Téma 8

Téma 8
Management
Procesní management
(Vývoj světového managementu směrem k procesnímu managementu)
8.1. Historie a vývoj světového managementu
Moderní teorie managementu pochází přibližně z počátků dvacátého století, i když jisté
nepřesné a nepropracované teorie a vědy o managementu existovaly již o mnoho let
dříve.
Rozvoj pojetí managementu se tedy datuje do okamžiku, kdy se lidé pokusili prvně
dosáhnout cílů prostřednictvím skupinové práce. Modernímu pojetí managementu
předcházela řada názorů, myšlenek a vědeckých prací, různých přístupů k managementu,
které daly vznik "teorii džungle managementu".
-
pojem a funkce managementu
manažerské činnosti (graf 1)
manažerská pyramida (graf 2)
Peter Drucker, Michael Hammer
8.2 Vědecký management
Největší vliv na raný rozvoj managementu měla osobnost Fredericka Winslowa Taylora
(1856-1912). Všeobecně je Taylor znám jako "otec vědeckého managementu" (Řízení díle,
Zásady vědeckého řízení,…).
Jeho zkušenosti jako učedníka, dělníka, předáka, vedoucího mechanika a posléze jako hlavního inženýra u ocelářské společnosti mu daly příležitost poznat zblízka problémy a postoje
pracujících a současně vidět velké možnosti pro zdokonalení kvality řízení. Jeho původní
zájem se soustředil na zvýšení produktivity pomocí vyšší efektivnosti výroby, a to nejen
cestou snižování nákladů a zvyšování zisků, ale také možným zvyšování mezd pracovníků
právě v důsledku zvýšení jejich produktivity práce = inženýrská racionalizace práce.
Taylor zjistil, že problém produktivity práce vznikl částečně z neznalosti managementu a
částečně z neznalosti práce, byl přesvědčen, že použitím vědeckých metod řízení, místo
používání tradičních metod nebo řízení "od oka", lze dosáhnout zvýšení produktivity, aniž by
by,lo nutné zvýšit pracovní úsilí.
Pro nalezení nejlepšího způsobu, jak vykonávat jakoukoli ,práci, používal pečlivé časové a
pohybové studie, pro řízení mezd pracujících používal různá mzdová pravidla založená na
měření výstupu ve snaze zvýšit "přebytek" (který byl podle Taylora důsledkem
produktivity). Tato pravidla vytvářela v pracovnících pocit jistoty, že budou
odměňováni podle své produktivity a stimulovala je tak k výkonnosti.
Základní principy, které představovaly Taylorův vědecký přístup k managementu
kladly velký důraz na používání vědy, vytváření skupinové harmonie a spolupráce,
dosahování maximálních výstupů a na rozvoj pracujících.
Taylorovy principy:
1. Nahradit empirii vědou (organizovanými vlastnostmi).
2. Místo nesouladu dosáhnout harmonie ve skupinové činnosti.
3. Místo chaotického individualismu dosáhnout spolupráce lidí.
4. Místo omezování vstupů pracovat pro jejich maximalizaci.
5. Zabezpečit rozvoj všech pracujících pro dosažení plného využití jejich
schopností
a pro dosažení maximální prosperity společnosti.
K Taylorovým následníkům či stoupencům v oblasti vědeckého managementu se řadí
Henry L. Gantt a Frank a Lillian Gilberthovi.
Henry L. Gantt (1861-1919) zdůrazňoval podobně jako Taylor potřebu rozvoje společného zájmu managementu a pracujících a "harmonickou spolupráci". poukazoval na
nutnost vzdělávání manažerů i pracujících a uvědomoval si, že ze všech problémů řízení má největší význam problém řízení lidí. Pravděpodobně nejvíce vešel Gantt ve
známost svými grafickými metodami vyvinutými pro potřeby plánování a lepší
možnost manažerské kontroly. Při plánování a kontrole kladl stejný důraz jak na čas,
tak na náklady. Tyto jeho práce vyústily nakonec ve známý Ganttův diagram, který má
široké užití i dnes jakožto předchůdce nynějších moderních plánovacích technik, jako
např. PERT, Program Evaluation and Review Technique.
Frank B. Gilberth 0868-1924) se původně zcela nezávisle na Taylorových myšlenkách
zabýval problematikou zbytečných pohybů při práci, zajímal se o efektivnost, zkoumal
jak nalézt nejlepší způsob vykonané práce, jeho firma poskytovala rozsáhlé poradenské
služby v oblasti zvyšování produktivity práce. Jeho plodnou spolupracovnicí byla jeho
žena Lillian M. Gilbrethová (1878-1972), která se jakožto průmyslová psycholožka
zajímala o lidské aspekty práce a zaměřovala svou pozornost na poznání osobnosti a
potřeb pracujících.
8.3 Moderní teorie operačního managementu
Otcem moderní teorie managementu je francouzský průmyslník Henri Fayol
(1841-1925). Rozdělil průmyslové činnosti do šesti skupin a formuloval čtrnáct principů
managementu.
Fayolovo rozděleni průmyslových činností:
1. Technické (výroba)
2. Komerční (kupování, prodávání a směna)
3. Finanční (kapitál a výzkum zabývající se jeho optimálním využitím)
4. Bezpečnostní (ochrana majetku a osob)
5. Účetní (včetně statistiky)
6. Manažerské (plánování, organizování, přikazování, koordinování, kontrolování)
Technické
Bezpečnostní
Manažerské
- plánování
- organizování
- přikazování
- koordinování
- kontrolování
8.4. Fayolovy obecné principy managementu:
1. Dělba práce. Jedná se o specializaci, kterou ekonomové považují za nezbytnou,
jestliže chtějí dosáhnout vysoké efektivnosti práce. Fayol aplikuje tento princip
na všechny druhy práce, tj. na manažerské i technické.
2. Pravomoc a odpovědnost. Fayol je přesvědčen, že pravomoc a odpovědnost
spolu vzájemně souvisí s tím, že míra odpovědnosti závisí na pravomoci. Pravomoc vidí jako kombinaci oficiálních faktorů, které odpovídají pozici
manažera a jeho osobním vlastnostem, mezi než zahrnuje inteligenci,
zkušenosti, morální vlastnosti, minulé služby apod.
3. Disciplína. Vidí disciplínu jako "úctu k úmluvám, které jsou směrovány k
dosažení poslušnosti, aplikací, energií a k dosažení vnějších známek úcty".
Fayol prohlašuje, že disciplína rovněž vyžaduje, aby na všech řídících úrovních
byli kvalitní nadřízení.
4. Jednota přikazování. Tento princip zahrnuje, že každý zaměstnanec by měl
dostávat příkazy pouze od jednoho nadřízeného.
5. Jednota řízení. Podle tohoto principu by každá skupina činností se stejným cílem měla mít jednoho vedoucího a jeden plán. Aby byl jasný rozdíl od čtvrtého
principu, je nutno dodat, že se tento princip vztahuje spíše na organizační
strukturu než na osoby. (Fayol však neměl v žádném případě na mysli, že veškerá rozhodnutí by se měla provádět na vrcholové úrovni řízení.)
6. Podřízenost individuálních zájmů zájmům společným. Tento princip je zcela
zřejmý, jestliže však dojde k rozporu mezi obecným a individuálním zájmem,
pak je úkolem managementu tento rozpor odstranit.
7. Odměňování. Odměňování a mzdové zásady musí být poctivé a musí poskytovat co největší uspokojení zaměstnancům i zaměstnavatelům.
8. Centralizace. Aniž by použil termín "centralizace pravomoci", Fayol říká, že
míra koncentrace pravomoci je různá. Míra koncentrace musí odpovídat daným
podmínkám tak, aby přinášela co největší užitek.
9. Skalární řetěz. Fayol je přesvědčen, že musí existovat řetěz nadřízeností od
nejvyšší až k nejnižší řídící úrovni. Je však třeba vyvarovat se cyklické
podřízenosti (v kruhu), která je škodlivá.
10. Pořádek. Jestliže si pořádek rozdělíme na "materiální" a "sociální", pak z toho
podle Fayola vyplývá následující jednoduché pravidlo: "Každé místo je určeno
pro něco (pro někoho) a každá věc (každá osoba) má své místo." To je podstata
organizování a uspořádání věcí a lidí.
11. Spravedlnost. U zaměstnanců by měla být pěstována věrnost a úcta, která by v
kombinaci s laskavostí a spravedlností ze strany manažerů měla zakládat dobré
vztahy nadřízenosti a podřízenosti.
12. Stabilita majetku. Špatný management má za následek nepotřebný obchodní
obrat. Fayol zdůrazňuje, že takový stav je nebezpečný a nákladný.
K.Ch.