Možnosti rozvoje území

Transkript

Možnosti rozvoje území
Možnosti rozvoje území
Základní mezioborová studie
Obsah studie
1
Úvod...................................................................................................................................................... 5
2
Slovníček pojmů.................................................................................................................................. 9
2.1 Obecné termíny používané ve studii..................................................................................... 9
2.2 Odborné výrazy jednotlivých specializací...........................................................................11
3
Popis pracovní metody studie......................................................................................................... 15
4
Hlavní zjištění.................................................................................................................................... 19
4.1 Sociální, historický a ekonomický kontext lokality......................................................... 20
4.2 Potřeby a příležitosti k rozvoji............................................................................................. 21
5
Javorník............................................................................................................................................... 27
6
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí... 41
7
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby.................................................................... 65
8
Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací............................................................... 79
9
Členové výzkumného týmu a kontakty......................................................................................... 85
Základní mezioborová studie obsahuje:
Závěrečnou zprávu zaměřenou na konkrétní detailní znalosti o komunitním prostředí kumulované v rámci sociálního a kulturního kapitálu v průběhu projektu.
Finální studii shrnující zjištění o rozvojovém potenciálu jednotlivých oblastí, kde byl projekt pilotován.
Kraj Olomoucký
Jesenicko, Javornicko
Dokument vznikl v rámci projektu „Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení,
aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných lokalit“ (reg. č. CZ 1. 04. /2. 1. 00/03.00018)
1
Úvod
2
1 Úvod
Předkládaná zpráva je výsledkem práce odborníků v různých
oborech – antropologii a sociální geografii, geobotanice a architektuře.
Každý z odborníků zkoumal dané území z perspektivy svého oboru
a snažil se nalézt to, co zde nazýváme „rozvojový potenciál území“ – tedy
příležitost pro další rozvoj obce, kritický moment či problém, kterému je
potřeba se věnovat, nebo prostě jenom „prázdné místo“ na mapě obce,
které poskytuje prostor pro vytvoření něčeho nového.
Výzkum byl realizován v rámci projektu „Pracovní návyky jako komplex individuálního poradenství, cíleného zaškolení, aktivizace místních aktérů a rozvoje potenciálu vybraných
lokalit“ (reg. č. CZ.1.04/2. 1. 00/03.00018),
který realizuje Fond dalšího vzdělávání, příspěvková organizace Ministerstva práce a sociálních věcí, a který je podpořen finančními
prostředky z Evropského sociálního fondu
v rámci Operačního programu Lidské zdroje
a zaměstnanost a ze státního rozpočtu. Naším primárním záměrem tedy bylo soustředit
se na takové potenciály, které mohou vést
k tvorbě nových pracovních míst.
Abychom mohli důkladně porozumět strukturálním příčinám nezaměstnanosti v jednotlivých regionech a pokusit se nalézt pro ně
„lék“, musíme zaměřit pozornost zpět dovnitř
lokality, obce, komunity, k formálním i neformálním skupinám občanů i k jednotlivcům.
Jako efektivní se ukazuje posílení sebevědomí
u nezaměstnaných občanů, stejně jako u otevřených podnikatelů (či podnikavců). Zkušenosti i závěry našich analýz napovídají, že
tím, co po letech stagnace může vytvořit nové
výzvy, je komunitní rozvoj vedený důsledně
zdola, tedy od jednotlivců a drobných každodenních potřeb, které definují jejich životy.
Vývoj z poslední doby ukazuje, že se nelze
spoléhat pouze na vnější zdroje vytváření pracovních příležitostí. Pro nové pracovní příležitosti s předpokladem udržitelnosti je nutno
obrátit pozornost také dovnitř společenství
českých a moravských obcí a pokusit se využít potenciálů, které toto prostředí někdy nikoliv zcela viditelně má.
Úvod5
Cílem této studie i cílem projektu „Pracovní
návyky“ proto bylo zaměřit se detailně na
studované oblasti a pokusit se odhalit právě
tyto artikulované či neartikulované potřeby.
Potenciál pro rozvoj oblasti hledáme v lokálních souvislostech – v krajině a její morfologii, v architektonických či urbanistických
možnostech, které poskytují obce, v údajích
o demografické struktuře obyvatel, v historii
místa a jeho identity a především v obyvatelích samotných.
Takto nalezené nové výzvy jsou často spojené
s lokálním komunitním rozvojem. V mnoha
modelových případech v této situaci nejsou
podnikaví a kreativní jednotlivci sami, nýbrž
mají podporu místních institucí, především
pak radnic či krajských poboček různých
úřadů. Tam, kde se podařilo nastartovat
udržitelné projekty, je často nejen jasné, ale
i měřitelné, že rozvoj, který sociální družstva
či ekologické farmy rozpohybovaly, daleko
přesáhl původní projektové plány. Vedle ekologické farmy se tak například objevuje řemeslná dílna, družstvo provozující sociální
podnik přibírá turistické a ubytovací služby.
Vedle ekologické drůbeží farmy roste králičí
farma, vedle zase rodinné brašnářství. V ojedinělých případech se objevují alternace sociálních služeb v blízkém okolí založené na
lidské solidaritě povýšené dobrým nápadem
na komplexní pracovní místo. Tam, kde se podaří propojit myšlenku s konkrétními kolektivy, kde je vůle ke spolupráci mezi občanským
a politickým sektorem, tam už většinou chybí
jen finanční zdroje. Ty jsou ovšem často poměrně snadno dosažitelné, pokud se někdo
vyzná v dotačních titulech a grantové politice
státních i evropských institucí. Co když ale
nápady doutnají, diskuse se pomalu rozjíždí,
ale žádné konkrétní aktivity či spolupráce
zatím nenastaly? Zde je prostor pro projekt
Pracovní návyky. Naším cílem je na základě
námi provedených mezioborových analýz navrhovat konkrétní opatření vedoucí k rozvoji
identifikovaného potenciálu území a přímo či
nepřímo tak napomoci tvorbě nových pracovních míst.
V následujícím textu nejdříve stručně vysvětlíme pracovní přístupy všech specialistů
zapojených do projektu, vysvětlíme základní
pojmy a následně představíme základní charakteristiku oblasti očima jednotlivých vědních disciplín. Přílohou textu je seznam všech
potenciálů rozvoje území, které specialisté
projektu „Pracovní návyky“ na daném území
nalezli.
Seznam byl z důvodu ochrany soukromí částečně anonymizován. Stejně tak je potřeba
zdůraznit, že zdaleka ne všechny potenciály
přímo generují pracovní místo či ekonomický
zisk. V některých případech tomu tak je, ale
jinde se jedná skutečně pouze o popis potenciálně zajímavého fenoménu, který vyžaduje
dlouhodobou a strukturovanou práci s krajinou či lidmi, aby se plně rozvinul. Vycházíme
ale z toho, že rozvoj je potřeba uchopit komplexně a nelze nárazově podporovat jednotlivce či řešit problémy vytržené z kontextu,
aniž bychom se věnovali práci s celým komunitním prostředím, společenskou strukturou
a ekosystémem oblasti.
2.
Slovníček pojmů
6Úvod
2 Slovníček pojmů
2.1 Obecné termíny
používané ve studii:
Potenciál
Potenciálem zde myslíme především „příležitost pro oživení, kultivaci anebo rozvoj oblasti“. Potenciálem může být nevyužitý zdroj, třeba zanedbané místní kino, které může sloužit
novému účelu nebo historická pastevní krajina, kde lze pastvu znovu obnovit. Podobně
třeba sad ležící ladem může ukrývat bohatství
v podobě starých krajových odrůd ovocných
stromů. Jednotliví specialisté se snažili vyhledávat potenciály tak, aby jejich popisem zároveň definovali, jakou příležitost nabízí. Například zanedbanou krajinu na periferii města
nazýváme potenciálem proto, že v případě, že
se jí někdo začne věnovat, zprůchodní okraje
města pro místní občany a vytvoří příležitost
pro jejich zapojení do péče o veřejný prostor,
popřípadě vytvoří pracovní pozici pro někoho
místního, kdo tuto krajinu dobře zná a může
se o ni starat. Péče o krajinu a její diverzitu je
zároveň příležitostí vytvořit pracovní pozici,
která umožní využít schopnosti a zkušenosti
jinak opomíjené na trhu práce – jako například důkladná znalost místního prostředí
i obyvatel, vytvořená léty kontaktů. Tento potenciál proto může vygenerovat i zcela novou
pracovní pozici, která dosud na pracovním
trhu neexistuje, a nabídnout tak uplatnění
i lidem, kteří jsou jinak na trhu práce spíše
diskriminováni (věková skupina mezi 40–50
lety, která z nějakého důvodu není flexibilní
v dojíždění za prací či například při učení se
práci s počítačem).
Příkladem potenciálu za specializaci sociální geografie tak může být třeba přítomnost
střední odborné školy, která produkuje úzce
specializované absolventy, a zaměstnavatel
poblíž v regionu, který by pro tyto studenty mohl mít uplatnění, ale není se školou
v žádném kontaktu – obě instituce vzájemně nespolupracují. Sociální geograf/ka zná
věkovou i vzdělanostní strukturu regionu
a uvědomuje si, kde potenciálně hrozí odchod
mladých lidí za prací a zároveň díky komplexní znalosti regionu ví, kde by případně mohli
najít uplatnění a co pro to udělat.
Geobotanický pohled na krajinu zahrnuje
i problematiku biologické diverzity a také –
více prakticky – například hospodaření s vodou. Obě témata jsou nepřímo a dokazatelně
propojena: „živá“ krajina tlumí extremity klimatu a naopak – citlivé hospodaření s vodou
podporuje vitální funkce krajiny. Obojí má citelný pozitivní efekt i na kvalitu života (nejen)
lidské populace. Příkladem potenciálu proto
může být například suchá krajina, které může
vhodné hospodaření např. s dešťovou vodou
navrátit diverzitu.
Slovníček pojmů9
Příkladem potenciálu za historické vědy je
například významná historická událost v dějinách obce, která má prokazatelný vliv na její
dnešní podobu, ale obec ji nijak nevyužívá při
své propagaci, ani nezprostředkovává obyvatelům historii jejich města. Historik proto
může navrhnout třeba setkání s občany, informační tabuli nebo naučnou stezku, které
minulost oživí a přispějí k posílení identity
místa, se kterým se obyvatelé mohou ztotožnit a být na něj pyšní.
Příkladem potenciálu za obory architektura
a urbanismus je například původně pěkné
náměstí nebo náves, které ale vlivem nekoncepčního stavění či zanedbání ztrácí původní kouzlo a pro místní i návštěvníky přestává
být zajímavé. Urbanista dokáže nalézt a vystihnout přirozené centrum obce a pojmenovat, proč nefunguje, architekt umí navrhnout
drobné zásahy (lavičky, úprava zeleně nebo
parkování), které mohou pomoci místu opět
vrátit život a jeho původní funkci.
Příkladem potenciálu za sociální antropologii může být například skupina mladých
novousedlíků, kteří by se rádi angažovali
v rozvoji obce, nemají ale navázané vztahy se
starousedlíky a obě skupiny navzájem neznají své motivace ani potřeby. Antropolog umí
rozkrýt strukturu sociálních vztahů a navrhnout činnost či téma, které jsou oběma skupinám společné a které by je proto mohly sblížit, propojit a dopomoci k realizaci menších
společných projektů, které povedou k rozvoji
obce „zdola“.
Rozvoj / rozvojový potenciál
Výraz „rozvoj“ používáme v této studii ve
stejném smyslu, v jakém se běžně používá ve
spojení místní „udržitelný rozvoj“. Rozvoj
oblasti vnímáme komplexně jak z hlediska
krajiny a přírody, tak z hlediska sídel a jejich
obyvatel. Rozvojem nemyslíme jen rozvoj ekonomický. Potenciály, které vyhledáváme, nevedou přímo k zisku – jde nám i o rozvoj kulturní, sociální a ekologický. Rozvoj vnímáme
v souvislosti s potenciálem. Přímým efektem
práce s námi navrhovanými potenciály má
být celkový rozvoj oblasti.
Mezioborový / mezioborová syntéza
Tato studie spojuje výsledky průzkumu odborníků z celkem pěti různých oborů, konkrétně
sociální geografie, geobotaniky, architektury
a urbanismu, historie a archeologie a sociální
antropologie. Naším cílem bylo zaměřit se na
stejnou problematiku několika různými úhly
pohledu. Tyto úhly pohledu v předkládané
studii syntetizujeme do jednoho textu a snažíme se tak vytvořit komplexní obraz možností studované oblasti. Například fenomén jako
je „industriální krajina“ je důležitý jak pro
botanika, který umí popsat vegetaci na místě
a celkovou souvislost s okolní krajinou, tak
pro architekta, který vidí návaznost oblasti
na celkovou urbánní strukturu obce a umí si
představit možnosti rekonstrukce a jejich nákladnost. Antropolog zase dokáže prostřednictvím práce s obyvateli obce zjistit, k čemu
by se případně zrekonstruovaná oblast mohla
používat tak, aby místním sloužila nejlépe.
2.2 Odborné výrazy jednotlivých
specializací
Industriální krajina
(architektura a urbanismus, přírodní vědy)
• je jedním z druhů takzvané kulturní krajiny – tedy krajiny, která vznikla součinností
přírody a lidského působení. Industriální
krajina je krajina, která vznikla působením
průmyslu. Typickým příkladem industriální
nebo také průmyslové krajiny v České republice je například Mostecká uhelná pánev.
Brownfield
(architektura a urbanismus, přírodní vědy)
• je odborný termín, který čeština přejala
z angličtiny a prozatím pro něj neexistuje
vhodné české označení. Výraz brownfield,
doslova „hnědé pole“, urbanisté používají
k označení nevyužívané plochy v městské
zástavbě – může se jednat o plochu, která
je nezastavěná, nebo jsou budovy na ní už
opuštěné.
Ruderální krajina / ruderál
(přírodní vědy)
• bývá krajina, kde mohou dominovat právě
brownfieldy, může jít však také o bezlesí
nebo dřevinné porosty výrazně nasycené
živinami (fosforem, dusíkem); druhový obsah ruderální krajiny může být chudší než
u tradičně obhospodařované, ale nemusí.
Typickým příkladem jsou například okraje
polí, ruiny domů, řídké akátiny na zarůstajících teplomilných stepích. Typické ruderální druhy jsou pak ty, které často dominují
v krajině bohaté na dusík – porosty akátu,
kopřiv, třtiny křovištní nebo místa dominovaná několika invazivními druhy („plevel“).
Neorurálové
(sociální vědy – antropologie)
• jako „neorurálové“ bývají označováni obyvatelé venkova, kteří se na vesnici přestěhovali z většího města, také mohou být
označováni jako „novousedlíci“ nebo prostě
jako „náplava“. Odborný výraz „neorurálové“ označuje především životní styl, který
pro tuto skupinu obyvatel bývá typický,
vzhledem k tomu, že se často jedná o městskou střední třídu, která na venkov přišla
10
Slovníček pojmů
hledat klidnější a přátelštější prostředí,
případně prostor pro kreativní práci. Jak
ukazují některé naše příklady, neorurálové mohou být někdy tahouny rozvoje v komunitě, protože jim nechybí nová energie,
často se ale také mohou dostat do konfliktu
se starousedlíky, protože nechápou jejich
specifické potřeby, vztah k místu a lokální
identitu.
Vnitřní periferie
(sociální geografie)
• vnitřní periferie jsou sociálně i ekonomicky slabší oblasti, které leží na okraji rozvojových center, tradičně na hranici dvou či
více krajů. Vyznačují se špatnou dopravní
dostupností, stagnací či úpadkem místního hospodářství, ztrátou obyvatelstva
a jeho stárnutím, špatnou vybaveností
technickou a občanskou infrastrukturou,
stářím bytového fondu a přítomností specifických sociálních problémů spojených
s exkluzí.
Izolovanost spolu s nevýhodnou dopravní
polohou jsou pro investory neatraktivní
a navíc umocňují závislost těchto oblastí na
odlehlém regionálním centru. Stále více se
ukazuje, že možnosti rozvoje těchto oblastí
závisejí na využití a aktivaci jejich vnitřních
zdrojů, které vedou k větší soběstačnosti
území. Mezi hlavní rozvojové faktory patří
kvalita lidského a sociálního kapitálu. Jinými slovy, velmi zjednodušeně, možnosti rozvoje těchto oblastí bezprostředně závisejí
na aktivitě místních lidí, jejich angažovanosti a kvalitě jejich vztahů.
Extravilán / intravilán
(architektura a urbanismus, historie, geobotanika)
• intravilánem je zastavěná plocha obce,
kterou však tvoří veškeré její části (budovy, veřejná prostranství, komunikace,
zahrady atd.). Zbytek katastrálního území
obce vně intravilánu (včetně samot, polností lesů a dílčích staveb) označujeme
jako extravilán.
Slovníček pojmů11
3.
Popis pracovní
metody studie
12
Slovníček pojmů
3 Popis pracovní metody studie
Předkládaná studie syntetizuje poznatky pěti vědních oborů – sociální
antropologie, sociální geografie, historie a archeologie, geobotaniky
a architektury a urbanismu. Každý z odborníků ke studované oblasti
přistupoval odlišným způsobem a získával poznatky specifickou metodou.
Sociální antropologie se soustředí na kvalitativní výzkum obyvatel dané oblasti. Formou
zúčastněného pozorování a rozhovorů zkoumá potřeby a motivace místních, identifikuje
silné komunitní skupiny, potenciální konflikty a kulturní specifika zkoumané oblasti. Cílem je hloubková a detailní analýza sociální
struktury obce s důrazem na možnosti komunitního rozvoje.
Sociální geografie získává údaje o populaci
studované oblasti prostřednictvím kvantitativní i kvalitativní metody. Předkládá údaje
o demografické, ekonomické a vzdělanostní
struktuře obyvatelstva, zaměřuje se na popis sociální struktury obce z makro­‑hlediska
a také na celkové postavení obce uvnitř regionu a dalších lokálních struktur.
Historie a archeologie se zaměřují na
minulost zkoumané oblasti – buď prostřednictvím práce s archivními prameny, nebo
přes výzkum archeologickými metodami přímo na místě. Historické vědy tak předkládají
údaje o tom, jak daná oblast fungovala a byla
využívána v minulosti, a jak to ovlivnilo její
současnou podobu. Pomocí těchto údajů je
možné vsadit celkový rozvoj oblasti či obce do
historického kontextu a pokusit se zachovat
kontinuitu v případě, že je to žádoucí.
Geobotanika se věnuje ekologickým vztahům v krajině, vztahům mezi rostlinnými
společenstvy a ostatními složkami životního
prostředí, a je zde pojímána velmi široce –
zahrnuje krajinnou ekologii, krajinnou historii, etnobotanické aspekty kulturní krajiny
a biologický pohled na problematiku agrární krajiny. Okrajově je zahrnuta i geologická
a klimatická problematika, zmiňovány jsou
i podstatné problémy ochrany přírody zkoumaných lokalit.
Architektura a urbanismus se soustřeďují
na popis sídel, ať už měst, obcí či jednotlivých
stavení a na jejich vzájemné vztahy a struktury. Uvnitř obcí architekti a urbanisté identifikují funkční či nefunkční veřejné prostory
a navrhují možnosti jejich revitalizace, vytipovávají vhodná místa či budovy cenné pro
další rozvoj obce nebo upozorňují na architektonicky cenné konstrukce, které mají zůstat zachovány, a navrhují možná technická
řešení či úpravy.
Popis pracovní metody studie15
4.
Hlavní zjištění
16
Popis pracovní metody studie
4 Hlavní zjištění
Výzkum se v rámci projektu zaměřil především na okres Jeseník.
Jedná se o samostatný okres, který leží ve Slezsku na hranici České
republiky s Polskem. Krajina je zde výrazně lesnatá a hornatá, navíc se
částečně jedná o klimaticky studený region – úrodná je především nižší
část Jesenicka a Vidnavska, ve vyšších polohách jsou však podmínky pro
zemědělství horší (velké množství srážek, kratší vegetační doba). Jesenicko
je proto spíše průmyslově-zemědělská oblast s výrazným ekonomickým
centrem, městem Jeseník. Zemědělství je provozováno v příhodnějších
podmínkách zejména na Javornicku a v okolí Vidnavy. Celá oblast je řídce
osídlena a potýká se s vysokou nezaměstnaností a odchodem mladých lidí,
zároveň je však v posledních dvaceti letech poznamenána příchodem
tzv. neorurálů – lidí z města, kteří odcházejí žít na venkov (viz níže). Region
se začal v posledních letech výrazně orientovat na oblast turismu.
Do okresu Jeseník spadají mikroregiony Jesenicko, Javornicko, Zlatohorsko a Žulovsko,
které se od sebe navzájem poměrně dost liší
jak geograficky, tak demograficky, společensky či ekonomicky. Mikroregion Jesenicko
je nejvybavenější co se služeb, institucí a společensko-kulturního vyžití týče, orientuje se
na turismus a lázeňství. Okresní město Jeseník je přirozeným centrem celé oblasti. Javornicko je oproti Jesenicku izolované, ovšem
skrývá ve svých trochu zapadlých končinách
řadu aktivních místních obyvatel s neotřelými projekty. Také je úrodnější (přezdívá se
mu „Malá Haná“), teplejší a má blízko k Polsku. V současnosti zde nabývá na aktuálnosti
romská otázka. Žulovsko je situované uprostřed okresu, dříve se zde těžila žula ve velkém, dnes již jen zbytkově. Na Zlatohorsku
jsou ústředním místem téměř na polských
hranicích se nacházející historické Zlaté
Hory – město s bohatou historii, na kterou
jsou místní velmi hrdí a ze které lze čerpat,
přestože město má roky své slávy již dávno za
sebou. Dalším turistickým lákadlem je NPR1
Rejvíz s několika nově vzniklými ekofarmami
a čilým komunitním životem.
Celý okres Jeseník je součástí Olomouckého
kraje, nicméně od krajského města Olomouc
je velmi odlehlý jak vzdáleností (90 km), tak
i geograficky, svou polohou „za horami“. To
přispívá na jednu stranu k pocitu izolovanosti, ale zároveň i větší autonomii kraje.
V rámci projektu se sociální antropoložka, která v lokalitě strávila více jak rok, zaměřila především na Jesenicko a Javornicko, ale potažmo
na celý region včetně Žulovska a Zlatohorska,
kde také navázala kontakty. Mezioborový tým
dalších specialistů pak do lokalit vyjížděl nárazově a mapoval především oblast Javorníku
a další oblasti pak především v návaznosti na
rozpracování konkrétních potenciálů. V textu
dále naleznete úvod shrnující hlavní zjištění
o celé oblasti a pak kapitolu věnovanou přímo
Javorníku z pohledu specialistů.
1 Národní přírodní rezervace
Hlavní zjištění19
4.1 Sociální, historický
a ekonomický kontext lokality
Izolovanost provází Jesenicko celou jeho historií – vytvořením Československa roku 1918
se díky nově stanoveným státním hranicím
stala z Jesenicka periférie republiky. Izolovanost kraje byla dále umocněna odříznutím regionu od přirozených hranic s Polskem. Specifikem lokality je také to, že patří do sudetské oblasti a většinu obyvatel tvořili
dlouhodobě zde usazení Němci. Ti však
byli po druhé světové válce v roce 1945
násilně vysídleni. Takto se zpřetrhala
i tradiční etnická skladba obyvatelstva
Jeseníků. Nově zavedená průmyslová
struktura centrálně plánovaná socialistickým režimem se orientovala na textilní výrobu, hornictví, těžbu a zpracování
kamene. Po roce 1989 docházelo k výraznému útlumu tohoto průmyslu a pokračující zanedbaná komunikační síť nadále
podtrhávala izolovanost kraje.
Ačkoliv tedy místní regionální
patriotismus nemá dlouhého
historického trvání, je identifikace
místních s krajem silná. Hledání
a znovunalézání regionální
identity je typickým fenoménem
poslední doby. Dokládá to například
znovu se objevující původní německý
název lázeňského vrchu nad Jeseníkem,
Gräfenberg, nebo místní dlouhodobý
projekt a periodikum „Cesty ke
kořenům: o obnově kulturního
a přírodního dědictví na Jesenicku“,
také nedávné ediční počiny „Tradice
z jesenického pohraničí“, „Zaniklé obce
Jesenicka“ a též současná popularizace
Jesenicka prostřednictvím „Černobílé
komiksy ze Sudet“ Jaroslava Rudiše
a rodáka Jaromíra 99 s hlavní postavou
Aloise Nebela a jejich úspěšné filmové
zpracování.
Po druhé světové válce došlo v souvislosti s odsunem německého obyvatelstva
k vylidnění Jesenicka a dosídlit jej do původního počtu se dodnes nepodařilo. Vý-
20
sledkem byla demografická krize, ekonomický úpadek a zpřetrhání společenských vazeb.
Jen menší část současných obyvatel Jesenicka
má v tomto kraji kořeny.
Menší migrační vlnu představoval příchod řeckých emigrantů (12 000 lidí) po
ukončení řecké občanské války v roce
1949 do tehdejšího Československa. Ti
byli bývalým režimem usídlováni v příhraničních okresech severní Moravy a severozápadních Čech. Řada z nich se tímto způsobem
dostala i na Jesenicko. Řecká komunita přetrvala v regionu dodnes, z celkových jedenácti
řeckých obcí v ČR2 se na Jesenicku nachází
tři: v Javorníku, Jeseníku a ve Zlatých Horách.
Řada místních Řeků a jejich potomků v regionu podniká. Řecká obec Javorník je aktivním
organizátorem společensko-kulturních akcí.
V obci Bílá Voda, u samých hranic s Polskem, žije zhruba stočlenná rumunská
komunita, která sem přišla v roce 1996
v počtu 36 uprchlíků. Obec v tomto roce
reagovala na výzvu Ministerstva vnitra a projevila zájem integrovat uprchlíky, protože v té
době odcházely z obce řádové sestry, které zde
byly od 50. let 20. století a v obci tak zůstalo
několik volných ubytovacích objektů. Zdejší
rumunská komunita, která časem narostla, je
částečně integrovaná. Obec je nicméně stále
v kontaktu s Odborem migrační a azylové politiky ohledně otázky doučování češtiny. Pro
místní rumunské rodiny je charakteristický
vysoký počet dětí (8 a více v rodině). Výraznou roli v jejich životě hraje náboženství – jsou
stoupenci tzv. Letničního hnutí. Typické je, že
vdané ženy s dětmi nejsou zaměstnané a starají se o domácnost. Pro komunitu je charakteristická nízká vzdělanost a pracovní kvalifikace – muži se uplatňují na stavbách a montážích, za prací jezdí i mimo region. Dnes tvoří
rumunská menšina v obci třetinu obyvatel
a poměrnou částí jsou zastoupeni i v zastupitelstvu obce. Jejich pracovní potenciál lze vidět
v oborech, jako jsou truhlářství, autooprava,
zemědělství a cukrářství či pekařství.
2 Jedná se o neziskové organizace, jejichž hlavním proklamovaným cílem je podpora a rozvoj řecké identity prostřednictvím kulturních a vzdělávacích akcí, zachování a rozvíjení řeckého jazyka,
uchování a rozvoj vztahů s Řeckem stejně tak jako
podpora a prohlubování vztahů mezi Řeky žijícími
v České republice a Českou republikou.
Hlavní zjištění
V současné době se region potýká především
s vylidňováním, opouštějí ho hlavně mladí
lidé. V rozhovorech jsou jako nejčastější důvody uváděny tyto: vysoká nezaměstnanost,
odlehlost regionu, nízká platová úroveň, nedostatečný prostor pro osobní realizaci. Na
druhé straně se začínají objevovat mladí lidé,
kteří sice odcházejí za studiem či na zkušenou do velkých měst, ale vrací se zpět do regionu, protože k místu mají vztah a chtějí tu žít
a založit rodinu. Velmi osobitý je pak fenomén
nově příchozích, usadivších se v několika obcích. Jsou navzájem velmi dobře propojeni,
zapojeni do společných projektů, s velikým
zájmem o rozvoj regionu.
Jedná se o ryze neformální komunitu tzv. neorurálů. Zmiňovaná charakteristická geografická izolace a řídké osídlení vede k větší
znalosti místních navzájem a k většímu komunitnímu propojení a také k větší soudržnosti. Díky tomuto fenoménu tak na Jesenicku funguje poměrně silná komunitní činnost
a solidarita, která je navázána právě na činnost této skupiny obyvatel. Neorurálové na
Jesenicku jsou roztroušeni po celém regionu.3
Typicky jsou to lidé, kteří přišli většinou
z velkých měst, většinou vysokoškolsky
vzdělaní, kteří chtějí s rodinami žít v přírodě na venkově, většinou přišli s určitou
motivací a s nápady, jsou aktivní a rozvíjejí místní komunitní a společenské
činnosti. Často také přinášejí nejen kulturně-společenský kapitál, ale i kapitál
finanční, tudíž oživují místní ekonomiky,
zakládají vlastní podnikání a vytvářejí
nová pracovní místa, při jejichž obsazování se chovají odpovědně vůči místním
komunitám. Neorurálové do regionu přicházeli a stále průběžně přicházejí. První
se začali do kraje stěhovat koncem 90. let.
Všichni neorurálové, ač žijí v jiných obcích, o sobě navzájem velmi dobře vědí,
navzájem se sdružují a vytváří společný
okruh známých, kteří se pravidelně vídají, komunikují, pořádají akce a podporují se. Tento okruh neorurálovců společně
promýšlí a řeší otázky místního rozvoje – stojí
například za založením místní varianty bezpeněžního systému, tzv. LETS. Řada z nich už
podnikat začala a generují stále nové nápady
3 Konkrétně v obcích Tomkovice, Supíkovice,
Travná, Vlčice, Revíz, Mikulovice, Jeseník a Lipová-lázně
šité na míru místním podmínkám. Jejich aktivity jsou pro region natolik významné, že je
pojednáváme samostatně v přiložené případové studii.
V regionu na rozdíl od jiných zkoumaných
lokalit nehraje nijak významnou roli náboženství – převažuje zde katolické vyznání,
síť farností a kostelů však ničím nevybočuje
z průměru České republiky. Z ostatních konfesí jsou zde zastoupeny Českobratrská evangelická církev a Československá husitská církev.
4.2 Potřeby a příležitosti k rozvoji
Místně pociťovaná potřeba soběstačnosti vyvolaná představou izolovanosti
regionu má své pozitivní dopady. Dá se
uvažovat o tom, že tato potřeba lokální
soběstačnosti pozitivně ovlivňuje míru
sociální soudržnosti. Ochota pomoci i reálně poskytovaná pomoc je vysoká. Pravděpodobně i díky malé hustotě osídlení se místní
navzájem znají. Platí to především pro pracovníky institucí, neziskových organizací a jinak
aktivních a činných jedinců a spolků. Právě
tuto specifickou izolovanost a její pozitivní
dopady lze považovat za největší potenciál Jesenicka jako regionu a na tento fenomén jsou
povětšinou navázané i další příležitosti k rozvoji zmíněné v této studii.
Občanská vybavenost
V rozhovorech s místními jsou časté zmínky
o špatné dopravní situaci, a to jak směrem do regionu, tak v jeho rámci. Špatná
dopravní situace je vnímána jako zdroj celkové izolovanosti regionu, která z Jesenicka činí
„odříznutou periferii“. Co se týče automobilové dopravy, na kterou tak mnozí místní spoléhají, jako nedostatečný je též vnímaný
počet parkovacích míst v Jeseníku. Podle
informací Odboru dopravy a silničního hospodářství při městském úřadu v Jeseníku v současnosti existuje deficit parkovacích míst
na jednotlivých sídlištích. Ve městě se staví
nová parkoviště a jsou vytipovaná území, na
kterých by měla nebo mohla být v budoucnu
realizovaná parkoviště.
Hlavní zjištění21
Místním také chybí vyhovující obchody,
především ty se spotřebním zbožím – konkrétně se stylovým oděvem a obuví. Ženy
upozorňují na potřebu vytvoření krytých
(indoor) prostorů pro děti. Pro ty mladší
si představují nějaký typ herny, kam se dá jít,
když prší. Pro starší pak určitou formu klubovny. Další vnímanou potřebou je zřízení
cyklostezek, které by sloužily pro cestu do
práce.
Dlouhotrvající diskuze se vedou nad možností výstavby vnitřního bazénu nebo
aquaparku v Jeseníku. Plán na výstavbu
aquaparku minulé zastupitelstvo města nakonec neuskutečnilo. Cílem návrhů je vyjít
vstříc turistům i místním. Jediný krytý bazén
je totiž v České Vsi a pro obyvatele Jeseníku tudíž špatně dostupný. Navíc jde o bazén
malý, který si vyžaduje opravy. Variantu krytého bazénu přímo ve městě Jeseník by uvítali
zejména rodiny s dětmi a podnikatelé v oblasti turistického ruchu.
Často reflektovaným problémem je nedostatečné a nekvalitní nemocniční zařízení. Na celém Jesenicku je jen jedna nemocnice, a to v Jeseníku – „Jesenická nemocnice
s.r.o.“. Tato nemocnice je soukromá a místní
si stěžují především na nedostatečnou odbornost doktorů a chybějící specialisty. Nemocnice nabízí lůžkovou a ambulantní odbornou
péči a dále služby praktického lékaře a stomatologické služby. Další nejbližší nemocnice jsou v Šumperku, Opavě, Ostravě a Olomouci. Mnoho místních, pokud je to možné,
dává přednost těmto nemocnicím – zejména
olomoucké. Tedy i u zákroků, které je možné
provést v Jesenické nemocnici, raději jezdí do
Olomoucké.
V Jeseníku je také poptávka po možnosti zakoupit výrobky od farmářů. Jediná
možnost, jak se dostat k zelenině a ovoci od
farmářů, je sezónní prodej ve stánku v centru
města, kam jezdí prodávat farmáři z Polska,
anebo při občasných farmářských trzích na
náměstí.
22
Turismus
Oblast turistického ruchu je chápána jako
potřeba a příležitost současně – je považována za prioritní zdroj regionálního rozvoje.
V této oblasti je vnímána jako velmi žádoucí
potřeba spolupráce, a to tak, aby nebyla ovlivněna soutěživým myšlením či osobními spory.
Ne zcela otevřeně artikulovaná, diskutovaná a vnímaná je poptávka lázeňských hostů.
Z komentářů v návštěvních knihách vyplývá,
že nejsou spokojeni s kvalitou poskytovaných
služeb – stěžují si často na neprofesionalitu
personálu, který je jednak nedostatečně kvalifikovaný, jednak pracuje často přesčas a je
také špatně placený. Rovněž program pro volný čas je vnímán jako nedostatečný. Z hlediska cestovního ruchu je přitom lázeňství pro
Jesenicko zcela zásadní.
Nezaměstnanost
Obecně panuje názor, že pracovních
míst je v regionu málo, přestože některé
pozice zůstávají dlouhodobě neobsazené – jedná se například o pásovou výrobu,
telefonní operátory anebo určité konkrétní
kvalifikované nebo odborné práce.
Častý je názor, že kvůli vysoké nezaměstnanosti se platová hladina pohybuje na nižší
úrovni, neboť si to podnikatelé mohou dovolit.
Často negativně je vnímána politika dotovaných pracovních míst a její vliv na
pracovní trh. Vytýkána bývá krátkodobost
takto vytvořených pracovních míst, kdy lidé
mají šanci být zaměstnáni na dotaci jen velmi omezenou dobu a poté jim tato možnost
na dlouhou dobu dostupná není. Dále takto
nastavený systém aktivní politiky zaměstnanosti (APZ) mohou zneužívat někteří zaměstnavatelé, kteří své zaměstnance neustále točí
přes tyto dotace. Kritické hlasy na účet místního kontaktního pracoviště Úřadu práce ČR
se týkají neefektivnosti v nalézání práce pro
uchazeče o zaměstnání a rovněž narážejí na
složitost a administrativní zátěž.
Hlavní zjištění
Specifická je situace místních katolických
kněží, kteří mají zájem o osobní asistenty pro
správu farních majetků („údržbáře“). V rámci
katolické církve fungují laické zaměstnanecké pozice (např. účetní) a pozice tzv.
osobních asistentů. Žádostem kněží o asistenty často není vyhověno ze strany diecéze
z důvodu krácení jejich počtu kvůli mzdovým
nákladům. V součinnosti je možné řešit tuto
situaci s ÚP přes nástroje APZ (Veřejně prospěšné práce – VPP/nebo společensky účelné
pracovní místo – SÚPM), k čemuž ale v kraji zatím dochází spíše sporadicky z důvodu
malé informovanosti a také z toho důvodu, že
lidé mají pocit, že se jim administrativní zátěž
spojená se zažádáním o dotaci na tak krátkou
dobu prostě nevyplatí. Vzhledem k tomu, že
by v blízké době mělo dojít k navrácení nemovitostí a pozemků církvi, bude ale podle místních farářů těchto asistentů potřeba. V Jeseníkách církev dostane zpět pravděpodobně
kolem 350 hektarů lesů a polí. Podle zpráv
z Ostravsko-opavského biskupství plánuje církev v Jeseníkách hospodářskou
půdu zachovat a pronajímat současným
obhospodařovatelům a lesy využívat ke
zpracování dřeva, k čemuž budou potřebovat najmout lesníky a další pomocnou
sílu. Faráři si dle výpovědí umí představit, že by tyto pozice obsadili dlouhodobě nezaměstnanými – je zde tedy prostor
k aktivnímu využití prostředku APZ, ale
podmínkou je zvýšení informovanosti
a zjednodušení procesu.
(Zahrada 2000, SONS, Charita, Silezika, Boetheia, Světakraj, Darmoděj, Ester, Levisticum,
Salet, Spolek pro obnovu Rejvízu, Ekojóga
ČR), formálních a neformálních spolků,
sdružení a komunit a aktivních jedinců
(R.E.Z., Baobab, Rychlebské ženy, LETS Jeseníky, Kavárna Ennea, Café Kavka, Filmový klub
Javorník, Plíživá kontra atd.) Mezi nimi vzniká řada zajímavých projektů, které buď cíleně
anebo jako vedlejší efekt podporují zaměstnanost – například Silezika o.s., spolupráce mezi
organizacemi Boétheia, Člověk v tísni a Agenturou pro sociální začleňování – ASZ, Hnutí
Brontosaurus, sdružení Světakraj a Baobab.
Aktuálně běží na Jesenicku řada programů na
podporu rozvoje regionu, zaměstnanosti či na
podporu sociálních služeb.
Agentura pro sociální začleňování působí na Mikulovicku v rámci projektu „Lokální
partnerství“, který obcím pomáhá s poznáváním problémů sociálně vyloučených lokalit
a jejich obyvatel, přičemž se snaží o propojování místních subjektů (veřejnosti, škol, zaměstnavatelů, školských zařízení apod.). Dále
v součinnosti s mobilním týmem terénních sociálních pracovníků Člověka v tísni a občanským sdružením křesťanské pomoci Boétheia
uskutečňuje projekt „Prostupné zaměstnávání“. V současné chvíli ASZ začíná v regionu
rozvíjet projekt KPSVL (Koordinovaný přístup
k sociálně vyloučeným lokalitám).
Aktivní jedinci a komunity
Komunitní a spolková činnost je v lokalitě
značná, což se odráží ve velkém počtu sportovních a zájmových oddílů (jak formálního,
tak neformálního charakteru) či jiných aktivních seskupení. Kulturně-společenský či
sportovní program je bohatý a rozmanitý, a to
i v menších obcích, přičemž nechybí participace ze strany místních.
Vedle klasických typů zájmových zařízení
a spolků (Český klub turistů, Skauti, Klub
důchodců, Sbor dobrovolných hasičů, Svaz
tělesně postižených, DUHA, sportovní oddíly – fotbalisti, bojová umění, zimní sporty,
plavání, chovatelské spolky – včelaři atd.,
myslivci, divadelní ochotnické spolky) je v regionu velký počet neziskových organizací
Aktivní je na Jesenicku také Místní akční
skupina Vincenze Priessnitze pro Jesenicko (MAS). Vznikla v roce 2012 a nahradila dřívější nefunkční MAS (JEMAS vznikla
v roce 1997), které se nepodařilo získat dotaci
LEADER a tím pádem možnost přerozdělování dotací v regionu. O tento cíl nyní usiluje
projektový tým (8 zaměstnanců) nově ustanovené MAS. Současná MAS je aktivní, dobře
komunikující a motivovaná. Členy jsou téměř
všichni zdejší starostové, mnozí zástupci neziskových organizací, zástupci úřadu práce
a někteří podnikatelé.
Hlavní zjištění23
Již funkčním subjektem je na Jesenicku sociální podnik VS Rychleby, fungující od roku
2010. Sídlí ve Velké Kraši, věnuje se výrobě
bylinných sirupů a čajů, jablečných moštů
a octů a zaměstnává Romy.
Výrazným lokálním činitelem na poli společensko-kulturního dění jsou Priessnitzovy
léčebné lázně v Jeseníku. Jejich akcí a programu (pravidelné hudební koncerty nebo tematické akce jako pálení čarodějnic, provoz
balneoparku) se účastní nejen lázeňští hosté,
ale i místní. Lázně také vydávají svůj vlastní
čtvrtletník Lázeňské prameny.
Aktivní výraznou komunitou jsou i dvě místní mateřská centra – od roku 2005 fungující MC Krteček v Jeseníku, které bylo do jisté
míry předlohou a inspirací pro MC Flek v Javorníku vzniklé v letošním roce. Obě místa
jsou význačným centrem setkávání pro rodiče s dětmi, věnují se rozmanitému programu a projektům. Například na podporu zaměstnanosti v minulém roce (2014) skončil
dvouletý program (OP LZZ) v MC Krteček „Od
kočárku k podnikání“, zaměřený na podporu
maminek vracejících se do zaměstnání/začínajících s podnikáním.
Na Jesenicku existuje od března 2013
LETS skupina „LETS Jesenicko“. Jedná se o místní systém výměnného obchodu,
který má zhruba 40 členů. Skupina pořádá
pravidelné schůzky a akce a snaží se do systému postupně zapojit více lidí. Cílem těchto
skupin je vytvoření dobrovolného transparentního bezúročného systému, ve kterém
se uživatelům připisují anebo odepisují body
na základě transakcí, které proběhnou mezi
nimi a ostatními uživateli systému. Systém je
založený jako doplněk ke státní měně, ne jako
její náhrada.
Výraznými aktéry jsou také místní obyvatelé, kteří se věnují domácí výrobě
potravin. U některých se jedná o zlegalizovanou činnost, ve které podnikají (například
ekofarmy). U dalších jde o činnost, kterou
zatím provozují jako vedlejší a své výrobky
spíše vyměňují nebo prodávají různě širokému okruhu známých a sousedů. Zabývají se
například výrobou přírodních vín, marmelád,
džemů a omáček, pěstováním bylinek a jejich prodejem, pěstováním sezónní zeleniny
a jejím bedýnkovým prodejem, výrobou sýrů,
prodejem mléka, vajec, medu a masa domácích zvířat aj.
5.
Javornické MKZ (městské kulturní zařízení) je velmi činné, spolupracuje s místními „neorurály“. Společnými silami se jim podařilo zprovoznit kavárnu Cafe Kavka a Mateřské centrum Flek v Javorníku. Společně
dále vytvářejí společensko-kulturní program.
Pracují ve výborné symbióze s místními obyvateli.
Javorník
24
Hlavní zjištění
5 Javorník
Pro Javornicko platí v podstatě stejné charakteristiky jako pro celé Jesenicko. Jesenicko samotné trpí izolovanou polohou, slabou ekonomikou
a vysokou nezaměstnaností, Javornicko má všechny tyto problémy ještě
umocněné, stejně jako okolní obce. Při pohledu na demografická data
by nebylo těžké pojmenovat tuto oblast jako území nikoho, kde se
v novodobé historii střídali Poláci s Němci i Čechy. Problematika
pohnuté historie a hledání vazby k regionu aktuální dodnes, byť
se zde s lokální identitou začíná kreativním způsobem pracovat, jak bylo
ukázáno výše. Umělé poválečné doosidlování však způsobilo pouze
další etnickou roztříštěnost, ale i úpadek některých historických
řemesel a tradičních ekonomických odvětví. Bez nadsázky tedy lze
říci, že na Javornicku se začínalo od nuly a po neúspěšných pokusech
o oživení oblasti (formou např. uranových dolů) se místní pomalu začali
opět vracet k tradici, kterou zde má zemědělství i odvětví těžkého průmyslu (těžba kamene, dřeva). Je potřeba vycházet z možností, které území poskytuje, což je krom nedotčené přírody, velkých zásob dřeva,
kamene i celkem úrodná půda a pastviny.
Jakkoliv se v rámci republiky i kraje
projevuje restrukturalizace ekonomiky
a výrobní sektory (zemědělství a průmysl) ustupují na úkor nevýrobních služeb,
v Javorníku a hlavně v okolních obcích
je přítomnost zemědělství naprosto zásadní. Vlivem idey prosazované za minulého
režimu „pěstovat vše a všude“ se i ve vyšších
nadmořských výškách Javornicka prosazovalo zemědělství. Postupem času se ukázalo,
jaký způsob hospodaření je pro lokalitu nejlepší, a některá bývalá družstva dodnes ve
zprivatizované podobě prosperují. Neměla
by teoreticky být nouze ani o pracovní síly
v zemědělství, protože starší generace si své
znalosti zachovala a mladší vychovává střední zemědělská škola v Bernarticích. Průmysl
se koncentruje spíš v jižní části oblasti,
která již spáduje k Jesenicku, kde je lepší
dopravní dostupnost a větší zázemí pro
výrobní podniky. Zaměstnanost ve službách dominuje hlavně ve větších obcích,
kde se soustředí státní správa, její složky, příspěvkové a neziskové organizace
a soukromí poskytovatelé služeb. Nezaměstnanost dosahuje hodnot kolem 20 %,
v menších obcích i 40 % (Bílá Voda), v rámci
Česka jde o nejvyšší čísla4. Problém nezaměstnanosti je umocněn sezónními pracemi, které
jsou na Javornicku velmi časté (zemědělství,
stavebnictví, těžba dřeva, kamene…), v zimě
je tak bez práce ještě více lidí.
Nepříznivá ekonomická situace se propisuje
i do populační struktury. Vesnice, ale i města trvale ztrácejí obyvatelstvo. Mladí lidé
přes kladný vztah k regionu obtížně nalézají v místě perspektivu, a tak často odcházejí
již po základní škole mimo okres – a přestože
se nyní začínají objevovat ti, kteří by zůstat
chtěli, tak na to region není připraven patřičnou nabídkou vzdělávacích zařízení. Nejbližší
střední škola je zemědělská v Bernarticích,
další čtyři potom v Jeseníku, nabízené obory
4 https://portal.mpsv.cz/sz/stat/nz/zmena_metodiky
Javorník27
ale často studentům nestačí, navíc neodrážejí
reálnou potřebu na místním trhu práce.
Populace tedy dlouhodobě stárne, což
zvyšuje ekonomickou zátěž na obce
i pracující. Stárnutí se silně projevuje
v malých obcích, kde navíc často žije jen
jeden člověk v domě. Domy nemají ideální
vybavenost a jejich provoz a údržba jsou fyzicky náročné, o to víc, jedná-li se o staršího
člověka. Vlivem sociálních i ekonomických
problémů, které oblast sužují, se sem koncentrují neziskové organizace. Kromě sociálních
služeb a práce se zdravotně či psychicky postiženými se věnují i skupině sociálně vyloučených, osobám v krizi a problémovým rodinám s dětmi.
Výše byla zmíněna vykořeněnost místních a její projevy do současnosti, ale
vztah k území a regionální identita se
dnes více prohlubují. Většinu místních
zde drží kromě rodiny a vazeb i onen
vztah k místu („vždyť my to tu máme rádi,
je tu krásně“). Jak již bylo popsáno výše, jedinečnost místní přírody a ona odloučenost
od okolí místní spojuje a navíc začíná lákat
i nové usedlíky. Z chatařů a chalupářů se občas stávají trvalí obyvatelé s odstupem a externím pohledem na místní situaci, kteří díky
tomu přinášejí podněty pro oživení a rozvoj
lokality.
Javornicko prochází složitým
obdobím a řešení nastalé situace
nelze očekávat jednorázově.
Území se musí řešit komplexně,
dlouhodobě a pomalými krůčky.
Začít se musí u práce s místními
obyvateli – usnadnit jim život, pomoci
nalézt práci, zpřístupnit sociální
služby a kvalitní vzdělání. Ekonomiku
lze nastartovat pomocí místních
zdrojů – navázat na zemědělství,
diverzifikovat činnost a rozšířit ho
o zpracování produktů, založit bio
produkci či chov netradičních zvířat,
například nové druhy ovcí, koz a krav
nebo třeba druhy vhodné k různým
typům zooterapie.
Kámen a dřevo jsou hlavní těžební suroviny,
které se bohužel dál nezpracovávají a ztrácí tak na své hodnotě. Kamenictví je tradiční řemeslo Jesenicka, ale jeho konkurenceschopnost je vlivem dopravní (ne)dostupnosti
omezena. Firmy navíc brzy nebudou moci
s tradičními produkty konkurovat a budou muset vsadit na inovativní přístupy
ve výrobě nebo produkci.
Dalším výrazným odvětvím je cestovní
ruch, který je často skloňovaný v souvislosti s rozvojem celého Jesenicka. Javornicko není výjimkou. Nemůže konkurovat turisticky vybaveným Jeseníkům
a musí vsadit na jedinečnou „opuštěnost“ Rychlebských hor, které lákají především milovníky outdoorových sportů.
K tomu, aby se podobné podněty daly
uskutečnit, mohou pomoci celky územní
spolupráce, které jsou prostředníkem pro
komunikaci a navazování partnerství mezi
zainteresovanými subjekty. Kromě toho mají
samozřejmě přístup k dotacím a mohou tak
projekty pomoci financovat.
Občanská vybavenost
Javorník provozuje dvě mateřské školy
s celkovou kapacitou 111 dětí, kam dojíždějí
i děti z vesnic na severovýchod od Javorníku.
Kapacita školek je naplněna, ale dostačuje.
Věková struktura Javorníku naznačuje, že by
s kapacitou neměl být problém ani v budoucnu, protože dětská složka se ztrácí a porodnost se dlouhodobě snižuje. Na druhou stranu
školky využívají i děti z okolních vesnic, kde
je věková struktura odlišná. Např. Bílá Voda
má nadprůměrnou porodnost i podíl nejmladší populace, jde ale o velmi netypický případ
(specifikum rumunské populace, jak bylo popsáno výše). Javorník si tak nemůže dovolit
místa ve školkách ztrácet.
V této periferní oblasti jde o jedinou formu péče o předškolní děti. V Jeseníku
funguje např. mateřské centrum, které
zde chybí. Problém je tradičně o prázdninách, kdy vlivem sezónních prací narostou
možnosti zaměstnání, ale rodičům nemá, kdo
děti hlídat. Možností by bylo zavedení omezeného provozu školky, případně zavedení
hlídání dětí (sdílení mezi maminkami) nebo
28Javorník
dětská letní „družina“, která by umožňovala
hlídání a zabavení jak předškolních, tak školních dětí.
Stejně jako jinde i zde je problém s péčí
o děti do 3 let. S tím také napomáhá školka,
a pokud jsou volná místa, bere děti již od 2 let,
pokud zvládají základní hygienické návyky.
Vlivem zrušení statutu jeslí jako zdravotnického zařízení jich celostátně ubylo. Města je
nemohou provozovat, a tak předškolková výchova úplně vymizela. Tato zařízení mohou
být nahrazována novými – soukromými, typu
dětské skupiny, či individuálním hlídáním.
V Javorníku vzniklo na jaře roku 2015 mateřské centrum Flek, které na tuto poptávku reaguje.
Základní vzdělání zajišťuje devítiletá ZŠ,
kam především na druhý stupeň dojíždí
řada dětí z okolí. Základní školu navštěvuje
350 žáků, kdy ve třídě je v průměru 22 dětí,
což je celkem ideální stav. Dojížďka z okolí se
projevuje především na 2. stupni, kam přecházejí děti z Bernartické ZŠ. Škola má vlastní
družinu, o kterou je velký zájem a je plně obsazena. Školu navštěvuje 22 žáků s poruchami učení, kteří mají individuální plán a věnují
se jim 3 asistenti pedagoga. S těmito a dalšími dětmi, které mají problémy se zvládáním
školy, napomáhá škole sdružení Ester, které
mimo jiné nabízí žákům zejména ze sociálně
znevýhodněného prostředí volnočasové aktivity a přípravu do školy. Za úvahu by stála
následná péče o tyto děti i po dokončení
školní docházky.
Základní škola je jednou z možností, kde
podpořit regionální patriotismus místních obyvatel (žáků). Javornicko má tradičně problém s emigrací a trvale ztrácí
obyvatelstvo. Dokazuje to i výběr středních škol, kdy více jak polovina dětí odchází mimo okres Jeseník. Důvodem je jak
omezená nabídka středních škol, tak především neutěšená ekonomická situace v regionu, kterou děti a jejich rodiče vnímají. Škola
by tak měla plnit úlohu regionálního patriota,
který dětem pomůže vybudovat vztah k regionu, ale také ukáže pozitivní příklady z praxe
a možnosti jejich uplatnění. Nutností je také
pozvednutí finanční gramotnosti, v tomto případě nejen dětí, ale i dospělých.
V regionu funguje střední škola zaměřená na
zemědělskou a řemeslnou výrobu. Je to jediná střední škola v okrese mimo hlavní město,
ale je o ní malý zájem. Jak již bylo zmíněno,
většina dětí odchází po ZŠ mimo okres a zemědělství není lákavým oborem. Celkově
skladba středních škol a jejich zaměření
velmi málo odráží reálnou ekonomickou
situaci a potřebu po pracovní síle v regionu. Zemědělská škola v Heřmanicích má
klasické zemědělské obory, z nichž je největší
zájem o opraváře zemědělských strojů a umělecké obory – kovář a brašnář, sedlář. Škola
má vlastní jezdecký oddíl a péče o koně je
ukotvená i v jednotlivých oborech.
Stávající obory i studijní plány by měly
být obohaceny o možnosti diverzifikace
zemědělství, nové možnosti hospodaření, netradiční chovy či rostlinnou výrobu, eko(bio) zemědělství, následné zpracování produktů (řezníci a jatka v oblasti chybějí), či dřevozpracující obory atp.
Spolupráce škol s místními firmami celkem
funguje, ale je nutné ji rozvést o další externí
pohled. Škola by v rámci exkurzí měla přivést
úspěšné zemědělce i z jiných oblastí, kteří
by mladým předali zkušenosti. Spolupráce
s Polskem sice probíhá, ale spíše na úrovni
sportovních klání než na profesní výměně
zkušeností, která by studentům i učitelům
pomohla.
Jedním z hlavních problémů, který se
propisuje v ekonomické i sociální izolaci
oblasti, je špatná dopravní dostupnost,
která umocňuje izolovanost Javorníku. Komunikace mají většinou jen lokální význam, což
se v kombinaci s častými kalamitními stavy
v zimě podepisuje na jejich správě a údržbě,
která často zaostává. Ekonomická situace
v regionu dlouhodobě upadá a přitom
jedny z mála tradičních odvětví, které se
drží a jsou schopné zaměstnat více lidí,
jsou velmi nákladné na dopravu (kamenictví, těžba dřeva). Místním firmám stoupají náklady, v zimě mají problém s přepravou
a mohou tak jen stěží konkurovat dostupnějším podnikům. I pro potenciální investory je
izolovanost a špatná dopravní dostupnost velkou překážkou pro vstup do regionu.
Javorník29
Hlavní pozemní komunikací je silnice první
třídy č. 60, která spojuje Jeseník s Javorníkem
a dále pokračuje na Polsko. Přeshraniční
komunikace a dopravní spojení s Polskem jsou velmi slabým bodem celé oblasti. Poláci by mohli být významným rozvojovým partnerem i kupní či turistickou
silou, ale služby na ně jsou zaměřeny jen
minimálně a např. veřejná přeshraniční
doprava neexistuje. Železniční doprava má
také pouze regionální charakter a její technické parametry se celou řadu let nezměnily.
Její nedostatky pociťují místní hlavně o víkendech, kdy udržuje spojení s většími městy.
Autobusová doprava se v rámci Javornicka
provozuje, ale má velmi malou vytíženost,
přesto je pro místní obyvatele bez auta nenahraditelná.
Pomoci by například mohla zemědělská družstva zapojením se do údržby silnic v zimě, která by tím mohla diverzifikovat svou činnost
a měla by uplatnění i v „mrtvé“ zimní sezóně.
Sociální služby
Jesenicko včetně Javornicka je problémovou
oblastí, kde se nachází celá řada cílových
skupin, které ke svému životu sociální služby potřebují. Kromě seniorů či zdravotně postižených obyvatel je zde velké zastoupení
místních, kteří se vlivem dlouhodobých problémů dostali do krize. Celkově zde roste zadluženost a dlouhodobě klesají důchody. Pro
města jsou zřizované příspěvkové organizace
velkou rozpočtovou zátěží, proto je přítomnost charity a neziskových organizací velkým
přínosem.
Organizace působící v oblasti jsou většinou situované v Jeseníku, kde je jejich působení a škála největší. Přímo v Javorníku
sídlí charita, která poskytuje péči pro
15 mentálně postižených osob a provozuje vývařovnu pro sociálně slabé. Jednou
z významných organizací je občanské
sdružení Ester, které poskytuje péči pro
chronicky duševně nemocné, poskytuje
sociální rehabilitaci a terapeutické dílny
pro osoby v krizi či zdravotně postižené.
Dále se zaměřuje na řešení problémů rodin s dětmi, kde spolupracuje i s místní
ZŠ, a provozuje azylové bydlení. Péče
pro seniory je celkem rozsáhlá, zajištěná
charitou, městem i neziskovkami. Funguje zde také kapacitně poměrně velký
Domov důchodců s dobrou reputací mezi
místními.
Věková struktura (%)
80
69,9
70
69,4
68,9
60
Přestože je poskytovaných služeb
celkem dost, informovanost místních
o jejich možnostech a rozsahu by
měla být posílena. Pomohla by
propagace, či jeden terénní
pracovník v oblasti, který by
místní seznamoval s možnostmi
a pomáhal by s nasměrováním
řešení jejich problémů. Dalším
problémem je celkový rozsah území
a odloučenost některých vesnic.
Potřeba posílení terénních pracovníků
vyplývá i z analýzy sociálních služeb
MAS. Prostor pro uplatnění terénních
pracovníků by nemusel být jen
v oblasti sociálních služeb. Především
pro starší lidi či samotné maminky
s dětmi je život v podhorské oblasti
velmi náročný – s prací na zahradě,
s přípravou topiva na zimu či jen
s běžnými starostmi o domácnost by
mohli terénní pracovníci pomáhat.
Jejich činnost nemusí nutně navazovat
na fungující sociální organizace, je
to prostor pro otevření nového
sociálního podniku.
50
0 - 14 let
40
15 - 64 let
65 a více let
30
14,3
20
14,4
15,8
16,2
16,8
14,3
10
0
Česká republika
Olomoucký kraj
Javorník
Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011
Problém stárnutí populace trápí celou
západní Evropu a Česko není výjimkou.
Větší obce a města jsou schopná se na
stárnutí připravit a ekonomické poklesy
redukovat lépe nežli menší města či vesnice s omezeným rozpočtem, kde se navíc
ještě výrazně projevuje vylidňování, což
je případ Javorníku. Javorník i jeho okolí
dlouhodobě ztrácí populaci, s čímž souvisí
další ekonomický pokles – chybí produktivní
složka populace a s tím i kupní síla. Sociální
služby jsou celkem dobře nastavené, ale jak
již bylo řečeno, v odlehlejších obcích je pro-
blém s jejich dostupností. Dále je zapotřebí
udržet především mladé rodiny s dětmi
v oblasti a v neposlední řadě se zaměřit
na uživatele druhého bydlení a nově příchozí včetně zmíněných neorurálů. Právě oni se často stávají hybným motorem
rozvoje či kulturního dění. K území si našli cestu sami, ekonomické zázemí mají
jinde a nejsou ovlivněni místním stereotypem a negativním vnímáním místních
problémů a umějí přijít s novými neotřelými možnostmi rozvoje.
Strukturální charakteristiky populace
Věková struktura v Javorníku má nadprůměrný podíl poproduktivní složky (65+), ale
trendem odpovídá jak republikovému, tak
krajskému rozložení. Okolní obce jsou více
nevyvážené a některé zcela vybočují (Bernartice, Bílá Voda), což je jednak dáno historickým vývojem, ale hlavně malým počtem obyvatel, kdy malé absolutní rozdíly tvoří velké
relativní výkyvy.
30Javorník
Vývoj počtu obyvatel v Javorníku
1869 - 2015
7000
6000
5000
4000
Počet obyvatel
3000
2000
1000
0
1869
1880
1890
1900
1910
1921
1930
1950
1961
1970
1980
1991
2001
2011
2015
Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011
Javorník31
Vzdělanostní struktura je na Javornicku
v rámci srovnání se zbytkem republiky velmi
podprůměrná a stále zaostává. Skladba škol
navíc nereflektuje potřebu regionu. Podprůměrná vzdělanostní struktura opět oslabuje ekonomickou situaci a zesiluje již
tak vysokou nezaměstnanost. Na Javornicku má více než ¼ obyvatel starších 15 let pouze
základní vzdělání, největší podíl – přes 40 %
má výuční list. Hodnoty úplného středního či
vysokoškolského vzdělání jsou velmi podprůměrné (viz graf). Tento stav je způsoben řadou
faktorů. Šikovnější děti odcházejí za vzděláním
mimo okres, kde často zůstanou. Ostatní děti
často nemají motivaci pro další studium, protože vidí reálnou ekonomickou situaci a vzdělání berou jako ztrátu času, obzvláště když ví,
že se z regionu nebudou stěhovat.
Vzdělanostní struktura (%)
Ekonomická struktura
- zaměstnanost v sektorech (%) -
45,0
40,3
40,0
34,8
35,0
70
36,7
Česká republika
Olomoucký kraj
30,0
21,7
13,2
2,9 2,7 3,0
bez vzdělání
základní vč.
neukončeného
střední vč. vyučení
(bez maturity)
úplné střední s
maturitou
nástavbové studium
Česká republika
31,6
Olomoucký kraj
30
11,8
6,7
1,3
0,5 0,5
37,7
40
18,6 19,1
10,0
0,0
56,3
50
15,0
5,0
56,0
40,1
25,0
20,0
59,2
60
Javorník
28,6 27,9
26,3
rozšířit služby o pronájem strojů, prostor
či dopravní služby. Jak již bylo zmíněno,
družstva by mohla spolupracovat s městy
v případě sněhových kalamit na zpřístupnění komunikací. Jako prostředník by mohla
pomoci MAS. Možností je také zaměřit se na
dřevozpracující průmysl. Těžba dřeva v místě
probíhá, ale bez dalšího zpracování, a tak surovina zbytečně ztrácí na své hodnotě.
nevěnují. V oblasti chybí jatka a maso se tak
zpracovává v Polsku. Blízkost Polska českému
zemědělství škodí i svými levnějšími produkty,
kterým nejsou místní schopni konkurovat. Zemědělství v Jeseníkách by mělo vsadit na
jedinečné prostředí, ve kterém hospodaří
a zaměřit se na produkci kvalitních (bio)
potravin a celkově diverzifikovat svou
činnost o druhotné zpracování surovin,
Javorník
20
12,2
1,4 1,2 0,8
vyšší odborné
vzdělání
4,0
10
3,2
vysokoškolské
0
zemědělství
průmysl
služby
Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011
Zdroj: ČSÚ – SLBD 2011
Dalším problémem je zaměření škol, které by
mělo být šité na potřeby oblasti. Absolventům
by měla být věnována náležitá péče a profesní
pomoc. Kromě změny oborových zaměření by
kraj mohl studenty motivovat k řešení místních problémů formou soutěží a vytváření nových příležitostí např. formou jejich zapojování
do místních reálných projektů, formou podpory firemních studentských soutěží apod.
Ekonomická struktura je na Javornicku
jedna z nejslabších oblastí v Česku, kde nezaměstnanost nabývá nejvyšších hodnot. Strukturálně si svůj význam stále drží zemědělství,
ale dochází k postupné terciarizaci ekonomiky. Jesenicko je jednou z nejpostiženějších
oblastí v Česku, kam tradičně směřuje řada
opatření a projektů na ekonomické posílení.
Důvody slabé ekonomické produktivity regionu jsou v historických souvislostech a okolnostech transformačního období po r. 1990,
kdy se naplno projevila izolovanost regionu
a nevhodná privatizace či slabá konkurenceschopnost místních podniků.
Slabá ekonomická situace se nejvíce propisuje do míry nezaměstnanosti, která
je dlouhodobě jedna z nejvyšších v Česku. V Jesenicku navíc většina podniků
podléhá sezónním pracím (zemědělství,
dřevařství, těžba kamene, stavebnictví),
a tak se nezaměstnanost v zimních měsících ještě zintenzivní. Javornický výběžek je v rámci Jesenicka vůbec nejpostiženější oblastí.
Největším zaměstnavatelem je veřejný
sektor – město, vzdělávací instituce, příspěvkové organizace, svou pozici si ale
dlouhodobě udržuje zemědělství. Zemědělství má ve srovnání s Českem i krajem
nadprůměrné zastoupení a jeho význam
je především pro některé menší obce nenahraditelný. Typickou zemědělskou obcí
jsou Bernartice, kde za totality bylo jediné zemědělské družstvo, které nyní stále funguje
již ve zprivatizované podobě. Zemědělství je
tradiční, produkuje jak živočišnou, tak rostlinnou výrobu. Problémem je následné zpracování produktů, kterému se již zemědělci
32Javorník
Průmysl je v Javornicku zastoupen podprůměrně, významněji se projevuje hlavně u jižních obcí, které jsou více vázány
na Jesenicko, kde se průmyslové podniky
nacházejí. Nevýrobní sektor služeb je hlavním zaměstnavatelem a terciarizace se bude
nadále více projevovat. Státní správa posílená
neziskovými organizacemi a službami bude
terciérní sektor více upevňovat. Významnou
roli ve službách hraje i cestovní ruch,
který je jedním z nejčastěji zmiňovaných
faktorů rozvoje. Přírodní podmínky jsou pro
jeho uplatnění jedinečné, bohužel má ve svém
okolí silnou konkurenci. Jihozápad Jeseníků je
silnou turistickou oblastí s potřebnou vybaveností a infrastrukturou (široká škála ubytování, restaurací, lanovky, turistické a cyklistické trasy), kam směřuje většina návštěvníků.
Město Jeseník těží z čistého přírodního prostředí, které pomohlo vybudovat lázeňskou
tradici města. Zlatá doba lázeňství bohužel
uplynula a v současné se potýká s krizí, ale
stále jde o důležité odvětví v regionu. Naproti
tomu oblast Javornického výběžku s Rychleb-
skými horami s téměř nedotčenou přírodou
je navštěvována spíše výjimečně. Rychlebské hory jsou jedny z nejopuštěnějších
v Česku, a tím více lákají specifický druh
turistů. Oblíbené jsou mezi vyznavači outdoorových sportů, kteří ke svému pobytu zázemí nutně nepotřebují, naopak přílišná turistifikace oblasti je odrazuje. Je proto zbytečné, aby se Javornicko snažilo konkurovat
svému okolí – vhodnou cestou je zachování opuštěného rázu hor a zaměření se na
aktivní turisty, kteří tyto oblasti vyhledávají. Rozvoj musí probíhat opatrně s ohledem
na nedotčenou přírodu a koncepčně za účasti
všech dotčených skupin (podnikatelé, samosprávy, neziskové organizace). Zapojit by
se měla i polská strana, která může přivést další turisty a rozšířit aktivity i na
své území. Kromě tradiční horské turistiky
je oblast populární mezi orientačními běžci.
Tyto outdoorové sporty se mohou doplnit
o další – singltrek, horská kola, horolezectví,
v zimě sněžnice atp. Pro všechny tyto uživatele by se hodilo např. vystavění přístřešků na
přespání.
Javorník33
Celky územní spolupráce a místní aktéři
Mikroregion Javornicko
Nejmenší celek územní spolupráce, ve kterém
je Javorník zapojen. Mikroregion byl založen
v roce 2001 za účelem společného postupu
a spolupráce při prosazování zájmů mikroregionu v oblasti dotační politiky státu a EU.
Hlavními oblastmi spolupráce má být zaměstnanost, vzdělanost, ochrana životního prostředí, podpora malého a středního podnikání
a cestovního ruchu. V současné době jsou do
mikroregionu zahrnuty obce Javorník, Bernartice, Bílá Voda, Uhelná a Vlčice. Jde tedy
o nejmenší celek územní spolupráce, který
je dál součástí Sdružení měst a obcí Jesenicka, kde spolupracuje s dalšími mikroregiony.
Vzhledem k velikosti i omezenému rozpočtu
(cca 50 tisíc za rok) jsou projevy činnosti spíše lokálního charakteru. Snaha směřuje k oživení kulturního, sportovního a společenského
dění, kdy mikroregion shromažďuje informace o konaných akcích, některé i organizuje
a kofinancuje. Internetové stránky slouží jako
informační portál pro turisty.
Od doby založení se povedlo mikroregionu
získat dotaci z Programu obnovy venkova na
nákup strojů k údržbě veřejných prostranství a zapojit se do přeshraničního projektu
Rychleby – Zlaté hory, zaměřeného na rozvoj
podnikatelského prostředí a cestovního ruchu. Problematika, která se v rámci mikroregionální spolupráce řeší, odpovídá velikosti
i možnostem spolku. Činnost mikroregionu
nemusí být nutně fixovaná nebo omezovaná finančními možnostmi, měla by primárně
směřovat k vytvoření platformy, kde by se setkávali místní aktéři – podnikatelé se samosprávou, neziskovými organizacemi, školami
atp.
Sdružení měst a obcí Jesenicka
Euroregion Praděd
Zahrnuje všech 23 obcí v bývalém okresu Jeseník
a spolupracuje s Nysským regionem z Polska.
Účelem jsou koordinovaný rozvoj, navazování
partnerství, společná dotační politika a propagace. Sdružuje všechny obce v okrese Jeseník a Nysský region z Polska. Je nejstarším celkem územní spolupráce, byl založen v roce 1993 a v současné době zahrnuje čtyři české a jeden polský mikroregion. Podle oficiálních údajů by založen za
účelem ochrany zájmů Jesenicka a koordinace
činností v oblasti cestovního ruchu, infrastruktury, dopravy a dotační politiky.
V současné době je jeho činnost zaměřena
celkem pragmaticky na společné řešení dopravní dostupnosti a komunálního odpadu,
což jistě jsou zásadní problémy obcí, ale nemají žádný větší přesah. Sdružení měst a obcí
by mělo směřovat k podnětům pro společnou
diskusi nad možnostmi lokálního rozvoje, jednotně zastupovat region při externích jednáních a vytvářet partnerství jak uvnitř, tak vně
sdružení. Přeshraniční spolupráce s Polskem
je na Javornicku celkem slabá, její potenciál
je mnohem větší. Sdružení Jesenicka aktivně
spolupracuje s polským partnerem.
Euroregion zahrnuje 72 obcí v Česku a 34
v Polsku. Jedná se o aktivní celek přeshraniční spolupráce výrazně přesahující hranice Jesenicka. Činnost je zaměřena hlavně na
propagaci cestovního ruchu, spolupráci škol
a obchodních či kulturních spolků. Mezi euroregiony působí na celkem malém území, o to
je ale aktivnější a jeho činnost je vidět. Jeho
aktivity se rozdělují na dva hlavní proudy.
Jednou je společná propagace cestovního ruchu na obou stranách hranice, která je určená
primárně veřejnosti. Druhá je čistě zaměřena
na formy přeshraniční spolupráce. Kromě
velkých společných projektů na úrovni celého euroregionu je zajímavý hlavně fond mikroprojektů, který euroregion spravuje. Tento
fond je nástrojem pro realizaci neinvestičních
a malých investičních projektů s finanční
podporou ze strany EU v rozmezí 2 000 EUR
až 30 000 EUR. Každoročně euroregion vybírá z celé škály přihlášených projektů, ty které
bude kofinancovat. Nejčastěji jde o kulturní
akce, školní výměnné pobyty, sportovní události atp. Javorník tyto projekty opět nevyužívá, čímž se ochuzuje nejen o finanční, ale
i rozvojové příležitosti.
MAS Vincenze Priessnitze pro Jesenicko
Historie lokality
Nejvýraznější forma územní spolupráce v oblasti. MAS Vincenze Priessnitze pro Jesenicko má 49 členů a její územní rozsah zahrnuje 24 obcí s celkem 40 486 obyvateli. Kromě
obcí je zapojeno 17 neziskových organizací
a 8 představitelů soukromého sektoru. Vzhledem k tomu, že předchozí MAS neobdržela
dotace z programu LEADER, došlo k založení
nové, která v rámci projektu „Aktivní partnerství na Jesenicku“ zpracovala podklady pro
strategický plán pro léta 2013–2020. V jednotlivých pracovních skupinách se řešily otázky
zahrnující komplexní analýzu území (od zaměstnanosti přes infrastrukturu až po komunitní život). Sídlo MAS je v Lipové - lázně a celkově jsou zapojeni členové spíše z jižní části
území v okolí Jeseníka. Javorník by se měl do
aktivit MAS více zapojit, vzhledem k tomu, že
jde o nejvýraznější formu územní spolupráce,
která může být novým impulsem rozvoje regionu.
Pravěké osídlení Javorníku a okolí se omezuje pouze na dílčí zmínky. Celou oblast lze
vzhledem k poloze za hřebenem Jeseníků spojovat spíše s vývojem v sousedním Slezsku. Těsně za polskými hranicemi
je zmiňováno pohřebiště z doby bronzové
a starší nálezy připomínají pohřebiště na fotbalovém hřišti. V okolí jsou evidovány nálezy
blíže nedatovaných kamenných seker a několika římských mincí bez nálezových okolností. Lze říci, že se jedná o samotný okraj této
sídelní zóny.
34Javorník
Středověké osídlení je zde doloženo zhruba
od poloviny 13. století. Již z této doby pocházejí jak místní panská sídla (tvrz Javorník,
hrad Rychleby), tak kostel sv. Kříže. Původní
ves a následně i město byly majetkově svázány s biskupstvím ve Vratislavi a Jánský vrch
sloužil v novověku jako biskupská rezidence.
Název Javorník je vykládán buď jako odkaz na osidlování javořin, nebo z polského „jawit“, tzn. hlídat. Původním jádrem
byla ves s kostelem sv. Kříže a blízkou tvrzí
(zanikla v 15. století) a až později, na přelomu
13. a 14. století byl založen hrad na dnešním
místě s městečkem v podhradí. Javorník tak
byl v roce 1373 dělen na dvě samostatné
části – město a ves. Toto dělení se udrželo až do 20. století, kdy došlo k jejich
sloučení. Obec se svou plužinou ležela v otevřené krajině, přičemž město uzavřelo vstup
do úzkého údolí, kudy probíhala komunikace
a hrad tento koridor kontroloval z ostrožny
na Jánském vrchu. Ke strážním stanovištím
lze počítat také oba blízké hrady Rychleby
a Pustý zámek v Račím údolí, spolu s tvrzí
Hrádkem nad Doly, chránící jednu z cest do
Kladska a patrně sloužící k výběru cla.
Vývoj oblasti byl na čas přerušen za husitských válek, avšak v 16. století došlo k novému rozvoji města v souvislosti s místní těžbou
a zpracováním stříbra a dalších rud. V obci se
od 16. století nacházel hamr, kde byla zpracována ruda z okolí. Na tuto těžbu později
navázala těžba arsenu v Račím údolí. Javorník
byl nejméně dvakrát postižen katastrofálním
požárem (v letech 1576, 1825). Mnoho ran pak
Javorník zasáhlo během třicetileté války; ať
už to bylo plenění vojsk, blízká bitva či morová epidemie. To předznamenalo jeho postupný úpadek. Jisté oživení přišlo v 18. století,
ale bylo opět zpomalované dalšími válečnými konflikty. Postupně sem byly přenášeny
oblastní správní instituce a Javorník se stal
největším producentem vlněného sukna ve
Slezsku a obecně se specializoval na textilní
výrobu. Při požáru roku 1825 však došlo k zásadnímu poškození celého města. Ve městě
nebo v jeho okolí se také nacházely sklárny
a rozvinuté bylo na celém Javornicku vápenictví.
Javorník35
Ve 20. století Javorník sdílel osudy sudetoněmeckých oblastí, za války byla
zlikvidována původní výroba a po válce
bylo násilně vysídlené obyvatelstvo nahrazeno nově příchozími. Teprve v roce
1948 došlo k definitivnímu odtržení od
majetků Vratislavského arcibiskupství.
Po válce zde byla krátce těžena uranová ruda,
avšak těžba byla záhy přerušena. Zajímavou
kapitolou jsou samotné dějiny za druhé
světové války, kdy bylo Račí údolí vytipováno jako jedna z ústupových cest před
Rudou armádou. K využití místních zákopových prací však nikdy nedošlo. Na místě
zvaném U Buku se rovněž nacházel zajatecký tábor pro britské letce. Po odsunu Němců
v okolí zaniklo několik osad a menších obcí,
např. Hamberk (Kohout) a Pavlínka.
Podle údajů Tereziánského katastru z poloviny 18. století se ve středověku nacházely na
Javornicku hlavně lánové pozemky, následně došlo k jejich redukci na drobnější parcely. Hlavními plodinami zde byly historicky
ječmen a oves, chovaly se ovce. Z řemesel je
evidováno pekařství a pak především již výše
zmíněné zpracování textilu, od 19. století manufakturní. Ze záznamů vyplývá, že Javorník
sloužil jako tranzitní místo na moravsko-slezském pomezí.
Architektonický a urbanistický charakter
lokality
Město Javorník se zámkem Jánský vrch, ležící
na okraji Českého Slezska topograficky jakoby již nepatřilo mezi teritoria závislá na česky
mluvících zemích – i zde se projevuje jeho periferní charakter. Napovídá tomu geomorfologická struktura krajiny; dnešní správní vazba
na Olomouc je do jisté míry dodatečně a uměle vytvořená, jak již bylo zmíněno výše – překážkou je jak vzdálenost, tak geografická poloha „za horami“. Při práci s tímto náročným
terénem je pro pochopení genia loci nezbytné
se dopodrobna začíst do složitého dějinného
vývoje města – podepisuje se zde jen slabá
vazba na české vnitrozemí a naopak větší vazba na Polsko a samozřejmě všechny dějinné
zvraty 20. století včetně vyhnání německého
obyvatelstva i zmíněná přítomnost rumunské
a řecké enklávy a v současnosti se rozšiřující
enklávy romské. To, co by na první pohled naznačovalo kulturní bohatství a rozmanitost,
dnes spíše ústí do tvrdých sociálních a ekonomických problémů, které se dlouhodobě
nedaří řešit. Atmosféra města je postižena
zvyšující se kriminalitou a částečně i starostkou popisovanou sociální nevraživostí.
Jednoznačným potenciálem místa je biskupský zámek Jánský vrch coby turistický cíl, společně s krásnou přírodou
v okolí. Propagovaná turistická přitažlivost může přinést rozvoj a informovanost o městě, které je samo o sobě z architektonického a urbanistického hlediska zajímavé a esteticky malebné.
Charakter krajiny a přírodní podmínky
Krajina Jesenicka je na české poměry unikátní – týká se to především ledovcové krajiny na
Vidnavsku, jejíž povrch byl v předposledním
glaciálu (tzn. saalské zalednění, které skončilo před cca 150 000 lety) pokryt ledovcem,
který výrazně předurčil i dnešní zdejší krajinný ráz. Reliéf této krajiny je však mnohem
starší, žulový masiv Rychlebských hor a komplikované Jeseníky na jihu byly v ledových
dobách bariérou, přes kterou se cca 100 m
mocná vrstva ledu již nedostala.
Krajina je zde překvapivě teplá a nakloněná zemědělství, i na poměrně vysokých
okrajích Rychlebských hor invaduje akát
a dolní hrana pohraničního hvozdu má
překvapivě suchý a teplý charakter (příkladem je třeba „jižně“ působící doubrava na
levém břehu Javornického potoka přímo v Javorníku). Proto se také zřejmě mezi místními
přezdívá celé oblasti „Malá Haná“.
vany a staré duby nebo malé, kamenité
remízky jsou vůbec typické pro celý kraj;
natolik, že sesbíraný morénový materiál tvoří neúmyslně sestavenou, přitom
ale fantasticky rozmanitou geologickou
sbírku přímo na centrálním vidnavském
náměstí.
S ledovcovými sedimenty a jejich sklony
k podmáčení souvisí i dominantní charakter
ploché, jinak zemědělské krajiny: kromě zmíněných dubových remízků a intenzivní zemědělské krajiny jsou to také olšové luhy s náznaky rašelinišť (jako třeba velice cenný luh
mezi hranicí a Vidnavou).
Poslední, velmi důležitý odstavec popisu
zdejší krajiny, je fenomén opuštění krajiny po odsunu Sudetských Němců: leží
zde několik úplně opuštěných, úmyslně zničených vesnic. Spousta krajinných struktur
(hlavně alejí a bývalých rybníků) představuje
rudimenty tehdejší poměrně hustě osídlené,
ploškovitě a intenzivně obhospodařované
krajiny. Nejen zánik vsí samotných, ale
i dlouhodobé upuštění od hospodaření na obrovském úseku krajiny, vedlo
k dnešnímu masivnímu šíření invazních
rostlin: hlavně křídlatek a lupiny. Zarůstají
hlavně okolí vodních toků (křídlatka) a bývalé pastviny (lupina), šíří se ale silně i na zaniklých sídlech.
Celková doporučení jsou proto hlavně
obnovení průchodnosti glaciální krajiny,
zavedení nějakého způsobu hospodaření
do zaniklých sídel a redukce populací invazních rostlin.
Z dob výrazně starších krajině dominují dvě mohutná pohoří, jejichž dost vodnaté toky erodují glaciální sedimenty
a určují převážný ráz krajiny. Čtvrtohorní
eroze svahů Rychlebských hor také zásadně
určuje ráz krajiny samotného Javorníku, který
je napůl v „sudetský horský“ (horní polovina)
a napůl v „sudetský glaciální“ (dolní polovina). Poblíž dolního okraje se navíc vyskytuje
hřbet Písečného, což je jeden z nejviditelnějších a nejzachovalejších ledovcových tvarů
celého výběžku. Bludné balvany jsou na několika místech naházeny na okraj lesa jako
kamenné snosy; samotné vrcholky mírného
hřbítku pak obsahují zbytky starých doubrav
a náznaky pastevních trávníků. Bludné bal-
36Javorník
Javorník37
6.
Případová studie –
Jeseničtí neorurálové:
skupina přistěhovaných
kulturně kreativních lidí
38Javorník
6 Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina
přistěhovaných kulturně kreativních lidí
6.1 Kdo jsou neorurálové?
O neourálech se ve společenských vědách hovoří jako
o společenském hnutí, které má počátky v Evropě v 60. letech
20. století, kdy se rostoucí počet lidí začal z městských oblastí
stěhovat na venkov z důvodu hledání alternativního způsobu
života, který by byl blíže přírodě a tradici. Tyto provenkovské
migrace samotný venkov proměnily jak materiálně, tak
symbolicky – ustanovením určitého životního stylu a definováním
společné identity, navázáním nových vztahů a vytvořením nové komunity
a nových společenských vazeb, sdružováním se stejně smýšlejícími lidmi
a přivlastněním si nového místa a území. Příchod neorurálů na venkov
se dá vnímat jako způsob konfrontace s životem ve městě, jako nový
požadavek na kvalitu života a jako nový způsob vnímání venkova jako
žádoucího a vhodného prostředí pro bydlení�. Venkov v očích neorurálů
nabízí kvalitu života, kterou ve městech nelze získat a stává se tak
důležitým argumentem pro přestěhování se z města na vesnici.
Životní styl neorurálů se popisuje jako
„přírodní“ a jsou pro něj význačné tyto
aspekty: alternativní medicína, meditace
a terapie, organické a vegetariánské produkty, aplikace budhistických principů v přístupu
k životu, venkovní aktivity jako pěší turistika,
ekologie, zpomalení, přechod a změna, spolupráce a vzájemná pomoc, výměnné systémy
či hloubavý přístup k přírodě namísto výrobně-transformačního. Často se mluví o tom, že
svým přístupem si neorurálové vytvářejí idylické představy o přírodě a života v ní�.
Neorurálové mohou zahrnovat široké
spektrum lidí, v rámci něhož můžeme
vnímat odlišnost jednotlivých profilů,
a proto můžeme vnímat i různé kategorie
a typy neorurálů – například ty, kteří na
venkově pouze bydlí, ale většinu dne tráví ve městě, kde pracují a na kterém jsou
závislí oproti těm, kteří se svých vazeb
na město vzdají a většinu svých aktivit
mají spjatých s venkovem.
Neorurálové na Jesenicku přišli většinou z velkých měst, jako je Praha, Brno,
Ostrava či Olomouc. Jsou vysokoškolsky vzdělání, chtějí se svými rodinami
žít v přírodě na venkově. Většinou přišli
s určitou motivací a nápady, čemu se na
venkově věnovat. Jsou aktivní a často
aktivizují místní komunitu. S sebou přinášejí nejen kulturně-společenský kapitál, ale
i kapitál finanční, tudíž oživují místní ekonomiky, zakládají vlastní podnikání a vytvářejí
nová pracovní místa, při jejichž obsazování
se chovají odpovědně vůči místním komunitám. V počtu řady desítek jsou roztroušeni po
celém regionu Jesenicko a vesměs se všichni
navzájem dobře znají. Spolu s dalšími podobně smýšlejícími a aktivními místními
udržují čilé kontakty, vytvářejí společný
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí41
okruh známých a síť vztahů, vystavěných
na principech solidarity, podpory a spolupráce. Věnují se rozmanitým projektům
a generují stále nové nápady, které berou
v potaz místní podmínky, kterých se snaží
využít a přetvořit je v potenciál. Řada z nich
úspěšně podniká. Společně promýšlejí a snaží
se řešit otázky místního rozvoje.
osobní rozvoj6. O kulturních kreativcích se
hovoří jako o novém transnacionálním
sociálním hnutí. Jejich hodnoty a názory jdou napříč jednotlivými státy a národy – jedná se tak o kolektivní celosvětové
vědomí, které se zaobírá celosvětovou
integrací a zájmy týkající se celé planety,
především pak její udržitelností.
Vybranou skupinu jesenických neorurálů,
kterou se nám podařilo během terénní části
výzkumu poznat a o které zde bude pojednáno, pokládáme za typ takzvaných „kulturních
kreativců“.
Kulturní kreativci se popisují jako lidé, kteří
jsou praktickými idealisty, patří mezi nejlépe
informované a rekrutují se ze všech společenských vrstev bez ohledu na dosažené vzdělání, příjmy či profesní zaměření7.
Kulturní kreativci
Pojmenování „kulturní kreativci“
pochází od amerického sociologa
Paula H. Raye. Ten hovoří o proměně
vědomí a hodnot, která zakládá nový
typ kultury, tzv. „planetární kulturu
moudrosti“. Jejími představiteli jsou
kulturní kreativci, kteří se zajímají
o osobní psychický růst a spirituální
rozvoj, o ekologickou a sociální
odpovědnost a péči o krajinu.
Přicházejí s novými myšlenkami,
vizemi, hodnotami, nástroji a modely,
jak současné ekologické, ekonomické,
sociální, kulturní a náboženské
problémy řešit.
Geneze kulturně kreativních neorurálů na
Jesenicku
Kulturní kreativci často poukazují na limity
stávajících systémů, snaží se otevřít mnohostranný dialog a vytvářet kulturu integrálního světového názoru, a usilují o udržitelnou
planetární budoucnost.5 Mezi nejdůležitější
hodnoty kulturních kreativců patří: ekologická udržitelnost, lepší zdravotní péče a vzdělání, sousedské a komunitní vztahy, láskyplné
vztahy a rodinný život, společenské svědomí,
autentičnost ve společenském životě, společenský optimismus, altruismus, spiritualita či
5 Jiří Zemánek: „Kulturně kreativní / integrální
kultura“, na: [http://www.ucimesepribehy.cz], (staženo 24/7/2015).
42
První vlna kulturně kreativních neorurálů přicházela na Jesenicko v 90. letech 20. století.
Jednalo se spíše o ojedinělé případy, které přicházely nejprve do Jeseníku, odkud se časem
třeba přestěhovali do menších obcí. Pocházeli
většinou z Moravy z velkých měst jako Ostrava, Opava či Olomouc. Byli to zpravidla mladí
lidé nebo manželské páry. Manželé se přestěhovali, založili rodiny a své aktivity svázali
s venkovem. Ti svobodní se zde usazovali „tak
napůl“ a kontakty s městem nepřerušili, často
byli na městě ekonomicky/pracovně navázaní. Těchto pár svobodných mladých lidí, většinou mužů, do regionu jezdilo kvůli atmosféře
opuštěných sudetských hor. Byli to výrazné
a svérázné osobnosti, kterým někteří neformálně říkali „rychlebští pábitelé“. Hledali
alternativní způsoby života a vyžití. Žili například v maringotkách, na samotě v lesích a lákal je život v přírodě. Někteří z nich se sem
ve 2. vlně vrátili a plně přestěhovali, aby zde
založili rodinu. Někteří odjeli do zahraničí,
druzí se sem stále dočasně vracejí. Jiní zůstali.
7 Paul H. Ray: viz tamtéž.
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí
Velmi výraznou skupinou neorurálů na
Jesenicku se stala „vlčická“, potažmo „rychlebská“ skupina, čítající jednu desítku
rodin/domácností jak z první, tak z druhé
vlny. V samotných Vlčicích jich bydlí polovina
a dále jsou na Zálesí, ve Staré Červené Vodě,
v Horních Heřmanicích, v Javorníku a Supíkovicích. Mají mezi sebou zpravidla navázány
úzké vztahy, věnují se společným aktivitám
a projektům. Do jejich aktivit jsou zapojeni
i další místní. V posledních rocích se společně věnovali nastavení a rozběhnutí místního
nepeněžního výměnného systému Lets. V současnosti řeší otázky týkající se společné propagace a rozvoje Rychlebských hor.
Postupem doby se všichni neorurálové
z 1. vlny uplatnili se svými vlastními individuálními projektovými záměry, které je dnes živí
a také se společnou inciativou a programem,
z ní vzešlým. Začlenili se do místních vztahů
a vazeb a vytvořili zázemí pro druhou vlnu neorurálů, kteří začínali přicházet po roce 2000
a kteří se na ně po svém příchodu navázali.
Zhruba před 5 lety se do Rychlebských hor
v krátkém časovém rozmezí přistěhovaly
tři páry neorurálů z Prahy (do Tomíkovic,
Vlčic a Zálesí), kteří se navzájem znali z letní
školy Lipnice a navzájem se sem nalákali. SpoOblast
Jeseník
Rychlebské hory
1. vlna (90. léta 20. století)
Aktivity
Ekofarma Lačňákovi
Šicí dílna Hysteria
Vlčice/Biobab
Zahrada 2000
2. vlna (po roce 2000)
Aktivity
6 Paul H. Ray: “The Potential for a New, Emerging
Culture in the U.S.”, na: [http://www.wisdomuniversity.org], (staženo 4/8/2015). Tyto hodnoty autor
identifikoval v rámci opakovaných výzkumů (19862008) americké společnosti.
lečně založili občanské sdružení Světakraj
a vytvořili již řadu úspěšných projektů. Dva
páry založily rodinu, třetí pár v současné době
po rozchodu z regionu odchází. Jejich vazby na
město jsou stále značné (rodina, doktoři, práce,
nákupy), nicméně jsou plně přestěhovaní, většinu práce mají v regionu nebo pracují z domu
a jejich volnočasové aktivity se odehrávají zde.
Jsou velmi výraznými aktéry komunitního života a pro nás představují typické reprezentanty
„kulturních kreativců“. Ve srovnání s 1. vlnou
neorurálů, kteří jsou zpravidla usazeni
v domcích se zahradou v centru obcí a mají
dlouhodobou práci v okolí svého bydliště,
je 2. vlna neorurálů usazena spíše na samotách, typické je pro ni časté dojíždění
a určitá pracovní „zavalenost“.
První manželské páry a budoucí rodiny se
usadily buď v Jeseníku, nebo ve Vlčicích.
V Jeseníku založily občanské sdružení Zahrada 2000, v kterém se pracovně uplatnily.
Do Vlčic se přestěhovaly dvě rodiny. Jedna rodina, profesním zaměřením zemědělci, založila
ekofarmu (jednu z prvních v ČR). Druhá rodina
se pracovně uplatnila v nedaleké hostiárně
Unita v Bílé Vodě, kterou vede doteď. Za těmito dvěma vlčickými rodinami se přistěhovala
ještě v 1. vlně třetí rodina, která přišla původně
do Jeseníku na pozvání kamarádky. Několik let
pracovala v Zahradě 2000, ale po pár letech se
přestěhovala do Vlčic – kvůli společnému přátelství a podobnému smýšlení všech tří rodin.
Tyto rodiny vytvořily občanské sdružení
Vlčice a jejich hlavním záměrem bylo vytvářet náplň pro své děti. Vytvořily svou
malou svépomocnou komunitu.
Maria Quelle
Spolek pro rozvoj Revízu
Vinckovo kafe
Cafe Kavka
Ester
Chléb z Rychleb
Penzion u Serváce
Pišlici
Silezika
Stačeva
Světakraj
R.E.Z. Lets Jesenicko
Ranní kluby
Restaurant Day
Tabulka – rozdělení a aktivity jesenických neorurálů. Autorka: Linda Kovářová
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí43
6.2 Co dělají?
Cafe Kavka
Biobab
Biobab je neformálním sdružením rychlebských žen a jeho aktivity jsou zapsány pod
občanským spolkem Vlčice. Toto seskupení
vzniklo zhruba před 8 lety v obci Vlčice v Rychlebských horách a navazovalo na aktivity
dříve založeného občanského sdružení Vlčice, z kterého vycházelo, a transformovalo
se v Biobab. Jeho jádro tvoří 4 ženy z Vlčic
a Skorošic, které se sem přestěhovaly z Ostravy, Beskyd, Prahy a Jeseníku. Dvě z nich se
nastěhovaly do Vlčic v první vlně v 90. letech,
další dvě přišly do Vlčic a Skorošic před 5 lety
v rámci druhé vlny. Občanské sdružení Vlčice,
na jehož činnost plynule navázaly, se zabývalo především organizací programu pro děti,
protože tenkrát měla většina z nich doma
malé děti. Biobab se pak přeorientoval na vytváření programu cíleného na ženy a na zapojování místních. O. s. Vlčice zakládaly před
více jak10 lety čtyři rodiny neorurálů, které se
do Vlčic přestěhovaly z Ostravy, Brna a Prahy.
Pořádaly na pět akcí ročně, tábory pro děti, ze
kterých vzešla později skupina R.E.Z., a vzájemně si se vším vypomáhaly. Z tohoto jádra
čtyř rodin se po několika letech odstěhovala
jedna rodina zpátky do města a jedna rodina se poté, co děti odrostly, zapojovala méně
a v navazujích aktivitách Biobabu už nebyla
zakládajícím členem. Jednalo se o katolickou
rodinu, pro kterou se stalo prvořadé zapojení
do katolické komunity. Ke zbylým dvěma rodinám se přidaly další dvě (rodina neorurálů
z 2. vlny, která přišla do Vlčic z Prahy a rodina
místních z Jeseníku, kteří se přestěhovali do
Skorošic) a utvořili jádro Biobabu.
V roce 2011 dal Biobab ve Vlčicích vzniknout
společenské slavnosti Den jablek, která se od
té doby každoročně pořádá. Akce je známá po
celém regionu a sjíždějí se na ni lidé z celého
kraje. Je to akce pro místní, kteří si ji velmi
oblíbili, slouží také k pravidelnému setkávání neorurálů a kulturních kreativců. Nápad
na pořádání dne jablek, při kterém se soutěží
o nejchutnější jablko vznikl z inspirace Velkou Británií, kde se tyto dny pořádají. Jeden
člen rodiny se takové akce v Británii zúčastnil, nadchnul se jejím komunitním rozměrem
a vznikla myšlenka něco podobného zkusit
i ve Vlčicích.
44
Den jablek ve Vlčicích (20. října 2012). Zdroj:
http://www.nova.vlcice.cz/index.php?id=fotogalerie_zobraz.php&cislogalerie=2578
Kavárna Cafe Kavka vznikla v roce 2013 v prostorách „kulturáku“ – městského kulturního
zařízení Javorník. Společně s tím vznikla i sesterská Kavárna u Jana na javornickém zámku
(otevřena pouze v letní sezóně, kdy je zámek
přístupný veřejnosti). Jednalo se o první a zatím jedinou kavárnu ve městě. Ta začala hned
zpočátku fungovat především jako prostor pro
setkávání „neorurálů“ a obecně kulturních
kreativců, řady místních, maminek s malými
dětmi (které neměly kam chodit – nejbližší mateřské centrum bylo v tu dobu až v Jeseníku).
Z Biobabu přišla také iniciativa na pořádání
klubů pletení (pravidelná večerní sezení v kavárně Kavka v zimním období), bleších trhů,
jarmarků, tvůrčích dílen aj. Od vzniku Cafe
Kavka v roce 2013 se tato kavárna stala důležitou základnou aktivit Biobabu.
Na členky Biobabu jsou úzce navázané další
aktivity, o kterých je řeč níže: Cafe Kavka, Šicí
dílna Hysteria, Ekofarma Lačňákovi či Rychlebská zvířena. „Rychlebská zvířena“ je osobní
projekt rodačky z Jeseníku, nyní usazené v Rychlebských horách, členky Biobabu. Jedná se
o výrobu papírových a textilních výrobků dekorovaných stylizovanými autorskými motivy
Rychlebských hor a zvířat v nich žijících. Tyto
výrobky jsou certifikovány od letošního roku
značkou Jeseníky originální produkt.
Podnik plní řadu funkcí nad rámec klasické
kavárny. Vedle významné sdružovací funkce
se na kavárnu váže mnoho dalších aktivit:
vernisáže, výstavy, filmový klub, přednášky,
základna pro výměnný systém Lets, výtvarné dílny, kluby pletení, dříve dílny pro rodiče s dětmi, ranní kluby. Okolní neorurálové
i ostatní, kteří se věnují práci z domu, sem
chodí pracovat, lidé si tu sjednávají schůzky,
podnik funguje také jako neoficiální „úloženka“ (místní si na adresu kavárny nechávají doručovat zásilky objednané přes internet).
Ranní klub v kavárně. Foto: Linda Kovářová
Ekofarma Lačňákovi
Interiér kavárny Kavka v Javorníku. Zdroj:
Facebooková stránka Café Kavka
Taštička Rychlebské zvířeny a certifikační
značka. Zdroj: http://www.regionalni-znacky.
cz/jeseniky/
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí
přestěhovala do Vlčic, kde už tou dobou bydlely
tři rodiny neorurálů, hlavně kvůli nové kamarádce, která jí byla blízká, a kvůli dětem. V té
době měly vlčické rodiny neorurálů malé děti
a jejich aktivity, setkávání a sdružování směřovaly především tímto směrem. K tomu měla
majitelka kavárny v denní péči svou starou babičku. To jí zajistilo základní příjem a uvolnilo
ruce pro rozvoj vlastní práce a koníčků – tak
pomalu začala vznikat její šicí dílna ve Vlčicích.
Začala prodávat své výrobky přes Fler a objíždět s nimi festivaly, založila si vlastní značku
Hysteria. Seznámila se s některými bývalými
švadlenami – sousedkami z vesnice – které ji
začaly její návrhy šít. Do toho vstoupila spolupráce s novou známou, která přišla do regionu
v rámci druhé vlny neorurálů, se kterou založily
javornické kavárny (Kavku ve městě a U Jana
na zámku). V současné době se věnuje jednak
kavárně (Cafe Kavka ve městě, druhou kavárnu
na zámku vede známá), jež koncipuje jako komunitně-kulturní prostor, a dále aktivitám spojeným s šicí dílnou, ve které se věnuje různým
způsobům recyklace látek a oděvů.
Provozovatelé kavárny (manželé) jsou neorurálové 1. vlny z Vlčic, především manželka. Ta přišla do regionu před více jak 10 lety z Beskyd na
pozvání své dobré kamarádky ze studií, která
v Jeseníku založila Zahradu 2000, kde majitelka kavárny začala pracovat. O pár let později se
Jde o již řadu let úspěšně fungující certifikovanou ekofarmu ve Vlčicích v Rychlebských
horách. Zabývá se pěstováním bylinek, které prodává do známé rakouské firmy Sonnenthorn. Dále se na farmě pěstuje zelenina
a ovoce, které se bedýnkovou formou distribuuje po známých a v rámci výměnného obchodu Lets. Farma vyrábí také vlastní čaje,
které se prodávají také zatím jen přes známé.
Sezónně Lačňákovi zaměstnávají přes ÚP několik VPP a také zapojují dobrovolníky ze zahraničí (přes programy Helpex či Wolfer).
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí45
Majitelé ekofarmy (manželé) přišli do obce
před 12 lety z Ostravy v rámci první vlny neorurálů a byli vůbec prvními, kteří se v této
obci usadili. Oba dva vystudovaní zemědělci
přišli do kraje s vizí věnovat se ekologickému
zemědělství. Od začátku se aktivně zapojili do
místního dění, pomáhali se zaváděním a organizací výměnného systému Lets, jsou zapojeni do aktivit Biobabu, Světakraje, Cafe Kavky,
Ranního klubu. Jejich děti pak do aktivit umělecké skupiny R.E.Z.
Bylinky z farmy. Zdroj: http://www.nalok.cz/
Ester
Sdružení Ester založila v roce 2000 jedna
rodina, která se přistěhovala do Travné a na
Javornicko přišla z Brna, kde má spolek podporu evangelického sboru, ke kterému rodina patří. Rodina strávila nějakou část života
v zahraničí (Kanada) a do regionu přišla až
ve středním věku bez svých dospělých dětí.
Aktivity spolku jsou především prací manžela, manželka pobývá hodně času mimo region. Celkově se jeví, že se rodina do místního
dění nezapojuje a příliš nezačleňuje a věnuje
se výhradně vlastním aktivitám spolku. Ten
se věnuje podpoře sociálně znevýhodněných
skupin obyvatel, kteří jsou dlouhodobě nezaměstnaní či sociálně izolovaní, především pak
Romům a lidem s duševním onemocněním.
Sdružení bylo schopné v minulých letech
sehnat pro své projekty velké finanční prostředky. Dokázalo tak v Javorníku vybudovat
nové velké moderní Ekologické centrum Rychleby – obrovský potenciál a skvělé zázemí
pro širokou škálu aktivit. Bohužel se pro toto
centrum dosud nepodařilo navrhnout vlastní
koncepci a program, a tak prostor a potenciál
pro využití tohoto prostoru je stále velký a ne-
46
využitý. V posledních letech vzniklo několik
iniciativ místních a neorurálů, kteří se snažili
se spolkem spolupracovat a potenciálu ekocentra společně využít – nedokázali se však
domluvit s ředitelem spolku.
Chléb z Rychleb
Lets Jesenicko
Jedná se o rodinný projekt kulturně kreativních neorurálů usídlených ve Vlčicích v Rychlebských horách. Ti koupili v obci historický mlýn, renovují jej a zřizují v něm ubytování
a malou vesnickou pekárnu domácího kváskového pečiva. Jejich aktivity jsou navázány
na ostatní kulturní kreativce a neorurály, ale
i místní, kteří jejich kváskový chléb kupují.
Tato jejich aktivita v obci oživuje vzájemné
sousedské vztahy a nastavuje nové místní
ekonomické vazby. Lets Jesenicko představuje nepeněžní lokální
výměnný systém. V regionu byl založen před
pár lety. Jeho měnou jsou „svoje“, za které
se směňují produkty a služby přes společné
internetové rozhraní. Má zhruba 30–40 členů. Na jeho vytvoření a rozjezdu se podíleli
v součinnosti neorurálové a místní kulturní
kreativci. Systém se zatím stále rozbíhá, je
zde snaha rozšířit členskou základnu a zařadit více zboží do směnného obchodu a také
umožnit možnost v některých případech směňovat i za peníze. Hlavním cílem systému je
zavedení a nastavení lokálních ekonomických vazeb a zvýšení vzájemné provázanosti
místních.
Nová budova Ekologického centra Rychleby
v Javorníku. Zdroj: http://www.esterzalesi.eu
Od začátku roku 2015 se členové a příznivci
systému začali více aktivizovat a pravidelně
scházet, s cílem oživit a zefektivnit systém.
Za tím účelem pořádají pravidelné akce typu
burzy a přednášky, setkávací akce apod., na
kterých probíhá částečně „nábor“ nových členů a zároveň směnný obchod. Dále nově vychází Bulletin.
V rámci dalších svých projektů se spolku
podařilo vybudovat komunitní centrum pro
své klienty v Javorníku, komunitní centrum
v Uhelné, dětské hřiště v Uhelné, chráněná
bydlení pro Romy v Javorníku a Uhelné, chráněná bydlení pro duševně nemocné v Travné
aj. Věnují se sociální práci s Romy, mají bohatý
program pro Romské děti (doučování, kroužky, tábory apod.). Na tomto poli jsou na Javornicku v práci s touto cílovou skupinou nejvýznamnějším hráčem. Spolek proto zaměstnává v oblasti sociální práce poměrně dost lidí,
u kterých je ovšem značná fluktuace (častým
jmenovatelem jsou neshody s ředitelem).
Spolek je v regionu silně spojován a identifikován především s osobou jeho zakladatele a ředitele, ke které zaujímá řada místních negativní postoje. Může to být v některých případech
způsobeno již samotnou cílovou skupinou (Romové), které se spolek věnuje, jež často vede
ke kontroverzím. Jako další příčinu těchto
postojů vnímám nastavení komunikace (uzavřená, neprobíhající dialog) ze strany sdružení
s místní komunitou, která nese důsledky projektů. Výsledkem je pak spíše komunitní konflikt, který narušuje komunitní soužití.
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí
Kváskové domácí pečivo majitelky mlýna.
Zdroj: http://www.chlebzrychleb.cz
Rodina s malými dětmi přišla do regionu
z Prahy (původem jsou z Opavy). Nejprve sem
řadu let jezdili, kraj si oblíbili a nakonec se
rozhodli se zde před dvěma roky usadit a založit rodinu. Jeden typ jejich pracovních aktivit směřuje nově do mlýna a pekárny, druhý
typ se týká pokračující práce ve stavebnictví
mimo region k zajištění příjmů na vybudování zázemí v obci. Rodina je úzce propojena
s ostatními neorurály v regionu a má nastaveno také řadu vazeb na místní a sousedy.
Aktivně se zapojuje do aktivit javornického
Ranního klubu, Lets výměnného systému,
Biobabu či Světakraje.
Setkání a burza semínek v permakulturních zahradách Sileziky v Supíkovicích (květen 2015)
Setkání v Javorníku (duben 2015)
Foto: Linda Kovářová
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí47
Maria Quelle
Mikulovické občanské sdružení Maria Quelle
vzniklo roku 2010 za účelem obnovy a ochrany drobných kulturních památek na Mikulovicku. Zájem věnovat se místním zchátralým
památkám a usilovat o jejich obnovu přišel
od několika neorurálů přistěhovaných do Mikulovic a Kolnovic. K nim se přidalo několik
místních a společně založili sdružení. V roce
2011 byli schopni získat dotace od Občanského fóra na svůj první projekt – obnovu Mariina pramene v Mikulovicích. Další projekty
pořádali ve spolupráci s obcí, která sdružení
začala poskytovat finanční prostředky.
Obnova Mariina pramene v Mikulovicích
Zdroj: http://mariaquelle.blog.cz/
Jak je výše popsáno – tato rodina neorurálů
přišla do Staré Červené Vody hned na začátku
2. vlny, usadila se v obci a první roky se manžel věnoval ředitelování na zdejší základní
škole. Manželé sem přišli žít a založit rodinu.
K založení penzionu je přivedla poptávka po
ubytování v okolí Staré Červené Vody, která
vznikla v souvislosti se založením a rozrůstáním Rychlebských stezek (trailů pro kolaře),
které se během několika let staly jedním z klíčových ekonomických zdrojů lokality.
Pišlici
Projekt pišlických dřevěných hraček (Pišlici) tvoří skupina neorurálů a místních kulturních kreativců. Jeho hlavním autorem je
neorurálovec ze Staré Červené Vody, který
s rodinou přišel do regionu jako první v rámci
druhé vlny. Povoláním učitel, řadu let působil jako ředitel místní základní školy, založil
spolek Stačeva a věnoval se komunitní a kulturně-vzdělávací činnosti v obci. V posledních
letech se autor s rodinou věnuje spíše osobní
práci a osobním projektům – agropenzionu
Kozí farma u Serváce a pišlickému projektu.
Nicméně s rodinou zůstává zapojen do aktivit ostatních neorurálů a kulturních kreativců – Lets systému či Světakraje.
Do projektu Pišliků – světa ručně vyráběných
kvalitních dřevěných hraček a jejich příběhů – je zapojena zhruba jedna desítka osob,
která spoluvytváří tyto originální příběhy
a hračky z Rychlebských hor. Jedná se o malou komunitu místních neorurálů a kulturně
kreativních, kterou spojuje společný kreativní záměr a pro autora projektu je věc především i obchodním záměrem. Cílem je rozšířit
prodej tak, aby se v budoucnu mohl autor věnovat Pišlikům jako své hlavní pracovní činnosti.
Ranní kluby
Nápad na pořádání pravidelného setkávání
místních za účelem seznámení se a spolupráce vzešel od neorurála z Ostravy, který se
inspiroval a prošel setkáváním známým jako
Business for Breakfast v Ostravě. Ve spolupráci s projektem Pracovní návyky (FDV) tuto myšlenku rozvinuli a v zimě letošního roku začali pořádat v kavárnách v Jeseníku a Javorníku
pravidelně jednou za měsíc takzvané ranní
kluby. Jejich záměrem je poskytnout pravidelně prostor pro společné setkání, seznámení,
sdílení nápadů, rozvíjení spolupráce, diskuze
nad lokálními tématy a problémy apod. Kluby probíhají jednou za měsíc ráno a dopoledne ve Zdravé kavárně v Jeseníku a v kavárně
Cafe Kavka v Javorníku v předem stanoveném
datu. Součástí setkání je diskuze na vybrané
aktuální téma, ke kterému jsou často přizváni
hosté, kteří se danou problematikou zabývají.
Inspirací pro tato setkávání – koncept Business for breakfast klubů, které probíhají zpravidla ve větších městech za účelem seznámení
se a zprostředkování kontaktů v oblasti podnikání. V pojetí ranních klubů se tento záměr
rozšířil z podnikatelské sféry na obecnější rovinu místního komunitního života. Prostor je
určen pro každého místního. Forma ranních
klubů je volná a přizpůsobuje se aktuálním
potřebám. Ze začátku je zpravidla poskytnut
prostor pro každého, kdo přišel, aby se představil a řekl, s čím přišel. Časté bývají společné diskuze nad danými tématy. V průběhu setkání se lidé různě kroužkují a diskutují.
Na javornické ranní kluby chodí poměrně
široká základna neorurálů i místních a některých starostů pravidelně. Prostor ranních
klubů jim slouží k rozvíjení společných témat
a jako platforma pro společnou aktivitu. Aktuálními tématy, které se pravidelně poslední
dobou na javornických klubech řeší, jsou jednotná společná propagace Rychlebských hor
a vytvoření zemědělského hubu v Uhelné.
R.E.Z.
R.E.Z. = Rychlebská excentrická záležitost je
umělecké seskupení místních kluků (povětšinou synů neorurálů) v Rychlebských horách,
které se věnuje práci se dřevem, truhlařině
a landartu. Skupina se formovala z chlapců,
kteří jezdili na tábory, které organizovala 1. vlna
místních neorurálů (povětšinou jejich rodiče),
kteří pro ně vytvářeli alternativní program, do
kterého zapojovali své kamarády architekty
a umělce z Prahy. Pod jejich vedením se kluci
stmelili a začali se věnovat landartovým projektům. Řada z nich se stala významným místním
turistickým lákadlem, například Židle na 7i lánech v Rychlebských horách, která se dostala
do mnoha současných propagačních materiálů.
Obnova pomníku v Kolnovicích
Zdroj: http://mariaquelle.blog.cz/
Penzion u Serváce
Penzion u Serváce se orientuje na agroturistiku a doplňkově provozuje menší kozí chov.
Majitelé (manželé) mají penzion jako jedno
z odvětví svých činností, dalšími jejich projekty jsou Pišlici a manželka se věnuje prodeji
a distribuci izraelské kosmetiky v regionu.
48
Pozvánka na ranní klub. Zdroj: Facebooková
stránka Ranní klub v Javorníku
Dřevění pišlici a hračky. Zdroj: http://www.pislik.cz/
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí
Landart instalace u Staré Červené Vody
Zdroj: http://www.r-e-z.cz/Dila.html
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí49
Silezika
Silezika je nezisková organizace, která vznikla v roce 2009 v Supíkovicích. Zakládal ji
mladý pár vystudovaných psychologů, který
přišel z Brna (on původem ze Slovenska). Nejprve byli zaměstnaní v javornické neziskovce
Ester, poté si založili vlastní neziskovku s cílem vytvářet pracovní příležitosti pro dlouhodobě nezaměstnané při krajinotvorných
pracích. Hlavním cílem sdružení se stala podpora takových aktivit, které přispívají k hospodářské soběstačnosti regionu, k podpoře
občanských iniciativ a k ochraně životního
prostředí.
Landart instalace „Židle na 7 lánech“
Zdroj: http://www.r-e-z.cz/Dila.html
Tato mladá komunita je složena hlavní měrou
z potomků první vlny neorurálů a je formována
jejich vlivem. Jedná se o druhou generaci neorurálů, kteří už se v regionu narodili a jsou vlastně místní nebo se tak rozhodně cítí – „ ...všichni
jsme zjistili, že máme jakési kořeny, které jsou
pro nás důležité. Je to rodina každého z nás, ale
taky místo, kde žijeme, neopakovatelná krajina
Rychlebských hor a Jesenicka. Prostě jsme tu rádi
a není nám jedno, co se tu děje a neděje. Proto bychom chtěli upozornit ostatní na to, co je tu dobrého a taky na to, co by se tu ještě dalo zlepšit. Jinak
jsme skupina mladých lidí, které to prostě baví!“8.
V současné době je řada jejích členů na vysoké
škole a jejich aktivity trochu utichly, poněvadž
tráví většinu času mimo region.
Restaurant Day
Restaurant Day je název mezinárodního festivalu jídla a improvizovaných restaurací, který
začal v Helsinkách v roce 2011. V současnosti se koná v tisících městech po celém světě
a sbírá řadu ocenění za přínos v oblasti kultury, vzdělání a rozvíjení sousedských vztahů.
Cílem festivalu je umožnit lidem, kteří mají
rádi jídlo a jeho přípravu, vytvořit si na jeden
den svou vlastní improvizovanou restauraci
a pohostit tak své známé nebo kolemjdoucí. Pořádá se 4x ročně v jeden, předem stanovený den, po celém světě. Restaurant Day
je dobrovolná akce, která není řízená nikým
shora – naopak – vytvářejí ji sami účastníci,
místní. V Jeseníku se toho ujala jedna čerstvě
přistěhovaná neouráralka z Prahy.
Restaurant Day na náměstí Svobody v Jeseníku – květen 2015. Foto: Linda Kovářová
Logo akce
Restaurant Day je v Jeseníku akcí především
komunitního charakteru, která má za cíl podpořit komunikaci mezi lidmi, společné setkávání a oživení veřejného prostoru. Nabízí
možnost navázání nových kontaktů a vazeb,
je příležitostí, jak strávit volný čas a zároveň
způsobem, jak oživit atmosféru města. V Jeseníku probíhá akce Restaurant Day od února
2014 – proběhlo tedy již šest těchto setkání,
na kterých přibývá čím dál tím více lidí a svou
popularitu si již získala. Na akci začali jezdit
lidé z celého jesenického regionu – pro neorurály je místem pravidelného setkání, stejně
tak jako pro řadu místních. Tento projekt se
jednoznačně ujal.
Již několik let spolupracuje Silezika s úřadem
práce, který jí poskytuje příspěvky na veřejně
prospěšné práce (VPP), v rámci kterých řeší
spolek zakázky od obcí, Lesů ČR či Správy
toků, týkající se údržby vodních toků. Také
se s nimi věnuje zakládání a údržbě permakulturních zahrad, biotopů, sadů a velikou
pozornost věnuje spolek v poslední době zadržování vody v krajině a vytváření drobných
vodních ploch v krajině. K tomuto tématu
uspořádal v listopadu 2014 v Supíkovicích
seminář k biotechnickým opatřením pro zlepšení retenční schopnosti krajiny, kam byli
přizváni zastupitelé obcí, Lesů, Správy toků,
ale i široká veřejnost. Zkušenosti s realizací
navrhovaných vodozádržných opatření představili kolegové ze Slovenska, kde projekt na
vodozádržné práce proběhl na vládní úrovni
a uplatnili se v něm dlouhodobě nezaměstnaní, pracující při obcích. V návaznosti na tento
seminář se Silezice podařilo zprostředkovat
spolupráci mezi Českou Vsí a slovenskými vodohospodáři, jejímž výsledkem byl návrh a realizace vodozádržných opatření v obci.
Permakulturní zahrada v Supíkovicích Hráz ve Strachovičkách
Foto: Linda Kovářová
Zakladatelé Sileziky si v Supíkovicích koupili statek, který se stal sídlem spolku a jejich
projektových záměrů. Postupně přikoupili
několik hektarů zahrad a sadů, na kterých
vybudovaly permakulturní zahradu, hrázky
či drobné vodní plochy nebo vodozádržná
opatření. Záměrem je vytvořit zde menší ekocentrum s přilehlými permakulturními zahradami, které by mělo sloužit jako vzdělávací
středisko, které by seznamovalo především
děti s principy ohleduplného přístupu k životnímu prostředí.
Spolu s dalšími neorurály a kulturními kreativci pracují na místním směnném obchodu
Lets a zapojují se do aktivit Ranního klubu.
Vzájemné spolužití Sileziky a místních je vnímání oboustranně jako problematické. Spolu s určitým vyčerpáním a náročností těchto
aktivit to je důvodem, proč jeden z partnerů
zvažuje odchod zpět do města.
Spolek pro rozvoj Rejvízu
Spolek vznikl roku 2003 jako občanská inciativa obyvatel, příznivců a přátel Rejvízu, kteří
se sdružili k aktivní činnosti v oblasti rozvoje
turistiky, kultury, sportu, vzdělávání a komunitního života. Pořádají mnoho sportovních,
společenských, kulturních či komunitních
akcí. V zimních měsících se starají o údržbu
běžkařských tras na Rejvízu a okolí. Z vlastních zdrojů zakoupili rolbu a společně obstarávají údržbu tras.
Běžkařské trasy na Rejvízu a okolí – iniciativa
Spolku pro rozvoj Revízu
Zdroj: http://rejviz.info/
8 Ze stránek skupiny na [http://www.r-e-z.cz],
(staženo 26/7/2015).
50
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí51
Obec Rejvíz a jeho okolí je etablovanou turistickou destinací a chráněnou památkovou
zónou. Také se v poslední době stal lákavou
rezidenční oblastí, především pro neorurály,
a chatařskou a chalupářskou destinací pro
lidi z velkých měst – ti tvoří základnu rejvízské občanské iniciativy. Výraznou osobou
spolku je rodina neorurálů z 1. vlny (z Ostravy), která kdysi zakládala projekt Zahrada
2000 (níže v textu) a doteď jej vede.
Stačeva
Klub Stačeva, o. s., ve Staré Červené Vodě zakládal spolu s dalšími čtyřmi místními lidmi
tehdejší ředitel základní školy, nově příchozí
(neorurál z 2. vlny) z Olomouce. Cílem klubu
bylo podpořit kulturní, společenský i sportovní život v obci. Spolek pořádal výlety, exkurze, promítání, divadlo a různé další akce pro
veřejnost. Získal si i podporu obce, která pravidelně přispívala na jeho aktivity z rozpočtu
obce. Impulsem pro založení klubu byla pro
jeho zakladatele jeho role ředitele/učitele,
kterého vnímal jako nositele kultury v obci.
Kulturu na venkově navíc vnímal jako klíčovou k tomu, aby se mohlo něco dít, společně
rozhodnout a změnit veřejné věci. Za tímto
účelem spolek pořádal také veřejné diskuze.
Aktivity Stačevy byly úzce navázány na místní
školu, a proto odstoupení zakladatele spolku
z postu ředitele školy vedlo i k postupnému
zániku aktivit Stačevy, jejichž koordinaci nikdo nepřebral. Výměna ředitelů představovala pro tehdejšího ředitele špatnou zkušenost,
která u něj vedla k přeorientování zájmu na
osobní pracovní projekty a stažení se z veřejného prostoru obce.
Světakraj je na Javornicku velmi aktivním
spolkem, který má široký rejstřík aktivit, za
sebou řadu úspěšně zrealizovaných projektů
a dokázal již několikrát získat na své záměry dotační prostředky. Jeho členové disponují
značným kulturním kapitálem: mají zkušenosti ze zahraničí, jsou vzdělání v rozmanitých oborech, v kterých mají pracovní zkušenosti, mají kontakty, projektové zkušenosti,
věnují se uměleckým oblastem, osobnímu
rozvoji, ale i například internetové reklamě
či výuce jazyků. Byli hlavními hybateli pro
vytvoření lokální skupiny Lets pro výměnný
systém. Jsou aktivně zapojeni do rozličných
místních aktivit, účastní se místního společensko-kulturního programu, Ranních klubů,
aktivit Cafe Kavka, akcí ostatních místních
spolků. Jejich vizí je společná komunikace,
propojování a spolupráce na všech úrovních
ve všech veřejných otázkách, především pak
v oblasti budoucího rozvoje regionu.
Guerrilová Madonna
Zdroj: http://kaplicka-zalesi.blogspot.cz
Landart – umělecké instalace v krajině. Zdroj:
http://www.gymnasion.org
Světakraj je občanským sdružením, které založilo několik mladých neorurálů 2. vlny, kteří
přišli na Javornicko z Prahy, Brna a Opavy. Ze
třech zakládajících dvojic jedna v letošním
roce odešla zpátky do města (důvody byly
osobní, které ovšem nepramenily ze zkušeností s životem v regionu). Jejich záměrem
bylo vybudovat prostor pro setkávání lidí
skrze vytváření bohatého programu kulturního, zážitkového, vzdělávacího apod., které
by vedlo k posílení mezilidských vztahů a pomohlo vzájemnému začleňování.
Informační interaktivní tabule v obci Zálesí
Zdroj: http://www.svetakraj.org/
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí
Mateřské centrum Flek v Javorníku. Zdroj:
Facebooková stránka Mateřského centra Flek
Z aktivit Světakraje:
Galerie – Kaple Sv. Urbana v Zálesí
Zdroj: http://www.svetakraj.org/
Světakraj
52
Rychlebská mongolská jurta
Zdroj: http://rychlebskajurta.webnode.cz
Informační centrum v Tančírně v Račím údolí.
Zdroj: http://www.tancirna.rychleby.cz
• N
a rozcestí do Zálesí obháčkování neopravovaných Božích Muk
• Car-sharingový systém: vozík za auto
• V letošním roce iniciovaný vznik spolku
„Cestou s Montessori“, jehož cílem je založení a podpora vzdělávání dětí předškolního a školního věku na Jesenicku a v Rychlebských horách metodou Montessori.
Ve spolupráci s jednou členkou – učitelkou
metody Montessori – vznikne od září 2015
ve Vápenné první domácí třída a od září
2016 Montessori třída na základní škole
ve Vápenné. Spolek tvoří několik rodin
neorurálů a místních kulturních kreativců
z celého Jesenicka, které mají děti ve školním věku. Tato zájmová skupina rodičů má
předchůdce v iniciativě Spolku pro alternativní vzdělávání, který před 5 lety usiloval o založení Waldorfské třídy na základní
škole v Jeseníku (tenkrát se záměr nakonec nezdařil a sdružení pomalu přestalo
vyvíjet aktivitu).
• Rekonstrukce kapličky sv. Urbana v Zálesí,
kterou spolek přetvořil ve výstavní prostor
„nejmenší galerie v ČR“, kde se střídají
minivýstavy současných umělců.
• Za finanční podpory nadace O2 Think Big
připravil spolek projekt Rychlebské jurty, v rámci něhož vytvořili v javornickém
výběžku alternativní, levný, mobilní kulturně-společenský prostor v pravé mongolské jurtě. V něm probíhaly přednášky,
promítání filmů, autorská čtení, tvořivé
dílny apod. Jurta byla zakoupená ze sociálního projektu GER a tento specifický
prostor bez rohů byl vybrán pro svou symboliku kruhu, který podporuje pospolitost
a propojování lidí.
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí53
• Z
akladatelé Světakraje se navzájem poznali přes Prázdninovou školu Lipnici, se
kterou nadále spolupracují na organizaci
tvůrčích letních kurzů v Rychlebských
horách.
• Ve spolupráci s městským kulturním zařízením v Javorníku a kavárnou Cafe Kavka
provozují filmový klub, který se pravidelně účastní například festivalu dokumentárních filmů Jeden svět. Výběr filmů
odpovídá zaměření kulturních kreativců
na témata spjatá se životním prostředí
a ekologií, sociální problematikou či duchovními a filozofickými náměty. Na klub
chodí jak neorurálové, tak místní a účastní se společné diskuze po zhlédnutí filmu.
Tímto způsobem šíří neorurálové pro ně
důležitá témata a otázky mezi ostatní. Na
klub chodí také řada mladých.
• Na jaře 2015 se Světakraji podařilo zahájit
činnost prvního mateřského centra na
Javornicku, v kulturním domě v Javorníku,
za podpory městských kulturních zařízení
města Javorník, města Javorník, úřadu práce a FDV. Jediným mateřským centrem na
Jesenicku do té doby bylo mateřské centrum Krteček v Jeseníku, vzdálené od Javorníku a jeho okolí zhruba 30 kilometrů
a špatně dostupné veřejnou dopravou
a tedy pro většinu rodičů neschůdné řešení. Proto se začaly maminky spontánně
scházet v dopoledních hodinách v kavárně Cafe Kavka, která jim poskytla azyl pro
pořádání dopoledního programu pro děti.
Postupem doby vygradovala potřeba mít
v Javorníku vlastní stálé mateřské centrum na denní bázi. Nově vzniklé mateřské
centrum Flek má sloužit jako místo pro
(pra)rodiče a děti, herna pro zážitkové, hudební a pohybové dílny aj. Vybaveno bylo
svépomocí sítí maminek a dobrovolníků.
Jeho zakladatelkou a tahounem je rodina
neorurálů z 2. vlny, která se přistěhovala
do Travné u Javorníka. V centru se podařilo zaměstnat jednu místní učitelku a jednu
přistěhovanou (rodina neorurálů 2. vlny,
která přišla z Brna) do Horních Heřmanic.
• Spolupráce na místních aktivitách zvelebování zdejší krajiny uměleckými instalacemi landartu a site-specific instalací.
Spolupráce s obcí Bernartice, která v červenci otevřela nové informační centrum
v nově zrekonstruované budově historické tančírny v Račím údolí v Rychlebských
horách. Jedna ze zakladatelek Světakraje,
54
povoláním akademická malířka, bude mít
správu informačního centra na starosti, jejím záměrem je vytvořen z tohoto prostoru
také centrum zamýšleného landartového
areálu.
Šicí dílna Hysteria
Menší domácí šicí dílnu si před několika lety
postupně založila rodina neorurálů, která přišla v 1. a 2. vlně do Vlčic z Beskyd a Prahy. V té
době měla v osobní péči starou babičku, se
kterou byla manželka doma a starala se o ní.
To jí dalo, podle jejích slov, čas a klid rozvíjet svou velkou zálibu v látkách. Postupně se
vytříbila vize recyklovat odložený oděv, látky
a materiály a vytvářet z nich oblečení, tašky,
kabelky apod. „Recykluji, protože nechci v téhle přebytkové společnosti nakupovat nové...
Kousky, které nabízím, rozhodně nejsou dokonalé, ale když přestanu usilovat o dokonalost,
přichází radost…“ podle slov majitelky.
V poslední době se majitelka věnuje konceptu
recyklovaných metrážních látek, které by se
daly prodávat v obchodech s látkami. V součinnosti s dalšími místními aktéry a FDV se
promýšlejí koncepty budoucího zaměření dílny a uvažuje se o založení sociálního podniku.
Vinckovo kafe
Kavárnu v rodném domě Vincenze Priessnitze
v lázních v Jeseníku otevírala letos na jaře rodina neorurálů z Lipové-lázně (původem z Benešova a Mariánských lázní), která přišla do
regionu v 1. vlně (jedna část rodiny) a v 2. vlně
(druhá část rodiny). Prostor kavárny chtějí
koncipovat do určité míry jako kulturní prostor s originálním doprovodným programem
a chtějí se také věnovat rozvíjení konceptu
a odkazu V. Priessnitze. Výhledově uvažují
také o koncipování kavárny jako sociálního
podniku.
Majitelka dílničky spolupracuje s bývalými
šičkami a brašnářkami ve vesnici (v regionu je obecně mnoho nezaměstnaných šiček
a brašnářek – dříve je zaměstnávaly velké
oděvní podniky Moravolen a OP Prostějov),
kterým dává práci na zakázky. Své výrobky
prodává přes Fler anebo na festivalech.
Terapeutická dílna v Dětřichově
Zdroj: http://www.zahrada2000.cz/
Spolek je zároveň sociálním podnikem, jež vytváří chráněná pracovní místa (36) pro osoby
se zdravotním postižením, na které částečně
čerpají dotace z MPSV a částečně mají finanční zisky ze svých komerčních aktivit – z provozování prádelny, šicích dílen, zahradnických
služeb či tréninkové prodejny, kde prodávají
produkty ze svých šicích, ale i terapeutických
dílen.
Logo Kavárny. Zdroj: Facebooková stránka
Vinckovo Kafe
Zahrada 2000
Sukně z recyklované látky. Zdroj: http://www.
fler.cz/hysteria
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí
Zahrada 2000 je sociálně rehabilitačním centrem a sociálním podnikem, který má v Jeseníku již dlouholetou tradici, dobré jméno,
za sebou řadu úspěšných projektů a funguje
v regionu jako dobrý vzor pro další neziskovky. Cílovou skupinu představují zdravotně
postižení. Zahrada 2000 byla založena roku
1998 přistěhovanou rodinou neorurálů z Ostravy, profesí psycholožka a obchodník, jejichž
zájmy se postupně pod hlavičkou neziskovky
profesionalizovaly. Dnes spolek spolupracuje
s úřady práce a zprostředkovává zaměstnání
zdravotně postiženým a je poskytovatelem
registrovaných sociálních služeb a terénních
služeb. V současné době pracuje také na
možné spolupráci s psychiatrickou léčebnou
v Bílé Vodě.
V minulém roce se Zahrada 2000 stala garantem projektu komunitního plánování města
Jeseník, jehož cílem je vytváření komunitních
sítí na Jesenicku. Spolek má ambici stát se
ústředním koordinátorem koordinovaného
komunitního přístupu v lokalitě.
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí55
Ideje a vize
Aktivní tvoření
Následující sonda do představ jesenických
kulturně kreativních neorurálů vznikla na základě opakovaných hloubkových rozhovorů
s vybranou skupinou, průběžné komunikace
a spolupráce s nimi a také na bázi dlouhodobého pozorování jejich působení a jejich aktivit v lokalitě.
S přesunem na venkov si neorurálové slibovali změnu životního stylu, založeného na novém spektru aktivit, kterým se budou věnovat. Ve městech se cítili být v pozici závislých
pasivních konzumentů a měli představu, že
tuto svou roli změní ve směru větší soběstačnosti vedoucí k větší nezávislosti. Proto měli
představu, že je dobré se zapojit a věnovat
se případné obnově lokálních socio-ekonomických vazeb a stát se malými producenty.
Z této představy například vznikla společná
vize na založení lokálního nepeněžního výměnného systému Lets Jesenicko.
Kontakt s přírodou
Jedním z klíčových důvodů, proč se tato skupina rozhodla přestěhovat se na Jesenicko,
byl příslib většího kontaktu s přírodou. Téměř všichni neorurálové pocházeli z velkých
měst, jako Praha, Brno, Olomouc, Ostrava
či Opava, kde vyrůstali, žili a pracovali. Život ve městě jim přestal vyhovovat pro svou
rušnost, hektičnost, soutěživost, formálnost
v mezilidských vztazích a především pro nedostatek „bytí s přírodou“. Chyběla jim volná příroda a každodenní pobyt v ní. Příroda
pro ně představovala čisté a zdravé životní
prostředí, o které začali usilovat. Někteří cítili prý už od dětství, že chtějí žít na venkově,
v horách, v přírodě a takto následovali svou
dětskou vizi. Někteří z nich se chtěli přírodě
věnovat pracovně – pečovat o krajinu a její revitalizaci, založit ekofarmu, pracovat v zemědělství apod.
Komunitní život
S ideou života na venkově se dále pojila v představách neorurálů další podstatná vize – komunitní život. V bydlení na vsi/
venkově viděli přidanou hodnotu v existenci
osobních neformálních vztahů. Vzájemnou
provázanost a blízkost lidí vnímali jako vhodné prostředí pro žití, práci a založení rodiny.
Lákala je představa komunitního života, založeného na principech spolupráce a solidarity. Představy týkající se vesnické/venkovské
komunity byly také žádoucím prostředím
pro vychovávání dětí – vesnické společenství
někteří symbolicky vnímali jako poskytnutí
rozšířené rodičovské náruče. Časté byly u neorurálů vize o aktivním zapojení se do komunitního života daného místa a jeho rozvíjení.
Někteří tuto stránku také pojímali pracovně
a začali se profesně věnovat rozvíjení různých
komunitních modelů.
56
Další důležitou představou o aktivitě, které
se budou na venkově neorurálové věnovat,
byla péče o komunitní a kulturní život. Silná
byla idea zvýšit míru participace venkovského obyvatelstva na veřejném životě. Cestou
k tomu mělo být vytvoření smysluplných
a tvořivých aktivit pro místní, tedy věnovat se
vytváření společensko-kulturního programu
a být jakýmsi prostředníkem.
Základ nových budoucích aktivit tvořila představa naplňovat život svůj i komunitní a prostor osobní i veřejný „pěknými, správnými
a smysluplnými“ věcmi, činnostmi a vztahy.
Silná byla vize věci zjednodušovat a jít ve
svých aktivitách příkladem. Ústřední motto
své činnosti, na které se řada jesenických neorurálů odvolává, pochází z úst Václava Havla – „naděje nespočívá v tom, že to dobře dopadne, ale v tom, že to, co děláš teď, ti dává smysl“
nebo taky slovy místního neorurála – „ne nějakými kecy, ale jednoduchým příkladem prohlubovat naději“.
Motivace
Motivace pro přestěhování odráží výše zmíněné ideje a vize – pro většinu neorurálů je
shodnou motivací k přestěhování dosáhnutí
změny životního stylu a přesun rodinného
života na venkov, pro některé jí je dosažení
konkrétní pracovní příležitosti, pro jiné jí je
realizace se v osvětové a rozvojové činnosti
a pro další jí je fakt, že se jim v daném místě
na venkově líbí – „přišli jsme, protože se nám
tady prostě líbilo“.
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí
Za změnou životního stylu často
stojí touha opustit město a uniknout
jeho hektičnosti. Často jsou to mladí
neorurálové, kteří na venkov přicházejí,
ocitající se v životní situaci, kdy
zakládají rodiny a velikou motivací
se pro ně stává uskutečňovat svůj
rodinný život na venkově. Ti,
pro které je motivací osvětová
a rozvojová činnost, vnímají věc
v té rovině, že ve městech, kde existuje
mnoho iniciativ a vše funguje, je
zbytečné působit, a že je to právě
venkov, kam je třeba tento typ práce
směřovat. Pracovní příležitosti,
za kterými neorurálové na venkov
přicházejí, jsou zpravidla v oblasti
zemědělství, školství a sociálních
služeb.
Motivace, která stojí za aktivitami, kterým se
neorurálové na venkově věnují, se týká zpravidla potřeby začlenění se do místní komunity, naplnění vlastního tvůrčího a pracovního
potenciálu a vlastní životní filozofie. Hlavním
motivem vytvářeného společensko-kulturního programu je vzájemné setkávání, přičemž
je patrná snaha vtáhnout do dění místní, propojit se s nimi a něco jim nabídnout. Neorurálové očekávají, že jim to umožní včlenit se do
místního prostoru a to, že nebudou bráni jako
„náplavy“.
dla mění pomaleji než samotné přestěhovaní
a také v různých formách přetrvává. Jednak
ekonomicky se navázat na venkově nemusí
být pro neorurály vždy snadné, především
s ohledem na jejich odborná zaměření. Dále
životní standard u neorurálů přišlých z měst
bývá vyšší, vyžadující vyšší finanční příjmy,
které jsou spíše dosažitelné ve městech než
na venkově. Jak pro svůj osobní a rodinný život, tak pro svoje pracovní a komunitní projekty získávají velikou měrou finanční zdroje
mimo region (ESF fondy, norské dotace, z kraje, různé nadace a fondy, zakázky pro velké
organizaci, sídlící ve městech apod.).
Pravidelné cesty do velkých měst (Praha,
Brno, Ostrava, Olomouc) jsou také zdrojem
inspirace a regenerace, jak z profesionálně-pracovní stránky věci, tak z ryze osobního
hlediska. Neorurálové mají čas od času rádi
změnu a na pár dní si jedou užít město, které
pro ně zůstává stále inspirací. Jeho návštěvu
si plánují – většinou ji mají spjatou s předem
vybraným společensko-kulturním programem (účast na festivalu, semináři, návštěva
výstavy, koncertu, divadla apod.), a omezují
na několik dní.
Vazby v rámci a mimo region
Vazby mimo region zůstávají pro všechny neorurály i po přestěhování různou měrou dlouhodobě důležité. Všem je většinou společné
napojení na města a jiné regiony skrze rodiny a přátele.
Časté zůstává i napojení pracovní, především pro ty čerstvě přestěhované. Někteří zůstávají navázaní pracovně na velká města, ze
kterých přišli, určitou měrou pořád – například formou spolupráce s bývalým zaměstnavatelem, částečnými úvazky, přetrvávajících
obchodních vztahů atd. Pracovní napojení na
města totiž s sebou přináší finanční zdroje.
Tato ekonomická vazba na města se zpravi-
Dlouho přetrvávají vazby na města také z hlediska služeb, které jsou ve městech dostupné, a které neorurálové využívají a na jejichž
standard jsou zvyklí. Týká se to zpravidla
zdravotnických služeb – i po přestěhování
jsou zvyklí dojíždět například za svým zubařem ve městě. Rovněž se to týká nakupování.
To uskutečňují ve velkých městech v kombinaci s objednáváním přes internet.
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí57
Zkušenost s úřadem práce
a pohled na zaměstnanost
Co se týče práce a vlastního pracovního
uplatnění, je pro neorurály prvořadá otázka
osobní realizace – „Stojí za to, postavit si v životě na první místo hlavně svou realizaci než
jen vydělávání peněz“. Vnímají jako důležité,
aby každý člověk prostřednictvím práce mohl
uplatnit svůj vlastní individuální potenciál
a osobní příběh, aby se mohl věnovat práci,
která ho baví a aby ji dělal srdcem – „Když člověk dělá něco srdcem, tak pak přijdou i prachy.
Jde o šíření dobré zprávy: dělej, co umíš a co
chceš. Problém je, že je tady v luftě špatná zpráva. Řešením je toto rozpouštět“.
Jako určitý problém dnešní doby vnímají to,
že se dělá „práce pro práci“ – práce, která
není smysluplná a je do určité míry vymyšlená, která se ale musí dělat, aby člověk mohl
za něco získat mzdu (například papírování).
Tento typ práce pak v očích neorurálů člověka vyčerpává, zbavuje životní a tvůrčí energie
a pocitu naplnění a štěstí. „Šla jsem si sednout
do kanceláře, vytvořila jsem deset tisíc papírů,
ale nevytvořila jsem nic oproti tomu, když jsem
byla doma. To samé bylo ve škole. Dvě hodiny
si odučíš, pak čekáš hodinu na poradu, kde se
řeší dokola furt to samé a v podstatě nic, pak
máš dozor v jídelně, pak si hodinu odučíš. Když
pracuješ doma a děláš, co chceš, co tě baví
a v čem vidíš smysl, tak jsi pak sice unavený,
ale ne vyčerpaný. Nesmyslná práce v kanceláři
mě vyčerpávala, pak už jsem nedokázala dělat
nic jiného“.
Pro řadu žen neorurálek je ideálem práce z domu anebo práce z domu v kombinaci s polovičním úvazkem. Jako práci,
která je hodnotná a smysluplná, vnímají péči
o rodinu, domácnost, zahradu apod. Do toho
se věnují svým osobním zájmům, které rozvíjejí a pokládají také za práci – například šití
oděvů a módních doplňků, zakázkové fotografování, ilustrování, ekologické pěstování
bylin, domácí chov ovcí a koz a výroba sýrů,
58
zakázkové pečení a vaření aj. Poloviční úvazky mimo domov by pak uvítaly, protože ženy
neorurálky mají zájem zapojit se do komunitního života a pečovat (= pracovat) o „obecní
blaho“ – například ve školství, sociálních službách, službách obecně aj. Problém však vidí
v tom, že polovičních úvazků je málo a že pro
zaměstnance bývají zpravidla velmi nevýhodné (špatné finanční ohodnocení), „přitom je to
něco, co by tady lidé ve svých životech uvítali.
Je to myslím dnešní a budoucí trend. Doporučila bych státu, aby spíš, než dával dotace jen na
podporovaná místa jako VPP nebo SÚPM, podpořil zaměstnavatele v tom, aby dávali dobře
ohodnocené poloviční úvazky“.
K otázce tzv. základního příjmu, který
by garantoval všem lidem bez ohledu na
status zaměstnanosti jistou finanční jistotu a nahradil by stávající systém podpory v nezaměstnanosti se neorurálové
staví vesměs pozitivně. Vidí v něm příležitost, jak lidem uvolnit ruce pro aktivity, které
je baví. A také možnost, jak uskutečnit výše
zmiňované pracovní ideály. Určité pochybnosti však někteří vnímají v rovině nedostatečné motivace zdejších lidí k práci obecně.
Což podle nich souvisí s tím, že hodnota práce
je vnímána jako nulová a jako hlavní příčinu
tohoto procesu vnímají dotační politiku úřadu práce, která nepříznivě ovlivňuje trh práce
a hodnotu práce na něm, především tady na
Jesenicku – periferním regionu, který z dotací
do určité míry žije.
Současnou dotační politiku státu, respektive úřadu práce, místní neorurálové hodnotí jako neefektivní, leckdy až jako kontraproduktivní a deformující. Negativní dopady
dotací vnímají v rovině zneužívání dotací zaměstnavateli, kteří zaměstnance neustále obměňují tak, aby na ně mohli získávat nepřetržitě dotace. To podle nich vede k devalvování
zaměstnaneckého poměru a ve svém důsledku ke znehodnocení práce jako takové. Představují si, že dotovaná pracovní místa by měla
být v budoucnu určena pouze pro neziskové
organizace, samosprávu či státní příspěvkové organizace, nikoliv však pro podnikatele.
A dále, že by dotace měla být do budoucna
buď vyšší anebo dlouhodobější – „teď je málo
peněz na krátkou dobu“. Také by se v jejich
očích mělo usilovat o vytváření nových a zároveň trvale udržitelných míst. Živnostníkům
by vyšli vstříc jiným způsobem – těm začína-
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí
jícím v podnikání by poskytli daňové úlevy
a odpustili například na první rok podnikání
úhradu sociálního a zdravotního pojištění. Co
se týče daňových úlev, vnímají je jako důležitý dostatečný nástroj, který by se měl v chudších regionech, jako je například Jesenicko,
uplatňovat. Také se u neorurálů objevuje názor, že dotace by mohly být řešeny více z lokální perspektivy a řídit je a zodpovídat za ně
by měla místní komunita. Ta by je měla platit
v rámci svých možností. Zkušenosti s místními úřady práce mají jeseničtí neorurálové
různé – od téměř nulového kontaktu (menšina), přes zkušenost s registrací jako uchazeče o zaměstnání či získání dotace SÚPM na
vytvořené pracovní místo, až po pravidelnou
spolupráci, na jejímž základě jsou vystavěny
jejich pracovní projekty. Práci a činnost úřadů
práce a jejich legislativní rámec vnímají jako
omezující pro rozvoj svých podnikatelských
aktivit a celkově vnímají administrativní procesy jako zbytečně zatěžující, a ty by navrhovaly zjednodušit. Přáli by si, aby byly úřady
práce více proklientské a aby v nich byli zaměstnáni lidé, kteří umějí dobře komunikovat
s lidmi. Uvědomují si, že je třeba vytvořit pro
úřad práce jasnou dlouhodobou koncepci a že
je důležité, aby místní kontaktní pracoviště
lépe komunikovaly s krajem. Kladně neorurálové hodnotí krátké lokálně řízené projekty úřadu práce a ministerstev, naopak mají
skepsi vůči velkým centrálním projektům,
řízených shora, které když míří do regionů,
tak projdou přes x subdodavatelů a nakonec
do regionu přichází někdo neznámý a neznalý a většinou navíc celý projekt vyjde několikanásobně dráž. Téma rekvalifikací vnímají
okrajově a spíše míní, že jsou „k ničemu“.
Jako významné a důležité vnímají propojování místních aktérů prostřednictvím
role a práce lokálních komunitních koordinátorů. Tuto oblast by doporučovali
do budoucna zvlášť podpořit a také by
se podle nich měly prostředky a investice přesunout více do oblasti vzdělávání – „mělo by se investovat do lidí, vzdělání, kultury, schopnosti rozlišovat, ochoty
inovovat a učit se“.
Hodnocení vlastní zkušenosti
a pohled na lokalitu
Většina neorurálů z 1. vlny, ale i mnozí z 2. vlny
se shoduje, že v průběhu doby a po zkušenostech bydlení na venkově vyrostla z určitého
typu idealismu. „Určitě bych už neudělala to,
že jdeš někam na konec světa, kde nikoho neznáš. To bylo čiré bláznovství.“ Ale i přes to
v nich zůstává pocit, že je dobré pořád věci
zkoušet, dělat něco nového a jinak, a že i po
letech zůstávají ve fázi příjemného objevování. Shodují se, že celá ta zkušenost s přestěhováním, odchodem z města a s životem na venkově pro ně představuje obrovskou životní zkušenost, která vedla
na jedné straně k velkému osobnímu rozvoji, na druhé straně také k únavě.
Přiznávají, že některé jejich zkušenosti vedly
ke skepticismu, frustraci, vyhoření či deziluzi. „Zkušenost pomáhat lidem, kteří o to nestojí, vede k vyhoření a zatrpklosti. Díky tomu
jsme teď opatrnější.“ Špatné zkušenosti mohly
také vést k větší izolaci. „Cítil jsem, že je na
čase dělat něco pro sebe, když jsem 5 let dělal
pro druhý. Navíc moje výměna ředitele místní
školy proběhla za dost dramatických okolností,
kdy se celá věc nesla na osobní úrovni – to místní hodně dělají. Škoda, mrzelo mě to. Už jsem
nechtěl setrvávat v takovém veřejném prostoru.
Po těchto zkušenostech si hledím svého.“
Vnímají výrazně a pozitivně vliv přírody
a „dobrého životního prostředí“. Život blíž
k přírodě v nich vybudoval větší chápání a fyzické pocítění přírodních rytmů. Vedl také
k větší trpělivosti, poněvadž tempo je tu prý
pomalejší. Změna prostředí (příroda za město), vedla k celkové změně životního stylu – k většímu kontaktu s přírodou a přirozenou moudrostí, k práci na zahradě, k intenzivnějším sousedským a komunitním vztahům.
„Poprvé v životě začínám srůstat s identitou
nějakého místa. Vědomě v dospělém věku nasávám nějakou konkrétní lokalitu“.
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí59
Hodnocení lokality
V hodnocení lokality se odráží srovnání s městem, které vede ke vnímání jesenického venkova jako neagresivního
prostředí, kde je větší klid, více přírody, méně ruchů, stresu a soutěživosti.
Na druhou stranu zde neorurálům chybí
dostatečný vzdělávací podpůrný systém,
zájem místních k občanské iniciativě.
Silně vnímají odlišnost svých životních stylů
od životního stylu původních venkovanů. Má
to i své klady. „Tady čníš, protože těch aktivních lidí není tolik, není tolik konkurence a je
snadnější dosáhnout na granty. Výborné je, že
všechny poznáš a také to, co dělají. Jsi více vidět
a terén zmapuješ jednodušeji.“ Někteří vnímají také záporné stránky. „Jsou tady nevzdělaní ignoranti. Souvisí to s historií, po válce sem
přišel plebs. Nemají ani ambici se něco dozvědět. Hlavním cílem současné kultury je hmotný
vzestup, a pokud tobě o to nejde, tak je to pro
ně nepochopitelné a stejně to tak interpretují,
jako že ti o to jde.“ Dopad historie Sudet vnímá
řada neorurálů tak, že je dnes region „územím nikoho“ – poskytuje to volnost, ale je cítit
také historická zátěž a přerušená kontinuita,
na kterou se složitě navazuje. „Je to tu trochu
Amerika, nikdo není místní“. Při popisování
místních vymezují neorurálové zvlášť místní
katolickou komunitu, kterou charakterizují jako uzavřenou, pro které jsou určité věci,
hlavně ty alternativní, tabu a mezi jejímiž členy panuje vysoká míra solidarity, výpomoci
a celkově spolu její členové tráví hodně času.
Téměř všichni místní kulturně kreativní neorurálové mají zkušenost s neziskovými
organizacemi – buď pro nějakou pracovali,
nebo zakládali či se stali jejími členy. Obecně jejich působení vnímají prospěšně, avšak
vnímají, že je zde neustálý problém s financováním jejich aktivit. Proto si myslí, že i u neziskovek je třeba podnikatelských záměrů
a jejich profesionalizace.
60
Jako důležitý prvek v lokalitě vnímají
neorurálové kavárny. Ve zdejších podmínkách je chápou do určité míry jako osvětovou
činnost a inspiraci pro místní. Především ty
kavárny, které jsou založeny „kulturními kreativci“ – jak z řad místních, tak z řad neorurálů. Tyto kavárny totiž mívají určitý okruh
aktivit nad rámec fungování klasické kavárny a vytvářejí v lokalitě společensko-kulturní program. Organizují semináře, promítání,
vernisáže, přednášky, dílny, koncerty aj.
Potenciál lokality vidí místní neorurálové
ve vytvářejícím se „mýtu“ a fenoménu Rychlebských hor a v orientaci na měkký turismus.
Reakce prostředí na aktivity
a způsob života neorurálů
Dopad vlastních aktivit na místní komunitu
zpravidla neorurálové hodnotí kladně. Činnost neziskovek vidí jako „záslužnou“, která
ovlivňuje názory a postoje místních dobrým
směrem, často také může vést k destigmatizacím vůči různým skupinám. Obce zpravidla
aktivity neziskovek podporují anebo do nich
nezasahují. Občas se objeví pocit, že místní
jejich aktivitám nerozumějí a jejich činnost
nedoceňují. „S vesničanama je to těžké“. Místní kulturně kreativní neorurálové si myslí, že
řada místních tu má představu, že musí dělat
práci, kterou nechtějí. Tím, že se neorurálovci
zpravidla věnují především tomu, co je baví,
jsou pro místní inspirací.
Typický problém „naplavenin“ je zmiňovaný občas také zde. Neorurálové ze strany
místních leckdy cítí nedůvěru, myslí si, že
„mají strach, že si o nich příchozí z měst myslí,
že jsou blbci“. Neorurálové přicházejí na venkov jako měšťani s prvky městské kultury, přičemž některé z nich si ponechávají, což může
vést k dojmu, že se v některých aspektech nezačleňují, že nežijí jako venkované. „Žijí tu tak
napůl, je to směs romantismu a intelektuálství
a budí nedůvěru, že nejsou jako místní. To vytváří odstup. Navíc jejich přetrvávající napojení
na město a jeho infrastrukturu a síť služeb a jistoty vzbuzuje podezíravost.“
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí
Doporučení pro lokalitu
Z oblasti doporučení vyzdvihují neorurálové důraz na komunitní záležitosti – podporu
a posilování komunitních modelů a přesun
zodpovědnosti na místní komunitu. Regionu
by podle nich prospělo, „kdyby se sem nastěhovalo co nejvíce inteligentních lidí, co mají
rozsah do celého světa. To ale znamená, že
tady musí stát zajistit základní kvalitní služby – školství a zdravotní péči. Dobré služby
jsou ve městě a na venkově si to lidi musí sami
vydřít“. Navrhují také změnit dotační politiku
v zemědělství a obecně se snažit „dostat půdu
k lidem“.
Doporučení pro přicházející
Ze sféry doporučení pro nově přicházející do
regionu se objevují tyto rady:
• „nedělat věci primárně pro ostatní, protože
to vede k vyhoření“
• „aktivně zapojit místní, než jim jen dělat
servis, protože to vede k vyhoření“
• „nepřijít s tím, že jim to tady ukážeme a trochu to tady zkulturníme“
• „zapojit místní do aktivit, ale nechtít po nikom, aby žil jinak“
• „nepodcenit důležitost vzájemného propojení“
• „mít známé a socializovat se, protože málokdo se může přestěhovat na vesnici nebo
samotu a nekomunikovat a vystačit si sám.
Udržitelné je to tehdy, když člověk začne žít
komunitně a s ostatními.“
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí61
7.
Příklad dobré praxe –
Landartová stezka
Rychleby
62
Případová studie – Jeseničtí neorurálové: skupina přistěhovaných kulturně kreativních lidí
7 Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby
Úvod
Rychlebské hory jsou jedním z nejodlehlejších a pravděpodobně i nejvíce
zalesněných pohoří v ČR. Poloha v nejzazším cípu Vidnavského výběžku,
na hranici s Polskem (na polské straně však leží ještě „tvrdší“ Sudety než
na straně české) a mimo jakékoliv větší centrum (jediným větším městem
v okolí je polské Klodzko, geopoliticky izolované od celé oblasti od konce
druhé světové války) dává Rychlebským horám specifický periferní
charakter. Oproti například Krkonošům nebo Jeseníkům jde o příjemné
klidné území stranou většího turistického ruchu, mimo významnou
turistickou infrastrukturu. Navrhovaná landartová stezka představuje
prvek, který je v souladu s geniem loci území: mohla by vytvořit jeden
z dalších zajímavých kulturních artefaktů, které podpoří nekonvenční,
jemný charakter Rychlebských hor.
Přírodovědná charakteristika
území
Geologicky jsou Rychlebské hory velmi staré pohoří vzniklé během variského vrásnění,
silně zerodované, zaoblené. Na české straně jsou tvořeny víceméně jedním složitým
hřebenem, ze kterého vycházejí hluboká
paralelní údolí orientovaná ve směru Jihozápad – Severovýchod. Převažující horninou jsou zde ruly; ty zde nejsou tak kyselé
jako například na Vidnavsku (proto mají Rychlebské hory i v těch nejvyšších polohách
relativně květnatější ráz než prakticky čistě
žulovo-písčité, teplejší a níže položené Vidnavsko). Samotné úpatí hor pak bylo nejpozději v předposledním glaciálu zasaženo kontinentálním ledovcem (uvádí se, že do maximální nadmořské výšky okolo 450 m n. m.),
a proto se krajina například v okolí Javorníku
geomorfologicky již více podobá Vidnavsku,
jsou zde časté bludné balvany a různé pozůstatky ledovcové a těsně poledovcové činnosti (například Písečný vrch severovýchodně
od Javorníka).
S posledním glaciálem, který v oblasti Rychlebských hor skončil cca před 10 000 lety,
je spojen ještě jeden výrazný krajinný fenomén, viditelný především na svazích příčných
roklí: rozsáhlé kamenné sutě a mrazové sruby, které vznikly periglaciálním narušováním
skalního podkladu – střídavým zamrzáním
a rozmrzáním vody ve skalních puklinách
a trhlinách. Tyto jevy jsou zodpovědné téměř
za všechny ostré skalní hrany a ostrohranné
skalní sutě v jinak velmi oblé, dost ženské
krajině.
Rychlebské hory jsou – aspoň ve vyšších polohách – velmi chudé na luční enklávy. To je především způsobeno výraznými krajinnými změnami po druhé světové válce, opakuje se zde
příběh o odsunu Němců a masivní zalesňování
pastvin a zřejmě i políček. V lesních středních
polohách jsou téměř všude patrné mohutné kamenné snosy porostlé starými, stínem utýranými jeřáby a břízami, které již okolní pusté a lehce bezduché smrkové kultury značně přerůstají. Autochtonní lesní společenstva se nacházejí
především na prudkých svazích příčných roklí;
v nejvyšších polohách jsou pak patrné morfolo-
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby65
gicky odlišné, polopřirozené smrčiny s proměnlivou příměsí buku. Podrost již víceméně odpovídá horskému stupni. Podhůří Rychlebských
hor je – paradoxně k severovýchodní orientaci
celého pohoří – poměrně teplé, v ústí roklí se
vyskytují náznaky dubohabřin a poměrně vysoko zde invaduje i relativně teplomilný akát.
V hluboce zaříznutých údolích se také projevu
klimatická a vegetační inverze – dna roklí mají
horštější charakter než nižší svahy a vrcholky
níže položených plošin a hřebenů.
Jednotlivé fenomény, rozebírané v následujícím
textu, jsou obrazem několika exkurzí v terénu.
Mezi nejzajímavější kontrasty, dobře použitelné při tvorbě landartové stezky, patří:
• les a bezlesí
• rozhraní státní hranice (na obou stranách
se výrazně jinak hospodaří – v lese i bezlesí – a krajina má proto na obou stranách
výrazně jiný charakter)
• kontrast vrcholových úseků a den inverzních roklí, rozhraní mezi ledovcem ovlivněnou a neovlivněnou krajinou, relikty zaniklé luční krajiny (kamenné snosy v hustém smrčáku)
• stopy zaniklého osídlení (terasy, odumírající ovocné stromy, někdy i základy budov),
• bludné balvany a jevy spojené se zaledněním
• těžce poškozená barokní krajina v okolí
Javorníka
• stopy extenzivního a do určité míry stochastického trampského osídlení (ohniště,
pomníčky, oblíbená tábořiště)
• rekultivované písáky pod Javorníkem
• místa spojená se srazy Solidarity a místa
spojená s druhou světovou válkou
• častý fenomén obřích, starých buků v hustých smrčinách – jde o další doklad historického bezlesí, takové stromy byly dříve
nejspíš solitéry v louce (odpovídá tomu
morfologie koruny, rozvolněně tvarovaná
bez potřeby soutěžit o světlo v hustém, zapojeném porostu).
66
Historická a archeologická
charakteristika
Pravěké osídlení Javorníka a okolí se omezuje
pouze na dílčí zmínky. Celou oblast lze vzhledem k poloze za hřebenem Jeseníků spojovat
spíše s vývojem v sousedním Slezsku – těsně
za polskými hranicemi je zmiňováno pohřebiště z doby bronzové a starší nálezy připomínají pohřebiště na fotbalovém hřišti. V okolí
jsou evidovány nálezy blíže nedatovaných
kamenných seker a několika římských mincí
bez nálezových okolností. Lze říci, že se jedná
o samotný okraj této sídelní zóny.
Středověké osídlení je v této oblasti doloženo zhruba od poloviny 13. století – z této
doby pochází jak místní panská sídla (tvrz
Javorník, hrad Rychleby), tak kostel sv. Kříže. Stejně tak jsou do 13. století datována
i mladší listinná falza. Původní ves a následně i město byly majetkově svázány s biskupstvím v polské Vratislavi a Jánský vrch sloužil
v novověku jako biskupská rezidence. Název
Javorník je vykládán buď jako odkaz na osidlování javořin, nebo z polského „jawit“, tzn.
hlídat. Původním jádrem byla ves s kostelem
sv. Kříže a blízkou tvrzí (zanikla v 15. století)
a až později, na přelomu 13. a 14. století, byl
založen hrad na dnešním místě s městečkem
v podhradí. Javorník tak byl v roce 1373 dělen
na dvě samostatné části – město a ves. Toto
dělení se udrželo až do 20. století, kdy došlo
k jejich sloučení. Obec se svou plužinou ležela
v otevřené krajině, přičemž město uzavíralo
vstup do úzkého údolí, kudy probíhala komunikace a hrad tento koridor kontroloval z ostrožny na Jánském vrchu. Ke strážním stanovištím lze počítat také oba blízké hrady Rychleby a Pustý zámek v Račím údolí, spolu s tvrzí
Hrádkem nad Doly, chránící jednu z cest do
Kladska a patrně sloužící k výběru cla.
Vývoj oblasti byl na čas přerušen za husitských válek, avšak v 16. století došlo k novému rozvoji města v souvislosti s místní těžbou
a zpracováním stříbra a dalších rud. V obci se
od 16. století nacházel hamr, kde byla zpracována ruda z okolí, na tuto těžbu později
navázala těžba arsenu v Račím údolí. Javorník byl nejméně dvakrát postižen katastrofálním požárem (1576, 1825). Mnoho ran pak
oblast zasáhlo během třicetileté války, ať už
to bylo plenění vojsk, blízká bitva či morová
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby
epidemie. To předznamenalo postupný úpadek Javorníku. Jisté oživení přišlo v 18. století,
ale bylo opět zpomalované dalšími válečnými konflikty. Postupně sem byly přenášeny
oblastní správní instituce a Javorník se stal
největším producentem vlněného sukna ve
Slezsku a obecně se specializoval na textilní
výrobu. Při požáru roku 1825 však došlo k zásadnímu poškození celého města. Ve městě
nebo v jeho okolí se také nacházely sklárny
a rozvinuté bylo na celém Javornicku vápenictví.
Ve 20. století Javorník sdílel osudy sudetoněmeckých oblastí, za války byla zlikvidována
původní výroba a po válce bylo násilně vysídlené obyvatelstvo nahrazeno nově příchozími. Teprve v roce 1948 došlo k definitivnímu
odtržení od majetků Vratislavského arcibiskupství. Po válce zde byla krátce těžena uranová ruda, avšak těžba byla záhy přerušena.
Zajímavou kapitolou jsou samotné dějiny za
druhé světové války, kdy bylo Račí údolí vytipováno jako jedna z ústupových cest před Rudou armádou. K využití místních zákopových
prací však nikdy nedošlo. Na místě zvaném
U Buku se rovněž nacházel zajatecký tábor
pro britské letce. Po odsunu Němců v okolí
zaniklo několik osad a menších obcí, např.
Hamberk (Kohout) a Pavlínka.
Jednotlivé pozoruhodné
fenomény9
Luh nad Zálesím.
2. Hranice Čech a Polska
Bezlesá krajina na polské straně hor je výrazně postiženější špatným nebo žádným
hospodařením než strana česká: časté jsou
dřevinami expandované pastviny, sukcesní
lesíky nebo dlouho nesečené smilkové louky
náchylné k invazi lupiny a celíku kanadského (jako ta na fotografii; pohled směřuje od
české hranice směrem na SZ, tj. na Klodzko).
Naopak lesní krajina je diverzifikovanější
a obhospodařovaná lépe: holoseče jsou méně
časté, les je těžen výběrově a spíš za pomoci
koní, a zatímco porosty na české straně připomínají kombajnem sklízená pole, lesy na
polské straně více připomínají „přírodě blízké“ lesní porosty (jsou morfologicky i vegetačně bohatší).
1. Luh nad Zálesím
Zachovalá pastevní krajina nad Zálesím, mírné údolí s úzkou, ale pestrou nivou: patrné
jsou zbytky rybníčků, dnes zarostlé mokřady
dominovanými rákosem a skřípinou; solitérní
olše jako zbytky zastavené sukcese olšového
luhu (zabránila tomu zřejmě intenzivní pastva). V severní polovině údolí se zachovalo
několik kamenných snosů, využívajících přirozené výchozy horniny; v nižší části údolí
je i několik kamenných řad zarostlých kleny
a jasany – jde nejspíš o pozůstatky dříve jistě
častějších plužin.
Hranice Čech a Polska.
Jednotlivé fotografie patří vždy k popisovanému
fenoménu. Autory fotografií jsou: David Novák, Jan
Albert Šturma
9
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby67
3. Kamenné snosy na bývalých loukách
Kamenné snosy porostlé řídkou, listnatou
vegetací s hustým podrostem borůvky (zde
extrémně – přes kilometr – dlouhý kamenný snos nad Zálesím) jsou nečetné ostrůvky
vyšší biologické i strukturní diversity v monotónních kulturních smrčinách na bývalém
bezlesí. Koncentruje se sem i vyšší diverzita
lišejníků a mechů, navíc jeřáb ptačí i bříza
jsou dřeviny atraktivní v jakémkoliv ročním
období (jarní svěží zelená, podzimní červené
kuličky…). Kamenné snosy jsou podstatným
„landartem“ už samy o sobě.
4. Pramen a staré kamenné snosy pod
Koníčkem
Lesy při vrcholu Koníčku již obsahují zřejmě
starší, morfologicky strukturovanější úseky. Projevuje se to jednak jejich druhovým
složením bylinného patra – dominantní jsou
rozsáhlé polykormony třtiny chloupkaté, která je typickým druhem horských smrčin (na
podzim se barví do charakteristického hnědobéžovooranžového odstínu). Přesto i takové porosty zde ohraničují kamenné snosy:
krajina zde dřív zřejmě bývala komplikovanější a napohled, z ptačí perspektivy, ji dnes
sjednocuje zdánlivě homogenní smrkový porost. Studánka byla poničena – byť zřejmě
dobře míněnou – snahou LČR o revitalizaci
a je osazena nehezkou uniformní dřevěnou
budkou – zkrátka místo volající po „landartovém nakopnutí“. Typickou optickou vlastností přirozenějších horských lesů za slunečného počasí je ostrý vzorec prudkého horského
světla a hlubokého stínu, zesilovaný ostrou,
jakoby hranatou morfologií smrkových větví
a korun.
Kamenné snosy na bývalých loukách.
Pramen a staré kamenné snosy pod Koníčkem.
7. Zaniklý zajatecký tábor
Zajatecký tábor na dně údolí Račího potoka
je zajímavý spíš historicky než z biologického hlediska; nicméně zajímavá je i sukcese
řídké smrčiny na základech bývalých lágrových budov. Jde totiž o polohu na dně údolí,
tj. expandující smrkový porost je náznakem
„přirozené sukcese“ inverzních podmáčených
smrčin – podobný jev, jaký je znám třeba ze
spodního patra výrazných pískovcových krajin (Kokořínsko, Labské pískovce).
Bučina Solidarity nad Černým koutem.
6. Zaniklé stavení s rybníkem v Černém
koutě
Zaniklý zajatecký tábor.
Areál zaniklého stavení v Černém koutě je pozoruhodný vegetačními stopami osídlení – na
rozpadlých, stále eutrofních sutinách rostou
bezy červené, kopřivy, rybníček je spojen se
zachovalým horským prameništěm, v okolí
jsou patrné listnáči – především kleny – opanované zarostlé kamenné snosy, utopené
v moři husté, kulturní smrčiny. Místo historického bezlesí, podstatné hlavně jako exemplární případ vývoje zdejší krajiny po poválečných odsunech.
8. Račí údolí
5. Bučina Solidarity nad Černým koutem
Od Koníčku k Černému koutu výrazně přibývá
buku (tato buková stužka je zpočátku výrazná pouze na hranici, později se „přelije“ v monumentální bučinu na začátku Račího údolí).
Na hranici se vyskytují takové staré a nemocné exempláře jako na obrázku: rozvolněné
pseudopralesní porosty s kořeny ošlapanými
trampy, místo, kde dle několika cedulí docházelo k pašování dokumentů a samizdatů mezi
polskou Solidaritou a českými disidenty (sešel se tu několikrát i Havel s Walesou).
68
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby
Pohled na centrální část údolí ze skalní vyhlídky ve spodní části.
Zaniklé stavení s rybníkem v Černém koutě.
Račí údolí je jedno z nejdelších a nejpestřejších údolí Rychlebských hor. Jeho horní část
zasahuje do horských poloh centrální části
hřebene, ústí již leží ve výrazně teplejší, již
ledovcem ovlivněné krajiny „Malé Hané“.
Svahy údolí opanují zprvu (v horním úseku)
rozsáhlé bučiny, později – v nejstrmějších částech – prudké suťové lesy s častými skalními
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby69
výchozy a sutěmi. Na dně údolí jsou časté solitérní buky a jasany. Zajímavým rysem krajiny jsou časté seče kolmé na dno údolí. V jejich struktuře jsou pozoruhodné nejen kolmé
řádky vysázených strumů, ale i příčné linky
vyskládaného klestí.
Račí údolí mělo být využito jako jeden z koridorů při stahování německých vojsk za 2. světové války. Byl zde proto vybudován systém
zákopů a polních opevnění, který však nikdy
nenabyl svého účelu. Podle místního správce
depozitáře jsou zákopy dosud dobře dochované a existují pamětníci, kteří pamatují jejich
budování místními.
9. Barokní krajina okolí Javorníka
Zbytky plánované barokní krajiny patrné na
přiložené ortofotomapě jsou při procházce
terénem již jen málo patrné, v centrální části
funguje skládka domovního odpadu, některé
aleje jsou zarostlé nebo téměř neprostupné
a severozápadní cíp je oplocen v neprostupné
oboře. V jihovýchodním cípu, již na ledovcem
tvarovaném, pozvolném svahu, se rozkládá zajímavá parkovitá krajina se solitérními
třešněmi a remízky náletových dřevin.
Parkovitá krajina se solitérními třešněmi a remízky náletových dřevin. Zdroj: https://www.
google.cz/maps
Z parku na Jánském vrchu míří směrem ke sv.
Antonínu nádherná alej, která je jistě původní
součástí barokní koncepce krajiny. I dnes tímto koridorem vede cesta se značkou směrem
k Antonínu a dále do Račího údolí. Park v jižní
části obce pod Jánským vrchem byl již z větší
části pohlcen okolní zástavbou a zahrádkářskou kolonií, avšak některé z části pustnoucí
úseky jsou dosud užívány.
Barokní krajina okolí Javorníka.
Zámecký park Javorník.
10. Zámecký park Javorník
11. Rybníky u česko-polské hranice pod
Javorníkem (Dolní díly)
Nevelký park a menší bohaté arboretum, místy chudé trávníčky, ošlapané teenagery na odlehlejších lavičkách. V horní části narazíme
na stejně ošlapaný a osezený bludný balvan.
Park na zámecké ostrožně je udržovaný pouze z části, větší část postupně zarůstá křovinami a mění se v les. Park byl v minulosti jistě
bohatě vybaven (sochy, altánky, cestičky, vodní díla, stromořadí apod.), avšak z této výbavy
zbývá jen torzo staré kašny se zbytky reliéfů
a linie či plochy výrazně zelenější trávy, které
naznačují přítomnost dnes zrušených a zavezených staveb. Park volně navazuje na okolní
krajinu.
Rekultivovaná krajina písečných lomů na hranici s Polskem je na jednu stranu ukázkou inženýrské zvůle a plochosti vnímání krajiny, na
stranu druhou představuje zajímavou postindustriální, zatím cizorodou krajinu, která je
však docela rychle „pohlcována“ okolní přírodou. Holost, strohost a plochost místa by bylo
vhodné narušit vertikálou, nezřízenou sukcesí lužního lesa navzdory závorám a pečlivě sesekávaným trávníčkům. Obratiště na příjezdu
k rybníčkům již zřejmě zčásti funguje jako
„příměstský meet-point“, je ale pořád ještě
příliš holé. Doporučujeme využít sílu sukcese
lužního lesa, jehož je celý tento kus krajiny
potenciálním stanovištěm.
Rybníky u česko-polské hranice pod Javorníkem (Dolní díly).
Příčné řádky klestí a vodovod jako industriální prvek v závěru údolí těsně nad tančírnou.
70
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby71
12. Strouha Javornického potoka
v Javorníku
14. Údolí Obecního potoka pod Zálesím
Strouha javornického potoka je dynamický
úzký koridor, místy s dočasnými náplavkami
osídlenými chrasticí rákosovinou jako na fotografii, místy s výraznými polykormony invazní
křídlatky japonské. Na zděných březích roste
pestrá paleta kapradin, strouha je však zřejmě
často „vymetaná“ intenzivními krátkými povodněmi. Tímto koridorem komunikuje jednosměrně horská krajina s městskou vegetací: horské
druhy jsou tudy splavovány podél proudu potoka a mohou se na stěnách strouhy uchytit.
15. Hamberk
17. Arsenový důl
Nedaleká osada Hamberk z větší části zanikla
po roce 1948. Zbyla z ní pouze jediná usedlost
a rozsáhlý, z části pustý hospodářský dvůr,
který snad byl ve středověku sídlem místních
manů. Jde o důležité místo historie, které je
jistě spojováno s konkrétními událostmi, jež
ovlivnily osud celé oblasti. Průzkum, bližší
poznání, konzervace a zpřístupnění reliktů
zaniklé obce je zcela nasnadě – možnost, jak
navázat na zpřetrhané vazby z minulosti. Rozhodně by nemělo sloužit k vyvážení odpadu
tak, jako jsou některé části užívány nyní! Nabízí se zde i přeshraniční spolupráce s vysídlenci.
Důl byl otevřen snad již v 16. století a těžba
zde byla rozšířena hlavně v 19. století. K jejímu ukončení došlo roku 1865. Rozsáhlý těžební areál byl významným producentem arsenu. Části štol jsou dodnes přístupné, avšak
uzavřené pro veřejnost. Do zázemí dolu patří
dosud stojící dům pro havíře. Celá koncentrace zájmových bodů (důl, tančírna, vyhlídky, sv. Antonín, Rychleby, Račí údolí atd.) na
jediném místě. Důl by zasloužil vhodně zpřístupnit jako další turistický cíl, případně doplnit o expozici. V místě je kemp s tábořištěm,
mohlo by zde být kulturně-turistické centrum
s obrovským potenciálem pro rozvoj.
18. Rychleby
Terasy zalesněné náletovými dřevinami jako
pozůstatek předválečného osídlení.
Strouha Javornického potoka v Javorníku.
16. Vápenka
13. Zaniklý kemp v Javorníku – Podměstí
Zaniklý kemp je velmi zajímavý objekt a dobrá
ukázka toho, co se stane s intenzivně užívaným úsekem krajiny cca 20 let poté, co je úplně opuštěn lidmi. Na obvodu kempu je patrná
hustá linie cca 40 let starých buků, patrně přerostlý živý plot. Uvnitř jsou pak zřetelné bývalé
parkové struktury, naprosto zbytnělé a překryté jedna druhou tak, že už je původní plán jen
těžko patrný. Kemp je v prostoru Javorníka jediná ukázka toho, co se označuje „vágní terén“.
Hamberk.
Zcela unikátní památka, která byla v nedávné
době zdařile rekonstruována a zpřístupněna, je historická vápenická pec v místní části
Podměstí, západně od města. Jako tábořiště je
dnes využíván vápencový lom, který zásoboval cca 100 m vzdálenou vápenku. Těžba zde
vytvořila nádhernou scenérii s převisem, jež
je užíván táborníky.
Hrad Rychleby je vzhledem ke své bergfritové
dispozici řazen do poloviny 13. století a jeho
zánik je předpokládán ve druhé polovině
15. století. Hrad se v době romantismu stal vyhledávaným turistickým cílem a byly zde tehdy provedeny poměrně necitlivé úpravy, které
mírně pozměnily jeho půdorys. V současnosti
je zřícenina užívána k občasnému táboření
a velmi rychle chátrá. Dochází k destrukci
zdiva a zarůstání rostlinstvem. K hradu snad
přináležely další opevněné body, kterými jsou
tzv. Pustý zámek a tvrz Hrádek nad Doly. Celá
soustava sloužila jako ochrana a celní místo
na kupecké stezce. Hrad akutně potřebuje
odbornou konzervaci zdiva. Chátrání probíhá velmi rychle, a pokud nebude v dohledné
době zřícenina zabezpečena, dojde k jejímu
nenávratnému poškození. Za úvahu by stálo
vyznačení rozsahu romantických úprav tak,
aby se návštěvník orientoval, co je původní
a co je vybájené.
Stará jabloň těsně za odbočkou na Zálesí, zbytky bývalých zahrad.
Dno a přilehlé svahy údolí k Zálesí jsou pokryty zbytky starého osídlení: terasy, zbytky
domů, staré ovocné stromy přerůstající okolní vegetací…. Občas i zbytky šeříkových zahrad, měnící se v antropogenní, houstnoucí
luh. Časté koberce Vinca minor (barvínku),
místy i značné množství keříků angreštu. Zajímavá, členitá vegetace se spoustou sukcesních stadií postsudetské krajiny.
Vápenka.
Zaniklý kemp v Javorníku – Podměstí.
72
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby73
20. Úvozy k pastvinám
22. Vyhlídky
24. Tvrz Javorník
Na pastviny severozápadně nad Javorníkem
stoupá od města svahem několik dobře dochovaných úvozových cest.
Typickou součástí romantické krajiny byly
vyhlídky zpřístupněné chodníčky a pěšinami
pro obyvatele okolních obcí a výletníky. Cestou na hrad Rychleby tak míjíme místa, která
jsou pro svou fenomenologickou hodnotu navštěvována dodnes, avšak podstatně živelněji. Původní kultivace přístupu v 19. století je
dnes již zapomenuta a stala se archeologizovanou součástí krajiny. Pouze největší vyhlídka je opatřena zábradlím a schody a nedaleko
leží dřevěný altánek.
Nedaleko kostela ve vsi Javorníku se nacházela tvrz, sídlo nejstarších majitelů obce, která
později zanikla a dnes z ní zbývá pouze nezřetelné tvrziště. To je bohužel součástí soukromého pozemku a nelze se k němu volně
dostat.
Rychleby.
19. Lomy
V ostrůvcích lesa, pokrývajících vrcholky vyvýšenin v pastvinách na severozápad od obce,
se skrývají hluboké exploatační jámy, které
sloužily k těžbě lomového kamene.
Tvrz Javorník.
24. Sv. Antonín
Na návrší jihozápadně od Jánského vrchu se
nachází poutní kaple sv. Antonína. K jejímu
vzniku v 18. století se váže několik místních
pověstí. Kaple byla znovuvystavěna koncem
19. století a měl se u ní dokonce nacházet hostinec. Místo tak sloužilo jako výletní cíl.
Úvozy k pastvinám.
21. Cesta v Račím údolí
Pod hradem Rychleby se v Račím údolí nacházejí pozůstatky staré cesty vedoucí po úbočí
svahu nad dnem údolí. Může jít o zbytky velmi
staré komunikace užívané odedávna k průchodu údolím před výstavbou stávající silnice.
Cesta se nachází výše ve svahu tak, aby nebyla
ohrožována meandrujícím potokem.
Vyhlídky.
23. Bitevní pole
Nedaleko Javorníka se za třicetileté války
střetly švédská a císařská armáda. Ač je umístění tohoto bojiště tradováno na tzv. Švédském poli poblíž Hamberka, zdá se, že bitva
probíhala spíše na místě zvaném Pole mrtvých poblíž koupaliště na Červeném potoce.
Lomy.
Sv. Antonín.
Cesta v Račím údolí.
74
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby75
8.
Seznam všech nalezených
potenciálů dle specializací
76
Příklad dobré praxe – Landartová stezka Rychleby
8 Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací
Historické vědy
1. Město Javorník
3. Tančírna
Město Javorník bylo založeno při cestě probíhající pod Jánským vrchem v místě, kde se
noří mezi svahy hor. Protáhlé náměstí obklopují parcely respektující na severní straně
středověký stav, jižní strana je z větší části
proměněna. Starší zástavba vzala za své při
požárech a většina domů pochází z 19. století,
avšak obsahují středověká a časně novověká
jádra.
Při ústí Račího údolí se nachází pustá secesní
tančírna. Unikátní stavba je z části rekonstruována, ale jde pouze o úpravy, které ji zachránily před totální devastací. Tančírna byla zbudována jako důležitý výletní cíl širokého okolí
a zpustla po válce s odsunem místního obyvatelstva a nastavením nových poměrů. Dnes se
v její blízkosti nachází farma a kemp a místo
má obrovský potenciál pro další rozvoj.
Návrh:
Postupně na náměstí potlačit nevhodnou zástavbu jižní fronty domů tak, aby více odpovídala celkovému historickému charakteru
města.
Návrh:
Naprosto exkluzivní bod, který je momentálně bez využití. Rozhodně dotáhnout rekonstrukci a učinit z tančírny opět místo, které
bude přitahovat lidi z širokého okolí.
2. Hamberk
4. Vidnava
Nedaleká osada Hamberk z větší části zanikla
po roce 1948. Zbyla z ní pouze jediná usedlost
a rozsáhlý, z části pustý hospodářský dvůr,
který snad byl ve středověku sídlem místních
manů.
Vidnava je původní kolonizační centrum oblasti, které dlouho sloužilo jako její hlavní
správní jednotka. Prostorné náměstí si zachovalo zcela unikátní historický ráz s měšťanskými domy, dlážděnými silnicemi a štětovaným prostranstvím. Rustikální výraz městu dodává značná zanedbanost velké části
budov. Díky tomu si však město udrželo svůj
svébytný ráz, který bychom na jiných místech
hledali jen stěží. Celé město je obehnáno mohutnými hradbami, které místy stojí volně,
místy jsou součástí zdí současných domů.
Panské sídlo je užíváno jako obecní úřad.
Návrh:
Důležité místo historie, které je jistě spojováno s konkrétními událostmi, které ovlivnily
osud celé oblasti. Průzkum, bližší poznání,
konzervace a zpřístupnění reliktů zaniklé
obce je zcela nasnadě. Možnost, jak navázat
na zpřetrhané vazby v minulosti. Rozhodně
by nemělo sloužit k vyvážení odpadu tak, jako
jsou některé části užívány nyní! Možná přeshraniční spolupráce s vysídlenci.
Návrh:
Na městečku je vidět, že uvadá, přitom ono
samotné i okolní krajina tvoří velmi specifický celek, který může přitahovat nejen turistický ruch.
Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací79
5. Rychleby
7. Dlážděná ulička
Hrad Rychleby je vzhledem ke své bergfritové
dispozici řazen do poloviny 13. století a jeho
zánik je předpokládán ve druhé polovině
15. století. Hrad se v době romantismu stal vyhledávaným turistickým cílem a byly zde tehdy provedeny poměrně necitlivé úpravy, které
mírně pozměnily jeho půdorys. V současnosti
je zřícenina užívána k občasnému táboření
a velmi rychle chátrá. Dochází k destrukci
zdiva a zarůstání rostlinstvem. K hradu snad
přináležely další opevněné body, kterými jsou
tzv. Pustý zámek a tvrz Hrádek nad Doly. Celá
soustava sloužila jako ochrana a celní místo
na kupecké stezce.
Pro Javornicko je typické, vzhledem k dobré
dostupnosti místní žuly, využití dlažebního
kamene jako pochozího povrchu. I přes naléhání místních památkářů se však město
údajně brání nahrazení současných povrchů
na náměstí dlažbou a ta se vyskytuje pouze
v drobných fragmentech.
Návrh:
Hrad akutně potřebuje odbornou konzervaci
zdiva. Chátrání probíhá velmi rychle, a pokud
nebude v dohledné době zřícenina zabezpečena, dojde k jejímu nenávratnému poškození.
Za úvahu by stálo vyznačení rozsahu romantických úprav tak, aby se návštěvník orientoval, co je původní a co je vybájené.
Typickou součástí romantické krajiny byly
vyhlídky zpřístupněné chodníčky a pěšinami
pro obyvatele okolních obcí a výletníky. Cestou na hrad Rychleby tak míjíme místa, která
jsou pro svou fenomenologickou hodnotu navštěvována dodnes, avšak podstatně živelněji. Původní kultivace přístupu v 19. století je
dnes již zapomenuta, stala se archeologizovanou součástí krajiny. Pouze největší vyhlídka
je opatřena zábradlím a schody a nedaleko
leží dřevěný altánek.
6. Sv. Kříž
Kostelík ve vsi Javorníku pochází minimálně
z poloviny 13. století a je skvělou ukázkou
pozdně románského a raně gotického slohu.
Zachovány jsou rozličné architektonické detaily jak v interiéru (profilované konzoly), tak
v exteriéru (vstupní portál), včetně dřevěných
dveří zdobených vyřezávanými rozetami. Kostelík prochází citlivou rekonstrukcí a při této
příležitosti byly v jeho interiéru objeveny unikátní frezky snad již z období vzniku kostelíku. V plánu je jejich celkové odkrytí a provedení dalších průzkumů pod podlahou kostelíka. Nachází se uprostřed dosud částečně
užívaného hřbitova.
Návrh:
Znovuobnovit dlažbu, má zde své místo v historickém kontextu.
8. Vyhlídky
Návrh:
Možný turistický cíl.
9. Náměstí, tržnice na náměstí, pořádání trhů
12. Bývalý soud – muzeum
Náměstí je nešikovně rozděleno do třech prostorů: 1. nefunkční travnatá plocha se sochou
Panny Marie, 2. park s kašnou, 3. parkoviště.
Ačkoliv se jedná o jeden prostor, působí roztříštěně a ne jako náměstí.
Mohutná stavba bývalého okresního soudu,
možná z barokní doby je ve velmi špatném
stavu. Cenná budova v centru města, která
zeje prázdnotou a nemá žádné využití. Rodí
se projekt městské galerie a stálé expozice
města, je zde možnost působiště občanských
iniciativ.
Návrh:
Náměstí je potřeba stmelit dohromady – (povrchy, uspořádání zeleně), logičtěji uspořádat parkovací plochy. Velmi problematickou
stavbou je rozšíření úřadu jižním směrem do
náměstí (ještě umocňuje fragmentaci prostorů). Dále navrhujeme po vzoru našich sousedů v Polsku pořádat na náměstí trhy. Město
by mohlo pro podporu trhovců zainvestovat
do realizace stánků a ty případně za drobnou
částku nebo zadarmo propůjčit místním trhovcům, kteří by zde prodávali potraviny.
Návrh:
Obec zde buduje výstavu dělostřelecké výbavy – také údajně kvůli tomu, že se vystavované objekty nedají ukrást. Tento prostor je
jistě vhodný k využívání jako výstavní či muzeální prostor (také jako důležité lákadlo pro
návštěvníky zámku). Za zvážení by ale stály
i jiné způsoby využití – kulturní, společenské…
10. Významná zástavba na ulici Míru
Historicky i architektonicky cenná zástavba.
Návrh:
Rekonstrukce a obydlení těchto domů, které
vdechne život centru obce.
11. Dřevozpracující průmysl
Město disponuje velkými zalesněnými pozemky. Je zde tradice zpracovávání dřeva. Ve
městě je stará fabrika na zpracovávání dřeva.
U nádraží obrovské haldy s z dřevem.
Návrh:
Podporovat dřevozpracující průmysl. Možná
revitalizace staré fabriky – např. částečně muzeum, částečně fungující dílna.
Návrh:
Do budoucna další chlouba obce a potenciální turistický cíl.
80
Architektura a urbanismus
Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací
Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací81
Přírodní vědy
13. Vyhlídka u motokrosového hřiště
16. Náměstí ve Vidnavě
Jeden z nejvýraznějších ledovcových reliktů
v okolí: nejvyšší bod nevýrazného hřbítku
s drobnou mozaikou luk, starých lůmků, kamenných snosů tvořených bludnými balvany
a starou, místními teenagery lehce vybydlenou chatou. Jde o zbytky ledovcové morény
s náznaky bývalých zahrad v horní části (patrné zarůstající zahrady/loučky), centrální lom
s obnaženými nesetříděnými ledovcovými
sedimenty je z velké části zaházen odpadky.
Významný vyhlídkový bod.
Je zde úžasná sbírka bludných balvanů a fluviálních sedimentů bělé; častá chudá sešlapová
společenstva; rozsahem i pestrostí nejspíš český unikát (přítomny jsou severské žuly rapakivi, švédské pískovce a horniny baltského štítu).
Návrh:
Proředění lesa, klidně i rozšíření motokrosového hřiště; zastavení navážení odpadků.
14. Doubrava na svahu Javornického
potoka
Kyselá doubrava na prudkém svahu Javornického potoka; zbytky starých steziček (nejspíše je to součást bývalého, nyní zarostlého
parku); husté lískové porosty, výrazná lesní
brána Rychlebských hor.
Návrh:
Obnovení parkových steziček.
15. Rozsáhlý remízek – zřejmě bývalá
součást rozsáhlého zámeckého parku
Nyní však velmi ruderalizovaný ostrov džungle; v centrální části stále činná skládka,
v okolí trosky různě degradovaných stromových alejí s dominantními mléči a jasany;
okraje skládky osázeny jehličnany, v lesíku
evidentní zbytky teras – bývalých sadů nebo
políček.
Návrh:
Rekultivace skládky, obnova okolních alejí,
odstranění invazních druhů.
Návrh:
Ponechání v současném stavu! Naprostý unikát a přitom málo známý turistický cíl. Více
propagovat – do Vidnavy se už nyní pořádají
geologické exkurze, ale náměstí je jistě zajímavé i pro laika.
17. Areál zaniklé továrny
Rozsáhlý areál, časté náletové jívové křoví,
místy husté polykormony invazní křídlatky;
některé budovy jsou přístupné a je z nich neobvyklý výhled na centrum Vidnavy i okolní
glaciální krajinu.
Návrh:
Stála by za zvážení částečná rekultivace.
18. Alej u zaniklé vsi Pavlínky
Jedna z alejí, která byla zřejmě součástí širšího okolí zaniklé vsi Pavlínky; pod starými
mléči a kleny obligátní bludné balvany, občasná ohniště, udržováno občasným sešlapem;
poblíž fantastický starý dub; cesta, která „nevede nikam“…
Návrh:
Obnovení a propojení pěšími cestami s Javorníkem.
19. Tok Javornického potoka
Zčásti vyzděné koryto se sudetskými archeofyty jako zvěšinec zední nebo kapradinovými zahrádkami, místy velmi silná invaze křídlatky.
Návrh:
Adept na částečnou revitalizaci, v centru Javorníka je pak skrývání takového pěkného
toku vysloveně škoda.
82
9.
Seznam všech nalezených potenciálů dle specializací
Členové výzkumného
týmu a kontakty
9 Členové výzkumného týmu a kontakty
Martina Lískovcová – sociální geografie
Linda Kovářová – sociální antropologie
Jan Albert Šturma – přírodní vědy (geobotanika)
David Novák, Petr Meduna – historické vědy a archeologie
Filip Kosek, Ondřej Císler – architektura a urbanismus
www.pracovninavyky.cz
www.fdv.mpsv.cz
Možnosti rozvoje území – Základní mezioborová studie
pro Olomoucký kraj – Jesenicko, Javornicko
Fotografie – David Novák, Filip Kosek, Jan Albert Šturma, Linda Kovářová
Editace a zpracování textu – Marie Heřmanová
Grafická úprava – Zuzana Dvorská, www.mertli.cz
Vydal: Fond dalšího vzdělávání, Na Maninách 7, 170 00 Praha 7
Praha, 2015
Členové výzkumného týmu a kontakty85

Podobné dokumenty

Karlovarský kraj - Toužim, Bečov nad Teplou, Žlutice, Valeč

Karlovarský kraj - Toužim, Bečov nad Teplou, Žlutice, Valeč přesáhl původní projektové plány. Vedle ekologické farmy se tak například objevuje řemeslná dílna, družstvo provozující sociální podnik přibírá turistické a  ubytovací služby. Vedle ekologické drůb...

Více

ALMANACH 130 let SDH

ALMANACH 130 let SDH Máte v rukou publikaci o založení hasičstva na zlatohorsku. Tedy od založení až po současnost. V roce 1878 byl v Cukmantlu založený hasičský sbor občany německé národnosti. Po odsunu německých hasi...

Více

OBŘÍSTVÍ STUDIE NEOLOKÁTOR_2015

OBŘÍSTVÍ STUDIE NEOLOKÁTOR_2015 prostřednictvím práce s archivními prameny, nebo přes výzkum archeologickými metodami přímo na místě. Předkládají tak údaje o tom, jak daná oblast fungovala a byla využiěvána v minulosti, a jak to ...

Více

O R G A N C E C H O S L O V Á K U V P O L S K U.

O R G A N C E C H O S L O V Á K U V P O L S K U. lo kdo si asi pravý význam vážné této pam átky uvědomí, málo kdo si položí otázku: Co se vy­ konalo za těch 10 roků? Pokročilí jsme, či sto jí­ m e? Ano, přátelé, každé období vyžaduje, aby­ chom s...

Více