IZRAEL- VELIKONOCE 2006

Poznáváme naši Zemi
IZRAEL – ZEMĚ JEŽÍŠOVA
Ahoj kluci a holky!
Blíží se Velikonoce a tak se v našem putování vydáme do Svaté země, do
Izraele. Tato země má 5 328 000 obyvatel a má rozlohu asi jako naše
Morava. Platí zde šekely a jeden nový izraelský šekel je asi 5 Kč;
Na vlajce má Izrael Davidovu hvězdu, tedy šest
propletených ramen vyjadřuje jednotu všech prvků světa.
Hlavním městem Izraele je Jeruzalém, což je
svaté město jak pro židy, tak křesťany a
muslimy. Připomíná se již v době bronzové
(asi 4000 př.Kr.). Asi roku 1000 př. Kr.
dobyl město izraelský král David, který jej
učinil hlavním městem izraelských kmenů.
Jeho syn Šalamoun zde
vybudoval
nádherný obrovský chrám, který byl roku 70
po Kr. zbořen Římany a Jeruzalém byl
zničen. Jedině zde, v Šalamounově chrámě,
směli židé uctívat jediného Boha.
Původní název této země byl Kanáán – dle
Kananejců a toto jméno znamená Nizozemí.
Později dostala jméno Palestina – od
Pelištejnců, Filišťanů – bojovného národa,
který pocházel asi z Kréty. Až od roku 1948
se jmenuje Izrael.
Největší řekou Izraele je Jordán, kde byl
pokřtěn Pán Ježíš. Teče ze svahů Hermonu
přes Genezaretské jezero (Galilejské moře)
– do Mrtvého moře. V něm je 28% soli,
takže tam vůbec nemůže být život. Jordán
je dlouhý 240 kilometrů.
V Izraeli mají dvě roční období: období
sucha a období dešťů. To trvá od konce
října až do poloviny května. V létě zde mají
vedro až 40º C ve stínu!
Židé mají jiný kalendář než my. Jejich rok začíná měsícem Nisanem (asi
polovina března). Svátek Nový rok se nazývá Roš ha-šána (hlava roku). Při
něm mají 10dení půst (na rozdíl od našeho bujného slavení). Roky počítají od
„stvoření světa“. Nový rok jim začíná v měsíci Tišri ( polovina září). Nyní
mají Židé rok 5766. Věří, že právě tolik let uplynulo od stvoření světa.
Chlapec i dívka u Židů musí dostat jméno hned po narození, ale smí ho
používat až později: chlapec je na nejbližší pondělí nebo čtvrtek po uplynutí
13ti let volán k Tóře (prvních 5 knih Bible), aby ji předčítal. Dívka dostává
jméno na první sobotu po narození. Její tatínek je volán, aby četl v synagoze
z tóry, pak žehná dítěti a připraví malé pohoštění. Ale plný význam dostává
jméno dívky až zápisem do svatební smlouvy, tedy až při svatbě. Židé dávají
jméno, které se jim líbí, je nezávazná tradice, že dítě dostane jméno po
dědečkovi nebo babičce, kteří již zemřeli.
Židé mají krásné svatby. Žid či Židovka si ale nesmí vzít zase nikoho
jiného než Žida.
Židé neslaví – samozřejmě – jako my neděli, ale sobotu. Ale název naší
soboty je odvozen z hebrejského jména pro tento den: šabat (tj. den
odpočinku). Začíná v pátek po západu slunce a končí o sobotní noci.
Připomíná, že Bůh si po stvoření sedmého dne odpočinul. Člověk ho má
napodobit. Žid tento den nepracuje, nerozsvěcuje ani nezháší světlo či oheň,
nevaří, nešije, nepoužívá peníze ani dopravní prostředky.
Mezi nejvýznamnější židovské
svátky
patří
Pesach
Velikonoce. Ty trvají osm dní.
Židé si připomínají otroctví, do
něhož byli uvrženi v Egyptě a ze
kterého je osvobodil Mojžíš a
pak jejich cestu pouští do
Zaslíbené země. O Velikonocích
je u Židů zvykem jíst hořké
byliny a nekvašený chléb. První
dva večery
slaví domácí
bohoslužbu
jménem
Seder
(Sederova
večeře),
která
upomíná na
poslední večeři
v Egyptě před útěkem z otroctví.
Židé u Sederové večeře
To je ta večeře, kterou slavil Pán Ježíš se svými apoštoly před ukřižováním.
Tato večeře je doprovázena četbou z Hagady, je to je vyprávění o
vysvobození židovského lidu. No a my, křesťané slavíme Velikonoce proto,
že při slavení tohoto židovského svátku byl ukřižován Pán Ježíš.
Na jaře slaví židé Purím – svátek
losů. Ten vzpomíná na záchranu Židů
v Babylóně. Tam jim tehdy hrozilo
vyhubení. Je to příležitost k veselicím
a dobrým skutkům. V Tel Avivu
(Izrael) a v New Yorku (USA) se
konají tento den karnevalové průvody
– něco jako náš masopust.
(viz obrázek vlevo)
Na podzim židé slaví Svátek stánků
(Sukot), kdy si připomínají jak žili ve
stanech na poušti po odchodu
z Egypta a Bůh je ochraňoval. Při
tomto svátku židé staví stánky se
střechou z listí. Osmý den se koná
modlitba za déšť.
V den zimního slunovratu slaví židé
Svátky světel (Chanuka). Po osm
dní zapalují každý den novou svíci
na osmiramenném svícnu. Tento
svátek světel připomíná dobu, kdy
Židé mohli zase slavit bohoslužby
ve znovu zasvěceném jeruzalémském chrámě po pronásledování
Řeky.
Židé při všech slavnostech a svátcích
velmi rádi a živě zpívají – žalmy- to
je výbuch, ne naše spaní při mši.
Na obrázku vpravo vidíš židovský
zpěv Aleluja (to je česky Chvalte
Pána)
Židé si velmi váží jídla. Při každém stolování musí být na stole sůl. Vše má
svůj řád. Ke stolu Žid nikdy nesedne bez požehnání, od stolu Žid nikdy
neodejde bez modlitby. Hovor u stolu musí být vždy důstojný, je to obřad. Na
Nový rok mají místo soli na stole med. Židé nikdy nesmí jíst jiné maso než
lichokopytníků (např. hovězí nebo kozí). Nesmí koninu, vepřové. Smí husy,
kachny, nesmí dravé ryby, žraloky, úhoře. Zvířata musí být zabitá
podříznutím a jejich krev se nechá vytéci.
Židé používají velké množství různých
náboženských
předmětů.
Mezi
nejznámější patří Mezúza - obrázek nebo
schránka ve které je svitek z Písma svatého.
Mají zde napsáno „Š´ma Israel…“ to
znamená slyš Izraeli, Hospodin je tvůj
jediný Bůh a budeš ho milovat z celého
srdce. Mezúza je zarámována v každé
místnosti nad dveřmi (prý kromě WC).
Dále je to Menora – sedmiramenný svícen,
který je obrazem obrazem světla ve světě
(Slunce a 6 planet).
Mezúza
Muži nosí na hlavě malou přiléhavou
čepičku kipu (také se jí říká
jarmulka), která znamená oddanost
Bohu:
Židé
byli
v historii
velmi
pronásledováni.
Hlavně
je
pronásledovali
křesťané.
Papež
Inocenc III. dokonce nařídil r. 1214,
že Židé musejí nosit na oblecích žlutá
kolečka, což později obnovili nacisté.
Velké pogromy (vyvražďování) zažili od křesťanů v Polsku a Rusku, takže
odsud utekli do USA, kde jich dnes žije nejvíce – asi 6 miliónů. Židy chtěl
zničit hlavně Hitler a jeho sociální nacionalisté, který pro ně vybudoval
koncentrační tábory, v nich zahynulo 6 miliónů židů!
U nás byli Židé od křesťanů také velmi pronásledováni. Synagogy (kostely)
jim zavírali fašisté a pak komunisté. Největší svobody se jim dostalo za
prvního československého prezidenta T.G. Masaryka. Ten ještě jako mladý
právník hájil jednoho Žida před křivým nařčením. Masaryk měl ve vládě čtyři
židovské ministry, což bylo něco neslýchaného. Masaryk - to je pro Židy
pojem! Izrael má Masarykův kibuc (způsob hospodaření), město Tel-Aviv má
Masarykovo náměstí. Jeden český spisovatel si chtěl ověřit, zda Izraelci
skutečně vědí, kdo to je Masaryk, a tak se zeptal asi 40letého muže z TelAvivu, kdo to byl ten Masaryk, po němž se jmenuje jejich náměstí. Žid na
něho pohlédl a řekl: „Vy nevíte, kdo byl Masaryk? Že se nestydíte!“
Je také velmi zajímavé, že hymna Izraele „Ha tykva“ (Naděje) je velmi
podobná Smetanově Vltavě. Byla totiž složena podle ní.
Holky a kluky, co si vzít z dnešního vyprávění o zemi a národě Pána Ježíše a
apoštolů a Panny Marie za ponaučení? Snad to, jak Židé duchovně a hluboce
slaví svátky. Nám nastávají Velikonoce. Prožijme je opravdu naplno. A pak si
musíme vzít za příklad také jejich víru. Oni jí mají protkaný celý život – oni
neoddělují modlení, bohoslužby a rodinný nebo soukromý život. Vše je
propojené. A žádný jiný národ na světě si neprožil tolik utrpení. Ale pevná
víra v Boha způsobila, že Židé nejsou zlomení. Nosí totiž lásku k Bohu ve
svém srdci.
Alois Sassmann
Menora –
sedmiramenný židovský
svícen