První pedagogové
Transkript
První pedagogové
1945–1949 První pedagogové Členové prvního profesorského sboru přišli do nově založeného tanečního oddělení Státní konzervatoře z praxe, sami působili jako aktivní umělci v různých tanečních oborech. V období mezi oběma světovými válkami mnozí studovali a vystupovali v zahraničí. Každá osobnost reprezentovala jiný žánr, všichni společně však měli jednu zkušenost – byli na vrcholu umělecké kariéry, když přišla válka. Někteří odešli do emigrace a po návratu do vlasti s sebou přinesli aktuální podněty svého oboru. Do nové školy vložili své znalosti konkrétních tanečních technik, prověřené vlastní taneční, pedagogickou a choreografickou praxí z doby Masarykovy republiky i válečné emigrace. V pedagogickém kolektivu, pod teoretickým vedením prof. Jana Reimosera, vybrušovali učební osnovy předmětů a modelovali umělecký profil školy. Vzájemná tolerance žánrů a stylového rozpětí vyučovaných předmětů byla na svou dobu překvapivá, aktuální výběr učebních oborů neméně. Je dokladem uměleckého rozhledu jednotlivých pedagogů a jejich ochoty předat štafetu tanečního poznání – „know how“ své celoživotní praxe – nové generaci. Vklad prvních 3 pedagogů do učebního procesu výrazně předurčil směr budoucího rozvoje taneční konzervatoře a je natolik zásadní, 1 že je třeba ho připomenout. za přítomnosti prezidenta dr. Edvarda Beneše a členů československé prozatímní vlády).1 Prodanou nevěstu v londýnské opeře Sadler’s Wells inscenoval Saša Machov pro velký úspěch ještě jednou po válce roku 1947, a to jako režisér i choreograf. Domů se Machov vrátil s přesvědčením, že z českého baletu lze udělat prestižní umělecký obor stejně jako v Anglii. Svými pěti sezonami v Národním divadle naznačil, kudy vede cesta k formování „českého baletu“. Do koncepce taneční metodiky vložil nejen své předválečné zkušenosti tanečníka, herce a choreografa v Osvobozeném divadle V + W (1929, 1936–38), „Déčku“ E. F. Buriana (D 34–36) a baletních scén v Ostravě a Českých Budějovicích (sám byl žákem Jelizavety Nikolské), ale zejména své poslední poznatky z emigrace v Anglii. Z té si přivezl nejen odborné znalosti, ale i nároky na morální profil tanečníka a přesvědčení, že každé umělecké dílo by se mělo vyvíjet v linii vlastní kultury, dané tradicí lidu a země.2 V době svého působení na konzervatoři a v Národním divadle se ještě angažoval v poradním kolektivu Československého sboru národního tance, později zestátněného. Kontaktní roli Saši Machova mezi českým a anglickým baletem dokládá dosud neuveřejněný dopis od významného anglického baletního teoretika, publicisty a vydavatele C. W. Beaumonta z 16. 7. 1947, v němž projevuje mimo jiné zájem o získání programů z pražského Mezinárodního festivalu souborů lidových tanců a chystaného zájezdu Moskevského baletu do Prahy. V jeho závěru píše: Vím, že pan Reimoser a Ty jste velmi zaměstnáni prací na vytvoření systému technického výcviku vašich tanečníků. Pokud myslíte, že by rozvoji českého baletu vskutku pomohlo zavedení Cecchettiho metody základního tréninku klasického baletu, já rád české vládě bezplatně a jako malé gesto přátelství potvrdím všechna česká překladatelská práva na Primers of Classical Ballet, The Manual of Classical Theatrical Dancing a The Theory Mozartovy Maličkosti v choreografii Saši Machova dirigoval Václav Talich (1947). Zleva: Růžena Mazalová, Helena Fenclová, Vlastimil Jílek, Irena Keplerová, Jiří Blažek Naďa Hajdašová a Miroslav Kůra jako Odetta a Princ v Labutím jezeru (chor. Saša Machov, 1951) K mezinárodnímu renomé Jiřího Kyliána přispělo baletní ztvárnění opery Maurice Ravela L´Enfant et les Sortiléges – Dítě a kouzla (1984) Jiří Kylián (nar. 1947) Jedním z tvůrců současného baletu je nesporně Jiří Kylián. V mezinárodním baletním repertoáru je uváděn vedle Béjarta, Neumeiera, Forsytha, Cranka a Wheeldona. Třebaže se narodil v Praze a v Praze také vystudoval (do baletní školy Národního divadla chodil od devíti let, absolutorium s maturitou získal na tanečním oddělení pražské Státní konzervatoře v roce 1967), první ze svých známých choreografií uvedl u nás až v roce 1988 v Pražském komorním baletu Pavla Šmoka. Stal se totiž nežádoucí osobou, když se nevrátil domů ze zahraničí. Rovnou po absolutoriu odešel studoval do Královské baletní školy v Londýně. O rok později ho John Cranko angažoval do Stuttgartského baletu, kde se vypracoval na místo sólisty. Svou první zahraniční choreografii Paradox nastudoval ve Stuttgartu pro Noverrovu společnost, organizaci umožňující mladým tanečníkům rozvíjet svou tvořivost. Pro svůj talent byl pozván ke spolupráci se Stuttgartským baletem. V roce 1973 vytvořil první dílo pro Nederlands Dans Theater – Nizozemské taneční divadlo. Výsledkem bylo jeho jmenování spoluředitelem (1975) a od roku 1978 uměleckým ředitelem a choreografem tohoto renomovaného baletního souboru. Balety Jiřího Kyliána se počítají na desítky (je jich před osmdesát) a mnoho z nich je na repertoáru souborů po celém světě. Pozoruhodnou proslulost získala díla na hudbu Leoše Janáčka, zejména Sinfonietta (1978), a Igora Stravinského: Žalmová symfonie (1978), Svadebka (1982), Příběh vojáka (1984). Některé choreografie, jako Stamping Ground (Chavéz) z roku 1983, jsou ovlivněny tanci australských domorodců, jiné zase folklorními tématy. Kyliánův mimořádný smysl pro humor se projevuje například v Symfonii in D (Joseph Haydn, 1976, 1977, 1981) a v Šesti tancích (W. A. Mozart, 1986). Ravelův balet Dítě a kouzla (1984) předznamenává svými divadelními efekty další směr Kyliánovy práce, který má pokračování například v díle Kaguyahime (Ishii, 1988) a Taneční škola (Kagel, 1989). Ve svém choreografickém vývoji dospěl 2 05 Daria Klimentová – primabalerína English National Ballet od roku 1996 128 Lidové a charakterní tance. B. Martinů: Sextet pro klavír a dechové nástroje, chor. Ivanka Kubicová. 1991 Hlavní obor klasický tanec Böhm Tomáš Havláková Barbara Kaleja Jan Krýslová Barbora Plecháč Jiří Stopka Radek Syrovátková Kateřina Šolý Jaroslav Zamazalová Eva Pedagogové Klasický tanec: Eva Melicharová, Andrej Halász. Výkonná a scénická praxe: Jelena Kovalevská, Jaroslav Slavický. Lidový tanec: Bohumír Muchka. Charakterní tanec: Taťána Krištůfková. Moderní tanec: Marcela Benoniová. Tanec s partnerem: Pavel Ždichynec. Absolventský koncert 11. a 12. 6. 1991, Smetanovo divadlo: Leo Delibes: Coppélia – III. jednání. B. Martinů: Paraboly, chor. Marcela Benoniová. A. Dvořák: Slovanské tance – výběr, chor. Libuše Hynková. Hlavní obor lidový tanec Beneš Marcel Beránek Zdeněk Cahová Šárka Forštová Lucie Genzerová Veronika Glässner Jan Hrstková Petra Hybler Milan Kadlec Filip Kameníková Ilona Kranda Daniel Kubínová Markéta Kunertová Lucie Mušínský Michal Nováková Michaela Parma Antonín Šašek Petr Tůmová Kateřina Velínská Eva 1992 Babická Stanislava Čermák Mário Červenka Jakub Havránková Lenka Horejšová Magdalena Kafková Markéta Korec Vladimír Krejslová Martina Pilař Vlastimil Slavíčková Dita Šeďová Adéla Tomsová Diana Topinková Silvie Pedagogové Klasický tanec: Ludmila Šilová, Miroslav Hajn. Výkonná a scénická praxe: Jelena Kovalevská, Pavel Ždichynec. Lidový tanec: Ivan Muchka. Charakterní tanec: Taťána Krištůfková. Moderní tanec: Helena Štěrbová. Tanec s partnerem: Pavel Ždichynec. Marie Bártová jako Sylfida a Ján Nemec jako James v baletu La Sylphide (rekonstrukce původní inscenace z roku 1832, chor. Pierre Lacotte, 1988) 139 Jiří Pokorný jako Vesnický mládenec v prvním dějství baletu Giselle (chor. J. Coralli, J. Perrot, M. Petipa, 1996) Absolventský koncert 25. a 26. 6. 1992, Stavovské divadlo: Klasický tanec – variace a pas de deux z klasického baletního odkazu 19. a 20. stol. Vzpomínka na fiestu ve stylu flamenco, chor. Taťána Krištůfková. M. Nyman: In Time, chor. Samuel Wüersten. L. Janáček: Lašské tance, chor. Emilie Urbanová. 1993 Apacidis Jannis Bubeníček Jiří Bubeníček Otto Cigánková Jana Hejduková Leona Hlatký Robert Jirec Roman Kafka Radim Kopicová Markéta Kopřivová Markéta Kornová Martina Kulda Filip Kuneš Václav Kutilová Klára Mrnková Monika Papík Michal Slabý Daniel Šimončíková Viktorie Trnková Apolena Turjanicová Natalie Volštátová Dita Pedagogové Klasický tanec: Jaroslava Neckářová, Andrej Halász. Výkonná a scénická praxe: Kateřina Slavická, Jaroslav Slavický. Lidový tanec domácí: Bohumír Muchka. Lidový tanec cizí: Taťána Krištůfková. Moderní tanec: Ivanka Kubicová. Tanec s partnerem: Jiří Paclík. Absolventský koncert 10. a 11. 6. 1993, Palác kultury: Klasický tanec – variace a pas de deux z klasického baletního odkazu 19. a 20. stol. Moderní a lidová část. J. Strauss: Ples kadetů, chor. Ivo Váňa Psota, nast. Kateřina Slavická, Jaroslav Slavický. 1994 Benáková Klára Dvořák David Gančevová Lucie Janačík Filip Kašpar Jakub Letovová Patricie Malinská Petra Matys Michal Matysová Radka Milnerová Tereza Pauknerová Hana Pešková Alena Peter David Rysková Ivona Smrčková Jana Tománková Lucie Vincencová Jitka Zeman Jaroslav Pedagogové Klasický tanec: Ludmila Šilová, Vladimír Nečas. Výkonná a scénická praxe: Kateřina Slavická, Jaroslav Slavický. Lidový tanec domácí: Ivan Muchka.