zpravodaj železáren štěpánov zpravodaj železáren štěpánov

Transkript

zpravodaj železáren štěpánov zpravodaj železáren štěpánov
ROZPLÉTÁNÍ FOTBALOVÝCH KLIČEK…
Informace od Miloše Havelky
Štěpánovem se rozběhly fámy, že
vedení obce přestalo podporovat
zdejší fotbalisty. Abychom si to ujasnili, dali jsme slovo muži nejpovolanějšímu. Na rozhovor k ujasnění
současné situace v majetko-právních vztazích fotbalových hřišť ve
Štěpánově a k nástinu činnosti fotbalového oddílu jsme pozvali prezidenta TJ Spartak Štěpánov pana
Miloše Havelku. Z jeho přehledné
zprávy uvádíme následující:
I. Problém s pozemky: V lednu
2004 vstoupily Železárny Štěpánov
jako hlavní sponzor do SK Spartak.
Byl zvolen nový výbor, provedeno
finanční a hmotné zajištění činnosti
Spartaku a zahájeno jednání na OÚ
Štěpánov ohledně vlastnictví travnatého hřiště a případného sponzorování činnosti Spartaku. Výbor
SK podal žádost na pozemkový
fond o přiznání vlastnictví pozemků pod zbudovaným travnatým
hřištěm. Totéž udělal obecní úřad,
jenž zastává stanovisko, že o případném sponzorování bude jednat
pouze tehdy, pokud SK Spartak
stáhne svoji žádost o vlastnictví
pozemků pod travnatým hřištěm.
Spartak tedy v dalším kroku nabídl
výměnu svého písčitého hřiště za
travnaté, aby odboural námitku, že
školní mládež nebude mít kde sportovat. Na to však OÚ nepřistoupil
a nadále tvrdí, že hřiště je součástí
školy a že pod ním vedené sítě jsou
vlastnictvím obce. Sportovci zas
namítli, že původní školní hřiště
mělo rozměry cca 20 x 40 metrů a
jeho rozšíření na rozměry asi 60 x
100 m a nedávné zatravnění bylo
provedeno členy SK a na náklady
Spartaku. A že přístup k sítím se dá
ošetřit smlouvou. V tomhle stavu
řeší žádost o vlastnictví pozemků
ústřední orgány pozemkového fondu v Praze.
II. Ekonomické zajištění: Náklady
na provoz, údržbu a investice SK
Spartak Štěpánov kryjí v plné míře
Železárny Štěpánov. Tím zmizeli
drobní sponzoři s výjimkou Penzionu Hodůnka a Ing. Kunčíka. Železárny zakoupily kompletní vybave-
ní pro všechna čtyři družstva – A.
tým a B tým mužů, dorost, žáci.
Kryjí v plné míře údržbu travnatého hřiště (hnojení, stříkání, sečení,
pískování a kypření) a zrovna tak
náklady spojené s údržbou okolních parcel. Železárny se podílely
i na vybudování vodní přípojky na
zalévání travnatého hřiště. Ta byla
vybudována za pomoci OÚ z bývalého vodovodního řádu.
III. Stav písčitého hřiště: Do konce
června 2005 proběhne jeho kolaudace. Byl proveden zápis na katastrálním úřadě o vlastnictví a vynětí
ze zemědělského a půdního fondu.
Za vynětí z tohoto ZPF zaplatí SK
Spartak cca 90 000 korun. Z toho
40 % půjde na účet obce. Žádost o
prominutí 40 % nákladů byla zamítnuta, což obecní úřad zdůvodnil
nestažením žádosti o vlastnictví
travnatého hřiště, přestože úhrada
nákladů na vynětí ze zemědělského
a půdního fondu byla v dřívějším
období obcí přislíbena!
IV. Výstavba kabin: Železárny přislíbily vybudování nových sportovních kabin, ale pouze na pozemku
SK Spartak. Proto požádal SK o
dohodu obecní úřad, aby na něj
převedla pozemky před hřištěm.
OÚ kupodivu argumentoval tím, že
tyto pozemky jsou vlastnictvím státu, ne obce, že o nich tedy nemůže
rozhodovat a že i v této části jsou
vedeny podzemní sítě! SK Spartak
k tomu podotýká, že tyto pozemky
jsou součástí žádosti o vlastnictví
pozemků pod travnatým hřištěm a
pokud by došlo k dohodě, nemuselo by se čekat na rozhodnutí ústředních orgánů. Protože v areálu travnatého hřiště není žádný pozemek
v držení SK, není v současné době
výstavba nových kabin možná!
V. Kulturní činnost SK Spartak:
Sportovní i kulturní vyžití mladých
probíhá ve fotbalových oddílech,
jejichž činnost probíhá prakticky
po celý rok. Pořádáním fotbalových utkání je veřejnost zainteresována do dění v obci. Fotbal je ve
Štěpánově prakticky jedinou pravidelnou kulturou po celé jaro a pod-
zim. Sportovci pravidelně pořádají
diskotéky, hody a od letošního roku
i ples ve spolupráci s Železárnami.
VI. Sponzoři: Železárny jsou generálním sponzorem sportovního klubu. Z drobných zůstávají Penzion
Hodůnka a Ing. Kunčík.
VII. Poplatky: Za kulturní činnost
provozovanou v obci platí sportovci
poplatky obecnímu úřadu za pronajmutí sálu. V poslední době činily
tyto poplatky za dvě hodové zábavy 5 800.-, za diskotéku 1 700.- a
za ples 4 800.- Kč. Celkem tedy
12 300 korun! K tomu prezident
M. Havelka s nepatrnou nadsázkou
dodává: „Obecní úřad nesponzoruje SK Spartak, ale naopak Spartak
sponzoruje obecní úřad…“
VIII. Poděkování: Především Železárnám Štěpánov v čele s ing. Matouškem za vstřícný přístup k řešení
vzájemných problémů a za sponzorování činnosti, dále ředitelce školy
Mgr. Romanové za vstřícnou spolupráci v rámci uvolnění tělocvičny
pro naše fotbalové oddíly, Penzionu Hodůnka a všem dobrovolným
pracovníkům SK Spartak (členům
výboru, funkcionářům, trenérům,
vedoucím družstev a všem, kteří se
podílejí na údržbě hřiště) za jejich
činnost.
Redakční dovětek: Ještě ze své
aktivní činnosti si pamatuji, že obec
bez ohledu na režim podporovala
pravidelně činnost fotbalových oddílů např. i tím, že promíjela poplatky za pronajmutí sálu. Jednak byla
ráda, že vůbec nějaká kultura u nás
probíhala a dále byla účast fotbalistů v oficiálních soutěžích tou nejlepší reklamou pro obec. Dědiny a
městečka bez fotbalistů jako by v
očích sportovně založených občanů
skoro neexistovaly… Je zarážející,
že Obecní úřad ve Štěpánově tento postoj změnil právě v době, kdy
do hry poprvé v novodobé historii
vstoupil větší sponzor, jenž mohl
zavelet k útoku do vyšších soutěží.
Že by si to štěpánovští radní a zastupitelé nepřáli?
zpracoval –HJ-
FOTBALOVÉ JARO
ní přebor. Po podzimu je pořadí
na špičce: Křoví 31, Rovečné 26,
Jimramov 21,… 7. SK Spartak
Štěpánov s 18 body a skóre 26:21.
Nejlepšími střelci jsou zatím Ivo Jílek 7, Jiří Lukášek 5, Miloš Vrzal 4
a Radek Nečesánek 3 góly. Trenér
M.Císař, asistent L.Polák, vedoucí
mužstva J.Matoušek.
Muži „B“ vedou IV. třídu s 24 body
při skóre 29:12. Další pořadí: 2.
Věchnov 23, 3. Křoví B 18 bodů.
Nejlepší střelci: David Štarha 5,
František Humpolíček 4, Roman
Hrubeš 3, Tomáš Brázda 3 a Pavel
Rössler 3 góly. Trenér O.Vávra, ,
vedoucí mužstva P.Řehůřek.
Okresní přebor dorostu po podzimu: 1. Bohdalov 39, 2. Dolní Rožínka 37, 3. Křižanov 33, 4. Spartak
Štěpánov 31 (69:13). Trenér J.Sedlák, asistent T.Vrzal, vedoucí mužstva V. Macinský.
Okresní přebor žáků po podzimu:
1. Bystřice n. P. 30, 2. Moravec 25,
3. Bobrová 21, 11. Štěpánov 0 (2:66),
12. Křoví 0 (2:72). Trenér M.Vrzal,
vedoucí mužstva V. Skokan.
Dne 27. března 2005 startují pravidelné fotbalové soutěže a do hry
zasáhnou i naše oddíly. Věříme, že
se jim bude herně i výsledkově dařit a o jejich výsledcích vás budeme
souhrnně informovat. Ohlédněme
se stručně za podzimem, připomeňme si nejlepší střelce a především
startovní pozici, z jakých štěpánovská družstva do druhé půlky sezóny
nastupují.
Muži „A“ hrají II. třídu, tedy okres-
ODPICH
BASKETBALOVÉ DRAMA
AŽ DO KONCE
BŘEZEN
1
ŠTĚPÁNOV – BYSTŘICE
114 : 114
Dne 1. února 2005 proběhlo další z
dramatických utkání mezi košíkáři
Štěpánova a Bystřice. Hosté se prezentovali podobnou hrou jako v minulých zápasech. Těží z vyrovnanosti všech hráčů, perfektní střelby
z dálky, výborné souhry a tvrdé hry
pod koši. Výborná střelby Kučery,
Sinkule s těžko zastavitelnými průniky, trojky Krošláka a Svobodovo
výtečné doskakování byly příčinou,
že Bystřice téměř celé utkání vedla,
nejvíce o 12 bodů.
Domácí o poznání menší techniku
nahrazovali tradiční bojovností, Beneš se rval pod koši, Pučálka deptal
soupeře neustálými úniky do rozvrácené obrany a Jurman buď tvořil hru finálními přihrávkami, nebo
pomáhal pod koši. Čtvrtým hráčem
byl do svého zranění Vrzal, který
hrál pod košem, střídající Buček
pak přešel na rozehrávku, odkud se
stáhl Jurman. Ještě školáka Bučka
je třeba pochválit, že dokázal i v
těžkých pozicích udržet míč.
Bystřičtí kontrolovali zápas a poprvé dali domácím stovku. V tu dobu
už byl rozdíl ve skóre pouhých šest
bodů a Štěpánovští vyrukovali s
tradičně drtivým závěrem. Letos
už takhle otočili všechna zdánlivě
ztracená utkání a pokaždé zvítězili.
Tentokrát to vypadalo, že na zvrat
nebude dost času, konec zápasu se
blížil. Už v téměř beznadějné situaci začal Jurman střílet z dálky s
nevídanou stoprocentní úspěšností!
I ostatní neutuchající bojovností
otočili skóre na 114:110. Uspokojení v posledních vteřinách vedlo k
vyrovnání Bystřických, které však
bylo zasloužené. Toho večera si nikdo prohrát nezasloužil!
Utkání však napovědělo, že končí
období, kdy hosté ztrácejí dobře rozehrané zápasy a že se stále lepším
kádrem musejí zákonitě přijít vítězství. Škoda, že řada talentovaných
hráčů Štěpánova místo pod koši vyklízí, takže prapor drží především
trojice zkušených borců…
Střelci Štěpánova: Hynek Jurman
40, Pavel Beneš 38, Radek Pučálka
30, Jan Buček 4, Zbyněk Vrzal 2.
Střelci Bystřice: Michal Kučera 30,
Pavel Sinkule 29, Tomáš Krošlák
28, Martin Svoboda 27.
-RN-
Vydává: Vedení Železáren Štěpánov, 592 63 Štěpánov n. Svr. 511. Kontakt: tel.: 566 560 240, e-mail: [email protected]. Odpovědný redaktor: Ing. Hynek Jurman. Registrováno MK ČR E 15725. Tiskne UNIPRESS Žďár n.
Sáz. Náklad: 500 ks. Cena 4.- Kč, pro zaměstnance Železáren Štěpánov a občany Štěpánova zdarma.
2005
ZPRAVODAJ ŽELEZÁREN ŠTĚPÁNOV
připravovat na převzetí slévárny ve
Štěpánově.
S jakým pocitem jste přebíral
rodinný podnik Železárny
Štěpánov?
Privatizace slévárny ve Štěpánově značně vyzkoušela schopnosti restituentů (Jan a JUDr. Milan
Matouškovi), kteří od prvních dnů
po revoluci usilovali o navrácení
majetku. Vedení tehdejšího MEZu
Štěpánov bylo samozřejmě proti
a mělo oporu ve vedení podniku
v Brně. Značně proto podhodnotili
náš restituční nárok a navrhovali odškodnění akciemi restitučního
investičního fondu. S tím jsme samozřejmě nesouhlasili a zajistili
jsme si soudního znalce, který
ohodnotil náš restituční nárok jako
zhruba pětinásobný. Došlo ke sporu
a bylo nutné udělat třetí, nezávislý
odhad, který pak potvrdil výši našeho odhadu. Zpracovali jsme svůj
KONEČNĚ ODPICH
NAŠE PRÁCE MÁ SMYSL
Tak už je to tady! Po několika letech zvažování a příprav máme konečně odpich. Tedy konkrétně také Odpich. Tento název jsme totiž dali
našemu čtvrtletníku, zpravodaji Železáren Štěpánov. Železářská tradice
vzkvétá v našem krásném údolí řeky Svratky už minimálně osmé století
a vůbec nevadí, že už více než sto let zde není v provozu vysoká pec, že
už se dávno nezpracovávají žádné suroviny z blízkého okolí, že se původní železářství proměnilo na „pouhé“ slévárenství.
ROZHOVOR S ING. DANEM MATOUŠKEM
Důležité je, že i dnešní provoz dává lidem z širokého okolí práci
a že se zde vyrábějí kvalitní výrobky, o něž je zájem i za hranicemi naší
vlasti. Právě tuto přítomnost hmatatelně doloženou modernizací železáren v posledních letech chceme přiblížit čtenářům v našem zpravodaji.
A samozřejmě i minulost, která byla díky štěpánovským železářům, slévačům, horníkům a dalším zaměstnancům v mnoha směrech přímo slavná. Všechny tyto stránky z minulosti i přítomnosti Železáren Štěpánov
chceme připomínat v Odpichu.
Obec Štěpánov byla vždycky s železárnami spojena lidmi i osudem.
Když vzkvétal podnik, přibývalo i obyvatel v městečku. V opačném případě tomu bylo naopak. Všechny dobové mapy i průvodci a jiné tiskoviny
připomínají v souvislosti se Štěpánovem na prvním místě železárny. Vydavatelé pohlednic se tu a tam zaměřili na některou část štěpánovského
okolí, nejvíce na Vysokou skálu, ale úplně nejčastěji vydávali buď pohled
na farní kostel s kouskem náměstí, nebo záběr vysoké pece a železáren.
I náš časopis chce navázat na tuhle provázanost, chceme informoval nejen zaměstnance železáren, ale všechny občany Štěpánova nad Svratkou,
chceme jim poskytnout zajímavé informace o současném životě v obci,
o službách, provozních dobách podniků, prodejen, ordinací, o jízdních
řádech apod., ale chceme připomínat i zajímavé příspěvky z minulosti
naší obce, připomenout zajímavé osobnosti a ukázky z jejich děl, chceme
občas čtenářům poskytnout i čtení zaměřené řekněme „nadregionálně“
a chceme vám všem také poskytovat prostor pro vaše názory, náměty,
příspěvky, inzeráty i reklamu. S jakýmkoliv nápadem se můžete obracet
na vedoucího redaktora či přímo na vedení železáren.
Pro výrobu odlitku musíte připravit dvě věci. Formu a roztavený kov.
Ten se dostane z pece, u nás konkrétně z kuplovny, úkonem zvaným odpich. Ať tedy ve Štěpánově nikdy trvale nevyhasnou pece, ať máme stále
odpich. Ať má správný odpich i náš časopis, ať máme všichni v našich
životech štěstí, zdraví a dobrý odpich!
Hynek Jurman
Kde jste pracoval před rokem
1993?
Po absolvování strojní fakulty
v roce 1988 jsem nastoupil do První
brněnské strojírny jako projektant
tepelných zařízení. V těžkopádném státním podniku jsem po třech
letech neviděl žádnou budoucnost
a v roce 1991 jsem nastoupil do
Casina Brno, kde jsem z místa
řadového krupiéra postoupil do
kontrolních funkcí a tam dohlížel
na průběh hry a řešil vzniklé spory.
V tomto zaměstnání jsem se naučil
jednat s různými typy lidí, poznal
jsem mentalitu zahraničních hostů
a značně jsem se zdokonalil v jazykových znalostech. Toto zaměstnání mi rovněž umožnilo v klidu se
vlastní privatizační projekt, který
byl později vládou schválen.
Cítíte se pokračovatelem rodinné tradice?
Ano a ve vší zodpovědnosti
k tomu přistupuji. Nejlepším důkazem jsou celkové investice, které
za dobu našeho působení dosáhli
asi 90 milionů korun. Z toho šlo
60 milionů na ekologické investice a zbytek na zlepšení pracovního
prostředí a ulehčení výroby. Každý, kdo zná zdejší podnik, si může
jednoduše zhodnotit, co investoval
stát pod vedením KSČ od roku
1948 a co jsme investovali my za
těch zhruba 12 let provozu. Podnik
jsme přebírali v roce 1993 s vědomím, že když jsme jej dokázali
po velmi těžkém boji získat, tak
už jej musíme rozběhnout a zdokonalit. Slévárna se nenacházela
v dobré situaci, zakázek mnoho
nebylo, a tak byl naším stěžejním
úkolem přivést do Štěpánova nové
zákazníky. V této fázi už restituenti
neměli dostatek sil k vedení podniku, a proto vybrali jako ředitele
ing. Bauera, který zde v minulosti
pracoval a měl se zdejší slévárnou
značné zkušenosti. Sám jsem zde
vykonával v té době funkci jeho
zástupce a vedoucího obchodu.
Ing. Bauer měl zásadní vliv na
převzetí slévárny. Bez využití jeho
schopností a kontaktů si nedovedu
představit, jak by náš začátek ve
Štěpánově probíhal.
pokračování na straně dvě
NAŠE PRÁCE MÁ SMYSL
ROZHOVOR S ING. DANEM MATOUŠKEM
pokračování ze strany 1
Co zajímavého byste nám řekl o
svých předcích ve vedení firmy?
Můj dědeček Jan Matoušek koupil
zdejší slévárnu v roce 1939 těsně
před bankrotem. Pozvedl zde opět
výrobu kamen, zajistil trhy pro
zdejší výrobky a měl zde např. i rotační drtič strusky, místní vynález.
Kamna ze Štěpánova získala postupně světovou proslulost. Zdejší
produkce se snad vyvážela snad
do všech zemí v Evropě i do USA.
V době největšího rozkvětu zdejšího podniku přišlo znárodnění,
utlumení výroby kamen a náročná
slévárenská výroba byla nahrazena
jednoduššími odlitky pro koncern
MEZ. Můj otec a strýc se značně
podíleli na převzetí slévárny, ale na
dalším provozu se již nepodíleli,
ale vždy se velmi intenzivně zajímali o chod slévárny. Strýc Milan
zemřel v roce 1993 a můj otec Jan
v roce 1995.
Občané Štěpánova upozorňují
na negativní dopad železáren na
životní prostředí. Co k tomu můžete říct?
Splňujeme všechny limity dané
správními orgány a ty jsou v mnoha případech přísnější, než je běžné v zemích EU. Přesto do ekologie investujeme značné prostředky
(viz tabulka na jiném místě – pozn.
HJ). Jsme si vědomi toho, že přestože splňujeme všechny dané limity, je zde znatelný dopad našeho
těžkého provozu na zdejší prostředí. Ale jinak to nejde. Kravín
zapáchá, slévárna kouří! Snažíme
se proto podílet na rozvoji obce,
spolufinancovali jsme z větší části
přívod plynu do obce, dále opravu
kostela a fary, sponzorujeme školu
i školku a od loňského roku jsme
hlavními sponzory zdejšího fotbalového klubu. Chceme také zlepšit
informovanost mezi podnikatelskou sférou a občany. Je mnoho
problémů, které vznikají jen díky
nedostatku informací mezi podnikateli a občany (právě náš časopis
se v tomhle bude snažit o nápravu
– pozn. HJ).
Jakého úspěchu si ceníte nejvíc?
Pro mě je největším úspěchem
postavení na trhu, jaké zdejší slévárna má. Největším důkazem je
naše účast na největším strojírenském veletrhu na světě, který se
koná každoročně v Hannoveru. Již
čtyři roky tam vystavujeme a vidíme tam spoustu strojních zařízení
(motorů, převodovek, čerpadel,
apod.) od světoznámých výrobců,
jejichž součástí je i náš odlitek se
značkou ST. To je pro mě ten nejkrásnější pocit, protože značí, že
naše práce má smysl. Za zdejším
úspěchem se skrývá tým lidí, který
se podílí na řízení firmy, ale taktéž všichni lidé, kteří zde pracují.
I třeba jejich ochota jít do práce
i v sobotu, případně i v neděli,
když je to zapotřebí.
Jak vidíte budoucnost podniku,
o co se budete nejvíce snažit?
Budoucnost podniku je spojena
pouze s dalšími investicemi, rozvojem výroby. Chceme jít cestou
náročných ručních malosériových
odlitků, které bude problém zadávat v Asii. Strojní výrobu omezujeme a bude nahrazena ruční. Chceme ještě více rozvinout síť našich
zákazníků. Již nyní vyvážíme do
Německa, Rakouska, Anglie, Španělska, Itálie, Švédska, Polska.
Termín realizace Cena
(v tis K)
11/2004
500
11 / 2004
4 000
7 – 8 / 2004
3 500
2 / 2004
800
12 / 2004
560
Rekonstrukce svtlík
(zateplení + dálkové otevírání)
Rekonstrukce elektro – brusírna, pískovna
4 / 2004
550
4 / 2004
500
Máecí vana
(výmna stávající vany na máírn)
7 / 2004
350
Investice do ekologie
Investice do technologií
CELKEM:
1 300
9 460
10 760,-- tis. K
…………. 2 500 000,………….. 300 000,………….. 500 000,3 300 000,-
1997
I.etapa plynofikace závodu
Odprášení kupolových pecí
Rekonstrukce odlučovačů prachu
Zakoupení nového tryskače s nižší prašností
1998
II.etapa plynofikace závodu
Zakoupení nového látkového odlučovače
Zakoupení nového mísiče na jadernu
Zrušení mycí rampy a lapolu
1999
Přestavba staré kotelny
Zrušení staré skládky formovacích směsí
Zakoupení staré obecní skládky
…………. 5 000 000,…………. 8 000 000,…………… 900 000,…………… 500 000,14 400 000,……………. 6 000 000,…………….. 300 000,…………….. 900 000,…………….. 100 000,7 300 000,…………….. 1 500 000,……………… 1000 000,………………. 100 000,2 600 000,-
2000
Demolice staré šanghaje, sanace a výstavba nové haly … 6 500 000,Sanace staré obecní skládky
…………….. 200 000,Nakoupení nové filtrace pro slévárnu
……………. 2 000 000,Analýza znečištění areálu závodu
…………… 500 000,9 200 000,2001
Rekonstrukce odprášení
…………. 500 000,Výstavba nových kupolových pecí
………… 3 500 000,Rekonstrukce a sanace staré trafostanice
………… 3 000 000,Nová filtrace pro slévárnu
………… 300 000,Rekonstrukce lakovny
………
1 500 000,8 800 000,2002
Zavedení furanových formovacích směsí a filtrace ………. 16 000 000,Sanace podlahy slévárny
……….
1 100 000,Rekonstrukce kompresoroven
……….
2 000 000,19 100 000,2003
Stavba rotační plynové pece
Rozvody stlačeného vzduchu –sanace
……….… 5 000 000,………….. 1 200 000,6 200 000,-
Investice většího charakteru celkem
………………… 70 900 000,-
Dále v tomto období proběhly drobnější investice(stavební opravy,nová
zařízení,VZV a další investice) ……………………cca 15 000 000,Celkový souhrn investic za období 1996 – 2003 včetně…86 000 000,-
USKUTEČNĚNÉ ZA ROK 2004
Nový filtr prachu –tryska
(náhrada starého hlad.odluovae)
Nový tryska
(možno tryskat odlitky do velikosti 2,5m)
Jeábová dráhy + jeáby slévárna
(pružn uložená dráha + rad.ovl.jeáb)
Vzduchotechnika slévárna
(rekuperace vzduchu na licích polích)
VZV STILL - brusírna
1996
Zajištění přívodu plynového přivaděče
Zrušení starého trafa a rekultivace
Zavedení třídění odpadů ve firmě
(ptal se Hynek Jurman)
INVESTIČNÍ AKCE
Popis investiního zámru
Přehled větších investicí ve firmě
U SRAŽENÉ VODY
Když šlapu na kole do Žďáru,
jen výjimečně se pouštím po hlavní silnici. Raději to vezmu přes
Zubří, ale vůbec nejraději jezdím v
posledních letech přes Lísek, Koníkov, Kadov a pak z Fryšavy na
Cikháj kolem Sražené vody. Kdysi
tu cikhájský mlynář překopal kus
lesa a svedl vodu ze Svratky do
koryta Sázavy, aby si nadlepšil poměry na svém mlýně. Morava tak
byla okradena o vodu!
I dnes je zde pozoruhodné dílo.
Stavidlem se dá pramen pustit buď
do jedné, či do druhé řeky. Kdykoliv sem přijedu, vždycky míří
do Sázavy. A kdykoliv tu zastavím, zahořím pro spravedlnost a
pokaždé tok přesměruji do rodné
Svratky.
„Jurman je zas u stavidla,“
slyším zdánlivý postesk dnešního
mlynáře či chalupáře. Ať si nadává, já sednu na kolo a jsem rychlejší než ta voda. Než mu vyschne
náhon, budu za Světnovem. A voda
se už žene Svratkou a brzy nadlepší
vodní poměry ve Štěpánově. Snad
nezpůsobí novou povodeň…
Naposledy jsem zjistil, že zvednutím stavidla do Svratky nejen
změním tok pramene, ale když
hned nezarazím sázavské stavidlo,
tak ještě steče hodně té ukradené
vody zpět, protože voda do kopce
bez tlaku neteče a ten mlynář tehdy
neprovedl výkop příliš hluboký.
A tak rovnám dluhy a tím rychleji pak musím šlapat.
Hynek Jurman
ŠTĚPÁNOVŠTÍ POTOMCI V TICHOMOŘÍ
Na ČT 2 vysílají od počátku roku
dokument Jiřího Tesaře „Příběhy
z jižních moří“. Jeden ze závěrečných dílů pod názvem „Telefonní
seznam“ přinese koncem března i
tváře potomků štěpánovských občanů na Tahiti, především Karla
Veselského, vnuka někdejších vystěhovalců. Jak se jeho předkové
do Tichomoří dostali?
Podle zápisu v obecní kronice
odjely 10. června 1924 rodiny slévačů Františka Ostrejže a Karla Veselského do Francie, kde již otcové
nějaký čas pracovali. Tamtéž, do
Donai u Paříže, se rozjela 2. července ještě rodina Františka Čuhla.
Našli tam zaměstnání při uhelných
dolech. Zhruba po roce se rodiny
vrátily do Štěpánova, ale Veselští sehnali vystěhovalecké pasy a
odjeli z rodiště přes Marseille na
Tahiti, kam dorazili v roce 1926.
Je pravděpodobné, že se Veselští
vydali přes oceán v souvislosti
s aktivitami Miloše Řivnáče (1893
– 1941), jenž nabízel Čechoslovákům práci a půdu v údolí Papenoo na Tahiti už od roku 1923.
Ministerstvo zahraničí vyslalo
na posouzení diplomata Hajného, jenž projekt nedoporučoval,
ale přesto sehnal Řivnáč několik
rodin, které odjely v roce 1925
z Marseille přes Panamu na Tahiti. Stejný kurz pak nabral i Karel
Veselský (narozen 1889) s ženou
Vincencií a synem Karlem.
Tahiti s hlavním městem Papeete
i se sousedními ostrovy byly pro
středoevropany zemí exotickou.
Prvně byly osídleny ostrovy Raiatea a Tahá. Francouzi převzali ostrov Tahiti v roce 1880 od posledního krále. Na ostrově Bora Bora
lze najít zajímavou krčmu „Krvavá
Mary“. Zdejší černé perly se objevovaly na špercích maharadžů a
královen, jedna nechybí ani na koruně Rudolfa II. Prý nejpřitažlivější ženy na světě zde pro Evropany
objevil Paul Gauguin, jenž tu přistál v roce 1891. Pobýval na Tahiti
a Markézách na ostrově Fatu-Iwa,
kde byl po své smrti (1903) pochován. Opodál je pochován i šansoniér a herec J.Brel (1929-1978).
Milan Rastislav Štefánik pobýval před 1. světovou válkou také na
Tahiti, vybudoval si tam observatoř
pro sledování Halleyovy komety,
prováděl astronomické a meteorologické výzkumy a připravil projekt klimatické mapy této zámořské francouzské kolonie. Nalezl
a do Paříže přivezl některá Gauguinova díla. Plánoval dokonce
založení slovenské kolonie. Chtěl
zakoupit několik neobydlených
ostrovů a přivést na ně slovenské
osadníky. Sešel se tu i se spisovatelem Janem Havlasou, jenž proslul snahou o vybudování českých
kolonií, především v Africe. Válka
tyto plány odložila, ale Štefánik se
chtěl po válce na Tahiti vrátit. Později o tom vydal knižní svědectví
jeho spolupracovník, cestovatel A.
V. Novák.
Řivnáčův projekt však brzy zkra-
choval, ale většina Čechů na ostrovech zůstala. A tak tam dodnes
najdete knihkupectví Klíma či antikvariát Rudy Duška. Čech „Papa“
Klíma si vzal Polynézanku a měl s
ní sedm dětí. S jednou dcerou se
oženil spisovatel a editor Vladimír Binar, jenž na Tahiti pobýval v
letech 1983 – 1985 a vydal o tom
knihu „Emigrantský snář“ (2003).
Koncem 20. let na Tahiti vznikly
dvě organizace, jedna proti Řivnáčovi, druhá pro něj. Šlo o Alianci Čechoslováků v Oceánii a o
Asociaci Čechoslováků v Oceánii. Samotný Řivnáč si později na
pobřeží zbudoval hotel „Řivnáč“
a až do smrti vzpomínal na vlast
a každý den si pouštěl Dvořákovu
Novosvětskou symfonii.
Veselští pracovali na kokosové
plantáži na ostrově Raiatea a až
si vydělali kapitál, tak zakoupili
pozemek na odlehlé části ostrova
Tahiti. Lidé v centru jejich jméno
dnes neznají. Nevede k nim silnice, dá se tam dostat jen člunem.
Jde o oblast „Tautira“, o níž píše
Stevenson v Ostrově pokladů. Ještě před válkou předpokládali ve
Štěpánově, že Veselští v Tichomoří
vymřeli, protože přestali psát. Ve
skutečnosti se rozrostli ve velkou
komunitu.
„Veselští se tam rozmnožují jako
králíci, bude jich tam pomalu více
než lidí ve Štěpánově,“ řekl mi s
nepatrnou nadsázkou režisér Jiří
Tesař. Na adresu údajně nepřekonatelné krásy Tahiťanek také pověděl svůj názor: „Tahiťanky jsou
hezké, když mají jednoho předka
Evropana, třeba dědu. Jinak ne,
mají velké zadky a brzy stárnou.“
Po stopách našich krajanů na Tahiti se vydal i můj přítel Vladimír
Ustohal ze Šlapanic.
Upoutaly jej tamější kopce, které se podobají těm ve Štěpánově.
„Jen místo řeky tam mají moře, jinak stejný charakter krajiny!“ tvrdí
docent Ustohal.
Člunem jej vezl na své pozem-
ky vnuk našich vystěhovalců, také
Karel Veselský. Cyklon kdysi rozmetal jejich usedlost a moře pak
vyplavilo cestovní pasy dědy a
babičky. Vladimír Ustohal stanul
u hrobů Karla, Vincencie i jejich
syna Karla a dalších členů rodiny.
Veselští zde mají vše potřebné k
životu, od vlastního přístavu až po
hřbitov. Protože už stávající Veselští na Tahiti česky neumí, přeložil
jim část mé knihy o dějinách Štěpánova a přibalil řadu pohlednic
naší obce, které si tahitští Veselští
moc přáli.
Docent Ustohal se osobně podílel na vytvoření Tesařova filmu,
jenž má 11 televizních pokračování. Sám napsal pozoruhodnou
knihu „Tahitská odysea“ (Sursum,
Tišnov 2004), v níž popisuje především osudy Františka Jeřábka z
Dolních Louček, jenž byl osobním
šoférem černohorského krále, pak
strávil přes 20 let na Tahiti a nakonec se vrátil do vlasti. Nedávno
Vl. Ustohal dokončil rukopis druhé
knihy o osadnících v Tichomoří a v
ní dojde i na krajany ze Štěpánova.
Za zmínku stojí i to, že Vladimír
Ustohal vždy rád jezdil do Štěpánova, byl např. i na II. sjezdu rodáků v roce 2000, a že i Jiří Tesař u
nás dvakrát natáčel pro své dokumenty v naší čtvrti Tahiti. Jeden by
měl být vysílán v Toulavé kameře.
A tím se dostáváme k původu jména této části obce.
Obecní kronika uvádí na s. 49, že
pole za Štěpánovem (parcela 481
a část 480) bylo „přenecháno po
částkách na stavbu malých domků,
jež budou tvořiti za městečkem novou kolonii. Na podzim roku 1926
již si tu postavili domky a do nich
se také usídlili František Tomášek
a Marie Danielová s rodinami.“
Jen o stránku dále přibližuje kronikář Jan Rossí cestu zdejších rodin
do Francie a na Tahiti. A na s. 51
chválí stavební ruch v roce 1927,
který „vytvořil za městečkem proti bystřické silnici již celou ulici“.
Většinou z nepálených cihel si zde
postavili skromné domky po pravé
straně od silnice slevač Fr. Ondráček, kancelářský oficiant Alois Jurman a slevač Petr Coural. Po levé
straně cementářský dělník Josef
Šavrňák, za loňským dvojdomkem
dělník Josef Kameník, slevač Julius Vázler, povozník Josef Ondráček a poštovní sluha Karel Ulrich.
A také se dozvídáme, že domek na
Balkáně č. 69 po Karlu Veselském
byl prodán slevači Františku Pavelkovi.
Protože nová kolonie neměla
jméno, snažili se hlavně její obyvatelé nějaké vymyslet. Stavba
probíhala zrovna v době, kdy se
Veselští poprvé ohlásili dopisem
z Tahiti, a tak nějaký koumák okamžitě překřtil ulici na Tahiti. Tento
název se poprvé objevuje v obecní
kronice v roce 1928, kdy kronikář
zanesl na s. 60 v tehdejším pravopise tohle: „Při skupině domků Za
městečkem, již ponejvíce zovou
„na Tahitech“, zbudovali další dva
František Nepejchal č. 81 a Cyril
Vázler č. 85.“
Už o dva roky později se tento
název objevuje i na úřední listině,
neboť Okresní úřad v Novém Městě schválil 7. 8. 1930 prodej parcel
„Tahity“. Č. 2 koupili Alois a Marie Jurmanovi (parcela 481/2 – 358
m2 za 794.-) a č. 4 Cyril Vázler a
Emilie Kleczková.
Když se v roce 1929 jednalo o
náklady na elektrifikaci, stálo zde
13 domků. V tomto roce si je ještě
postavili majitel cihelny Josef Peterka (č. 93) a zámečník František
Kameník (č. 90), v roce 1931 slevač Rudolf Ondráček (č. 96) a poté
„novou čtvrť za městečkem (Tahiti)
doplnili stavbami slevač František
Vrtěna č. 97 a Josef Buček č. 98“.
Nové Tahiti byly na světě! V příštím čísle se ještě
k zajímavým členům rodu Veselských vrátíme.
Hynek Jurman
VÝROČÍ VELKÝCH OSOBNOSTÍ
Připomeňme si aspoň několik kulatých výročí, která
jsme vzpomenuli v prvním čtvrtletí 2005:
100 let: Jan ZAHRADNÍČEK
* 17. 1. 1905 Mastník u Třebíče
+ 7. 10. 1960 Uhřínov
Význačný katolický básník, lyrik, oběť komunistického režimu.
Vystudoval gymnázium v Třebíči a nedokončil filozofii na UK v Praze. Věnoval se literatuře a překládání.
V l. 1940-1948 redigoval revue Akord. Už od r. 1938
žil u Jana Dokulila v Uhřínově na Velkomeziříčsku.
Během přestavby fary se pak ubytoval u Františky
Bradáčové, kde poznal její neteř Marii. Oženil se s ní v
Uhřínově 21.10.1945.
Jeden z našich největších lyriků byl v l. 1951-1960
protiprávně vězněn se skupinou katolických spisovatelů. Krátce po propuštění umírá, v r. 1966 je rehabilitován v plném rozsahu. Své „vězeňské“ sbírky Zahradníček rekonstruoval až po návratu z vězení, k vydání je
připravil B.Fučík. Znamení moci napsal prorocky ještě
před svým zatčením. Tohle varování před totalitou
mohlo ovšem knižně vyjít až po jejím pádu.
Sbírky: Pokušení smrti (1930), Návrat (1931), Jeřáby
(1933), Žíznivé léto (1935), Pozdravení slunci (1937),
Korouhve (1940), Pod bičem milostným (1944), Stará
země (1946), Svatý Václav (1946), La Saletta (1947),
Rouška Veroničina (1949), Ježíškova košilka (1951),
Čtyři léta (1969), Dům strach (Toronto, 1981), Znamení moci (1968 časopisecky, 1969 náklad do stoupy,
1990) ad.
Zájemcům o podrobnosti ze Zahradníčkova života a
díla doporučujeme knihu Radovana Zejdy „Byl básníkem!“ Na konci roku 2004 ji vydalo v Tišnově nakladatelství Sursum.
Alespoň závěrečné verše z básně „Epitaf“:
„Vy životy z života mého vypučelé.
Vy oči z očí mých, jež dohlédnete dál.
Polibek usmíření cítím na svém čelemůj život byl a bude, aniž se jen zdál.“
100 let: Jan WERICH
* 6. 2. 1905 Praha
+ 31. 10. 1980 Praha
Herec, scenárista, dramatik, spisovatel. Jako třináctiletý trávil prázdninový pobyt u Dr. Pavlíčka v Bobrové.
V nerozlučné dvojici s Jiřím Voskovcem působil v
Osvobozeném divadle (1927 – 1938), kde nejen hráli,
ale psali si i filmové (Peníze nebo život, Hej rup!, Svět
patří nám) a divadelní (Kat a blázen, Balada z hadrů,
Těžká Barbora, Pěst na oko) scénáře a texty písniček.
Ve svých hrách varovali před Hitlerem, proto počátkem roku 1939 emigrovali do USA. Po návratu založili
„V + W divadlo“ (1946-1947), ale v roce 1948 Voskovec znovu emigroval a Werich provozoval Divadlo
satiry (1955-1957) a Divadlo ABC (1957-1961). Poté
mohl filmovat, ale kvůli možné improvizaci nesměl
hrát divadlo.Takže Jiří Suchý mohl shrnout: „Werich
byl sice národním umělcem, ale nesměl to své umělectví provozovat.“
Werich napsal i několik knih: Italské prázdniny
(1960), Fimfárum (1960, rozš. 1963), Jan Werich
vzpomíná… vlastně potlach (1982).
Jan Werich mimo jiné: „Umělec nikdy nemá nadbíhat lidem, umělec má mluvit k chytrým. Protože utvrJE DVACET KORUN PŘÍLIŠ?
„U nás v moderní hale pořídíme
trénink za 150 korun a máme tam
aspoň teplo. Ve Štěpánově klepem
kosu za dvě stovky,“ pošklebují se
Bystřičáci.
„Tak proč sem jezdíte?“ ptám se
zvědavě ač vím, že kus pravdy
mají.
Až do předloňska byl trénink v
naší školní tělocvičně zdarma a
míče byly vždy připraveny, poslední dva roky se platilo za trénink 50
korun, od podzimu 2004 stovka a
zovat hlupáky v jejich hlupáctví, to je reakcionářství.
Pomáhat chytrým lidem, aby měli naději, že víc lidí
bude chytrých a že bude chytřejší život, to je veliká,
záslužná práce…“
MYSLET NA POSTUP
DO I.B TŘÍDY…
ROZHOVOR S TRENÉREM
MILOŠEM CÍSAŘEM
100 let: Zdeněk BURIAN
*11. 2. 1905 Kopřivnice
+ 1. 7. 1981 Praha
Český akademický malíř a ilustrátor dobrodružných
románů a povídek. Namaloval více než 2 000 obrazů,
na 14 000 ilustrací do 500 knih a 600 časopiseckých
povídek a přes 1 500 knižních obálek. Zabýval se rekonstrukcí a zobrazením pravěkých zvířat i lovců, vydal několik knih s Josefem Augustou. Stejným způsobem např. namaloval „pohřeb halštatského náčelníka“
v Býčí skále.
80 let:
Ludvík KUNDERA
* 22. 3. 1920 Brno
Básník, dramatik, editor a překladatel.
Vystudoval gymnázium v Praze a Litoměřicích
(1938) a začal studovat filozofii. Školu však mohl dokončit až po válce (1946). V Brně se stal redaktorem
časopisu Blok (1946-1949), Rovnosti (1949-1952) a
redigoval Hosta do domu (1954-1955). Od r. 1955 byl
spisovatelem z povolání, ale v l. 1968-1970 i hlavním
dramaturgem činohry Státního divadla v Brně. Poté
nesměl publikovat.
Básnické sbírky: Záznamy a promluvy (1961), Fragment (1967), Hruden (1985), Ptaní (1990), Malé radosti (1990), Ztráty a nálezy (1991), Pády (1992), Sny
též (1995).
Televizní inscenace: Jistota jednoho místa (1966),
Královské řádění (1974), Vrtkavý král (1974),
K.H.Mácha (1983), Radosti života (1984).
Divadelní hry: Totální kuropění (1961), Korzár (1963),
Labyrint světa a Lusthaus srdce (1983) ad.
Z dalších děl uveďme vzpomínkovou knihu Řečiště (1993), Brecht (1998), František Halas – Dopisy
(2001) či Piju čaj (2003).
Ze sebraných spisů: Bez názvu (Spisy I., 1994),
Úhledná džungle (Spisy IV., 1995), Ve vánici (Spisy VI., 1997), Králové zločinci mágové ( Spisy VII.,
1999), Napospas (Spisy V., 1999), monografie František Halas (Spisy X., 2000).
Ludvík Kundera je též známým překladatelem
Brechta, Trakla, Benna, Kirstena a dalších autorů. Jen
z němčiny přeložil na sto knih, získal německou státní cenu a v němčině například vydal: Die Sonnenuhr
Tschechische Lyrik aus 11 Jahrhunderten (Lipsko,
1993), Anthologie des Poetismus (Mnichov, 2004),
Erinnerungen an Städte Stätten wo ich niemals war
(Ottensheim an der Donau, 2004).
Od r. 1994 vystavuje Ludvík Kundera svá výtvarná
díla nejrůznějších technik „se surrealistickou pečetí“.
Několikrát byl návštěvníkem Štěpánova.
100 let:
Václav ČERNÝ
* 26. 3. 1905 Jizbice na Náchodsku
+ 2. 7. 1987 Praha
Literární vědec a kritik, překladatel. Redigoval Kritický měsíčník, působil jako univerzitní profesor UK
(1951 a 1969 zbaven místa). Nedožil se vydání svých
rozsáhlých Pamětí. Jako středoškolák studoval na
francouzském lyceu v Dijonu, kde např. studovali i Jiří
od 1. února 2005 už 200 korun, i
když občas najdeme míče zamčené.
Výrazně totiž vzrostla cena za vodu
a škola není charita, naopak každou
korunu potřebuje. O tom nelze diskutovat. Kdo chce sportovat musí
zaplatit, kdo chce ušetřit, nesportuje. A utratí jinde!
„Aspoň u vás můžeme kouřit v
hospodě!“ uculují se borci z Bystřice a pak připouštějí rozumnější
důvod dojíždění. „Zápasy zde mají
spád, hraje se nahoru a dolů!“ pochvaluje si Pavel Sinkule, kterého
můžete najít za pultem Sazky.
Za některé místní hráče snad mohu
říci, že jsme rádi, že si máme vůbec
kde zahrát a podmínky se nám zdají
odpovídající. Jenže ne všem. Mezi
basketbalisty převažují studenti a
pro ně je výše nájemného vysoká.
Zatím jsme vybírali na každém
tréninku 10 korun od pracujících
a pětikorunu od studentů. Zvýšené
nájemné vedlo k tomu, že všichni
platí od února 20 Kč bez rozdílu.
Částku pro mnohé směšnou, ale pro
mladé košíkáře asi značnou. Zatímco do ledna byla největším problémem nadměrná účast hráčů, takže
si všichni nemohli zahrát podle
svých představ, chodí po zdražení
Můžete představit sám sebe a
také nové posily mužstva?
Miloslav Císař, 51 let, učitel, trenér
s licencí „A“, ženatý, dvě děti.
(Nový štěpánovský trenér ze skromnosti neuvedl titul Mgr. a funkci ředitele bystřického gymnázia – pozn.
HJ). Posily, které současně se mnou
přichází do mužstva mužů (a není
to ještě na 100%) – brankář Dalibor
Žíla z Olešnice, obránce Vlastimil
Svoboda z Bystřice n.P., útočník
Michal Štourač z Rovečného.
Jakou výzvou je pro vás příchod
k fotbalistům Štěpánova?
Nabídka Štěpánova se mi zdá zajímavá, mám rád ambiciózní celky,
které chtějí usilovat o vyšší úroveň.
Od začátku vidím velkou snahu
kluků i funkcionářů a myslí to tedy
vážně.
Už víte, kteří hráči budou tvořit
kostru týmu?
Začínám mít určitou představu o
výkonnosti hráčů, některé znám z
dřívějška. Je předčasné začátkem
února hovořit o tom, kdo bude a nebude hrát, navíc nadějní se mi zdají
někteří z dorostenců, takže vítám
širší kádr, z kterého po určitém čase
může vzejít kvalita.
Jak vysoko zamíří mužstvo na
jaře a jaký bude cíl pro příští sezónu?
Pro jarní část soutěže chceme v realizačním týmu (trenér, asistent, vedoucí, zástupce výboru) dosáhnout
zkvalitnění přípravy a dosáhnout
takových výsledků, aby byl předpoklad pro další ročník myslet na postup do I.B třídy. Vím ze zkušenosti,
že výsledky se nedostaví zpravidla
ihned, ale snad už v krátké době
bude patrné nějaké zlepšení.
Vaše trenérská filozofie?
Nechci přeceňovat trenérskou filozofii ani svoje schopnosti, ale pár
zásad v práci mám:
- bez poctivého přístupu ke třem tréninkům v týdnu nemůže hráč myslet na vyšší úroveň než je okres,
- tréninky nemusí být jenom nudná
dřina – nabídnout i zpestření hrou,
soutěžemi apod.,
- na všech místech, kde jsem dříve
působil, se -myslím- podařilo udělat dobrou partu, což je základem
úspěchu mužstva. Doufám, že Štěpánov nebude výjimkou.
(ptal se Hynek Jurman)
ODPICH PRO VÁS
Obvodní léka MUDr. Stanislav Bartošík,
telefon: 566 560 531
Zubní ordinace MUDr. Eva Daková,
telefon: 566 560 112
Pondlí
Úterý
Steda
tvrtek
Pátek
Pondlí
Úterý
Steda
tvrtek
Pátek
7.00 - 11.00
8.30 - 15.30
10.30 - 15.30
8.30 - 15.30
7.00 - 12.00
gynek. ambulance
11.00 - 16.00
7.30 - 13.00
8.30 - 13.00
11.00 - 17.00
8.30 - 11.30
Štpánov
Rovené
Štpánov
Rovené
Štpánov
Sanitky: 566 801 833 nebo 566 801 834
Prodejna potravin, Lud. Markytánová:
Domácí poteby, textil, obuv:
Pondlí
Úterý
Steda
tvrtek
Pátek
Sobota
Pondlí
Úterý
Steda
tvrtek
Pátek
Sobota
6. 45 - 12.30
6. 45 - 12.30
6.45 - 12.00
6. 45 - 12.30
6. 45 - 12.30
6.45 - 10.00
13.45 - 16.00
13.45 - 16.00
13.45 - 16.00
13.45 - 16.00
Smíšené zboží Hana Murová:
7.30 - 11.30
7.30 - 11.30
7.30 - 11.30
7.30 - 11.30
7.30 - 11.30
7.00 - 10.00
13.30 - 15.30
13.30 - 15.30
Prodejna Jozefína, Zdeka Matoušková:
Pondlí
ದ
Úterý
ದ
ದ
Steda
ದ
ದ
ÎWYUWHN
tvrtek
ದ
ದ
3£WHN
Pátek
ದ
ದ
6RERWD
Sobota
ದ
Nedle
..0
3RQGÝO¯
œWHU¿
6WěHGD
Potraviny v Železárnách, M. Neesánková:
Pondlí - Pátek
7.30 - 11.30 12.30 - 13.30
Holiství a kadenictví, B. Homolková:
Pondlí
Úterý
Steda
tvrtek
Pátek
7.30 - 12.00
7.30 - 12.00 MUŽI
7.30 - 12.00
7.30 -12.00
13.00 - 14.00 MUŽI
13.00 - 16.00
13.00 - 18.00
13.00 - 14.00
OBECNÍ ÚAD:
Telefon: 566 550 532
Pondlí
Steda
7.00 - 16.30
7.00 - 16.30
Restaurace Hodnka, Pidrmanovi:
Pondlí
Úterý
Steda
tvrtek
Pátek
Sobota
Nedle
ZAVENO
10.30 - 22.00
10.30 - 22.00
10.30 - 22.00
10.30 - 22.00
11.00 - 23.00
11.00 - 22.00
Obecní knihovna:
Pondlí
Pátek
Sobota
17.00 - 18.30
17.00 - 18.30
17.30 - 19.00
POŠTA: pondlí až pátek:
7.30 - 11.00
13.00 - 16.00
SVOZ DOMOVNÍHO ODPADU:
Každou lichou stedu
ŠTĚPÁNOVSKÉ ŽELEZÁRNY, PRVNÍ PARNÍ STROJ A DALŠÍ ZAJÍMAVOSTI
© Hynek Jurman
a) historie železáren
Hned od svého založení skýtal
náš Štěpánov ideální podmínky pro
zpracování železné rudy. Ta se zde
těžila v nejbližším okolí, spád řeky
Svratky dodával energii pro pohon
hamerských kladiv, okolní lesy se
milířovaly na dřevěné uhlí, kterým
se topilo v hamrech a později ve
vysokých pecích.
Podle ústní tradice sahala železářská výroba ve Štěpánově do 14.
století. Ještě před 30 lety uvádělo
vedení tehdejšího závodu MEZ Štěpánov jako datum založení zdejšího
podniku rok 1365. Těžko říci, kde
tohle nedoložené datum vzali, ale
skutečnost je nakonec ještě bohatší
a skutečné počátky zpracování železa na Štěpánovsku je třeba hledat
ještě o století dříve, jak dosvědčují
nedávné nálezy z Havírny. O tom
však později.
Železářská výroba neprobíhala
přímo na katastru Štěpánova, ale
v přilehlých vesnicích Borovci a
Olešničce. Už dávno obě se Štěpánovem splynuly. Nejstarší zachovaná zpráva o hamru v Borovci pochází až z roku 1572, kdy v pátek po sv.
Janu hamerník Wolf prodal hamr v
Borovci Michalovi Prounizovi za
2,5 kopy, 30 zlatých. V roce1582
kosařský hamr u Štěpánova držel
hamerník Andres a v roce1593 byl
podnik zmíněn v Paprockého Zrcadle slavného markrabství moravského. Označení kosařský hamr dokládá, že se tu vyrábělo především
zemědělské a domácí nářadí.
Pokud se týká hamru v Olešničce, za nejstarší zachovanou zprávu
o něm se dá považovat údaj v gruntovní knize pernštejnského panství
z roku 1638, kdy zde byl zakoupen
mlýn „k ruce vrchnosti“, aby se tu
dal vystavit nový hamr za 240 zlatých. V roce 1650 se připomíná v
Olešničce hamerník Jakub Kaša.
V letech 1663 a 1667 se ve zdejších železárnách vyrábělo nejvíce
zbraní ze všech deseti moravských
železáren a to ve výborné jakosti.
Šlo především o 12ti a 24tiliberní
koule, o granáty a střelný prach. V
roce 1669 bylo štěpánovské železo
označeno za jedno z nejlepších na
Moravě. Z roku 1684 se zachovalo
císařské svolení ke zvýšení výroby
zbraní a munice. V té době už na
pernštejnském panství pracovala
první vysoká pec, která byla nejmohutnější v širokém okolí a zapříčila
vlastně zánik mnoha hamrů na středním toku Svratky.
Do té doby se vyrábělo železo
tzv. přímou metodou z železné
rudy, kdy produktem byla houbovitá hrouda železa, která se ručním
kováním zbavila strusky a pak se
výrobek dotvaroval pod bucharem.
Při nízkých nákladech se tak získalo dobře kujné železo, výroba však
byla málo produktivní. Ve vysoké
peci se už dosáhlo vyšší teploty,
takže produktem bylo tekuté surové
železo. To však obsahovalo hodně síry a fosforu a pro zpracování
bylo příliš tvrdé a křehké. Proto se
surové železo dále zpracovávalo
ve zkujňovacích výhních, k čemuž
se využily některé bývalé hamry v
okolí. Toto zkujňování bylo vlastně
oxidací, během níž se snižoval obsah uhlíku i škodlivých prvků síry
a fosforu. Tím se výrazně zlepšily
vlastnosti železa.
O první vysoké peci víme, že v
roce 1692 byl její provoz zastaven
pro nedostatek dřevěného uhlí. O
umístění této pece se v posledních
letech vedou spory a tohle téma by
mohlo být nosným pro další přednášku třeba v příštím roce. Podle
mých závěrů stávala tato pec právě
zde v Olešničce a mohla být uvedena do provozu snad už v roce 1640.
V roce 1692 tedy byla odstavena
pro nedostatek paliva a znovu pracovala asi v letech 1720 až 1760. V
roce 1760 byla v Olešničce prokazatelně postavena nová vysoká pec,
zprovozněna byla o rok později a
z její první tavby byl odlit křížek
u fary s letopočtem 1761. Právě z
její produkce byl také v roce 1814
vyroben 1. parní stroj, o němž ještě
uslyšíme. Právě tato vysoká pec je
zachycena na nejstarším vyobrazení Štěpánova, na obraze malíře
Dittmana z roku 1817, který je součástí expozice na hradě Pernštejně a
je otištěn v publikaci „Čtení o Štěpánovu“.
V roce 1844 zdejší podnik vyráběl
3 % všeho surového železa na Moravě a ve Slezsku a byl na 9. místě
v objemu výroby. V letech 18611862 byla vystavěna nová vysoká
pec, tedy už třetí v pořadí, ale už
v roce1876 byl provoz této vysoké
pece navždy ukončen. Hospodářská
krize v letech 1873-1879 způsobila
pokles prodejních cen o 50%, ale
současně vzrůst ceny dřeva. Dřevouhelné provozy pak nemohly
konkurovat moderním pecím na
koks, a tak na Vysočině vyhasínala
jedna vysoká pec za druhou.
Ve Štěpánově se alespoň přešlo na
zpracování dováženého surového
železa. Takže se zde vyráběla šedá
litina, když první dvě kuplovny
byly zřízeny už v roce 1842. Výroba šedé litiny zde pokračuje dodnes
a Štěpánov je tak jediný podnik na
Žďársku, který ve starobylé železářské tradici pokračuje, i když už
nevyrábí vlastní surové železo.
Z pozdější historie železáren
bych připomenul alespoň pár letopočtů. V roce 1890 získaly stříbrnou medaili na průmyslové výstavě
v Jihlavě za odlitek anděla, který
je dodnes k vidění na nedalekém
hřbitově. V roce 1913 byl firmě z
reklamních důvodů udělen titul „C.
a k. dvorní dodavatel“, v roce 1931
hrabě Mitrovský podnik prodal a
v roce 1939 jej formálně převzal
brněnský obchodník s kamny Jan
Matoušek, jenž už o tři roky dříve
podporoval předchozího nájemce
Havelku. Synové Jana Matouška,
Jan a Milan, se správy železáren
ujali v roce 1993. Po jejich smrti
vede podnik Ing. Dan Matoušek.
b) Havírna
Že lze počátky železářské výroby
na štěpánovském katastru zařadit
až do 13. století, dokládají nedávné nálezy v naší trati Havírna. Jako
první tyto nálezy zpracovali Jiří
Doležel a Jaroslav Sadílek a přitom naznali, že nejvýznamnějším
revírem drahých a barevných kovů
severozápadně od Brna „bezesporu vždy bylo Štěpánovsko“. Jde o
prostor zhruba 2 km široký a 4 km
dlouhý mezi Koroužným a Horním
Čepím. Nejnověji tu je evidováno
na 28 starých horních areálů či děl.
Dříve se v této oblasti o středověké
těžbě jenom spekulovalo, obratem
byl až Sadílkův nález Havírny v r.
1990. Následné prospekční práce
prokázaly, že známé důlní akce ze
17. – 20. st. se jen neúspěšně pokoušely navázat na podnikání ze
13. – 16. st.
Havírna se rozkládá na ploše cca
15 ha v nadmořské výšce zhruba
420-500 m, mezi hřbety Kopanin
(579) a Sokolí hory (629). Jde o
jeden z nejlépe zachovaných důlních areálů 13. –14. století na Moravě. Vedle markantních pozůstatků
vlastní těžby uchovává i stopy soudobého hornického osídlení a zpracování vytěžených rud přímo na
místě. Dvě větší průzkumné akce z
let 1957-1963 a 1986-1990 zde už
stříbrné zrudnění nezastihly. Stříbro
bylo zřejmě bezezbytku vytěženo.
Dnes v lese v prostoru Havírny
najdete typické, 3-4 m hluboké a
až 10 m široké pinky s mohutnými
obvaly, které tvoří až 700 m dlouhý
a přes 300 m široký pás. Dále zde
byly objeveny minimálně dvě tavící
pece a stopy po zahloubených příbytcích.
Počátky zdejších prospekčních
prací souvisí s osídlením našeho
kraje ve 13. století. To provedl, jak
všichni víte, už téměř legendární
Štěpán z Medlova a po jeho smrti
bylo mezi roky 1228-1235 území
rozděleno mezi jeho tři syny. Protože se Vojtěch mezi léty 1235-1237
stal proboštem, oba bratři chtěli i
jeho díl, zvláště Jimram, jenž držel
zatím nejméně výnosný díl na horní Svratce. Reakcí na jeho úchvaty
mohou být papežské listy z roku
1238, ale je jím především mandát
vydaný na jméno Václav I. asi ve
40. či 50. letech 13. st. Žádá se v
něm, aby veverský purkrabí Ratibor z Deblína vrátil doubravnickému klášteru stříbrný důl uchvácený
Jimramem, což se mohlo se stát ve
2. pol. 30. let 13. st.
Ovšem krátce po vyhotovení tohoto mandátu nastoupil na trůn Přemysl Otakar II., a protože Jimram
zřejmě náležel k jeho užší družině,
došlo jen k mírnému narovnání.
Kolem poloviny 14. st. měli na Štěpánovsku své doly brněnští měšťané. Dědičná štola nazvaná podle
blízké vsi Hohenrod byla převedena 7.8.1348 na těžaře Kuneše
Hoška a Kuneše Tzobela a jejich
ŠTĚPÁNOVSKÉ ŽELEZÁRNY, PRVNÍ PARNÍ . . .
společníky. Převod z 18.10.1352
mluví o dědičné štole u vsi Švařec. Mohlo jít o Cumberskou štolu
hned naproti Havírně.
Hohenrod značí v překladu tolik, co „vysoká, vysoce položená
mýtina, paseka, seč“. Mohlo tedy
jít o výše položenou a dnes už zaniklou ves. Zdálo se, že o Havírnu
asi nešlo, zápis z roku 1348 totiž
neuvádí, že by ves byla pustá,
kdežto Havírna byla podle archeologických nálezů opuštěna už na
počátku 14. věku.
Autoři Doležel a Sadílek naznačují, že Hohenrodem mohly být například Čtyři Dvory či Horní Čepí.
Osobně bych si dovolil připomenout po staletí tradovanou legendu,
že předchůdce dnešního Štěpánova
ležel v lesích nad pravým břehem
Hodůnky zhruba ve směru ke Čtyřem Dvorům a že místní jména
Okrouhlice, Krchůvek a Příhony
naznačují, kde měli naši předkové vesnici, hřbitov a kudy hnávali
dobytek. Časem se mělo centrum
tohoto osídlení přesunout na oba
břehy Hodůnky mezi dnešními
obcemi Štěpánov a Hodonín, obec
měla dle legend patřit k největším
na Moravě a její konec měla zapříčinit obrovská povodeň Hodůnky.
Pokud jsme se tomu dříve usmívali, po záplavách v červenci 2002
víme, že by Hodůnka podobné
osídlení zničit dokázala. A čím
více bádají odborníci v našem
blízkém okolí, tím více je zřejmé,
že Štěpánov nebyl v minulosti žádnou bezvýznamnou vesnicí. I povrchové hornické práce u Vysoké
skály, tedy na tradovaném území,
zdejší souvislá linie pinek a obvalů
ve směru sever – jih, mají podobný charakter jako jámy v Havírně.
Chci tedy hypoteticky připustit,
že i v dnešních lesích mezi Vysokou skálou a Havírnou lze možná
hledat tajemný Hohenrod, jenž se
mohl postupně protáhnout od Havírny až sem. Snad šlo o předchůdce našeho Štěpánova.
Objevitel Jaroslav Sadílek provedl první vrypy na Havírně
13.4.1990, další v letech 1993 a
1994, společně s Doleželem pak 4.
května 2000. Bylo zde v této fázi
nalezeno 240 úlomků keramiky
(34 okrajových fragmentů, 66 částí
s dekorem, 29 den, 1 přeslen). Šlo
především o hrnce (169 ks, tedy
70,4 % z tuhové keramiky pozdně
hradištní tradice), dále o džbány,
poháry, hrnky, poklice. Jejich datování spadá do 3. čtvrtiny, resp.
2. poloviny 13. st. (srovnatelné se
našly v našem okolí na místech
Aueršperk, Hradisko u Rožné,
Hradisko u Osik, Rysov) a některé
do 4. čtvrtiny 13. st. (srovnatelné
Velké Hradisko u Kozlova, Hradisko u Rožné).
Našly se i železné předměty,
hlavně „hornická želízka“, ale i 3
nože, oválná přezka, stupačky na
obuv – mačky. Od té doby se díky
moderní technice našlo kovových
předmětů daleko více. Například i
unikátní záušnice. Městské muzeum v Bystřici připravuje expozici
těchto unikátních nálezů. Taková
malá premiéra probíhá v těchto
dnech zde v Železárnách ve Štěpánově, kde se může veřejnost
poprvé s těmi nálezy seznámit. Jak
sami vidíte, jde o želízka, sekáče,
motyčku, podkovy, mačky, zámek
a jiné železné předměty, nechybí
tu struska a také železná houba
přímého tavení.
Důležitým nálezem z Havírny
jsou právě i strusky. Vznikly jednak po zpracování stříbrných rud
a také po práci s železem. Předpokládá se, že hornické práce tu byly
zahájeny těsně po polovině 13.
věku (50. či 60. léta), intenzivní
osídlení (celoroční a to po desítky
let) pak doprovázelo exploatační
činnosti po celou 2. polovinu 13.
st. a také na počátku 14. století.
Pak osídlení zaniklo, což dosvědčuje nápadný úbytek keramiky ze
14. st. Buď došlo ke změně sídla,
ale spíše nastal úpadek celé těžby
a sídlo zaniklo. Strusky svědčí o
zpracování přímo na místě jednak
drahých a barevných kovů (stříbro,
olovo) a také železa (hutní nebo
kovářské). Kovy se těžily povrchovými jámami a nehlubokými
úklonnými šachticemi s rozrážkami. Přítomnost přeslenu může
signalizovat přítomnost žen, které
vedly chod domácností, ale mohly vykonávat i pomocné práce v
úpravnách a hutních provozech.
Svým charakterem i stářím se
štěpánovská Havírna plně řadí k
obecně známým středověkým hornickým komplexům, zkoumaných
ve freiberském rudném revíru či
v Porýní. Nejde však o soubor v
českých zemích ojedinělý, podobné se zachovaly např. v lokalitách
Písek-Havírky či mezi Havlíčkovým Brodem a Přibyslaví. Každopádně jsou i naše nálezy hodné
pozornosti a posouvají regionální
dějiny, tedy stáří osídlení a zdejší
zpracování rud, zase o krůček dále.
A to Havírna ještě zdaleka nevydala všechny své poklady a výzkum
stále není ukončen…
c) litinová munice
Městské muzeum v Bystřici
vlastní soubor čtyř dělových koulí, určených zřejmě pro polní děla.
Traduje se o nich, že byly odlity
ve Štěpánově. Docent Vladimír
Ustohal ze Šlapanic provedl s
dalšími odborníky jejich materiálovou analýzu a společně došli k
překvapivému odhalení. Tři koule
(o hmotnosti zhruba půl libry, jedné libry a tří liber – libra = asi půl
kilogramu) byly vyrobeny z litiny
dřevouhelným způsobem a jejich 3
(pokračování ze str. 4)
mm zákalka napovídá o lití do kokil. Rozbor u poslední koule doložil vysoký obsah arzénu – 29,5 %.
Tato koule váží asi 2 libry (přesně
1,81), v průměru měří 6,44 cm a
byla zřejmě odlita také do kovové
formy. Je zhotovena ze slitiny železo-arzen eutektického složení s
teplotou tavení 830°C a její struktura je v povrchových vrstvách
provázena značnou pórovitostí. Že
přísada arzénu, mědi, antimonu a
zinku snižuje tavící teplotu, je známo ve slévárenských kruzích už
velmi dávno. Zvyšuje se tím také
křehkost odlitku. Tato znalost byla
rozšířena i u nás. Vysoká křehkost
vedla ke tříštivosti munice, takže
střepiny zasahovaly živou sílu v
širokém okolí.
Pokračování příště.
Z TVORBY
NAŠICH RODÁKŮ
KRVAVÉ HOUSLE
Michal Jurman
Můžu si vymýšlet
pravdivou historku,
pravdivý příběh
o dětské grimase,
všude jen vztek,
skořápka v polévce,
řízla ses do prstu
a já se nezlobím
má dětská grimaso
leť si pro výhru,
jestli víš kam,
leť.
Jen tiše,
tiše krájíš cibuli
za sebe
pak za nás
na dřevěném prkýnku
krájíš i za mne
den co den
krvavé housle
melodie vzdálená.
Kolik melodií jsem takhle
slyšel,
kolik melodií jsem takhle
prožil
zbytečné
pravdivé tóny.
DO PŘÍŠTÍHO ČÍSLA
CHYSTÁME:
Jiří Veselský, štěpánovské kořeny
básníka
Z tvorby našich rodáků – čtenářská
soutěž
Přednáška o historii železáren, dokončení
Reportáž z jednoho pracoviště Železáren Štěpánov
Nejstarší vyobrazení Štěpánova
Slavnosti pernštejnského panství
2005
Odpich pro vás – jízdní řády
Jarní část fotbalových soutěží ve
výsledcích ad.