česky - Muži proti násilí na ženách a dětech

Komentáře

Transkript

česky - Muži proti násilí na ženách a dětech
DEBBONAIRE, THANGAM A KOL.: VYHODNOCENÍ PRÁCE S PŮVODCI DOMÁCÍHO NÁSILÍ
V IRSKU
(BRISTOL, VELKÁ BRITÁNIE, 2004)
V rámci projektu Domestic Violence Responses: Training, Prevention, Research (Reakce na domácí
násilí: školení, prevence, výzkum)
Pozn.: Tento text obsahuje pouze vybrané části studie, celý text v angličtině je dostupný zde:
http://www.moveireland.ie/downloads/EvaluationIntervention.pdf
1.6 Intervenční programy zaměřené na práci s násilnými muži
Organizace po celém světě prověřují způsoby, jak nejlépe pracovat s násilnými osobami. Díky
výzkumu, vyhodnocování a zkušenostem z praxe získáváme užitečné ponaučení o tom, co způsobí, že
jsou programy práce s násilnými osobami účinné. Tato kapitola o tom přináší některé z relevantních
informací. V současnosti jsou programy zaměřené na práci s pachateli domácího násilí realizovány
různými typy organizací, nebo ve spolupráci s nimi či pro ně:
• Služby zaměřené na podporu obětí;
• Psychologické služby;
• Probační služby a další úřady provádějící úkony v rámci trestního řízení;
• Sociální pracovníci, pracovníci sociálně-právní ochrany dítěte a rodinná centra;
• Mužské svépomocné skupiny;
• Komunitní skupiny;
• Služby zabývající se závislostmi;
• Náboženské organizace a sítě.
(Rothman, Butchart a Cerda, 2003)
Podle studie Světové zdravotnické organizace (Rothman a kol., 2003) bývají nejčastěji střešní
organizací služby zaměřené na podporu obětí domácího násilí, následované poradenskými a
psychologickými službami. Některé z nich jsou přímo propojeny s trestně a občanskoprávním
systémem justice, v jednom nebo více z následujících aspektů:
• Programy jsou jedním z prvků koordinovaného systému komunitního řešení
problematiky domácího násilí, spojujícím všechny relevantní státní i dobrovolnické
organizace, monitorujícím násilné osoby a jejich chování a volající je k zodpovědnosti.
Zpravidla jsou zahrnuty v trestněprávním systému (Shephard a Pence, 1999);
• Násilníci odsouzení k účasti v programu v rámci rozsudku nebo podmíněného trestu,
na základě trestněprávního řízení.Rozsudek zahrnuje sankce uplatněné pokud se
násilná osoba programu neúčastní nebo v něm nedělá pokroky (Dobash et al, 2000;
Gondolf, 2002);
• Násilné osoby, jimž je nakázáno účastnit se programu nebo informačních schůzek na
základě slyšení ve věci svěření dítěte do péče nebo styku s dítětem (Programme
•
•
•
•
manual, 2000, and other information about Domestic Violence Intervention Project,
UK, 2004);
Násilné osoby, jimž je nakázáno účastnit se programů na základě soudního
rozhodnutí ve věci přestupku proti občanskému soužití (Burton et al, 1997);
Násilné osoby, jimž je účast v programu doporučena, ale ne nakázána soudním
systémem (Rothman, Butchart a Cerda, 2003);
Násilné incidenty nahlášené ze strany programů trestněprávnímu systému (Dobash a
kol., 2000);
Posudky vypracované zaměstnanci programu pro trestně nebo občanskoprávní
systém, např. v případě ochrany dítěte nebo svěření do péče či úpravy styku
s dítětem, nebo posudky v trestněprávním řízení (Laing, 2004).
Projekt zahájený v 80. letech 20. Století v Duluthu v Minnesotě (USA), se stal zdrojem inspirace pro
mnoho programů po celém světě, včetně práce s násilnými osobami ve Velké Británii a v Irsku (viz
níže). Projekt intervence v případech domácího násilí z Duluthu (Duluth Domestic Abuse Intervention
Project) se někdy mylně zaměňoval pouze s prací s násilnými osobami. Ve skutečnosti byla ale práce
s násilnými osobami vždy jedním z prvků mnohovrstevného a koordinovaného komunitního
programu prevence domácího násilí. Tento koordinovaný přístup zahrnuje podporu a služby pro
ženy, sdílení kasuistik a společný přehled organizací o jednotlivých případech, práci s dětmi,
koordinovaný přístup v trestněprávních případech a další prvky. Zaměstnanci i výzkumnísi zabývající
se tímto programem vždy zdůrazňovali důležitost koordinovaného přístupu (srov. např. odpovídající
kapitoly v Shepard a Pence, eds., 1999, pro podrobnější diskusi o tomto programu). Tento program
zásadně ovlivnil práci Národní úřadu pro prevenci domácího násilí v Irsku (National Domestic
Violence Intervention Agency, NDVIA). Také Severovýchodní program prevence domácího násilí
(South East Domestic Violence Intervention Programmes, SEDVIP) navázal úzký kontakt a spolupráci
s Duluth programem. Také program CHANGE ve Skotsku a Projekt prevence domácího násilí
(Domestic Violence Intervention Project, DVIP) v Londýně ve Velké Británii jsou oba ovlivněny Duluth
programem, ačkoliv nereplikují jeho obsah ani strukturu. Oba tyto dva programy byly nezávisle
zhodnoceny (Dobash, Dobash, Kavanagh a Lewis, 2000; Burton, Regan a Kelly, 1998). Manuál
programu CHANGE se nyní využívá, částečně nebo zcela, v některých programech pro násilné osoby v
Irsku.
1.8 Teorie příčin domácího násilí používané v programech pro násilné osoby
Healey a kol. (1998 – srov. níže) vypracovali přehled a vyhodnocení programů pro násilné osoby
v USA. Jejich zpráva shrnuje tři převažující teoretické systémy v současné práci s pachateli domácího
násilí. Ty mohou být zhruba shrnuty následujícím způsobem:
1. Společnost a kultura – tento přístup vychází z přesvědčení, že je domácí násilí zapříčiněno
společenskými strukturami, kulturními normami a dalšími normami, jež schvalují nebo alespoň
nezpochybňují použití ovládání a násilí ze strany mužů namířených proti jejich ženským partnerkám.
Tento model intervence se snaží o převýchovu mužů tím, že je učí o dopadu těchto sociálních a
kulturních struktur a jejich vlastního násilného chování a pomáhá jim pochopit důležitost rovnosti a
nenásilí v manželství a podobných vztazích.
2. Rodina – tato linie uvažování vychází z toho, že struktura v rodině a mezilidská komunikace
v rodině jsou příčinou domácího násilí. Na tomto chápání je založen model přístupu k rodinným
systémům. Zaměřuje se na zdravou komunikaci v rámci rodiny a většinou zahrnuje párové
poradenství nebo podobné metody. Některé druhy skupinové terapie také používají tento model.
3. Jedinec – tyto přístupy staví na psychologických teoriích, které kladou zodpovědnost na poruchy
osobnosti, problematickou výchovu, biologické dispozice (např. závislost na násilném chování) nebo
poruchy vztahových vazeb způsobené v raném dětství. Terapie je buď psychoterapeutická (zaměřující
se na individuální problémy a interní konflikty) nebo kognitivně behaviorální (zvyšující kognitivní
povědomí o vlastním předchozím chování a učící nové dovednosti vedoucí k odlišnému chování).
Programy založené široce na prvním přístupu tíhnou k tomu, že používají učení a vzdělávání, aby
naučily násilné osoby novým způsobům myšlení o vztazích tak, aby neměli od svých partnerů
očekávání, že budou plnit jejich potřeby jen proto, že jsou jejich partnery. Také se zaměřují na to, aby
změnily představy násilných osob o rolích a právech v partnerských vztazích, včetně pohledu na
genderové role. Tento přístup (často nazývaný feministický nebo profeministický) je někdy kritizován
pro svou genderovou perspektivu, protože, jak mnozí soudí, nebere v potaz domácí násilí v jiných
vztazích nebo ze strany žen vůči mužům. Zastánci tohoto přístupu soudí, že bez genderové
perspektivy by byla opomenuta možná nejdůležitější součást práce s násilnými osobami (Healey a
kol., 1999).
Druhý přístup, využívaný zpravidla v rodinných systémech, vyvolává určité pochybnosti, protože
vyvolává dojem, že klade zodpovědnost a/nebo vinu na oběť. Je proto zakázán v mnoha státech USA
z důvodu, že nepřisuzuje celou odpovědnost za násilí násilné osobě (Healey a kol., 1999).
Práce s násilnými osobami, která vzešla ze třetího přístupu většinou zahrnuje kognitivně behaviorální
techniky, jež učí novým způsobům chování. Ty mohou zahrnovat techniky rozpoznávání varujících
signálů v chování nebo pocitech, jež umožní násilným osobám chovat se jinak, bez použití násilí. Tyto
techniky se někdy nazývají „zvládání agrese/hněvu/vzteku“ (anger management) a občas se
kombinují s prvním přístupem. Metoda zvládání agrese se stala předmětem mnoha debat o tom, do
jaké míry pomáhá prevenci domácího násilí. Tato metoda je opět v některých státech USA zakázána,
pokud není spojena s dalšími formami intervence. Částečně je to tím, že tato metoda může působit
dojmem, že dovoluje mužům svalovat vinu za násilí na svou agresivitu, a nevede je k tomu, aby za ni
převzali zodpovědnost, nebo viní jejich partnerky z toho, že agresivitu vyvolávají, aniž by v první řadě
zkoumala, zda má násilná osoba právo být naštvaná. Tato metoda bývá také někdy zpochybňována
z toho důvodu, že někteří násilníci nejsou vzteklí, když páchají násilí, a proto jim samotné tyto
techniky nepomohou.
Většina skupinových programů práce s násilnými osobami, jež byly podrobeny kritickému zhodnocení
a popisu je založena na kombinaci prvního a třetího přístupu. Healey a kol. podotýkají, že učení a
vzdělávání funguje nejlépe, pokud se kombinuje s dovednostmi získanými v kognitivně behaviorální
složce programu. Také zdůrazňují, že první přístup více odpovídá intervenci v rámci trestněprávních
postupů, protože klade jasně a nezpochybnitelně zodpovědnost na násilníka a požaduje od něj, aby si
uvědomil dopad svého chování na druhé.
Být vychováván v rodině, kde je přítomno násilí, je často identifikováno jako rizikový faktor pro
užívání násilí v dospělosti. Výzkumy tohoto vztahu však nejsou zcela přesvědčivé (Walby a Myhill,
2001; Widom, 1989). Psychologická literatura tu nachází často, ale ne vždy, korelaci, nikoliv ale
kauzální vztah. Výzkumy zaměřené na násilí a další rozšířené výzkumné projekty někdy našly korelaci
(ale opět ne vždy), ale obvykle identifikovaly jiný společný faktor, u kterého se zdálo, že má větší vliv
na to, zda se z dítěte stane násilný partner. Výzkum se obvykle nezabývá tím, proč má gender takový
vliv na rozdíly v páchání domácího násilí, když platí, že je mezi svědky domácího násilí zhruba stejné
procento chlapců i dívek (Mullender and Morley, 1994a). Přehled dostupné literatury autorů
Mullendera a Morleye o možném vztahu mezi násilím v dětství a domácím násilím v dospělosti
ukázal, že tento vztah není rozhodně jasný a že ve skutečnosti se u některých výzkumů zdá, že není
žádný důkaz pro příčinnou vazbu a že jde jen o nekauzální korelaci. Většina dospělých, kteří vyrůstali
v prostředí, kde bylo domácí násilí běžné, neužívá násilí v proti svým partnerům. Některé důkazy
dokonce naopak ukazují, že děti, které žijí s násilím, mnohem méně pravděpodobně používají násilí
v dospělosti a že je v každém případě výzkum limitován tím, že bývá retrospektivní (Mullender
a Morley, 1994a).
3.1 Používané materiály při skupinové práci s muži
V době vzniku tohoto textu se používají tři hlavní kategorie programů:
• Program MOVE: Jde o program o 13 krocích, který se inspiruje a vychází z programu MOVE Bolton
(Velká Británie). Program zahrnuje psaný sylabus pro každý ze 13 kroků. Většina kroků obsahuje
krátkou aktivitu vztahující se k tématu, kterou mají účastníci splnit. Aktivity jsou doporučeny jako
domácí úkol, kterému se účastníci věnují mezi sezeními, ale mohou být také použity během
skupinových sezení. Program je zamýšlen jako průběžný program, takže se k němu mohou muži
v jakémkoliv bodu připojit, se svolením facilitátora. Shrnutí tohoto programu najdete níže, detailní
program lze získat od organizace MOVE Ireland.
• Program MOVE s dodatky a změnami: některé organizace přehodnotily program MOVE a
revidovaly ho, přepsaly nebo doplnily. Jinde v tomto textu na tento upravený program odkazujeme
jako na MOVE+.
• Program CHANGE – podle manuálu sepsaného autory Davidem Curranem a Monicou Wilson
(Curran a Wilson, 1997). David Curran a Monica Wilson jsou oba zkušení členové týmu programu
CHANGE ve Skotsku. Tento program byl původně vyvinut k využívání jako součást sankcí
v trestněprávním systému justice.
Analýza programů MOVE a CHANGE ve srovnání s relevantními kritérii vodítek organizace RESPECT je
shrnuta níže ve formě tabulky. Tabulka také obsahuje analýzu programu publikovaného a užívaného
projektem DVIP (Projekt prevence domácího násilí (Domestic Violence Intervention Project, Londýn,
Velká Británie), kterou zde uvádíme pro srovnání.
3.2 Cíle skupin
3.2.1 Co doporučuje pracovní skupina a organizace Respect?
Pracovní skupina nenabízí žádná zvláštní doporučení týkající se práce s muži, ale říká, že:
“při přípravě programů zaměřených na práci s původci domácího násilí je třeba brát v první řadě
ohled na ochranu a bezpečí žen a dětí ”[Zpráva pracovní skupiny o násilí na ženách, 1997]
Tento princip může být zohledněn ve způsobu, jak je program organizován, řízením programu,
povahou a cíli práce se ženami a povahou a cílem práce s muži.
Doporučení organizace Respect to vyjadřují explicitněji:
“Hlavním cílem práce s pachateli domácího násilí je zvýšit bezpečí žen a dětí. Každá intervence a
rozhodnutí učiněné v rámci této práce k tomu má směřovat.
Druhotné cíle jsou:
• Přivést muže k odpovědnosti za jejich násilí vůči ženám;
• Podpořit vztahy založené na respektu a rovnosti;
• Spolupracovat s ostatními, aby se zlepšila odezva společnosti na domácí násilí.
3.7 Náplň programu
3.7.1 Úvod
Dobash a kol. (2000) na základě sledování mužů, kteří prošli skotským programem CHANGE, jiným
programem a kteří se nezúčastnili žádného programu, vytipovali osm základních momentů v procesu
změny. Zdůrazňují, že se nejedná o „lineární proces, kdy na sebe jednotlivé fáze navazují, ale spíše o
současné prolínání několika aspektů, které se dokonce mohou navzájem posilovat.” (Dobash a kol.,
2000). Tyto fáze jsou:
1. Změna je možná – uvažují o tom, že by bylo dobré se změnit a že by to mohli dokázat.
2. Motivace ke změně – chtějí, aby ke změně došlo.
3. Důvody ke změně – někdy proto, že si uvědomí, jak neblahé následky pro ně má jejich
agresivní chování (což přebije vědomí, že změna si žádá osobní nasazení), někdy proto, že
pochopí, co to stojí jejich partnery a děti.
4. Co se změní? Pochopí, že za změnu nesou odpovědnost oni a že je jen na nich, jestli sáhnou k
násilí.
5. Obecné mechanismy změny – učí se, jak sami regulovat své chování, místo aby spoléhali na
vnější kontrolu nebo strach z vnějších dopadů.
6. Změna vyjadřování – místo omluv a výmluv pro agresivní chování a potřebu ovládat ostatní si
vytvoří nové představy o právech a povinnostech ve vztahu založené na rovnoprávnosti a
zodpovědnosti za vlastní chování.
7. Prostředek změny – hovory, naslouchání, přemýšlení, učení, reflexe a další prvky kognitivní
restrukturalizace.
8. Specifické prvky změny – osvojí si nové dovednosti a způsoby uvažování. V této fázi hrozí, že
si muži osvojí jen „jazyk kurzu“, místo aby skutečně změnili své chování. O to důležitější je být
v kontaktu s partnerkami klientů, v tomto případě proto, abychom mylně nepředpokládali, že
se muži změnili, jenom proto, že ve skupině začali mluvit jinak.
Tato zjištění posloužila jako rámec pro hodnocení tří konkrétních programů a toho, jak jednotliví
lektoři a organizace vedou muže k tomu, aby se změnili.
Doporučení RESPECT představují seznam základních prvků, které můžeme sledovat ohledně náplně a
podání jednotlivých programů. Seznam vychází ze zkušeností získaných při výzkumu a evaluaci a
posloužil zároveň jako kritéria pro vyhodnocení obsahu tří různých programů, z nichž dva jsou
v současnosti v Irsku v různých formách dostupné.
Adams (1988) si všímá, že muži, kteří procházejí tímto procesem změny, procházejí stejnými fázemi,
které popisuje Kübler-Rossové model smutku. To neznamená, že proces, při kterém muži opouštějí
agresivní chování, je stejný jako smutek, ale poskytuje nám to nový a užitečný pohled na
konceptualizaci přechodu od agresivního chování k partnerskému přístupu:
Popírání (že je tu problém, nebo že je to jejich problém);
Hněv (protože se jim někdo odváží oponovat, např. jejich partner nebo vedoucí terapeutické
skupiny);
Smlouvání (typu: „přestanu se chovat násilnicky, když mě ona přestane sekýrovat“);
Deprese / zmatenost (z toho, že nevědí jak se chovat, když už opouštějí staré způsoby, ale nové si
teprve hledají);
Smíření (s tím, že nemají právo zneužívat svou partnerku, že je jim rovna).
3.7.2 Různé programy
V Irsku se ve skupinové terapii s domácími násilníky různými způsoby využívá několik programů.
V příloze naleznete shrnutí všech manuálů vytvořených v programu MOVE, CHANGE, který vznikl ve
Skotsku a pracuje s násilníky se soudně nařízenou léčbou, a v projektu DVIP (Domestic Violence
Intervention Project), jenž podporuje intervenci proti domácímu násilí ve Velké Británii a pracuje
s násilníky se soudně nařízenou léčbou i dobrovolnými klienty (nezaměňovat s NDVIA). Na
následujících stránkách je přehled toho, nakolik jednotlivé programy MOVE, CHANGE i DVIP (pro
srovnání) odpovídají minimálním požadavkům na kvalitu obsahu programů definovaných
v doporučeních RESPECT. Je třeba ovšem zdůraznit, že konkrétní metody se skupinu od skupiny i
lektora od lektora liší. Někteří lektoři se striktně drží jednoho konkrétního programu, jiní začleňují i
další aktivity. NDVIA používá svůj vlastní program a není členem RESPECT.
DOPORUČENÍ RESPECT
PRO HODNOCENÍ
OBSAHU PROGRAMŮ
Porozumění tomu, co
je násilné chování
MOVE – na základě
materiálů na
webových stránkách
Definice v kroku 1
zahrnuje psychické,
fyzické, sexuální,
emoční, slovní a
ekonomické násilí a
výhružky.
Aktivita v kroku 1: muži
mají říct, k jakým
formám násilí se
uchylovali.
Žádné další aktivity.
Manuál CHANGE
Manuál DVIP
Definice násilí
v modulu 2. Definice
zahrnuje fyzické,
psychologické, sexuální
chování, kontrolu
druhých, manipulaci,
výhružky, násilí na
majetku druhých a na
domácích zvířatech.
Demystifikace násilí
v modulech 11 – 15,
včetně vzorů násilného
chování a případových
studií. Modul 15
srovnává princip „moci
a kontroly“
s „partnerským“
přístupem (dle
Duluthského modelu).
Část věnovaná
aktivitám na téma
„násilí, moc a
kontrola“, včetně tří
principů (kol)
z Duluthského modelu,
záznamy násilného
chování, hraní rolí.
Část věnovaná
sexuálnímu násilí, část
o výhružkách a
zastrašování, část o
emočním a sexuálním
zneužívání.
Pachatel je 100%
zodpovědný za své
násilné jednání.
Jednoznačně řečeno v
úvodu do programu
MOVE.
Jednoznačně vyplývá
z definic.
Modul 7 –
demystifikace násilí.
Modul 1 – výmluvy a
úmysly.
Jednoznačně vyplývá
z definic.
Sekce věnovaná
popírání a
zodpovědnosti, sekce o
odpovědnosti, včetně
právní.
Násilné chování je
volba.
Vyplývá to z úvodu do
programu MOVE. Krok
5 se zabývá tím, jak
vzniká a graduje
násilný incident.
2. Záznamy násilného
chování
3. Popírání
zodpovědnosti a
bagatelizace
Zpomalené přehrávání
rolí při předvádění
násilných incidentů.
Násilné chování
funguje a je úmyslné.
Kroky 6, 7 a 8 se
zaměřují na úmysly,
ale spíše na úmysly a
funkčnost vzteku než
agresivního a
násilného chování.
Modul 7 demystifikace násilí.
Modul 1 – výmluvy a
úmysly.
Modul 8 – bezpečnější
já – včasné varovné
signály (násilí).
Modul 11 –
demystifikace násilí 2:
vzory násilného
chování
1. Násilí, moc a
kontrola.
V modulu 2 je jasně
řečeno, že násilné
chování slouží k získání
moci a kontroly.
Modul 7 (str. 86 – 90)
výmluvy a úmysly.
Zpochybňuje strategie
směřující k popírání,
bagatelizaci a/nebo
obviňování.
Úvod obsahuje modul
7: výmluvy a úmysly.
4. Popírání a
bagatelizace informací
o výmluvách. Žádné
konkrétní aktivity.
Občas znepokojivé
použití jazyka a
náznaky, které jako by
přenášely část viny či
zodpovědnosti na
ženy.
Krok 6: některé příčiny
hněvu, základní
iracionální představy.
Opět zaměřené spíše
na vztek než na násilné
chování.
Modul 7: výmluvy a
úmysly
4. popírání a
bagatelizace
Modul 6: socializace
mužů, vlivy působící na
chlapce a muže a jak
tyto vlivy formují
představy o
genderových rolích.
11. gender a mužské
privilegium násilného
chování. Materiály se
zaměřují na to, jak
představy a postoje
týkající se genderu
ovlivňují konkrétní
chování.
Nabourává a mění
postoje a přesvědčení,
které je utvrzují
v násilném chování.
1. násilí, moc a
kontrola
2. záznamy násilného
chování
Přehrávání scén se
používá ve všech
částech věnujícím se
formám násilného
chování.
Uznání a zpochybnění
sociálního a
genderového kontextu
domácího násilí
Krok 1 obsahuje
informace o tom, že
kontext je součástí
kultury, konstatuje, že
je způsoben
iracionálními
představami. Několik
odkazů na to, co to je
být mužem.
Žádné konkrétní
aktivity.
Krok 11: Odcizení.
Použití výrazů jako
„dovolit jí…“ ve vztahu
k různým aspektům
soužití jsou
znepokojivé, protože
(možná sice
nevědomky, ale i
přesto významně)
posilují agresivní
názory mužů, že mají
právo kontrolovat svou
partnerku.
Popis je součástí úvodu
do programu MOVE
Žádné konkrétní
aktivity.
Modul 6: socializace
mužů
11. gender a mužské
privilegium násilného
chování.
Modul 15: srovnání
principu moci a
kontroly s partnerským
principem (dle
Duluthského modelu).
Část 1 věnovaná násilí,
moci a kontrole. Část
na téma gender a
mužské privilegium
násilného chování.
Modul 17: zkušenosti
žen s násilným
chováním a
zneužíváním.
Zvyšuje schopnost
mužů porozumět
dopadům svého
násilného chování b)
na své děti
v dlouhodobé i
krátkodobé
Žádné konkrétní
aktivity na téma
dopady na děti či
rodičovství.
Žádné konkrétní
aktivity na téma
dopady na děti či
rodičovství.
Osvojení pozitivních,
respektujících a
Krok 4: Jak obnovit
vztah
Modul 4 – Zdravé
vztahy
Všechny části o
konkrétních podobách
násilného chování
obsahují i aktivity a
podklady k tomu, jak
ženy násilí vnímají a co
to s nimi dělá. Při
přehrávání scén si
musejí muži vyzkoušet
i roli oběti.
Část 5 se zaměřuje
přímo na dopady
násilného chování.
Ano – speciální část
(str. 377 – 387)
obsahuje aktivity pro
muže, které se zabývají
dopady na děti a
rodičovství. Navíc
zvláštní kapitoly
v manuálu jedna a) o
dopadu domácího
násilí na děti a b) o
práci s dětmi, které
zažily domácí násilí.
Vnitřní monolog –
rozčilující, uklidňující
Nabourává očekávání
mužů, že mají mít nad
svými partnerkami
převahu a kontrolu
Zvyšuje schopnost
mužů porozumět
dopadům svého
násilného chování a)
na své partnerky
v dlouhodobé i
krátkodobé
perspektivě
partnerských postojů
Krok 9: Jak si osvojit
pozitivní a asertivní
chování
Krok 10: Více o
asertivitě.
Krok 13: Cesta
k empatii
Předmětem žádného
z těchto kroků není
vyrovnaný partnerský
vztah. Některé postoje
a výroky jsou vůči
ženám povýšenecké.
Modul 5 – Jak
rozpoznat a
pojmenovat emoce
Modul 15 – Princip
„moci a kontroly“ a
„partnerství“
Modul 18 – Jak se stát
empatičtější
Modul 19 – Co musím
umět, abych se
nechoval násilně
Modul 20 –
Negativní/pozitivní
myšlení
Modul 21 –
Komunikace
Modul 22 – Jak zůstat
při hádce fér
Modul 24 – Jak
rozpoznat a ocenit
osobní změnu
Jak nad věcmi
mávnout rukou
Vyjednávání
Partnerský princip vs.
Princip moci a kontroly
Jak vytrvat
Hraní rolí a nácvik
nově objevených
postojů a dovedností
Všechny programy obsahují také další materiály, kterými se lze při práci řídit. Následující tabulka
rozebírá, co všechno jednotlivé programy nabízejí pro lepší dosažení dalších standardů RESPECT.
Doporučení RESPECT
MOVE – na základě
materiálů na
webových stránkách
Manuál CHANGE
Manuál DVIP
Intervence by se měla
zaměřovat na muže
jako na pachatele, a
ne oběti.
Žádná doporučení
k tomu, co dělat, kdyby
k něčemu takovému
došlo.
Cíle programu jasně
dané, doporučení
v manuálu lektorům je
pomáhají naplnit.
4. odmítání
zodpovědnosti
obsahuje poznámky
k této problematice.
Projekty by neměly
stranit postojům
pachatelů
Žádná doporučení
Jasně řečeno, že
poradenství pro páry
není vhodné
Program trvá aspoň 75
hodin v průběhu 30
týdnů
Ne
Modul 2: definice násilí
a agrese. Tento modul
jednoznačně
doporučuje zaměřit se
na muže jako na
pachatele a radí
lektorům, jak reagovat
na výroky mužů, když
se stavějí do role obětí.
Doporučení v úvodu a
u konkrétních aktivit.
Manuál doporučuje
zvláštní trénink pro
lektory programů
zaměřených na domácí
násilí a jeho pachatele.
Ano
Doporučení v úvodu a
u konkrétních aktivit.
Manuál doporučuje
zvláštní trénink pro
lektory programů
zaměřených na domácí
násilí a jeho pachatele.
Ano
Průběžný program o 13
krocích.
Muži mohou
absolvovat více či
V manuálu je pevně
stanovena délka na 26
týdnů, ale zvažuje se
změna.
Ano. Je doporučená
délka pro jednotlivá
setkání na 2-3 hodiny
s přestávkou a celý
Nejméně dva lektoři
Pro muže i ženy
Nástroje na
vyhodnocení rizik
Doporučení a
materiály určené pro
kontakt s partnery, i
bývalými
méně, než je toto
minimum. Některé
skupiny mají program
nastavený na pevně
danou délku 13 týdnů,
některé jako průběžný
program.
Žádná doporučení
Žádná doporučení
Skupiny MOVE mají
k dispozici přihlášky a
seznamy agresivního
chování. Nejsou
instrukce pro jejich
využití.
Ne
Ano
Vyžadováno
Vyžadováno
Na str. 261 – 274:
nástroje na
vyhodnocení procesů a
rizik, přihlášky a
doporučující formuláře
pro jiné agentury.
Na str. 275 – 77:
posouzení rizik pro
soudy.
Zvláštní samostatný
manuál
s doporučeními,
materiály, přípravami
k workshopům včetně
podkladů pro setkání,
formuláři pro vyjádření
partnerů k historii
násilného chování.
Má kombinovat obě
formy: tři oddělené
etapy, muži se mohou
zapojit téměř kdykoli
do každé etapy, musí
ale absolvovat všechny
tři a musí jim být
povolen postup do
další fáze. Na konci
programu je
doporučeno setkávání
v návazné podpůrné
skupině.
Ano
Žádný návrh časového
rozložení.
Skupiny zpravidla
používají podklady ke
konkrétnímu tématu.
Někdo je na začátku po
úvodu přečte,
následuje
celoskupinová diskuse.
Na str. 45 – 48 návrhy
na časové rozložení a
strukturu setkání.
Ke každé aktivitě
existuje příprava
hodiny, časový odhad,
podrobnější rady, jak
hodinu připravit, tipy a
komentáře.
Ke každé aktivitě jsou
její cíle, a co se při ní
mají naučit, seznam
pomůcek, popis
aktivity/cvičení, tipy a
rady jak překonat
obvyklé nástrahy,
podklady a, kde je to
nutné, i pracovní listy.
V materiálech
programu MOVE žádná
nejsou. V irských
doporučeních se
kontakt s partnery, i
bývalými, vyžaduje.
Program nastavený
Program nastavený
na pevnou délku, nebo jako průběžný. Někteří
jej využívají s pevně
jako průběžný
stanovenou délkou na
zhruba 13 týdnů.
Doporučení pro
vstupní setkání
Návrh časového
rozložení jednotlivých
setkání
program trvá
dohromady déle než
30 týdnů.
Vyžadováno
Vyžadováno
Část 3 v manuálu (str.
13 – 25) obsahuje
evaluační formuláře,
seznamy agresivního
chování, přehled
zranění a návod pro
využití výše uvedených
příloh.
Část 6 (str. 35 – 37) a
podklady v přílohách,
vybrané podklady k
setkáním, informační
balíček pro ženy,
formuláře pro
vyjádření partnerů k
historii násilného
chování.
Pevně daná délka 26
týdnů.
Další doporučení
k tomu, jak program
zprostředkovat
klientům
Občas dostanou
účastníci zadané
aktivity na doma.
Ano
Žádná doporučení pro
lektory, jak pracovat se
skupinou, jak
organizovat hraní rolí (i
když v kroku 5 se
využívá pomalého
přehrávání násilných
incidentů), jak si
poradit s bagatelizací
apod., jak reagovat na
urážlivé chování.
Většina témat se
probírá na více než
jednom týdenním
setkání.
Instrukce k práci se
skupinou, přehrávání
rolí, jak si poradit
s bagatelizací apod..,
jak reagovat na
urážlivé chování.
3.7.3 Postřehy lektorů k náplni programů a jejich materiálům
Názory na obsah programů jsou mezi lektory, organizacemi, mezi jednotlivými členy irské sítě MOVE i
mezi členy SEDVIP velmi různorodé. Každá organizace si vybírá, jaký program si vybere. Před dvěma
lety založila pobočka MOVE v Irsku podskupinu pro sestavení programu, která měla za úkol
prostudovat různé programy, a rozhodla se otestovat program CHANGE (který vytvořila Monica
Wilson a David Morran ze skotského projektu CHANGE). Tento program původně vznikl pro muže,
kterým soudní systém nařídil terapii. Některé z organizací MOVE začali využívat program CHANGE,
jiné se drží programu MOVE a ostatní si vybírají z nabídky jiných programů. Následující citáty
představují reprezentativní výběr z rozhovorů s lektory skupin MOVE.
„Od začátku jsme měli o programu MOVE pochybnosti. Mnoho skupin jenom nahlas předčítalo
jednotlivé kroky a pak se o nich bavily [viz výše] – přišlo mi to směšné. Pro některé skupiny bylo
nemyslitelné cokoli na původním programu měnit. Začali jsme se pokoušet části přepsat, ale u
ostatních skupin se zvedla vlna nesouhlasu. [Kolega] prosadil, že jsme přešli k programu CHANGE. Od
prvního okamžiku mi přišel [program CHANGE] jako ten pravý. Snadno se s ním pracuje, jeho filozofie
je velmi přirozená, už nemusím věnovat tolik času na přípravu. Když jsme používali původní program
[MOVE], trávili jsme hodiny přípravou materiálů a aktivit.“ [Lektor, který pracoval s upraveným
programem MOVE a CHANGE]
„Nedrželi jsme se úplně přesně pořadí jednotlivých modulů v programu CHANGE, vybírali jsme si jen
ty, co se nám hodily, občas jsme na některá témata narazili dřív. Na závěr programu jsme také
potřebovali zrekapitulovat hlavní myšlenky, které si měli účastníci odnést a znovu si je projít –
například princip moci a kontroly a partnerský princip a práci s dominantní a submisivní rolí. Existuje
pár poznámek k postupu, ale asi potřebujeme něco víc.“ [Lektor, který pracoval s programem MOVE i
CHANGE].
„Používáme manuál programu CHANGE ale i vlastní zkušenosti. Rádi bychom dostali školení od
Moniky Wilson. CHANGE je mnohem jasnější [než MOVE], zaměřuje se na bezpečí žen.“ [Lektor, který
doposud pracoval s programem MOVE, ale ještě nezačal s programem CHANGE. V současnosti
aktivně nelektoruje].
„Pracuji s tímhle programem [MOVE, s průběžným přibíráním klientů], protože vím, že funguje, se
skutečnými muži, ne jen v krásných teoriích. Trvá to, než se násilníci změní, ne jen pár týdnů nebo
měsíců, trvá to roky. Myslím, že když se muži naučí, jak se ve správný okamžik zastavit a vydechnout,
už nikdy nebudou nikoho fyzicky napadat, a podle mě je tohle učíme.“ [Lektor, který pracuje
s programem MOVE s průběžným přibíráním klientů].
„Pracujeme s programem MOVE, ale trochu jsme si ho upravili.“ [Člen vedení organizační skupiny,
ještě nezačal pracovat s konkrétní skupinou].
DOPORUČENÍ
•
•
•
•
Všechny organizace, které pracují s nějakým programem nebo jej sestavují, by měly zvážit,
nakolik obsah jejich programu odpovídá jejich hlavním cílům, standardům RESPECT a dalším
doporučením a také do jaké míry jejich materiály odrážejí poznatky výzkumů efektivity
jednotlivých programů. Výše uvedená tabulka může s takovou analýzou pomoct. Každá
skupina si samozřejmě může vybrat jednotlivé prvky ze všech programů podle svých potřeb.
Lektoři by měli pravidelně revidovat materiály ke svému programu a vzájemně konzultovat
různé přístupy a zkušenosti. Doporučujeme také zvážit cíle programu a benefity, jaké může
přinést, když vyzkoušíte něco nového, přestože vám vaše dosavadní postupy připadají
účinné. Může vám to pomoct zaplnit některé mezery ve vašich materiálech, především
v těch, co se zabývají pohlavním zneužíváním.
Především lektoři, kteří pracují jen s programem MOVE bez výrazných změn a doplnění, by
měli zvážit zařazení prvků z jiných programů, aby splnili cíle, které program MOVE
nenaplňuje, a aby nahradili ty jeho prvky, díky kterým se násilníci mohou zbavovat
zodpovědnosti za své chování.
Koordinátoři programů i jejich lektoři by měli pravidelně konzultovat obsah programu a
způsob jeho předávání s odborníky, kteří pracují se ženami, jež se staly obětmi domácího
násilí.
Použitá literatura
Burton, S., Regan, L., & Kelly, L.,(1998) Supporting Women and Challenging Men Lessons
from the Domestic Violence Intervention Project.Bristol: Policy Press
Dobash, R. E., Dobash, R. P., Cavanagh, K., & Lewis, R.,(2000) Changing Violent
Men.California, US: Sage Publications
Healey, K., Smith, C., & O’Sullivan, C.,(1998) Batterer Intervention: Program Approaches and
Criminal Justice Strategies U.S. Department of Justice, Office of Justice Programs National
Institute of Justice
Mullender,A. and Morley, R.(1994a) Domestic Violence and Children:What do we know from
research? In Mullender, A and Morley, R, (eds.) (1994) Children Living with Domestic
Violence:
Putting Men’s Abuse of Women on the Child Care Agenda. London:Whiting and Birch.
Rothman, E.F., Butchart,A and Cerda, M (2003) Intervening with perpetrators of intimate
partner violence : a global perspective Geneva:World Health Organisation
Shepard, M.F. and Pence, E.L.(eds.) (1999) Coordinating Community Responses to Domestic
Violence: Lessons from Duluth and Beyond.California: Sage.

Podobné dokumenty

Agresivní chování v partnerských vztazích a jeho

Agresivní chování v partnerských vztazích a jeho druhým možným způsobem – jako na negativní sociální jev, který je možno řešit (také v páru).

Více

pronikání zábavy do zpravodajského paradigmatu: český příklad

pronikání zábavy do zpravodajského paradigmatu: český příklad – od deskripce fenoménu až po zkoumání jeho vztahu ke kvalitě komunikace ve veřejné sféře (příklad mnohostrannosti přístupů viz Scholl – Renger – Blöbaum 2007). Peter Dahlgren spojuje nástup infozá...

Více

prolog - Stargate Odyssey

prolog - Stargate Odyssey Gorman a pokračoval, „Plukovník Sheppard ví co dělá, byl to jeho rozkaz, a já byl ochoten mu dát co nejvíc času jsem mohl, ale nebudu ohrožovat celou svou posádku a loď kvůli dvěma lidem.“ Otočil s...

Více