Zde - SPUSA

červen 2008
číslo 2
SPOLEČNOST PŘÁTEL USA
SOCIETY OF FRIENDS OF THE USA
Česko – americký klub
The Czech – American Club
Na Poříčí 6, Praha 1, 110 00 Czech Republic
Tel. +420-2-2421 0813, fax: +420-2-2421 5561
www.spusa.cz
NÁZORY - INFORMACE - DISKUSE - HISTORIE - DOPISY
Spolehlivý partner je jen jeden!
Opět uplynulo mnoho dní od posledního čísla Bulletinu a stále je
nutné se vracet k tématu radaru. Severoatlantická aliance se sice
v pevném šiku za radar postavila, včetně raket v Polsku i s premiérem Ficem, který dva dny před summitem hrozil svojí levičáckou
pěstičkou z obrazovky, že bývalí bratia zpoza Tatier radar nikdy
neschválí. Moc toho nezmohl a začlenil se do šiku aliance a tím
i k textu dokumentu, který „uznává významný přínos k obraně“.
Ovšem nálada v Brdské pahorkatině se nikterak nezměnila a nám
předkládají média, že brdská KSČ se nevzdává. A nejsou to jen rudí
ochránci bývalých jaderných skladů munice, reprezentováni slavnými starostovskými jmény – Vondrášek, Fiala, Neoral, Leiterman, Řihák atd., ale i rudozelený ministr pan Liška, soudružky Zubová
a Jakoubková jsou přesvědčeni, že jde jen o nejasný a pochybný
postoj. Nelze zapomenout ani na hoteliérku Koutnou, že prosperita
jejího hotelu poklesne vzhledem k radarovému záření (jak uvedla
pro deník „Mladá fronta“). Zde se tyto problémy řeší večer v hotelové restauraci u piva. Zde bychom se měli zeptat každý z nás sami
sebe, že pokud chceme ustoupit těmto únorovým osmačtyřicátníkům, měli bychom se stydět před Estonci, Litevci, Lotyši a před
všemi bývalými satelity Moskvy, kteří na summitu dali zřetelně najevo, že zárukou jejich nezávislosti není voják v rubašce, ale právě ty
radary. A pokud bychom měli jako správní hospodáři vytvořit
přehled hodnot, výsledků a bilancovat historii naší obrany za 90 let
existence našeho státu, tak to žádná sláva není. Historicky na spojence štěstí nemáme. Hrdý Albion nás nechal být i se slavnou
smlouvou a byl rád, že jej rakety „F1“ nestačily zlikvidovat.
Sladká Francie, ta země galského kohouta, smlouva nesmlouva,
jděte k čertu. Maršál, ten miláček Pétain, se s Němci domluví –
každý půlku a zapijem to. Zůstane nám loďstvo, kolonie a označení
kolaborant. A Sověti, to byl také partner do nepohody, v čele se
soudruhem Molotovem. A smlouva ve varšavské koalici jako hráč
nárazníkového pásma, to byla opět výhra. Dnes máme smlouvy
nové, ale Albion i galský kohout mohou bez Američanů vést válku
tak o prvořadosti svých jazyků v unii.
A sledujeme-li chování německého ministra obrany France
Josefa Junga, který je mimochodem naším společníkem v misi
„ISAF“ v Afghánistánu, když neobratným slovním žonglérstvím ve
smyslu “nechci si to s nikým rozházet” (nakonec je křesťanský
demokrat) obhajuje impotenci německých jednotek působících na
klidném severu Afghánistánu, máte pocit „Jiříkova vidění“. Dle jeho
slov mají Němci získat především srdce a mysl Afghánců na severu
a být záštitou výstavby a rozvoje. To je svaté poslání Němců v těchto misích. Co se děje na jihu, kde umírají Američané, tohoto křesťanského demokrata nezajímá. Jinak vítá spolupráci NATO – Rusko
a ke spokojenosti mu chybí poskytování informací od Američanů
Rusům a umožnění ruské spolupráce a kontroly ohledně štítu.
Takže, ať už tady ty sovětské kontroly radaru máme a že ten radar
zafinancují Amíci, protože my jsme ta chudá Evropa! Ano?! A že se
naši vojáci, sousedé Němců z mise „ISAF“ ze severu přesouvají na
jih, vás samozřejmě nechává klidným, protože cílem vaší apoštolské mise je získat srdce severu Afghánistánu. Přidáme-li k těmto
skutečnostem slova vyslovená Alainem Lamassourem, bývalým poradcem francouzského prezidenta a bývalým ministrem, že vždy se
dá najít řešení a že prostřednictvím Lisabonské smlouvy a tím i zreformované Evropy, by mohla být Francie rovná s Ruskem, USA a Čínou a je to stejný názor i francouzské politické levice, která vždy ve
Francii hrála prioritní roli. Po těchto úvahách německých a francouzských politiků vyvstává otázka o kvalitě a jistotě partnerů. A jako další se lze ptát na smysl jednotek EU, kde je plánovaný útvar
z vojsk – Čechů, Slováků, Němců, Rakušanů a Chorvatů. My na jihu, oni na severu? Jako parta armád ve společenství NATO bez
Američanů je to nesmysl. Naše vlastní armádní velení je po současných, ale i minulých skandálech neakceschopné a to je teprve začátek kolize a nelze se divit, když generalita ověšená metály z let
před rokem 1989, počínaje rokem 1948, se vtěsnala do rádoby
nové armády současnosti, včetně textu přísah slibujících věrnost
Gottwaldovi. Ovšem u nás si s přísahou problémy neděláme.
Přísaháme za Havla s únorovým řádem na prsou. Zapomněli
soudruzi nebo provokovali? S tímto velením bychom neubránili ani
ovce před maltézáčkem. A co se týče kvality prověrek v rámci utajení těchto soudruhů maršálů, kteří absolvovali vysoké vojenské
akademie v SSSR, snad není nutné polemizovat. Máme tedy velení
sice s prošlou zárukou, ale i to konstatuje, že úvaha v rámci perspektivy armády je značně deprimující. Na vojnu se Čechům
nechce a profesionalitu v armádě, tedy o obranu státu, není zájem.
Tedy staří zelení dojdou a mladá rezerva není ani v mrazáku. S Američany se bavit nesmíme, alespoň ne o obraně, jak říkají soudruzi
z brdské KSČ – KSČM. A tak zbývá alternativa dohoda
s carevičem, nebo požádat cizineckou legii o ochranu, pokud
soudruzi z Brd dají souhlas. Ovšem je tu ještě další možnost, kterou
předložila paní Tyčová z brdské obce Skořice: Američany a paprsek
zde nechceme! Ať jsme samostatní jako Švýcaři! Návrh pro sněmovnu nebo nesvéprávný výplod?? Pochybuji, že by se to líbilo
soudruhu Filipovi, paní Tyčová. Tam by neměl tu svoji živnost!
Ovšem nápad, reprezentující úvahy a myšlení brdských hvozdů.
Takže přemýšlejte alespoň vy ostatní, protože autoři petic, starostové ať tak či onak, kšefty typu mrazák za vodku již definitivně
skončily. Bylo by také nutné zapnout mozkovou funkci zvanou
paměť a vyladit si obraz, jak by se tyto brdské a levicové aktivity vyjímaly před rokem 1989. Jasná odpověď „vnitřní nepřítel a ohrožení
obrany státu!“ Za tu byla popravena Dr. Horáková, soudruzi! Takže
ta kategorie stále platí, soudruzi! Jen ji nikdo nevytáhl na světlo!
Smlouva mezi Českou republikou a Spojenými státy zavazuje
americkou stranu, že v případě napadení Evropy raketami má
Česká republika prioritu přednostní ochrany před ostatními evropskými státy. A to před jakýmkoliv nepřítelem. Je to smlouva, o které
Z OBSAHU:
Stalo se před lety Dopis těm, kteří neselhali z toho polovina mladé posádky „USS Arizona“. Říkám-li málem
zničená, myslím chybu japonské rozvědky, která nezaregistrovala,
že všechny letadlové lodě byly mimo přístav. Vezmeme-li v úvahu,
že Sobotka ani Paroubek, ani opozice x 1000 nejsou ani tkaničky od
Pattonových bot, my nemáme 150 letadel ani s větroni, nejsme
Amerika a hlavně nejsme Američany, kteří se hromadně hlásili do
armády pomstít Pearl Harbor. My bychom se hlásili hromadně pro
modré knížky. Američané mají zakódovaný vrozený přirozený pud
k sebeobraně, k zachování života. Instinkt převzatý z běžného života Ameriky, z její historie. Instinkt někdy převládá před intelektem,
to je před racionálním myšlením, zvláště v rozhodujících
okamžicích. To postrádá Evropa. Debaty, diskuse, okupace, naše
ne právě blízké okolí Ukrajina, ale i Gruzie, mají problémy se svým
vstupem do NATO. Byl by ohrožen východ, říká jejich soused. Abychom my nebyli ohroženi, měli bychom vsadit na spolehlivého partnera. Je jen jeden!
pokračování ze str. 1
se zemi jako Česká republika mohlo po dobu její historie jen snít. Je
to záruka svobodného myšlení, záruka podílení se na špičkových
projektech ve vědě, je to exkluzivní strategické partnerství s důvěryhodným a spolehlivým protějškem, který umožní oboustranné
konzultace o mezinárodní bezpečnosti. Je to něco, co jsme dosud
neměli. Jistota!! Pojem, který generace od roku 1918 neměly do
dnešních dnů. Nemá ji ani dnes! Nelze hazardovat s rozhodnutím,
kdo bude náš partner pro obranu, když evropské jistoty známe
z historie.
Ptejme se odpůrců i levičáků z opozice na jistotu, že svět bude
válčit vždy jen slovy? Budete překvapeni! Nikde nic nehrozí, říká
Sobotka. Říká soudruh Filip. Říkají ostatní z levého bloku. Patton
varoval Američany před napadením v roce 1935, když jako náčelník
zpravodajců pracoval na Havaji. Vypracoval zprávy, jak čelit útoku
Japonců. Amerika neslyšela. Pak tu byl útok tří set letadel na Pearl
Harbor a málem zničená tichomořská flotila. Bilance 19 potopených
lodí, 150 zničených letadel na zemi, 2400 mrtvých vojáků a civilistů,
Bláha
Představitelé střední školy ze Santa Moniky z Kalifornie si již trvale oblíbili Prahu jako koncertní místo pro
svoje orchestry. Santa Monica High School Symphony
Orchestra vystupovala již v roce 2004 v Rudolfinu.
V letošním roce jsme měli možnost navštívit koncert jejich komorního orchestru 24. března v Českém muzeu
hudby a velkého symfonického orchestru 25. března
v Rudolfinu. Rozbor tohoto vynikajícího koncertu nám
poskytla profesorka PF UK a hudební kritička Dr. Olga
Kittnarová.
J. Swensonová po koncertě. Mistrova 8. symfonie zazněla
v plném lesku žesťů, dřev i strunných nástrojů. Spontánní
muzikalita partitury vyvolala v hráčích souznějící emoce
a temperamentní nasazení. Kontrast mezi závěrečným
během prvé věty a klidem věty druhé byl markantní. V druhé větě jsme obdivovali tlumeně jemnou dynamiku, která
dala vyniknout harmonickým záměrům autora. Dílo budované na kontrastech formy vyznělo v jednotě organického celku.
Darem pro Prahu je vždy typicky americký repertoár.
Předehru k West Side Story L. Bernsteina si u nás každý
v duchu zpívá s sebou. Pod taktovkou Vincenta Gomeze
zazněla v parádním kaleidoskopu nostalgických melodií
(výborné žestě), rytmické a metrické bohatosti a orchestrálních barvách. (Nástupce L. Bernsteina v NY Philharmonii P. Bender řekl autorce tohoto článku v interview pro
knihu Rozeznělé partitury mj.: „Bernstein byl milován publikem, byl vtažen do společenského života a byl dotazován
novináři na bezpočet věcí. Co si myslí o Nixonovi, o válce
ve Vietnamu, jaký má názor na ženské problémy. Byl něco
jako kněz, jako rabín.“)
Večer česko-americké „klasiky“ v tom širším slova
smyslu prokázal technickou vybavenost hráčů, jejich nesmírnou vitalitu a radost z muzicírování. Je přitom překvapivé, že z obsazení (88 členů) se bude ani ne desetina
věnovat hudebnímu povolání. Z tohoto hlediska je samotná existence orchestru nesmírným kulturním vkladem do
příštích životů těchto mladých lidí.
Dirigentka Swensonová vyjádřila závěrem poděkování
za interpretační kurs, který pro ansámbl připravili
renomovaní členové orchestru FOK a dále za návštěvu
brněnské konzervatoře. Členové Santa Monica Orchestra
předali i čestnou plaketu představitelům hl. m. Prahy.
Olga Kittnarová
Santa Monica High School Orchestra
v Praze
V průběhu čtyř let jsme v Praze již po druhé uvítali Santa Monica High School Orchestra v rámci programu Perform America, Artis 3000, Teris a festivalu Dvořákova Nelahozeves. V průběhu koncertu jsme si mnohokrát ověřili,
proč již v polovině 18. století reformátor opery Ch. W.
Gluck považoval hudbu za univerzální jazyk, spojující
národy. Premiéra Mozartovy opery Don Giovanni zazněla
r. 1787 v Praze a vynesla často citovaný (okřídlený) výrok
mistra: „Moji Pražané mi rozumějí“. Při provedení její ouvertury si obvykle připomeneme knihu českého spisovatele A. Jiráska F. L. Věk, ve které se líčí atmosféra akce;
do poslední chvíle bylo dílo neukončeno, hudebníci hráli
„prima vista“, ale přesto opera přinesla velký úspěch.
Předehra je obsahově pestrá, dramatická i tragická, ale
navozující i atmosféru budoucích dějů a postav. Vtipnost
nápadů a jejich zpracování vyžaduje značnou technickou
zběhlost i výrazovou potenci. (Ne nadarmo řekl A. Rubinstein, že Mozart je příliš lehký pro děti a těžký pro umělce.)
Dirigent Jason Alello řešil v této úvodní skladbě večera
nelehký úkol dosáhnout vyvážené intonace, dynamiky,
odpovídajícího tempa a vhodného výrazu. S obdivuhodnou odvahou nastudoval orchestr Santa Monica dva
skvosty českého kmenového repertoáru. Smetanova Vltava z Mé vlasti plynula pod neúnavným gestem Jani Swensonové v pravidelném bystrém toku od pramenů k majestátní řece. A rozdíly v interpretaci? Odmyslíme-li si dispozice plně profesionálního a oproti tomu výborně vedeného školního orchestru, asi bychom přidali více citovosti některým melodiím střední části, více zemitosti polce
a agogicky zvlnili závěrečné tempo, kdy bylo třeba
rychlostně vyrovnávat dechy a smyčce.
„Jsem spokojena se současnou sestavou orchestru,
který se každý rok obměňuje. Myslím, že vyhovuje požadavkům, které na hráče klade Dvořák. Vím, že se mohu
spolehnout zejména na cella, horní i dolní smyčce,“ říká
Setkání bez parníku
Tradiční setkání členů SP USA, které pořádá vždy v květnu pražská pobočka, se v roce 2008 konalo bez plavby po
Vltavě. Náhradní řešení připadlo na vinárnu „Beograd“
a dle úsudku přítomných to nebyla špatná volba. Chybělo
sice slunce a vůně Vltavy, ale prostory vyzařovaly útulností
a klidem. Přítomnost členů byla velmi dobrá a spokojenost
s obsluhou nakonec vyjádřili všichni. Příští rok uděláme referendum zde v Čechách tolik žádané, ale nikoliv o radaru,
zde jsme všichni pro, ale kde konat příští setkání – parník
nebo vinárna. Na viděnou v roce 2009.
Bláha
2
Stalo se před 80 lety
Dopis československé národní rady
3
Stalo se před 67 lety
Byla na příkaz Reinharda Heidricha odstraněna socha
prezidenta W. T. Wilsona před Wilsonovým nádražím v Praze.
Stalo se před 31 lety
Před 31 lety byl na návrh historicko-archeologického
z oddělení Národního muzea jako historicky výtvarně
nedůležitý exponát z depozitáře vyřazen sádrový odlitek
pomníku Wilsona, jehož autorem byl akademický sochař
Albín Poláček a kovolitec Franta Anýže. Zbytky byly uloženy v Lapidáriu Národního muzea do roku 1977.
Na základě rozhodnutí poradního sboru ze dne 1. prosince 1976, jehož členy byli s. Dr. Lubomír Sršeň a soudruzi
Egner, Valenta, Petrovský z oddělení historické archeologie
a soudruzi Studnička a Janíček z technické správy
Národního muzea, byly
zbytky sádrového modelu
vyvezeny na skládku a rozbity. Skartace na skládce se
zúčastnili výše jmenovaní
soudruzi a byla vydána zpráva o skartaci. Čarodějnice
byla upálena. Inkvizice.
4
Zpráva o skartaci
vizi, že v roce 2008 se jejich jména objeví v souvislostech k pomníku a již vůbec ne, že vznikne nápad
vrátit původní název Wilsonovo nádraží a tím vrátit historii, což by mělo vyplývat z logiky. Ale vracet se k historii, k Wilsonovi, k Americe a teď dokonce ten radar.
Kdo to zaplatí? Novou firmu, razítka, hlavičkový papír?
A co tomu řekne lid soudružský? Kdysi to bylo Nádraží
mocnáře Franze Josefa. Nebyl problém změnit je na
Wilsonovo. Nebyl problém změnit je na Hlavní. Byla facka strýčku Samovi a hlavní práci udělali přece Němci, i
když Wilsona roztavili, vracet se k první republice? Co
tomu řeknou odbory? Budou stávky? Zbourali nám
Leniny! Zbourali Staliny! Teď chtějí Wilsona a ještě s firmou? Toho bohdá nebude, aby český soudruh z parlamentu utíkal! Chceme referendum o Wilsoňáku!
(Připomínat, že Rusové přejmenovali Leningrad, se asi
moc nehodí.) Mnoho lidí jede do dneška z Wilsoňáku,
jde na Wilsoňák, odjíždí z Wilsoňáku, takže je to stále
Wilsoňák.
A pokud jde o tu vernisáž odhalení Wilsona před Wilsoňákem, měla by být, jak je mnohé přání, k výročí republiky a nikoliv k výročí velké sametové. To by ji mohl
odhalovat třeba Čalfa a ostatní z té partičky, co stáli
v padesátých letech při velké straně. Věříme, že
pražský magistrát nezklame a opět bude Wilson a Wilsoňák.
Bláha
Dokumentárních materiálů o osudu pomníku W. T.
Wilsona v kopiích mám mnoho, ale prostor Bulletinu je
omezen. Z pohledu do historie vás napadají zajímavé
spojitosti. Pachatele atentátu na Heydricha dlouho bez
úspěchu hledalo gestapo. Ovšem byla to česká hlava,
když německy mozek nestačil, kdo je přivedl k cíli:
1. jejich úkryt v Resslově ulici vyzradil český kamarád
Čurda,
2. německý mozek ani síla nestačily parašutisty
zlikvidovat,
3. byla to hlava českého snažílka v hasičské uniformě, který dostal požární hadici do krypty pomocí
českých rukou a vynalézavosti. Konečně SS slavili
úspěch nad mrtvolami parašutistů.
Byl to Reinhard Heydrich, který dal svrhnout pomník
W. T. Wilsona a použil materiál na děla wehrmachtu
a důvod byl i ten, že byla vyhlášena válka USA. Ovšem
je tu shoda náhod, pokud to lze srovnávat s rokem
1941. Sádrové zbytky pomníku přežily 36 let na muzeální půdě a pro každého sochaře a restaurátora nebyl
problém uvést věci do původního stavu. Fotografie tomu dávají za pravdu. Nebyla ovšem snaha.
Ovšem tentokrát to nebyl český hasič snažílek, ale
soudruzi s vizí kariéry v čele se soudruhem Dr.
Sršněm, kteří o zničení rozhodli. Inkvizitoři, to je termín
jako pro tuto skupinu ušitý. Samozřejmě, že nemohli mít
Dopis těm, kteří neselhali
Členové Společnosti přátel USA – pobočka Praha hlavní město, vyslovili souhlas s napsáním dopisu
skupině bratří Mašínů, ve kterém jsou oceněny jejich činy v padesátých letech a o kterých jsou do dneška
vedeny mediální spory, kdo vlastně jsou. Iniciativu těchto sporů vytváří dožívající skupina přátel KSČKSČM, která k jejich jménu přidává slovo „vrazi“. My, členové SP USA – Praha se řadíme ke skupině národa, která jejich činy nazývá hrdinstvím a naopak dobu, proti které oni bojovali a která má ve štítu šibenici
Milady Horákové, nazýváme obdobím vražd. Dopisy byly odeslány Josefu Mašínovi, Ctiradu Mašínovi do
USA a Milanu Paumerovi v ČR a my věříme, že ocenění jim udělené premiérem ČR v USA nebude poslední.
Bláha
výkonnou a policejní mocí ovládá a deprimuje
společnost. Jednali jste dle slov podplukovníka Mašína,
která zaznívají z jeho posledního dopisu pro Vás před
popravou. Pamatujte, že hájit svobodu své vlasti a národa je první povinností každého uvědomělého
Čecha. Jeho odkaz jste splnili a patří Vám dík. Boj Vašeho otce a skupiny „tří králů“ je vepsán na čelném místě
druhého odboje. Vaše činy stojí v čele třetího odboje
a „my“ věříme, že dojdou stejného uznání jako boj Vašeho otce!
Za SP USA Praha hl. město Bláha
Vážený pane,
Dovolte mi jménem členů „Společnosti přátel USA –
Česko-americký klub“ – pobočka Praha hlavní město
Vám vyjádřit poděkování a úctu za váš neohrožený postoj proti totální moci v roce 1953. Vy se svojí skupinou
jste byli jediní, kteří se postavili se zbraní v ruce proti
režimu, který si uzurpoval moc a prostřednictvím žalářů,
vražd a kolaborace se snažil, aby národ absorboval jeho
komunistické ideje. Svými činy jste nepřekročili imaginární hranici dimenze boje za svobodu, která je určena historií a dějinami v boji proti diktatuře státu, který
Beseda na embassy
Pobočka Praha – hlavní město pořádala 10. 6. 2008
v prostorách American Center Praha 1, Tržiště 13,
poslední z oblíbených besed na téma otázka odpověď,
s tiskovou mluvčí velvyslanectví paní Victorií Silvermann. Jako obvykle vymezený čas dvou hodin nestačil.
Byla zde příležitost vyslovit poděkování této dámě, která vždy našla časový prostor pro komunikaci s pražs-
kou pobočkou a členy. Členská základna SP USA –
Praha se rozhodla udělit paní Victorii Silvermann čestné
členství pobočky Praha za její iniciativu a komunikaci
s americkým velvyslanectvím. Přejeme paní Silvermann
mnoho úspěchů v jejím novém úřadě a štěstí v osobním
životě.
Bláha
5
Inzerce na stránkách Bulletinu
je tu pro Vás!
Dovolujeme si vám nabídnout naše stránky k prezentaci cílů vašeho podnikání.
Stránky časopisu "BULLETIN" čtou čtenáři
nejen v České republice, ale i ve Spojených státech amerických, a proto vám mohou
otevřít cestu právě do této země.
Texty v angličtině i češtině. Zkuste inzerci v Bulletinu!
Ceník inzerce:
Sloupek 8 x 12 cm = 1 500 Kč
16 x 12 cm = 3 000 Kč
Informace/Information:
Bláha Jaroslav, Lužická 7, 120 00 Praha 2, Czech Republic
e-mail: [email protected]
OFFER OF ADVERTISEMENT IN OUR BULLETIN
WE ARE OFFERING OUR BULLETIN PAGES FOR PRESENTATION OF YOUR
BUSINESS INTERESTS IN CZECH REPUBLIC. CZECHS ARE INTERESTED IN
LIFE IN UNITED STATES AND MORE OF THEM ARE TRAVELING
TO UNITED STATES THEREFORE THEY WILL READ ALSO YOUR
ADVERTISEMENT.
ADVERTISEMENT CHARGES
3 INCH x 5 INCH = 50 DOLLAR
6 INCH x 5 INCH = 100 DOLLAR
7 INCH x 9 INCH = 150 DOLLAR
SPOLEČNOST PŘÁTEL USA
SOCIETY OF FRIENDS OF THE USA
Česko – americký klub
The Czech – American Club
Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, Czech Republic
tel.: 224 210 813
REDAKCE: J. Bláha, BULLETIN SP USA
mobil: 721 910 475
e-mail: [email protected]
Na Poříčí 6, 110 00 Praha 1, CZECH REPUBLIC
6