Prezentace Pavla Štěpánka, výkonného ředitele ČBA

Budoucnost evropského
bankovního sektoru:
Liikanenova expertní
skupina a co o ní víme?
Pavel Štěpánek
Den s VŠE, 2.6.2012
Obecně ke skupině
• Tato skupina má mandát zvážit nutnost tzv.
strukturálních reforem bankovního systému
v Evropě (paralelně s regulatorními změnami) - zda by
posílily finanční stabilitu a zlepšily efektivitu a ochranu
spotřebitele. Jestliže ano, má v tomto smyslu dát
příslušné návrhy.
• V listopadu 2011 představena myšlenka v Evropském
parlamentu, v lednu 2012 byl jmenován předseda E.
Liikanen. Od února funguje, finální zpráva má být
prezentována Evropské komisi „do konce léta“ 2012.
• Na jednání si zve externí experty. Pokrok zatím není
komunikován vůči veřejnosti a panuje kolem jednání
velké tajemno.
Inspirace a cíle
• Má se inspirovat mj. Volckerovým pravidlem (zákaz
určitých aktivit), Dodd-Frankovým zákonem (omezení
pro velikost), Vickersovou zprávou (vyčlenění určitých
aktivit do oddělené právní entity, resp. poměrně striktní
oddělení).
• Cíle:
– snížení rizika bankovního systému jako celku;
– snížení rizika, jež představují individuální bankovní subjekty pro
systém (pravděpodobnost, dopad);
– snížení morálního hazardu tím, že se umožní „krach“ i velkých a
komplexních subjektů (omezení vládních záruk);
– podpora konkurence;
– udržování integrity vnitřního trhu.
Vickersova zpráva (UK Independent
Commission on Banking)
1.
•
•
Schopnost absorpce ztrát
Více kapitálu (základní kapitál aspoň 10 %, primární schopnost
absorpce ztrát 17-20 % - včetně „bail-in bonds“)
Přísnější požadavek na pákový poměr (leverage ratio), preference
pojištěných vkladů.
2. Strukturální změny
•
Oddělení retailového bankovnictví od investičního (a „wholesale
banking“) – „retail ring-fencing“
•
„Retailové“ (zahrnuje nicméně nejen spotřebitele, ale i malé a
střední podniky) aktivity budou muset být v dceřiné společnosti
(právní, ekonomická a operační separace od zbytku skupiny).
Vickersova zpráva (UK Independent
Commission on Banking) – ctd.
2. Strukturální změny (ctd)
•
•
•
•
•
V retailové části musí být všechna retailová depozita a kontokorenty
spotřebitelům a SMEs. Mohou zde být nabízeny: spotřebitelské úvěry a
úvěry SMEs, hypotéky, kreditní karty, úvěry (vč. leasingu a factoringu),
správa majetku, pomocné služby.
Mnoho bankovních služeb nebude moci být nabízeno v rámci ring-fence
(např. služby zákazníkům mimo EHP, služby jež by vyústily v expozici vůči
finančním institucím, aktivity na obchodní knihu, služby vztahující se
k sekundárním trhům a obchodování s deriváty).
Přesný rozsah ohraničení není zatím dán: především co se oblasti
korporátního bankovnictví týče.
Ohraničení bude poměrně silné (retailová část musí sama o sobě splňovat
všechny regulatorní požadavky, vztah ke zbytku skupiny bude na úrovni
„třetí strany“, požadavky na strukturu řízení), byť nejde o úplné oddělení.
Cíl: snazší záchrana bank, lepší ochrana klientů retailového bankovnictví
od vnějších šoků (není tedy o zabránění bankovnictví „kasinového typu“).
Volckerovo pravidlo (Sekce 619 DoddFrankova zákona)
• Oddělení některých investičních aktivit
z komerčních bank:
– Omezení obchodování na vlastní účet (nikoliv však
jeho zákaz - hedging a tvorba trhu povoleny)
– Omezení akvizic, investic a majetkových podílů v
hedgových fondech a fondech soukromého kapitálu
(včetně některých vztahů s těmito fondy).
• Primárně se zaměřuje na aktivity bank
operujících v US, zahrnuje i mnoho aktivit mimo
US.
Omezení velikosti v Dodd-Frankově
zákonu
• Žádná instituce by neměla být „too big to fail“.
• FRB (Federal Reserve Board) nesmí schválit
jakoukoliv fúzi či akvizici (která by zahrnovala
finanční instituci), když by výsledná společnost
měla více než 10 % celkových konsolidovaných
pasiv všech finančních společností.
• Další omezení týkající se institucí přijímajících
vklady.
Diskuse – jak argumentují zastánci
strukturálních (administrativních) opatření
Klíčový argument je ve velikosti: situace too big to fail vede:
• K nesymetrickému rozkládání nákladů financování, z něhož profitují
velcí hráči: deformace finančního trhu
• K jinému (tj. rizikovějšímu) přístupu k řízení portfolia a rizika, k
potírání základní funkce bankovnictví (transformace maturit), k
odklonu od financování s přidanou hodnotou pro tvorbu HDP% ve
prospěch „kasinového“ chování
• K ovlivňování regulatorních pravidel ve prospěch velkých hráčů (viz
IMF Staff discussion note „The Too-Important-to-Fail Conundrum“, May
29,2011)
A dále:
• Koncept tzv. SIFI zahrnuje dodatečný kapitálový požadavek ve výši
2.5 procentního bodu: too big to fail
• Z 29 SIFIs je 17 v Evropě
• Velikost evropských nadnárodních bankovních skupin kvantitativně
přerostla schopnost národních autorit jejich domovských zemí řešit
(=financovat) jejich případné problémy
Struktura portfolia na vybraném vzorku evropských bank
(všechny banky kotované na burzách)
Celkem 32 kotovaných bank
10 největších
36 %
36 %
10 nejmenších
9%
75 %
Z údajů ze všech cca 8000 evropských bank by vyplynula ještě větší disproporce,
protože i oněch 10 „nejmenších“ kotovaných bank patří mezi 0,5% největších
evropských bank
Diskuse – jak argumentují odpůrci
• Evropský finanční sektor je velmi diverzifikovaný jak z hlediska struktury
tak používaných obchodních modelů
• Převládá na něm model univerzálních bank
• Žádná z jeho částí nebyla krizí postižena více než jiné, proto nelze
usuzovat, že by tu byl strukturální problém
• Ba co víc, jeho diverzita je sama o sobě významným faktorem stability,
resp. řízení rizika: proto pozor na nedomyšlené administrativní iniciativy,
které by diverzitu poškodily …
• A kromě toho je evropský trh více závislý na bankovním
zprostředkování než trh americký: případné negativní dopady
administrativních strukturálních zásahů na ekonomiku by tedy byly
větší: nelze tedy jen tak jednoduše inspirovat US příkladem
• Argument jednotnosti evropského trhu: konsolidace (a stabilita)
jednotného trhu potřebuje volný přeshraniční pohyb kapitálu: na místě je
obava, že administrativní zásahy omezí volný pohyb s negativním
vlivem na finanční stabilitu
Poměr aktiv bankovního sektoru k HDP činí v USA pouze 150%
Aktiva komerčních bank v EU a v USA
(v tisících miliard USD)
A dále …
• V univerzálním obchodním modelu se retailové aktivity bez
investičních neobejdou, příklady:
– poskytování úrokových a kurzových zajišťovacích nástrojů
korporátním klientům …
– i klientům veřejnoprávním (státní a municipální dluhopisy apod) …
– i obyvatelstvu (hypotéční zástavní listy …)
– Strukturované finanční nástroje pro financování infrastrukturálních
projektů
• Umělé oddělení investičního a retailového bankovnictví by tedy bylo
technicky velmi delikátní záležitostí - není vždy triviální rozpoznat co je
pravou motivací investiční transakce …
• Pokud je to podpora retailové služby, banky potřebují ošetřit svá rizika,
která vznikají jim samotným sejmutím rizik z retailových klientů … tedy
musí s těmito riziky na trh a tam se zajistit …
Ovšem je tu i zásadní koncepční argument …
•
Dosavadní převládající přístup k finanční stabilitě (Basilejská pravidla ve
všech vývojových mutacích) se zaměřoval na identifikování rizik, jejich
měření a přijímání regulatorních opatření, která stimulují banky k lepšímu
řízení rizik
•
Uvažovaný strukturální zásah do bankovnictví je ideovým protipólem:
– místo, aby se regulace odvíjela od rizik, chce změnit systém tak, aby se rizika
eliminovala;
– místo stimulace nastupuje administrativní (tj. velmi netržní) ingerence, resp.
zákaz
•
Snaha „zrušit“ , resp. vytěsnit rizika z bank (či segmentu bankovnictví) je
ovšem koncepčně mylná: riziko je nedílnou součástí (a do jisté míry
hnacím prvkem) každého podnikání, tedy i bankovního
•
A je to spojeno se samou podstatou bankovnictví, kterou je transformování
maturit – tedy krátkodobých zdrojů do dlouhodobého úvěrování: tato sama
transformační úloha je zdrojem rizik, proti nimž se nemohou banky chránit
jinak než transferem rizika směrem k investorům na finančním trhu
Celkově jde tedy o to, aby se s příslovečnou vaničkou nevylilo i dítě …
A kromě toho …
• Ostatně, již probíhající regulatorní reformy také povedou
(z důvodů lepší identifikace a řízení rizik, kapitálu a
likvidity a omezení pákového efektu) ke strukturálním
změnám v obchodních modelech …
• Otázka časování: iniciativy „Vickers a Volker“ byly
artikulovány vlastně dříve než se ukotvil rámec
stávajících regulatorních změn a proto nemohly vzít v
potaz účinky, které tyto reformy přinesou …
• Ostatně primární účel všech iniciativ je stejný: posílit
stabilitu finančního sektoru – pokud tedy chceme
přemýšlet o nových opatřeních dokonce dříve, než
stávající budou uvedena v život, a artikulujeme pro ně
stejné ambice jako pro ta stávající, pak těm stávajícím
nevystavujeme moc dobré vysvědčení ….
České banky to vidí podobně jako
Evropská bankovní federace …
–
–
–
–
–
Stávající smršť regulatorních iniciativ ještě ani není schválena
a nezačala platit a už se připravují opatření další …
Před dalšími iniciativami je proto třeba vyhodnotit dopad
stávajících návrhů a počkat na dopad jejich implementace
Není prokázána vazba mezi strukturální reformou a finanční
stabilitou (může zvýšit náklady, aniž by zvýšila stabilitu)...
Dokonce je tu důvodná obava, že strukturální reforma může
stabilitu poškodit
Model univerzálního bankovnictví se zdá být správným
modelem - univerzální banky se s krizí vypořádaly lépe než
specializované investiční banky (diverzifikace rizik).
Děkuji za pozornost !