23,24
Test akutní toxicity
• Programy QSAR (Quantitative Structure/Activity Relantionship programs) jsou počítačové modely, které
předpovídají pravděpodobné chování nových chemických látek podle jejich struktury. Ačkoli již byly
obhájeny v rámci evropského programu REACH pro hodnocení chemické bezpečnosti, programy QSAR
ještě nejsou široce využívány pro testování bezpečnosti léčiv, ale za zvýšené podpory by mohly být.
• Testy na buněčných kulturách se používají pro identifikaci toxických chemikálií, a mohou odhalit efekt
toxicity pro konkrétní orgánové systémy – jako jsou játra,25 mozek26 nebo krev.27 Odborníci doporučili, že
sada těchto testů může být úspěšně použita pro předpověď kritické dávky, přestože mnoho těchto testů
ještě nebylo validováno pro běžné použití.28 Program EU pojmenovaný TOXDROP vyvíjí
nanotechnologické postupy a vybavení umožňujcí vědcům zkoumat toxicitu na buněčné úrovni.29
10
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
Test toxicity po opakované dávce
• Počítačové simulace mohou poskytnout důležitou informaci a tom, zda bude mít lék tendenci se po určité
době užívání hromadit v některých orgánech.30
• Metabolismus léků v játrech je klíčový pro dlouhodobý efekt léku na lidské tělo. Ten se dá vyhodnotit
testy ve zkumavce za použití čistých enzymů, izolovaných buňek lidských jater nebo řezů jaterní tkáně –
testy, které farmaceutické firmy používají léta.31,32,33 V říjnu 2006 oznámila univerzita v Newcastlu v UK,
že úspěšně vypěstovala malá umělá játra,34 produkující potenciální zdroj jaterních buněk a tkání právě
pro tento druh testů.
V současnosti je kombinace testů in vitro schopna předpovídat výsledky testů toxicity na zvířatech na 70 %35
a práce na dalším zpřesnění pokračují. Tento bateriový přístup k testování je tedy možný, ale stále ještě
potřebuje podporu, aby byl akceptován příslušnými institucemi jako možná cesta vpřed. EU musí podstatně
zvýšit a zacílit investice a podporu ucelených strategií pro vývoj vrcholných metodik testování toxicity bez
použití zvířat. Předchozí investice EU do této oblasti podtrhují důležitost takového přístupu a ačkoli je ještě
zapotřebí dalšího pokroku, jde o názorný příklad přínosu proaktivního prosazování humánních výzkumných
metod tzv. shora.
Modely využívající zvířata nejsou dokonalé. Ze své podstaty nám testy na potkanech nebo primátech nikdy
neposkytnou spolehlivou informaci o jiném druhu: o člověku. Nahrazení testů na primátech by se proto
nemělo považovat za něco, k čemu může dojít jedině až se kombinace testů in vitro a počítačových simulací
přesně shodne s výsledky testů na primátech. Jak uvedla britská Horní sněmovna: „lepší metoda by mohla být
v podstatě zamítnuta, protože dává přesný výsledek (přesnou předpověď účinku na lidské zdraví) častěji, než
stávající testy na zvířatech“.36 To je jen jeden příklad z řady institucionálních bariér, bránících důkladnému
přehodnocení použití primátů v toxikologii (viz kapitola 3).
2.3 Základní biologický výzkum
Tato kategorie zahrnuje základní výzkum, vedený za účelem prostého porozumění tomu, jak funguje tělo,
stejně jako základní medicínský výzkum, jehož cílem je lépe porozumět chorobám.
Ani v jednom případě nejde o přímé testování léčby pro zjištění její bezpečnosti (kapitola 2.2) nebo efektivity
(kapitola 2.4). Bez ohledu na tato fakta, bylo v základním biologickém výzkumu v EU v roce 2005 použito
14 % laboratorních primátů.
2.3.1 Základní výzkum
Námitka
Protidůkaz
Experimenty na primátech jsu
nezbytné pro rozšíření našeho
poznání, jak fungují lidé.
Subhumánní primáti jsou přesně tím, čím jsou: nejsou lidmi. Jejich
mozky nejsou zmenšeninami lidského mozku.
Často je jen velmi vzdálená vazba mezi ověřovacím výzkumem na
primátech a konečným klinickým postupem – tudíž „nezbytnost“
mnoha takových výzkumů je otázku pro vážnou diskuzi.
Tam, kde se při hledání odpovědí na otázky výzkumu užívá
zobrazovacích metod u lidí, jsou již alternativy k využívání primátů
značně rozšířeny.
11
VÝZVA
Vzhledem k tomu, že primáti jsou „jediná zvířata, která se dokáží učit, pamatovat si a provádět složité úkoly
způsobem, který odráží způsob lidské činnosti“,37 jsou často využíváni v základním výzkumu, a to především
ve výzkumu mozku. Po více než půl století se na primátech provádí výzkum následků poškození mozku, kdy je
jim odebrána část mozku, aby mohly být studovány dopady poškození mozku na chování. Primáti jsou
testováni určitou dobu poté, co jim je proveden popsaný zákrok. Výzkum zraku je podobně invazní, zahrnuje
vkládání elektrod do mozku primátů a dlouhodobé testy, během kterých jsou primáti fixováni ve vynucené
omezující poloze vsedě, často bez krmení a vody.
Opičí mozky nejsou jen zmenšenou verzí lidských mozků, ačkoli mají vyvinuty nejrůznější schopnosti. U zvířat
i u lidí existují významné odlišnosti v počtu, umístění a důležitosti různých druhů mozkových buněk a vláken.
U lidí a opic se srovnatelnými poškozeními mozku byly popisovány odlišné symptomy.38
CESTA KUPŘEDU
Výzkumná podstata tohoto typu bádání znamená, že je nemožné v této stručné zprávě navrhnout alternativy
pro každý jednotlivý způsob použití primátů. Namísto toho, stručně naznačíme a prodiskutujeme některé
z klíčových oblastí současného používání primátů v základním výzkumu, abychom uvedli „důkaz“
principiálního tvrzení, že alternativní metody jej mohou nahradit.
V důsledku vývoje technologií se začala používat řada stále sofistikovanějších zobrazovacích metod pro
bezpečné zkoumání funkcí mozku do nejmenšího detailu. Přestože jsou slibné, některé z těchto technologií
jsou drahé a rovněž nedostatečná obeznámenost s nimi brání jejich širokému přijetí. Toto se však může rychle
změnit, pokud jim bude věnováno podstatně více času a odpovídající podpora.
Na prvním místě je třeba se ptát, zda je tento typ výzkumu na primátech potřebný, když máme k dispozici tolik
studií lidských pacientů. Ve výzkumu zraku nahrazuje použití fMRI (viz box 2), externí oční snímače v kontaktních
čočkách39 a externě umístěné elektrody40 mnoho invazních experimentů na mozcích primátů. V případě výzkumu
poznávání mohou být některé zobrazovací techniky, popsané v boxu 2, bezpečně aplikovány u lidí a poskytovat
data na úrovni malých populací buněk a sítí neuronů.41 Porovnávání mozkové aktivity u zdravých a postižených
dobrovolníků může poskytnout stejný druh informací, jako některé studie na uměle poškozených mozcích
primátů. Prohloubit porozumění tomu, jak mozek provádí různorodé činnosti, můžeme také experimentálně, a to
na zdravých dobrovolnících vytvářením bezpečných reverzibilních lézí s využitím TMS,42 nebo porovnáváním
vlivu známých léků na mozkovou činnost, měřenou prostřednictvím MRI.43 Takový výzkum na lidech je pro
profesionální zdravotníky často mnohem užitečnější, než studie na zvířatech.
12
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
BOX 2: Zobrazovací techniky nahrazující průzkum na primátech
Magnetická rezonance (MRI) generuje detailní obrazy mozku a pokud se použije ve spojení s ostatními
technikami, může stanovit místa, kde se v mozku odehrávají konkrétní aktivity.44
Funkční magnetická rezonance (fMRI) měří aktivitu prostřednictvím měření kyslíku spotřebovaného
aktivními mozkovými buňkami.
Magnetoencefalografie (MEG) generuje funkční mapy lidské mozkové kůry ve vysokém rozlišení. Může
se použít v kombinaci s metodou Synthetic Aperture Magnetometry (SAM) pro identifikaci konkrétních
oblastí mozku, které jsou zodpovědné za příslušné smyslové signály, jako je např. bolest, sluch nebo také
polykání.45
Pozitronová emisní tomografie (PET) dokáže mapovat mozkovou aktivitu u dobrovolníků prostřednictvím
použití radioaktivních markerů; může se rovněž použít ve spojení s nepatrnými dávkami léků, takže vědci
mohou vyhodnotit, bezpečně a velmi přesně, vliv léků na mozek.46
Transkraniální magnetická stimulace (TMS) používá magnetické pulsy pro dočasné narušení aktivity malé
oblasti v mozku na několik tisícin sekundy a může být využita pro určení oblastí mozku spojených
s pozorností, pamětí, vnímáním, zrakem a schopností reagovat.
Difuzní tensorové zobrazování (DTI) poskytuje zobrazení s vysokým rozlišením, které ukazuje strukturu
hlubokých vrstev bílé mozkové hmoty.47
2.3.2 Zkoumání nemocí
Námitka
Protidůkaz
Experimenty na primátech jsou
nezbytné pro nalezení léčby
onemocnění jako AIDS, Alzheimerova
nebo Parkinsonova nemoc.
Experimenty na primátech při hledání léčby selhaly,
navzdory desetiletím snah a pokusů.
Důležitost primátů pro přelomové objevy byla v minulosti
silně přeceněna.
Kruté modelování symptomů lidského tělesného stavu
u subhumánních primátů by v 21. století nemělo být
způsobem, jak bojovat s nemocemi.
Toto je obvykle právě onen bod, na kterém staví argumenty ti, kdo nesouhlasí s ukončením experimentů na
primátech, tvrdíce, že takový výzkum je životně důležitý pro nalezení léčby nemocí, jako jsou např. výše
zmíněné. Nicméně, ani dekády experimentů prováděných na primátech nepřinesly léky, které potřebujeme.
Primáti jsou používáni v celé řadě výzkumů, takže opět se ani v této stručné kapitole nepokoušíme o nalezení
univerzálního všeléku, znamenajícího okamžité nahrazení použití primátů. Důležité je položit si otázku
„kritické nezbytnosti“ využívání primátů vůbec. Na následujících stranách uvedeme několik nemocí, pro jejichž
výzkum jsou v současnosti primáti využíváni, a ukážeme nejen proč jsou primáti zcela nevhodným modelem
pro lidské choroby, ale i názorně objasníme potenciál dosud nedostatečně podporovaných postupů bez
použití zvířat.
13
Oblast
Výzva
Cesta kupředu
Parkinsonova
nemoc (PN)
Ve snaze modelovat tuto nemoc
u primátů jim vědci injekčně
podávají toxiny, aby zničili
dopamin produkující buňky,
a vyvolali tak symptomy, které se
povrchně podobají Parkinsonově
chorobě u lidí.
Budoucí výzkumy této výhradně
lidské nemoci by měly být ve
znamení etických a neinvazních
studií lidského mozku. Zobrazovací
metody se již úspěšně používají
a byly zásadní při získání důkazu,
že snížená funkce čelního
mozkového laloku u nemocných
s Parkinsonovou chorobou, souvisí
s nízkou dopaminovou aktivitou
v nucleus caudatus.49 Posmrtné
zkoumání mozkové tkáně poskytlo
důležitá vodítka pro porozumění
regeneraci lidského mozku50
a přineslo konzistentní důkazy
o biochemických poškozeních
spojených s postupem PN.51 Studie
lidských populací prokázaly
příčinné souvislosti mezi
onemocněním a genetickými
a environmentálními faktory.
Například některé studie dokládají
spojení zvýšeného rizika PN
s expozicí určitým chemikáliím.52
Subhumánní primáti netrpí
Parkinsonovou nemocí a krutý
způsob, jakým jsou u nich její
symptomy modelovány, má jen
malou souvislost s postupnou
změnou zdravotního stavu u lidí
trpících PN. Mluví-li se o částečném
úspěchu, kterým je zdůvodňováno
použití primátů v této oblasti, velice
se přeceňuje rozsah, v němž se
právě tento výzkum podílel na
klíčových objevech. Například
hluboká mozková stimulace (Deep
Brain Stimulation – DBS), byla
nalezena na základě náhodného
objevu u lidského pacienta.48 Než
byla tato metoda v sedmdesátých
letech objevena a zdokonlena
nebyla téměř vůbec zkoumána
u zvířat.
Alzheimerova
nemoc (AN)
14
Nebylo dosaženo žádného
významného pokroku v prevenci
a léčbě AN, který by vycházel
z výzkumu na primátech.
Nejnovější poznatky, rozšiřující
poznání neurofarmakologie,
biochemie a molekulární podstaty
AN, nepocházejí z výzkumu na
zvířatech, ale ze studií vzorků lidské
mozkové tkáně, odebraných při
pitvě a zkoumaných in vitro. Kromě
toho, genetický screening pacintů
s AN vedl k zásadnímu objevu
genu, který kóduje klíčové bílkoviny,
hrající významnou roli v patologii
AN.53
Brzy bude možné využívat lidské
embryonální kmenové buňky pro
výzkum a porozumnění procesům,
které stojí za neurodegenerativními
onemocněními.54 Brzy by také
mohlo být možné provádět
jednoduchý kožní test55 na AN
technikou vyvinutou na základě
výzkumu buněčných kultur
a molekulární biologie, nikoli na
základě testů na zvířatech.
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
Oblast
Výzva
Cesta kupředu
Mrtvice
Primátům je mrtvice navozována
chirurgicky – tato technika ale
nemůže plně simulovat příčiny
a dopady mrtvice. Zaměření na
tento chybný model vedlo k více
než 1 000 neuroprotektivním
postupům léčby mrtvice testovaných
na primátech a 100 na lidech –
žádný z nich nebyl účinný.56
Zobrazovací techniky mohou zjistit
zdroj poškození mozku, například
po mrtvici, mohou být použity pro
monitorování změn v čase
a sledování léčby.57 Krévní cévy
pěstované v živných médiích
mohou být použity k lepšímu
porozumnění mechanismů
vyskytujících se v cévách
a přispívajících ke
kardiovaskulárním příhodám.58
Problémy
s plodností
Primáti jsou používáni v rámci
zkoumání vlivů různých externích
(např. výživa) a interních (např.
hormony) faktorů, které ovlivňují
reprodukční schopnosti.
Při zkoumání komplikací v průběhu
těhotenství se úspěšně používají
počítačové modely.59 Pomocí
zkumavkových testů se studují
spermie dárců60 a buňky vaječníků
pacientů s IVF61 a po hysterektomii.
Poslední zmíněný test nedávno
pomohl identifikovat zdroj nových
vajíček na povrchu vaječníku, což
pomůže při v dalším výzkumu
plodnosti.62 Mimoto, studie lidských
populací ověřily souvislosti např.
mezi výživou sójovým mlékem
v dětském věku,63 léčbou rakoviny64
a expozicí pesticidům65
a reprodukčními problémy.
Alternativy k použití primátů se již objevily všude tam, kde se při hledání odpovědí na otázky výzkumu začaly
využívat moderní zobrazovací techniky. Bereme-li v úvahu vědecké limity základního výzkumu, založeného
na užití primátů, a jeho mlhavý vztah ke klinickým výsledkům, vývoj a zavedení alternativních technik ve všech
sférách základního výzkumu bude pravděpodobně značně přínosné. Je rovněž zapotřebí věnovat více zdrojů
na zlepšení a prosazení neinvazních a in vitro metod pro sledování lidských nemocí.
15
2.4 Medicínský výzkum a vývoj a kontrola kvality
Oblast
Námitka
Protidůkaz
2.4 Medicínský
výzkum a vývoj
a kontrola kvality
Experimenty na
primátech jsou potřebné,
aby se zjistilo, zda je
léčba lidí efektivní.
Existují narůstající pochybnosti, zda jsou
primáti vhodní k tomu, aby se na nich dala
úspěšně ověřovat efektivita léčby lidí.
Pokud neexistuje žádný přijatelný zvířecí
model, společnosti vyvíjejí svá léčiva za
použití postupů in vitro.
Je bez pochyby možné testovat účinnost léků
za použití kombinace postupů in vitro (ve skle)
a in silico (počítačové modely), s následnými,
pečlivě navrženými a zváženými, testy na
pacientech.
Tyto procedury jsou prováděny hlavně hlavně společnostmi, vyvíjejícími medicínské produkty pro léčbu
lidských nemocí.
2.4.1 Testování účinnosti léčebných postupů a očkovacích látek
Tato oblast je jinak známá jako aplikovaný medicínský výzkum, který, striktně vzato, se vztahuje na testování
lečebných postupů za účelem ověření jejich účinnosti. Jsou vytvářeny zvířecí modely onemocnění, zvířatům je
aplikována potenciální léčba a jejich těla jsou vyšetřována za účelem zjištění žádoucího zlepšení stavu.
VÝZVA
Experimenty na primátech by měly být ukončeny vzhledem ke způsobu života pokusných zířat, i kdyby
představovaly dokonalé modely pro výzkum účinků léků na lidi. Nicméně, rostou pochybnosti o vědecké
validitě těchto zvířecích modelů a o jejich schopnosti úspěšně předpovídat výsledek léčby u lidí.66
Americká Food and Drugs Administration (FDA) uvádí, že „v současnosti selhává devět z deseti nových léků
při klinickém testování, protože na základě laboratorních studí na zvířatech neumíme přesně předpovědět, jak
budou působit na lidi“.67 Evropská Unie je povinna pokračovat ve zpochybňování zažitého názoru, že
modely využívající primáty jsou přijatelnou vědeckou metodou.
Dokládá to skutečnost, že ačkoli regulační orgány obyčejně očekávají, že jim bude předložen jak test in vivo
(na zvířatech), tak údaje z testů in vitro, prokazující účinnost, v případech, kdy neexistuje obecně přijatý
zvířecí model – jako např. u hepatitidy typu C – společnosti dosáhly pokroku ve vývoji svých léků na základě
využívání modelů in vitro.68 Některé z nejúspěšnějších léků, používaných pro léčbu symptomů AIDS –
inhibitory proteáz (např. Crixivan), pokročily do fáze klinických zkoušek na základě svého zhoubného účinku
na virus HIV při testování in vitro za použití proteinů a lidských buněk, tedy nikoli na základě zvířecích modelů
AIDS69 (viz Box 3).
16
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
CESTA KUPŘEDU
Je nesprávné domnívat se, že předtím, než může vstoupit v platnost zákaz všech experimentů na primátech,
musí za ně být nalezena náhrada. Po schválení testů ověřujících bezpečnost přesně cílenými a schválenými
metodami bez použití zvířat, je bez pochyby možné testovat účinnost léčiv za pomoci testů in vitro
a počítačových modelů, a následně pečlivě navrženými a promyšlenými testy na lidských pacientech –
dobrovolnících (tj. v současnosti fáze II a III klinických zkoušek). Vědci již tento způsob realizace začínají
používat – víceprezident základního výzkumu firmy MERCK před nedávnem uvedl, že výrobci léků by mohli
testovat léky na hrstce pacientů v ranější fázi, pro „ověření konceptu“.70 Výzkumníci v rostoucí míře využívají
„studie neúčinnosti“ pro rychlé otestování potenciálních léků na pacientech – pokud selžou u malého počtu
pacientů, vývoj léku je pozastaven, aby se nemarnil čas a naděje většího množství pacientů.71
U vývoje očkovacích látek, ačkoli techniky in vitro už umí zaznamenat některé aspekty jejich účinnosti, je
vyžadován komplexnější model reakce lidského imunitního systému. Ten bude brzy dosažitelný, s rozvojem
„imunitního systému“ in vitro za využití lymfatických uzlíků,72 nebo dokonce 3D modelu vaginy,73 využívajícího
přebytečné lidské tkáně. Nicméně i zde, jakmile jsou vakcíny považovány za bezpečné a jejich účinnost
maximálně zmapována metodami in vitro, měly by být postoupeny přímo klinickému testování na lidech,
pokud je zkoumaná choroba endemická a neexistuje žádná stávající účinná očkovací látka. To se již děje
v případech, kdy jsou zvířecí modely považovány za neefektivní. Čekání, zatímco vakcíny prochází
zdlouhavými, nepodloženými testy na zvířatech, jen zdržuje proces výzkumu a váže finanční prostředky, které
by mohly být využity na vývoj lepších technik in vitro pro ověřování účinnosti. Více důrazu na modely in vitro
v ranných fázích výzkumu může zvýšit naše šance na nalezení vhodné očkovací látky.
BOX 3: 25 let neúspěšného výzkumu AIDS na primátech
Po 25 let se vědci marně pokoušejí vyvinout lidskou vakcínu proti AIDS, využívaje k výzkumu lidoopy
a opice. Přestože makakové byli úspěšně očkováni proti jejich vlastní verzi viru HIV (Simian
immunodeficiency virus – opičí imunitu oslabující virus – SIV) již v roce 1989, a přestože klinické zkoušky
založené na tomto modelu začaly již v roce 1990, dodnes stále ještě nemáme účinnou očkovací látku.
Více než 30 pokusných vakcín proti AIDS, většinou nejprve testovaných na primátech, bylo odzkoušeno
na lidských dobrovolnících ve více než 60 klinických studiích, prováděných od roku 1987 až dosud, ale
žádná z nich se neukázala být současně bezpečnou i efektivní.
Organizace BUAV připravila zprávu o pokračujících neúspěších využití primátů při snaze o životně
důležitý průlom ve výzkumu AIDS. Zpráua naleznete na www.buav.org.
17
2.4.2 Testování bezpečnosti očkovacích látek
Jeden z hlavních způsobů použití primátů v EU je rutinní testování dávek učitých vakcín – zejména vakcíny
proti dětské obrně, která musí být pravidelně testována, aby se zjistilo, zda její nosný virus nezmutoval do
infekční formy. Jsou to v podstatě testy kvality výroby.
VÝZVA
V případě ústně podávané vakcíny proti dětské obrně vyžaduje současná metoda stanovená institucí
European Pharmacopoeia, aby byl každý ze tří kmenů viru, použitého ve vakcíně, injekčně vstříknut do míchy
kočkodana nebo makaka, což zvířatům působí značné utrpení.74 Pro testování každé výrobní dávky se
používá nejméně 80 primátů a odhaduje se, že celosvětově je pro tento test využito více primátů, než pro
jakýkoliv jiný biomedicínský účel.75
CESTA KUPŘEDU
Existuje metoda kompletně bez použití zvířat, nazývající se MAPREC.76 Detekuje a měří mutace, které mohou
způsobit, že se virus obsažený ve vakcíně proti obrně stane nakažlivým. Metoda MAPREC je uznávána
Světovou zdravotnickou organizací (WHO) od roku 1999 jako metoda zajišťující spolehlivou výrobu vakcíny
proti dětské obrně.77 Nicméně WHO a zúčastněné laboratoře oddalují oficiální validaci této metody a její
schválení jako kompletní náhrady testů na opicích, navzdory tomu, že jejiž více než 5 let úspěšně používána
pro kontrolu kvality vakcín (viz kapitola 3.2).
Zajištění bezpečné výroby vakcín lze dosáhnout vysoce kvalitními a dobře kontrolovanými výrobními procesy
a za pomoci testů bez použití zvířat, ověřujících spolehlivost výrobních procesů. K dalšímu rozvoji takovýchto
postupů je však zapotřebí investic a zařazení takovéhoto výzkumu mezi priority, které by měly být uznány
státními orgány.78
Jakmile je ověřena bezpečnost léčebného prostředku, jeho účinnost by měla být měřena a sledována pečlivě
připraveným a dobře rozvrženým klinickým testováním (tzn. na lidech). Takto probíhají různá testování i dnes,
a to v případech, kde neexistuje žádný vhodný zvířecí model. V oblastech výzkumu, v nichž není k dispozici
žádný obecně přijatý zvířecí model, probíhá výzkumná činnost na základě testů in vitro a následně testů na
lidech – což jasně dokazuje, že výzkum na primátech není pro medicínský výzkum nezbytný. I v těch
oblastech výzkumu, kde existuje zavedený zvířecí model, však probíhá výzkum na lidech. Není jasné, jaký
přínos zvířecí modely skutečně mají, když vezmeme v úvahu jejich vysokou nespolehlivost při vývoji léků
a vakcín.
Invazní experimenty na primátech jednoduše nepřinášejí úspěch při nalezení léků, které potřebujeme. Je
zřejmé, že raději než pokračovat v překonaných a potenciálně zavádějících pokusech na primátech, by měla
EU zavést na budoucnost zaměřené inicicativy, jejichž cílem je nalezení nových přístupů nevyužívajících
zvířata a generujících efektivní a bezpečné léčebné postupy.
18
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
3.Ukončení využívání primátů:
institucionální bariéry
Oblast
Námitka
Protidůkaz
3. Ukončení
využívání primátů:
institucionální
bariéry
Vše, co se mohlo
vykonat pro ukončení
experimentů na
primátech už bylo
vykonáno.
Z toho by vyplývalo, že žádná zvláštní
ochrana pro laboratorní primáty není třeba,
přitom Evropská komise na ni sama
poukázala.79
Mnoho bariér brání rozvoji a zavedení
výzkumných technik, které nevyužívají primáty.
Fungují v osobní, institucionální, finanční,
kulturní a politické rovině.
Reforma je velkou výzvu, ale ne
nepokořitelnou.
Je smutným faktem, že existuje značný odpor proti ukončení experimentů na primátech ze strany výzkumných
zařízení, průmyslu, akademické obce a institucí. Povrchně přesvědčivé argumenty, že pokud by vědci mohli
nahradit primáty ve vědecké výzkumu, tak by to již sami udělali, nereflektují realitu světa vědy. Změna jak
postupů, tak paradigmat vyžaduje víc, než jen dobrou vůli a novou technologii. Tato kapitola analyzuje
mnohé stávající překážky pokroku v této oblasti.
3.1 Nedostatečná podpora alternativním
technikám bez použití zvířat
V diskuzi o použití primátů pro regulérní studie toxicity, což se týká většiny experiementů na primátech v EU,
se britský výbor UK Animal Procedure Committee vyjadřuje jasně:
„Metody nevyužívající zvířata jsou vyvíjeny ve většině oblastí, ale další práce je naléhavě nutná. Jsou
zapotřebí zdroje, s jejichž pomocí se nové technologie podaří posunout z fáze výzkumu do fáze rutinního
používání“.80
Jak jsme se přesvědčili, v různých oblastech využívání primátů problém nespočívá v tom, že neexistují žádné
alternativní metody, nevyužívající zvířata, ale v tom, že tyto metody (většinou vědecky hodnotnější) jsou
nedostatečně podporované a financované. Což je samozřejmě začarovaný kruh. Dokud metody nevyužívající
zvířata nebudou adekvátně finančně podporovány, aby byl zajištěn jejich rozvoj, a favorizovány, nebudou
nikdy plně přijaty jako alternativa testů na zvířatech – ale dokud nebude široce rozšířené povědomí
o vědecké a etické nutnosti najít pro 21. století dokonalejší způsoby vedení výzkumu, nezbytné investice
a podpora se neuskuteční. Stávající směrnice 86/609/EC stanovuje, že techniky bez užití zvířat musí být
používány ihned, jakmile jsou schváleny Evropskou komisí a „přiměřeně a prakticky dostupné“. Alarmující je,
že podle průzkumu z roku 1999 pouze 49 % britských výzkumníků, kteří mají oprávnění k provádění
experimentů na zvřatech, vědělo o tomto ustanovení a 32 % se domnívalo, že jde o naprostou lež.81 Při takto
nízkém povědomí o byť jen základních právních požadavcích, vztahujících se na techniky nevyužívající
zvířata, se nelze divit, že se na ukončení experimentů na primátech musí tak dlouho čekat.
19
3.2 Byrokratické překážky
Slibným metodám, nevyužívajícím zvířata, jsou do cesta stavěny nezanedbatelné překážky, díky nimž nebyly tyto
metody nikdy aplikovány stejně jako testy na zvířatech. Orgány regulující techniky testování na zvířatech, jako
je EU nebo OECD (Organization for Economical Co-Operation and Development), mají zdlouhavé validační
procesy, kterými musí procházet nové metody. Tyto procesy samy o sobě mohou působit jako brzdy na cestě
ke změně. Odborníci odhadují, že po úspěšném vývoji určité techniky může trvat i přes 11 let, než alternativní
metoda získá plné oficiální schválení.82 Právní mezery a nejednoznačnost poté mohou zavinit, že o využívání
i již schválené alternativní metody bude nutné vědce a další výzkumné pracovníky složitě přesvědčovat.
Příkladem je metoda MAPREC – test bezpečnosti očkovací látky proti obrně (viz kapitola 2.4.2), jejíž vývoj
a formální schválení bylo značně zbržděno vinou byrokracie. Přestože je dnes schválena pro účely nahrazení
některých relevantních testů na primátech, k plnému schválení je ještě daleko – pozoruhodných 13 let poté,
co tento proces schvalování začal. Dokonce i v těch oblastech použití, pro něž byla tato metoda schválena,
není MAPREC příliš vstřícně přijímána, protože řada výzkumných pracovníků má potíže důvěřovat metodám
bez použití zvířat. Jak poznamenal jeden z předních odborníků: „je to spíše záležitost vnímání než vědeckých
fakt, spíše pocitů než úsudku“.83
3.3 Konzervatismus a rutina
Někteří výzkumníci jsou tak zběhlí a zkušení v používání primátů, že vůbec neuvažují o nutnosti změny, ani
nepochybují o nezbytnosti takového výzkumu nebo testování. To zdůrazňují i odborníci z Národního centra
UK pro 3R (NC3Rs) a Asociace britského farmaceutického průmyslu (ABPI), kteří uvádějí, že značným
problémem může být záměna pojmů „výzkumný požadavek a výzkumná rutina“,84 pokud se jedná o použití
primátů pro testy toxicity.
To je klíčové, protože existující podpora testování na primátech je založena na předpokladu, že je takové
testování nezbytné – což je tvrzení, které laici nedokáží sami posoudit. Je třeba větší přísnost a kritický přístup
jak ze strany vědců a vědeckých pracovníků, tak ze strany příslušných orgánů, aby prováděli vyhodnocení
opodstatnění experimentů na primátech na základě ověřitelných přínosů.
Momentálně existuje léty opodstatněná obava, že používání primátů je založeno čistě na principu
„zavedených zvyklostí“. Tato situace může být dále zhoršována nedostatkem znalostí nebo odbornosti
ohledně používání alternativních technik. Vzhledem k tomu, že výzkum na primátech je jednak drahý a jednak
má vysoký status (viz odíl 3.6), je pravděpodobné, že výzkumníci, kteří jej praktikují, jsou dobře zavedení
a tím spíše méně motivovaní se obeznámit s inovativními alternativními metodami.
3.4 Nepřiznání dostatečné váhy etickým námitkám
Etické námitky velké části veřejnosti a politiků,85 týkající se výzkumu na primátech, nejsou ve stejném rozsahu
sdíleny některými členy vědecké komunity. Dotazníkový průzkum z roku 2004 odhalil, že vědci jsou při
výzkumu spíše motivováni vědeckými výsledky, než záležitostmi etiky.86 Průzkum časopisu Nature (prosinec
2006) ukázal, že překvapujících 22,5 % respondentů (přičemž převážná většina z nich profesionálně provádí
experimenty na zvířatech) vidí ukončení výzkumu na zvířatech jako „nežádoucí“, přičemž měli na výběr ještě
možnost „žádoucí ale nedosažitelné“.87
Ti, kdo používají při výkumu primáty, mohou rovněž podceňovat jejich utrpení a s ním spojené etické otázky,
které vznikají v důsledku jejich práce. Dokládají to veřejné výroky předních výzkumníků na téma utrpení
zvířat88,89 ačkoli existují jasné důkazy o opaku.90
Povědomí o potřebách souvisejících s přirozeným chováním a inteligencí primátů může u těch, kdo je
používají při výzkumu, zaostávat za znalostmi odborníků na životní podmínky zvířat a etology. Rozeznávání
a zmírňování bolesti u zvířat ve výzkumných laboratořích se některým veterinárním odborníkům zdá
neadekvátní: „navzdory vysokému zájmu naší profese na identifikaci a léčení bolesti u domácích zvířat,
rozšiřování tohoto zájmu také na laboratorní zvířata se zdá být pomalé“.91
20
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
3.5 Finanční tlaky
Na výzkumníky je vyvíjen významný finanční tlak, jak poznamenává Animal Procedures Committee (APC):
„komerční tlaky mohou omezovat čas, který je k dispozici pro hledání alternativních přístupů nebo pro studium
návrhů jednotlivých smluv a postupů pro testování látek“.92 Některé společnosti se mohou bránit tomu, co
vnímají jako vysoce rizikovou inovaci a technologickou změnu. Je třeba plně porozumět nedostatečnosti
stávajících modelů a příslibu dokonalejší alternativy, vyžadující jistou investici, aby se taková investice vůbec
stala pravděpodobnou.
Totéž se týká, většinou ve větším rozsahu, i akademických institucí, jako jsou univerzity. Rozpočtová omezení
činí pro akademiky přitažlvější ty výzkumy, od kterých mohou očekávat dosažitelné krátkodobé výsledky,
spíše než aby se zajímali o dlouhodobý vývoj alternativ nebo o studie na lidech. Často citovaný argument
vysvětlující, proč je výzkum na primátech nezbytný, zní „vysoké finanční náklady“, a znamená, že by
výzkumníci nevyužívali primáty, kdyby měli jinou možnost. Jenže náklady na použití primátů jsou známé,
zatímco investice do alternativní metody, která by mohla poskytnout lepší výsledky, jsou vždy spíše
spekulativní. Instituce i společnosti si většinou nezvolí nejistou investici do rozvoje nových metod, ale raději
použijí nepřesnou metodu spočívající v testování na zvířatech, se kterou jsou spokojeni oni i dohlížející orgány
a jejíž nákladnost je předem známa.
3.6 Publikace a prestiž
Postupy využívající primátů dodávají výzkumu na prestiži a na zdání důležitosti. Všech šest nejvlivnějších
vědeckých a lékařských časopisů publikuje výzkumy na primátech.93
Nicméně, vědci si v poslední době uvědomují, že předpoklady o potenciálních přínosech výzkumu
využívajícího zvířata pro humánní medicínu nemusejí být založeny na faktech.94 Existují například důkazy, že
výzkum na zvířatech (včetně studií prováděných na primátech) probíhá často souběžně se studiemi na lidech
(čímž vyvstává otázka o jejich nezbytnosti), a/nebo pokud je na základě úspěšného výzkumu na zvířatech
přikročeno k výzkumu na lidech, výsledky jsou často zklamáním.95 Jsou zde i další důkazy o tom, že úspěšné
studie na zvířatech nejsou nijak často citovány klinickými výzkumníky96,97 a často ani nevedou k testování
potenciální léčby na lidech.98
Dochází k systematickému odmítání revize užitečnosti výzkumu na primátech, což je pravděpodobně
způsobeno předpokladem, že revizi provádějí výzkumníci, ti kdo výzkum financují nebo ti, kdo jeho výsledky
zveřejňují. Zdá se však, že skutečnost je poněkud jiná, a proto by mělo dojít k okamžité nápravě, jinak vědci
neuvidí vlastní neúspěchy ani přínosy jiných metod.
CESTA KUPŘEDU
Je nutné, aby EU zajistila, že jak nadřazenost použití metod nevyužívajících zvířata, tak schopnost primátů
trpět a cítit bolest, budou názory plně sdílené i těmi, kdo aktuálně primáty využívají. Domnělá „nezbytnost“
výzkumu na primátech musí být kriticky přezkoumána a EU by měla takovéto přezkoumání zajistit.
Byrokratické překážky musí být rovněž odstraněny. Obrovské zlepšení je potřebné ve zefektivnění výkonnosti
evropského schvalovacího procesu. EU by měla rovněž začít pokrokovou iniciativu, zaměřenou na systém
financování a kontroly výzkumu, přičemž přednostně by byly financovány výzkumy a testování nevyužívající
zvířata a investováno by bylo také do dlouhodobých vývojových projektů.
21
4.Závěr: Doporučení
Jako součást aktuální novelizace směrnice 86/609/EC o Ochraně zvířat používaných
pro pokusné a jiné vědecké účely, by Evropská Unie měla začít proces vedoucí
k ukončení experimentů na primátech. Součástí tohoto procesu by pak mělo být:
• Proaktivní zpochybňování nezbytnosti a efektivity
experimentů na primátech.
• Zajištění používání metod nevyužívajících zvířata všude
tam, kde tato alternativa existuje, včetně poskytnutí
podpory školení výzkumníků a techniků v těchto
metodách.
• Zavedení strategie na zacílení investic a podpory na rozvoj
technologií nevyužívajících zvířata.
• Zajištění toho, aby institucionální bariéry a překážky
v oblasti financování a publikování, bránící inovaci
a zavedení metod nevyužívajících zvířata, byly odstraněny.
EU musí využít příležitosti novelizace směrnice 86/609/EC a zavést zásadní změny
vyplývající z čiré nutnosti těchto změn. EU by měla rozhodnout o ukončení experimentů
na primátech a podpořit toto rozhodnutí zásadním zvýšením investic do metod
nevyužívajích zvířata.
22
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
23
Literatura
1. For more information on the revision of the Directive, see
http://ec.europa.eu/environment/chemicals/lab_animals/revision_en.htm.
2. For example, Hoffman-La Roche in Basel have developed a modelling and simulation strategy for
predicting drug ADME properties (see section 2.2), based on currently available in vitro (eg test
tube) and in silico (eg computer) prediction tools. See Theil F-P et al. (2003). Utility of physiologically
based pharmacokinetic models to drug development and rational drug discovery candidate
selection. Toxicol. Lett. 138: 29–49.
3. 3 These were the most recently available figures at the time of going to print (November 2008).
Commission of the European Communities: Fifth Report on the Statistics on the Number of Animals
used for Experimental and Other Scientific Purposes in the Member States of the European Union
(2007)
4. Figures are approximate, partly because France provided for 2001 rather than 2002.
5. Rowland M (2006) Microdosing and the 3Rs. NC3Rs website –
www.nc3rs.org.uk/downloaddoc.asp?id=339&page=193&skin=0.
6. Zbinden G and Flury-Roversi M (1981). Significance of the LD50 test for the toxicological evaluation
of chemical substances. Archives Toxicol. 47: 77–99.
7. For a summary of these, see the British Union for the Abolition of Vivisection’s 2005 report, Acute
Toxicity Testing Without Animals.
8. FDA (2004) Challenge and opportunity on the critical path to new medical products.
FDA White Paper.
9. Directive 2001/86/EEC of the European Parliament and the Council of 6 November 2001,
on the Community code relative to medicinal products for human use:
http://europa.eu.int/eur-lex/pri/en/oj/dat/2001/l_311/l_31120011128en00670128.pdf.
Even then, there is a strong argument that no animal should be used where a non-animal method
would provide the equivalent information. This is because of Article 7(2) of Directive 86/609/EC,
which governs animal experiments in the EU generally (including those for medical purposes).
10. The International Conference on Harmonisation of Technical Requirements for Registration of
Pharmaceuticals for Human Use (ICH) brings together the regulatory authorities of Europe, Japan
and the United States and experts from the pharmaceutical industry in the three regions to discuss
scientific and technical aspects of product registration.
11. International Conference on Harmonisation (1993). Guideline: Detection of toxicity to reproduction
for medicinal products.
12. Foster JR (2005). Spontaneous and drug-induced hepatic pathology of the laboratory beagle dog,
the cynomolgus macaque and the marmoset. Toxicol. Pathol. 33: 63–74.
13. NC3Rs is funded by a number of bodies, including the UK’s Medical Research Council and the UK
Government and provides a UK focus for the promotion, development and implementation of the 3Rs
in animal research and testing.
14. NC3Rs/ABPI strategy. See NC3Rs website: www.nc3rs.org.uk/trackdoc.asp?id=322&pid=207.
15. NC3Rs/ABPI strategy. See NC3Rs website: www.nc3rs.org.uk/trackdoc.asp?id=322&pid=207.
16. UK Animal Procedures Committee (2002): ‘The Use of Primates under the Animals (Scientific
Procedures) Act 1986: Analysis of Current Trends with Particular Reference to Regulatory
Toxicology’.
17. Science Daily: (February 1 2007)
www.sciencedaily.com/releases/2007/01/070125093227.htm.
18. Drug Trials enter a new phase. New Scientist 25th March 2006, p56–59.
19. Garner RC (2005) Less is more: the human microdosing concept. Drug Discovery Today 10: 449–51.
20. See http://europa.eu.int/comm/research/headlines/news/article_06_01_20_en.html.
21. Combes R et al. (2003) An overall strategy for the testing of chemicals for human hazard and risk
assessment under the EU REACH system. Alt.Lab Anim 31: 7–19.
22. Coecke S et al. (2004) Sub group of experts on toxicokinetics and metabolism in the context
of the follow-up of the 7th Amendment of the cosmetics directive. http://ec.europa.eu/enterprise/
cosmetics/doc/antest/(5)_chapter_3/9_toxicokinetics_and_metabolism.pdf.
24
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
23. OECD (2005) Guidance Document No.28 for the Conduct of Skin Absorption Studies
21 Mar 2005. See www.oecd.org.
24. Prieto et al. (2004). Blood-Brain Barrier In Vitro models and their Application in Toxicology. The
ECVAM Workshop Report 49 Alt Lab Anim 32: 37–50.
25. Dierickx P (1989) Cytotoxicity testing of 114 compounds by the determination of the protein content
in HepG2 cell cultures. Toxicol. In vitro 3: 189–93.
26. Sanfeliu C et al. (1999) Use of human central nervous system cell cultures in neurotoxicity testing.
Toxicol. in vitro. 13: 753–59.
27. Pessina A et al. (2003) Application of the CFU-GM assay to predict acute drug-induced neutropenia:
an international blind trial to validate a prediction model for the maximum tolerated dose (MTD) of
myelosuppressive xenobiotics. Toxicol. Sci 75: 355–67.
28. Gennari et al. (2004) Strategies to Replace In Vivo Acute Systemic Toxicity Testing. The ECVAM
Workshop Report 50. Alt Lab Anim 32: 437–59.
29. See http://toxdrop.vitamib.com/.
30. Blaauboer BJ et al. (2000) An integrated approach to the prediction of systemic toxicity using
biokinetic models and biological in vitro test methods. Develop. Anim. Vet. Sci. 31A: 525–36.
31. Langley G (2005) Acute toxicity testing without animals: more scientific and less of a gamble.
32. Thedinga E et al. (2006) Use of an in vitro system for prediction of hepatotoxic effects in primary
human hepatocytes. Alt Anim Exp 23: 130–1.
33. Hewitt,NJ et al. (2001) Studies comparing in vivo:in vitro metabolism of three pharmaceutical
compounds in rat, dog and monkey and human using cyropreserved hepatocytes, microsomes, and
collagen gel immobilised hepatocyte cultures. Drug Metab Disp 29: 1042–50.
34. BBC News Website 31st October 2006 http://news.bbc.co.uk/2/hi/health/6101420.stm.
35. AcuteTox Newsletter 1 Oct 2006 See www.acutetox.org/docs/AcuteTox_Newsletter_1.pdf.
36. House of Lords (2002) Select Committee on Animals in Scientific Procedures: Toxicology Working
Group report.
37. Medical Research Council / Wellcome Trust (2006): “Primates in Medical Research” – see
www.wellcome.ac.uk/assets/wtx031913.pdf.
38. Behav Neurosci (2000 Feb); 114(1): 3–17.
39. Murphy PJ et al. (2001) The effect of scleral search coil lens wear on the eye. Br J Ophthalmol. 85:
332–5.
40. Guyonneau R et al. (2006) Animals roll around the clock: the rotation invariance of ultrarapid visual
processing. J Vis 6: 1008–17.
41. “...imaging techniques are rapidly improving and are likely to provide increasingly powerful
alternatives to invasive animal research of this type” – Nuffield Council on Bioethics (2005) The
Ethics of Research using Animals.Nuffield, London, UK p94.
42. Langley G et al. (2000) Volunteer studies replacing animal experiments in brain research. Alt Lab
Anim 28: 315–331.
43. Pessiglione M et al. (2006) Dopamine-dependent prediction errors underpin reward-seeking
behaviour in humans. Nature 442: 1042–5.
44. Dubowitz, D.J. et al. (2001). Direct comparison of visual cortex activation in human and non-human
primates using functional magnetic resonance imaging. J. Neurosci Methods 107: 71–80.
45. Furlong, et al. (2001) Neuroimage 13, 1167.
46. Geday J et al. (2005) Serotonin modulation of cerebral blood flow measured with positron emission
tomography (PET) in humans. Synapse. 55: 224–9.
47. Dougherty RF (2005). Functional organization of human occipitalcallosal fiber tracts. PNAS 102:
7350–7355.
48. Cooper I (1953) Ligation of the anterior choroidal artery for involuntary movements: parkinsonism.
Psychiatr Q 27: 317–9.
49. Bruck A et al (2001) Positron emission tomography shows that impaired frontal lobe functioning in
Parkinson’s disease is related to dopaminergic hypofunction in the caudate nucleus. Neurosci. Lett.
311: 81–84.
50. Sanai N et al (2004) Unique astrocyte ribbon in adult human brain contains neural stem cells but
lacks chain migration. Nature 427: 740–4.
25
51. Dawson TM and Dawson VL (2003) Molecular pathways of neurodegeneration in Parkinson’s
Disease. Science 302: 819–822.
52. Ascherio A et al. (2006) Pesticide exposure and risk for Parkinson’s disease. Annals of Neurology
60: 197–203.
53. St George-Hyslop PH et al. (1987) The genetic defect causing familial Alzheimer’s disease maps on
chromosome 21. Science 235: 885–90.
54. Schrattenholz, A (2006) Stem cell-based in vitro models as a basis to test efficacies of preclinical
phase of anti-neurodegenerative treatments. Alt Anim Exp 23: 125–6.
55. Khan TK and Alkon DL (2006) An internally controlled peripheral biomarker for Alzheimer’s disease:
Erk1 and Erk2 responses to the inflammatory signal bradykinin. Proc Natl Acad Sci U S A.103:
13203–7.
56. O’Collins, V.E. et al. (2006) Annals of Neurology 59: 467–77.
57. Asil, T. et al. (2006). J Clin Neurosci 13: 913–6.
58. Boscolo, E. et al. (2006). Int J Mol Med 18: 813–9.
59. Jain V et al. (2005) Kaiser Wilhelm syndrome: obstetric trauma or placental insult in a historical case
mimicking Erb’s palsy. Med Hypotheses 65:185–91.
60. Quintero I et al. (2005) Effects of human oviductal in vitro secretion on spermatozoa and search of
sperm-oviductal proteins interactions. Int J Androl 28: 137–43.
61. Klinkert ER et al. (2006) FSH receptor genotype is associated with pregnancy but not with ovarian
response in IVF. Reprod Biomed Online 13: 687–95.
62. Bukovsky A et al. (2005) Oogenesis in cultures derived from adult human ovaries. Reprod Biol
Endocrinol 3: 17.
63. Strom BL et al. (2001) Exposure to soy based formula in infancy and endocrinological and
reproductive outcomes in young adulthood. J Am Med Assoc 286: 807–14.
64. Kasum M (2006) Breast cancer treatment-later pregnancy and survival. Eur J Gynaecol Oncol. 27:
225–9.
65. Fenster L et al. (2006) Association of in utero organochlorine pesticide exposure and fetal growth
and length of gestation in an agricultural population. Environ Health Perspect 114: 597–602.
66. Pound P et al. (2004) Where is the evidence that animal research benefits humans? Br Med J 328:
514–517.
67. Mike Leavitt, USA Food and Drug Administration: Press Release Jan 12th 2006.
68. Combes RD et al (2003). Early microdose studies in human volunteers can minimise animal testing;
Proceedings of a workshop organised by Volunteers in Research and Testing. Eur. J. Pharmacol. 19:
1–11.
69. Vacca JP et al. (1994) L–735,524: an orally bioavailable human immunodeficiency virus type 1
protease inhibitor. Proc Natl Acad Sci 91: 4096–4100.
70. Pearson H (2006) Editorial: The bitterest pill. Nature 444: 532–3.
71. Schwid,S.R. & Cuter, G.R. (2006) Futility studies: spending a little to save a lot. Neurology 66:
626–7.
72. Gieses, C. ALTEX 23: 93.
73. Klausner, M. et al. (2005) Three dimensional vaginal tissue model containing immune cells. United
States Patent 6943021.
74. Weisser K and Hechler U (1997) Oral poliomyelitis vaccine: neurovirulence test. In: Animal Welfare
Aspects in the Quality Control of Immunobiologicals. Nottingham, UK: FRAME.
75. Hendriksen CFM (2002) Refinement, Reduction and Replacement of Animal Use for Regulatory
Testing: Current Best Scientific Practices for the Evaluation of Safety and Potency of Biologicals. ILAR
J 43 (Suppl): S43–8.
76. Mutant Analysis by Polymerase chain reaction and Restriction Enzyme Cleavage – a technique
which identifies and quantifies mutations which may occur during manufacture.
77. WHO Expert Committee on Biological Standardization (1999). WHO Technical Report Series 889,
forty-eighth report, p13.
78. APGAW (2005). The use of animals in vaccine testing for humans.
www.apgaw.org/userimages/Vaccinetesting.pdf.
26
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
79. “In recent years, it has become increasingly apparent that the Directive [86/609] needs to be
revised in order to promote improvements in the welfare of laboratory animals and to further foster
the development of alternative methods… nor is the use of animals with a higher degree of
neurophysiological sensitivity specifically regulated, such as in the case of non-human primates.” –
http://ec.europa.eu/environment/chemicals/lab_animals/revision_en.htm.
80. UK Animal Procedures Committee (2002): ‘The Use of Primates under the Animals (Scientific
Procedures) Act 1986: Analysis of Current Trends with Particular Reference to Regulatory
Toxicology’.
81. Purchase IFH and Nedeva M (2001) The Impact of the Ethical Review process for research using
animals in the UK: attitudes to alternatives among those working with experimental animals: Alt Lab
Anim 29: 727–744.
82. Executive Summary (2005) Expert reviews and time estimation for phasing out animal tests. Alt Lab
Anim 33: 7–18.
83. Leading expert commenting to the author in confidence. In: Langley G (2006) Next of Kin: The Use
of Primates in Experiments. BUAV/ECEACE Report. See www.buav.org.
84. NC3Rs/ABPI strategy. see NC3Rs website: www.nc3rs.org.uk/trackdoc.asp?id=322&pid=207.
85. In 2006, 166 UK MPs signed EDM 1704, a parliamentary petition that called for a ban on primate
experimentation on moral and scientific grounds within the revised 86/609 Directive:
http://edmi.parliament.uk/EDMi/EDMDetails.aspx?EDMID=30152&SESSION=875.
86. Pollo S et al (2004) The ‘3Rs’ model and the concept of alternatives in animal research:
a questionnaire survey. Lab Anim 33: 47–53.
87. See www.nature.com/news/2006/061211/full/061211–9.html.
88. “I don’t accept that [my experiments] are painful for the animals in any case because... all animal
experiments are very well controlled by the Home Office and we are under great obligations, and
indeed we’re happy to be under those obligations, not to cause the animal any pain” Prof Jon Stein,
BBC 5 Live, 24th Feb 2006. This statement is also inaccurate because the HO does not oblige
researchers not to cause animals pain.
89. “Pain is not a feature of any of the experiments we do… he really won’t be in the same distress as
a human patient” – Professor Tipu Aziz (in ‘Primates, Rats and Me: Animal Testing’, documentary on
BBC2, November 2006).
90. In 2001, The British Union for the Abolition of Vivisection (BUAV) exposed the suffering of primates in
invasive brain surgery in research into Parkinson’s Disease. For full details of the nature of animal
suffering exposed, please contact the BUAV.
91. Karas AZ (2006) Barriers to assessment and treatment of pain in laboratory animals. Lab Anim 35:
38–45.
92. Animal Procedures Committee (2002), op cit.
93. Hackman DG and Redelmeier DA (2006) Translation of research evidence from animals to humans.
J Am Med Assoc 296: 1731–2.
94. Pound P et al. (2004), op cit.
95. Perel P et al. (2007) Comparison of treatment effects between animal experiments and clinical trials:
systematic review. Br Med J, 334: 197–200.
96. LindlT et al. (2006) Study of the clinical relevance of 51 applications on animal experiments in
biomedical research. Alt Anim Exp 23: 112.
97. Bailey, J. et al. (2007) Chimpanzee research: an examination of its contribution to biomedical
knowledge and efficacy in combating human disease. NEAVS Commissioned report, see
www.releasechimps.org.
98. Hackman, D.G. and Redelmeier, D.A. (2006). Translation of research evidence from animals to
humans. Journal of the American Medical Association 296: 1731–2.
27
Ukončení pokusů na primátech – přijatelná výzva
Katy Taylor a David Powell
Svoboda zvířat
Koterovská 84, 326 00 Plzeň
telefon: +420 377 444 084
e-mail: [email protected]
w w w. s vo b o d a z v i r a t . c z
www.svobodazvirat.cz | www.buav.org | www.eceae.org