È Ò Î ÒÓ Ñ ÆÓÚ ÑÙ ÖÓ Ù

Neboli je mi trochu do smutna, když vidím a cítím kolem sebe tu pasivitu,
nezájem, pohodlnost. (A nejen v Astrophytu.) Je to skoro jako páně Quijotův boj
s větrnými mlýny chtít se postavit proti větru dnešní totalitní společnosti. Společnosti totality spotřeby, špiclování, obchodu se strachem, totality nebezpečnější
proto, že je schovaná pod slupkou hojnosti, nabídky dobrého a pestrého živobytí a
zábavy při současném tlaku na okrádání se o čas, který bychom měli věnovat sobě,
svým blízkým i vzdáleným. . .
Abych jen nebrblal vzdaluje se od tématu. V této adventní době byste spíše
asi čekali něco více uklidňujícího, možná byste snesli i něco mírně nasládlého a
dojímavého, ale to mi zatím nějak nejde. Snad to bude tím, že to píši v době Všech
svatých a Dušiček, že jsem ještě nepřepnul na (před)vánoční styl. Tož děkuji za
pochopení.
Skončit se ale má vždycky něčím povzbudivým. Třeba příslibem toho, co naznačuje nadpis.
Na zbytek korespondence Vojtěcha Friče nedošlo ani tentokrát. Ba ani na kousek. Zmíněné sympózium rovněž odkládám, jakož i listopadovou schůzi s přednáškou Pavla Pavlíčka z Chrudimě. Není už ani kam dát kytku čísla, vynechám tedy
i tu. Poučení propříště – nerozepisovat se tolik. Pak toho hodně zbude, už se to
pak nepoužije a musí se to, ač nerado vyhodit. Neboli jak to říkal doktor Čechov:
Stručnost je sestra talentu. Psát je třeba krátce, co nejstručněji. . .
Pøání k Vánoùm a k Novému roku
Protože je toto číslo letos posledním, nemohu zbývající kousek místa nezaplnit ničím
jiným, nežli upřímným přáním klidného a radostného prožití vánočních svátků a
dostatku Lásky v celém novém roce. Kde je Láska, tam není strach. Tož se ničeho
nebojte a mějte se rádi. A uvidíte, že to půjde.
. . . a na Zemi pokoj a lidem dobrou vůli.
Tuláku, co jdeš krajem vánočním
Na tváři Slunce a v očích nebe máš
Zašeptej slůvka Lásce zasněžené
za zády stopy sněhem zapadají
Tiché a krásné
jiskřivé vločky
Jak Tě plání žene
na dlaních Ti tají
Já rozumím
Kdo ví,
dál nespěcháš
Já rozumím
co všechno Ti
dál nespěcháš
...
přinese nový rok
...
do čistých listů můžeš začít psát
. . . Slunce si najít, i když se někdy stmívá. . .
. . . z písničky Vánoční od brněnských Lokátorů. . .
Azet – zpravodaj Klubu kaktusářů Astrophytum Brno – Neprodejné –
Redakce, jazyková úprava, sazba: Josef Polách – sazba systémem TEX s použitím písma
Computer Modern ve variantě CSfont – tisk: Tiskárna Kašpar – vytvořeno s použitím
legálního a svobodného softwaru – aniž bylo vědomě ublíženo živým tvorům – v článcích
byly opraveny jazykové a typografické chyby, beze změny smyslu sdělení, není-li uvedeno u
příspěvku jinak – připomínky, náměty, příspěvky prosím na adresu [email protected]
48
Zpravodaj Klubu kaktusářů Astrophytum Brno
4/2008
Z činnosti klubu – členské a výborové schůze, výstava. . .
Výstava kaktusů v Praze
Národní přehlídka v Olomouci
Logotyp Astrophyta
Setkání gymnofilů v Brně
Zavírání sezóny
Kniha Sulcorebutie
v Chrudimi
2008
Nastal podzim. . .
. . . Světla ubývalo a zimy přibývalo, a tak Broučci, že už nikam nepoletí...
Ani kaktusáři už toho teď tolik nenalítají. Chaloupky jsou obložené dřevem ve dvou
vrstvách dokola, zelí je naloženo, všechno z polí a zahrad jakož i ze skleníků sklizeno,
slivovice a jiné voňavé dobroty – pokud ještě nevypáleny – čekají v sudech pomalu
dokvašujíce. Kaktusy odpočívají, kaktusáři studují literaturu, chystají si příspěvky
na volnou tribunu, píší články do Azetu – zkrátka sedí doma, vzpomínají, hodnotí,
vymýšlejí, jak a co bude po Novém roce.
Většinou ještě ale rozmýšlejí a opatřují, čím by potěšili své milé o Vánocích.
I to patří k době adventní, době očekávání, smíření a přípravy našich srdcí na
příchod. . .
No a aby snad nezůstali slastně podřimovat v duchovním ztišení (byť ani to
není k zahození), dostanou do toho Azet, který je vrátí do nedávných událostí,
připomene, co snad stálo za to a je tedy hodno zaznamenání.
Tož si ho užijte a jestli se Vám něco líbilo, či se Vám naopak něco nezdálo, ba
dokonce Vás nadzvedlo či rozhořčilo, neváhejte a svěřte se mi. Nebojte se, nikomu
to neřeknu:) No a když se „nedopatřenímÿ rozepíšete trochu více, Azet to rád snese
a přinejmenším já Vám za to budu vděčný.
Pohoda, hezký den
Josef
Shùze výboru 22. èervene 2008
Schůze proběhla v Líšni u Petra Metely. Schůzi předcházela prohlídka Petrovy
sbírky a volná beseda s povídáním o ledačem.
Hlavními body bylo projednávání účasti na celostátní prezentaci kaktusářů
při výstavě Flora v Olomouci a potvrzování přednášejících na říjnové sympózium,
jakož i příprava zájezdu na Slovensko. Olomouckou akci zajišťuje Tomáš Kulhánek.
Zúčastnit se hodlají další tři kolegové. Pro příští rok bylo rozhodnuto, že klubovou
výstavu zařadíme mezi akce města Brna, od čehož si slibujeme zlepšení propagace
a vyšší návštěvnost výstavy.
Shùze výboru 15. srpna
Výborová schůze se tentokrát konala u př. Viktora Taliána a byla poznamenána
neobykle nízkou a částečně dokonce neomlouvenou účastí členů. Kromě obvyklého
vzájemného seznámení se s událostmi a činností se projednávala příprava zářijové
schůze. Tomáš Kulhánek povyprávěl o přípravách kaktusářské expozice v Olomouci,
a nezapomínáme ani myslet na podzimní sympózium.
Potěšilo nás sdělení Viktora Taliána, že sál na přednášky do konce roku máme
zajištěný na stejném místě. Předseda Stuchlík informoval, že obdržel fotografie a
další materiály od Ing. Jirků. Budou vytříděny a zařazeny do klubového archivu.
34
A neodpustím si při této příležitosti ještě dodat: Číslo účtu je 139521329/0800.
Chcete-li svůj dar/příspěvek směrovat na konkrétní účel, najdete variabilní symboly
na zmíněném webu.
Poněkud jsem se styděl, že až teď, ačkoliv jsem o tom všem věděl dost dlouho
předem, jsem se zmohl na drobný příspěvek. Začal Pavel Pavlíček se svou tisícovkou
a během přednášky a krátce po ní se vybralo na projekt krávy 5900 Kč.
A téměř nakonec zdůvodním, proč jsem se tolik rozepsal k tomuto – poněkud off
topic – tedy nekaktusářskému – tématu: Na říjnové výborové schůzi jsem zopakoval
svůj návrh na uspořádání mimořádné veřejné přednášky paní Fričové. Se zlou jsem
se však potázal. Přesněji se zásadním odmítavým postojem, až se mi z toho udělalo
smutno.
Tak se tady v koutku tiše stydím a nevím, jak napsat paní Fričové, že Astrophytum besedu s ní v Brně neuspořádá. Budu zkoušet jiné organizace a třeba školy,
abych to aspoň trochu napravil a vynahradil.
A úplně nakonec se vrátím do Chrudimi – už ale jen proto, abych mohl odjet.
Přednášek bylo více, určitě stály za vyslechnutí a shlédnutí, ale byv odkázán na
vlak, nemohl jsem zůstat déle. A taky jsem potřeboval trochu zklidnit a srovnat se
s tím ohromným zážitkem a setkáním.
Sympózium { 25. øíjna
Pravidelné setkání kaktusářů odbydu tentokrát jen pro pořádek kratinkou zmínkou.
Bylo, přišli jsme, viděli jsme, slyšeli jsme a líbilo se. Nevejde se a nechám si je do
příštího čísla.
Erratum
A je to tady. Do minulého článku o Josefu Odehnalovi na s. 21 na konci 4. odstavce
se vloudila chyba – Pechánek je nesprávně uveden jako Pecháček. Tuto část článku
jsem převzal a zřejmě ani původní autor za ni zcela nemůže. Velmi pravděpodobně
byla chyba způsobena automatickým opravovátkem jednoho oblíbeného textového
procesoru. Prostě není všechno zlato, co se třpytí a není všechno, co teče, k pití.
Omlouvám se všem, koho by se to mohlo dotknout a za upozornění děkuji
Jiřímu Peňásovi.
Neve¹lo se. . .
Za tímto nadpisem se neschovává jen to, co se nevešlo z mých zásob – tedy nahrávek,
obrázků, poznámek a zážitků, ale i to, co třeba plánuji, o čem přemýšlím, že by
mohlo být dobré a užitečné, že by Vás mohlo zajímat. . .
To přemyšlování je však o to mizernější, že k němu nemám žádné názory,
zpětnou vazbu (o příspěvcích až na čestné výjimky ani nehovořím). Zkrátka že
nikomu nezáleží na tom, jaký Azet je, hlavně že je. Že výbor nemusí mít mindrák
z toho, že sdružení jako Astrophytum nemá ani svůj zpravodaj, což možná jednu
chvíli hrozilo.
47
Ten měl následně přednášku ze svých cest a ze svého bohatého kaktusářského
života. Promítal obrázky významných světových kaktusářů, kteří za jeho působení
navštívili Brno i jeho sbírku v Tuřanech. Bylo to velkolepé a ocenění jistě zasloužené,
zkrátka komu čest – tomu čest. Tož blahopřejeme.
Josefem Odehnalem ale Pavel Pavlíček zdaleka nevystřílel všechny patrony.
Následující setkání bylo pro mě opravdu pecka. Poprvé jsem potkal paní, s níž si
zatím jen řídce dopisuji a jejíž práci nesmírně obdivuji a oceňuji.
Jde o paní Yvonnu Fričovou. Pro někoho známé jméno, pro někoho aspoň
povědomé. Těm druhým říkám: „Ano!ÿ Skutečně má paní Yvonna něco společného
s Vojtěchem Fričem, cestovatelem, botanikem, národopiscem, diplomatem. . . Je
manželkou Fričova vnuka.
To by samo o sobě nemuselo mnoho znamenat, v tomto případě však znamená:
Před několika lety naši novináři přišli na to, že v Paraguayi žije Fričova dcera Hermína a její a tedy Fričova
hojná rodina. Jedná se o příslušníky kmene Chamacoco,
kteří se ke svému evropskému předkovi hrdě hlásí. Je to
kočovný pastevecký kmen, který se však v důsledku kolonizačního zabírání půdy musel usadit na jednom místě
(osada Esperanza – Naděje) a začít nový způsob života
a hospodaření, na jaký nebyli ani v nejmenším připraveni. Tomu odpovídá jejich životní úroveň a přežívání
či spíše živoření. Česká část Fričovy rodiny se tam vypravila a setkala se se svými příbuznými. Nezůstalo jen
při setkání. Když „našiÿ přišli na to, jak bídně jejich
příbuzní žijí, nezaváhali a rozhodli se pomoci.
Nebylo to však snadné. Chtěli, aby se pomoc, kterou budou schopni sehnat a
poskytnout, stala dlouhodobě účinnou. Aby ji zkrátka naši přátelé a příbuzní jen
neprojedli. Tak vznikl projekt „krávyÿ. Za vybrané peníze bylo nakoupeno stádo
krav, plemenní býci a koně pro pastevce a „zámořštíÿ Fricové se zavázali s tímto
darem náležitě hospodařit. Následující měsíce a roky prokázaly, že to dovedou a že
si daru váží.
Tím naše pomoc neskončila a z dalších vybraných peněz se zajišťují léky, studium nadaných starších dětí, aby vesnice mohla mít časem svého učitele, lékaře,
zootechnika apod.
Třetím projektem je oprava a vylepšení základní školy ve vesnici. Ve frontě
čeká projekt zavlažování půdy, aby byli vesničané soběstačnější v pěstování plodin.
Rozepsal jsem se mimo téma pro někoho možná příliš, pro někoho snad nedostatečně. Více informací je dostupných na http://www.checomacoco.cz – tam
se dozvíte více, podrobněji a přesněji než odsud. Doporučuji. A přimlouvám se.
Můžete-li, pomožte a přispějte, prosím. U tohoto daru se můžete spolehnout na
to, že přijde do správných rukou, že jej nezadrží, nerozkrade a nerozptýlí někdo
neznámý a cizí. Že bude k dobrotě a opravdovému užitku. Že za ním a před ním
stojí skuteční, obyčejní a dobří lidé.
46
Èlenská shùze 5. záøí
Přednášející Walter Mucher z Rakouska se nedostavil. Přednáška se nicméně týkala
rovněž jihoamerických kaktusů a „zaskočilÿ Lubomír Berka.
Podrobnostmi nemohu přispět, protože oč později jsem přišel, o to dříve bylo
potřeba odejít a proto z přednášky moc nemám.
Výborová shùze 16. záøí
Schůze výboru se tentokrát odehrávala na obvyklém místě u Stuchlíků. Zhodnotili
jsme stručně olomouckou akci, zářijovou předdnášku a zájezd na Slovensko. Naskytla se i šance získat mezi navštívenými kaktusáři přednášející na naše budoucí
přednášky. Bylo oznámeno, že příští výstava již bude zapojena mezi akce projektu
Brno – město uprostřed Evropy a byly stanoveny podmínky. Byly oznámeny nové
přírůstky do knihovny a projednány další záměry.
Podstatnou část schůze zabrala důkladná příprava říjnového sympózia.
František Šmíd rezignoval na členství ve výboru a na funkci distributora. Nastala potřeba najít distributora tiskovin pro příští rok.
Shùze výboru 14. øíjna
Schůze začala gratulací Vlastíkovi Manovi k narozeninám s přáním dobrého zdraví.
Nejdůležitější částí byla důkladná příprava následujícího sympózia, úkoly jednotlivých členů, prověření a zajištění všech organizačních záležitostí.
Znovu byla připomenuta účast na Floře v Olomouci a získané ocenění tamního
výstavního výboru.
Z dalších akcí bylo referováno o Valné hromadě Společnosti (SČSPKS) ve Zlíně.
Za zmínku stojí personální změny ve výboru: Odstupujícího předsedu Odehnala
nahradil př. Vích, místopředsedou pro Moravu se stal Petr Metela, do výboru byl
zvolen i Viktor Talián. Našlo se hned několik kandidátů na konání následující valné
hromady, Jedni z nich – piěšťanští příkladně dokázali, že i v dnešní době lze rozšiřovat a omlazovat členskou základnu.
Dále byla navržena možnost vydat v příštím roce výroční sborník klubu a
probrány možnosti dalšího rozvoje našich webových stránek.
Výstava Brno
Bylo by nošením sov do Athén pokusit se zde vyprávět o naší výstavě kaktusů. Nic
originálního a přínosného mě nenapadá, omezím se jen na to, co se patří. Poděkovat
Všem, kteří byli na přípravě výstavy jakkoli užiteční a jmenovitě zde zvěčnit nejzasloužilejší brigádníky. Zaslouženější zejména tím, že svůj drahocený čas zdarma
věnovali prospěšné práci pro klub.
35
Místo rozsáhlého povídání doplním jen výstižné tabulky. Tabulka brigády ukazuje špičku ze 45 brigádníků. Nejsou v tom započítány služby, pouze příprava a likvidace výstavy. Další tabulky rovněž nepotřebují komentář. Zdroje poskytli V. Man
a J. Peňás.
Brigády
hodiny
Výdaje
Kč
Urban
31
Odměny pokladníkům
3 000
Stuchlík
29
Bločky Kovářová
478
Životská
28
Bločky Pechman
303
Kovář
28
Kronika Životská
250
Talián
24
Materiál Metela
2 343
Urbanová
23
Materiál Stuchlík
157
Obálky, tisk Metela
230
Kopír. přihlášek Metela
291
Propagace výstavy Stuchlík
342
Prodej literatury Stuchlík
370
Prodej literatury Dočekal
200
Příjmy
Kč
Prodej literatury Kašpar
170
Prodej vstupenek a literatury 23 476
Pohoštění vernisáž Talián
3 895
Prodej rostlin při výstavě
14 805
Písek, Čtyřlístek
2 000
Prodej rostlin před výstavou
5 861
Dekor. materiál, Čtyřlístek
2 000
Celkem
44 142
Celkem
16 029
Výstava kaktusù v Praze
Před nějakými -nácti lety jsem docela pravidelně jezdíval na výstavu kaktusů do
Prahy. Někdy sám, jindy s rodinou. Později, kdy už takové výlety mé blízké nelákaly,
vlak podražil a nebylo už tolik chuti, jsem přestal. Připadalo mi, že už není tak moc
o co stát, že tam pro mě není tolik objevného, přínosného či spíše že to není úměrné
spotřebovanému času, nákladům apod.
Matně si taky vzpomínám, jak onehdy byla výstava (kvůli rekonstrukci skleníku univerzitní botanické zahrady Na Slupi) uspořádána někde jinde – na docela
odlehlém místě a ve velmi skromných podmínkách. Pražští kaktusáři však nechtěli
porušit kontinuitu, bylo myslím před nějakým kulatým výročím klubu. . .
Ani letošní výstava mě příliš nepřekvapila. Přesněji řečeno její styl či pojetí
– dosti odlišné od toho, jaké známe u nás v Brně. Pražská výstava se vyznačuje
několika příjemnými atributy, které vylepšují její celkový dojem. Velmi příjemné a
působivé je její umístění v prostředí botanické zahrady Univerzity Karlovy v sousedství tropického a subtropického skleníku s kaktusy a sukulenty, čímž výstava
zdánlivě nabývá na rozsahu.
Dalšími znaky je pestrost nebo spíše šíře záběru zabíhající až do mimotématična. To nemusí být na závadu a je to zřejmě i největší rozdíl oproti naší – brněnské
– výstavě.
K vidění jsou kromě kaktusů i nejrůznější sukulentní rostliny. Výstava byla
letos proložena ukázkami sbírek minerálů a schránek mořských mlžů a podobné
36
Na burze byla hlava na hlavě, noha na noze, malý Babylon. Bylo slyšet mnoho
evropských jazyků. Prodávalo se a nakupovalo, kaktusy měnily svá auta. Přiznám
se, že jsem tam dlouho nevydržel a zbaběle jsem prchl, abych polední přestávku
strávil procházkou po městě.
Město Chrudim je staré, krásné a neobyčejně zajímavé. Málokdo dnes ví, že
ještě v předminulém století bylo nejvýznamnějším ve východních Čechách. Teprve
rozvoj průmyslu, dostatek vody, ochota vybudovat infrastrukturu a další faktory
prudce vystřelily nedaleké Pardubice. . . Chrudim byla za první války významným
lazaretním městem. Dnes se drží jako méně nápadné okresní město, o víkendech
neobyčejně pusté a prázdné, což je prý způsobeno nastavením dostupnosti dopravy.
Pro návštěvníka je k vidění několik významných objektů. Městské muzeum (před
nímž stojí socha místního rodáka, odborníka na les a dřevo, známého však jako
vynálezce lodního šroubu Josefa Ressla) s dlouhodobou expozicí drobného řemesla
a umění, s výstavou výtvarných děl Alfonse Muchy, s dočasnými výstavami obrazů
a stálou působivou historickou expozicí. Nahoře na náměstí kousek za kostelem
Nanebevzetí Panny Marie je Mydlářský dům, hodně stará gotická stavba, v níž
dnes sídlí proslulé muzeum loutkářství.
Já jsem však neměl času na to, abych všechna tato krásná a zajímavá místa
znovu prošel, ač bych rád. Zmohl jsem se jen na malou procházku, zastavil jsem se
v kostele, kde zrovna někdo nádherně proháněl varhany, zašel jsem na oběd a pomalu jsem se po nábřeží strouhy prošel kolem divadla a pak podél řeky Chrudimky
k místnímu kinu, kde se schylovalo k hlavní akci celého Zavírání: Vyhlášení Zlatého
Alberta a k odpolednímu bloku přednášek.
Předtím jsme ještě s polovinou výboru poseděli a povídali si v přísáli kina,
kde zrovna Jaroslav Záhora „instalovalÿ na podlaze výstavu nádherných velkých
barevných fotografií kaktusů a přírody. Vůbec jsem si tam toho dne připadal jako
na výjezdní členské schůzi Astrophyta.
Zmíněný zlatý hřeb Zavírání sezóny propukl po 14. hodině. Pavel Pavlíček a
Stanislav Stuchlík uvedli a předali výroční cenu Zlatého Alberta našemu bývalému
předsedovi a letošnímu sedmdesátníkovi Josefu Odehnalovi.
45
Dvory nad Žitavou byly naší další zastávkou. Přivítal a provázel nás pan Ladislav Fabian. Jeho bohatá sbírka byla však poněkud stísněná. Kaktusy byly ve
skleníku, v podkroví i venku. Nahoře zrovna vydatně přikládali a zejména návštěva
podkroví byla jen pro silné teplomily. Dům a dvorek nese stopy probíhající přestavby, tož panu Fabianovi držíme palce, aby se mu vše povedlo, jak nejlépe to
půjde.
Není vyloučeno, že se s ním potkáme na některé z přednášek v následujícím
roce. Jestli se to podaří, byla by to pravděpodobně přednáška po dlouhé době
zaměená pěstitelsky.
V Cíferu na návsi před kostelem nás čekal poslední hostitel – pan Blažej Strašifták. Ve své zahradě má ve sklenících a pařeništích své bohatství. Atmosféra byla
velmi přátelská, veselá a povídavá, kaktusy hezké a zajímavé, zkrátka příjemné
završení zájezdu.
Srovnání posledních dvou sbírek dalo mj. podnět k diskusi nad rozdílným habitem rostlin pěstovaných nahusto nebo naopak s dostatkem prostoru kolem sebe.
Celý výlet se vydařil vskutku skvěle. Vše klapalo, jen ve Dvorech jsme měli
možnost prohlédnout si některé místní pamětihodnosti vícekrát hledajíce cestu
k panu Fabiánkovi, jak jej přejmenoval Ruda Krajča. (Nebo snad Krejča?) Ten
mi cestou zpět poskytl i unikátní informace o botanickém druhu Aloe iucunda.
Pořízený zvukový záznam je však kvůli mistrovu nadšenému, bohužel však příliš
hlasitému projevu natolik přebuzený, že z něj nelze nic rozluštit. Škoda, taková
příležitost se neobjevuje každý den.
Toto nedopatření mě nakonec přimělo k urychlenému pořízení vyspělejšího záznamového zařízení s nesrovnatelně lepšími technickými parametry, což by mělo zabránit ztrátám takových unikátních poznatků. Už mi snad neunikne ani slovo ze
schůzí a přednášek.
Zavírání sezóny v Chrudimi
Na tuto akci jsem Vás nadšeně zval v minulém čísle Azetu. Jak jsem se tak díval
kolem sebe, nejeden ze členů Astrophyta se o tom přišel přesvědčit. (Samozřejmě i
tady je jistý kus nadsázky, ten, kdo přišel, by skoro jistě přišel i bez toho článku.
Ale kdo ví. . . ) A nepochybně nelitoval.
Samý začátek podzimu se opět vyznamenal až nezaslouženě nádherným počasím. Nezaznamenal jsem ani žádné jiné nemilé překvapení či událost. Pořadatelé
mohou být spokojeni s návštěvou, ze Zavírání se skutečně stává mezinárodní kaktusářská pouť.
Po příjezdu jsem jako obvykle nejprve zašel k Pavlíčkům. Potkal jsem tam řadu
známých lidí, skutečně důstojná sešlost. Kupodivu tam ani nebylo příliš našlapáno,
lidé už byli zřejmě v Transportě na burze. Ta byla letos neuvěřitelně obsazená. Kdepak jen jídelna. Byly plné i chodby v patře a v přízemí. Prodejní stoly byly obsazeny
už před začátkem akce, jak bylo lze se dočíst i ve zpravodaji, který Pavlíčkovi při
této příležitosti vydávají.
44
havěti. Jak jsem se dodatečně dozvěděl, šlo o ukázky ze sbírky jubilujícího přítele
Běťáka. Významnou část tvořily tématické podexpozice zaměřené mj. na „zrůdičkyÿ
– sukulentní monstrózní formy a jiné mutace, rod Sulcorebutia s ukázkou nové
knihy Ladislava Horáčka (na jiném nístě v tomto čísle), na monotypické rody (a
rody s malým počtem druhů), na choroby rostlin a ochranu proti nim, byla k vidění
i ukázka variability jednoho gymnocalycia a za zmínku ještě stojí miniexpozice na
téma „Co se vystavovalo před dvaceti letyÿ.
Za půldenní prohlížení by jistě stála stěna barevných fotografií od různých autorů, které by vydaly na hodnotnou dárkovou publikaci. Jenže to by muselo být více
času a méně horko. Skutečně to byl velmi horký den i bez toho, že by člověk pobýval ve skleníku. Nelze nepřipomenout panel věnovaný narozeninám přítele Šubíka a
obvyklou sérii u protější stěny „Půl metru z mé sbírkyÿ. Jde o prezentace osmnácti
vystavovatelů podle vlastního výběru. Pochvalu si zaslouží i vesměs vzorné označení
rostlin a cedulka s popisky nad každou výstavkou. Na druhou stranu ovšem umístění ukázek jen v květináčích na parapetu působí příliš „obyčejněÿ či nevzhledně –
jistě, mluví ze mě srovnání s našimi výrazně úhlednějšími aranžemi.
Přehlednost a popisnost je však vůbec hezkým rysem pražské výstavy. Prostě
si s tím vyhrají a expozice se díky tomu stává nevtíravě poučnou.
Dalším významným fenoménem pražské výstavy je soutěživost. Nejenže zmíněná výstavka „půlmetrůÿ měla svého vítěze, ale efektně (pro mě však poněkud
kýčovitě) vyhlížela i přehlídka oceněných rostlin. Vskutku uznáníhodné kousky. Nemohu se ale zbavit dojmu, jako bych byl na výstavě loveckých trofejí – samozřejmě
s lehkou nadsázkou, kterou tentokrát mohu svádět na nebývalé horko.
Tradičně rozsáhlá byla prodejní sekce, kde se i v poslední den výstavy nabízel
ke koupi vskutku pestrý sortiment, původem však z valné části z komerčních zdrojů.
Původně jsem měl v úmyslu doplnit ještě výčtové srovnání pražské a naší
výstavy ze všech možných hledisek, to si však může udělat každý sám a zbude
aspoň místo na další články, které by se nevešly do Azetu a musel bych je vyhodit.
Znak Astrophyta
Před časem předseda Stuchlík navrhl a bez námitek ostatních členů výboru prosadil,
že se Astrophytum vrátí k původnímu znaku, který postupným překreslováním
nabyl současné podoby (na první straně vpravo nahoře).
Zdrojem byl znak nakreslený na deskách kroniky v archivu Klubu. Při návštěvě
archiváře pana Stejskala v Hrušovanech jsme znak naskenovali (viz velký obrázek
na první straně čísla).
Aby byl znak – logotyp použitelný pro další použití (tisk bez omezení rozměrů),
musel být překreslen do vektorové podoby, za což děkujeme Matěji Poláchovi. Dále
bylo rozhodnuto, že bledá barva rostliny z kresleného znaku bude nahrazena sytězelenou podle toho současného. Důkazem vhodnosti a oprávněnosti tohoto rozhodnutí
byly i staré smaltované odznaky vyvedené v sytější zelené barvě.
První tichá veřejná prezentace nového logotypu proběhla na sympóziu v Brně,
kde byl znak vytištěný na asi metrové plachtě vyvěšen na čelní stěně sálu.
37
Od nového roku se s ním budeme setkávat nejen v záhlaví Azetu, ale i v ostatních oficiálních tiskovinách vydávaných Klubem.
Tímto číslem Azetu se tedy loučíme se „starýmÿ logotypem Klubu kaktusářů
Astrophytum Brno a oficiálně uvádíme v platnost znak staronový.
Líbí? Nelíbí? Proč? Nějaké vzpomínky? Příběh související se znakem? Napište
do diskuse, adresa je na konci.
Zájezd za kaktusy
Dříve než začnu psát, uvedu na pravou míru poznámku redaktora Azetu. Můj článek se nebude týkat návštěv zahraničních sbírek, to si nechám na prosincovou přednášku, ale téměř již tradičního výletu organizovaného Laďou Kašparem.
Již třetím rokem se účastním jeho výprav. Vždy po výstavě se domluvíme
na konkrétním programu a v sobotu vyrážíme. Většinou se jedná o menší sbírky
brněnských i mimobrněnských kaktusářů. Jezdíme v malém počtu, abychom se vešli
i do menších sbírek.
Letos jsme navštívili pana Karla Tenka ve Veverské Bítýšce. Rostliny má ve
skleníku i pařeništi. Blízkost řeky dávala tušit, že zde o vlhko nebude nouze. Však
to také bylo na kytkách vidět.
Poté jsme navštívili manžele Růženu a Karla Vlčkovy v Žebětíně. Společně
pěstují skalničky a pan Vlček je i dlouholetým předsedou skalničkářů. Přestože se
nejednalo o sukulentní rostliny, stála i tato návštěva za to. Viděli jsme nádherně
upravenou skalku i velkou zahradu z větší části sloužící právě pro skalničky.
Přesunuli jsme se k nedaleko bydlícímu Petru Hronovi, u něhož byla k vidění pravá japonská zahrada. Nechyběly typické atributy jako jezírko s kapry Koi,
mostek, kamenná i dřevěná cesta, dřevěná čajovna a samozřejmě všudypřítomné
bonsaje. Pan Hron si tuto zahradu buduje déle než 13 let a to při zaměstnání.
Dále jsme pokračovali do Rosic za Mirkem Hasoněm. Rostliny má ve skleníku
i v pařeništi v zahrádkářské kolonii. K vidění byly jeho velmi známé ferokaktusy,
které každoročně vystavuje na naší výstavě. Samozřejmě to nebyly jediné kytky,
které jsme u něj shlédli.
Po prohlídce jsme se přemístili do nedaleké Zastávky k Laďovi Křivánkovi.
Kytky má zahradě ve skleníku s velmi pestrou druhovou skladbou od Mexika až po
Patagonii.
Výlet se nám vydařil, počasí bylo rovněž příznivé a nezbývá, než se těšit na
další putování s Laďou Kašparem.
Radek Čech
Kaktusy v Olomoui
Ti z Vás, kdo čtete zprávy z výborových schůzí Klubu, jistě víte či aspoň tušíte, o
čem bude řeč.
Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů ve spolupráci
s výstavištěm Flora Olomouc uspořádala Národní výstavu kaktusů a sukulentů ve
38
známé škůdce a choroby a možnosti ochrany proti nim. Dále podrobně rozepisuje
oblasti výskytu včetně mapek a fotografií krajiny. Na konci obecné úvodní kapitoly
uvádí Ladislav Horáček seznam v současnosti platných jmen.
Nejrozsáhlejší a podstatnou část knihy tvoří popisy jednotlivých druhů rodu.
Nechybí ani seznam polních čísel autora a seznam literatury. Dalších 65 stránek je
naplněno anglickým překladem předchozí části knihy.
Hodnocení – přednosti: Kniha je rozumným kompromisem mezi hluboce vědeckou monografií a populárně odbornou knihou. To jí dává naději. že se stane
hodně osahanou ozdobou knihoven jak odborníků, tak obyčejných pěstitelů. Množství barevných obrázků činí knihu přehlednou a přitažlivou. Ač kniha obsahuje
množství odborných informací, neodradí jistě ani obyčejné kaktusáře. Nedostatky,
nedokonalosti: Seznam literatury by si u takto odborně vyspělého i řemeslně vypracovaného díla zasloužil doplnění všemi náležitostmi nejlépe v uspořádání podle
normy ISO 690, jak je slušností a dobrým zvykem u odborné literatury.
Kniha se prodává za snesitelných 250 Kč a zde si neodpustím rýpnutí: Na její
vydání jsme se drobným dílem nevědomky složili všichni. Bylo totiž sponzorované
jednou velkou prakticky monopolní energetickou firmou. Takové zneužití „mýchÿ
peněz však s lehkým sebezapřením překousnu. Bez toho by tento článek nevznikl.
Zájezd na Slovensko 13. záøí
Jako každý rok uspořádal Klub zájezd pro členy, kteří měli zásluhy zejména na
přípravě výstavy kaktusů. Zájezd zorganizoval Petr Metela a povedlo se mu to
bezchybně včetně počasí. Kdo umí. . .
Z Brna jsme vyjížděli už v šest hodin a do Šaĺe jsme dorazili vcelku bez problémů včas, i sbírku jsme našli velmi snadno. Ujal se nás pan Beďač, který nás
podstatnou část zájezdu doprovázel a mnohé domluvil a zajistil.
Majitelem první sbírky je Ján Kališ. Kaktusy má na zahradě ve sklenících a
fóliovnících, dokonce i na skalce se dalo něco najít. Velkým zážitkem pro většinu
z nás bylo ochutnávání opravdických fíků, které tam rostly jako u nás hrušky. A
byly slaďoučké.
Dušan Kĺbik v Cabaji byl naším druhým hostitelem. Jeho zahrada a rozsah
zájmů jsou dokladem virtuozity, úsilí a schopnosti využít výhodných podnebných
podmínek (zlí jazykové by ještě mohli přihodit vliv blízké fabriky Duslo – jestli se
tak stále jmenuje).
K vidění byly kromě kaktusů i nádherná skalka, jehličnany, růže, kus vinohradu, kiwi, citrusovník s ohromnými plody – zkrátka zahrada jako malovaná. Pan
domácí se ukázal i jako zdatný včelař a pěstitel ovoce. Jeho meruňkovice a slivovice
byly z těch nejlepších, jaké jsem kdy měl možnost ochutnat.
Tyto kořaličky byly vlastně aperitivem. Oběd jsme měli zamluvený v nedaleké
restauraci na křižovatce v obci Trnovec nad Váhom. Myslím, že všichni byli spokojeni s kvalitou, množstvím i obsluhou, jen překvapil poněkud neobvyklý způsob
kasírování.
43
Následoval Viktor Gapon z Ruska na téma popisy gymnocalycií v brožuře
Acta Musei Richnoviensis. Jak se dalo předpokládat, postavil se k nim velmi kriticky a samozřejmě své názory podepřel patřičnými důkazy. Poukazoval na různé
nepřesnosti v popisech variet, rozdílnosti v nadmořské výšce oproti údajům autora
nominálního druhu a nejasnosti okolo polních čísel.
Jako další vystoupil Václav Jiránek z Prahy. Tentokrát nám ukázal zajímavá
gymnocalycia s různě zajímavým původem z vlastní sbírky. Jednalo se o velice
pěkné snímky, u některých byla použita digitální korekce pomocí počítačového programu. Jedná se o nafocení více snímků s různou světlostí a následným spojením
nejlepších částí v jeden celek. (Tento postup je známý pod názvem sendvičování.
Pozn. Josef)
Po polední přestávce promítl Wolfgang Papsch pomocí 4 diaprojektorů obrázky
z jednotlivých oblastí střední Argentiny.
Přiblížil tak především přírodní krásy národních parků, např. NP Talampaya
v prov. La Rioja, NP Valle de la Luna. Představil variabilitu G. castellanosii v oblasti NP Loma Larga poblíž Sierra Malanzán, několik snímků také ze Sierra de Los
Llanos. Oblíbeným tématem Wolfgagnga Papsche je okruh G. bruchii, který ukázal
na obrázcích z prov. Cordoba, Sierra Grande (G. bruchii brigittae), Sierra Chica
(G. bruchii niveum), prov. San Luis (G. carolinense). Několik obrázků G. lukasikii společně s G. morroense v oblasti Sierra del Morro v prov. San Luis. Seznámil
nás s domovinou G. papschii rostoucího v Sierra Comechingones poblíž osady La
Constantia. A v neposlední řadě promítl obrázky gymnocalycií z podrodu ovatisemineum, vyskytující se v severní Cordobě. Přednáška představila rostliny, které
jsou především Papschovým studijním zájmem v jejich přirozeném prostředí.
Na závěr patří poděkování organizátorům a přednášejícím. Myslím, že se jubilejní 20. sympozium povedlo, přednášky byly jistě velmi zajímavé a nezbývá, než
se těšit na další, které bude za dva roky pravděpodobně v Plzni.
Toto setkání nebylo jedinou akcí gymnofilů v tomto létě. Tradiční návštěva oblíbených sbírek a kaktusářů v okolí Brna však zřejmě zůstane čtenářům Azetu utajena,
pokud se ještě někdo z účastníků dodatečně nerozhodne napsat příspěvek, což však
nepředpokládám. To už i zázraky se dějí o něco častěji.
Za informace o přednáškách počínaje tou třetí rád děkuji Radkovi Čechovi a
Tomáši Kulhánkovi.
Pøírùstek knihovny { Sulorebutia 2008
V předmluvě představil Pavel Heřtus autora Ladislava Horáčka jako nadšeného
úspěšného pěstitele kaktusů a posléze jako zdatného cestovatele, který – ač si nejprve oblíbil Mexiko a navštívil řadu latinskoamerických zemí – stále více se vrací
do Bolívie. Tam jej zaujaly především rostliny rodu Sulcorebutia a letos se dostalo
na naplnění jeho touhy vydat o nich knihu.
Ta začíná informacemi o zřízení rodu a jeho současném stavu. Následuje geobotanický popis rodu, geografické a vývojové linie jakož i popis klimatických a půdních poměrů. Autor nevynechává ani kapitoly o pěstování a rozmnožování, zmiňuje
42
dnech 21.–24. srpna 2008. Výstava probíhala současně s letní etapou výstavy Flora
Olomouc a byla nepochybně největší přehlídkou pěstitelského umu kaktusářů a sukulentářů z celé republiky. Shlédlo ji kolem 37 000 návštěvníků včetně ministra zemědělství ČR Petra Gandaloviče a předsedy Sněmovny Parlamentu ČR Ing. Vlčka,
kteří se zúčastnili předání ocenění představenstva VFO za vytvořenou expozici.
Na vytvoření a přípravě expozice s podílely kluby Astrophytum Brno, Břeclav,
České Budějovice, Děčín, Hodonín, Chrudimský kaktusář Chrudim, Ostrava, Praha
a Zlín. Za náš klub organizačně a vystavovatelsky přispěli Tomáš Kulhánek, Pavel
Novák, Josef Odehnal a Jan Ziegrosser.
Záměrem do budoucna je pořádat podobnou akci opakovaně, ne však každoročně, ale s určitou řidší periodicitou.
Setkání gymnolù v Brnì
Spřátelené a s naším klubem částečně prolnuté sdružení Gymnofil uspořádalo v Brně
ve dnech 29.–31. srpna 2008 20. mezinárodní setkání gymnofilů.
Setkání začalo v pátek odpoledne posezením a neformální besedou v restauraci Plzeňský dvůr. V sobotu proběhlo přednáškové sympózium v klubu vojenské
akademie a neděli strávili účastníci návštěvami sbírek.
Sympózium byla zahájeno schůzí. Byly projednány a jednomyslně schváleny
změny ve složení výboru a dvacetiprocentní zvýšení členských příspěvků na příští
rok ze 100 na 120 Kč. Byl vysloven požadavek na příspěvky – články do časopisu.
Jak je vidět, je situace v mnoha klubech s publikační činností velmi podobná. Připomenuta byla i nutnost hledání sponzorů, aby členové nemuseli nést sami všechny
náklady na činnost klubu.
Sobotní přednáškovou smršť zahájil Ludwig Bercht z Holandska cestovatelsko
botanickou přednáškou.
Ludwig mj. ocenil účast a byl překvapen počtem gymnofilů, u nich v Holandsku
by se jich našlo tak šest. Na cestě, o níž vyprávěl, pořídili se svým společníkem kolem
7 000 obrázků, jeho kolega se zabývá i entomologií. Při fotografování se zaměřil na
zobrazení prostředí, v němž rostliny žijí. Zabýval se rovněž klimaticko ekologickými
podmínkami v domovině gymnocalycií. Pozoroval a posuzoval proč a kde rostliny
(ne)odnožují, co ovlivňuje jejich morfologické znaky apod.
Přednáška byla živá, prokládaná úsměvnými kousky, což nikterak neubralo na
obsahu a kvalitě sdělovaných informací. Překládal Oldřich Chloupek.
Další přednáška patřila Vladimíru Šormovi. Prezentoval systém rodu gymnocalycium, jak si jej představují „nekaktusářštíÿ botaničtí systematikové. Přednáška
byla svižná a poměrně krátká. Vycházela ze dva roky starého díla New Cactus
Lexicon kolektivu autorů, jehož zástupci jsou botanici Hunt, Taylor a Metzingen.
Systém zahrnuje 49 druhů a 16 subspecií. Vladimír připomenul, že z botanického
pohledu neexistují pojmy forma a varieta. Pouze subspecies. Mnohá prezentovaná
zařazení byla dosti překvapivá a účastníci to občas dávali najevo. Přednáška tak
chvílemi přecházela v diskusi, což však nepovažuji za závadu, spíše za oživení. Je
to jen důkazem toho, že dokázala posluchače zaujmout.
39
Pavel Pavlíček a
Josef Odehnal
Z návštěvy u Karla Tenka
Národní výstava kaktusů v Olomouci
40
Gymnofilové, přednáší Vl. Šorma,
sedící bílý L. Bercht
foto Radek Čech
foto Jan Ziegrosser a Věra Poláchová
Zlatý Alberto
U Pavlíčků a na burze
41