Hlavní téma - Houmrovo GVN

UVODNIK
Tabu!
5.číslo
květen
2010/2011
Studentský časopis při
Gymnáziu Vítězslava
Nováka v Jindřichově
Hradci
Šéfredaktorka:
Barbora Ulrychová
Babůů
Redaktoři:
Nadine Haslacherová
Ovečka
Veronika Gryčová
-vag-
Nikola Šarlingrová
Flo
Patrik Šimr
-pš-
Binh Le Thanh
Ahoj, lidičky,
měsíc se s měsícem sešel a je tu znovu Tabu!  Tentokrát se speciální
přílohou a se speciální snahou celého týmu. Doufáme, že teď už to bude čím
dál lepší. Jsme amatéři, ale snažíme se, pro sebe i pro Vás, se stále
zlepšovat. Také se poprvé objevila reakce na článek, budeme rádi za každou
další reakci či jakýkoli příspěvek do ŠKOLNÍHO časopisu (tím samozřejmě
myslím i případné nové posily týmu)!
Zjistila jsem, že nevíte, co máte dělat s Tabu! poté, co ho přečtete. Musím
Vás upozornit, že není určeno pro 30 vyvolených, kteří si ho odnesou domů
a někam založí, ale pro celou školu. Bohužel nemůžeme tisknout víc výtisků,
a proto Vás prosím- nechávejte Tabu! ve škole. Můžete ho nechat v lavici,
pohodit na sedačku, dát na katedru, …
Díky panu Vavříkovi, kterému velmi děkujeme za tento nápad, máme
k dispozici dvě nástěnky ve třetím patře, jak jste si nejspíš už všimli. Dalším
místem, kde můžete Tabu! najít, je žákovská knihovna- zde je hned několik
čísel.
A… KŘIČTE VÍC! Slouží Vám k tomu stránka na fb, můžete nám psát do zpráv,
na mail nebo ve škole na chodbě zastavit kohokoli z našeho týmu a předat
mu Vaše sdělení 
Barbora Ulrychová
Pin
Grafika:
Jakub Písař
Nadine Haslacherová
Korektura:
Barbora Ulrychová
E-mail:
[email protected]
[email protected]
Obsah:
Obsah:
Stalo se & Bude
Stalo
se tisk
& Bude
Denní
Denní
tisk
Nevyléčitelné
nemoci
Nevyléčitelné
Alzheimernemoci
Alzheimer
HIV/AIDS
AIDS
Cukrovka
Cukrovka
Leukémie
Leukémie
Co na to gympl?
A co na to gympl?
Kultura
Kultura
PPP
PPP
Studenti sobě
Studenti
sobě
Jazykulum
Jazykulum
Háj-Tek
Háj-Tek
Sport
Sport
Reakce
Reakce
Plesk!
Plesk
Výkřiky
Výkřiky
2
23
34
45
57
7 10
1012
1215
1516
1620
2021
2122
2223
2324
2426
2628
2829
29
I čtenáři našeho časopisu chtěji zůstat před veřejností Tabu!
Stalo se
Zpívání na schodech
„Rodičák“!
Hned prvního dubna, na Apríla, jsme se opět
setkali ve školních prostorách, které opět
rozezněla hudba! Tentokrát se nám předvedli
sourozenci Pillerovi, zahráli a zazpívali nám i
přes Simči zranění, které je sice omezilo, ale
nezastavilo! Na ně navázala Švédova trojka,
kapela, která k nám přijela z Moravského
Krumlova. Říkají o sobě, že jsou hudební
skupina tří rodinných muzikantů kolem
Bořivoje Švédy, hrají výhradně vlastní
repertoár autorské dvojice Švéda – Diviš.
Myslím, že tradice nezklamala a „na
schodech“ se nás sešlo opravdu dost.
Ano, v úterý 19. 4. v 16:00 se mnohým
zpečetil osud na příštích pár dní, ba dokonce
týdnů. Teď všichni ruku na srdce, kolik
z našich rodičů bylo opravdu spokojeno
s výsledkem na našem lístečku? Teď bychom
měli zpytovat svědomí a slíbit, že se
polepšíme, jen ať prosím odvolají ty zákazy!:)
Pózování
28. 4. jsme se všichni nechali zvěčnit se svými
spolužáky, ale ne každý se usmíval od ucha
k uchu s tím světoznámým „sýr“. Focení
proběhlo jako vždy trochu se zpožděním,
trochu hekticky, ale přece.
Velikonoce
Zažili jsme vytoužené dni volna, odpočinku,
relaxu. V pondělí si kluci vychutnali ten jeden
den v roce, kdy legálně mohou holku lehce
udeřiti a holky se už těší na pouť, až jim kluci
koupí velké perníkové srdce. Nebo se mýlím a
nějaká odvážná uvítala koledníka kýblem
vody?:)
Bude
Chinaski
2. -9. Neckargemünd
6. Poslední zvonění 8.A
6. Majáles
9.- 13. Přípravný týden 8.A
13. Poslední zvonění 4.BC
16. – 20. Maturity 8.A
16. – 20. Přípravný týden 4.BC
24. – 27. Maturity 4.BC
27. Zpívání na schodech 5
30.5. -10.6. – Písemná část maturity
Basketbal – kat. III – okresní kolo – chlapci
Házená – otevřený kraj – dívky
Hokejbal – kategorie V - okresní kolo – chlapci
Volejbal – kat. V – okresní kolo – chlapci,dívky
14.května rozezní Kulturní centrum Jitka jedna
z nejpopulárnějších českých kapel – Chinaski!
Nenechte si i Vy ujít jejich vystoupení!
2
-vag-
Denní tisk
Černobyl po 25 letech
Svatba roku
Je tomu čtvrt století od výbuchu čtvrtého
jaderného reaktoru v Černobylu. Kolik vlastně
bylo obětí? Šedesát nebo milion? Otázky stále
zůstávají. Přesto, že Ukrajina utratila miliardy
hřiven za odstranění následku, nebylo to dost.
Nyní betonový obal nad reaktorem puká a je
třeba opatřit nový, na nějž Ukrajina zatím
nemá dostatek financi. Dnes se z Černobylu
stává turistické centrum, přibližně za 3 000
korun se můžete nechat zvěčnit přímo před
pukajícím reaktorem a dále pokračovat do
vesničky Pripjať, kde dříve bydleli zaměstnanci
elektrárny. O tom, že výbuch byla jen hloupá
souhra náhod, se může diskutovat. Kdyby si
pracovníci nezablokovali havarijní signál,
reaktor by se odstavil sám. Spad zasáhl 200
tisíc kilometrů čtverečních v Evropě, vítr ho
zavál i do Československa.
Datum 29.4.2011 se asi navždy zapíše do
dějin. Následník britského trůnu princ William
se oženil. Ve Westminsterském opatství si řekl
ano s Kate Middletonovou.
Obřad sledovaly stamiliony diváků na celém
světě. Po obřadu pár zamířil v kočáru do
Buckinghamského paláce, kde se desítky tisíc
přihlížejících dočkaly hned dvou polibků
novomanželů na balkóně. I my bychom Vám
mohli podrobně popsat co pár dělal každou
minutu, ale ušetříme ty co svatba vůbec
nezaujala. Novinkou se stává, že novomanželé
odkládají své líbánky na pozdější termín a již
se uzavírají sázky, kdy přijde na svět první
potomek a jakého bude pohlaví.
Jan Pavel II. byl prohlášen za
blahoslaveného
Papež Benedikt XVI. prohlásil v neděli před
jedenáctou
hodinou
dopoledne
za
blahoslaveného svého předchůdce Jana Pavla
II. Slavnostní obřad sledovaly na místě a
ulicích Říma stovky tisíc poutníků. Blahořečení
je v katolické církvi nezbytný krok
předcházející prohlášení za svatého. Aby byl
člověk označen za blahoslaveného, musí
církev uznat, že učinil zázrak. V případě
bývalého papeže bylo za zázrak označeno
vyléčení francouzské řádové sestry Marie
Simon-Pierre, která trpěla Parkinsonovou
chorobou.
3
-vag-
Hlavní téma
Přijde to nečekaně a přímo vám zasáhne do života. Postihne to nejen vás, ale i celý rodinný kruh a přátele
kolem vás. Všichni Vám drží palce, abyste se vyléčili. Ale někdy už ani doktoři nedokážou pomoci. Za některé
nemoci si člověk prostě může sám… U jiného člověka se vůbec neví, proč vůbec onemocněl. Někdo se již
nemocný narodí, jiný v sobě nese zárodek nemoci dědičně a projeví se u něj až později. O nevyléčitelných
nemocích se mluví málo. Lidé, kteří se s nimi nijak nesetkali, neberou vůbec na vědomí tuto problematiku.
Neumí se vžít do pocitů těch, kteří jsou nemocní. Vůbec netuší, jak se k nim chovat. Tápou nad tím, co všechno
si mohou dovolit.
Zabrouzdáme pouze do pár šuplíčků nemocí,
vybrali jsme ty, které jsou více známé.
Moderní medicína opravdu udělala veliký
pokrok a některé nemoci, o kterých se
zmíníme, již nepatří mezi nevyléčitelné, přesto
je dobré o nich něco vědět. Čekají na vás i
příběhy prožity přímo nemocnými, kteří se
nebáli o své nemoci promluvit.
Alzheimerova choroba - Pokud budete hledat
toho Němce, který proslul tím, že s oblibou
schovává lidem věci po domě, najdete ho
hned na následující stránce.
I když je AIDS a HIV v dnešní době už trochu
ohrané téma, pořád o něm někteří lidé nemají
dostatek informací. Nevědí, jak se mohou
nakazit a neberou toto riziko vážně. Jak se
sem tato nemoc vlastně dostala, kolik lidí je
nakaženo v České republice či jak se bránit
zjistíte v článku.
Lidská stvoření, trpící diabetes můžete potkat
i na chodbách GVN. Až nalistujete o pár
stánek dále, můžete se dočíst o tom, jak tato
nemoc probíhá – o nemoci se rozhovořil
přímo diabetik. Jaká má omezení a jaké
nepříjemnosti mu cukrovka způsobuje?
Dočtete se v článku o Cukrovce.
Leukémie již není nevyléčitelnou nemocí, ale
léčba je náročná. O nemoci vypráví Tomáš
Skřivan, který byl před čtyřmi lety úspěšně
vyléčen. Pokud vás zajímá povídání o tom, jak
probíhala léčba a čím vším si prošel, o pár
stránek dál o leukémii hovoří.
A jaké názory a zkušenosti mají
s nevyléčitelnými
nemocemi
gympláci?
Anketu naleznete také na následujících
stránkách.
Flo
4
Hlavní téma
„V dnešním světě se investuje pětkrát víc do léků na mužskou potenci a do silikonu pro ženy než do léčení
pacientů trpících Alzheimerovou chorobou.
Proto budeme mít za pár roků stařenky s velkým poprsím a stařečky s tvrdým penisem, ale nikdo z nich si
nebude pamatovat, na co to je.“
Nositel Nobelovy ceny v oboru lékařství Dr. D. Varelly, onkolog z Brazílie
Alzheimerova choroba
Často o ní mluvíme v okamžicích, kdy máme
v hlavě ten známý pocit prázdnoty namísto
jasné a jednoduché odpovědi „Kde mám ty
klíče, kam jsem dal ten mobil, odkud znám ten
obličej apod.“
Přesně v těchto situacích rádi zavtipkujeme se
známým „Jak se jmenuje ten Němec, co mi
schovává věci?“
Pravdou ale zůstává, že časté zapomínání
v kombinaci s depresí a nižší výkonností je
prvním příznakem, že ne všechno musí být
v naší hlavě v pořádku. Nastoupí-li dále ztráta
orientace, porucha řeči s neschopností
dorozumět se, můžeme si být již téměř jisti, že
jsme onemocněli poměrně rozšířenou nemocí,
tzv. Alzheimerovou chorobou.
Tuto zvláštní chorobu, která se projevuje
demencí a dříve se nazývala presenilní
demence, poprvé podrobněji popsal v roce
1906 Alois Alzheimer, po kterém dostala
název. Celosvětově známější se stala ovšem
poté, co jí onemocněl bývalý americký
prezident R. Reagan.
Dr. Alzheimer ve svých výzkumech zjistil, že se
jedná o poruchu na organickém základě
(zjednodušeně řečeno dochází k zániku a
rozpadu neobnovitelných mozkových buněk).
Co ovšem nevíme, je příčina vzniku.
Z neuropatologických nálezů známe pouze
průběh – rozpadají se postupně nervová
vlákna a buňky a dochází taktéž k změně
látkové činnosti mozku.
To sebou přináší jednu velmi znepokojující
zprávu – současná medicína není schopna
nemoc léčit, pouze dokáže zpomalit její
průběh.
Co víme ovšem jistě je fakt, že Alzheimerem
trpí poměrně velké procento lidí.
Ve věku nad 65 trpí touto nemocí každý 20.
člověk. Alzheimer přitom není nemoc jen těch
nejstarších. Ve výjimečných případech,
většinou při dědičném výskytu, může
ojediněle postihnout i osoby mladší.
Podle odhadu trpělo touto nemocí v roce
2000 17 - 25 milionů lidí na světě, v roce 2008
již 37 milionů (jiný odhad hovoří v r. 2009 o
minimálně 30 milionech). V České republice to
bylo v roce 2000 zhruba 50 - 70 tisíc osob, v
roce 2008 již 120 tisíc osob. Pokud nebude
nalezena a zavedena účinná léčba, odhadují
odborníci, že do roku 2050 vzroste počet
nemocných v celém světě čtyřnásobně,
minimálně na 100 milionů případů.
Jaký je tedy průběh nemoci?
Záleží na formě, kterou pacient trpí. Mírná
forma trvá dva až čtyři roky a projevuje se
typickým zapomínáním, ztrátami věcí,
obtížným hledáním slov, blouzněním po
známých místech, ztrátou zájmu o věc, kterou
měl pacient rád.
Forma může být ovšem i střední – od dvou do
deseti let, kdy se ještě více zhoršují duševní
funkce a chování (nesnášenlivost, halucinace a
bludy, …).
Poslední, třetí a nejtěžší formou si prochází
pacient rok až tři roky a projevuje se
naprostým úpadkem všech duševních funkcí –
člověk už absolutně nevnímá, nepoznává sebe
ani členy rodiny, je zcela závislý na pomoci
druhých, ale především si nemoc ani
neuvědomuje.
5
Hlavní téma
Jaké jsou tedy rizikové faktory?
Určitě je to věk. U lidí pod 65let spíše
výjimečná nemoc se stává dosažením 85let
nemocí, kterou trpí každý pátý člověk.
Pohlaví – ano, i to je faktorem, je totiž zřejmé,
že Alzheimerova choroba z neznámých
důvodů častěji propukává u žen.
Jak už to bývá, svůj podíl na propuknutí u
pacienta mívají i genetické předpoklady.
Pokud se zkrátka v rodině Alz. choroba
objevila, je namístě určitá prevence (viz dále).
Trošku zastrašíme kuřáky – cigarety
napomáhají ke vzniku demence! To je jen
krůček!
Zato okolo alkoholu se vedou dohady.
Nadměrné množství jistě škodí, o tom žádná,
ovšem u malého množství? Denně sklenka
vínka? Ano, předpokládá se, že má spíše
protektivní účinky.
Poranění hlavy – v anamnéze pacientů s Alz.
chorobou se poranění hlavy vyskytuje 2×
častěji. Za poranění hlavy se považuje takové
zranění, při kterém dojde ke ztrátě paměti
nad 15 minut. Tímto trpí například boxeři.
Deprese – další strašák, starší lidé s depresí
mají 3-4× větší riziko propuknutí demence.
Jak tedy zabránit nemoci?
Velmi častá otázka, na kterou není tak
jednoduchá odpověď. Nerad zastrašuji, ale
když budete depresivním staříkem nad 85,
který denně vykouří krabičku cigaret, má po
celý život nezdraví styl, v rodině již dříve
propukla choroba, potom se velmi zvyšuje
riziko. Existují ovšem rady, jak toto riziko
snížit. Například je jistou obranou dlouhodobé
neužívání některých léků proti křečovým
bolestem (s anticholinergním účinkem),
případně neužívání trihexyfenidylu užívaným
při léčbě Parkinsonovy nemoci. Zcela
nejúčinnější prevencí je ovšem stálá
intelektuální aktivita stárnoucích (křížovky,
šachy?), protože právě to je nejvýznamnější
podmět pro tvorbu neurotransmiterů.
Jaké obyčejné věci mohou taktéž pomoci?
(většinou doplňková terapie, která však může být
zvolena za součást hlavní léčebné strategie či prevence)
Je to až překvapující, ale přináším seznam pár
látek, které mají pozitivní vliv na obranu.
 účinné látky rajčat, zejména vitamín C
a barviva
 účinné látky červeného vína, borůvek a
černého rybízu
 účiné látky kořene lékořice, zejména
flavonoidy antioxidační povahy
 Marihuana je známá, že svými účinky
zbržďuje průběh nemoci. Není však vhodné
ji aplikovat inhalací (kouřením), protože při
spalování dochází k podobnému procesu
jako při kouření cigaret s tím rozdílem, že
riziko výskytu rakoviny po kouření
marihuany je oproti cigaretám větší.
Marihuana obsahuje látku kanabinol, která
má protizánětlivé účinky. V malém
množství tak může mít marihuana i
protektivní účinky
 přírodní protizánětlivé prostředky celer, kurkuma, kari-koření, pupalkový olej,
Lyprinol, rybí tuk, kůra vrby bílé, třezalka
 …
Alzheimerova choroba není něčím, co by se
mělo přehlížet a čemu by se neměla věda
hned vedle rakoviny a dalších vážných
onemocnění zabývat. Vždyť Alzheimer je po
infarktu, rakovině a mozkové příhodě
nejčastější příčinou smrti.
-pš-
6
Hlavní téma
Snad každý ví, že AIDS je smrtelná pohlavní choroba, opravdu každý o ní někdy slyšel, účastnil se některé
přednášky, ale nemysleme si, že víme vše. Víte, kde nemoc vlastně vznikla? Jak dlouho je u nás? Kolik lidí na ní
zemřelo? Jak je doopravdy přenosná a co je jen výmysl populace? Existuje nějaký lék? Myslím, že ne vždy
nahlížíme na tuto nemoc, a chováme se k lidem, které postihla, správně. Snad Vám tento článek pomůže ke
správnému jednání.
Bludy a pravdy o AIDS
O tom, jak vlastně infekce HIV vznikla se můžeme
dohadovat, existuje hned několik tezí, které to ani
nepotvrzují, ani nevyvracejí. Jako první hypotéza
se řadí ta, která je spjata s opicemi. Byla rozvinuta
americkým badatelem B. Korbettem před více než
20 lety. Podle jeho názoru se do lidské krve dostal
virus právě přes šimpanze v 30.letech minulého
století, kousnutím či při rozřezávání mrtvého
zvířete člověkem. Další názor tvrdí, že virus se
objevil již mnohem dříve a byl popsán jako
„vzácná forma zhoubného novotvaru“. Mnoho
vědců považuje za zemi původu Afriku, první teorií
je, že virus přežíval již dlouhou dobu v izolovaných
kmenech a migrací se rychle rozšířil do okolního
světa, druhá teorie tvrdí, že virus je způsoben
zvýšenou radioaktivitou v některých regionech
Afriky, které jsou bohaté na ložiska Uranu.
Nedávno byla objevena hypotéza, která tvrdí, že
virus vznikl omylem při výrobě léku proti dětské
obrně v 50.letech 20.století, což samo nic
nedokazuje, ale když se dozvíme, že na výrobu
vakcíny byly použity jaterní buňky šimpanze a
také, že vakcína byla testována v oblastech Afriky,
kde je nyní nejvyšší úroveň infekce tímto virem,
jistá šance na správnost této teorie by tu byla.
V poslední době se stále více hovoří o tom, že
virus HIV byl stvořen jako biologický zbraň v 60. –
70.letech, v té době se údajně několik vědců
usneslo, že je třeba zredukovat počet obyvatel na
polovinu. Zažádali o grant na výrobu vakcíny, která
měla zapříčinit selhání imunity, grant jim byl
schválen. Veřejnosti měla být představena jako
nově objevený zázračný lék, který zabrání vyhynutí
lidstva. Po jeho dokončení byl pod záminkou
očkování proti četným nemocem sužujícím lidstvo
rozšířen hlavně do Afriky a dalších rozvojových
zemí. Během velice krátké doby se z AIDS stala
doslova epidemie. Otázkou zůstává jestli je tato
teorie pravdivá.
zde o několika případech vzácného zánětu plic –
vesměs u mladých homosexuálů. Díky neznalosti
původce, cest šířeni a možnosti ochrany se nemoc
začala velice rychle šířit. Zpočátku byla nazývána
jako „nemoc homosexuálů“, později se příznaky
objevovaly také u hemofiliků, heronoimanů a
většina nemocných pocházela z Haiti, tudíž bylo
onemocnění krátkou dobu nazýváno jako „nemoc
4H“. Koncem roku 1981 se objevují první
epidemiologické údaje ukazující, že Aids je infekční
onemocnění přenosné při sexuálním styku a krví.
O rok později dostala nemoc své současné jméno
AIDS. V roce 1983 přišli francouzští vědci na virus
HIV a prof. Gallo jej o rok později potvrdil. O tři
roky později byl podán první antiretrovirový
preparát AZT /azidothymidin/, který opravdu
prodloužil život pacientům s AIDS.
Věc, která se často lidem plete: Jaký je rozdíl mezi
HIV a AIDS? HIV je virus způsobující ztrátu
obranyschopnosti člověka. Vyvolává snížení
odolnosti organismu a vystavuje člověka
nebezpečí jakékoli infekce a zhoubných nádorů.
Může se rozvinout v onemocnění AIDS během 611 let. AIDS z anglického Acquired Immune
Deficiency Syndrome, česky Syndrom získaného
selhání imunity. HIV a AIDS nejsou totožné. AIDS je
posledním stádiem infekce HIV, do kterého se
infekce ne vždy vyvine.
Vyvrácení typických bludů společnosti:
- HIV není přenosný vzduchem - kýcháním,
kašláním, společným pobytem v jednom prostoru
nebo ve veřejné dopravě.
- Štípnutím hmyzem a kousnutím domácím
zvířetem.
- Sdílením společné jídelny, nádobí (vidliček, lžic,
šálků), prádla, ručníků.
Poprvé se o této nemoci hovoří v roce 1981
v odborném časopise v Los Angels. Mluví se
7
Hlavní téma
¨
pro tetování a piercing; při krevní transfuzi.
K přenosu pohlavním stykem dochází zejména při
nechráněném sexu, tj. bez kondomu, mnoho
pohlavním chorob (syfilis, opar genitálií, kapavka,
chlamidiosa) zvyšujíe pravděpodobnost nákazy.
Údaje o tom, že kondom může propustit HIV, se
ukázaly jako nepravdivé. Současně neexistuje
důkaz toho, že by ochranu proti HIV zajistilo
použití antiseptika obsahujícího chlór nebo
spermicid. Nebezpečí nákazy dosahuje během:
orálního styku (felace a cunnilingus) - několik
tisícin jednoho procenta; vaginálního styku zhruba 0,1 % (pro muže) a 0,3 % (pro ženu);
análního styku - asi 5 %.
- Sdílením společné toalety, společné vany, bazénu
nebo sauny.
- Neexistují případy toho, že by někdo byl
infikován při bydlení ve stejné místnosti, sdílením
stejného nádobí, praním věcí HIV pozitivního
člověka nebo dokonce při oblékání a ošetřování
pacienta AIDS.
- HIV nechytnete objetím vašeho HIV pozitivního
partnera, potřásáním jeho rukou nebo když jej
políbíte.
- Vaše dítě se nenakazí, pokud je ve školce nebo ve
škole HIV pozitivní osoba.
- Není možné přenést nákazu ani když krev
nakaženého člověka přijde do styku s kůží zdravé
osoby, pokud kůže nebyla porušena.
- K přenosu nákazy nemůže dojít během kontaktu
s uschlými biologickými tekutinami HIV pozitivních
osob, protože virus obsažený v nich při vysoušení
zanikne. Virus také podléhá všem dezinfekčním
prostředkům.
Adresy laboratoří na anonymní a bezplatné
testování HIV v místě vašeho bydliště můžete najít
na následující webové stránce: www.aidspomoc.cz. Neexistují žádné jiné způsoby, tj. vnější
příznaky nebo specifické projevy, podle kterých by
bylo možné určit nákazu HIV u člověka. Je
doporučováno uskutečnit test po 1, 3 a 6ti
měsících po pochybném pohlavním kontaktu nebo
jiném případu, během kterého, podle vašeho
názoru, mohlo existovat nebezpečí nákazy HIV.
Nehledě na skutečnost, že od nákazy do vývoje
protilátek uběhly 3 měsíce, bez ohledu na
vytvoření protilátek, může být kdokoli infikován
jinou HIV pozitivní osobou.
Je třeba dodržovat dvě pravidla, abyste se
nenakazili HIV
- Všechny nástroje, které mohou narušit celistvost
kůže a sliznice (stříkačky, jehly, včetně těch, které
se používají pro tetování a piercing uší, zubní
kartáčky, věci na manikúru a holení), musí být
určeny pro jednotlivce, na jedno použití nebo
sterilní;
- Veškerý sexuální kontakt, ke kterému
přistoupíte, musí být chráněný (pouze použitím
kondomu).
Existuje lék? Američtí vědci tvrdí, že možná našli
nový způsob, jak bojovat proti nemoci AIDS.
Zjistili, že jedna molekula vyskytující se přirozeně v
těle chrání životně důležité buňky imunitního
systému před "buněčnou sebevraždou" při náporu
viru HIV. Molekula by prý mohla pomoci při
přirozené obraně těla u nemocných lidí. O studii
amerického Národního zdravotnického institutu
(NHI) informovala agentura Reuters. Příslušná
molekula se nazývá interleukin 7. Vědec Paolo
Lusso a jeho kolegové z institutu pro výzkum
alergií a infekčních nemocí v NHI zkoumali to, zda
interleukin 7 umí odvracet zkázu takzvaných Tbuněk (druh bílých krvinek) významných pro
imunitní systém. Vědci říkají, že je možné, že lék
zabere jen u některých případů, nýbrž vydávají se
prý dobrým směrem. Současné léky proti AIDS sice
podle Lussa nemoc zpomalují, ale škoda na
imunitním systému přetrvává i roky po léčbě.
Jakými cestami se vir ve skutečnosti přenáší? V
lidském organismu jsou čtyři tekutiny, přes které
může dojít k přenosu HIV: krev, sperma, vaginální
výtok a mateřské mléko. K přenosu viru může dojít
pouze v případě, že určité množství kapaliny s
významnou koncentrací viru pronikne do
organismu. ve kterém se okamžitě dostane do
krevního oběhu. Existují pouze tři možnosti
přenosu HIV: pohlavním stykem, krevním oběhem
a z HIV pozitivní matky na dítě.
Z matky na dítě se vir může dostat třemi
způsoby: během těhotenství - přes placentu,
během porodu – kontakt s krví matky a během
kojení – přes mateřské mléko (nejčastější).
K přenosu krevním oběhem, což je velmi
pravděpodobné, dochází při sdílení jehel, stříkaček
a injekčního vybavení; při užití nesterilní soupravy
8
Hlavní téma
¨
Další etapa jeho života se odehrála v Jindřichově
Hradci. Žil tam u svého přítele. Ten mu sice snášel
modré z nebe a staral se o něj, ale protože byl sám
negativní, sexu s Petrem se přece jen bál. Bylo to
tedy spíš velmi dobré přátelství. Problém byl také
v tom, že dům, ve kterém bydleli, byl starý a vlhký,
ve zdech měl plíseň a k vytápění sloužila jen
kamna na dřevo nebo uhlí. Petr v takovém
prostředí nemohl zůstat a tak odešel do Prahy do
Domu světla.
Nyní v Domě světla nejen bydlí, ale zároveň tu
pracuje jako asistent ředitele a vedoucí recepce.
Budoucnost neplánuje, žije přítomností. Říká:
"Dnes tady jsem, zítra tu být nemusím. Ne kvůli
své nemoci, ale můžu vyjít ven na ulici a přejede
mě třeba auto, nebo mi spadne na hlavu letadlo."
Petrův příběh
Petr žil do svých 27 let v Kopřivnici. Věděl, že je
homosexuál, nicméně protože Kopřivnice je malé
město a neměl žádnou příležitost se s někým
seznámit, jeho sexuální život byl spíš sexuální půst.
Když zjistil, že v Ostravě fungují gay kluby,
přestěhoval se tam a našel si práci přímo na
recepci jednoho z nich. Tím se dostal do gay
komunity. Seznámil se s mužem, u něhož pak i
bydlel a všechno se zdálo být v pohodě. Ne na
dlouho - rozešli se, paradoxně kvůli kamarádce
Petrova přítele, která na něj žárlila. Petr se
prodíral životem sám, ještě dalších pět let v
Ostravě. Pracoval v pizzerii, potom v obchodním
centru a k tomu dělal travesti show. Moc stálých
partnerů neměl a když už se s někým seznámil,
připadalo mu, že jeho partneři jej mají "jen do
postele".
Petr se přestěhoval do Českých Budějovic.
Pracoval v Makru a v té době se seznámil s
člověkem, s nímž si navzájem padli do oka. Petr
svého nového kamaráda navštívil všehovšudy
dvakrát a náklonnost byla tak silná, že poprvé v
životě šel do nechráněného sexu. Bohužel se
infikoval. Zhruba čtyři týdny po nechráněném sexu
se u Petra projevila tzv. primoinfekce. Dostal
vysoké horečky kolem 40 stupňů, zánět dutiny
ústní, objevila se vyrážka a pocení. Bezvládné tělo
skoro nedokázal přinutit k chůzi. Museli se o něj
starat přátelé. Lékařka mu nasadila antibiotika, a
když nezabrala, tak druhá - silnější. Ani ta si
nedokázala s podivnou nemocí poradit a tak Petra
odeslali na infekční oddělení. Musel podepsat, že
souhlasí s odběrem krve pro rozbor na HIV infekci.
Lékaři zjistili, že je Petr pozitivní.
Když mu paní doktorka oznámila diagnózu, byl to
pro něj samozřejmě šok. Hodinu seděl v ordinaci a
vydýchával to. Co se týče cesty domů, nic si
nepamatuje. Vůbec netuší, jak se dostal zpět do
svého bytu. Naštěstí jej doma čekali jeho přátelé,
kteří věděli, že si jde pro výsledek a nechtěli ho v
tom nechat samotného. Petr byl za psychickou
podporu vděčný, byla pro něj nesmírně důležitá.
Přátelé jej nelitovali, prostě mu pomáhali. Ale i tak
ho zradila psychika, rok trvalo, než byl zase v
pohodě. Pak se mu zvedla virová nálož (počet
kopií viru na mililitr krve), ale po nasazení léků
klesla na nulu, takže i když je pozitivní, nemá v
současné době žádné zdravotní problémy. Je na
tom dobře i co se týče imunity.
Na tento virus zemřelo více než 20 miliónů lidí na
celém světě; 42 miliónů žije s touto strašnou
diagnózou. V roce 2002 bylo registrováno 5
miliónů nových případů infekce HIV a zemřelo 3,1
miliónů lidí.
Od začátku epidemie HIV/AIDS v roce 1985 bylo
do června 2006 v ČR zaznamenáno:
· 891 infikovaných osob
· 202 případů AIDS
· 121 nemocných AIDS zemřelo
Tento článek by nevznikl nebýt pomoci Davida
Daniela
a
webových
stránek:
http://www.medicover.com,
http://www.csapcz.eu/
1.12.
je
den, kdy si
připomínáme Světový den boje proti AIDS, červenou
stužkou připnutou na klopě.
-vag-
9
Hlavní téma
Jsme časopis Tabu! a v každém čísle Vás čeká jedno společenské tabu. Jak už tomu ale bývá, Tabu jsou
málokdy veselá. Naše květnové je jedno z těch nejméně veselých. A v tomto článku tomu nebude jinak než u
těch předchozích a následujících… Čeká Vás možná zajímavé (hlavně v druhé části, kterou tvoří rozhovor), ale
rozhodně ne oddechové čtení.
Cukrovka
Pomalu snad neexistuje člověk, který o této
nemoci neslyšel. Věřím, že alespoň některé
choroby, o nichž se v tomto čísle dočtete, pro
Vás budou nové, ale cukrovka? Když už jste se
s ní nesetkali v běžném životě, tak určitě o
hodinách biologie při šprtání hormonů či
funkcí orgánů v lidském těle. Přestože však
cukrovku každý zná, nemůžeme si odpustit
přesnější definici, která Vaše předpoklady či
znalosti buď potvrdí, nebo naopak rozšíří.
Prevence
Hladinu cukru v krvi by si měli při pravidelných
prohlídkách u lékaře, nechat kontrolovat i
zdraví lidé. Cukrovka se tak odhalí již
v počátku a léčba se zahájí včas. Jednou ročně
by však kontrolu měli rozhodně podstoupit
osoby s BMI nad 27; ti, v jejichž rodině se
cukrovka již vyskytla; pacienti s vysokým
krevním tlakem (více než 140/90) a lidé
s nemocným srdcem.
O co se přesně jedná?
Jako cukrovka (neboli diabetes) je definována
nemoc, která je způsobena zvýšenou hladinou
cukru v krvi. Ideální hladina cukru u zdravého
člověka je mezi 4 až 5 mmol na litr krve. Je-li
hladina vyšší než 7 mmol na litr je to signálem
proto, že slinivka břišní zřejmě tvoří málo
inzulínu (tj. hormon, který reguluje množství
cukru v těle). Anebo slinivka neprodukuje
žádný inzulín či je inzulín produkován, ale tělo
na něj nereaguje. Diabetes mellitus se dělí na
diabetes typu I a diabetes typu II.
Počáteční příznaky
Typické příznaky pro diabetes I. typu jsou
časté močení, velká žízeň, podrážděnost,
zvracení, nízká imunita, oslabení těla a snížení
váhy.
Diabetes II. typu se projevuje kromě
podrážděnosti, velké žízně a oslabení těla
(jako i u prvního typu) také častou únavou,
bolestmi nohou a příznaky podobnými
chřipce.
Cukrovka typu I.
Vzniká, netvoří-li slinivka břišní vůbec žádný
inzulín. Často se projevuje již v dětsví,
nejčastěji však mezi 15. a 40. rokem života.
Osoba postižená tímto typem cukrovky je na
podávání inzulínu závislá doživotně. V Česku jí
dle statistik trpí asi 75 000 lidí.
Cukrovka typu II.
Vzniká, tvoří-li slinivka nadbytečné množství
inzulínu, ale lidské tělo na něj není schopno
reagovat. Jde tedy o relativní nedostatek
inzulínu. Tímto typem je v ČR postiženo asi
650 000 lidí a to hlavně z důvodů obezity,
nedostatku pohybu a špatného stravování.
Diabetes II. typu je proto také nazývána
epidemií 21. století, poněvadž nynější sedavý
způsob života neomezuje pravděpodobnost
této cukrovky jen na dospělé, ale také na děti.
Léčba
Současná léčba cukrovky prvního typu probíhá
kombinací příjmu inzulinu, fyzické aktivity a
diety. Diabetici si inzulin sami aplikují
(nejčastěji pomocí tzv. inzulinových per) a
upravují jeho množství podle aktuální hladiny
cukru, kterou si změří glukometrem. O dietě
rozhoduje ošetřující lékař a fyzická aktivita by
měla být přiměřená a nezpůsobit vyčerpání či
hypoglykémii (nízká hladina cukru v krvi, opak
hyperglykémie).
Při léčení cukrovky druhého typu často stačí
pouze upravit životní styl pacienta a
zredukovat tělesnou hmotnost. Pokud se to
nepodaří, dochází k nasazení léků. U tohoto
typu je na dietu kladen větší důraz, a proto je
někdy nutné cukry ze stravy vypustit úplně.
V některých případech to nepomůže a je
nutné začít s aplikací inzulínu.
10
Hlavní téma
¨
Mohu se hned ze začátku zeptat (abychom věděli, o
čem mluvíme), který typ cukrovky máš?
„Jsem diabetik I. typu. Přibližně 15 let…“
To znamená, že už s ní pár pátků žiješ. Bylo pro tebe
velmi těžké se s tím smířit?
„Nejtěžší byl asi začátek. I když jsem podle prvních
příznaků tušil, s čím jdu k doktorce, přesto jsem se ji
snažil přesvědčit o tom, že v laborce určitě spletli
výsledky. I když z druhé strany rád objevuju nové věci,
to zní v případě nemoci asi divně, ale když před vás v
nemocnici položí injekce a nepustí vás domů dřív, než
se je sami naučíte aplikovat, chcete jít domů… :-) Takže
jsem brzy pochopil, že budeme žít spolu.“
Má u Vás v rodině ještě někdo cukrovku? A pokud
ano, bylo pro tebe smíření lehčí nebo naopak těžší?
„Jsem výjimka… Sice se v rodině u starších členů
vyskytla cukrovka II. typu, ale ta s prvním typem vůbec
nesouvisí, potvrdili mi to všichni lékaři, není dědičná.
Pro mě to mělo jen jedinou výhodu: trošku jsem tušil,
do čeho jdu… Ale stále je rozdíl mezi pouhým držením
diety, maximálně nějakými prášky (II. typ) a
inzulínem…“
Jaká omezení pro tebe cukrovka představuje? Musel
ses vzdát něčeho, na čem ti hodně záleželo?
„Největším omezením je neustálá sebekontrola.
Správně bych měl v úplně každé situaci znát aktuální
hodnotu hladiny cukru a vědět, jakým způsobem mi ji
daná činnost ovlivní. Naštěstí dnes už na sobě i bez
glukometru docela poznám, jak vysoký cukr mám. Ne
úplně, ale poznám vysokou
anebo klesající hladinu.
Velkým omezením byla také
aplikace inzulínovými pery, ne všude je vhodné
stahovat kalhoty. :-) Dnes mám inzulínovou pumpu,
vypadá asi jako mini digitální foťák, takže není skoro ani
vidět a hlavně může být celou dobu v kapse… Já se
řídím tím, že se nenechám cukrovkou omezovat. Jde
jenom o to, naučit se přizpůsobit dávku inzulínu dané
situaci: při zátěži snížit, při jídle zvýšit a respektovat
určitý režim. Nevím o ničem, co bych nemohl dělat.“
Existují ještě nějaká jiná omezení?
„Ne, že by se něco nenašlo, ale nestojí to za řeč… No,
dobře, tak třeba bazén. S pumpou je to trochu
problém, voda jí sice nevadí, ale přeci jen jde o hygienu.
Je lepší ji v bazénu odepnout, odstranit i kanelu, aby se
nedostalo nic do těla a pak ji nově aplikovat. Ona by
taky houpající se pumpa u plavek vypadala divně :-D
Vzhledem k tomu, že pumpa je připojená k tělu 24h
denně, najde se sem tam víc příležitostí ji odepnout
čistě z praktických důvodů. :-) Ale výhod je mnohem
víc! No, a někdy dokážu naštvat sám sebe, protože si
většinou vlastní vinou způsobím to, že začne klesat
hladina cukru ve chvíli, kdy se mi to vůbec nehodí
(takže nikdy) a já si musím tak akorát sednout, dát si
něco sladkého a počkat, až to přejde… :-)“
Na toto bych ještě ráda navázala. Jak by měl člověk
nejlíp poskytnout první pomoc při záchvatu?
„Záchvat není to správné slovo. Pro diabetika je
nejdůležitější, aby se hladina cukru držela, pokud
možno v rovině. Nejhorší následky má velké rozkolísání
hodnot: vysoké hodnoty se označují jako
hyperglykémie a projevují se obvykle častým močením,
velkou žízní, můžou skončit až kómatem. Nízké hodnoty
se projeví obvykle pocením, dezorientací, případně
ztrátou vědomí. Je důležité včas si vzít něco sladkého,
pokud to diabetik zanedbá, anebo je pokles hladiny
cukru velmi rychlý (padá z velké výšky), většinou dojde
právě ke ztrátě vědomí a tady pomůže už jenom
zavolání záchranky. Nejhorší je právě to, když se cukr
rozkolísá (hodnoty se pohybují střídavě vysoko a nízko),
to se může stát úplně lehce:
zjistíš, že máš vysoké
hodnoty, přidáš si inzulín, tím
hodnoty prudce srazíš, dáš si něco sladkého, hodnoty
zase vyletí a už jsi v začarovaném kruhu a lehce to pak
končí těžkou hypoglykémií... (vím, o čem mluvím, už
jsem se párkrát vezl :-)) proto jsem už na začátku říkal,
že nejdůležitější je sebekontrola! Takové velké kolísání
hladiny cukru často také způsobuje následné diabetické
potíže, jako je ztráta zraku, selhání ledvin, amputace
končetin a samé veselé příhody :-), ale to už bychom asi
byli v jiné kapitole...“
„Jsou horší věci na světě…“
Jsou jídla či nápoje, které nemůžeš? Anebo určitý druh
sportu, jemuž se musíš vyloženě stranit?
„Samozřejmě to nesmím přehánět se sladkým jídlem,
pitím a alkoholem. S pumpou je to ale mnohem snažší,
takže občas si můžu maličko kontrolovaně "zahřešit".
To znamená, že vím, co si můžu dovolit a jak
přizpůsobit dávku inzulínu. Cukr je pro tělo důležitý,
není dobré ho úplně vyřadit, ale také je skoro v každém
jídle. Dělám úplně všechno, miluju vysokohorskou
turistiku, jezdím na vodu, lezl jsem po skalách, jezdím
na kole, hraju tenis, působím poměrně aktivně v
několika hudebních seskupeních…“
Našel jsi za ty roky nějakou maličkost, která je na
cukrovce pozitivní? Vím, že to je asi nesmyslná otázka,
ale snad, kdoví…
„Dlouhodobá cukrovka přináší spíš více komplikací… Ale
možná, že se trochu změní pohled na svět, jako
každému, kdo nežije úplně "bez komplikací". Nevím,
jestli to umím dobře popsat, ale snažím se žít tak, že
jsou horší věci na světě a nedělat z komára velblouda…
Proč si kazit svět zbytečnými nepříjemnostmi! Nevím,
jestli jsem to vystihl…“
Děkuji za rozhovor
11
Ovečka
Hlavní téma
Začíná to zcela nevinně. Z počátku jste častěji unavenější. Máte vysokou teplotu. Již několik
dní. Bolí vás břicho. Během spánku se potíte. Hubnete. Vaše tělo je bledé. Z nosu či z úst vám začne
téct krev, aniž byste věděli proč. Něco není v pořádku. Podstoupíte několik vyšetření. Nevíte, co se
s vámi děje. Máte podezření na Leukémii. Podezření se potvrdí. Svět se pod vámi v jednu jedinou
chvíli přetočí a váš život okamžitě nabere jiný směr, než jste plánovali.
Leukémie
Leukémie je nádorové
neboli rakovinotvorné
onemocnění,
při
kterém
dochází
k napadání nezralých
bílých krvinek, které
potom nemohou plnit
svoji velice důležitou
funkci. Hrají velice důležitou roli v boji proti
bakteriím, virům, patogenům, nádorovým
buňkám a brání naši imunitu. Bílé krvinky =
Leukocyty se nacházejí nejvíce v kostní dření,
ale vyskytují se i v jiných orgánech lidského
těla. Právě darováním kostní dřeně můžete
někomu zachránit život.
Leukémie již v dnešní době není pokládána za
neléčitelnou nemoc, ale pokud se u vás
projeví v akutním stádiu, je možné, že se léčba
nezdaří. Čím jste starší a starší, tím jsou vaše
naděje na vyléčení menší a menší. Touto
zákeřnou nemocí trpí zhruba 100 dětí ročně.
Jejich onemocnění postihne chod celé rodiny
a zcela ovlivní život nemocného jedince. Běžný
život se promění v souboj se zákeřným
nepřítelem a vaše milovaná postel se pomění
v nemocniční lůžko. Přesto se ale vyléčí
průměrně 80% nemocných dětí, u dospělých
pouze polovina. Ale jak to všechno vlastně
začne? Jak je možné, že se vůbec u člověka
leukémie projeví? Je to neuvěřitelné, ale věda
ještě v dnešní době neví zcela jistě, co
zapříčiní
u
člověka
tuto
nemoc.
A jak vlastně probíhá samotná léčba? Jedením
způsobem léčení je léčba chemoterapií. Látky
(Cytostatika) vpravované do těla celkem
úspěšně ničí nádorové buňky a připravují tělo
na transplantaci. Bohužel, provází ji i mnoho
nežádoucích účinků – nevolnost či zvracení,
vypadávání vlasů či podráždění sliznice.
Chemoterapie snižuje obranyschopnost a silně
ovlivňuje krvetvorbu. Další možností je
radioterapie. Dochází k ozařování těla a
nežádoucí účinky jsou podobné jako u
chemoterapie. Při vpravení cytostatik do těla,
které bojují proti agresivním buňkám, se ničí
kostní dřeň nemocného. Proto je nutné kostní
dřeň obnovit. Pokud je nalezen vhodný dárce,
dojde k transplantaci, a tak pacient získá
kostní dřeň novou. Pomoci můžete i
darováním pupečníkové krve.
Více o dárcovství na www.darujzivot.cz
12
Hlavní téma
O průběhu leukémie jsem hovořila přímo s vyléčeným pacientem Tomášem Skřivanem, kterého tato
nemoc postihla. Začala se u něj projevovat únavou, častěji se zadýchával a jeho kůže bledla. Vypadalo to jako
běžná viróza, která se opakovala. Toho, že je něco v nepořádku, si všiml jeho dědeček a poslal ho na odběr
krve. Tak se spustil kolotoč vyšetření a odběrů a nikdo jistě nevěděl a dlouho se nevědělo, co Tomovi vlastně
je…
„Jsem moc rád, že mám sourozence.“
Nemoc, kterou prodělal, se jmenovala
Myelodysplastický syndrom (MDS). Tato
nemoc se do 3 let mění na klasickou
leukémii a u mladých lidí se projevuje velmi
vzácně. „Na to, že mám právě tuhle nemoc,
se přišlo až po mnoha provedených
odběrech kostní dřeně a krve. Pokud se v ČR
nepřijde na to, jakou nemocí trpíte, vzorky
se posílají až do Dánska, kde sídlí hlavní
centrum hematologie a onkologie v
Evropě.“
„Nemoc mi změnila život.“ Prozrazuje Tom.
„Předtím byl grázlík.“ Směje se jeho
přítelkyně Majda. „Ničeho jsem si nevážil.
Až leukémie mi otevřela oči a já se změnil…“
„Vystřídal jsem nemocnice v Hradci,
v Českých Budějovicích a nakonec v Praze.
V průběhu
jsem
podstoupil
mnoho
vyšetření a odběrů krve či kostní dřeně.
Kostní dřeň se odebírá z hrudní kosti či
kyčle, nakonec mi i odštípli kousek kůstky.
Lékaři měli podezření na Aplastickou
anémii, ale nebylo to stoprocentní. Vzorky
byly poslány až do Dánska. Pak se přišlo na
to, že mám leukémii. Čekalo se na lék, který
tehdy v ČR ještě nebyl, a když bylo vše
připraveno, pan docent nám řekl, jaká rizika
a následky může léčba mít. Vysvětlil nám, co
všechno se bude dít. Další den následoval
další kolotoč vyšetření, kontrolovali mi celé
tělo a připravovali mě na chemoterapii.
Abych se tam nudil? To jako fakt že ne…
Další den mi zavedli centrál a pak začala
chemoterapie. Měl jsem tenkrát docela
dlouhé vlasy, a protože jsem věděl, že mi
začnou vypadávat, tak mě oholili. Celé dny
jsem trávil na oddělení transplantační
jednotky. Nikdo ke mně nesměl, kromě
mamky a zdravotních sester. Nesmělo dojít
k tomu, abych se během léčby nakazil
nějakou jinou nemocí. Zabavil jsem se tam
televizí, filmy, koukáním z okna… Když se
člověku udělá špatně, jenom leží, sedí a
neví, na co má myslet.“
„Měl jsem strašnou nechuť k jídlu. Jedl jsem
k snídani nutridrink a léky. Zvracel jsem.
Pokud se objevil ve zvratkách jenom kousek
nerozloženého
léku,
novou
tabletu
jsem
musel
sníst
znovu. K obědu
neochucená rýže
nebo brambory s
omáčkou či další
jídla,
která
neměla žádnou
chuť.
Mamka,
která se tam o
mě starala, musela všechno vařit, nic se
moc nesmělo kupovat. Nesmělo dojít
k tomu, abych se nakazil i třeba z jídla.“
Léčba šla poměrně bez komplikací, a tak
jsem se mohl po měsíci a půl konečně
podívat domů. Ještě předtím jsem musel na
dialýzu. Omotali mě do prostěradel, koukaly
mi jenom oči. Ležel jsem na lehátku,
nehýbal jsem se – zkrátka jsem vypadal jako
mumie. Následoval rychlý převoz na sál.
Procházející lidé zděšením uskakovali. Po
dialýze následovala transplantace kostní
dřeně, kterou mi darovala má sestra. Potom
se čekalo na to, jestli mé tělo přijalo
sestřinu dřeň a jestli se mi obnoví krevní
složky. Vypadalo velice tragicky, nic mi
nenabíhalo. Pomalu jsem ztrácel naděje. A
pak najednou – 0,01!! Kdyby se to dostalo
na 30, pustili by mě domů. fakt naskákalo!!
Potom mě pustili domů, ale musel jsem
dojíždět
na
kontroly.
Měl
jsem
13
Hlavní téma
nízkobakteriální dietu, a když jsem chtěl
ven, musel jsem mít roušku. Nesměl jsem
ani hrát volejbal. Opravdu bylo důležité,
abych se nenakazil nějakou infekcí.
V nemocnici jsem poznal jednoho kluka.
Navzájem jsme si drželi palce, abychom se
uzdravili. Po úspěšné léčbě ho pustili domů.
Když mě jednou saniťák vezl domů, sdělil
mi, že se ten kluk nakazil nějakou infekcí. A
zemřel.
Běžný chod rodiny během mé léčby byl
narušen tak, že všichni museli jít na testy –
matka, otec a sestra. Právě sestra se
projevila jako vhodný dárce. Sestra během
jeho léčby jezdila do školy, až do té doby,
než začal odběr kostní dřeně. Nějakou dobu
strávila v nemocnici. Dřeň jí odebíraly
z kyčle třemi vpichy a museli jí odebrat více,
než bylo povoleno. Tomova maminka
bydlela na ubytovně a musela ukončit
pracovní poměr. Byla jeho největší oporou.
Na oddělení měla na starost sterilitu.
Musela utírat prach, vytírat, nosit roušku,
vařit všechno jídlo a převlékat se.
Celková léčba trvala kolem půl roku a poté
jsem musel dojíždět na kontroly. A dojíždět
na kontroly budu už celý život. Všichni moji
kamarádi o mé nemoci věděli. Kvůli tomu,
že jsme se dlouho neviděli, jsem jich hodně
ztratil. Jediní, kteří zůstali, jsou z Volejbalu.
Teď už nemám žádná omezení. Předtím
jsem musel ukončit školu, učil jsem se
uměleckého kováře. Po léčbě jsem přešel na
střední školu tady v Hradci. Byl jsem tam
rok. Ta škola mě vážně nebavila a já jsem si
uvědomil, co chci v životě dělat. Věděl jsem,
že se chci vrátit ke kovařině. Za nějakou
dobu byl možný můj návrat zpět a měl jsem
spoustu práce s přijímacím řízením. Musel
jsem znovu dělat přijímačky a vyřídit
spoustu věcí. Brzy budu mít výuční list a
zařizuji si vlastní kovárnu.
A co bych chtěl sdělit na závěr? Všem
nemocným držím palce, nikomu to nepřeju,
chemoterapie není procházka růžovým
sadem. Děkuji doktorům, jsou výborní,
dobře se starají o děti nemocné leukémií.
Smích léčí, všechno berte s humorem. Když
jsem to zjistil, ano, uronil jsem slzu… Ale
když se to člověku rozloží v hlavě - je
potřeba myslet pozitivně a věřit, že se to
podaří. Nemoc sama o sobě není tak
hrozná, nejhorší je chemoterapie… Byl to
zážitek na celý život. Nedoporučuju.“
Tom doporučuje film „Je to i můj život“,
který docela dobře zachycuje průběh léčby.
Vypráví o životě matky, jejíž dcera trpí touto
nemocí. Není nalezen vhodný dárce kostní
dřeně, a tak se rodině nemocné rozhodnou
zplodit sourozence, který by vhodným
dárcem byl. Avšak, jak se ukáže, dítě
odmítne sestře pomoci a nechce být jenom
strojem na orgány.
Flo
Hlavní téma
Doufám, že tak vážné hlavní téma trochu osvěžím tímto článkem. Odpovědi několika studentů
(anonymně) občas i zjemní tak hroznou věc, jako je nemoc- přežívání- smrt.
A co na to gympl?
víno.“
1) Co Vás napadne, když se řekne
„nevyléčitelná nemoc“?
„Smrt.“
„Rakev s kytičkama.“
„Smrt.“
„Prvně mě napadlo slovo LÁSKA, i když se
moc nedá srovnávat s nemocí. Přesto bývá
často stejně strastiplná
Ale když se na to
podívám
z
toho
pochmurnějšího
hlediska je to RODINNÁ
TRAGÉDIE, BEZNADĚJ,
ale taky bych to
považovala trochu za
KURIOZITU v dnešním
vyspělém lékařství.“
2) Už ses někdy setkal/a s nevyléčitelně
nemocným člověkem?
„Ne.“
„Ano.“
„Párkrát ano.“
„Ne, jen v televizi.“
„Ne, jen s těžce nemocnými a nikdy to nebyl
nikdo z mých blízkých, takže to na mě nikdy
zvláště nezapůsobilo.“
3) Co bys dělal/a, kdyby ses dozvěděl/a, že ti
zbývá poslední měsíc života?
„Užila bych ti ten poslední měsíc, jak nejvíc by
to šlo. Prošla bych nejkrásnější místa,
rozloučila se s nejdůležitějšími lidmi a
nechodila bych do školy!!“
„Rozjel to s nejlepšími kamarády.“
„Odjel bych do
Itálie a tam bych
celý měsíc jedl
jejich
výtečné
pokrmy a popíjel
jejich
výtečné
„Letěl do Ameriky a prožil ho tam.“
„Nelitoval bych se a pořádně bych si ho užil.“
„To by záleželo na věku- Pokud bych se to
dozvěděla jako veterán :D, smířila bych se s
tím rychleji. Kdybych se to ale dozvěděla teď,
když jsem plná ideálů, předsevzetí a představ
o fantastické budoucnosti, bojím se, že by mě
to
dost
položilo.
Asi nepatřím mezi ty, kteří by se odklidili
někam na venkov do božské přírody a
poslední měsíc by se jen tak kochali krajinou
ve společnosti své rodiny. Spíš bych chtěla
vyzkoušet vše, po čem jsem kdy toužila. Jo,
žila bych ve velkém stylu- samá boat party,
adrenalin. Opustila bych od dlouhodobých cílů
a soustředila se na ty lehce dosažitelné.
A zanechala bych po sobě nějaký krásný text
jako pravý romantik, který by všechno
osvětloval a co nejvíce pomohl rodině z
utrpení nad mou ztrátou :)
A pak bych někde ukryla poklad se všemi
svými pamětmi a pro mě důležitými předměty
a někde bych schovala mapu, která by k
tomuto pokladu vedla. :D“
4) Jaká nemoc je
pro Tebe tabu?
„Rakovina.“
„Žádná.“
„Pro mě jsou
všechny stejné.“
„HIV.“
„Nevím, asi žádná.“
„To bude nějaká, která je odmítána
společností nebo alespoň ve společnosti
vyvolá popud a rozruch, tedy nemoc, kterou
člověk získal díky svému nezodpovědnému
chování. Sexuálně přenosné nemoci.“
Babůů
15
Kultura
Autoportrét UDG
Remember Me (Nezapomeň na mě)
V knihovně jsem si
procházela poličky
s CD a tu mi do oka
padli UDG. Mánie
kolem jejich hitu
Hvězdář mě nijak
nepohltila, Hvězdář
mě nijak nenadchl.
Ale i tak jsem si řekla, že bych si je mohla
zkusit znovu poslechnout. Hned na začátku
první písně jsem pochopila, že můj úsudek o
UDG byl ukvapený. Zalíbili se mi. Ale pak…
Když se ozval jejich zpěv, opět jsem svůj názor
přehodnotila. Ano, zpěv! Zpěv bylo to, co se
mi na nich tak nelíbilo. To, co mě od nich tak
odrazovalo! Když jsem se více zaposlouchala,
vybavil se mi Divokej Bill. Zpívají přesně jako
oni! Na to, jak jsou UDG známí, rozhodně
nejsou na tak
vysoké úrovni.
Hudba se mi
celkem
líbí,
ale zpěváci mi
absolutně
nesedli. Nuže,
milí chovanci
našeho
ústavu, suďte
mě za mé
názory, ale UDG mě vážně zklamali… Jejich CD
mi zavánělo stylem ne moc dobrých kapel
s nízkým vstupným na koncertech, mizernou
hudbou a opilci… Ale abych nebyla až tak
ošklivě kritická - jediná písnička, která mi
jakžtakž sedla, byla píseň Stínohry. Na druhou
stranu, Autoportrét je albem z roku 2009,
UDG se za tu dobu mohly vypracovat výše. O
tom se můžeme přesvědčit třeba na koncertě
– 20. května vystoupí v Jihlavě. Ha! A teď si
mě najděte a ukamenujte!
„Nezáleží na tom, co v životě děláte, ale
důležité je, že to děláte.“Mahátma Gándhí.
Hvězdné obsazení, krásní herci a silný příběh…
Osudy Tylera (Robert Pattinson) a Ally (Emilie
de Ravin) se podobají v jedné věci- oběma
zemřel blízký příbuzný. Ally viděla vraždu své
matky a Tyler našel svého bratra poté, co se
oběsil.
Jak už to bývá celý svět je propojený, a hlavně
ve filmech, a ať už uděláte cokoli, má to
dopad na mnoho lidí okolo Vás. A tak se díky
pouliční rvačce seznámí dva mladí lidé, oba
s nelehkou minulostí. Ally se hned na začátku
jejich vztahu pohádá se svým otcem (Chris
Cooper) a začne bydlet u Tylera. Tyler má také
problém se svým otcem (Pierce Brosnan),
který zanedbává svou dceru, což mu Tyler
dává
patřičně
najevo.
Jak už to tak bývá,
přijdou hádky a
jejich vztah se na
chvíli rozpadne.
Ke konci filmu vše
vypadá idylickyAlly se k Tylerovi
vrátí, Tylerův otec
si uvědomí, že se
choval špatně a
začne se svou dcerou trávit víc času, Ally se
usmíří se svým otce a dokonce se vyřeší i
všechny další problémy, které Tyler měl. Znáte
ty filmy, při jejichž koncích jen křičíte na
obrazovku, ať to nekončí zrovna takhle, když
se všechno urovnalo a všichni jsou šťastní?
Tak tenhle je jedním z nich. Možná protože
každý má ve svém životě nějaký úděl, a když
ho vykoná…
Zn.: Připravte si papírové kapesníčky.
Babůů
Flo
16
Kultura
Víte, s čím si hrajete?
Začátkem dubna zavítala do Jindřichova Hradce petice
ke kampani VÍTE, S ČÍM SI HRAJETE? – kampani za lepší
podmínky při výrobě hraček, která požaduje od
hračkářských firem, aby přijaly zodpovědnost za
dodržování práv zaměstnanců ve svých dodavatelských
řetězcích. Celá řada studentů gymnázia se
prostřednictvím podepsání petice připojila k stovkám
podpisů z České republiky, které zamířily 12. dubna
2011 do Bruselu Mezinárodnímu svazu hračkářského
průmyslu.
Koordinátor kampaně nám všem z Jindřichova Hradce,
kterým není situace v rozvojových zemích lhostejná (ať
už se k petici dostali, nebo ne), poslal dopis
s poděkováním. Pokud vás jeho přečtení naladí ke
spolupráci, neváhejte se mu ozvat, nebo alespoň
nahlédněte
na
stánky
kampaně
www.vitescimsihrajete.cz. A poděkování přidávám i já,
jak za NaZemi – společnost pro fair trade, tak i za
StopTime, prostřednictvím jehož akcí se sem petice
dostala.
Petra Frühbauerová
Dobrý den,
velmi zdravím do Jindřichova Hradce.
Se zpožděním ale neméně srdečně bych Vám chtěl touto
cestou poděkovat za
perfektní spolupráci na petiční akci naší kampaně Víte, s čím si
hrajete?
Moje opožděné poděkování zapříčinil můj syn, který se narodil
10.dubna.
Díky nadšení, dobré komunikaci a spolehlivosti všech
partnerských měst
jsme nakonec získali 1.519 podpisů. To je opravdu skvělý
výsledek za ČR.
Celkově se v rámci petiční akce ve Francii, Rakousku, ČR,
Polsku a
Rumunsku podařilo shromáždit téměř 13.000 podpisů.
Všechny podpisy byly v Bruselu předány panu Christianu
Ewertovi, který je
obchodním ředitelem nadace ICTI CARE Foundation zajišťující
certifikaci
ICTI-CARE. Tato certifikace by měla pro továrny znamenat
závazek
dodržování pracovních práv zaměstnanců.
Na závěr emailu bych rád vyjádřil vůli spolupracovat s
občanskou
veřejností v Jindřichově Hradci i nadále. Budu rád za další
příjemnou
spolupráci.
Přeji Vám dobré dny.
S pozdravem
Jiří Honzírek
+420775737176
NaZemi - společnost pro fair trade
Kampaň Víte, s čím si hrajete?
<http://vitescimsihrajete.cz>
17
Kultura
Kapela IMODIUM ze severočeského Broumova není na naší hudební scéně žádným neznámým nováčkem.
Každoroční bytové turné (ano, skutečně vám přijedou zahrát až do obýváku!), předskokanství na posledním
pražském koncertě Avril Lavigne, obrovský mediální humbuk kolem údajně kontroverzní emo-hymny „Žiletko
má lásko“, která přitom chtěla jen varovat, ne nabádat. Ideální kapelka na vyzpovídání pro naše Tabu!,
nemyslíte?
Rozhovor s kapelou Imodium
Dnes už ve vodách české hudby dobře zajetá
kapela,
velká
fanouškovská
základna,
koncertování po republice – to všechno se dá
spojit s kapelou Imodium. Byly ale začátky taky
tak typické, jak tyhle kapely mívají? Zkušebna
v garáži, naštvaní klucí z gymplu s chutí vyjádřit
něco světu?
Zrovna nedávno jsem se o tom bavil s jedním
kamarádem, že by mě zajímalo, jestli jsme
ještě stihli bejt generací, která si jednoduše
nekoupila novou kytaru a nový kombo, byť
levný laciný značky. My prostě měli ty Jolany,
můj první aparát byl kotoučovej magneťák a
k tomu jedna po domácku vyrobená bedna.
Když jsem hrál na první opravdový kombo,
musel jsem asi týden ukecávat tátu, aby mi ho
půjčil. Celý jsem to tahal na kárce o dvě ulice
vejš do kopce ke Kárlovi se kterým jsme
tenkrát tu kapelu začínali křesat. Zkoušeli
jsme v dřevěný chatce, kterou měl Kárl na
zahradě za domem a to že byla ze dřeva
neznamenalo nic jinýho, než že jsme
permanentně štvali okolí kraválem. A proč
vůbec kapela? Protože jsme měli muziku
v rodině, každej z nás, tak to nějak vyplynulo.
Zároveň nám jako správným puberťákům bylo
město strašně malý. A útěk z malýho města se
dal naplánovat jen skrze kapelu. Zkoušeli jsme
6-8 hodin denně!
Ve svých začátcích jste dostali jakousi nálepku
„česká Nirvana“. Pro muzikanty, co na Cobainovi
vyrůstali je to určitě čest, ale jen do jisté míry,
nemám pravdu? Jak moc je dobré, když je kapela
přirovnávána, házena do jednoho pytle s jinou?
O žádnou čest nejde. Každá kapela co začíná,
tak začíná na coververzích. Dodnes nevím,
jestli jsme píchli do vosího hnízda, nebo jsme
něco přepískli, ale spíš jsme si za to ledasco
vyžrali, než aby nám to bylo ku prospěchu.
Možná se nám podařilo vylítnout z toho města
dřív, než ta kapela měla svůj vlastní ksicht.
Dnes už pevně věříme, že ho má.
Máte za sebou vydání již čtvrtého alba Polarity,
které se dočkalo dokonce dvou verzí – té
nadupané rockové, ale také „obměkčené“
akustické verze. Jak se tenhle nápad vůbec
zrodil?
Jako studiovka je to teprve třetí album. Celej
nápad vznikl z toho, že lidem dnes bohužel
pouze hudba nestačí. Ba naopak čímdál víc je
skoro nezajímá. Ještě přesněji, neberou ji jako
hodnotnou věc. Neplatí za ni. To znamená, že
přišla doba, kdy vydávat něco na CD nosiči je
téměř nesmysl. My věděli, že ještě u téhle
18
Kultura
studiovky CD verzi podstoupíme, byť v první
vlně jsme měli taky tu možnost vyzkoušet si
přes portál T-music SMS download, metodou,
zaplať kolik chceš. Pro CD verzi bylo potřeba
vymyslet nějakou přidanou hodnotu. A tak se
přišlo na to (už podle názvu alba), že každá
mince má dvě strany. Tedy i naše album má
dvě strany. Hlučnější, tišší. Na spaní, na
divočejší jízdu autem . Krom toho, CD1
obsahuje i datovou stopu, je na ni dokument
z natáčení, stačí strčit do PC.
Koncertovali jste již mnohokrát se spoustou
dalších kapel. Máte mezi nimi některé oblíbené,
které si rádi poslechnete, zajdete s muzikanty na
pivko, pokecáte nad dnešním hudebním světem
v naší zemi? :)
Určitě. Víte bez přátelství to nejde. Tenhle
rybník je strašně malej a navíc muzikanti jsou
asi největší drbny. Tím chci říct, že když se
budete (byť neúmyslně) chovat jako zataženej
šnek co žije ve svým vlastním světě, akorát se
to obrátí proti vám. Navíc když tu hlavu z ulity
vystrčíte, zjistíte, že jste s hromadou dalších
muzikantů na stejný vlně. A co si budeme
povídat, muzika je o setkání. Takže se těšíte
na fesťáky nebo jiný akce taky proto, že se
potkáte zase s kámošema z kapel a budete,
jako pokaždé, drbat do nekonečna o těch
samejch
a
stejnejch
muzikantskejch
problémech 
Je pro tebe Tome pozice frontmana rockové
kapely jakýmsi vysněným cílem, kam ses chtěl
vždycky dostat? Možnost, kdy můžeš nahodit
jakousi masku a vyskočit na podium, kde můžeš
být vlastně kýmkoli chceš, zařvat heslo „sex,
drugs and rock´n´roll“ a nechat se unášet tou
energií? :D
Já moc pojem frontman vlastně nechápu.
Vysněný cíle přece spočívají v něčem úplně
jiným. Můj první kontakt s prvním nástrojem
byli bicí a ještě někdy bych si v životě rád
zabubnoval. Heslo co jsi napsal bych nikdy
nezařval, protože bych si připadal jak
pitomec..:) a snad lepší tyhle hesla „žít“, než
jen vykřikovat. Ale máš pravdu v tom, že
masky probíhají a určitě nejenom u mě. Je to
docela roztomilý bejt na podiu, hecovat jak
svoji kapelu, tak lidi co se na kapelu přišli
podívat. Vypustit duši, zadejchat se, spotit se..
a pak slezeš dolů a v klidu jdeš na
drink.Suprově unavenej. Hesla jsou k ničemu,
pro mě je důležitá ta nejkrásnější únava co
znám. Únava z vlastního divokýho koncertu ;)
Díky moc za rozhovor pro Tabu!, přejeme
spoustu úspěchu pro kapelku a už se těšíme, až
se ukážete někde v okolí Jindřichova Hradce,
abychom mohli zapařit na skvělou hudbu.
Díky. :)
Taky děkuju, ať se daří…
-pš-
19
Pod pokličkou profesorů
Pod pokličku nás nechala tentokrát nahlédnout Kytka Bartošová. A že bylo o čem mluvit se můžete
přesvědčit sami...
První, co mě u tebe napadá je otázka: Jak
se vůbec stane, že se tak člověk
rozhodne, že chce v životě dělat divadlo?
To musí být asi hraní potom skutečně
životní náplní nebo to bereš stále jen
jako jakýsi koníček? A kde se vůbec
vzala veškerá ta psychologie a další?
V podstatě na pedáku, na střední jsme
měli dramatickou výchovu a tam mě to
chytlo. Navíc jsem z ní nakonec i
maturovala a ještě samozřejmě z matiky,
což asi překvapí. Objížděla jsem všechny ty
různé semináře, bavilo mě to. A pak jsme
na střední měli psychologii a pedagogiku,
takže se nás snažili připravit normálně na
vysokou, na pedák.
Nakonec jsi ale pedagogickou fakultu
studovat nešla, že?
Dávala jsem si dvě přihlášky, do Olomouce
právě na psychologii a pak do Brna na
JAMU na divadelní fakultu. Jenže pak jsem
se dozvěděla, co všechno musím mít
načteno na psychologii, co všechno
požadují a navíc jsem se do té doby
dostala už přes 3 kola přijímaček právě na
JAMU, takže jsem se nakonec rozhodla. Z
tisíce účastníků v prvním kole, až ve
třetím, posledním kole nás brali ze 150
patnáct- jasná volba. Dodnes vzpomínám,
jak jsem měla radost, že mě berou, když
sem si to četla.
Takže si se úspěšně probojovala na
JAMU. Jak vlastně takové přijímačky
probíhaly?
Bylo to hodně o herectví, regulérně čistě
herecké. Stoupla jsem před porotu v tom
prvním kole, oni nadhodili téma a hraj!
Pamatuji, že jsem měla "Váš běžný den" a
že nás bylo třicet v jedné třídě a všichni
najednou improvizovali o svém dnu. Pak
probíhaly různě improvizace ve dvojicích,
trojicích. Byla jsem také sama a ostatní na
mně reagovali, jako velká skupina. Celou
dobu navíc na klavír hrál pan Roubal, který
hrou měnil různé nálady, což nám velmi
pomáhalo.
A když jsi přes tohle postoupila dál?
Tak nás čekal připravený text... Chtěli
zjistit, jak jsme na tom logopedicky, s
výslovností a tak dále, klasika.
Jak vypadalo vlastně takové studium
dramatické výchovy? Jak sis to mohla
vyzkoušet v praxi? Jaké to bylo tenkrát a
jaké je to dnes – jsou nějaké změny?
Tak já jsem učila na GVN už během studia,
takže jsem si právě všechno, co nás učili,
mohla hned vyzkoušet na vlastní kůži
přímo na studentech GVN. No, dříve to na
fakultě bylo především o herectví, pak
nějaké řekněme "jak se to dělá". Dneska je
to naopak! My jsme měli akrobacii, šerm,
výrazový tanec, žonglování, pantomimu,
step školu od půl deváté ráno do půl
deváté
večer, den
rozdělen
do
jednotlivých bloků - všechno jsme se to tak
nějak učili "hrou". Učili jsme se jen na
dějiny umění, dramaturgii, režii, filozofii,
pedagogiku, psychologii, jazyky a další, ale
jinak jsme se všechno tak nějak naučili za
pochodu, rovnou. Dneska je to všechno
jinak.
Divadlo, všude jenom divadlo. Kde se
teda vzala ta psychologie a další, co dnes
učíš?
Dělala jsem na JAMU státnice z
psychologie, filozofie a pedagogiky,
dramatického umění.. Zkrátka mě to
bavilo.
Tak to nám potom vysvětli, proč
nehraješ?
Celé 4 roky jsem hrála a byl to krásný
pocit, ale celý život asi ne? Možná na starý
kolena (smích). Víc mě zkrátka baví ti
20
Pod pokličkou profesorů
studenti, sochat si je nenápadně, mít
pocit, že oni si na to přijdou sami, co jak
dělat, baví mě hledat ty lidi, práce s nimi
na divadelní inscenaci, to hledání. Mám
ráda ten gympl, kdy se přihlásí v primě a v
prváku a "ono" to tam je! To je pak velká
radost ve čtvrťáku, je vidět, jak vyrostou.
To za to stojí. Když už jsou v posledním
ročníku, tak vám odejdou :(
Divadelní představení Devět?
Srdeční záležitost. Chtěla jsem, aby se
půda otevírala nějakou klasikou. Předtím
jsme už hráli Sen noci svatojánské,
Zkrocení zlé ženy, Návštěvu staré dámy,
Orfea a Erydiku a další. Dávno předtím
jsem měla z klasiky velký respekt, vše bylo
jen o improvizaci, kterou mám nesmírně
ráda, ale klasik jsem se zkrátka bála, natož
právě velkého Shakespeara (chystáme
sonetyJ). Ale "Devět", irský mýtus, mi
přišlo, že po Shakespearovi už je pohoda a
tak jsme do toho šli (smích). Navíc ta
skupina, kterou teď mám, věděla jsem, že
tam to půjde! Lidi tam píšou sami, poezii,
prózu,... věděla jsem, že tohle zkrátka
půjde.
Tak moc děkujeme za rozhovor pro
Tabu!. Jsi vůbec čtenářkou našeho
časopisu?
Jasné! První na co vždycky koukám, jsou ty
perličky vzadu, protože .... to je tabu :)
-pš-
21
Studenti sobě
Konečně jsme se dočkali vytouženého (i když ještě neoficiálního) příchodu jara! V této době už by
každý z nás měl přemýšlet nad tím, co bude dělat o prázdninách. Skvělým způsobem, jak si parádně
užít prázdniny v rytmu hudby jsou hudební festivaly. Poznáte nové prostředí, seznámíte se novými
lidmi, můžete se zúčastnit doprovázejících workshopů a hlavně si užijte hudbu podle svého gusta. Když
se dá dohromady skvělá parta, opravdu to stojí za to! Ještě zvolit ten pravý festival a může se vyrazit!
Nechte se inspirovat festivalovými tipy přímo od gympláků! Připomínám, že lístky jsou každým
měsícem dražší a dražší… čím dříve si je pořídíte, tím lépe;-)
Hudební festival
Okolo Třeboně (24. –27. 6. 2011 – Třeboň)
„Do oka mi padl festival
Okolo Třeboně. Láká
mě hlavně Tomáš Klus,
který tam také bude
účinkovat. Má tam
přijet i Divadlo Járy
Cimrmana!
Mezi
pozvanými interprety je
i Marek Ztracený nebo
Sto zvířat. Festival
začíná
ještě
před
zahájením
letních
prázdnin, ale kdo by nestál o to si je
přiblížit o pár dní dříve?“
Rock for People (2. - 5. 7. 2011 – Hradec
Králové) „Letos jedině
Rock for People, směr
Festival
Park
Hradec
Králové! A proč se tam tak
těším? Protože pojedu se
skvělou bandou člověčích, a taky se těším
proto, že naživo uvidím PARAMORE s
Hayley Williams v čele, což je takovej můj
splněnej sen! Plus samozřejmě k tomu My
Chemical Romance, SUM 41, Pendulum,
US Bombs a další výborný kapely z
různejch konců světa. Z českých kapel se
zvlášt' těším na NightWork a nebyla bych
to já, kdybych zapomněla na Vypsanou
Fixu a Wohnout. Na RfP jedu letos poprvé
a o takhle našlapaném line-upu se mi ani
ve snu nezdálo, takže víc spokojená už být
snad ani nemůžu. Jak jinak líp zahájit
prázdniny
než
právě
takhle?“
21
Mighty sounds (15. – 17. 7. 2011)
„Jedu na ska-punkový
festival Mighty Sounds (u
Tábora), kde se těším na
skvělý kapely nejen z Čech,
ale hlavně ze zahraničí např.
The Creepshow (CAN), The Dreadnoughts
(CAN), Los Fastidios (IT), Obrint Pas (Esp) a
mraky dalších, je to třídenní festival…
nesmírně zážitková akce, na kterou se
těším každej rok.“
PoD PaRoU (18. – 20. 8.
2011
–
Moravská
Třebová)
„Přemýšlím
o
největším
punkovém festivalu Pod Parou, kde by
měli hrát Street Dogs (USA) a The Real
McKenzies (Can), které bych chtěl opravdu
moc vidět, ale bohužel mi to nejspíš
nevyjde…“
Další festivaly, které stojí alespoň za zmínku...
Sázava Fest (4. - 7. 8.
Benešov) Hrají: The Subways (UK), Hurts
(UK), Kosheen (UK), Nouvelle Vague (FR)
Colours of Ostrava (14.-17.7.2011 kupodivu v Ostravě) Hrají:
Yann Tiersen (FR), Swans
(USA), Apollo 440 (UK), Santigold (USA) +
divadla, workshopy a besedy.
Open Air Fest (11. - 13. 8. 2011 –
Panenský Týnec) Leftfield, Interpol, Good
Charlotte, The Chemical Brothers a Goose.
Flo
Jazykulum
V době, kdy naše země byla ještě součástí Československa, úředními jazyky byla čeština a slovenština.
Češi slovenštině rozuměli a uměli i slovensky mluvit. Poté, co se v roce 1993 Československo rozdělilo,
mladší generace Čechů narozená v těchto letech přestala slovenštině rozumět. Příležitostí setkat se
s ní je méně a méně… Otestujte se, jak jste na tom se slovenštinou vy! Pro začátek si zkuste přeložit
část Máje od Karla Hynka Máchy. Předpokládám, že to nebude žádný problém. Ti odvážnější se
mohou vrhnout na dílo Kvet od slovenského autora Janka Kráľe.
Flo
Karel Hynek Mácha - Máj
Bol pozdný večer – prvý máj –
večerný máj – bol lásky čas.
Hrdličkin zval ku láske hlas,
kde bôrový rozváňal háj.
O láske šepkal tichý mach;
kvitnúci strom lkal lásky žiaľ,
slávik ju ruži vyspieval,
a ruža vzdychla vôňou v tmách.
Jazero hladké v húšť kroviny
zvučalo temne tajný bôľ,
breh objímal ho navôkol;
a slnká jasné svetov iných
blúdili cez blankytné pásky,
planúc tam ako slzy lásky.
Janko Kráľ - Kvet
Presadili kvietok z jari do jeseni,
keby jeseň ako jeseň, ale mráz studený.
Jaj, mamenko moja! Ľahký chodník z domu,
máš ma kedy za vdovca dať, nedaj ma nikomu.
Radšej budem priedom do smrti zmetávať,
Ak’ za vdovcom z okienečka na čeľaď volávať.
Radšej po strniskách pôjdem za húskami,
ako by mala objímať bradáča s fúzami.
Pros, horekuj, žaluj, sypaj hrach do steny –
ach, škoda, bože, mladosti! Môj venček zelený,
či som ho ukradla, či som ho dostala
na vode Váhu letiaci, keď som šaty prala?
Či na lúke našla, keď som húsky pásla?
Či ste ma za to chovali, aby len tak zhasla?
Skočil pes popod les, zbrechal po dedine –
Kde si, gazda? Otvor vráta veselej družine!
Už družina skáče pred vrátmi ozrutná –
matka dcéry sa spytuje : Čo si taká smutná?
Jaj, mamenka moja! nežiaľ mi mladosti,
ale žiaľ mi, veliký žiaľ tej vašej starosti.
Nežiaľ mi, že musím zakosíliť môj svet,
ale žiaľ mi, ako na mňa vy budete hľadieť.
Nebolo vám hľadieť na dom vybielený,
ale bolo vám pozerať na veniec zelený.
Presadili kvietok z jari do jeseni,
keby jeseň ako jeseň, ale mráz studený.
Presadili kvietok zo slnca do tieňu,
kvietok s bolesťou pozerá na horu zelenú.
Pozerá, pozerá, ak’ schne, tak vyschýna:
Či sa všetko má veseliť, len ja nie jediná!
Neber si na srdce, moja drahá mati,
že ja musím v čiernej zemi za mladi ležati.
Neber si na srdce, nemohlo inak byť,
musela som v mladom veku v čiernej zemičke hniť.
Ty si nie príčina, ty si dobrá bola,
pomysli si, moje srdce: kto lósu odolá!
22
HÁJ-TEK
LHC (= Large Hadron Collider) aneb…
.
Černá díra nás ještě nedostala
Světově největší urychlovač částic, který již
běží téměř 3 roky a jeho výstavba stála
přes
8
miliard
dolarů,
dodnes
nevyprodukoval černou díru, které se
odpůrci urychlovače báli. V tomto zařízení
se v tunelu dlouhém 27 kilometrů,
umístěném pod zemí, srážejí proudy částic
téměř 99,9% rychlostí světla, které nám
pomáhají objasnit, jak vlastně vesmír
vznikl a jak vůbec funguje.
Zachycení kolize částic
Zařízení je umístěno na území mezi
pohořím Jura ve Francii a ženevským
jezerem ve Švýcarsku. A jakže to s tou
černou dírou vlastně je? Je tu reálná
možnost že se vytvoří mikroskopické černé
díry. I kdyby však vznikly, ihned by se
vytratily, takže by byly neškodné. Jeden z
nejsilnějších argumentů, že LHC je
bezpečný, je, že kosmické paprsky o
mnohem větší energii, než může LHC kdy
vyprodukovat, bombardovaly Zemi a
všechna tělesa ve sluneční soustavě
miliardy let bez takovýchto účinků. Kromě
hrozby černých děr je tu ovšem ještě jedna
věc, o které se moc nemluví. Jde o to, že
by se při srážce mohla vytvořit částice
zvaná strangelet. Tato částice totiž začne
absorbovat veškerou normální hmotu. Je
těžká, vypadne skrz urychlovač ven a
odebere se na cestu do středu Země. Tam
se usadí a začne planetu absorbovat
zevnitř. Nejprve nastanou mohutná
zemětřesení, protože jádro planety se
destabilizuje vznikající energií, nakonec
popukají zemské desky a všechno se
zhroutí dovnitř, až zbyde jen rozžhavená
koule strangeletu o poloměru zhruba 100
m a hmotnosti původní Země. CERN
(evropská organizace pro jaderný výzkum,
která LHC má na starosti) vydala zprávu,
aby uklidnila veřejnost. Vznik černých děr
je celkem racionálně vyvrácen, ale
ohledně strangeletu to není tak jasné. Jisté
je
to,
že
žijeme
ve
světě
pravděpodobností, kde je vše možné.
Útěchou je, že za 3 roky provozu se nic
takového nestalo, takže vyvstává otázka,
jestli ten celý humbuk okolo LHC stál za to.
Lidstvo stojí před více hrozbami – válka,
přírodní katastrofy, globální oteplování,
vesmírné objekty mířící k zemi, jako
například meteor Apophis, který se roku
2029 může střetnout se zemí, takže snad
kvůli LHC už můžeme klidně spát.
LHC
-Max-
23
6
Sport
Zdravím všechny! Jako každý měsíc jsem tu zpátky se svou rubrikou Sport. Tento měsíc se zaměříme
na naše „baskeťáky“, ale i na další sporty 
Na začátek bych rád prostřednictvím
tohoto
časopisu
poděkoval našim
hokejistům. Předvedli fantastický výkon, i
přes to, že se do I.ligy nedostali. Určitě se
mnou budete všichni souhlasit, když
řeknu, že nám připravili opravdový zážitek.
Ale Jindřichův Hradec nežije jenom
hokejem, v dnešní době držíme palce
hlavně BK Lions Jindřichův Hradec, aby se
dostali do Mattoni NLB! A já Vás provedu
jízdou, jakou umí jenom Lvi! Začněme
semifinálovými koly, kde se Lions narazili
na
Ústí
nad
Labem.
Připomeňme, že Jihočeši ve čtvrtfinále
přešli přes Zlín 3:1 na zápasy a Ústí zdolalo
3:2 béčko Opavy. Druhou semifinálovou
dvojici tvoří Chomutov vs. Hradec Králové.
Navíc jsem zjistil skvělou novinu- boje o
postup do finále budou navíc o to
zajímavější, že vítězové si s největší
pravděpodobností zajistí právo účasti v
nejvyšší Mattoni NBL, která se bude od
příští sezony rozšiřovat na 14 celků. Podle
rozhodnutí basketbalové federace by totiž
mezi elitu měl postoupit nejen vítěz I. ligy,
ale i poražený finalista. To je přeci skvělý!
Pokud se tedy naši hoši prokousají do
finále… 
Tak a pěkně popořádku, jdeme na to!
Semifinále play off basketbalové I. ligy
mužů nezačalo pro jindřichohradecký
celek rozhodně podle jeho představ. Lions
totiž na domácí palubovce v úvodním
duelu prohráli po dramatické koncovce s
Ústím nad Labem o jediný bod 82:83.
Domácím hráčům se nepodařilo navázat
na kvalitní defenzivní hru, která je zdobila
ve čtvrtfinále proti Zlínu, ale tentokrát se
od nich navíc odvrátilo i střelecké štěstí. K
druhému vzájemnému souboji do haly
soupeře však Jihočeši v žádném případě
nepojedou se svěšenými hlavami a v
poraženecké náladě.
V nelehké roli cestovali jindřichohradečtí
basketbalisté k druhému utkání semifinále
play off I. ligy na palubovku Ústí nad
Labem. Po úvodním domácím nezdaru
(82:83) by totiž další případná porážka
Jihočechům notně zkomplikovala plány.
Ale hráči Lions zabojovali jako skuteční lvi,
připsali si nesmírně cenné vítězství 91:78 a
hlavně srovnali stav série hranéna tři
vítězství na 1:1!
Tak pokračujeme dál, pořád je o co
hrát…
Jindřichohradečtí basketbalisté zvítězili ve
třetím semifinálovém duelu play off I. ligy
nad BK Ústí nad Labem 115:96. Parádní
ofenzivní podívaná byla k vidění v neděli v
jindřichohradecké
sportovní
hale.
Domácí Lions ve třetím semifinálovém
utkání play off I. ligy zdolali Ústí nad
Labem 115:96 a v sérii hrané na tři
vítězství se ujali vedení 2:1. K vysněnému
postupu do finále jim tak chybí
„maličkost“ – uspět ještě v jednom duelu!
No vidíte, karta se začíná obracet,
doufejme, že to tak i zůstane…
Bitva jihu proti severu pokračuje. Ve
čtvrtém semifinálovém střetnutí play off I.
ligy prohráli basketbalisté Lions na
palubovce Ústí nad Labem 76:87 a soupeři
dovolili srovnat stav série na 2:2. To pro
Lions znamená,že rozhodne až pátý a
zároveň poslední duel. Výhodou pro nás
je, že se bude hrát u nás doma!
24
Sport
A dál?
Do klubové kroniky bude zlatým písmem
vytesán postup do finále I. ligy, kterým si
zároveň vybojovali právo účasti v nejvyšší
Mattoni NBL, což se žádnému mužskému
celku na jihu Čech ještě nikdy nepovedlo!
V rozhodujícím semifinálovém duelu play
off Lions ve středu večer na domácí
palubovce v nesmírně vypjaté bitvě zdolali
Ústí nad Labem 98:87 a celou sérii vyhráli
3:2 na zápasy. O celkové prvenství v I. lize
se tak střetnou s Chomutovem.
skupině D spolu s Finskem, Lotyšskem a
Dánskem. Zápasy se budou hrát
v Bratislavě. V prvním utkání se Česko
střetne s Lotyšskem, doufejme, že to bude
snadná výhra. Já věřím, že Češi můžou
vyhrát celý turnaj, jsou to přeci obhájci
titulu a velcí favorité na výhru cenné
trofeje. Já věřím a Vy?
Mně jenom zbývá si sehnat český hokejový
dres, nějakou tu čapku, vlaječku a
pomalovat si obličej a s hrdostí budu
vykřikovat: KDO NESKÁČE, NENÍ ČECH,
HOP HOP HOP!!!
Pin
A můžeme slavit!! Historický úspěch Lvů,
tak to přeci naši borci dokázali. Když někdo
umí, tak umí  Basket je krásná hra,
viďte?
Tak jsem Vás provedl basketbalovým
zážitkem, ale jak víte, ještě to nekončí.
Lions musí-nemusí zdolat Chomutov, ale i
tak posílám na jejich adresu velikánkou
pochvalu a můžou se spolehnout na to, že
MY gympláci a jiní jim budeme držet palce
a vždy stát při nich a naše víra v nich je
povede vpřed! BK Lions Jindřichův Hradec!
No a můžeme se vydat na další cestu
sportem. Jak už všichni víte, začalo nám
další mistrovství světa v hokeji a tentokrát
se hokejové divadlo odehrává na
Slovensku a to není vůbec daleko. A
všichni určitě taky víte, že Češi se budou
na Slovensku snažit obhájit zlato
z Německa. Trenér Hadamczik má
k dispozici opravdu silný tým. Figurují tam
jména jako Marek Židlický, Jaromír Jágr,
Roman Červenka, Martin Havlát, Milan
Michálek, Patrik Eliáš nebo naše Rachna
Kachna Karel Rachůnek a samozřejmě
další a další. Jediná nemilá zpráva je ta, že
na mistrovství se nevydal Tomáš Vokoun,
ale určitě ho skvěle zastoupí Ondřej
Pavelec z Atlanty. Česká skvadra je ve
25
REAKCE
Tímto článkem bych chtěl reagovat na dubnové číslo Tabu!, kde se objevila mírná dezinformace ve článku
"Závislost na sportu". Po přečtení určitě mnoho z Vás dostalo smíšený názor ohledně pojmu Anabolické steroidy.
Proto bych Vás rád dostal trošku do obrazu a alespoň, jak mi to redaktoři dovolí, dostal tuto problematiku na
světlo..
Anabolické steroidy
Anabolické steroidy posledních padesát let
nesporně hýbou světem a obzvláště sportem. Od
vrcholných soutěží po amatérské sportovce.
Pojďme se podívat trochu do historie, jak
anabolické steroidy (dále jen AS) vznikly a k čemu
byly primárně určeny.
AS provází člověka od nejstarších věků, už od
prehistorický dob, v podobě různých rostlin, které
tehdejší člověk využíval ke zvýšení kondice. Vědci
usuzují, že jak šel čas, lidé objevovali účinky
různých látek a začali je využívat ke svému
prospěchu. Přesuneme se trochu dopředu, tak do
poloviny 19 století, kdy se AS objevily jako
prostředky na potlačení strachu, potlačení pudu
sebezáchovy a zvýšení agresivity u vojáků. Tyto AS
byla ale velmi primitivní a většinou se jednalo o
uměle vyrobené drogy, hlavně amfetamin,
benzendrine, pervitin.
Nynější AS jsou výsledkem více než 100 let
trvajícího výzkumu. Dříve vědci nehledali látky
podporující výkony, ale "elixír mládí". První
extrakty testosteronu se používaly z psích varlat,
později z opičích a nakonec z býčích varlat. Poté, co
byl Dr. Ziegler svědkem výsledků, které přineslo
užívání těchto látek SSSR sportovcům, odcestoval
do USA a začal s výzkumem. V roce 1975 byly AS
připojeny
na
seznam
látek
zakázaných
Mezinárodním olympijským výborem.
Konkrétně se AS začaly používat ve sportech, kde
je zapotřebí síla, výbušnost, vytrvalost, odolnost
proti bolesti. Uživatele tedy můžeme rozdělit do 3
skupin:
1) profesionální sportovci, kteří dopují kvůli kariéře
2) uživatelé, u kterých je to
nutné pro vykonávání jejich
profesí: např.: policisté,
vojáci, security
3) osoby trpící bigorexií, to je
porucha duševního zdraví,
kdy osoby stále sledují svůj
vzhled a chtějí být větší a
větší 
Způsob aplikace:
V zásadě jsou jenom dvě formy: orální
(tabletová) a injekční - v olejové
nebo vodní emulzy, aplikované do
svalu (intramuskulárně).
a) injekční AS: aplikace je injekčně do svalů. Méně
zatěžují játra, mají delší dobu trvání díky
pomalejšímu uvolňování do organismu. Př.:
Winstrol Depot, Reforit
b) AS orální: tabletové podané AS jsou velkou
zátěží pro játra při jejich odbourávání. Mají krátkou
dobu trvání.
Pozitivní účinky AS mají především ve
zdravotnictví:
- při léčbě dlouhotrvající anemie, kdy už se červené
krvinky nejsou schopné samy regenerovat
- při léčbě rakoviny prsu
- pro podporu tvorby proteinů, pokud je po
náročném chirurgickém zákroku oslabena
- při léčbě symptomů menopauzy v malých
dávkách spojených s podáváním estrogenu
- u mužů, kterým byly v důsledku rakoviny varlat
tyto orgány amputovány, se
používá
pro
udržení
sekundárních
mužských
pohlavních znaků
- pro potlačení bolestivosti kloubů
- po rychlejší regeneraci po zranění
Ve veterinární medicíně, kde zajišťují větší váhové
přírůstky u chovných zvířat. Od roku 1988 je
v Evropské unii zakázáno používání AS ve
veterinární léčbě a pro komerční produkci
potravin. Je ale legální v USA, Kanadě, Austrálii a
dalších zemích mimo EU
Ve sportu, kde získaly největší renomé. Primárním
účinkem je nárůst svalové hmoty, výrazné přírůstky
na síle a zvýšení výkonu, zkrácení regenerace mezi
jednotlivými náročnými tréninky.
Negativní účinky AS na lidský organismus:
1) snížení produkce testosteronu
V době, kdy uživatel „sype“ dochází k poklesu
produkce testosteronu ve varlatech. Mozek
monitoruje hladinu mužských hormonů v krvi, a
když zjistí nadbytek, je snížena produkce
gonadotropinu v podvěsku mozkovém. Méně
gonadotropinu znamená méně testosteronu. Po
vysazení se produkce testosteronu vrací většinou
do normálního stavu.
2) zvýšené zadržování vody a soli v organismu
retence: zadržování vody v těle vede k opuchlinám
tváří a končetin
hypertenze: AS zvyšují krevní tlak zadržováním
vody v těle...…………………………………………………………..
26
Reakce
Kardiovaskulární systém: AS zvyšují hladinu HDL
cholesterolu a zvyšuje úroveň LDL cholesterolu a
triglyceridů (tuků) v krvi. Z toho vyplývá spousta
onemocnění, například ateroskleróza (tvrdnutí
cévních stěn).
3) projevy feminizačních účinku
gynekomastie: pokud je v těle velké množství AS,
jsou některé „přeměny“ na ženský pohlavní
hormon estrogen. To způsobuje nárůst prsní žlázy
u mužů. Tento nárůst je vratný pouze operativně.
4) akné: AS stimulují produkci mazu ve žlázkách v
kůži. Maz je výborné prostředí pro mnoho druhů
bakterií a proto se žlázky zanicují. Pak se může
vyvinout infekce a imunitní systém pošle odpověď
ve formě zanícených puchýřků
5) strie: vznik masivních trhlin kůže na ramenou, v
podpaždí, zádech, zadku v důsledku rychlého
zvětšení svalového objemu, kdy pokožka nestíhá
růst stejně rychle.
6) vliv na játra a ledviny: některá anabolika se
metabolizují v játrech, což může vyvolat jejich
poškození. Více poškozují játra tabletové steroidy,
než injekční. U ledvin dochází k nerovnováze v
hospodaření s vodou, hrozí reálné poškození
ledvin.
7) vedlejší účinky u žen
Ženy, které užívají AS, uvádějí
nepravidelnost menstruačního
cyklu a zvětšení klitorisu. Ale
především výskyt mužských
pohlavních znaků, jako je růst
vousů, hlubší hlas, zmenšení
prsů.
Osobně se mi kulturistky hnusí,
není na nich nic přitažlivého. Při
sexu je to jako spát s chlapem.
8)vedlejší účinky u mladých lidí
AS mohou ovlivnit růst kostí
v pubertě. Růst se odehrává
v chrupavkách
(epifýzách).
Přirozená
tělní
produkce
steroidních hormonů v pubertě
způsobení uzavření epifýz kostí.
Pokud se steroidy používají
z neterapeutických
důvodů
během dospívání, epifýzy se
předčasně uzavřou a zastaví se růst.
9) účinky anabolických steroidů na psychiku
AS mají také velký vliv na nervový systém a jeho
vývoj především u mužů. Selektivně stimulují ty
neurony a nervová spojení, která souvisejí
s agresivitou. Uživatelé AS uvádějí při užívání AS
27
změny nálady, paranoiu, zmatení, poruchy spánku,
halucinace, deprese až sebevražedné tendence.
Většina těchto problémů zmizí, když jsou AS
vysazena.
V průběhu užívání steroidů organizmus snižuje
vlastní
produkci
testosteronu. Při vysazení
není schopno tak rychle
obnovit vlastní produkci
hormonů a dochází k
období poklesu výkonnosti.
V tomto období je člověk
bez chutě k jídlu, má
oslabenou imunitu a výkyvy
nálady. Tyto projevy se dají potlačit různými léky
(proiron, tamoxifen atd.)
Jelikož časopis není natahovací a já jsem dostal
jenom určitý prostor, nemůžu se dostat k
detailnímu popisu jednotlivých steroidů a jejich
účinků na organizmus. Doufám, že si každý čtenář z
tohohle článku odnese to své, nechci nikomu
vnucovat své názory.
Co bych dodal? Asi jenom to, že braní AS bez
žádných vysokých soutěžních cílů (myšleno
mistrovství světa, Evropy atd.), dosažení určitého
věku, dostatečně vyvinutí těla nemá cenu.
Negativa převažují pozitiva. Proto nechme AS
uživatelům, kterým tyto látky pomůžu například v
zaměstnání nebo k dosažení nejvyšší mety, ale
zároveň je za to neodsuzujme. Je to každého věc,
jestli bere nebo ne.
Tak sportu zdar, ať už naturálně nebo přisypaně 
Frank
Plesk!
IN & OUT
Tentokrát bezkonkurenčně každý,
kdo se podílel na projektu UNESCO
(pro totální ignoranty připomínám, že
letos se týkalo chemie). Žádné lítání sem a
tam, prostě nadupaná trasa po třídách.
Zvláštní vypíchnutí zaslouží stanovište no.
1, z kterého si dle doslechu lidi odnesli
nejvíce. A dále hned následující laborky,
kde bylo k vidění spousta zajímavých
pokusů. Jedním slovem - skvěle!
Organizace Majálesu tento rok
bohužel trochu pokulhává. Tam,
kde přidali na dechberoucím plakátu
z dílny Jana Voharčíka, ubrali na
organizaci. Kápové snad doufají v to, že je
účastníci neukamenují a projdou se
městem s úsměvem na tváři. Jenže komu
se chce v pátek odpoledne někam
táhnout, když ani týden předem neví, co si
má vzít na sebe! Veliké, veliké OUT!
Skvělé zpestření si připravila Vendy
z 2.B v den svých osmnáctek. Nenapadlo ji totiž nic jiného, než sebrat kýbl
zmrzliny, kornouty a celý den rozdávat
zmrzlinu. A že byla skvělá se přesvědčil i
pan profesor Kadlec. Hluboce se klaníme,
Vendy.
Tak nevíme, ale když se mohl
toaletní papír vyrábět už v Číně z
rýžové slámy a to něco kolem roku 600,
moc nechápeme, proč je ho u nás stále
takový nedostatek. Možná návrh pro
výtvarkáře? Vyrobte nám prosím nějaký,
klidně s vtipnými obrázky... Jako další
možnost nás už jen napadá – neserte tak
na tu školu!
Perličky z domova i ze světa
„Akorát si ta družička měla zakrýt očička a né ouška“
28
Výkřiky do tmy
TOP FACEBOOK STATUS vyhrává Sandrik Bednář z 2.B:
29