leden 2010 - Knihovnice.cz

Komentáře

Transkript

leden 2010 - Knihovnice.cz
online
číslo 17
leden 2010
a ke knihám
Milující sestra 02
kniha - závislost na celý život 03
p jako pivo 04
kniha jako koníček, aneb ... 05
Zbav nás od zlého 06
mizerná karma 07
Ohlasy k sametové revoluci 08
váš klíček
Recenze
Milující sestra
Vážení čtenáři,
rok se nám překulil a nová kulatá
číslice se roztahuje v letopočtu.
Kulaté je i číslo našich čtenářů,
k odběru se Vás přihlásilo již
500! Děkujeme za přízeň a tomu
500. čtenáři také jako poděkování
posíláme malou knižní odměnu.
Možná jste již před svátky
zaznamenali
kampaň
Svazu
českých
knihkupců
a nakladatelů: Kniha – závislost
na celý život. Literární server
Knihovnice.cz se do kampaně
také zapojil, a tak téma lednového
klíčku je vztah ke čtení a ke
knihám. Pěkné počtení,
Vaše redakce
2
S dílem českého autora Petra Eisnera (*1976) se zatím mohli čtenáři
setkat jednak v básnické sbírce „Jogging a Skleróza“ (Klub rodáků a
přátel Kutné Hory, 2001), ale především ve dvou románech „Rychlé
lodě do pekel“ a „Obranný reflex“ (oba JOTA, 2008). Oba sklidily značný
čtenářský úspěch, což se určitě stalo jednou z autorových motivací
k další tvorbě. A tím nejnovějším dílem je román „Milující sestra“,
příběh založený na autorově stejnojmenné divadelní hře z roku 2002.
„Rychlé lodě do pekel“ byl krvavě
laděný dobrodružný příběh ze současné Brazílie, „Obranný reflex“ byl něco
jako ekohoror z blízké budoucnosti a
románem „Milující sestra“ nás autor
zavede do minulosti, i když ne příliš
vzdálené. Děj se odehrává ve zlatých
dobách jazzu, ve 20. letech minulého
století, a je situován do města St. Louis,
s jeho zábavními podniky i černošskými ghetty na březích řeky Mississippi.
Hrdinkami románu jsou sestry Helen
a Carrie, které vyrůstají jako siroty
v domě staré a panovačné tety
Banksové. Jejich soužití je více než
komplikované. Nejen díky očividnému
generačnímu konfliktu, ale především
společenskému postavení, protože
sestry pocházejí z velmi chudinských
poměrů, snad ani nemají stejného
otce, zatímco teta Banksová je typickou představitelkou dámy ze světa jižanské aristokracie. Vdova s přísnými
společenskými pravidly, které značně
tvrdě uplatňuje a vnucuje oběma sestrám. Starší Helen, která v sobě objevila talent ke zpěvu, se snaží převzít
roli „matky-ochranitelky“ nad malou
Carrie, která je stejně tvrdohlavá a
neústupná, ale má v sobě ještě něco
temnějšího, bezohlednějšího, co později začíná lidi z jejího okolí až děsit.
S postupem času se Helen začíná měnit
v krásnou slečnu, kolem které se rojí
nápadníci jako trubci, zatímco z malé
Carrie vyrůstá nevýrazná dívka, jejíž
postavení je vlastně dáno – být mladší
sestrou, vždy zastíněnou talentem i
krásou té starší. Jazzová hudba přestává být jen černošskou hudbou, ale
proniká i do nóbl podniků a kabaretů, jejichž návštěvníci si tento druh
muziky žádají. Tehdy přichází na scénu
talent Helen, která se postupně stane
více než skvělou zpěvačkou z baru Hot
Heaven, celebritou celého St. Louis. A
k tomu patří neodmyslitelně i láska,
láska šarmantního a krásného Alana,
člena bigbandu, kde Helen zpívá.
Životní osudy sester se tím začínají
rozcházet, což ale Carrie nese více
než nelibě. A je schopna všeho, jen
aby s Helen zůstaly navěky spolu.
Už při prvním nahlédnutí do knihy
si každý čtenář určitě všimne nezvyklého stylu, který autor zvolil.
autor: Petr
Příběh je psaný v několika časových rovinách (které se v knize rozlišují řezem
písma), z pohledů různých aktérů. Není
to tedy souvislý text, jak si běžně u
románů představujeme, ale vícevrstvá
kompozice. Osobně nejsem přívržencem těchto stylistických experimentů,
ale Eisner prokázal své spisovatelské
mistrovství, a naopak možnostmi různých pohledů na situaci děj knihy ještě
více zatraktivnil. Ale co je podle mého
názoru to nejvýraznější v jeho tvorbě,
je jeho jedinečné umění navodit neuvěřitelně
Eisner
realistickou atmosféru. Stejně jako to
byla dokonale navozená hrůza a beznaděj v dusnu Amazonie v „Rychlých
lodích“, i v „Milující sestře“ čtenář dokonale vycítí všechno to napětí mezi
hrdinkami i celkový svět mississippské
aglomerace, s jeho rasismem, kterému
se autor vůbec nevyhýbá, ale i neskutečně hlubokými rozpory mezi jednotlivými společenskými vrstvami. A obdobně jako u jeho předešlých románů,
i zde čtenář nebude „překvapen“ happyendem. Eisnerovy představy konců
se velmi přibližují např. představám
Stephena Kinga.
Román „Milující sestra“, ve
svém nepřehlédnutelném červeném obalu s úžasnou grafikou,
byl jedním z nejlepších knižních
titulů, které se mi poštěstilo
dostat do rukou v roce 2009.
BoboKing
[email protected]
Poznámka redakce:
Na
stránkách
nakladatelství
Knihovnice.cz můžete v těchto dnech
objednat výtisk Milující sestry Petra
Eisnera se zvýhodněnou cenou za
poštovné.
nakladatelstvi.knihovnice.cz
www.petreisner.cz
klíček ke knihám
www.knihovnice.cz/klicek
číslo 17, leden 2010
článek
Kniha – závislost na celý život
KDO?
KDE?
Svaz českých knihkupců a nakladatelů (SČKN) a Svět knihy zahajují
v rámci projektu „Rosteme s knihou“
novou kampaň, zaměřenou na podporu četby.
Kampaň Závislost na celý život běží na
www.sckn.cz, www.rostemesknihou.
cz, www.svetknihy.cz, FaceBooku,
Streamu, YouTube a dalších webových
stránkách nakladatelů a distributorů.
PROČ?
Kampaň Závislost na celý život bude
seriálovým způsobem aktualizována
o nové osobnosti i autorské animace.
Obyvatelstvo naší republiky mělo
vždy tradičně dobrý vztah k literatuře. Projekt Závislost na celý život chce
tuto kulturní vazbu obnovit a přitáhnout pozornost nejširší veřejnosti
k četbě jako k zábavné, aktivní a svým
způsobem tvůrčí činnosti. Kampaň si
klade za cíl oživit co největší nárůst
povědomí o vydávaných knižních titulech a zdůraznit, že četba je i v dnešní
digitální době atraktivní způsob, jak
trávit čas.
JAK?
Pilotním
projektem
kampaně je spot umístěný na internetu.
Desetiminutový film se skládá z živých
vstupů známých lidí a z animovaných
předělových sekvencí. Na otázky typu
„Jakou roli pro vás hraje kniha?“, „Už
vás někdy kniha zachránila?“ „Na čem
ujíždíte?“ a podobně odpovídá šest
známých osobností.
Ve spotu účinkují: Michal Viewegh,
Aneta Langerová, Jiří Macháček, Aňa
Geislerová, Josef Rakoncaj a Márdi.
3
Scénář kampaně vytvořil Emil Hakl,
kamera Tereza Reichová, animace
Josef Jelínek.
Za první měsíc se ke stránce „Kniha –
závislost na celý život“ na Facebooku
přihlásilo přes 2 800 fanoušků.
Zdroj: SČKN
www.sckn.cz
Článek na SČKN
Facebook
Myslíte, že existuje něco jako
závislost na knihách? Popravdě
řečeno nevím, jestli můžete být
na čtení opravdu závislí. Zkusme
se na to podívat „vědecky“,
projděme si základní znaky
závislostí:
knihu, kdy jste si prostě museli
přečíst ještě jednu kapitolu.
On úklid, učení, vaření, … (cokoliv)
počká. A co teprve když jste jaksi
„omylem“ pročetli celou noc a na
odpočinek se vůbec nedostalo?
Takže za třetí, splněno.
»» Provozujete onu činnost bez ohledu
na to, že vám způsobuje problémy.
Hmmm... kolikrát jste přejeli
v autobuse či tramvaji svou
zastávku a zpátky jste museli šlapat
pěšky? Kolikrát vás chytila paní
učitelka při čtení pod lavicí a dostali
jste poznámku? (...a co teprve ta
zabavená knížka) Nestalo se vám,
že byste svému partnerovi odkývali
odpověď na nějakou otázku jen
proto, že jste si potřebovali dočíst
kapitolu, a až dodatečně jste zjistili,
na co jste vlastně přistoupili? Takže
bod pro závislost.
»» Když to neděláte, není vám dobře.
Takže absťáček? Zkuste to, zamkněte
knihovnu na klíček a nevezměte
měsíc knihu do ruky. A žádné
podvádění s časopisy a Internetem!
Až to vyzkoušíte a uspějete, můžete
tento bod škrtnout ze seznamu,
jinak bereme jako: PRO.
»» Toužíte po tom. Aha... takže
sem bude patřit asi ocenění vaší
knihovny, no jen si pěkně spočítejte,
kolik jste do čtení investovali. Ještě
se chcete hádat, že po knihách
netoužíte? Myslím, že druhý bod
také můžeme odškrtnout – PRO.
»» Nemáte to pod kontrolou, ačkoliv
si myslíte opak. Přemýšlejme...
Asi jste taky někdy měli v ruce
»» Mohou se vyskytnout tzv. „okna“.
Mohou? Takže nemusí? Ovšem...
možná... by se dalo použít toto:
přečetli jste možná haldu „braku“
a kdyby vás někdo žádal, abyste mu
vyprávěli, o čem ta nebo ona kniha
byla... prostě si nevzpomenete. Není
to sice klasické okno, ale myslím, že
minimálně půl bodu bychom opět
přiznat mohli.
a další a pak ještě jednu, a pak jste
onen žánr/onoho autora zařadili do
svého „repertoáru“ natrvalo. A váš
„záběr“ se opět rozšířil. Takže to
máme taky kladnou odpověď.
»» Zanedbáváte jiné zájmy. Záleží na
tom, co máte zrovna rozečteno, že?
Nicméně u tohoto jediného bodu
nelze s čistým svědomím říct,
že platí. Nebo ano?
Pokud si to zrekapitulujeme, dostaneme 5,5 ze 7 znaků závislosti. Možná
bychom se měli začít léčit. Třeba nám
otevřou speciální kliniku. Budou tam
lékaři v bílých pláštích a sestřičky
s milými úsměvy, bude se tam šeptat,
v zahradě budou zpívat ptáci... A knihy
budou pouze na příděl. Úspěšně vyléčený pacient ale určitě s sebou nedostane brožurku s návodem, jak se
vyrovnat se životem bez závislosti.
A jste Vy závislí?
alza
[email protected]
»» Zvyšujete dávky. Tak to je myslím
také dobře vysvětlitelné. Možná
jste někdy dříve tento žánr/tohoto
autora nečetli. Pak vám někdo
daroval nebo půjčil jednu knihu.
Ono to ale nebylo tak špatné, tak
jste si jednou pořídili další. A další
klíček ke knihám
www.knihovnice.cz/klicek
číslo 17, leden 2010
recenze
P jako pivo
„… elixír šumící úsměvy dělníků, blyštivý královským zlatem, tetelící se
příslibem rošťačin …“, tak charakterizuje pivo, největší vynález v oblasti
obživy, skrze postavu volnomyšlenkáře strejdy Moeho americký autor
Tom Robbins (*1936) ve svém novém románu „P jako pivo“.
Je to námět, který je našemu pivařskému národu velmi blízký. Proto jsem
měl jisté obavy z vlastní „objektivity“,
protože jsem taková česká černá ovce,
bo…, ano, je to nevěřitelné, ale pivo
jsem nikdy nepil. Ale ve Ferrari jsme
taky nikdy nejel, ale
přesto vím, co to je, že!
Kniha mne jednak
zaujala svým celkovým vzhledem, menší
formát v červené
barvě s vyobrazením
otvíráku na láhve,
ale především se
mi zalíbil podnázev titulu „Dětská
knížka pro dospěláky.
Dospělácká
knížka pro děti“.
Kniha nám totiž
vypráví o nejužívanějším alkoholickém nápoji na světě, podle
některých tekutém chlebu, ale přesto
očima dítěte. Očima malé holčičky
Gracie, která se jednoho dne začne
ptát, co že to tatínek stále pije, co je
žluté a vypadá to jako čůránky. Jsme
4
svědky jejího první loku tohoto nápoje
mužů, její první plechovky, pozvracení
a následné usnutí v alkoholovém omámení. A právě v tento moment vstupuje do děje úžasný fantaskní prvek,
který z knihy vytvořil něco více, než
jen příběh o dějinách
a výrobě piva.
Znavenou malou
Gracii totiž probudí
okřídlené
stvořeníčko,
ze
kterého se vyklube
pivní víla Pivoňka.
Víla Pivoňka pak
vezme Gracii na
cestu za pivem, od
chmelu, přes pivovar až k samotnému
pití. Nebo spíše jeho
důvodu. Určitě si
každý z nás vzpomene na známou hlášku
z komedie Slunce,
seno a jahody, kdy na otázku, proč to
pivo pořád chlastáš, otec odpoví, že
já ti to řeknu a ty ho začneš chlastat
taky. Víla Pivoňka ale tajemství pití
piva vyjeví více metafyzicky. Možná
autor: Tom
Robbins
čtenář-pivař to zná. Knížka se svým
fantaskním, ale především humorným
důrazem není jen příběhem o tom, jak
příjemně je po pivu. Zlí lidé se po něm
chovají často ještě hůře, jak to ukazuje
scéna z (české) venkovské veselice. A
hlavně ať pivíčko pijete nebo ne, život
se stejně řídí svými pravidly, jak dokazuje i následný životní příběh Gracie.
Bylo to moje první setkání s tímto
americkým autorem, kterému už
u nás vyšla pěkná řádka knih (Parfém
bláznivého tance, I na kovbojky
občas padne smutek, Hubené nohy
a všechno ostatní atd.). Podle množství reedicí a dotisků je u nás značně
populární. A po přečtení knihy
„P jako pivo“ (orig. B is for Beer, 2009)
to člověk celkem chápe. Jeho smysl
pro humor a absurdní nápady (pivní
víla je snad unikát) dokážou přitáhnout řadu čtenářů. Tento příběh,
který bych po albatrosácky doporučil
všem od 10-100 let, vydalo v překladu
Michaly Markové nakladatelství Argo
v roce 2009.
Nemůžete se dočkat?
Do českého vydání to ještě několik týdnů
bude, ale pokud se nemůžete dočkat, máme
pro Vás nachystanou takovou menší hru.
Každý úspěšný řešitel získá možnost
nahlédnout do nového českého vydání
a přečíst si celou jednu kapitolu.
www.ztracenysymbol.cz
BoboKing
[email protected]
klíček ke knihám
www.knihovnice.cz/klicek
číslo 17, leden 2010
ohlédnutí
Kniha jako koníček,
či kniha jako smysl života?
Někdo čte hodně, někdo málo a někoho nevidíte s knihou, jak je rok
dlouhý. Projeďte se metrem a uvidíte, kdo patří do které skupinky lidí.
Ten, kdo sedí s knihou a nevnímá okolí, ten patří do první škatulky.
Stejně jako já, i když jsem si donedávna myslel, že to se mnou není
tak hrozné.
Ano, doma na mne výhružně kouká
hromada nepřečtené literatury, ale
pořád jsem si říkal, že dokud ta hromada na mne nepadá, není to se mnou
tak hrozné. Až jednou mi došlo, že to se
mnou není tak úplně v pořádku. Když
se mne lidé místo obvyklého „Čteš teď
nějakou knihu?“ začali ptát „Co teď
čteš?“ To byl první impulz. Druhé varovné znamení bylo když jsem si uvědomil, že nejstarší nepřečtenou knihu
jsem si koupil před více než rokem. To
znamená že přestal platit systém, že
budu číst knihy tak, jak si je kupuji...
A tak se stalo, že jsem začal místo čtení
knih knihy hromadit.
Kolegové mne uklidňují tím, že to je
v naší branži naprosto normální
(pracuji v knihkupectví) a nedá se
s tím nic dělat. Nabídka knih je
v posledních letech velmi lákavá,
bohužel si však nakladatelé nechají
knihy velmi dobře zaplatit. Zkoušel
jsem chodit do knihovny, ale pocit, že
si nesu právě koupenou knihu domů,
ten je nenahraditelný. Miluji vůni
nově otevřené knihy. Miluji, když má
5
kniha ještě jemně slepené listy. Miluji,
když se mé prsty prvně dotýkají knihy,
na kterou se již těším třeba několik
týdnů. Veřejná knihovna může ukojit
mou touhu číst, nikoliv však mou
touhu knihy kupovat. Možná to je do
jisté míry koníček, přiznávám však,
že velmi nákladný. Když nějakému
zákazníkovi radím s výběrem knihy
vždy zdůrazňuji, ať se nenechá ovlivnit pouze mým doporučením, ale ať
především kupuje knihu, kterou mu
doporučuje jeho srdce. Vypadá to jako
fráze, ale kdo zažil ten pocit, pochopí.
Jako když potkáte ženu či muže svých
snů, toho jediného pravého, tu jedinou pravou. Okolní svět se zpomalí,
místo běžných zvuků vám v uších hrají
božské harfy. Mám v knihovně několik
knih, ke kterým mám zvláštní vztah.
Téměř se mi chce říct, že vztah milenecký. Beru je čas od času do ruky,
pomalu listuji a vnímám atmosféru,
která z nich byla cítit, když jsem je
četl. Vzpomínám si na dobu, kdy jsem
je četl poprvé a připomínám si, co vše
jsem tehdy prožíval.
Nedávno jsem se s jednou těsně postpubescentní slečnou chtěl bavit o tom,
jaký druh literatury má nejraději. Její
odpověď mě zprvu ani moc nepřekvapila – knihy prostě nečte. I nedal jsem
se a chtěl znát důvod jejího odmítání
literatury. Ten mě však šokoval definitivně: knihy nečte proto, že podle ni to
je ztráta času. Kniha jí prý nepřináší
žádný užitek, ze čtení prostě nic nemá.
Když jsem jí vysvětloval, že každá přečtená kniha pro mne znamená jeden
prožitý lidský příběh, že každá přečtená kniha je pro mne dalším poznáváním života a světa, nebo že se prostě
jen tak bavím a užívám si zápletky či
jazyka, nechápavě kroutila hlavou.
Znám lidi, kteří si zakládají na tom,
že kromě školního slabikáře nikdy nic
nepřečetli. A tak si pokládám otázku:
Je kniha jen další zábavou? Je kniha
někde na úrovni televize, počítače
a zahradničení? A nebo by měla být
kniha nedílnou součástí života? Asi to
bude u každého jiné. Ale já jsem strašně šťastný, že patřím k těm druhým.
Tomáš Fojtík
Milující sestra
Petr eisner
akce
Necháte-li si od nás do 15. 3. 2010
poslat na dobírku jednu Milující sestru, poštovné a balné bude činit toliko
30 Kč, při platbě předem dokonce
nebude účtováno vůbec.
A navíc – prvních pět z Vás, kdo si
jeden kousek objednáte, dostane svou
Milující sestru i s podpisem autora.
Proto neváhejte...
Objednávejte online
nakladatelstvi.knihovnice.cz
www.petreisner.cz
[email protected]
Článek vyšel na literárním serveru Knihovnice.cz
16. srpna 2006.
knihovnice.cz
klíček ke knihám
www.knihovnice.cz/klicek
číslo 17, leden 2010
recenze
Zbav nás od zlého
Když v roce 2002 vyšel ve Francii román „Pardonnez nos offenses“, stal
se jedním z nejčtenějších titulů tohoto roku. V roce 2003 knihu vydalo
pod názvem „A odpusť nám naše viny“ pro české čtenáře nakl. Argo a
kniha měl u nás stejný úspěch jako v dalších evropských zemích
Tento historický thriller byl mnohými
přirovnáván k slavnému „Jménu růže“
U. Eca, nejen pro svoji atmosféru temného středověku, ale pro jeho námět.
Krvavý a děsivý příběh o moci církve
v těchto dobách temna. V roce 2008
se na pultech francouzských knihkupectví objevilo jeho volné pokračování „Délivrez-nous du Mal“, které opět
rok nato českým čtenářům přineslo
nakl. Argo jako „Zbav nás od zlého“.
Kniha si s autorovou prvotinou
v ničem nezadá. Příběh se odehrává
vlastně ve stejné době jako „A odpusť
nám naše viny“, na konci 13. století, tedy doby končícího středověku,
ale přesto stále za časů krutých
a nemilosrdných, kdy církev a křesťanství mělo neustále větší moc než
jakákoliv světská síla. Tedy minimálně
nad prostým lidem.
Příběh se opět točí kolem Vatikánu a
jeho mocipánů. Řečeno slovy hlavního představitele osy zla, papežského kancléře Artemidorose de Broca.
Stanete se svědky nejúžasnějšího překvapení křesťanské éry od té doby, co
se římští vojáci jednoho rána vrátili ke
Kristovu hrobu a zjistili, že je prázdný.
6
Samotný příběh má dvě dějové linie,
které se v závěru sloučí v neuvěřitelnou pointu. Jedním je příběh venkovského faráře otce Aba, pečujícího o vesnici v jedné odlehlé farnosti
francouzského kraje Quercy, která se
široko daleko považuje za posvěcenou samotným Bohem, přímo požehnanou, protože lidé se zde zázračně
vyléčí z téměř jakékoliv choroby. Nic
není ale tak, jak se na první
pohled zdá. Otec Aba má
svá tajemství, které se pro
blaho jeho i vesnice nesmí
nikdy prozradit. Ale jednoho lednového dne do
vsi vtrhne skupina černě
oděných bojovníků a
začne hotové peklo. Ten,
co držel chlapce, ho přiložil k trámu a probodl
ho mečem. Zatlačil tak
silně, že čepel pronikla hluboko do dřeva
a zůstala v něm trčet.
Nepovolila ani pod vahou dítěte, když
pustil rukojeť. Hoch zůstal připíchnutý k trámu, prudce se třásl a silně
krvácel. Otec Aba i děti zkameněli
hrůzou. „Jestli se pohneš, velebníčku,
autor: Romain
přišpedlím ti dětičky na všechny zdi,“
zařval vrah na faráře.
Druhý hrdina je římský lidový napravovatel křivd Benedikt Gui, který
se ujme případu ztraceného mladíka,
pracujícího pro Vatikán. Obě postavy
jsou na stopě podivných případů zmizení a únosů dětí, které zjevně nemají
nic společného. Ale s postupem času
se zjišťuje, že každé z těchto dětí bylo
nějak poznamenáno, jakoby Bohem
vyvoleno k neobvyklým schopnostem.
Jak je tedy patrno, jedná se skutečně
o plnohodnotný thriller,
který čtenáři nabídne
velkolepou podívanou
ze světa evropského
středověku. Autor píše
moderním jazykem, a
kromě samotného děje je
kniha i zajímavým průvodcem po reáliích tehdejšího života. Samotný
příběh má značné tempo,
čtenář je neustále konfrontován s novými zjištěními, které každou chvíli
mění směr případu. V tomto ohledu
kniha připomíná standard obdobných
příběhů, tedy slavný román „Šifra
mistra Leonarda“ od D. Browna. Jak
už je z výše uvedené ukázky patrno,
Sardou už tak ponurou atmosféru
Sardou
příběhu dokonale okořeňuje krvavou
brutalitou, které byla přece jen v tehdejším světě nedílnou součástí lidského života. Ale při všem tom tempu a
násilí dokáže děj příběhu udržet v rozumných hranicích uvěřitelnosti. Ani
jedna z postav není předimenzována
hrdinstvím, nikdo není prostě černý
nebo bílý. Tomu pomáhají především
ty ustavičné zvraty v ději, které Vás
neustále drží přikovaného ke stránkám knihy. Na druhou stranu jsem
ale v závěru knihy myslím cítil jistou
překombinovanost, nebo možná nelogičnost. Pád prokletého Megidského
konventu mi připadal takový nejasný.
Nakladatelství Knihovnice.cz
vydává novou knihu
Richarda Pachmana
Na obálce knihy je sice napsáno, že se
jedná o volné pokračování „A odpusť
nám naše viny“, čtenář, který nezná
tuto knihu, si ale nemusí dělat žádné
vrásky. Znalost či neznalost předešlé
knihy nijak neovlivní zážitek z četby
titulu „Zbav nás od zlého“.
Kniha určitě uspokojí jak čtenáře znalé
jeho předešlého díla, ale i kohokoliv
jiného, který má rád kvalitně napsané
thrillery či historické detektivky.
Překlad byl
Navrátilové.
opět
prací
Danuše
BoboKing
objednávejte na:
[email protected]
[email protected]
klíček ke knihám
www.knihovnice.cz/klicek
číslo 17, leden 2010
recenze
Mizerná karma
autor: David
Pravděpodobně jsme nejateističtější
národ v Evropské unii, přesto většina z nás asi má potuchu o tom, kdo
je to Buddha, co reinkarnace, posmrtný život, dobrá karma, špatná
karma atd. A pokud ne, tak se raději
připravte na podobný osud jako měla
hrdinka románu „Mizerná karma“
(orig. Mieses Karma, 2007). Autorem
tohoto humoristického románu je německý spisovatel David Safier (*1966),
který je v rodném Německu známý
především jako úspěšný scénárista
televizních sitcomů, jako např. slavný
„Berlin, Berlin“.
Když jsem se do knihy začetl, připadalo mi neobvyklé, že autor-muž píše
příběh z pohledu ženy. Ale celkem se
mu to podařilo trefit. Hlavní hrdinkou
je totiž Kim Langová, veleúspěšná a
slavná televizní komentátorka, která
ví, co je to cesta za kariérou (mrtvol
prostě nepočítaně). Cesta za úspěchem se samozřejmě odráží v jejím
rodinném životě, který vypadá, že
co nevidět skončí. Manžel i dcera
se nějak stále nedokážou vměstnat
do jejího diáře. Do děje vstupujeme
v době, kdy se nemůže zúčastnit narozeninové oslavy své dcerky, protože
jde přebírat prestižní TV cenu. Ale
celá show dopadne katastrofálně, pro
ni ostudně. A k tomu sovětští mužíci
7
před lety vypustili vesmírnou stanici, která měla teď shořet pádem do
atmosféry. Ale chybička se vloudila, a
umyvadlo z družice spadne ubrečené
milé Kim na hlavu. A tak jí začíná kolotoč reinkarnací. A cesta od mraven-
člověka vyburcovat k heroickým výkonům více, než ženská mateřská
láska. Kim proběhne před očima klasicky celý život a najednou zjistí, že
dcera a manžel pro ni jsou více, než
si za života uvědomovala. Cesta sbí-
„Buddha,“ prohlásil tlustý mravenec, „Buddha
je jméno, pod jakým mě znáš určitě lépe.“
„Buddha není mravenec.“
„Objevím se v té formě, v jaké je znovuzrozena duše
člověka. Ty ses znovu narodila jako mravenec.“
ce k člověku je pěkně
dlouhá. Ale má na
cestu
výborného
průvodce, samotného Casanovu, který
díky svým choutkám
nemůže
posbírat
dobrou karmu, a už
snad ve stém životě
jako mravenec obšťastňuje mravenčí
královnu.
Proč si autor vybral
za hlavního hrdinu
ženu, je dané tím, že
jen máloco dokáže
rání dobré karmy je
utrpením. Právě na
tom je založena celá
vtipnost knihy. Žít
jako mravenec, to
je pro autora přímo
studnice
vtipných
nápadů. A co takhle
morče z výzkumného ústavu? Malá
kmitající
chlupatá
kulička, která musí
sakra myslet, aby
jako morče našlo nějakou dobrou karmu.
Safier
Autorův styl humoru není přímo hurónský, ale přesto nelze říci, že je
zcela obyčejný. Protože těžko považovat vtipkování mravenců za normální humor. Přiznám, že z počátku mi
připadal jeho druh humoru možná
trochu násilně vtipný, ale s postupem
času se kniha stávala zajímavější a
… lepší. Nemálo k tomu přispívají i
komentáře Casanovy pod čarou,
které se točí většinou jen „o tom“, ale
v mezích slušnosti.
Román „Mizerná karma“ je příjemný a vydařený humoristický román,
který padne do noty jak čtenářům, tak
čtenářkám. Vtipné zpracování nevtipných událostí. Tak by se dalo toto dílo
asi nejlépe charakterizovat.
Pro společnost Albatros vydalo
nakl. Plus v překladu Vlasty Jiranové.
BoboKing
[email protected]
klíček ke knihám
www.knihovnice.cz/klicek
číslo 17, leden 2010
vaše ohlasy
váš klíček
Ohlasy
čtenářů...
tentokrát k Sametové revoluci
Podělíme se s Vámi o dvě zajímavé reakce k tématu listopadového vydání Klíčku ke knihám. Oběma čtenářkám
děkujeme a pošleme knižní odměnu. Pokud máte také o malý knižní dárek zájem, napište nám něco k tématu
článku tohoto měsíce – závislost na literatuře.
Dobrý den,
Milá redakce klíčku.
ráda bych vám poděkovala za listopadový Klíček, za to, že se věnoval
tématu Sametové revoluce. Myslím,
že je dobré, aby se klíčová dění novodobých dějin stále připomínala,
když ve školách dojdou žáci sotva k 2.
světové...
Sametová revoluce – zítra, stejně jako
před 20 lety budu v práci. Zvláštní
náhoda? Určitě ne, prostě mi tak vyšla
služba! Pracovala jsem tehdy jako i
dnes u Dopravního podniku v metru
a na ten den si vzpomínám, jako by
to bylo včera! Se zděšením se zavíraly stanice metra před „rebelujícími“
studenty! Nikdo ze zaměstnanců netušil, k čemu vlastně došlo. Jenom
přišel příkaz uzavřít klíčové stanice a
vlaky těmito stanicemi projížděly, aby
snad „záškodník“ nemohl nastoupit do
vlaku, vezoucího počestné lidi ze zaměstnání. Vcelku na tu dobu normální situace… Před 17.11.89 se co chvíli
stanice zavíraly pro podobné důvody.
Další dny přinesly změny. Neúnavní
studenti polepovali letáky, co se dalo,
a ani stanicím metra se to nevyhnulo.
Od nadřízených (a vězte, že ještě dnes
pracují na týž místech) přicházely
příkazy: všechno strhat! Obzvláště
se zaměřit na leták „Jakeše do koše!“
Například: do stanice přijede vlak,
nepouštět ze stanice dřív, než strháte všechny letáky! Myslím, že nikdo
ze staničního personálu tyto příkazy
neplnil. Psali jsme na cedule stanice
Má povaha zapříčiňuje to, že jsem
taková bojovnice za lidská práva, dělá
mi prostě zle jakákoliv nespravedlnost, které bylo v dobách normalizace
dost a dost. Takže jsem se zapojovala
do opisování samizdatů, podepisování
prohlášení, psaní dopisů presidentovi,
novinářům...vůbec jsem to nepovažovala za nějakou statečnost. Nechyběla
jsem samozřejmě na žádné demonstraci v Olomouci v 89. Co mne ovšem v
listopadu 89 nejvíce zasáhlo, byl DAR
od spolupracovnice, která mi přinesla
orchidej se slovy: Chtěla jsem vám Ivo
poděkovat za to, že jste se nikdy nebála
vyjádřit svůj názor nahlas...
Tak to bylo jen takové malé podělení
se s mým nejsilnějším zážitkem z 89.
Iva R.
8
metra po novu, stanice Gottwaldova
byla hned Vyšehrad, Mládežnická se
přes noc změnila na Pankrác atp….
Všichni hned nosili trikolóry a ve
svém volnu jsme chodili na Václavské
náměstí podporovat Sametovou revoluci. Pamatuji si, že mrzlo a občas poletoval sníh. Asi to nikomu nevadilo,
zkřehlýma rukama jsme zvonili klíči a
poslouchali projevy p. Havla, Dubčeka
a jiných. Bylo to fajn. V den generální stávky jsme byli v práci i přes to,
že jsme měli mít třeba volno. Když se
stanice zavíraly z důvodů generální
stávky, lidé se usmívali.
Máte nějaký nápad na to, o čem byste si
v našem časopise rádi přečetli? Chcete
nám sdělit, že jsme úplně vedle nebo
snad máte v úmyslu utrousit několik
pochvalných slov? Napište nám a podělte se s námi o své názory, budou-li
zajímavé, otiskneme je v příštím čísle.
Na sdílné čtenáře stále čekají zajímavé
knižní odměny.
Adresa pro Vaše e-maily je :
[email protected]
Redakce
Knihovnice.cz
eZin Klíček ke knihám
Vydavatel:
Radek Červený – Knihovnice.cz
Letňanská 330/15, 190 00 Praha 9
IČ: 69509361
www.knihovnice.cz
[email protected]
Sazba a grafické zpracování:
www.omicrone.net
Zítra věnuji v práci tichou vzpomínku
na listopad před 20 lety.
Šéfredaktor:
Děkuji svým kolegům, kteří toto dění
před 20 lety podporovali a vy, kteří ne,
– styďte se!
Internetové stránky:
Lucie V.
Alžběta Červená
www.knihovnice.cz/klicek/
ISSN 1803-4446
Na adrese www.knihovnice.cz/klicek/ najdete
všechna předcházející čísla a přihlášení k odběru.
Pokud máte zájem o inzerci v tomto časopise, dozvíte se všechny informace na následující stránce:
www.knihovnice.cz/reklama/#reklama-klicek
klíček ke knihám
www.knihovnice.cz/klicek
číslo 17, leden 2010

Podobné dokumenty

časopis Párek - Knihovna města Ostravy

časopis Párek - Knihovna města Ostravy jedná o pozitivní změnu. Děj románu nás zavede na jihofrancouzskou Riviéru, do proslulé města Cannes, kde se každoročně odehrává jeden z nejokázalejších filmových festivalů. Je to svět ovládaný pen...

Více

únor 2010 - Knihovnice.cz

únor 2010 - Knihovnice.cz v němž nás smysluplné a věrohodné postavy poučí o světě kolem nás.“

Více

BP - Marketingová komunikace na knižním trhu

BP - Marketingová komunikace na knižním trhu marketingovou komunikaci, používaný v oblasti knih se zaměřením na sci-fi a fantasy žánr. Vysvětlím vám několik základních pojmů jako je marketing, s tím související marketingový mix a komunikace, ...

Více

zima 2010 - Knihovnice.cz

zima 2010 - Knihovnice.cz Každá postava je zde důležitá, každé se věnuje stejné množství prostoru. Díky tomu je kniha napsaná netypickým stylem, kdy děj je rozdělen do mnoha kapitol, ve kterých je příběh vyprávěn z pohledu ...

Více

Klíček ke knihám

Klíček ke knihám líhne se z  něj v  podstatě nový text. Takže ten. Taky jsem chtěl nabídnout někomu z tuzemských či zahraničních kolegů napsat knihu, kde by 2-4 pisatelé pojednali společné téma, každý po svém. Čili...

Více