Libčické noviny - srpen 2015

Komentáře

Transkript

Libčické noviny - srpen 2015
srpen
2015
OŽIVENÍ NÁPL AVKY
Projekt oživení libčické náplavky byl předložen ke
schválení zastupitelstvu města dne 29. 7. 2015. ZM je
kompetentní o oživení libčické náplavky rozhodnout.
V den psaní tohoto článku ještě příslušné rozhodnutí
ZM o 1. etapě projektu nebylo známo.
REKONSTRUKCE LIBČICKÉ ZUŠ V PLNÉM PROUDU
Při vstupu do areálu Základní umělecké školy v Libčicích nad Vltavou
vás po levé straně uvítá nový altánek, takové zastřešené stání pro kola
s lavičkou. A tím novinky nekončí. Máme se nač těšit.
Nový ředitel
V červnu byl na pozici ředitele školy na základě výběrového řízení jmenován Vladimír Kliment, a to po dvou letech pověřeného vedení školy,
přičemž jako pedagog zde působí již od roku 2004. Pod jeho vedením
se pedagogický sbor plně etabloval, o čemž svědčí i nulová fluktuace
zaměstnanců. Je zřejmé, že tato situace ZUŠ prospěla, protože se její
provoz plně stabilizoval.
Stavební úpravy v plném proudu
Většina stavebních úprav se po rozhodnutí rady města (RM) letos odehrávala venku, kde momentálně probíhá odvlhčení budovy a instalace
Foto: Jaroslav Čermák
PŘÍSTAVBA MŠ – změna plánu
V současném volebním období zastupitelé rozhodli o přístavbě
mateřské školy. Důvody pro toto rozhodnutí jsou zřejmé. Dosavadní kapacita naší mateřské školy nestačila pokrýt požadavky
rodičů na umístění dětí. V minulém roce se do školky nepodařilo
umístit 20 dětí, tento problém se však podařilo vyřešit zřízením
dětského klubu Klubíčko, který ve školním roce 2014-2015 nedostatečnou kapacitu školky doplnil. Také v příštím školním roce počítáme s tím, že bude toto zařízení fungovat, i když se zdá, že počet
dětí bude letos nižší. Dosud se přihlásilo asi 12 dětí.
Klesající počet dětí předškolního věku je jedním z důvodů, které
vedly město k přehodnocení kapacity plánované přístavby. Je to
proto, že vzhledem k značné finanční náročnosti uvažované přístavby, rozhodlo zastupitelstvo o využití dotace. Jednou z podmínek při poskytnutí dotace je tzv. „udržitelnost“, v našem případě
to znamená, že vybudujeme-li přístavbu o kapacitě např. 50 dětí,
je nezbytné, aby tato nová kapacita byla po určitou dobu např.
5 let, naplněna. Nebude-li tato podmínka splněna, následují finanční sankce, pokuty nebo dokonce vrácení dotace.
Proto je v současnosti připravován projekt přístavby o kapacitě
28 dětí, což je kapacita jedné rozšířené třídy, kterou, jak předpokládáme, se podaří s pomocí dětí i z okolních obcí, naplnit. Počítá se
s výstavbou nového pavilonu na místě dnešního skladu v zadní části areálu MŠ. V současnosti však stále čekáme na vypsání příslušného dotačního titulu, jak bylo přislíbeno ministerstvem školství.
Snad se dočkáme.
Ing. Vladimír Urbánek
zemní izolace proti vlhkosti. Proto se v bezprostřední blízkosti školy
nachází hromady odkopané suti a štěrku. Zahrada je momentálně
v procesu rekonstrukce, a to je také důvod, proč se vedení školy rozhodlo letos nepořádat letní umělecké dílny. V interiéru školy byly letos
vyměněny podlahy a došlo k celkové renovaci všech dveří. Přestože
jednotlivé etapy přestavby interiéru probíhají postupně, je zde patrný
vizuální posun k lepšímu.
K opravě fasády a výměně střešní krytiny dojde dle RM pravděpodobně až v následujícím roce. Poslední ne příliš zdařilá rekonstrukce této
secesní vily proběhla v 80. letech minulého století. Uvažuje se také
o využití půdních prostor jako ateliéru pro výtvarný obor, zde je však
nutné vyřešit mnoho stavebních a především bezpečnostních aspektů.
Krásná nová zahrada
Momentálně se stavební aktivita přesunula do oblasti zahrady. Probíhají zde terénní úpravy a ředitel Vladimír Kliment má se zahradou velké plány. Vizí je nasvítit prostor tak, aby vynikly jeho přednosti, dále je
v plánu vybudování posezení a ohniště, instalace městského mobiliáře,
neopominutelnou částí zahrady je dětský koutek, připravuje se stavba
zastřešeného pódia a venkovního hlediště.
Nejprve však bylo nutné odstranit veškeré stavby a překážky, které tu
v průběhu let vznikly. Byly vybudovány nové venkovní schody, které
řeší výškový rozdíl mezi přední a zadní zahradou. Zadní zahrada je
příjemně skryta, takže zde návštěvník není rušen provozem ze silnice.
Plánované pódium o rozměrech 8 m na délku a 6 m na šířku bude situováno k pravé hranici pozemku blízko zadní části budovy. Je to strategické umístění, protože bude částečně chráněno samotnou budovou,
která současně zajišťuje zázemí pro přívod elektřiny, vody a soukromého prostoru pro účinkující. Stávající bazén se posune do pravého
zadního rohu zahrady, aby nerušil celkovou koncepci zahrady.
Aby byl výsledný efekt dokonalý, je nutné veškeré záměry důkladně
prodiskutovat s architektem. V budoucnosti by měla být zahrada přístupná veřejnosti a její provoz by se měl řídit návštěvním řádem.
Rada města
Podmínky provozu ve školním roce 2015/2016:
1. Zřizovatelem klubu je město Libčice nad Vltavou.
2. Zařízení je umístěno v přízemí budovy Základní školy v Libčicích nad Vltavou.
3. Kapacita zařízení je 20 dětí.
4. O děti pečují 2 pracovnice.
5. Stravování je zajištěno školní kuchyní ZŠ.
6. Zařízení je provozováno v pracovní dny od 6:30 do 17:00.
7. Denní režim je shodný s režimem v mateřské škole.
8. Poplatky za umístění dětí v tomto zařízení: školné 600 Kč +
stravné (č. ú. ZŠ 181859227/0300).
9. Provoz bude zahájen 1. září 2015 a ukončen 30. června 2016.
10. V případě nenaplnění plánované kapacity bude možno umístit
i děti, které dosáhnou věku 3 let do konce roku 2015 nebo děti z
okolních obcí, s podmínkou příspěvku obce, kde bydlí, ve výši
3 000 Kč měsíčně (o speciálních případech rozhodne RM).
-2-
VYUŽITÍ OBJEKTU
LUDVÍK
V roce 1989, ještě za bývalého režimu, byla našemu městu poskytnuta dotace ve formě dodávky typické samoobsluhy. Tehdejší vedení
města rozhodlo, že stavba bude stát na obecním pozemku naproti katolickému hřbitovu.
Díky dlouholetému nájemci panu Ludvíkovi se vžil dnes už zlidovělý
název objektu Ludvík.
Stavba byla dost nešťastně umístěna a očekávaný nával koupěchtivých
občanů nikdy nenastal. Jak šla léta, byl objekt špatně využíván a postupně chátral. V současné době jsou v objektu dva nájemci.
O objekt má již několik let zájem Policie ČR, která se vzhledem
k posilování početního stavu personálu tísní v jiné obecní budově
v ulici Za Kovárnou. V loňském roce bylo obnoveno jednání města
a krajského policejního ředitelství, jež vyústilo v dohodu, že Policie
ČR si dlouhodobě pronajme polovinu objektu Ludvík. Druhá polovina bude pronajata jinému nájemci.
Současně se rozeběhlo jednání o zajištění financování rekonstrukce
objektu pro daný účel.
Ve věci bylo jednáno nejprve se dvěma krajskými zastupiteli a následně s hejtmanem Středočeského kraje Milošem Peterou. V současné
době se hledá zdroj financování rekonstrukce objektu z prostředků
Středočeského kraje. O dalším postupu záležitosti vás budeme informovat. Příslušná dokumentace je k nahlédnutí na městském úřadě
u pana tajemníka Dědiče.
Ing. Vladimír Urbánek
05. 8. 12. 8. 19. 8. 26. 8. JAK POSTUPUJÍ LETOŠNÍ INVESTICE?
Léto je v plném proudu a ve městě stále pokračují různé stavební aktivity. Za zmínku stojí úspěšné dokončení největší z nich, a to rekonstrukce
povrchu ulice Družstevní. Přes různé počáteční úvahy o dělení této akce
na dvě části došlo k definitivnímu rozhodnutí nechat rekonstruovat ulici
celou. Výsledkem je asfaltový povrch v celé délce komunikace, zbudování parkoviště z vegetačních tvárnic a provedení částečného odvodnění
v zadní části u bytového domu. Nyní zde máme další plnohodnotnou ulici se všemi potřebnými standardy.
Družstevní, jak už nikdy vypadat nebude.
Druhou provedenou a dokončenou opravou je výměna střešní krytiny
na domě č.p. 426 v Letecké ulici. Na střeše byla ještě nám dobře známá
krytina – pálené tašky „letky“ z místní cihelny. Jejich životnost je však
u konce, také byly v nevyhovujícím stavu střešní latě a průlezová okna.
Novou střešní krytinou je opět pálená taška, stejná jako je na budově pečovatelské služby.
Literární okénko
Procvičování paměti
Posezení u kávy - anekdoty.
Zájmová činnost
DOTACE NA 2. POLOLETÍ 2015
Rada města na svém jednání 20. 7. rozhodla o udělení dotací následujícím subjektům:
Havran-Lesní školka
Kč 04 000
MC Malina Kč 20 000
LOĎ Kč 15 000
Sokol Kč 18 000
Šachový klub Kč 06 000
Scandula
Kč 11 000
LOS Kč 17 000
Upírci Kč 11 000
SDH Letky Kč 10 000
Český svaz chovatelů Kč 09 000
Klub seniorů Kč 11 000
Koupák Cup/F. Ureš Kč 07 000
Fórum/K. Hrachovcová Kč 08 500
Fórum/K. Hrachovcová Kč 02 000
Se všemi subjekty bude o přidělení dotací sepsaná veřejnoprávní
smlouva, která bude mj. obsahovat přesnou specifikaci toho, k čemu
je dotace určena. Využití finančních prostředků musí každý subjekt
nejpozději do konce roku 2015 vyúčtovat. Nevyčerpá-li celou nebo
část dotace, je povinen ji bezodkladně vrátit do městské pokladny.
Rada města tímto finančním příspěvkem oceňuje aktivitu spolků a organizací a přeje jim, aby jej dobře využily pro svou činnost.
Střecha těsně před dokončením.
Třetí hotovou akcí, o které se chci zmínit, je oprava předního plotu
v mateřské škole. Dovolím si říci „unikátního plotu“. Vznikl v době stavby budov mateřské školy. Vyráběli ho naši otcové a dědové ve šroubárně
ve spolupráci s učňovským střediskem. Každé pole je originál, vyráběné
ručně. K naší školce neodmyslitelně patří. Jeho oprava byla náročná zejména na zámečnické práce. Celý plot jsme nechali „tlakově zabalit“ do
speciální polyuretanové barvy. Tím se prodloužila jeho doba existence
ještě minimálně o dalších 20 let. Teď je celý šedivý. Postupně zase získá
svojí původní barevnost.
Text a foto: Jaroslav Čermák
-3-
RECYKLOVAT JE NEJEN SPRÁVNÉ, ALE I POHODLNÉ
Už desátým rokem funguje v České republice stejný systém jako ve zbytku Evropy. Každý z nás může díky němu
zdarma předat k recyklaci vysloužilý spotřebič, aniž by
s tím měl jakékoli další starosti.
ELEKTROWIN, největší český kolektivní systém pro sběr
a recyklaci elektroodpadu, už vytvořil přes 13 000 míst
zpětného odběru. Jejich prostřednictvím lidé odevzdali
přes 13 milionů spotřebičů o celkové hmotnosti více než
230 000 tun.
Dosloužil i vám doma některý spotřebič? Bude ekologicky
recyklován a získané suroviny poslouží při výrobě nových
spotřebičů, když jej odevzdáte na některém z těchto míst:
• Sběrné dvory měst a obcí – na nich můžete spotřebiče
odevzdat bez ohledu na místo bydliště. Nejbližší sběrný
dvůr najdete v našem městě za kulturním domem.
• Prodejny elektro – prodejci jsou povinni převzít staré
spotřebiče při nákupu nového zboží systémem „kus za
kus“. Podle novely zákona, která začala platit na sklonku
roku 2014, musejí obchody s prodejní plochou větší než
400 m2 malý spotřebič, jehož žádný rozměr nepřesáhne 25
centimetrů, odebrat i bez nákupu nového. Prodejci spolupracující s ELEKTROWINem vycházejí obvykle spotřebitelům vstříc v daleko větším rozsahu a začali to dělat dříve,
než zákon vstoupil v platnost. Nejbližší prodejnu elektro
najdete v Kralupech nad Vltavou.
• Se sběrem spotřebičů pomáhají v našem městě také členové SDH Libčice.
ELEKTROWIN organizuje množství akcí, při nichž můžete za odevzdaný spotřebič získat dárek – například v po-
TERMÍNY UMÍSTĚNÍ KONTEJNERŮ
v II. pololetí roku 2015
NEDĚLE
srpen září říjen listopad prosinec 30. 8.
27. 9.
25. 10.
29. 11.
27. 12.
Kontejnery budou umístěny v uvedených termínech
na těchto místech:
Libčice n/Vlt. - křižovatka ulic Nerudova, Palackého, Na Radosti a Tržní
Libčice n/Vlt. - Kralupská
Letky - Letecké nám.
Chýnov - ul. Ke Studánkám
Chýnov - Sídliště Pod Saharou k čp. 705 (vedle dětského hřiště)
době slevy na vstupném do ZOO nebo do muzea. Sledujte proto pozorně internetové stránky www.elektrowin.cz
a fecebookový profil Recyklace je legrace, kde najdete vždy
aktuální informace.
Za likvidaci odpadu mají platit jeho původci a nejlepší
odpad je ten, který vůbec nevznikne. To jsou dvě základní
poučky, kterými se dnes řídí odpadové hospodářství v celé
Evropě.
Podle první z pouček se tedy například o recyklaci použitých elektrospotřebičů starají jejich výrobci. Aby byla splněna v případě starého elektra i druhá podmínka, musíme
je skutečně předat k recyklaci, ne vyhodit jako odpad.
Pro splnění požadavků EU zatím stačilo vysbírat a recyklovat čtyři kilogramy na obyvatele, tedy zhruba 40 000 tun.
Ve skutečnosti Češi v posledních letech odevzdávají ročně
průměrně pět kilo starého elektra, dohromady tedy něco
k 50 000 tunám.
Už v roce 2016 ale nebude kvóta stanovena takto pevně,
naším společným úkolem bude sebrat 40 procent množství nově prodaných spotřebičů - počítáno průměrem za
tři roky nazpět. Podle současných prodejů, které se za dva
roky nejspíš nijak dramaticky nezmění, to tedy bude ročně něco přes 70 000 tun, čili o něco víc než sedm kilo na
obyvatele.
Jaroslav Čermák
Čerpáno ze zdrojů Elektrowin
Termíny svozu BIO popelnic
svoz
-4-
10. 8. 2015
24. 8. 2015
33. týden
35. týden
Otakar Petřina
V sobotu 11. července náhle, v pouhých 66 letech, zemřel známý zpěvák, skladatel, textař, kytarista a kapelník
Otakar Petřina, který se sice v Libčicích nenarodil, ale vychodil zde základní školu a své první muzikantské krůčky
absolvoval v libčické „lidušce“ v kytarovém oddělení, kde
se u něj pod vedením pana učitele Otty začaly projevovat
stopy výrazného talentu. Již tenkrát se pan učitel často nechal slyšet, že ten „kluk Petřinů“ to určitě někam dotáhne.
A měl pravdu.
Po ukončení studií na pražské konzervatoři hrál na kytaru
v tehdy velmi slavném Tanečním orchestru Československého rozhlasu a současně i v hudebním divadle Rokoko,
kde v roce 1968 byla založena skupina Golden Kids ve
složení Helena Vondráčková, Václav Neckář a Marta Kubišová. A právě pro tuto skupinu složil O. Petřina své první písničky, s kterými skupina raketově vylétla na výsluní
tehdejšího show-businessu. Její skvěle nastartovanou kariéru však přervala politika a zákaz pěvecké činnosti pro
Martu Kubišovou. V roce 1970 se skupina Golden Kids
rozpadla a Václav Neckář založil se svým bratrem Janem
skupinu Bacily, s kterou začal O. Petřina spolupracovat
coby autor i aktivní muzikant, což jim vydrželo až do posledních okamžiků jeho života.
Ota Petřina patřil k nejlepším rockovým kytaristům
v Česku a také jako rocker vypadal. Své bohaté a rockersky
správně dlouhé vlasy, které se nelíbily představitelům totalitního režimu, si odmítl na příkaz shora ostříhat, čímž si
vykoledoval čtrnáctiletý zákaz vystupovat na veřejné scéně. Pracoval tedy jen ve studiu a zřejmě v té době vznikly jeho nejpopulárnější hity, které nazpívaly a dodnes na
svých koncertech zpívají pěvecké legendy jako je Petra
Janů, Aleš Brichta, sourozenci Ulrychovi, Luboš Pospíšil
a v neposlední řadě jeho životní a pracovní přátelé brat-
ři Neckářovi. Jeho písničky zpívají i Hana Zagorová, Jiří
Korn, Jitka Zelenková, Petr Rezek nebo Michal Prokop.
Napsal hudbu ke dvěma filmům, řadu písní i otextoval
a vydal dvě autorské desky. Debutové album pod názvem
Super-robot vydal spolu s textařem a letitým kamarádem
Zdeňkem Rytířem v roce 1978 a jeho druhé, bohužel poslední album s názvem Pečeť vyšlo v roce 1983.
Odchodem Oty Petřiny do muzikantského nebe ztrácí
český show-business výraznou všestrannou osobnost,
která navždy bude znít v jeho hudbě.
Kdo jsme jej znali, chodili s ním do školy, obdivovali a fandili mu, určitě si rádi vzpomeneme, až zaslechneme z rádií
nebo na koncertech jeho nejslavnější hity jako je Motorest v podání P. Janů, či Nautilus, Planetárium a mnoho
dalších z repertoáru V. Neckáře.
Rodině vyjadřujeme hlubokou soustrast nad bolestnou
ztrátou a synovi Otakarovi „Marpo“ Petřinovi, který zdědil po svém otci hudební nadání a kromě rapu hraje na
bicí ve skupině Chinaski, hodně úspěchů.
H. Bartíková
Borská, I.: Kdo zachránil jeden život, zachránil celý svět, motto 2012
Eco, U.: Foucaltovo kyvadlo, Argo 2015
Giesbert, O. F.: Himmlerova kuchařka, Argo 2015
Guenassia, J. M.: Stoprocentní riziko, Argo 2015
Kettu, K.: Porodní bába, Argo 2015
Klevisová, M.: Ostrov šedých mnichů, Motto 2015
Nesbo, J.: Krev na sněhu, Kniha Zlín 2015
Rodriguez, D.: Kavárnička v Kábulu, Argo 2015
Samešová, V.: Vyprávění o životě krásné míšenky v normalizační
Praze i o tom, co se dělo v domě Jiřího Muchy na
Hradčanech, Pejdlova Rosička 2015
19. června oslavila paní
Věra Teplá ve zdraví krásných 90 let, z nichž už 65
žije v Libčicích nad Vltavou. Spolu s manželem
zde vychovala dvě děti
a většinu pracovního života strávila ve šroubárně.
Dnes si užívá zasloužený
odpočinek a díky obětavé
a láskyplné pomoci svého
syna je stále čilá.
Připojujeme se k zástupu gratulantů a přejeme paní Teplé k významnému jubileu do dalších let dobrou náladu a pevné zdraví.
V srpnu bude dovolená od 14. 8. do 26. 8. 2015
Od září bude knihovna ve středu otevřena do 19 hodin.
Šárka Sekerová
-5-
LIBČICE NAD VLTAVOU
NA STARÝCH FOTOGRAFIÍCH
17. července 2015 pořádal Filmový klub na Plovárně další z řady
svých vydařených besed, tentokrát při promítání historických fotografií našeho města, které postupně sbíráme ze soukromých alb
libčických pamětníků, nebo z pozůstalostí jejich příbuzných.
Navzdory tropickému počasí se sešla „partička“ téměř 30 lidí, kteří
prohlíželi, vzpomínali a dohadovali se, kdo je ten kluk na fotce, čí
to byl vlastně barák, odkud to bylo foceno nebo ze kdy ten snímek
asi je.
Bylo to velmi příjemné a poučné setkání lidí, kteří znají a milují své
město.
Hannah Bartíková
MALÁ KOPANÁ LIBČICE FC
Cihelna v Letkách zvaná „štrosárna“.
Z rodinného archivu rodiny Štrosových
LIBČICKÁ
VINOTÉKA
výběr kvalitních sudových vín,
ochutnávka, posezení, zahrádka
Našemu fotbalovému týmu Libčice FC (v malé kopané)
se po dvou neúspěších konečně podařilo postoupit do
2. Hanspaulské ligy. 31. srpna začíná nová sezóna, ve které
se budeme snažit „vykopat“ postup do 1. ligy.
Krom tohoto úspěchu se nám podařilo již podruhé vyhrát
fotbalový turnaj v malé kopané pořádaný v Kralupech nad
Vltavou, kterého se pravidelně účastníme. Tímto bychom
chtěli poděkovat za podporu všem našim příznivcům
a hlavně sponzorům.
Jakub Šindler
Otevřeno:
úterý - neděle 11:00 – 21:00
Letecká 742/16, Libčice nad Vltavou
tel. 724 254 048, [email protected]
facebook: Ladislav Netolický Libčická Vinotéka
-6-
LODĚ NA VODĚ
LODĚ NA VODĚ
18. 7. 2015 pořádaly Máslovice již 6. ročník závodů na lodích na trase
Bohnice - Máslovice. Mezi 53 lodními posádkami na raftech, kajacích,
nebo dvou a více sedadlových kanoích naše město důstojně reprezentovaly dvě kanoe: Happy Hippo a Libčický Vltavan. Obě posádky
dělaly, co mohly, a proto kanoe Happy Hippo ( Janda/Vídeňská) byla
třetí a o mnoho starší i těžší posádka Libčický Vltavan (Ton/Bartíková) byla jedenáctá.
Umístění v závodě bylo však pro všechny zúčastněné až na posledním místě. Zvítězil každý, kdo se „pruhované“ plavby zúčastnil a ve
zdraví dojel do cíle, tedy na přívoz v Máslovicích, kde na vyhladovělé
a žíznivé sportovce čekalo bohaté občerstvení. Nechyběla ani muzika,
o kterou se již tradičně postaraly skvělé Máslovické drnkačky.
Oceňujeme perfektně připravenou akci a OÚ Máslovice děkujeme za
pozvání.
Hannah Bartíková
Posádka Happy Hippo.
Foto: Hannah Bartíková
MEDVĚDÍ SOUTĚSKOU ZA
ALPSKÝM DOBRODRUŽSTVÍM
Název soutěsky zní česky, ale nenechte se mýlit. Je to jen překlad
„Bärenschützklamm“, která se nachází v rakouském Štýrsku, kam
jsme se vydali z Úholiček na turistický výšlap začátkem prázdnin.
Ten, kdo tráví rád čas aktivně, se k nám přidal a zdolal s námi 164
lávek a žebříků ve skalní soutěsce nad vodopády. Někdo fotil, někdo se kochal a jiný byl rád, že se drží zábradlí a překonává sám
sebe. Komu nestačila první část výletu a poté, co se občerstvil na
Guter Hirte a disponoval dostatkem sil a elánu, měl příležitost
vystoupat do výšky 1 720 m na Hochlantsch. Statečných nebylo
sedm, ale celých dvacet. Cesta vedla logicky pořád do kopce a při
vedru, které začátkem července panovalo, byla trasa náročná i pro
zkušeného turistu. Na vrcholu se zdálo, že přijde bouřka, nebe se
zatáhlo a zahřmělo. Naštěstí počasí zahrozilo jen pár kapkami deště a za chvíli vylezlo opět sluníčko.
Po zápisu do knihy horolezců jsme začali klesat dolů do údolí.
Nohy se nám ale už trochu motaly. S úlevou jsme uviděli jezero
v Teichalmu, u kterého byl přistaven autobus. Tam už čekali i ti,
kdo neměli ten zběsilý nápad škrábat se do takové výšky.
Odpočatý a u jezera zrelaxovaný zbytek výpravy nás přivítal. Prý se
báli, že nás chytne bouřka v horách. My jsme se báli víc, to mi věřte.
Rychle jsme se ošplouchli v jezeře a šup zpátky domů. Cesta rychle
ubíhala, protože plni zážitků jsme se bavili a smáli až do Čech. Se
setměním autobus utichl a dostavila se únava. Naštěstí ne na pana
řidiče, který nás bezpečně dovezl zpátky na náves. Těšíme se na
další výpravu a bereme i přespolňáky, to se ví!
Ing. Terezie Kořínková
Starostka obce Úholičky
Libčičtí horolezci a horolezčata na vrcholu hory Hochlantsch. Foto: Ing. Terezie Kořínková
-7-
ŠETRNOST - KRÉDO RESTAURÁTORA
Rozhovor s akademickým sochařem a restaurátorem Janem Víchem.
Jan Vích absolvoval v letech 1974 – 1980 obor sochař a restaurátor na Akademii výtvarných
umění v Praze ve speciálce pod vedením akademických sochařů Antonína Nykla (19141985) a Miloše Axmana (1926-1990). Při přípravě na tento rozhovor jsem si vytiskla profesní životopis J. Vícha a nevěřila jsem vlastním očím. Vyjel mi několika stránkový seznam
soch, sousoší a architektonických památek, na jejichž rekonstrukci a údržbě se J. Vích podílel buď jako člen výtvarné skupiny, nebo skupinu přímo vedl či restaurátorské práce realizoval sám. A to u každého odstavce je v úvodu napsáno, že se jedná pouze o výběr těch největších či nejvýznamnějších prací. Je příjemné vědět, že k nim patří i socha Krista od sochaře
Františka Bílka na našem katolickém hřbitově, kterého J. Vích v roce 2007 restauroval a v
červnu/červenci t.r. provedl nutné údržbové zásahy, aby byla socha zachována v co nejlepším stavu i pro generace
příští. Může za to tedy náš Kristus, který mě k J. Víchovi přivedl a jsem oběma vděčná za následující rozhovor,
který je mně vzhledem k oboru, o kterém je veden, obzvláště blízký, a tak doufám, že zaujme i vás.
Jste více sochařem, či restaurátorem?
Jsem sochařem, který se plně věnuje restaurování soch.
Je každý sochař zároveň dobrým restaurátorem?
To není tak jednoznačné, ale nebýt sochařů, nebylo by restaurátorů.
Přesně tak ten obor vznikl - na základě šíře poznání sochařů z vlastní
tvorby a vlastních zkušeností.
V jaké době u nás oficiálně vznikl a začal se vyučovat?
V 60. letech minulého století u nás obor sochařského restaurování založil akademický sochař Josef Vágner na UMPRUM. Později přešel na
AVU.
Až v 60. letech? To jsme předtím žádné restaurátory soch neměli?
To víte, že měli. Existovali už za první republiky, ale v osmačtyřicátém jim byly zrušeny živnosti a restaurátorství se jako obor na řadu let
úplně vytratilo. Mluvíme ale o restaurování soch, malíři-restaurátoři
mají už od první republiky nepřerušenou tradici, kterou založil profesor Slánský.
Historie praví, že prvorepublikoví řemeslníci byli klasa. Platí to i pro
restaurátory?
Naprosto, a přesně jak říkáte, byli to řemeslníci. Restaurátoři v té době
nebyli totiž považováni za umělce, neboť restaurátorství bylo tehdy jen
jedno z klasických řemesel navazujících na svůj obor.
Jak se jim říkalo?
Kameníci či kamenosochaři.
Je restaurátor resp. kamenosochař více než sochař?
To bych si netroufl tvrdit, ale chcete-li abych porovnal tyto dva obory,
tak restaurátor musí mít výtvarný talent stejně jako sochař, navíc se
musí dobře orientovat v oboru, musí se umět vcítit do autora, musí
mít historické znalosti a musí znát staré technologie i současné metody
údržby.
Hm, tak je to jasné. Restaurátor je více než sochař.
Restaurátor získává zkušenosti po celý profesní život. Každý objekt,
každé dílo je originální a každá práce na něm je stejně tak originální.
V tom je ta práce velmi zajímavá, ale také složitá a zodpovědná.
Takže se ještě asi nemohu považovat za restaurátorku, když jsem
vám pomáhala s Kristem na hřbitově?
Rád bych vám odpověděl, že ano, ale v našem oboru se opravdu nelze
naučit jednu metodu a pak to sekat jako Baťa cvičky.
Škoda, ale začít od Krista je alespoň dobrý začátek, ne?
Přímo ideální. Správný restaurátor musí znát staré i nové. Musí se vyznat v historických postupech, ale zároveň musí neustále sledovat vývoj nových technologií.
Platí to i pro invenčního sochaře?
Ten to má o poznání jednodušší. Ten si může v podstatě dělat, co chce
a vybrat si to, co mu nejvíce vyhovuje. Může modelovat sochy z hlíny,
odlévat si je do sádry, nebo je sekat do kamene, a když to neumí, tak je
může klidně vyřezávat.
Anebo tisknout na 3D tiskárně.
I to jsem viděl, ale to už je mně osobně velmi vzdálená průmyslová
technologie, která se dá těžko zařadit mezi umění.
Zatím.
Já jsem toho názoru, že když se díla nedotkne lidská ruka a přeruší se
po staletí uznávaná dovednost oko-ruka-nástroj, tak už to přestává být
umění a je to průmyslový výrobek.
Moje řeč, zůstaňme raději u klasické sochařiny. Který druh je vám
nejbližší?
Já jsem staromilec, takže mně se úplně nejvíce líbí ty nejstarší sochy,
které lidstvo má.
Aha, tak hurá do Egypta. Byl jste tam?
Ano, byl jsem tam několikrát a jak asi tušíte, netrávil jsem čas opalováním u moře, ale cestoval jsem a studoval paměť lidstva, např. v Luxoru,
Údolí králů, v Karnaku, u pyramid v Gíze atp. To mě zasáhlo asi nejvíce.
K čemu jste tam dospěl? Jak moc se od dob egyptských sochařů tento
obor vyvinul?
Budete se divit, ale řemeslné postupy se za těch několik tisíc let de facto
Sv. František Xaverský – kopie jednoho z nejhodnotnějších velkých sousoší na Karlově mostě od
Čeňka Vosmíka z r. 1913, kterou restauroval J. Vích.
-8-
nezměnily. Používání náčiní, způsob opracování kamene nebo broušení nástrojů… V zásadě stejné jako dnes, i když se to vše v posledních
desetiletích na úkor ručního zpracování dosti mění.
Broušení nástrojů? To už ve Starém Egyptě byly sochařské nástroje
z kovu?
Ano, z mědi.
A nebyla měď na opracování kamene moc měkká?
Byla, ale oni ji již tenkrát uměli částečně kalit a navíc pracovali s poměrně měkkými materiály, takže to šlo.
Nejste vy také tak trochu egyptolog?
Bohužel ne, ale přiznám se, že jsem se tou myšlenkou jeden čas velmi
vážně zabýval. Znáte to. Přijde vám do ruky poutavá kniha, nebo se
potkáte s někým zajímavým, který vás nadchne a bezděčně nasměruje.
Že by nějaká Kleopatra?
Ta zrovna ne, ale nebyl to nikdo menší než významný český egyptolog,
spoluzakladatel Československého egyptologického ústavu Zbyněk
Žába (1917-1971), který se v 60. letech přátelil s mým otcem a jezdil k
nám často na návštěvy. Jako kluka mě nasměroval na studium střední
školy do Hořic a vypadalo to, že bych s ním po studiích mohl do Egypta
odjet a pracovat tam s ním.
Školu jste úspěšně absolvoval, tak proč jste nakonec neodjel?
Znamenalo to zvládnout nejen historii a výtvarničinu, ale také jazyky,
což se mi zrovna moc nedařilo.
Jazyky coby kámen úrazu, řečeno vaší terminologií?
Bohužel je to tak, na studium jazyků nemám dost trpělivosti, tak jsem
Egypt vzdal, ale pravda je, že už na konci studií v Hořicích jsem věděl,
že se chci kromě vlastní tvorby věnovat restaurátorství.
Jak se jmenuje obor, který jste v Hořicích vystudoval?
Reprodukční kamenosochařství.
Reprodukční, tedy rozmnožovací?
Ano, už za dob Rakouska existovali tzv. reprodukční kamenosochaři,
kteří sekali kamenné kopie, tedy reprodukovali sochy.
Jak vlastně vzniká kopie sochy?
Nejčastěji se udělá odlitek originálu a podle odlitku se socha kopíruje.
Zaměří se hlavní body a za pomoci jednoduchého pantografu se přeseká do kamene.
Vznikaly stejnou metodou i kopie soch na Karlově mostě, které jsou
snadno od originálů rozpoznatelné, neboť svítí žlutou novotou?
Přesně tak. Ty žluté, o kterých mluvíte, jsou vytvořeny z hořického pískovce a stále tam přibývají. I já jsem tam tři sousoší restauroval.
Vážně? Které?
Například Sv. Františka Xaverovského od F. M. Brokoffa. Originál z r.
1711 byl při velké povodni v r. 1890 stržen do Vltavy a rozlámal se. Jeho
vyzvednuté části v r. 1906 sestavil sochař Čeněk Vosmík a řešilo se, zda
na most postavit opravený originál, nebo raději kopii. Nakonec originál
putoval do lapidária Národního muzea a na mostě stojí kopie, kterou
v r. 1913 provedl Čeněk Vosmík.
A vy jste restauroval tu kopii?
Ano, však už byl nejvyšší čas, neboť je jí více než sto let.
Chápu, že udělat věrnou kopii sochy je těžší, než vytvořit sochu novou, ale přesto raději obdivuji originál, než jenom jeho kopii.
Kopie je vlastně nové dílo a jako taková má svou uměleckou hodnotu.
I na té nejdokonalejší kopii se objeví rukopis jejího tvůrce. A je-li to
člověk schopný a talentovaný, tak vznikne hodnotná věc, která stojí za
zachování.
Asi je dost těžké rozhodnout, kdy je vhodné nechat sochu zkopírovat
a originál schovat, že?
Každá socha má svůj život. Nově vysekaná vypadá jinak, za sto let
vypadá jinak a za dalších tři sta let už může být od originálu hodně
vzdálená, ale pořád si udržuje svůj originální charakter, a pokud nebyla
podrobena necitlivým obnovám, stárne ušlechtile.
A čím je starší, tím je těžší ji kopírovat.
Ano, nově sekaná kopie je vždy vedena snahou přiblížit se originálu v
původní podobě, ale odlitek zachytí podobu originálu v určité aktuální
části jejího života, takže máte pravdu, není dobré nechat sochy úplně
zchátrat.
Mnohdy jim chybí celé části, což jsme mohli pozorovat i na našem
hřbitově na Kristovi, kterému, pokud si pamatuji, upadl malíček.
Socha na libčickém hřbitově je poměrně zachovalá a domodelovat tak
drobné chybějící části, jako je kus ruky, nebylo moc obtížné. Mnohem
obtížnější je restaurovat sochy, kterým chybí rozsáhlé partie a není
k nim zachována žádná dokumentace. To se musí restaurátor doslova převtělit do autora, porozumět původnímu materiálu i kompozici
a doplnit chybějící části tak, aby to ve výsledném dojmu bylo co nejméně pozorovatelné.
Měla by restaurovaná socha ve výsledku vypadat jako nová?
Někteří zadavatelé a investoři si to tak představují. Zaplatí si, a tak chtějí za své peníze něco nového.
Ze starého nové?
Jo, z babičky mladici. To je poněkud naivní představa o restaurování.
Realita je jiná.
Jaká je tedy realita? Kam až jdete, co opravíte, domodelujete, odstraníte a nahradíte moderním materiálem?
Dobrý restaurátor musí mít pořád na paměti základní restaurátorské
krédo – šetrnost. Musí ctít autora, způsob zpracování originálu i jeho
věk. V praxi to znamená, že když čistím sochu, tak z ní nemusím servat
všechno tak, aby byla po mém zásahu bílá jak alabastr. Stále musím
mít na mysli šetrný přístup a dělat jen takové zákroky, které zachovají
sochu a všechny její hodnoty do budoucna.
A jak je na tom vlastně ten náš Kristus?
Dobře. Byl jsem mile překvapen, že restaurátorské práce, které jsem na
soše i architektuře kolem něj se svým týmem před osmi lety vykonal,
docela drží. Zaznamenal jsem jen drobné známky opotřebení, které
jsem opravil, sochu vyčistil a napustil ochrannými přípravky.
A líbí se vám ta socha?
Jistě, je to typické dílo Františka Bílka (1872-1941), který je představitelem epochy symbolismu a secese.
Na mě působí až mysticky, vypadá vyšší než je, a ta ruka... Chce se mi
věřit, že nás má chránit a konejšit.
Myslím, že to vnímáte správně. Bílek měl hluboké náboženské cítění
a ve svých dílech se snažil spojit křesťanské i orientální náboženství
a ztvárnit mystickou jednotu. Svá první díla, která znázorňovala bolest a zoufalství nad vinami lidstva, postupně opouštěl. Jeho postavy se
přestaly sklánět, ale naopak se tyčily vzhůru a svými významnými gesty
symbolizovaly naději, vykoupení a víru.
Naděje, vykoupení a víra? Optimističtější konec tohoto zajímavého
rozhovoru se sympatickým, moudrým a skromným restaurátorem
Janem Víchem jsem si nemohla přát. Již roky se jako sousedé potkáváme při venčení pejsků a já vůbec netušila, s jak velkým umělcem
mám tu čest. Vřelé díky, Mistře.
Hannah Bartíková
-9-
SKRYTÝ SVĚT VODY
Vodu v krajině nejčastěji vnímáme, když prší, když vidíme tekoucí
vodu v potoce nebo když sledujeme hladinu rybníka nebo řeky.
To je jen zlomek sladké vody na naší planetě. Naprostá většina, asi
97 % sladké vody, se nachází pod zemským povrchem. Je tedy
skrytá naší pozornosti a přeci je pro nás tak důležitá. Zaprší, voda
se vsákne a jako by po ní nebylo vidu ani slechu. Jaký je tedy příběh
kapky vody, která se vsákne do půdy?
Už vlastní půda je velký rezervoár vody, který dokáže dlouhodobě pojmout až 300 litrů vody na jednom čtverečním metru při
hloubce půdy jeden metr. Tato voda slouží jako zásoba pro rostliny
v době, kdy neprší a také se tato voda částečně vypařuje zpět do
atmosféry. Je-li půda vodou přesycena, odtéká voda do hlubších
vrstev. Tyto vrstvy, kde se voda zachycuje, tvoří porézní a rozpraskané horniny. Říká se jim zvodně. Jejich hloubka a mocnost
se může výrazně lišit. Někdy je podzemní voda jen pár metrů pod
povrchem, někdy je uložena desítky i stovky metrů. Polovina podzemních vod je dokonce uložena v hloubce větší než 800 metrů!
Podzemní vody nejsou obvykle stojatým podzemním rybníkem,
ale dochází k podzemnímu toku pomalým prosakováním. Díky
tomu se i v období sucha doplňují řeky a zcela nevysychají. Říční
dno je totiž často spojeno se zvodněmi a může tak docházet k prosakování vody v době sucha do řeky a při vyšších průtocích se takto
naopak mohou doplňovat zvodně.
Některé zvodně jsou velmi rozsáhlé. Příkladem jsou zvodně České
křídové pánve. Ty se plní srážkami v pohraničních horách – Jizerských a Krkonoších a voda pak podzemím proudí až k Labi. Její tok
podzemím je pomalý. S tím také souvisí stáří podzemních vod. U
nás často dosahuje stáří podzemních vod i několik desítek tisíc let!
Máte-li však studnu hlubokou několik metrů, nebo několik desítek
metrů, vězte, že stáří této vody se bude počítat spíše na jednotlivé
roky nebo desetiletí.
To, v jakém geologickém podloží se voda nachází a jakým do něj
prosakovala, se také odráží na její kvalitě. Jestliže jsme v oblasti,
kde je velké množství srážek, horniny jsou chudé na rozpustné
minerály, tak je i voda na minerály chudá. Takové vodě říkáme
měkká voda. Naopak voda z oblastí, kde je méně srážek, zásoby se
doplňují pomaleji a voda se filtruje přes minerálně bohaté podloží, jako jsou vápence, vápnitým tmelem slepené pískovce, spraše
a jiné horniny, tak dochází k rozpouštění těchto minerálů do vody.
Takové vodě pak říkáme tvrdá voda.
V okamžiku, kdy změníme podmínky, v kterých se taková voda
nachází, tak mají minerály tendenci se vysrážet. Vytvoří se vodní
kámen, který je tvořený především uhličitanem vápenatým. S ním
se v našich domácnostech setkáváme i zde v Libčicích, ať už používáte vodu z vodovodu, nebo z vlastní studny. Voda z řadu pochází
z naprosté většiny z hlubokých vrtů již zmiňované České křídové
pánve z oblasti Liběchova a Mělnické Vrutice. Doplňkově se používá i voda z Křivoklátska, kde je odebírána z vodárenské přehrady
Klíčava. U Mělnické Vrutice také bylo nejsilnější prameniště v Čechách, kdy ze země vyvěral pramen s vydatností okolo 200 litrů
za sekundu. Od zahájení jímání vody z okolních podzemních vrtů
však tento pramen zanikl.
Celoroční dostupnost vody byla také v dávné historii podmínkou
pro zakládání měst, sídel a osad. Často byly zdrojem pitné vody jen
studánky, přirozené vývěry z podzemí. Jsou spojnicemi mezi světem podzemní vody a naším světem. Studánky bývaly vítanou zastávkou každého, kdo putoval krajinou a v horkých letních dnech
se rád napil z hrnku, který u studánky pro tento účel někdo zanechal. Dnes už na tyto studánky často zapomínáme a necháváme
je zaniknout. Krajinou projedeme autem, k pití si něco koupíme
v obchodě nebo čerpací stanici. Nebo až doma si natočíme sklenici
vody. A možná v té sklenici je kapka vody, která byla součástí bouřky, při které jsme loni tak zmokli, nebo při které zmokl nějaký náš
prapředek před desítkami tisíc let. Koloběh vody má tisíc směrů
a podob a tak je jednoduché vymyslet stejné množství příběhů,
které jsou skryté v té jediné obyčejné sklenici vody.
Ing. Vít Penížek, Ph.D.
Vědecký pracovník ČZU Praha
Foto: Hannah Bartíková
Letní bouře na Sahaře.
- 10 -
PO STOPÁCH LIBČICKÝCH RYBÁŘŮ
Cestou ranním vlakem vždycky závidím rybářům sedícím místo v práci
v okolí přívozu na břehu Vltavy. Zvlášť těm na úpatí skalnatého výběžku
Choče, kde jsou prý velké štiky. Není problém zde chytit candáta nebo
třeba sumce. Říkám si ale, jakpak by se asi dnešní rybáři divili, kdyby jim
prut do oblouku ohnula „příšera“ jakou možná právě v těchto místech vylovili v 19. století? Po odeslání ulovené ryby do Prahy zjistili, že se jedná
o velkého jesetera, v té době už ve Vltavě vzácného.
Pravdou je, že řeka se mezi Libčicemi a Dolem dříve rozlévala i v místech dnešní travnaté louky za viaduktem. Proud se mírně zvolnil a místo
bylo ideální ke zřízení přívozu. Dlouhá tradice zdejšího převoznictví sahá
hluboko do středověku a byla spojena s mlynářskou živností, v mladším
období byl přívoz předmětem pronájmu. Řada historických zápisů dokládá, že v řece bylo plno ryb a převozníci si určitě přivydělávali i rybařením.
Nájemce přívozu Matěj Vlasák měl v roce 1893 povinnost odvádět ročně
120 zlatých a 84 kg ryb. Starší informace z chvatěrubské gruntovní knihy zmiňuje možnost držení lodí k převážení a lovení ryb již ve dvacátých
letech 17. století.
Rybářů však bylo na obou březích Vltavy více. Kvalitní a chutné říční
ryby byly žádaným pokrmem na stolech všech vrstev společnosti. Obliba
říčních ryb šla tak daleko, že si i vzdálenější vrchnost ve vsích na břehu
řeky kupovala místo chycených ryb rovnou rybáře. V nedaleké Moráni
patřila jedna rybářská chalupa do roku 1615 tuchoměřickému panství.
Takováto praxe je zaznamenána například již v písemných pramenech
10. století.
Přítomnost rybářů v Libčicích odhaluje zmínka v darovací listině břevnovského kláštera z roku 993, kde najdeme informaci o břehu řeky i
s rybáři. Rybáři a další služebníci byli obvyklým darovaným majetkem,
v roce 1088 byli například darováni kanovníkům Vyšehradským dva rybáři v Mokropsech – pánové Modlata a Šuma. Postupným výzkumem
jsem zjistil, že darovaný libčický břeh se pravděpodobně nacházel na
opačné straně řeky v Dole a okolí. Ale k tomu někdy příště.
Pro starší období můžeme přítomnost rybářů jen odhadovat. Ryby však
byly v okolí potoků a řek nedílnou součástí jídelníčku. Bohužel ze starších archeologických výzkumů téměř neexistují osteologické analýzy,
které by přítomnost kostí
z ryb a jiných „jedlých“
vodních živočichů potvrdily. Výjimkou je výzkum
uskutečněný v roce 1973
v Chýnově pod Chýnovským hájem. Rozborem
zjištěných osteologických
nálezů byla determinována
vzácná rybí kost blíže neurčeného druhu a několik
lastur velevruba, typického zástupce našich potoků
a řek. Zřejmě při chytání ryb keltský rybář lapil
i hryzce vodního, kterým
si asi zpestřil jídelníček.
Ze zatím neúplného osteologického rozboru nálezů
z rozsáhlého polykulturního sídliště v místech dnešní pískovny nad Libčicemi
vyplývá, že záliba našich
předků v pojídání velevruba nebyla nijak ojedinělá.
Na ryby a mlže hojná řeka
hostila ve svých zákrutech
i bobry, jejichž kosti se
nacházejí v pravěkých odpadních jamách sídlišť na Polozemnice v poloze Na Stráni před výzkumem.
Sladkovodní mlž velevrub tupý.
březích řeky nejen v Libčicích. Jak už jsem napsal, dle rozboru sídlištních
„odpadků“ víme, že naši předci v řece a okolí lovili běžně. Pouze předpokládáme, že to bylo pomocí harpun a sítí nebo různých pastí.
Vraťme se však k rybářům. V roce 2010 byla při výstavbě rodinného
domu nečekaně objevena zcela nová archeologická lokalita v poloze
Na Stráni. Archeologickým výzkumem jsme zde do dnešní doby prozkoumali část sídliště z pozdní doby halštatské (cca 6.-5. stol. př. n. l.).
Zajímavé je, že do stejné doby je kladeno i nedaleké sídliště v místech
pod hájem, třetí soudobé sídliště se nacházelo v místě libčické pískovny
taktéž v katastru Chýnova. Takováto koncentrace osídlení nabízí úvahu
o možné existenci nějakého lokálního centra, dokonce se mohlo jednat
o lokální sídelní jednotky jednoho velikého rozptýleného sídliště. Z výplně jedné částečně zahloubené chaty se zásobní jámou pochází osteologický materiál, ve kterém byl opět přítomen fragment schránky plže (zřejmě
velevruba), navíc se zde objevily méně obvyklé pozůstatky žáby. Překvapení však přineslo osteologické určení vcelku nevýrazné kůstky, ze které
se vyklubal vzácný pozůstatek někdejšího rybářského úspěchu - sumce.
Netroufám si odhadnout, jak nebo na co ho rybář v době železné ulovil,
vím však jistě, že chýnovské nálezy jsou zatím nejstaršími přímými doklady lovu ryb v Libčicích a okolí.
Mgr. Petr Nový
Archeolog Středočeského muzea v Roztokách
- 11 -
Foto: D. Daneček
SLOUČENÍ OBCÍ 2. díl
V minulém čísle jsme prohlížení archiválií z pozůstalosti leteckého patriota Dr. Ing. Karla Válka přerušili v roce 1920, kdy tehdejší starosta Libšic p. Žoha podal na ministerstvo vnitra žádost
na sloučení obcí Libšice a Letky-Chejnov. Zajímá-li vás, jak to
vnímali občané Letek, zda byla žádost na ministerstvu přijata a
jak na tom byly obce v té době majetkově, čtěte následující řádky:
Nebylo to zřejmě snadné období a už vůbec ne jednoduché vyjednávání. Je více než logické, navíc doloženo dokumenty, že se občané Letek a jejich zastupitelstvo v čele se starostou Adolfem Křížem
sloučení obcí obávali, že ze spojení se s chudými Libčicemi očekávali ekonomické znevýhodnění a že jejich vyšší vklad do majetku
obce nepovažovali za spravedlivý.
Nicméně ministerstvo rozhodlo ve prospěch sloučení obcí a
Okresní správa na Smíchově na základě toho vydala 13. 10. 1920
usnesení, v kterém od všech zúčastněných očekávala spolupráci
směřující ke sloučení obcí. Z usnesení citujeme: „Doporučuje se v
tom smyslu horlivě pracovati, zvoliti ze zástupců obcí společnou komisi,
která by veškeré předpoklady sloučení prozkoumala, finanční problémy
s tím spojené řešila a předložila obecním zastupitelstvům hotový již
plán, jakým způsobem a dle jakých zásad se sloučení má provésti a jak
by se obecní hospodaření dále vedlo.“
Kola našich dějin se dala do pohybu. Ministerstvo vnitra vydalo
nařízení oběma správním celkům předložit seznam jmění, dluhů
a jiných obecních závazků dle stavu ke konci roku 1921.
Čísla promluvila a jistě bude i pro vás zajímavé nahlédnout do tehdejšího účetnictví Libšic, které na tom byly na konci roku 1921
o poznání hůře, než Letky spojené s osadou Chejnov:
Letky:
Pozemky
5 500,00
Budovy (čp. 8 a 85, hasičská kůlna) 17 100,00
Různé (nářadí, nábytek)
1 533,58
Jistiny a pohledávky
31 785,10
Zůstatek koncem r. 1921
65 125,30
Aktiva úhrnem
121 043,98
Pasiva (výpůjčka na dům čp. 85)
Čisté jmění
-6 084,79
Kč 114 959,19
Společné jmění Letky - Chejnov:
Stříkačky, hasicí nářadí
Jmění chudých
Fond na stavbu chudobince
Aktiva úhrnem
3 020,00
9 472,29
40 000,00
Kč 52 492,29
Libšice:
Pozemky
500,00
Stříkačka s příslušenstvím 2 000,00
Budovy (čp. 4)
5 000,00
Dvě studny s čerpadly
4 500,00
Jistiny a pohledávky
12 747,00
Zůstatek koncem r. 1921
828,00
Jmění chudých
5 657,00
Čisté jmění
Kč 31 232,00
Také vás překvapuje, že se do majetku obce započítávalo jmění
chudých a že bylo výhodnější být chudý v Letkách?
Nicméně výsledky mluvily jasně. Pro Libšice bylo sloučení obcí
prospěšné, pro Letky-Chejnov spíše naopak. Navzdory těmto
zásadním majetkovým rozdílům, na které letečtí poukazovali,
obdržela zastupitelstva Letek a Chejnova od okresní správy další
dopis, v kterém bylo dne 13. 8. 1922 mj. napsáno: „Zastupitelstva
v Letkách a Chejnově se dále vybízejí, aby se vyjádřily k požadovanému sloučení Libšic a Letky s osadou Chejnov tak, aby vytvořily jedinou
obec resp. městys pod názvem Letky.“
Kdy městys vznikl a zda se jmenoval Letky, nebo co se kdy přihodilo, že jsme nakonec město Libčice, a proč se š v názvu změnilo
v č, se dozvíte z dalšího pátrání po historii našeho města v některém z příštích čísel Libčických novin. Trochu vás ale budeme napínat, protože na začátku školního roku slučování obcí přerušíme,
abychom vám poodhalili historická tajemství obecné školy, o které s jistotou víme, že vždy stála v Libčicích, pardon, v Libšicích.
Jiří Hánl a Hannah Bartíková
- 12 -
- 13 -
Rodina koupí dům nebo pozemek
v Libčicích nad Vltavou.
Děkuji za případné nabídky.
Telefon: 774 945 815
E-mail: [email protected]
- 14 -
MEMORIÁL J. GRUNCLA
- 29. SRPNA 2015
Přestože jsme zvyklí chodit fandit závodníkům v olympijském šplhu
v době posvícení, letos tomu bude jinak. Vzhledem k tomu, že posvícení letos vychází podle liturgického kalendáře na předposlední
víkend v srpnu a mnoho závodníků je v té době ještě na prázdninách
a dovolených, bude se Memoriál J. Gruncla konat tak, jak jako loni,
poslední sobotu v srpnu, tedy 29. srpna na Libčické plovárně případně v sokolovně, pokud by pršelo.
PROGRAM:
Suchá varianta:
09:00 Děti a mládež od předškoláků do 15 let na tyči, včetně
příchozích.
13:00 Dorost, ženy a příchozí – lano 4,5 m, závod na dvou 8 m
lanech najednou a exhibice na 10 m laně s měřením.
Mokrá varianta:
Závody se budou konat v sokolovně, kde je k dispozici pro děti
4,5 m tyč, pro dorost a dospělé 4,5 m a 8 m lano.
Děti: startovné 10 Kč, registrace od 8 hod.
Dospělí:startovné 50 Kč, registrace od 12 hod.
I letos očekáváme borce z celé republiky, takže se bude na co dívat.
K účasti či podívané vás srdečně zve
Jarda Novák
náčelník z libčického Sokola
Měsíčník Libčické noviny vydává MěÚ, nám. Svobody 90, 252 66 Libčice nad Vltavou, www.libcice.cz, [email protected], IČ: 00241407, evid. č. MK: ČR E 12222.
Šéfredaktorka: Hannah Bartíková ([email protected]). Redakční rada: Mgr. Kateřina Hrachovcová, Ing. Jiří Slanina, Bc. Jiří Sochor, Ing. Vladimír Urbánek.
Ilustrace: Jiří Tyller. Za jazykovou správnost zodpovídá: Hana Tyllerová. Grafické zpracování: Ondřej Pellar - Studio Klika. Tisk: Tiskárna Libertas a. s. Praha. Redakce si
vyhrazuje právo texty redakčně upravovat, popřípadě krátit. Uveřejněné příspěvky nemusí nutně vyjadřovat názory redakční rady a za jejich obsahovou správnost zodpovídají
podepsaní autoři. Náklad 1400 ks, zdarma, roznáška prostřednictvím České pošty do
-15všech
- libčických domácností. Uzávěrka pro příjem příspěvků vždy k 15. dni v měsíci.
2015
LUNAPARK HELFER
- POUŤOVÉ ATRAKCE NA NÁPLAVCE
21. 8.
22.8.
23.8.
ODDÍL HÁZENÉ TJ SOKOL
- HŘIŠTĚ U SOKOLOVNY
14:00 - 20:00
10:00 - 22:00
10:00 - 20:00
22.8. 8:30
OHŇOSTROJ NA NÁPLAVCE
22.8.21:00
KATOLICKÝ KOSTEL SV. BARTOLOMĚJE
21. 8. 23.8. 24.8
19:00 Schovanky - zahradní koncert
15:00 Posvícenská mše svatá obětovaná za město
17:30 Poutní mše svatá obětovaná za farnost
ČESKÝ SVAZ CHOVATELŮ
- CHOVATELSKÝ AREÁL KUŽELNÍK
Výstava králíků, drůbeže, holubů a okrasného ptactva
22.8. 8:00 - 18:00
23.8. 8:00 - 16:00
63. turnaj mužů o putovní pohár města
Libčice nad Vltavou
36. ročník turnaje bývalých hráčů
TENISOVÝ ODDÍL TJ SOKOL
- KURTY U SOKOLOVNY
22.8. 9:00
22. ročník turnaje dvojic
Přihlášky u Petra Kříže na tlf.: 602 181 703
e-mail: [email protected]
AFK LIBČICE
- FOTBALOVÉ HŘIŠTĚ V LETKÁCH
22.8.
17:00 19:00 23.8. 17:00 První mistrovské utkání ročníku 2015/2016
Libčice A - Měchenice
Posezení na terase s hudbou
Stará garda Libčic - Stará garda Dolany
www.autohouser.cz
PNEUSERVIS
AUTOSERVIS
AUTODÍLY
Prodej pneumatik a disků všech značek, typů
a rozměrů. Auto, moto, nákladní, stavební,
hobby, speciální. Provádíme odbornou montáž a opravy pneu na nejmodernějších strojích
s nejmodernějšími technologiemi. Odborná
konzultace při výběru nabízeného zboží. Nabízíme uskladnění i kompletních sad kol a jejich
servis. Prodej příslušenství. Přímé zastoupení
prémiových značek pneumatik a disků.
Zajistíme pro vás STK včetně měření EMISÍ.
Opravy vozů všech značek.
Mechanické opravy, autoelektrika, servisní prohlídky po najetých kilometrech, výměny olejů,
diagnostika, výměny čelních i ostatních skel,
servis klimatizace a dezinfekce ozonem, montáž příslušenství a zabezpečení vozů, opravy
brzd, výměny výfuků, opravy podvozků, výměny tlumičů pérování a další. Zajistíme pro vás
opravu havarovaného vozu včetně kompletního zastupování v jednání s pojišťovnou. Seřídíme geometrii vašeho vozu na nejmodernějším
3D zařízení. Zapůjčení náhradního vozu.
Velkoobchod a maloobchod.
Prodáváme široký sortiment náhradních dílů
na většinu automobilů ve spolupráci se značkovými i neznačkovými dodavateli. Naši hlavní dodavatelé jsou: AUTO KELLY, APM, ACI,
AUTO ŠTANGL, ELIT, AUTO CORA, PARTSPOINT, AUTO BENEX, SPEI SERVIS, STUALARM a další. Po dohodě zajistíme i originální
náhradní díly.
Samozřejmostí je dovoz až do vaší dílny.
Přílepská 1233 Roztoky
KONTAKT:
Lumír Novotný, 774 151 334,
[email protected]
Bohumil Houser, 731 151 341,
PRODEJ A SERVIS, 220 911 128,
Přílepská 1707 Roztoky
KONTAKT:
Josef Čížkovský, 731 151 334
Miroslav Vejbora, 731 862 462
STK EMISE, 233 910 042
[email protected]
Přílepská 1233 Roztoky
KONTAKT:
Martin Franc, 739 465 534,
[email protected]
Tomáš Kukelka, 731 151 337
Veronika Krupová, 731 151 343

Podobné dokumenty