sbor Frýdlant nO sbor Frýdlant nO

Církev adventistů sedmého dne
sbor Frýdlant n.O.
Bulletin číslo 23.
vyšlo dne 28.6.2008
10 PÍSMENEK … TRPĚLIVOST
- tato vzácná vlastnost je tak důležitá, že připomíná desatero. Někdo napsal, že
trpělivost, je génius, a prodlužuje život. Tato vlastnost se málo projevuje v životě. Žijeme
v netrpělivém, uspěchaném světě. Již Pán Ježíš na tuto dobu poukazuje u Luk.21,19
„V trpělivosti své, vládněte dušemi svými.“ Bůh je trpělivý, shovívavý, prokazující
milosrdenství čekáním, dá znovu šanci. Člověk nedokáže čekat, ale Bůh čeká na lidi
mnoho let. Bůh čeká, i Ježíš trpělivě čeká, klepe na naše srdce, přimlouvá se a je hotov
každého přijmout.
Kolik si dáváme předsevzetí, slibů, plánů, a kolik máme trpělivosti dosáhnout cíle.
Nikdo rád nečeká. Čekáním se většinou nic nevydělá a trpělivost k čekání dnes lidi při
napjatých nervech také nemají. Nepřijede-li autobus na minutu přesně, bývají popuzeni.
Jestliže se auta při změně na zelenou nedají do pohybu, někteří řidiči troubí. Zvlášť
obtížné bývá čekání, když druhá osoba nedodrží čas schůzky, neb odevzdání úkolů,
nedodržení slibů. Co je v našich možnostech, nenarušujme trpělivost druhých, naší
nedochvilností atd.
Chybí trpělivost k naslouchání. Můj partner/ka/ si stěžují, že vůči němu/ní/ vůbec
neprojevuji trpělivost. Nemám dosti trpělivosti se svou prací. Byl jsem pokárán, protože
mi chybí trpělivost a síla k vytrvalosti. Málo máme trpělivosti ke komunikaci, ke svým
dětem, k domluvě, vysvětlení, pochopení, řešit jejich problémy. Jsme trpěliví v nemoci, a
stále opakovat a vysvětlovat těm, kteří už nestačí? Jsme trpěliví v naších prosbách za naše
bližní, naše i jejich potřeby, i když nevidíme výsledek našich proseb?
Hluboce se mě dotýká verš Zjev.14,12.. „Tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti,
kteříž ostříhají přikázání Božích a víry Ježíšovy.“ Trpělivost, nebo-li vytrvalost je dána na
první místo, mezi tři hlavní výsady, a ještě zvýrazněna „svatá“. Je to vlastnost „duševní
velikán“, když se mluví o trpělivosti svatých.
Musí trpělivost projít hlubším zásahem do života, aby se projevila, nebo stačí
v běžném životě dokázat žít, projevit, vytrvat? Budeme mezi těmi, kterým bude patřit
vysvědčení „ tuť jest trpělivost svatých, tu jsou ti, kteří ostříhají přikázání Božích a víry
Ježíšovy?“
Prosím, máte-li někdo jiný pohled, zkušenosti, rady, úspěchy s trpělivostí, napište
do příštího bulletinu. Ráda se poučím a posílím, že nejsem sama, o kterou tuto vlastnost,
trpělivost usiluji, o kterou prosím.
Marta Grzonková
MANDARINKOVNÍK
Slunce, které se kolébalo na modré obloze,hladilo svými paprsky zemi a vesele se
usmívalo na svět. Velmi rádo sledovalo zemi, co se kde děje.
Jednoho dne sluníčko uvidělo na zemi zvláštní strom. „Co to asi může být?“ Zeptalo se
samo sebe. A náhle se zdola ozvalo: „Jsem strom mandarinkovník! A mám na sobě velmi
dobré a slaďoučké mandarinky, podívej!“ A pyšně se natočilo ke slunci, aby si zlatavý kotouč
mohl ty krásné plody prohlédnout. „ Že jsem nádherný! A budu ještě hezčí! Však počkej!
Uvidíš!“
Strom se pyšnil svými plody tak hodně, že si ani nevšiml, jak si malé mandarinky začaly
naříkat. „Ach ne, toto pálí. Pálí, pálí.“ Přitakávaly si jedna druhé. „Co budeme dělat? Jestli
ještě chvíli to sluníčko bude tak moc svítit, úplně uschneme!“ Mandarinky měly strach, a tak
se dohodly, že společně zavolají na strom a řeknou mu, ať se otočí zpět. A tak začaly volat.
„Stromečku, stromečku, náš milý domečku, otoč se o kousíček, ať z nás není uhlíček!“
Ale strom se pořád tak vychvaloval, že ty jemné, prosící hlásky ani neslyšel. Tak se teda
mandarinky donucené touto sobeckou situací rozhodly, že utečou. Seskočily ze stromu a
odkutálely se daleko, předaleko a už nikdy se nevrátily.
Slunce zapadlo za hrdé vysoké hory a strom si náhle všiml, že ztratil ty krásné, malé,
oranžové děťátka. Uvědomil si, že na svoji pyšnost doplatil svou krásou.
Kateřina Linhartová
JAK SE ŽILO ADVENTISTŮM S.D. V DOBĚ NESVOBODY?
Po vydání zákazu naší církve v roku 1952, zlikvidování církevního majetku a
našich modliteben, jsme se shromažďovali i přes zákaz po domech v rodinách a
skupinkách.
Byl nedostatek biblí a biblické literatury. Bible a duchovní knihy byly
distribuovány tajně přes hranice. Úkoly sobotní školy, přednášky modlitebního týdne a
přednášky pro děti a mládež byly většinou opisovány přes kopírák na psacím stroji. Kdo
obdržel např. desátý výtisk, musel si vzít na čtení lupu, aby lépe viděl. Následoval nátlak
úřadů na docházku dětí v sobotu do škol. Většina rodičů zůstala věrná a své děti vedli i
v sobotu do shromáždění. Za neuposlechnutí museli platit pokuty ve výši 500Kč i více.
Nemohli jsme jít studovat na střední a vysoké školy, na které jsme chtěli a na
které jsme měli předpoklady.
Následovaly úvazky mladých bratří do dolů a šachet na deset let, aby nemuseli
jít na základní vojenskou službu. Nahrazovali jsme pracovní soboty v sobotu po
zakončení na nočních směnách, po nedělích či přesčasech v týdnu. Přišly zásahy do
církevního života, dosazenými církevními tajemníky, kteří měli za úkol poslání církve
brzdit a nejraději víru v Boha zlikvidovat.
Když jsme byli na kongresu mládeže naši církve v Zürycku v r. 1969, vedoucí
bratři na UNII a Sdružení se museli zavázat, že se všichni vrátíme zpět, že tam na západě
nikdo nezůstane,jinak budou trestně stíhání. Byli jsme prohánění jako kapři štikami
v rybníku. A přesto všechno dílo Boží rostlo a také nárůst přátel i křtů. Pán Ježíš držel i
tehdy kormidlo lodičky naši církve pevně ve svých rukou.
Byly pevnější i vzájemné vztahy, protože pronásledování nás stmelovalo. Prošli
jsme těžkostmi osobními zkouškami víry, které naši víru spíše upevnili. Tvrdili nám, že
víra je přežitek, že je opium lidstva, že věřící lidé jsou zpátečníci, brzdou pokroku a další
věci. Věřící adventisté s.d. nebyli nikdy „zaostalejší“ naopak co se týče životního stylu,
zásad zdraví, životní moudrosti, dokonce dobu předběhli. Tvrdím, že životní postoje
Bible, totiž životní styl, který z Bible vychází, je skutečnou vědou dobrého života. Je
nejvyšším poznáním, jak žít na této zemi.(Př 30,5) Díky nádherným zákonům, které
chrání život, které přejí životu a které nám dal sám Stvořitel. Přežili jsme dobu nesvobody
když jsme se řídili slovy: „Nedejme se zlomit těmi, kteří křičí, že Bůh není, ba nesmí být,
protože večer o samotě, při umírání a v tísni života pochybovali o tom co předtím
říkali…“
Minulá prožitá doba a návrat svobody nás činí vděčnějšími křesťany, kteří
neztratili slavný cíl Boží království v nebi ze zřetele.
Jaroslav Górny
CÍRKEVNÍ KÁZEŇ - CESTA K ZÁCHRANĚ
Představte si skupinu lidí na výletě, kteří pozorují slepého muže kráčejícího
přímo k okraji příkrého útesu. Společně diskutují o tom, zda by neměl někdo z nich
zasáhnout. Nakonec se ale shodnou na tom, že to přece není jejich úkolem, a že se to
nehodí. A tak nakonec onen ne- šťastný muž spadne z útesu. Chování přihlížejícího
davu se dá charakterizovat jedním slovem: krutost.
A teď si představte křesťanský sbor, jehož členové mají podobný vztah k
církevní kázni. Hlavně se do ničeho nemíchat, nikoho neuvádět do rozpaků,
nekritizovat a neodsuzovat. Do ničeho se neplést, a nikoho příliš nerozrušit. I zde
můžeme použít stejné slovo:krutost.. I když je to smutné, není to neobvyklé.
Ve většině sborů je dnes církevní kázeň něčím téměř zapomenutým. Pro mnoho
kazatelů je to namáhavá bitva, protože členové jejich sborů se domnívají, že kázeň je
projevem nelásky.
Linda (změněné jméno) byla dcerou jednoho z činovníků sboru, v němž jsem
byl kazatelem. Rozhodla se žít společně se svým přítelem, aniž by uzavřeli
manželství. Ve sboru měli tuto mladou ženu velmi rádi. Nežila nemravně, ani
nestřídala muže. Její hřích nebyl tolik závažný jako jiné, které bývají tolerovány v
jiných sborech. Po rozhovoru s jejím otcem jsem požádal jednu z našich citlivých
diakonek, aby jí navštívila. Později jsem jí navštívil i já s jedním ze starších sboru. V
rozhovoru s námi vyjádřila, že hodlá dále pokračovat ve svém způsobu života. Řekla
ale také, že rozumí tomu, co teď musíme udělat. Když pak ale měl náš konzervativní
sbor hlasovat o jejím vyloučení, zhruba jedna třetina hlasovala proti tomuto kroku.
Jen málo sborů je dnes ochotno vydržet bolest, která plyne z konfrontace. Na
osobní rovině bývá skandální chování členů předmětem mnohých řečí a klepů, ale
sbor jako společenství jej často zametá pod koberec.
Je ironické, že ve sportovním prostředí dokáží lidé uplatňovat kázeň a
disciplinu lépe než v církvi. Sportovní funkcionáři pochopili, že atleti, kteří berou
drogy, hrají hazardní hry, nebo třeba jen chodí pozdě, podkopávají integritu sportu.
Takové porušování pravidel přináší okamžité sankce. Neměli bychom být alespoň
stejně starostliví, pokud jde o integritu církve?
Věřím, že naše nechuť k uplatňování církevní kázně pramení z chybných
pojetí, která byla tak často opakována, až se stali běžnými. Toto téma si zaslouží, aby
bylo zbaveno nánosu mýtů.
1.Mýtus: „Nechte růst koukol spolu s pšenicí“
V podobenství o plevelu Ježíš nemá na mysli církev, protože výslovně říká, že
pole představuje tento svět (Mat 13,38). Podobenství nehovoří o neobrácených
hříšnících v církvi, ale vysvětluje myšlenku, proč Bůh dovolí, aby na světě existovalo
zlo.
Pokud by chtěl někdo aplikovat toto podobenství homileticky na církev, tak
jako Ellen Whiteová, potom musí pamatovat na to, že Ježíš řekl, aby ponechali
koukol (rostlinu, která vypadá téměř jako pšenice), ale ne trní. E. Whiteová nikdy
nechápala tuto pasáž tak, že církev má dále trpět ty, kteří „otevřeně setrvávají v
hříchu.“
Viz: EGW Kristova podobenství str. 71
2. Mýtus: „Církev je nemocnicí pro hříšníky“
Toto úsloví vyjadřuje, že církev je spíše rehabilitační jednotkou pro hříšníky,
než muzeem svatých. Jistě. Kdyby nebyla církev místem, kde mohou nemocní najít
uzdravení, nemohl bych do ní patřit ani já, ani vy. Kristus řekl: “lékaře nepotřebují
zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky“ (Mar 2,17). Ale i
toto přirovnání má své omezení. V nemocnici to funguje asi takto: čím jste
nemocnější, tím dříve se do ní dostanete. A až je vám lépe, propustí vás. Funguje to v
církvi stejně ? Doufejme, že ne.
Přirovnání k muzeu (církev jako ukázka Boží milosti) má daleko větší podporu
Písma. „Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré
skutky, které nám Bůh připravil“ (Ef 2,10)
„Vy jste však rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý, lid náležející
Bohu, abyste hlásali mocné skutky toho, kdo vás povolal ze tmy do svého
podivuhodného světla...Milovaní, v tomto světě jsme cizinci bez domovského práva.
Prosím vás proto, zdržujte se sobeckých vášní, které vedou boj proti duši, a žijte
vzorně mezi pohany, tak aby ti, kdo vás osočují jako zločince, prohlédli a za vaše
dobré činy vzdali chválu Bohu v den navštívení.“ (1 Petr 2 9. 11-12)
To, co vidí lidé v církvi, když se do ní podívají zvenčí, by je mělo vést k tomu,
aby vzdali chválu Bohu. Církev má být místem, kde sice nenajdou dokonalost, ale
uvidí úžasný důkaz Boží zachraňující milosti.
3.Mýtus: „Křesťané by neměli soudit druhé“
To, co platí pro jednotlivce, neplatí vždy pro společenství. Jako jednotlivci
jsme vyzýváni, abychom druhé nesoudili (Mat 7,1.2.) Ale jako církevnímu
společenství nám byl dán příkaz, abychom soudili ty, kteří patří mezi nás (1 Kor
5,12). Je úkolem a povinností církve, aby se vypořádala s hříšníky ve vlastních
řadách.
Pokud společenství sboru nevyjádří jasně své napomenutí, objeví se mezi členy
někdo, kdo dá dotyčnému svůj nesouhlas najevo nepříliš vhodným způsobem, který
může hraničit s nepřátelstvím. Kolektivní napomenutí umožňuje zachovat přátelské
vztahy, aniž by bylo sleveno ze zásad. Nemáme soudit ty, kdo stojí mimo církev. Ale
postavení provinilého mimo církev nám umožňuje jej znovu hledat a usilovat o jeho
návrat.
4. Mýtus: „Církev střílí své zraněné“
Církevní kázeň není střílení raněných. Je to léčba raněných. A stejně tak, jako
mnohé jiné léčby, někdy přináší bolest. Je tragédií, když se raněnému nedostane
žádné léčby - není použita církevní kázeň. Rána pak hnisá a otravuje organismus.
Neměli bychom očekávat, že napomínaný člověk bude mít z kázně potěšení. Každé
napomenutí je nejprve nepříjemné (Žid 12,11)
Je vlastně zavádějící mluvit o lidech, kteří záměrně a prokazatelně porušují
církevní pravidla, jako o „raněných“. Ve skutečnosti jsou to často oni, kdo zraňují
církev. Vždyť trochu kvasu prokvasí celé těsto (1 Kor 5,6)
Jeden z mých přátel mi vyprávěl o sboru, ve kterém působil jako kazatel. Ani
obrovská námaha tam nepřinášela výsledky. Kazatel i členové sboru se modlili,
navštěvovali druhé, vedli biblické hodiny, ale Boží požehnání stále nepřicházelo, a
stále neměli žádné křty. Po několika letech se zjistilo, že starší sboru žije v
cizoložství. Poté, co se věc s láskou vyřídila, a tento bratr byl vyškrtnut ze seznamu
členů, sbor začal růst.
Může přijít čas, kdy duchovní nedbalost natolik prokvasí těsto, že sama tato
skupina odpadne. Boží požehnání nemůže spočinout na sboru, který u svých členů
toleruje jasný hřích, zvláště jde-li o představitele sboru.
Sněť zabije celé tělo, pokud nebude neurotická tkáň rychle odoperována, Operace
není ničím příjemným, ale v mnoha případech je nezbytná pro uzdravení.
Ne, církev by neměla nikdy střílet své raněné. Ovšem záměrné nerespektování
pravidel je jinou věcí. Mat 18 a 1 Kor. 5 nám dávají pravidla, jak se zachovat v
takových případech.
Rada ohledně církevní kázně
Mat. 18. předepisuje několik postupných kroků v jednání s tím, kdo se provinil:
Zaprvé: ten, komu bylo ublíženo se s ním má setkat osobně. Pokud se tím problém
nevyřeší, potom s ním má hovořit více lidí. Jestliže ani poté nečiní pokání,
závěrečným postihem má být jeho vyloučení ze společenství.
Další pasáž už není tak známá: Týká se situací, kdy se prohřešek netýká nějaké
konkrétní osoby. Pátá kapitola 1.Kor. byla sepsána kvůli otevřené sexuální
nemorálnosti ve sboru. Tento hřích byl natolik odporný, že i lidé mimo církev jej
považovali za skandální. Pavel se ptá: „proč jste jej již nevyloučili ?“ Pavlova rada se
netýká pouze této specifické situace, ale představuje všeobecné pravidlo pro řešení
podobných případů: členové církve se nemají stýkat s tím, kdo si sice říká bratr, ale
přitom je smilník, lakomec nebo modlář, nebo utrhač, nebo opilec, nebo lupič (1 Kor
5,11). Připomíná zde církvi její povinnost posuzovat své členy. Svou výzvu zakončil
slovy: „Odstraňte toho zlého ze svého středu (v. 13).
I když to může být drsné a nelaskavé, je to ta nejláskyplnější věc, jakou
můžete udělat ! Když rodič nechává bez povšimnutí záměrnou neposlušnost svého
dítěte, nemůžeme tomu říkat láska. Stejně tak nemůžeme chápat jako projev lásky to,
když církev nechá svého člena pokračovat v jasném hříchu, aniž by vyjádřila svůj
zármutek z jeho jednání a výtku.
Ponechat na seznamu členů církve lidi, kteří otevřeně porušují křesťanské
zásady, je totéž jako jim říct: “Je nám to jedno“. Taková lhostejnost jím dává falešný
pocit bezpečí, který nevede k uvědomění si potřeby nového obrácení. Opravdová
láska se stará natolik, že podstoupí i konfrontaci a laskavou kázeň. To je klíčové jak k
přežití církve, tak k záchraně jednotlivců.
Jeden evangelista, který se specializoval na práci s bývalými členy církve,
odmítal navštěvovat ty, kteří nebyli nikdy oficiálně vyloučeni. Ze zkušenosti věděl,
že to je ztráta času. Je-li církevní kázeň aplikována včas a s láskou, dává možnost
udělat tlustou čáru za minulostí a začít znovu. Ale ti, kteří nikdy neodešli, se
nemohou ani vrátit zpět. Jejich členství znamená jejich pokračování nezdravého a
nečestného vztahu k církvi. Církevní kázeň uchovává integritu církve a důstojnost
káraných tím, že jim dává na vědomí, že jejich jednání je závažné.
Uplatňování kázně s láskou
Dvě ženy, obě členky stejného sboru, žili bez oddání se svými partnery. Jedna z
nich nebyla nikdy žádným způsobem kázněna. Druhá byla vyloučena. Obě dvě si
později vzaly muže, s nimiž žili. První žena je stále zapsána ve sborové knize, ale
nikdy se do svého sboru nevrátila. Ta druhá - Linda, o níž jsem psal již v úvodu
tohoto článku - je znovu aktivní členkou.
Když výbor sboru napsal v dopise Lindě o svém rozhodnutí vyloučit jí z církve,
uvedl tam i něco v tomto duchu: „Prosíme, odpusť nám, že jsme ti nebyli blíž tehdy,
když to bylo třeba. Kdybychom byli pro tebe lepšími přáteli, možná bychom nikdy
nemuseli dělat tento krok. Odpusť nám, že jsme měli příliš mnoho práce, než
abychom ti pomáhali živit tvou víru. Prosíme tě, aby jsi nepřestala chodit mezi nás do
sboru. Přejeme si, aby jsi tu byla s námi. Tví přátelé tě potřebují. Přesto nemůžeme
souhlasit s tvým chováním, chceme, aby jsi věděla, že tě máme rádi, a že ti přejeme
jen to nejlepší“. Po několika letech byla znovu pokřtěna.
Sbor musí napomínat a káznit se slzami v očích. Cílem sborové kázně je
náprava a záchrana, nikdy však ne trest ! Je tragedií, když sbor nemá dostatek soucitu
k tomu, aby se více staral o své členy, ani dostatek odvahy k tomu, aby se dokázal k
problému jasně postavit. Jedním ze znaků umírajícího sboru je, když se tak zoufale
snaží udržet své členy, že odmítá udělat cokoliv, čím by je sebemíň popudil.
Pokud snad jednoho dne i já upadnu do hříchu, přál bych si, aby se i ke mně
sbor zachoval správně. Doufám, že mí přátelé za mnou přijdou s otázkou: „Time, jak
je to s tvým vztahem k Bohu?“ Pokud to nepomůže, tak doufám, že o mě budou mít
takový zájem, že mne upozorní na nebezpečí, a bude-li to třeba, pak mě veřejně
budou volat k zodpovědnosti za své jednání. A nakonec také doufám, že sbor bude
mít tolik odvahy, aby mě s láskou zbavil členství alespoň do té doby, než budu
veřejně činit pokání... Tak má napomínat a vychovávat zdravá církev.
Bože, chraň mne před sbory, které nemají zájem se starat o druhé.
Timothy E. Crosby
kazatel sboru v Columbia Union, člen ediční rady Review Herald
Připravil Vladimír Adame
OKÉNKO NEJEN PRO DĚTI
Jméno:……………………….
Sourozenci jsou nám dáni, přátele si vybíráme.
Po správném sourozenců spojení od 1 – 20 přečteš a abecedě naučení
1
Herodes
Á
Fínes
2
Abel
Ř
Aron
3
Ondřej
Ž
Marta
4
Jakub
T
Eliab
5
Marie
E
Ráchel
6
Ezau
Y
Izmael
7
Izák
Ď
Petr
8
Josef
U
Kain
9
Mojžíš
B
Filip
10
Orfi
P Benjamin
11
David
V
Jan
12
Lia
H
Tamar
13
Nábad
S
Efraim
14 Manases
K Adoniaš
15 Šalamoun
L
Abiu
16
Mikol
O Chelion
17
Jonata
Ý
Merob
18 Absolón
A
Jesui
19 Mahagon
D
Jákob
20
Rechab
J
Baana
Doplň zde: ----
---- ---- / ---- ---- ---- ---- /
---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- ---- /
---- ---- ---- ---- .!!
………………………………………………………………………
Přesmyčka:
ŤA UOSJ ÉNTSODAR EV ÍVARDZ ÉTIŽORP ZÁRPYNIND
Marta Grzonková
Osmisměrka
M
É
L
A
Z
U
R
E
J
T
R
O
A
S
C
M
I
L
É
T
S
E
L
E
U
K
I
E
A
B
S
J
A
F
A
Z
E
F
E
D
S
K
E
T
I
D
A
T
H
É
N
Y
A
A
I
A
S
A
P
E
E
M
Y
R
A
T
J
M
L
F
A
R
I
R
K
O
R
I
N
T
O
A
O
A
R
S
L
B
L
G
Á
Z
A
É
R
Š
P
R
E
U
I
E
J
E
R
I
CH
O
E
E
A
N
A
S
F
L
Y
S
T
R
A
M
B
K
E
A
T
E
S
S
A
L
O
N
I
K
A
E
N
U
Athény
Kafarnau
Beroja
Korint
Caesarea
Lystra
Damašek
Milét
Derbe
Myra
Efez
Neapolis
Filipis
Seleukie
Gáza
Tarsus
Jafa
Tessalonika
Jericho
Troas
Vylušti osmisměrku a ze zbylých
písmen sestav vynechané slovo.
Jerusalém
A ty . . . . . . . v zemi judské, zdaleka nejsi nejmenší mezi knížaty judskými,
neboť z tebe vyjde vévoda, který bude pastýřem mého lidu, Izraele.
Matouš 2:6
Vyřešení mi předejte do soboty 26.7.2008 !!!
Řešení z minulého čísla:
Osmisměrka – Ježíš přijde brzo , Křižovka – milost , Soutěž pro všechny – On je Spasitel
Přesmyčky – matka, sestra, otec, bratr, děda, bábi
Dostal jsem vyřešení úkolů jen od 4 dětí (pro dospělé to bylo asi těžké)
Nejlépe luštili : LUKÁŠEK, KÁJA, ANEŽKA a MÍŠA
Svatomír Rafaj
KOMUNIKACE V DIAKONII
Ve dnech 9. – 11.5 2008 proběhlo v Kroměříži setkání diakonů. A některé
myšlenky, které tam zazněly ( přednášeli bratři J.Hrdinka, Kloda K. a P.Harastej) bychom
chtěli předat touto formou ostatním. (nejen diakonům), kteří tam nebyli. Téma setkání
znělo: „komunikace v diakonii“,. (a nejen v ní)
Chceme sloužit Bohu v Božím díle. To je krásná práce. Nejkrásnější. Úžasná
služba. Služba je to, co za sebou zanecháváme, když jdeme ve stopách Mistra.: Chceme se
učit sloužit. Diakonie je velmi důležitá v naší církvi, i když se na ni mnozí dívají jako na
Popelku. Proč?
Téma přednášek semináře:„Principy komunikace“
kázání – růst ve zdravém společenství
pastorace, vztahy a komunikace
komunikace v médiích
komunikace a péče o seniory
empatie
Cíl semináře:
zdokonalení v pastorační péči
zlepšení komunikace v rodinách
zkvalitnit a zlepšit spolupráci ve sborech
systematické vzdělávání
Máme svěřenou velmi důležitou zprávu od Pána Boha – že Kristus přišel a zemřel
pro vykoupení člověka. Jan 3,16
Náš 1. úkol – evangelizace (oslovení lidí). To děláme. Kolik času a prostředků věnujeme
evangelizaci? Asi 95 % času a prostředků. A asi 5 % věnujeme diakonii a pastoraci. Je to
vyvážené? Je církev opravdu pečujícím společenstvím? Nemělo by to být víc vyvážené?
Pečuje naše církev o všechny lidi v církvi? Nebo jen o některé? Necítí se někteří
modlitebně osamělí? Mnoho lidí se v našich sborech cítí osamělými. Často ti, do kterých
bychom to vůbec neřekli.
Jan 5,6 „Pane, nemám člověka.“ Rameny se tlačíme k sobě a přesto cítím – nemám
člověka. (Nikdo na mne nemá čas). Často se ptáme – proč tolik lidí odchází z církve.
V Americe za 5 let odchází 40 % lidí – tedy z 10 odejdou 4. Proč?! Budou se tvářit jako
zbožní – tj. o nás. Potřebujeme společenství. Zde je nezastupitelná role církve. Proč Pán
Bůh postavil do světa církev? Kam směřujeme? Všichni jsme pozváni do rodiny církve.
Poslání církve: kázat evangelium, prožívat křesťanství. Nejen v sobotu. Ale i přes
týden.
Kdo je to církev? Tělo Kristovo. Nemohu mít rád Krista, když nemám rád církev.
Diakonská služba, pastorace pomáhá lidem zapojovat se do služby… Diakonie buduje
Kristovo tělo (jak píše apoštol Pavel). Pomáhá zrát, sloužit.
sobotní oslava Pána Boha (to není jen zpěv, ale spiritualita, vzdělávání, biblické týdny,
modlitební chvíle v sobotu i přes týden, sobotní škola…) Příklad : farmář má bohatou
úrodu obilí, dá ji do vlhkých sýpek, nestará se o ní a pak je k ničemu. Když my
nepečujeme o členy, dopadne to potom podobně. Proto diakonie.
péče o druhé lidi (-prostředí: hnízdo, postýlky nebo holobyty?) Diakonie – „Pane kdy
jsme tě navštívili? Matouš 5,38. Když v rané církvi narůstaly problémy, Bůh zřídil
diakonii (Skutky 6.kap.)
Diakon znamená služebník
Komunikace v diakonské péči: Co by měli diakoni konkrétně dělat?
Pomáhat si navzájem a naplňovat společné potřeby. Navštěvovat členy doma. Máme na to
čas? Společně číst Bibli a společně se modlit. Tím se jeden od druhého učí.
Měli by navštěvovat a posilovat nemocné. Nemocní to potřebují. Možná, že jsme to
poznali i sami na sobě. Víme, jak se cítí naší nemocní, třeba v nemocnici? Radit a
pomáhat v různých problémech. Sdílet si své radosti a starosti a společně se za ně modlit.
To je zdravá komunikace.
Co tato služba vyžaduje od diakona:
moc Ducha svatého
přímluvné modlitby (modlíme se za naše svěřence každý den?)
pochopení biblického principu služby
lásku k Pánu Bohu
lásku a vděčnost za spasení
lásku k lidem
Proč přicházíme za starými lidmi? Protože je máme rádi. Nedokážeme-li mít rádi
staré lidi, pak nemáme rádi žádné lidi.
Výsledek zdravé a dobré diakonské služby? Skutky 6,7 – církev rostla, jak počtem, tak
spiritualitou. Církev poroste nejen díky evangelizaci, ale i díky diakonii.
Problémy v diakonii.
A) buď to děláme jen z povinnosti
B) nebo to děláme bez lásky k lidem
C) nebo nemáme čas?
D) neumíme komunikovat
E) žijeme jen pro sebe (sobecky)
Biblické principy v komunikaci
Biblické poselství je:
o vztahu mezi námi a Pánem Bohem a o vztahu mezi námi a
lidmi, o komunikaci a o spasení.
První, kdo komunikuje, je Bůh. Přichází za Adamem. „Adame, kde jsi?“ Někdy
říkáme – já za tím člověkem nikdy nepůjdu, protože mi ublížil. Já se ptám – kdo komu
ublížil, člověk Bohu nebo Bůh člověku? A kdo za kým přišel první? Přece Bůh k člověku.
Jak je to mezi námi? Jeden mluví a my mu vůbec nerozumíme. Tak to bylo v dějinách
často. Naše představy jsou jiné než těch druhých. Ježíš přišel komunikovat s lidmi.
Rozuměli mu?
Vrchol Boží komunikace – Slovo se stalo tělem. Izajáš 7,14. Imanuel, což znamená
„Bůh s námi“ – to je základ komunikace.
Základem naší komunikace s lidmi je náš vztah. Co k nim cítíme? Máme je rádi?
Nemáme je rádi? To lidi vycítí. Nejde jen o slovní, verbální komunikaci. To asi umíme.
Máme to nacvičené. Těžištěm zvěsti o spasení není slovo, ale vztah lásky. Třeba i
nasloucháním. Umíme to? Někdo mluví a my vůbec neposloucháme, co říká.
Přímluvná modlitba – to je také komunikace lásky. Správná komunikace je sdílení.
Správná komunikace prohlubuje vztahy.
Libuše a Daniel Skácelovi
BROUŠENÍ, LAKOVÁNÍ, ČALOUNĚNÍ...
19. 4. – 10. 5. 2008 byla naše modlitebna uzavřena v důsledku vnitřních oprav.
Výbor sboru s dalšími bratry a sestrami vypracovali plán k obnově modlitebny.
Každý dle svých schopností a možností se podílel na obnově interiéru modlitebny.
Všem patří za to upřímné poděkování. Po 29 letech bylo již třeba udělat něco s podlahou a
se sedadly. Bylo rozhodnuto – na podlahu koberec a na sedačky nové čalounění. Aby
mohla být pokryta podlaha kobercem, musela být opravena. Sedačky musely projít
generálkou. Odmontované sedačky bylo třeba nejprve očistit, obrousit a nalakovat a
potom očalounit. Pak se mohly zpět namontovat, aby nám mohly znovu sloužit. Než se
měly sedačky nalakovat, musely se nejprve očistit, obrousit. Byly zašlé, někde byly rýhy a
tato práce vyžadovala trpělivost a mnoho času. I přes broušení i lakování některé rýhy
zůstaly. Je zde pro nás velké poučení.
Pán Bůh s každým z nás chce provádět dílo obnovy. Na rozdíl od těchto sedaček,
které nemohly mluvit, nemohly říct ano nebo ne, nám Bůh dává svobodu. Zdali chceme
tímto procesem obnovy a očištění projít. Tak jako ti, kteří čistili a brousili, museli někdy
přitlačit, aby zahladily mnohé jizvy. Tak to dělá s námi i Bůh, že někdy musí přitlačit tím
„bruskem“. Stává se nám, že reptáme, voláme: „Pane, to bolí!“. Ale on ví, kde a jak
přitlačit. Po vybroušení a vyčištění byla sedadla připravena k lakování. Tak nás Duch
Svatý připravuje, aby mohl mít v nás svůj čistý chrám. Pak byla sedadla očalouněna. Aby
sedadla mohla být funkční, musela být instalována na svá místa. I Duch Svatý nás chce
použít na místa, která budou užitečná pro nás i pro naše bližní.
S vděčností přijmeme Boží broušení a jeho výchovu. On s námi jedná jako milující
Otec.
„Nebeský Otec nás vychovává k vyššímu cíli, k podílu na své svatosti. Přísná
výchova nám někdy nebývá po chuti...Později však přináší ovoce pokoje a dokonalost těm,
kdo jí prošli.“
Židům 12, 10-12 (Překlad Průvodce života)
Bohuslav Vaněk
PETŘINO VĚDECKÉ OKÉNKO (2.DÍL)
Zona pellucida
Napadlo vás někdy, proč nedojde přirozenou cestou ke spojení třeba kočičího vajíčka
se psí spermií. Tak za to může zona pellucida. Je propustná jen maximálně pro spermie
podobného druhu jako příkladem může být křížení psů. Tento zázrak je tenká membrána
proteinů a specifických bílkovin (ZP1, ZP2, a nejdůležitější ZP3). Ta propustí pouze jednu
spermii a poté se uzavře a udělá nepropustnou slupku, tak, že se tam jiné spermie nedostanou.
Zvláštní je, že to musí být velice rychlé a efektivní. A potom ani velice reaktivní a agresivní
enzymy jiných spermií nerozloupnou tuto tvrdou slupičku.
Biologická zbraň
Mezi nejobávanější biologické zbraně patří botulotoxin (ve formě aerosolu a to typ A).
Jaké jsou účinky tohoto toxinu? Je to neurotoxin. Po požití dojde ke vzniku nemoci –
botulismus. Toxin může vzniknout hlavně z nedostatečně sterilizovaných masových,
zeleninových a ovocných konzerv. V těchto anaerobních podmínkách se pomnoží bakterie
Clostridium botulinum a dojde k masivní produkci botulotoxinu. Počátky příznaků (Inkubační
doba) se projevují různě od 2 až do 36 hodin. Příznaky jdou za sebou: rozmazané vidění,
nemožnost akomodace (zaostření), závratě, svalová slabost, poruchy polykání a řeči, zvracení,
bolesti břicha, zácpa, horečka nebývá, vědomí zůstává trvale zachováno a nemožnost se
nadechnout (paralýza) je většinou příčinou smrti až za dva až tři dny. Když si uvědomíme, že
člověk je pořád v plném vědomí…
V rámci první pomoci se snažíme alespoň urychleně vyvolat zvracení a výplach žaludku.
Toto se týká hlavně nakažení ze špatně sterilizovaných konzerv a je zde větší naděje na úspěch.
Jinak se dá podat protilátka – koňská. Existuje tu riziko silné alergické reakce.
Botulotoxin typu A je nejsilnější bakteriální jed pro člověka. Po zpřístupnění archivů
vyšlo najevo, že za druhé světové války se Československo a Velká Británie uchýlili k použití
biologické zbraně proti nacistickému pohlavárovi R. Heydrichovi v Praze. Gabčík a Kubiš
použili granát plněný z jedné třetiny botulotoxinem. Heydrichovi poranili hrudník a slezinu. To
by nebylo smrtelné. Náhle však pohlavár umírá na příznaky otravy botulotoxinem.
Hrozba použití jako biologické zbraně je zcela reálná (kontaminace vody, potravin). Za
války v Perském zálivu (1990-1991) se ukázalo, že Irák prováděl výzkum pro ofenzivní
používání tohoto toxinu. Navíc může být výroba maskována i tím, že se botulotoxin vyrábí pro
účely: farmaceutické, léčebné (vadného držení hlavy) a kosmetické (vyhlazení vrásek).
Perličky:
Víte, že se používají mikroorganismy jako buněčné továrny. Příkladem může být
produkce enzymů: chymosin pro srážení mléka ( k výrobě sýrů). Dříve z telecích žaludků –
nyní z geneticky modifikovaných hub (obsahují gen z telecích žaludků) – produkt o čistotě 80 90%. Přírodní látka má jen 4 – 8% aktivního enzymu. Dále se používá Maxiren, což je čistý
chymosin produkovaný kvasinkami (Kluyveromyces lactis) pro všechny typy sýrů včetně
nejnáročnějších – pro vegetariánské aplikace. Chymosin je dále velmi důležitý u kojenců.
Přijímají většinou jen mateřské mléko a to by je nezasytilo. Chymosin toto mléko v žaludku
sráží a miminko už nemá hlad. Hustá kaše ho dokonale zasytí.
Víte, že existuje jedna otázka, na kterou vám virolog není schopen odpovědět. „Jsou viry
živé nebo neživé?“ Viry jsou totiž jen nukleové kyseliny a obal. A toto přeci není živý
organismus, ale zase se jako živý organismus chovají. Kvůli těmto aspektům není tato věc
dostatečně jasně vyřešená. (Virolog se zabývá studiem virů – jejich stavbou, členěním do řádu
aj. Neštovice, chřipka, opar jsou příkladem nemocí, které způsobují viry.
Víte, že pokud budete volat na záchranou službu v urgentním případě, nemusíte se bát
jim popovídat všechno co se stalo. Nebojte se, nezdržujete je. Nemluvíte totiž s tím, kdo za
vámi pojede. Někdy je lepší říct úplně všechno, než aby potom došlo k nedorozumění či
tragédii.
Víte, že když slyšíte houkačku, tak má určitou hlasitost a intenzitu tento zvuk. Pokud
uslyšíte 1000 houkaček, bude intenzita 1000krát větší, ale hlasitost bude jen o 30dB větší. (
Běžný hovor je asi 60dB, stíhačka je 130dB). Je to tím že intenzita roste jinak než hlasitost.
Stejně to bude vaše uši bolet.
Poznámka na konec. Tyto informace jsou přebrány z přednášek na kterých jsem osobně byla
a vše jsem tedy slyšela a zapsala jsem si je. Proto také toto uvádím jako zdroj. Často nám
přednáší profesoři věci, které nejsou nikde zveřejněny, třeba i proto, že je to jejich vlastní
práce. Nebo se na vědeckém potvrzení ještě pracuje, takže některé informace máme z první
ruky ☺.
Petra Grzonková
UŽ JE TO SKORO ROK…ANEB JESTLI SI NĚCO JEŠTĚ PAMATUJU :)
Díl 2. – Jaká asi bude rodina?
Ano rodina...to je v našem životě hodně důležité. I když jsem věděla, že v USA strávím
jen necelé tři měsíce, moc mě zajímalo, do jaké rodiny se dostanu. Ještě v Česku jsem si od
svého učitele vyžádala kontakt na tu mou rodinu. Okamžitě jsem jim napsala e-mail, ve kterém
jsem se představila, že jsem to já, která u nich strávím tuto dobu. Brzy mi odpověděli a taky
poslali pár obrázků. Zdáli se jako velice milí lidé.
V minulém bulletinu jsem psala o mém příjezdu. Nyní tedy už jsem v Chicagu! Když
jsme vyšli z letištní budovy, nemohla jsem tomu uvěřit! Stojím na půdě Spojených států
Amerických! Byla jsem ale z té cesty tak vyčerpaná, že skákat radostí jsem opravdu
nedokázala. Náš učitel Mr. Till si půjčil auto, abychom se měli jak přepravovat. Když už to
auto praskalo ve švech z tíhy našich zavazadel, vydali jsme se na okraj Chicaga, kde jsme měli
strávit dvě noci u nějakých známých Mr. Tilla. Jmenovali se Lopatovi a byli to moc milí lidé.
Chápali naši únavu a poskytli nám vše, co jsme potřebovali. Když jsem se ráno probudila, paní
Lopatová nám přichystala bohatou snídani. Tento den jsme strávili v Chicagu. Navštívili jsme
obrovské muzeum, akvárium u jezera Michigan a taky jsem ochutnala americkou pizzu.
Příští den byl pro mě velice důležitý. Měla jsem přijít do nové školy v Galeně a setkat se
s mou novou rodinou. Byla jsem dost nervózní. Cesta z Chicaga do Galeny byla celkem
dlouhá, ale přežít se to samozřejmě dalo :). Ještě než jsme přijeli do školy, stavili jsme se ve
městě a prošli pár uliček. Bylo to tam moc pěkné a město celkově působilo moc útulně. Brzo
ale Mr. Till zavelel a my jsme museli jet do školy. Když jsme zaparkovali na školním
parkovišti, seděla jsem na sedadle v autě jako přikovaná. Nemohla jsem se ani pohnout.
Nejraději bych v téhle poloze zůstala celé tři měsíce, jen ať si mě nikdo nevšimne! Neprošlo
to... Nakonec jsem musela z auta vylézt a vzápětí spolu s Mr. Tillem a spolužačkou Monikou
vejít do budovy, která nesla název: Tri-State Christian School. Sevřel se mi žaludek.
Vešli jsme dovnitř. Hned na recepci byla velice milá paní. Zeširoka se na nás usmála a
zavedla nás k ředitelce. Paní ředitelka působila přísně, ale ukázalo se, že je vstřícná a milá.
Sepsali jsme společně náš rozvrh a poté nás provedla celou školou. Ukázala nám každou třídu,
představila nám každého profesora. Do konce vyučování zbývalo ještě pár hodin, takže nás
poslala do tříd, kde bychom měly právě být. Řekla nám taky, že po vyučování nás tu budou
čekat naše rodiny. Těch pár hodin ve třídách uběhlo celkem rychle. O přestávkách se ukázalo,
že nás snad celá škola zná! Vždycky mě na chodbě někdo zastavil, představil se a řekl: „Ty
musíš být Ester!“ Po pár takových rozhovorech jsem se už ani nesnažila si všechna ta jména
zapamatovat.
Když zazvonil zvonek poslední hodiny, přišli jsme zpět k ředitelně. Tam mě čekali.
Usměvavá a obětavá rodinka jménem Lance. Najednou ze mě spadl všechen strach. Maminka
Annette mě objala. Tedy abych vám je řádně představila. Byla to pětičlenná rodina. Mladý
manželský pár (něco málo přes 30) Annette a Gardner a tři děti. Nejstarší holka měla 7 let,
potom byl 5-tiletý kluk Cliff a dvouletá Julia. Naložili jsme mé věci do auta, dořešili jsme
nějaké formality na škole a s Mr. Tillem a už jsme jeli do mého nového domova. Cesta trvala
necelou hodinu.
Jejich dům se nacházel na okraji malého městečka jménem Peosta. Byla to klidná čtvrť.
Všechny domy se mi tam zdály stejné, ale to bylo jen na první pohled. Zanedlouho jsem ten
„náš“ bezpečně poznala. Když jsme zaparkovali v garáži, provedli mě celým domem, ukázali
mi můj pokoj a řekli: „Ester, ty jsi teď součást naší rodiny. Vše, co zde vidíš, je tvé.“ Tyto
slova, která pronesla Annette nikdy nezapomenu a znějí mi v uších, jako kdyby to právě říkala.
Bůh mi požehnal mnohem víc než jsem si jen mohla přát. V této rodině jsem dostala zázemí a
V příštím čísle: Velikonoční překvapení
Ester Grzonková
oporu.
V MĚSÍCÍCH ČERVENEC,
1.7.
3.7.
4.7.
6.7.
7.7.
7.7.
11.7.
14.7.
21.7.
29.7.
Czopik David
Rafaj Jan st. (70)
Skácelová Libuše
Grzonka Daniel
Maďa Daniel
Kubečka Jan ml. (60)
Zaciosová Ester
Koloničná Anna
Grzonka Dalibor
Gebková Dagmar
SRPEN A ZÁŘÍ BUDOU MÍT NAROZENINY
1.8.
4.8.
7.8.
14.8.
16.8.
17.8.
18.8.
21.8.
22.8.
24.8.
28.8.
Marták Adam
Jelenová Pavla
Vaňková Zdenka ml.
Rafaj Jan nejml.
Czopik Jaroslav
Grzonková Petra
Adameová Milada
Psotková Rozálie (102)
Nováková Jarmila
Gorný Jaroslav
Kudělka Karel
1.9.
7.9.
9.9.
10.9.
16.9.
17.9.
18.9.
24.9.
25.9.
26.9.
Dohnalová Daniela
Kudělková Marie
Trunečka Stanislav ml.
Uher Jaromír
Marták Filip
Marek Svatopluk
Uher Tomáš
Vaňková Ester
Skácel Daniel
Vaňková Věra
Do dalšího roku chci všem popřát, ať v každé chvíli je Pán Bůh s Vámi, ať
cítíte Jeho lásku a milost, kterou nám všem dává plnou náruč, ve které je místo pro
každého z nás…..
„Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé
pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši.“
Bible - Žalm 31,8
„Budeme-li na každém kroku děkovat za vše dobré, co dostáváme, bude náš
život plný radosti.“
Richard J. Foster
Dana Rafajová
OKÉNKO PŘÍRODY
BAMBUS – je považován za nejlepší symbol pevnosti. Protivenství přírody mohou
bambus ohnout, ale nezlomí jej. A netrvá to dlouho a zase se v plné hrdosti napřímí. Není
pochyb, že tato rostlina je obrazem vítěze. Její lest spočívá v tom, že předstírá porážku, a pak,
když do určité vzdálenosti se soupeř odvrátí, vyrazí zase vzhůru. Bambus je chytrý mistr
života.
(z knihy „usměvavá lest“)
A tak po přečtení, když uslyšíme rčení, „jsi dutý jako bambus“, berme to jako výsadu
pevnosti, vítěze hrdě se napřímit.
Marta Grzonková
PŘEHLED PLÁNOVANÝCH AKCÍ V ČERVENCI, SRPNU A ZÁŘÍ 2008
Sloužit nám budou bratři:
5.7.
12.7.
19.7.
26.7.
2.8.
9.8.
16.8.
23.8.
30.8.
6.9.
13.9.
20.9.
27.9.
Jiří LODER
Vladimír ADAME
Libor ŠKRLA
Hynek DONA
Jiří VESELÝ
Jiří GOMOLA
Vladimír ADAME
Hynek DONA
Daniel SKÁCEL
Hynek DONA
Karel STANĚK
Jaroslav GORNÝ
PVP - Vladimír ADAME
27.9. 2008 bude Památka večeře Páně
červenec:
3.-13.
7.-13.
12.
20.-27.
srpen:
3.-10.
9.
17.-27.
24.-31.
září:
13.
21.
KD
sbory
mládež
zdraví
Dovolená na Ukrajině
Biblický týden MSS br.D.Duda
Worship
Unijní tábor Odd.Zdraví
Kroměříž
Ostrava
Belušské Slatiny
rodiny
mládež
KE
mládež
Dovolená - Karolína
Worship
Mládežnická akce KE
Kongres mládeže MSS
Rtyně v Podkrk.
Ostrava
Český Těšín
Protivanov
mládež
Worship
Svatba Petra a Luboš
Ostrava
Frýdlant n.O.
____________________________________________________________________________________
Grafické a technické zpracování bulletinu : Svatomír Rafaj .
Sestaveno z příspěvků těchto členů sboru: br.Adame V., s.Skácelovi D. a L., br.Górny J., s.Grzonková M.,
s.Grzonková P.., s.Grzonková E., s.Linhartová K., br.Vaněk B., s.Rafajová D.,
Připomínky, podněty a příspěvky přijímá Svatomír Rafaj tel: 602 722 157, E-mail [email protected]
Příspěvky do dalšího čísla prosím NEJPOZDĚJI do soboty 20.9.2008 !!!