sylabus - Inteftek

Internacionalizace Fakulty tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci
CZ.1.07/2.2.00/28.0028
SYLABUS KURZŮ ANGLIČTINY
PRO NEAKADEMICKÉ PRACOVNÍKY UP
1. KURZY PRO ZAČÁTEČNÍKY a FALEŠNÉ ZAČÁTEČNÍKY
1.1. Očekávaný rozsah všeobecných znalostí
Student získá základní jazykový repertoár, který mu umožňuje, aby se vyjadřoval v rámci
každodenních předvídatelných situací, i když bude muset ve většině případů zjednodušit obsah
sdělení a hledat slova. Ovládá užívání krátkých každodenních výrazů, pomocí nichž vyjadřuje
jednoduché potřeby konkrétní povahy: osobní data, denní režim, potřeby a požadavky, požádání o
informace. Umí používat základní typy vět a komunikovat o sobě a svých kolezích, o tom, co dělají, o
místech, o vlastnictví atd. pomocí pamětně osvojených frází, skupin několika slov a formulací. Má
základní repertoár krátkých pamětně osvojených frází, které se týkají předvídatelných pracovních
jazykových situací; v neobvyklých situacích je schopen základní komunikace.
1.2. Gramatika
Student se naučí používat správně jednoduché struktury, aby bylo víceméně jasné, co se pokouší
vyjádřit. Student si procvičí tvary slovesa „být“ a osobních i přivlastňovacích zájmen, věty i otázky v
přítomném čase prostém, používání modálního slovesa „moci“ i sloves jako „mít rád“ a ve větší míře
se zaměří na minulý čas pravidelných i nepravidelných sloves.
Student se setká s přítomným časem průběhovým, výrazy označujícími množství, vazbou k vyjádření
blízké budoucnosti, stupňováním přídavných jmen, s příslovci a s předpřítomným časem. Student si
prohloubí své znalosti přítomných (prostý a průběhový), minulých (prostý a průběhový) a budoucích
časů (vazba „going to“ a „will“) a předpřítomného času. Procvičí si užívání frází pro srovnávání (druhý
a třetí stupeň přídavných jmen). Seznámí se se slovesy, po nichž následuje infinitiv, a se slovesy, po
nichž následuje tvar „-ing“. Naučí se používat základní modální slovesa.
Studentovy znalosti gramatiky se rozšiřují o další výrazové prostředky: jednoduchá podmínková
souvětí, modální slovesa k vyjádření pravděpodobnosti a rady, další možnosti použití
předpřítomného času, vazba vyjadřující opakované děje v minulosti „used to“, základy trpného rodu,
předminulého času a nepřímé řeči.
1.3. Slovní zásoba
Student získá dostačující slovní zásobu k tomu, aby fungoval v běžném denním styku v rámci známých
situací a témat, aby vyjadřoval základní komunikativní potřeby a aby se vypořádal s nejzákladnějšími
pracovními situacemi. Ovládá omezený repertoár slovní zásoby, která se vztahuje ke konkrétním
každodenním činnostem.
Student si zopakuje a rozšíří slovní zásobu týkající se rodinného života, zaměstnání, běžného dne,
volného času, jídla, nakupování a cestování.
Student se seznámí se slovní zásobou vztahující se k bydlení, jídlu a pití, dovolené, počasí,
charakterovým vlastnostem.
Základní slovní zásoba je obohacena o výrazy potřebné k detailnějšímu popisu lidí (vlastnosti, části
těla, oblečení), k popisu událostí, které se staly nebo nastanou (dovolená, cestování, sport, plány do
budoucna, problémy každodenního života, věci, které nás těší).
K základní slovní zásobě se přidávají nová témata (zdraví, osobní život, univerzita, technologie) a nové
fráze a obraty (frázová slovesa, vazby se slovesem „get“, přídavná jména vyjadřující pocity).
1.4. Mluvení
Student si dokáže vyžádat pozornost, zahájit, udržet a uzavřít jednoduchý osobní rozhovor „z očí do
očí“, užít jednoduchých způsobů, jak začít, udržet a ukončit krátký pracovní rozhovor.
Student zvládne krátkou konverzaci o známých a běžných skutečnostech: seznámení se, rozhovory na
pracovišti, v knihovně, v menze. Student umí jednoduchým způsobem popsat místo, kde bydlí, své
město, své plány na víkend. Student dokáže hovořit nejen o sobě, o své rodině a svých přátelích, ale
taktéž se dokáže jednoduše vyjádřit k problémům, které se ho bezprostředně netýkají.
Student dokáže využít široký rejstřík jednoduchého jazyka, aby popsal život svůj i jiných lidí a vyjádřil
se jednoduchým způsobem k životnímu stylu a problémům dnešní doby a dokáže se bez větších
problémů zapojit do hovoru o pracovních tématech, které jsou mu blízká.
Dokáže se jednoduchým způsobem vyjadřovat pomocí základních jazykových funkcí, jako jsou
výměna informací, žádosti, vyjádření vlastních názorů a postojů, a v jejich rámci reagovat. Dokáže
jednoduše, ale efektivně udržovat společenskou komunikaci prostřednictvím nejjednodušších
běžných výrazů a fungováním v rámci základních zvyklostí.
Dokáže se slovně vypořádat s krátkými společenskými výměnami a pracovními rozhovory a využívá k
tomu každodenních zdvořilých způsobů pozdravů a oslovení. Dokáže někoho pozvat, někomu se
omluvit, reagovat na pozvání a omluvu. Dokáže rozšířit naučené fráze vytvářením nových spojení z
jejich jednotek.
Výslovnost je celkově dostatečně jasná natolik, aby byla srozumitelná, v případě potřeby umí student
požádat, aby bylo zopakováno, co již bylo řečeno. Dokáže vyprávět jednoduchý příběh nebo něco
popsat prostým výčtem myšlenek. Dokáže propojit skupiny slov pomoci jednoduchých spojovacích
výrazů, jako jsou „a“ („and“), „ale“ („but“) a „protože“ („because“). Dokáže se dorozumívat pomoci
krátkých příspěvků. Dokáže vyjádřit, co chce říct, za pomoci jednoduché a přímé výměny omezených
informací týkajících se známých a běžných věcí, i když v ostatních situacích je nucen obsah sdělení
značně zjednodušit.
1.5. Čtení
Student zvládne přečíst a pochopit kratší, jednodušší texty a nalézt v nich potřebné informace či
odpovědět na otázky, které se těchto textů týkají. Student je schopen číst nekomplikované texty
týkající se okruhu pracovních témat a obsahující širší spektrum slovní zásoby i gramatických jevů.
Student se bez větších problémů orientuje v nedlouhých, nekomplikovaných textech souvisejících
s jeho pracovní oblastí.
1.6. Poslech
Student je schopen porozumět jednoduchým monologům i dialogům a z poslechu zachytit potřebné
informace. Student chápe i delší promluvy, pokud jde o známá témata.
Student si zvyká na delší mluvené projevy, které neobsahují výhradně nejzákladnější obraty a fráze a
které nevycházejí pouze z komunikace v každodenních situacích, ale za pomocí širší slovní zásoby a
různých gramatických prostředků se vyjadřují k určitým tématům.
1.7. Psaní
Student dokáže použít krátké věty, které se týkají každodenních pracovních situací – např. orientační
pokyny, jak se někam dostat. Umí poměrně přesně foneticky napsat krátká slova, která jsou součástí
jeho slovní zásoby. Dokáže stručně opovědět na neformální email či dopis, popsat svůj pracovní den,
svého kolegu nebo své zážitky z dovolené. Student umí uplatnit naučenou slovní zásobu a gramatiku
v jednodušších souvislých textech souvisejících s různými pracovními situacemi – instrukce, popisy
místa, neformální i jednoduché formální dopisy a emaily, krátké popisy a příběhy.
2. KURZY PRO MÍRNĚ POKROČILÉ
2.1. Očekávaný rozsah všeobecných znalostí
Student získá dostačující vyjadřovací prostředky k tomu, aby popsal nepředvídatelné situace, aby
v rozumné míře dostatečně přesně postihl podstatu myšlenky nebo problému, nebo aby se
vyjadřoval o abstraktních či kulturních tématech, jako jsou hudba a film.
Má dostačující vyjadřovací prostředky k tomu, aby se domluvil a aby se vyjadřoval pomocí své slovní
zásoby jen s určitou mírou zaváhání a opisných jazykových prostředků v rámci tematických okruhů
jako jsou práce, rodina, koníčky a zájmy, cestování a aktuální události, i když mu omezená slovní
zásoba občas způsobuje formulační obtíže.
2.2. Gramatika
Student komunikuje přiměřeně správně ve známých kontextech; ovládá základní gramatiku tak, že je
jasné, co chce vyjádřit. Přiměřeně správně používá repertoár běžných gramatických prostředků a
vzorců v rámci snadno předvídatelných situací.
Gramatické časy jsou prezentovány nikoli izolovaně, nýbrž komplexněji, aby se zdůraznily rozdílné
oblasti jejich použití - přítomný a minulý čas prostý v kontrastu k přítomnému a minulému času
průběhovému, různé způsoby vyjádření budoucnosti, předpřítomný čas prostý ve srovnání s minulým
časem prostým a předpřítomným časem průběhovým. Student se znovu a podrobněji vrací ke
stupňování přídavných jmen a příslovcí a získává nové poznatky o modálních slovesech užitých ve
svém základním významu i pro spekulace, časových větách, prvním a druhém kondicionálu.
Student si utřídí, prohloubí a upevní své znalosti výrazů množství, členu určitého a neurčitého, vazeb
s infinitivem a gerundiem, nepřímé řeči, trpného rodu, vztažných vět, kondicionálů a frázových
sloves.
2.3. Slovní zásoba
Student má dostačující slovní zásobu k tomu, aby se vyjadřoval, do určité míry i s pomocí opisných
prostředků, v rámci témat týkajících se každodenního života, jako jsou práce, rodina, koníčky a zájmy,
cestování a aktuální události.
Prokazuje dobré ovládání základní slovní zásoby, slovní zásoba se dále prohlubuje jak v tématech již
probíraných – práce, jídlo, sport, rodina, charakterové vlastnosti, cestování a dopravní prostředky,
bydlení - tak i v tématech nových - peníze, chování, popis lidí, vzdělání, přátelství.
Student získá novou slovní zásobu potřebnou ke komunikaci o pracovních činnostech, životě ve
městech, životním stylu mužů a žen, problémech spojených s hledáním zaměstnání a s nakupováním,
o filmech, o knihách, o životě významných lidí.
2.4. Mluvení
Student se bez větších potíží dokáže vyjádřit k mnoha tématům na úrovni čistě osobní i obecnější a
reagovat v mnoha situacích. Student se učí komunikovat stále více o abstraktních a kulturních
tématech. Dokáže k vyjádření používat širokou škálu jazykových funkcí a v jejich rámci reagovat, a
k tomu využívá nejběžnějších vyjadřovacích prostředků neutrálního funkčního stylu.
Je si vědom zásadních zdvořilostních norem a podle toho se chová.
Uvědomuje si nejdůležitější rozdíly ve zvycích, v obvyklé jazykové praxi, postojích, hodnotách a víře,
které jsou dominantní v daném společenství a které jsou typické pro jeho jazykové zázemí, a vědomě
je vyhledává. Dokáže upravit svůj způsob vyjádření tak, aby byl schopen se vypořádat s méně
obvyklými, nebo dokonce obtížnými situacemi. Dokáže flexibilně využívat širokého repertoáru
jednoduchého jazyka tak, aby vyjádřil většinu toho, co chce sdělit. Dokáže zasáhnout do diskuse na
známé téma, přičemž užije vhodné fráze, aby se ujal slova. Dokáže si připravit dostatečně plynulé
jednoduché vypravování nebo popis jako lineární sled kompozičních složek.
Dokáže spojit sérii kratších, jednotlivých bodů v propojený a lineární sled určitých myšlenek a je
schopen účelně pokračovat v komunikaci bez cizí pomoci. Dokáže vyjádřit hlavní body myšlenky nebo
problému s dostatečnou přesností. Dokáže vyjádřit jednoduchou a naprosto jasnou informaci, která
má bezprostřední závažnost, a přitom vyjádřit, co je dle jeho mínění nejdůležitější.
Dokáže srozumitelně vyjádřit podstatu myšlenky.
Výslovnost je z hlediska artikulace jasná, i když se občas objevují chyby ve výslovnosti.
2.5. Čtení
Student si dokáže přečíst i delší, složitěji koncipované texty popisující různé aspekty běžného života.
Student čte s porozuměním články a zprávy, které se zabývají jeho pracovními problémy a které
disponují celou řadou výrazových prostředků.
2.6. Poslech
Student porozumí i delším a z hlediska slovní zásoby a gramatiky rozmanitějším dialogům a
monologům, pokud se zakládají na probraných tématech nebo pracovních zkušenostech.
Student chápe smysl rozmanitých a přirozených rozhovorů a vyprávění týkajících se života současné
společnosti.
2.7. Psaní
Student dokáže produkovat texty (maily, dopisy, popisy, příběhy) které se už výhradně neopírají o
konkrétní vzory, ale které jsou vytvořeny samostatněji a ukazují studentovu schopnost využít
nabytých znalostí k vyjádření vlastních názorů a zážitků.
Student je schopen vytvořit i náročnější a formálnější texty, v nichž je třeba uplatnit specifičtější
slovní zásobu a složitější gramatické prostředky, jako je životopis a žádost o práci, filmová recenze
nebo novinový článek. Student dokáže vytvořit souvislý text, který je celkem srozumitelný ve všech
částech. Pravopis, interpunkce a úprava textu jsou natolik přesné, že ve většině případů je možné
text sledovat.
3. KURZY PRO STŘEDNĚ POKROČILÉ
3.1. Očekávaný rozsah všeobecných znalostí
Student se naučí jasně se vyjadřovat, aniž by bylo znát, že by musel jazykově redukovat to, co chce
vyjádřit. Má dostačující vyjadřovací prostředky k tomu, aby byl schopen podat jasný popis,
vyjadřovat své názory, rozvinout argumentaci bez většího hledání slov, a umí k tomuto
účelu používat některé druhy podřadných souvětí.
3.2. Gramatika
Ovládá dobře gramatiku: jen občas se dopouští malých nebo nesystematických chyb a mohou se
objevit menší nedostatky ve větné stavbě, ale nejsou časté a mohou být zpětně opraveny.
Ovládá gramatiku v relativně vysoké míře. Nedopouští se chyb, které by mohly způsobit
nedorozumění. Student již zvládl všechny podstatné gramatické jevy (časy, otázky, trpný rod,
podmínky, způsobová slovesa) a může se zaměřit na jejich opakování a doplňování o další
podrobnosti. U studenta se předpokládá znalost všech podstatných gramatických prostředků a
gramatické učivo je dále rozvíjeno směrem k podrobnějšímu výkladu jejich uplatnění, ať už se jedná o
slovesa následovaná infinitivem a gerundiem, pravidla pro užívání členů u obecných i zeměpisných
jmen, počitatelná a nepočitatelná podstatná jména nebo přací či vztažné věty a spojovací výrazy k
vyjádření kontrastu a účelu.
3.3. Slovní zásoba
Student má dobrý rozsah slovní zásoby, která se vztahuje k jeho práci a nejobecnějším tématům. Umí
pozměňovat formulace, aby se vyhnul častým opakováním, i když nedostatky ve slovní zásobě mohou
způsobit zaváhání či používání opisných prostředků. Přesnost slovní zásoby je všeobecně vysoká,
přestože v malé míře může docházet k záměnám a nesprávnému výběru slov, které však nezpůsobují
problémy v komunikaci. Studentova slovní zásoba se rozrůstá o celou řadu specifických výrazů, které
mu umožňují o daném tématu (charakterové vlastnosti, nemoci a léčba, různé styly oblékání,
cestování, svět zločinu, klimatické jevy a přírodní katastrofy, chování lidí v krizových situacích)
diskutovat hlouběji a podrobněji.
Student ovládne značně široký repertoár slovní zásoby k více abstraktním a odborným tématům jako
jsou svět hudby, spánek, média, důležité historické události, problémy spojené s životem ve velkých
městech, věda a technika, reklama a podnikání, vývoj jazyka.
3.4. Mluvení
Student dokáže podat jasný a systematický rozvinutý popis určité problematiky nebo určitého
postoje. Dokáže komunikovat poměrně spontánně, plynule a gramaticky správně, aniž by musel příliš
omezovat rozsah toho, co chce říci. Dokáže se vyjadřovat sebevědomě, srozumitelně a zdvořile v
rámci formálních a neformálních funkčních stylů, které odpovídají dané situaci a osobám, kterých se
to týká. Dokáže se vyjadřovat vhodně s ohledem na danou situaci a vyhnout se závažným chybám ve
formulacích. Dokáže uzpůsobit to, co říká, i vyjadřovací prostředky situaci a příjemci sdělení a dokáže
si zvolit vhodnou úroveň formálnosti, která odpovídá daným okolnostem.
Dokáže se adaptovat na změny v průběhu konverzace, v jejím stylu a důraznosti tak, jak je to
u konverzace běžné. Dokáže přeformulovat to, co chce říct.
Dokáže užít patřičných jazykových prostředků ke vhodnému zásahu do diskuse.
Dokáže promluvu zahájit, vhodně se do ní zapojit a ukončit rozhovor, když potřebuje. Dokáže užívat
běžné ustálené fráze, aby získal čas a neztratil slovo, zatímco formuluje, co chce říct. Dokáže užít
patřičných jazykových prostředků ke vhodnému zásahu do diskuse.
Dokáže rozvinout srozumitelný popis a vypravování, přitom umí rozvinout hlavní kompoziční
složky a doložit je relevantními podrobnostmi a příklady. Dokáže efektivně používat rozmanité
spojovací výrazy tak, aby výstižně postihl vztahy mezi myšlenkami.
Dokáže docela plynule a spontánně komunikovat s rodilými mluvčími do té míry, že komunikace
není obtížná pro žádnou z obou stran. Spolehlivě dokáže předat detailní informace.
Osvojil si jasnou, přirozenou výslovnost a intonaci.
3.5. Čtení
Student zvládá číst poměrně náročné texty blížící se autentickým a je schopen z kontextu odhadnout
význam pro něho neznámých výrazů. Snadno se zorientuje i v celkem složitě formulovaných
odborných textech a to i tehdy, když obsahují pro něho neznámé výrazy a obraty.
3.6. Poslech
Student je do velké míry schopen porozumět i spontánním, nepřipraveným, hovorovým projevům.
Nabyté znalosti studentovi dovolují porozumět i v případě, že se mluvčí vyjadřuje o složitých,
abstraktních tématech a jeho projev obsahuje nové a neobvyklé formulace.
3.7. Psaní
Student dokáže nabyté vědomosti a dovednosti uplatnit při psaní dopisů, příběhů, úvah a článků,
které využívají poměrně široký rozsah jazyka. Naučí se, jak texty, které píše (dopisy, pojednání, eseje),
lépe formulovat a uspořádat. Dokáže se vhodnou písemnou formou a za použití vhodných výrazových
prostředků vyjádřit k danému zadání. Dokáže vytvořit jasně srozumitelný souvislý písemný text, který
odpovídá pravidlům týkajícím se úpravy textu a výstavby odstavců. Pravopis a interpunkce jsou
poměrně přesné, ale mohou nést stopy vlivu mateřského jazyka.
4. KURZY PRO VELMI POKROČILÉ
4.1. Rozsah všeobecných znalostí jazyka
Student se naučí vybrat vhodnou formulaci z širokého rozsahu jazyka tak, aby se vyjadřoval jasně,
aniž by musel jazykově redukovat to, co chce vyjádřit. Je schopen vyčerpávajícím způsobem a
spolehlivě ovládat velmi široký rozsah jazyka tak, aby přesně formuloval myšlenky, kladl důraz,
rozlišoval a eliminoval mnohoznačnost. Nic nenasvědčuje tomu, že by musel jazykově redukovat to,
co chce vyjádřit.
4.2. Gramatika
Student dokáže důsledně ovládat gramatiku jazyka v její komplexnosti a dodržuje vysoký stupeň
gramatické správnosti. Očekává se schopnost bez potíží užívat širokého repertoáru gramatických
prostředků. Gramatické učivo není prezentováno izolovaně, ale je uváděno do souvislostí a zaměřuje
se na drobné významové rozdíly. Student si utřídí a obohatí své znalosti spojovacích výrazů,
pomocných sloves, gramatických časů a dalších vazeb k popisu událostí v různých časových rovinách v
minulosti, výrazových prostředků užívaných ke spekulaci, zvláštních větných struktur, které umožňují
zdůraznit jisté informace, přacích vět a kondicionálů, příslovečných frází.
Student má možnost nejen znovu se vrátit k různým gramatickým jevům a vidět je v nových
souvislostech, doplněné o další významy a varianty použití, ale také se seznámit s novými způsoby
vyjádření určitých skutečností, s novými vazbami a větnými strukturami. Jde o různé podoby
modálních sloves, specifika sloves smyslového vnímání, užívání gerundií a infinitivů, vazby pro popis
budoucích dějů, vynechávání a nahrazování určitých částí věty, zdůrazňování.
4.3. Slovní zásoba
Student důsledně používá správnou a vhodnou slovní zásobu, dobře zvládá široký repertoár slovní
zásoby, což mu umožňuje pohotově nahrazovat chybějící lexikální jednotky opisnými prostředky; je
jen málo zřejmé, že hledá určité výrazy nebo že se jim vyhýbá. Dobře ovládá idiomatické a hovorové
výrazy. Dobře zvládá velmi široký repertoár slovní zásoby včetně idiomatických a hovorových výrazů a
je si vědom konotativních úrovní významu.
Studentova slovní zásoba proniká do oblastí velmi formálních, specifických výrazů, kolokací a idiomů
spjatých jak s konkrétními tak s abstraktními tématy a rozšiřuje se o synonymní ekvivalenty ke
slovům běžně používaným a o nové výrazové prostředky k známým i méně známým tématům (práce,
rodina, historie, vztahy, knihy, moderní technologie, životní styl, zdraví, cestování, příroda, jídlo,
sport, humor) tak, aby byl student schopen se vyjadřovat podrobněji a přesněji.
4.4. Mluvení
Student má příležitost dále rozvíjet svůj mluvený projev tak, aby dosáhl co největší plynulosti a
spontánnosti a uměl vyjádřit a obhájit své názory a stanoviska v diskusi i delším souvislém monologu.
Student se dokáže vyjadřovat plynule, podrobně a pohotově k celé škále témat, nemusí se nijak
omezovat v tom, co chce vyjádřit, dokáže přesně formulovat své myšlenky a názory a zapojit se do
diskuse s rodilými mluvčími. Dobře ovládá idiomatické a hovorové výrazy a uvědomuje si jejich
významové konotace. Prokazuje v celé šíři porozumění sociolingvistickým a sociokulturním jazykovým
implikacím, které jsou používány rodilými mluvčími, a dokáže na ně vhodně reagovat.
Dokáže rozpoznat širokou škálu idiomatických a hovorových výrazů a uvědomuje si možné posuny
mezi funkčními styly, dokáže sledovat filmy, které používají slang a idiomy.
Dokáže pružně a účelně používat jazyk ke společenským účelům, včetně emotivního vyjádření,
narážek a žertování. Je ve velké míře přizpůsobivý, což se projevuje vyjadřováním myšlenek
prostřednictvím různých jazykových prostředků tak, aby bral ohled na danou situaci či účastníka
promluvy. Dokáže ze svého rejstříku promluvových funkcí pohotově vybrat vhodnou frázi, kterou
patřičně uvede svůj příspěvek tak, aby se mohl ujmout slova nebo aby během přemýšlení získal čas a
ponechal si slovo. Dokáže vypracovat věcnou, plynulou a správně strukturovanou řeč a přitom
prokazuje ovládání slohotvorných útvarů, spojovacích a kohezních prostředků.
Dokáže přesně a dostatečně jazykově správně vyjádřit i jemné významové odstíny prostřednictvím
širokého repertoáru hodnotících výrazových prostředků (např. příslovcí vyjadřujících míru/
stupeň, vedlejších vět vymezujících význam vět řídících). Dokáže správně rozlišit použití intonace a
větného přízvuku tak, aby vyjadřoval i nejjemnější významové odstíny.
4.5. Čtení
Student rozumí dlouhým složitým textům nejrůznějšího charakteru – odborným i beletristickým,
vztahujícím se k nejrůznějším tématům. Snadno čte články a pojednání obsahující náročnou slovní
zásobu i komplikované gramatické prostředky a dokáže si poradit i s odbornými texty.
Dokáží dopodrobna porozumět širokému okruhu psaných textů různé složitosti a délky, zvláště textů
odborných a literárních, jak v knižní tak elektronické podobě, a rozpoznat jemné významové odstíny
postojů a názorů. Pokud jde o orientační čtení, dokáží rychle určit obsah a důležitost textů týkajících
se širokého okruhu profesních témat a umějí se rozhodnout, zda má smysl je podrobně prostudovat,
případně dále zpracovat.
4.6. Poslech
Student dovede sledovat dlouhé ústní projevy rozmanitého rázu od odborných po hovorové.
Student si poradí téměř s jakýmkoli druhem mluveného projevu: rozhovorem, diskusí, zprávou či
přednáškou.
4.7. Psaní
Dokáží napsat srozumitelné, podrobné, syntakticky a logicky správně uspořádané texty různého typu
a délky v přesvědčivém, osobitém a přirozeném stylu s ohledem na čtenáře, kterému jsou určeny.
Dokáží adekvátně užívat kohezní a spojovací prostředky a slovotvorné postupy s ohledem na daný
stylistický útvar. Dokáží dostatečně podrobně rozvést své názory a podpořit je dalšími argumenty a
vhodnými příklady. Dokáží také srovnávat a syntetizovat kontroverzní názory různých autorů na dané
téma, a to zvláště v oblasti odborného stylu. Dle zadání dokáží texty požadovaným způsobem
zpracovat (např. anotace). Student se zdokonaluje v psaní rozmanitých typů textů reagujících na
širokou škálu aktuálních témat a vyplývajících z různých pracovních situací (článek, recenze, návrh,
žádost, popis) tak, aby výsledný text byl nejen zajímavý, ale i správně uspořádaný, napsaný vhodným
stylem, formulovaný bez větších potíží, bohatý na slovní zásobu a gramatické prostředky.
Studentovi nečiní problémy vytvořit jasně a přirozeně formulované, náležitě uspořádané, podrobné
texty na složitá témata, psané odpovídajícím jazykem a stylem, jako je zpráva, úvaha nebo stížnost.
Písemný projev je z ortografického hlediska s výjimkou nahodilých chyb takřka bezchybný. Úprava
textu, výstavba odstavců a interpunkce jsou důsledné a napomáhají porozumění textu.