Článek z Prostějovského Večerníku

12
Pondělí 18. ledna 2016
www.vecernikpv.cz
rozhovor Večerníku
„POKUD JE ČLOVĚKU MIZERNĚ, NENÍ SCHOPEN DĚLAT VŮBEC NIC“
Denní stacionář prostějovské Charity chystá oslavy desetileté výročí...
PROSTĚJOV Počátkem února
před deseti lety skončilo přechodné
období spjaté s obavami o další budoucnost péče o osoby s psychickým
onemocněním. Stávajícího stacionáře se ujala Charita Prostějov a od té
doby jeho zdmi prošly desítky klientů, kterým pomohl zkvalitnit život.
O významu zařízení si Večerník povídal jak s vedoucí denního stacionáře
Kristýnou Jurášovou, tak i jednou
z jeho klientek. Čtyřiačtyřicetiletá
paní A.S. trpí schizofrenií a služby
subjektu si nemohla vynachválit.
Z osobních důvodů však s omluvou
odmítla zveřejnění plné identity včetně zveřejnění fotografie. I tak ale společné povídání neztratilo svůj glanc
a je veskrze zajímavé...
v rámci exkluzivního
dvojinterview
pro Večerník
se ptal
Tomáš
KALÁB
●● Máte za sebou první desetiletku.
Jakým vývojem stacionář prošel?
JURÁŠOVÁ: „Stacionář pro osoby
s duševním onemocněním vznikl hned
po roce 1989, u jeho zrodu stál bývalý
primář psychiatrického oddělení Jiří
Rozkoš, který je dodnes odborným garantem projektu. Zařízení časem nešlo
udržet pod hlavičkou zdravotnického
zařízení, jde ve své podstatě o sociální
službu. Po období nejistoty se stacionáře
od 1. února 2006 ujala Charita Prostějov
a jeho sídlo bylo přeneseno do dnešních
prostor v Polišenského ulici. Jde o jediné
zařízení v prostějovském regionu poskytující sociální služby lidem s duševním
onemocněním.“
●● Jako stacionář tedy fungujete
pouze během dne?
individuální práci s klientem a motivační
pohovory. Vedoucí zařízení má vysokoškolské vzdělání v oboru sociální práce
a je zároveň i sociální pracovnicí služby.“
●● Jaké služby váš stacionář konkrétně poskytuje?
JURÁŠOVÁ: „Podstatou je aktivizace
osob s duševními chorobami, poskytnout jim prostor pro setkávání, sdílení
„Naším cílem je dosáhnout toho, aby klienti
ot,
i se svou nemocí dokázali žít plnohodnotný živ
“
byli samostatní a zachovali si pravidelné návyky.
JURÁŠOVÁ: „Ano, jde o ambulantní
formu, kdy klient může docházet každý
pracovní den od půl osmé do patnácti
hodin. Kapacita činí deset klientů, jsou
zde tři stálí zaměstnanci. Jsme ve dvou
bytových jednotkách, z nichž v jedné
jsou kanceláře a ve druhé prostory pro
klienty. Na stejné adrese sídlí i pečovatelská služba a zdravotní služba Charity
Prostějov.“
●● Jaké vzdělání musí mít personál?
JURÁŠOVÁ: „Asistentky mají absolvovaný kurz pracovníka v sociálních službách a každoročně se vzdělávají, třeba
v kurzu psychiatrického minima či v kurzu práce s lidmi s duševním onemocněním. Letos se chceme více zaměřit na
svých prožitků, zázemí, kde naleznou pochopení a bezpečí. Je totiž pro ně
důležitý kontakt s lidmi, protože často
žijí v určité sociální izolaci, bez práce,
mnohdy ztrácí rodinu i přátele. Pracujeme hodně s trénováním kognitivních
funkcí a motorikou. Cílem stacionáře
je dosáhnout toho, aby klienti i se svou
nemocí dokázali žít plnohodnotný život,
byli samostatní a zachovali si pravidelné
návyky. Jen část klientů žije s partnerem,
někteří mají podporu rodinného zázemí
u rodičů, kteří již ovšem stárnou. Jedna
klientka využívá chráněné bydlení Charity na Daliborce, jsou i klienti, kteří žijí
úplně sami.“
●● Můžete popsat rozvrh běžného
dne?
vizitka
KRISTÝNA JURÁŠOVÁ & A.S.
✓ narodila se roku 1977 v Olomouci
✓ vystudovala dvě střední školy
- Střední zdravotní školu a Soukromou odbornou školu sociálně právní
✓ v roce 2005 vykonala státní
zkoušku na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého, obor
Pedagogika-sociální práce
✓ v letech 2009 a 2010 vedla Centrum pro zdravotně
postižené
✓ od roku 2014 je vedoucí Denního stacionáře pro osoby
s psychickým onemocněním, Charita Prostějov
zajímavost: osm let pracovala s lidmi se závislostí. Založila Kontaktní centrum v Prostějově, sociální pracovník Ambulance adiktologie
16011211437
JURÁŠOVÁ: „Některé programy jsou
stálé, jiné proměnlivé. Den většinou začíná ranní komunitou, kdy se přítomní klienti setkají, povídají si, sdělují si své zážitky, starosti nebo mohou jen poslouchat.
Máme zde rukodělné práce, například
s keramikou nebo pedigem, trénujeme
paměť formou různých kvízů, otázek,
her, práce na PC, metod podporujících
* narodila se v roce 1971 v Prostějově
* absolvovala oděvní učiliště
* poté pracovala sedm let jako
švadlena
* první známky nemoci se u ní
začaly projevovat v roce 1994,
následně ztratila zaměstnání
a byl jí přiznán invalidní důchod
✓ služeb denního stacionáře využívá od samého počátku, tedy dvacet let
zajímavost: má ráda přírodu, vaření, život s onemocněním jí ulehčuje společenská povaha
www.vecernikpv.cz
krátkodobou i dlouhodobou paměť. Poslední dobou je zájem třeba o opakování cizího jazyka. Nabízíme
návštěvy muzeí, výstav,
chodíme
plavat, jezdíme na
výlety, protože mnozí
z klientů by se sami
ani nikam nevydali
a tím podporujeme a zvyšujeme zprostředkování
kontaktu klientů se společenským prostředím, což
napomáhá snížit sociální
izolaci a zvyšuje soběstačnost
klientů. Pro některé poskytujeme nácvik nakupování, neboť i při
této činnosti klienti mnohdy zažívají
stresové situace, které jim přináší
platby či hledání zboží. Pilujeme
také vaření a úklidu či jiných praktických
dovedností, které napomáhají k udržení
plnohodnotného života v jejich přirozeném prostředí, tedy domácnosti.“
●● Zajišťujete pro klienty také
obědy?
JURÁŠOVÁ: „Ne, pouze jednou týdně probíhá nácvik vaření, takže si klienti
připravené jídlo mohou rovnou sníst.
Jinak je zde plně vybavená kuchyňka pro
úpravu přineseného jídla. Někdo chodí
domů už po jedné hodině, protože léky,
které užívá, jej natolik tlumí, že si musí
odpočinout. Pro někoho je velká zátěž
už jenom dorazit do stacionáře a musí
si ve vyhrazených prostorách na chvíli
lehnout.“
●● Je to třeba i váš případ?
A.S.: „Je pravda, že dříve byl život s medikamenty mnohem těžší, protože byly
silnější. Člověka více tlumily, i vidění bylo
neostré, takže nebylo možné se čemukoli
věnovat. V současnosti už léčba umožňuje zapojit se do běžné každodenní
činnosti.“
●● Jak dlouho už jste klientkou
stacionáře?
A.S.: „Do stacionáře docházím už přes
dvacet let, začala jsem bezprostředně po
hospitalizaci. Díky tomu jsem se hodně
posunula dopředu, protože
vyškolený personál umí lidi
s podobným postižením motivovat.“
ze zákona placené, dokonce bychom
měli vybírat přes sto korun na hodinu,
což je samozřejmě nereálné. Klienti totiž
vzhledem k svému onemocnění nemají
nárok na příspěvek na péči, mohou onemocnět v relativně mladém věku, kdy
toho nemají mnoho odpracováno, je jim
přiznán invalidní důchod prvního stupně. Suma sumárum se dostávají do tíživé
finanční situace. Proto u nás hradí denně
●● Jak konkrétně vám
zde pomohli?
A.S.: „Zlepšila jsem si například
fyzickou kondici. Bez stacionáře a přátel bych
ležela doma na gauči
a koukala na televizi, které nerozumím, dodnes
z ní leccos
Foto: archív K. Jurášové
nepochopím, protože můj stav se trochu
podobá situaci po mozkové příhodě. Tak
jsem fungovala ještě před nějakými pěti,
šesti lety, kdy jsem bydlela u rodičů. Jsem
za tento stacionář moc ráda, sama dobře
vím, a zdejší kamarádi to potvrzují, že
pokud je člověku se schizofrenií mizerně,
není schopen dělat vůbec nic.“
●● Můžete se opřít o rodinné zázemí?
A.S.: „Mám naštěstí přítele, který o nemoci něco ví, takže neodsuzuje, ale má
naopak pochopení. Daří se mi fungovat
doma do té míry, že jsem schopná uvařit
jednoduché jídlo. Jsem aktivnější, mohu
se víc zapojit do života.“
●● S jakými potížemi se ve své
činnosti nejvíc potkáváte?
JURÁŠOVÁ: „Jako ve většině podobných případů nás trápí finanční stránka,
protože služby, které poskytujeme, jsou
aspoň šedesát korun, jinak bychom zase
nemohli žádat o dotace. V uplynulém
roce nás finančně podpořilo Statutární město Prostějov, Olomoucký kraj
a MPSV.“
●● Vidíte nějaké řešení do budoucna?
JURÁŠOVÁ: „Letos chceme na krajský úřad podat žádost o registraci nové
služby, sociální rehabilitace, k níž naše
činnost směřuje, přitom jde o bezplatnou službu. To by hodně pomohlo, někteří klienti totiž nejsou schopni k nám
docházet denně, jelikož je jejich finanční situace tíživá. Pobírají třeba dávky
v hmotné nouzi a nemohou platit ani
tuto částku celý týden. Také by nám to
umožnilo poskytovat službu i u klienta
doma, což by pro mnoho z nich znamenalo obrovský přínos.“