První pedagogové

Komentáře

Transkript

První pedagogové
1945–1949
První pedagogové
Členové prvního profesorského sboru přišli do nově založeného tanečního oddělení
Státní konzervatoře z praxe, sami působili jako aktivní umělci v různých tanečních oborech. V období mezi oběma
světovými válkami mnozí studovali a vystupovali v zahraničí. Každá osobnost reprezentovala jiný žánr, všichni společně však měli jednu zkušenost – byli na vrcholu umělecké kariéry, když přišla válka. Někteří odešli do emigrace a po
návratu do vlasti s sebou přinesli aktuální podněty svého oboru. Do nové školy vložili své znalosti konkrétních tanečních
technik, prověřené vlastní taneční, pedagogickou a choreografickou praxí z doby Masarykovy republiky i válečné
emigrace. V pedagogickém kolektivu, pod teoretickým vedením prof. Jana Reimosera, vybrušovali učební osnovy předmětů a modelovali umělecký profil školy. Vzájemná tolerance žánrů a stylového rozpětí vyučovaných předmětů byla na
svou dobu překvapivá, aktuální výběr učebních oborů neméně. Je dokladem uměleckého rozhledu jednotlivých pedagogů a jejich ochoty předat štafetu tanečního poznání – „know how“ své celoživotní praxe – nové generaci. Vklad prvních
3
pedagogů do učebního procesu výrazně předurčil směr budoucího rozvoje taneční konzervatoře a je natolik zásadní, 1
že je třeba ho připomenout.
za přítomnosti prezidenta dr. Edvarda Beneše a členů československé prozatímní vlády).1 Prodanou nevěstu v londýnské opeře Sadler’s Wells
inscenoval Saša Machov pro velký úspěch ještě jednou po válce roku 1947, a to jako režisér i choreograf.
Domů se Machov vrátil s přesvědčením, že z českého baletu lze udělat prestižní umělecký obor stejně jako v Anglii. Svými pěti sezonami v Národním divadle naznačil, kudy
vede cesta k formování „českého baletu“. Do koncepce taneční metodiky vložil nejen své předválečné zkušenosti tanečníka, herce a choreografa v Osvobozeném divadle V + W (1929, 1936–38), „Déčku“ E. F. Buriana (D 34–36) a baletních scén v Ostravě a Českých Budějovicích
(sám byl žákem Jelizavety Nikolské), ale zejména své poslední poznatky z emigrace v Anglii. Z té si přivezl nejen odborné znalosti, ale i nároky na morální profil tanečníka a přesvědčení, že každé umělecké dílo by se mělo vyvíjet v linii vlastní kultury, dané tradicí lidu a země.2 V době svého působení na konzervatoři a v Národním divadle se ještě angažoval v poradním kolektivu Československého sboru národního tance,
později zestátněného.
Kontaktní roli Saši Machova mezi českým a anglickým baletem dokládá dosud neuveřejněný dopis od významného
anglického baletního teoretika, publicisty a vydavatele C. W. Beaumonta z 16. 7. 1947, v němž projevuje mimo jiné zájem o získání programů
z pražského Mezinárodního festivalu souborů lidových tanců a chystaného zájezdu Moskevského baletu do Prahy. V jeho závěru píše: Vím, že
pan Reimoser a Ty jste velmi zaměstnáni prací na vytvoření systému technického výcviku vašich tanečníků. Pokud myslíte, že by rozvoji českého
baletu vskutku pomohlo zavedení Cecchettiho metody základního tréninku klasického baletu, já rád české vládě bezplatně a jako malé gesto přátelství potvrdím všechna česká překladatelská práva na Primers of Classical Ballet, The Manual of Classical Theatrical Dancing a The Theory
Mozartovy Maličkosti v choreografii Saši Machova dirigoval Václav Talich (1947). Zleva: Růžena Mazalová, Helena Fenclová, Vlastimil Jílek, Irena Keplerová, Jiří Blažek
Naďa Hajdašová a Miroslav Kůra jako Odetta a Princ v Labutím jezeru (chor. Saša Machov, 1951)
K mezinárodnímu renomé Jiřího Kyliána přispělo baletní ztvárnění opery Maurice Ravela L´Enfant et les Sortiléges – Dítě a kouzla (1984)
Jiří Kylián (nar. 1947) Jedním z tvůrců současného baletu je nesporně Jiří Kylián. V mezinárodním baletním repertoáru je uváděn vedle Béjarta, Neumeiera, Forsytha, Cranka
a Wheeldona. Třebaže se narodil v Praze a v Praze také vystudoval (do baletní školy Národního divadla chodil od devíti let, absolutorium s maturitou získal na tanečním oddělení pražské Státní konzervatoře v roce 1967), první ze svých známých choreografií uvedl u nás až
v roce 1988 v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka. Stal se totiž nežádoucí osobou, když
se nevrátil domů ze zahraničí. Rovnou po absolutoriu odešel studoval do Královské baletní
školy v Londýně. O rok později ho John Cranko angažoval do Stuttgartského baletu, kde se
vypracoval na místo sólisty. Svou první zahraniční choreografii Paradox nastudoval ve Stuttgartu pro Noverrovu společnost, organizaci umožňující mladým tanečníkům rozvíjet svou
tvořivost. Pro svůj talent byl pozván ke spolupráci se Stuttgartským baletem.
V roce
1973 vytvořil první dílo pro Nederlands Dans Theater – Nizozemské taneční divadlo. Výsledkem bylo jeho jmenování spoluředitelem (1975) a od roku 1978 uměleckým ředitelem
a choreografem tohoto renomovaného baletního souboru. Balety Jiřího Kyliána se počítají
na desítky (je jich před osmdesát) a mnoho z nich je na repertoáru souborů po celém světě.
Pozoruhodnou proslulost získala díla na hudbu Leoše Janáčka, zejména Sinfonietta (1978),
a Igora Stravinského: Žalmová symfonie (1978), Svadebka (1982), Příběh vojáka (1984).
Některé choreografie, jako Stamping Ground (Chavéz) z roku 1983, jsou ovlivněny tanci
australských domorodců, jiné zase folklorními tématy. Kyliánův mimořádný smysl pro humor se projevuje například v Symfonii in D (Joseph Haydn, 1976, 1977, 1981) a v Šesti
tancích (W. A. Mozart, 1986). Ravelův balet Dítě a kouzla (1984) předznamenává svými
divadelními efekty další směr Kyliánovy práce, který má pokračování například v díle Kaguyahime (Ishii, 1988) a Taneční škola (Kagel, 1989). Ve svém choreografickém vývoji dospěl
2
05
Daria Klimentová – primabalerína English National Ballet od roku 1996
128
Lidové a charakterní tance.
B. Martinů:
Sextet pro klavír a dechové nástroje,
chor. Ivanka Kubicová.
1991
Hlavní obor klasický tanec
Böhm Tomáš
Havláková Barbara
Kaleja Jan
Krýslová Barbora
Plecháč Jiří
Stopka Radek
Syrovátková Kateřina
Šolý Jaroslav
Zamazalová Eva
Pedagogové
Klasický tanec:
Eva Melicharová, Andrej Halász.
Výkonná a scénická praxe:
Jelena Kovalevská, Jaroslav Slavický.
Lidový tanec: Bohumír Muchka.
Charakterní tanec:
Taťána Krištůfková.
Moderní tanec: Marcela Benoniová.
Tanec s partnerem: Pavel Ždichynec.
Absolventský koncert
11. a 12. 6. 1991,
Smetanovo divadlo:
Leo Delibes:
Coppélia – III. jednání.
B. Martinů: Paraboly,
chor. Marcela Benoniová.
A. Dvořák: Slovanské tance – výběr,
chor. Libuše Hynková.
Hlavní obor lidový tanec
Beneš Marcel
Beránek Zdeněk
Cahová Šárka
Forštová Lucie
Genzerová Veronika
Glässner Jan
Hrstková Petra
Hybler Milan
Kadlec Filip
Kameníková Ilona
Kranda Daniel
Kubínová Markéta
Kunertová Lucie
Mušínský Michal
Nováková Michaela
Parma Antonín
Šašek Petr
Tůmová Kateřina
Velínská Eva
1992
Babická Stanislava
Čermák Mário
Červenka Jakub
Havránková Lenka
Horejšová Magdalena
Kafková Markéta
Korec Vladimír
Krejslová Martina
Pilař Vlastimil
Slavíčková Dita
Šeďová Adéla
Tomsová Diana
Topinková Silvie
Pedagogové
Klasický tanec: Ludmila Šilová,
Miroslav Hajn.
Výkonná a scénická praxe:
Jelena Kovalevská, Pavel Ždichynec.
Lidový tanec: Ivan Muchka.
Charakterní tanec:
Taťána Krištůfková.
Moderní tanec: Helena Štěrbová.
Tanec s partnerem: Pavel Ždichynec.
Marie Bártová jako Sylfida a Ján Nemec jako James v baletu La Sylphide
(rekonstrukce původní inscenace z roku 1832, chor. Pierre Lacotte, 1988)
139
Jiří Pokorný jako Vesnický mládenec v prvním dějství baletu Giselle (chor. J. Coralli, J. Perrot,
M. Petipa, 1996)
Absolventský koncert
25. a 26. 6. 1992,
Stavovské divadlo:
Klasický tanec –
variace a pas de deux z klasického
baletního odkazu 19. a 20. stol.
Vzpomínka na fiestu ve stylu
flamenco, chor. Taťána Krištůfková.
M. Nyman: In Time,
chor. Samuel Wüersten.
L. Janáček: Lašské tance,
chor. Emilie Urbanová.
1993
Apacidis Jannis
Bubeníček Jiří
Bubeníček Otto
Cigánková Jana
Hejduková Leona
Hlatký Robert
Jirec Roman
Kafka Radim
Kopicová Markéta
Kopřivová Markéta
Kornová Martina
Kulda Filip
Kuneš Václav
Kutilová Klára
Mrnková Monika
Papík Michal
Slabý Daniel
Šimončíková Viktorie
Trnková Apolena
Turjanicová Natalie
Volštátová Dita
Pedagogové
Klasický tanec:
Jaroslava Neckářová, Andrej Halász.
Výkonná a scénická praxe:
Kateřina Slavická, Jaroslav Slavický.
Lidový tanec domácí:
Bohumír Muchka.
Lidový tanec cizí: Taťána Krištůfková.
Moderní tanec: Ivanka Kubicová.
Tanec s partnerem: Jiří Paclík.
Absolventský koncert
10. a 11. 6. 1993, Palác kultury:
Klasický tanec – variace a pas
de deux z klasického baletního
odkazu 19. a 20. stol.
Moderní a lidová část.
J. Strauss: Ples kadetů,
chor. Ivo Váňa Psota,
nast. Kateřina Slavická,
Jaroslav Slavický.
1994
Benáková Klára
Dvořák David
Gančevová Lucie
Janačík Filip
Kašpar Jakub
Letovová Patricie
Malinská Petra
Matys Michal
Matysová Radka
Milnerová Tereza
Pauknerová Hana
Pešková Alena
Peter David
Rysková Ivona
Smrčková Jana
Tománková Lucie
Vincencová Jitka
Zeman Jaroslav
Pedagogové
Klasický tanec:
Ludmila Šilová, Vladimír Nečas.
Výkonná a scénická praxe: Kateřina
Slavická, Jaroslav Slavický.
Lidový tanec domácí: Ivan Muchka.

Podobné dokumenty