docLiptovský Ján, 26. – 27. október 2011
download 
Stížnost Transkript
Liptovský Ján, 26. – 27. október 2011
ZBORNÍK PRÍSPEVKOV Z MEDZINÁRODNEJ VEDECKEJ KONFERENCIE – CD NOSIČ Liptovský Ján, 26. – 27. október 2011 Riziká a príleţitosti agrosektora v podmienkach finančnej a hospodárskej krízy Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie – CD nosič Zostavovateğ: prof.h.c. doc. Ing. Ğubomír Gurčík, CSc. Neprešlo jazykovou úpravou. Za obsahovú a formálnu stránku zodpovedá autor príspevku. Schválil rektor Slovenskej poğnohospodárskej univerzity v Nitre dňa 9.12. 2011 ako zborník vedeckých príspevkov na CD nosiči. © Slovenská poğnohospodárska univerzita v Nitre, 2011 Náklad: 100 kusov ISBN 978-80-552-0716-2 OBSAH BEČVÁŘOVÁ Věra RŦST KONKURENCESCHOPNOSTI JAKO JEDNA Z HLAVNÍCH PRIORIT REFORMY SZP PO ROCE 2013 .............................................................................................. 6 PODSTAWKA Marian, DERESZ Agnieszka EVALUATION OF FUNCTIONING OF THE SYSTEM OF PERSONAL INCOME TAX IN 2009 AND SUGGESTED CHANGES...................................................................... 13 SVOBODOVÁ Eliška, VINOHRADSKÝ Karel VÝVOJ INTENZITY ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBY V ČESKÉ REPUBLICE V MEZINÁRODNÍ KOMPARACI ......................................................................................... 24 VOLEK Tomáš, FALTOVÁ LEITMANOVÁ Ivana, NOVOTNÁ Martina, ALINA Jiří TECHNOLOGICKY NÁROČNÁ A ZNALOSTNĚ INTENZITNÍ ODVĚTVÍ V OBDOBÍ KRIZE ...................................................................................................................................... 31 ŢIVĚLOVÁ Iva INVESTICE DO ROZVOJE DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURY ......................................... 40 JÁNSKÝ Jaroslav EKONOMICKÉ HODNOCENÍ PĚSTOVÁNÍ LUSKOVINO-OBILNÍCH SMĚSEK V PODMÍNKÁCH EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ ...................................................................................................................... 44 PORHAJAŠ Viktor, ADAMIČKOVÁ Izabela ANALÝZA VÝVOJA NÁKLADOVOSTI A VÝNOSNOSTI V POĞNOHOSPODÁRSKYCH DRUŢSTVÁCH...................................................................... 52 QINETI Artan, NAMBUGE Veronika PUBLIC GOODS IN AGRICULTURE .................................................................................. 59 LAUROVÁ Magdaléna EFEKTÍVNOSŤ VÝROBY OVOCIA A STAV ÚROVNE OVOCNÝCH SADOV V SR ... 64 MIKLOVIČOVÁ Silvia, MIKLOVIČOVÁ Jana ANALÝZA KONKURENCIESCHOPNOSTI POĞNOHOSPODÁRSKYCH PODNIKOV V NITRIANSKOM KRAJI NA ZÁKLADE VYBRANÝCH EKONOMICKÝCH UKAZOVATEĞOV ................................................................................................................. 69 MIŠKOLCI Simona METODY EVALUACE ROZVOJE ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOVA: MOŢNOSTI ZOHLEDNĚNÍ ENDOGENNÍCH FAKTORŦ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE V EKONOMICKÉ ANALÝZE ................................................................................................... 75 RAJČÁNIOVÁ Miroslava DOPAD PODNIKOVÝCH RIEŠENÍ ELEKTRONICKÉHO OBCHODU NA VÝKONNOSŤ PODNIKU ............................................................................................... 83 SERENČÉŠ Roman ZELENÁ EKONOMIKA ......................................................................................................... 91 URBÁNOVÁ Mária RENTABILITA ZEMIAKOV PODĞA VÝROBNÝCH OBLASTÍ PRED A PO VSTUPE SR DO EÚ .......................................................................................................... 94 BORBÉLYOVÁ Mária, ŠPÁNIK Boris DÔVODY PREDĜŢENIA MORATÓRIA NA NÁKUP POĞNOHOSPODÁRSKEJ PÔDY ZAHRANIČNÝMI OSOBAMI V JEDNOTLIVÝCH KRAJINÁCH EÚ ................ 102 CVENGROŠOVÁ Eva ZHODNOTENIE VYUŢÍVANIA BIOPALÍV V EURÓPSKEJ ÚNII A NA SLOVENSKU ................................................................................................................. 108 DRGOVÁ Lenka SANITARY AND PHYTOSANITARY MEASURES IN SLOVAK – RUSSIAN DAIRY TRADE ..................................................................................................................... 115 DUDOVÁ Barbora KOMPARACE KOMODITNÍHO BURZOVNICTVÍ V MAĎARSKU A ČR .................... 122 KARAŠ Martin SPOLOČNÁ POĞNOHOSPODÁRSKA POLITIKA A JEJ VÝVOJ ................................... 129 KRÁLIKOVÁ Andrea VALUATION OF PUBLIC GOODS .................................................................................... 135 KORGÓ Ladislav VPLYV ZAVEDENIA REFORMY NA EKONOMIKU VINOHRADNÍCTVA A VINÁRSTVA EÚ V KOMPARÁCII SO SVETOM ......................................................... 140 KRIŠTOFIČOVÁ Barbora VÝROBA EKOLOGICKÝCH POTRAVÍN NA SLOVENSKU ......................................... 147 LEVICKÝ Michal, LAJDOVÁ Zuzana REVEALED COMPARATIVE ADVANTAGE AND COMPETITIVENESS IN HONEY TRADE: THE CASE OF SLOVAKIA .............................................................. 158 LINTNER Tomáš SMYSLUPLNOST INVESTICE DO VÍNA V ČESKÉ REPUBLICE ................................. 165 NAMBUGE Dimuth RELATIONSHIP BETWEEN CULTURAL ENVIRONMENT AND INTELLECTUAL PROPERTY RIGHTS PROTECTION WITH EMPHASIS ON DEVELOPING ECONOMIES......................................................................................................................... 175 PIKULOVÁ Romana ANALÝZA CENOVÉHO VÝVOJE MLÉKÁRENSKÝCH VÝROBKŦ NA NAVAZUJÍCÍCH TRZÍCH V KOMODITNÍ VERTIKÁLE MLÉKO ................................ 182 RICHTER Martin DOPADY ZAHRANIČNÉHO AGRÁRNEHO OBCHODU NA DOMÁCI TRH............... 188 SRNKA Juraj SITUÁCIA KOMODITY KRÁLIČIE MÄSO NA SLOVENSKOM TRHU ....................... 193 SZEGÉNYOVÁ Katarína FARM CREDIT AND CAP SUBSIDIES ............................................................................. 200 ZDRÁHAL Ivo TENDENCE K DUÁLNÍ STRUKTUŘE ZEMĚDĚLSKÝCH PODNIKŦ V PŦVODNÍCH ČLENSKÝCH ZEMÍCH EU? ................................................................... 206 ZEMKOVÁ Katarína HODNOTENIE VÝVOJA ŢIVOTNEJ ÚROVNE V EURÓPSKOM REGIÓNE A VIACROZMERNÁ KOMPARÁCIA ŢIVOTNEJ ÚROVNE V ROKU 2007 ................. 212 GURČÍK Ľubomír KATEDRA EKONOMIKY MÁ PÄTDESIAT ROKOV……..……………...…………….222 RŦST KONKURENCESCHOPNOSTI JAKO JEDNA Z HLAVNÍCH PRIORIT REFORMY SZP PO ROCE 2013 Growth of competitiveness as a one of main priorities of the CAP reform after 2013 BEČVÁŘOVÁ Věra ABSTRACT The paper deals with the basic philosophy of the upcoming changes in the concept of the EU Common Agricultural Policy for the period 2014 - 2020 in terms of meeting expected growth in Europe's competitiveness in the global agribusiness environment. It deals with current developments in the common market, the position of old and new member states and specifies the critical prerequisites to achieve this strategic goal in the Czech Republic. KEY WORDS agrarian sector, subsidy policy, competitiveness, reform of the CAP, agricultural enterprise ABSTRAKT Příspěvek se věnuje základní filosofii připravovaných změn v koncepci Společné zemědělské politiky EU pro období 2014 - 2020 z hlediska předpokladŧ rŧstu konkurenceschopnosti Evropy v globálním prostředí agrobyznysu. Zabývá se současným vývojem společného trhu, postavením pŧvodních a nových členských zemí a specifikuje rozhodující předpoklady dosaţení tohoto strategického cíle v podmínkách České republiky. KLÍČOVÁ SLOVA agrární sektor, dotační politika, konkurenceschopnost, reforma SZP, zemědělský podnik ÚVOD Evropské zemědělství a agrární sektor v současných podmínkách agrobyznysu čelí tvrdé konkurenci výrobcŧ a zpracovatelŧ zemědělských produktŧ nejen z rozvinutých zemí, ale, a to ve stále větší míře, i konkurentŧm z dynamicky se rozvíjejících ekonomik třetích zemí. Právě jejich schopnost efektivní výroby, zpracování a dnes uţ i finalizace zemědělských surovin se dostává do centra pozornosti většiny světových vertikál a sítí agrobyznysu systematicky hledajících nové moţnosti posilování svých konkurenčních pozic. Předpoklady těchto výrobcŧ prosadit se na trhu agrárních komodit jsou obecně naplňovány především díky niţším nákladŧm. Jejich příčinné souvislosti se však v posledním období mění. Spolu s rychlejším zaváděním inovací se zde zúročuje především rŧst technicko-ekonomické efektivnosti produkce podpořený rŧstem produktivity faktorŧ podmíněný vyuţitím moderních technologií. Globalizující se agrární trhy zásadně mění parametry konkurenceschopnosti a ve svých dŧsledcích se projevuje zhoršováním pozic evropských producentŧ. Kvantitativní i kvalitativní dŧsledky těchto změn se dnes jiţ týkají nejen výrobcŧ resp. zpracovatelŧ zemědělských produktŧ, ale i samotných spotřebitelŧ. Jsou s nimi spojeny otázky potravinové jistoty, úrovně a struktury výroby potravin v členských zemích EU i kvality výţivy populace. Právě z těchto dŧvodŧ se stává příprava strategie dalšího rozvoje zemědělství a agrárního sektoru EU pro následující desetiletí, a s ní spojená další reforma Společné zemědělské politiky, předmětem komplikovaných jednání nejen na úrovni příslušných institucí Společenství i představitelŧ 27 členských zemí, ale i 6 předmětem řady diskusí v širokém plénu odborné veřejnosti a podnikatelské sféry. Riziko negativních dŧsledkŧ neadekvátní volby strategie rozvoje evropského, a v jeho rámci i českého zemědělství totiţ významně narŧstá, a to v podstatně širších společenských souvislostech a dŧsledcích. MATERIÁL A METODY Příspěvek se věnuje základní filosofii celkového rámce a stanovení priorit Společné zemědělské politiky EU (SZP) pro období 2014 – 2020 se zaměřením na řešení (podporu) konkurenceschopnosti evropského zemědělství v globálním prostředí agrobyznysu. Metodologicko-metodicky navazuje na výsledky výzkumu vývojových tendencí agrobyznysu a jejich reflexe v SZP [2], zobecňuje poznatky hodnocení dosavadního vývoje společného trhu EU a disparit vývojových tendencí zemědělství pŧvodních a nových členských zemí [4]. Na základě získaných poznatkŧ a charakteristiky změn prostředí specifikuje rozhodující předpoklady pro posílení konkurenceschopnosti zemědělství v podmínkách České republiky. VÝSLEDKY A DISKUSE Problém konkurenceschopnosti obecně se týká vzájemných vazeb a podmíněnosti vnitřních a vnějších předpokladŧ účinnosti procesŧ výroby a směny. Výchozím předpokladem úspěšnosti těchto vztahŧ obecně je cena výrobních vstupů, od níţ se odvíjí výše prodejní/exportní ceny, kterou si firma zajišťuje moţnost přístupu na společný evropský trh i globální trhy agrobyznysu. Významnou podmínkou je přitom otevřenost a symetrické prostředí těchto trhŧ. Předpoklady konkurenceschopnosti evropského zemědělství V rámci podmínek společného agrárního trhu EU i ve vztahu ke třetím zemím se, kromě pravidel vymezených SZP (včetně některých asymetrií ve vztahu k novým členským zemím) jeví jako významný rámec a dodrţování pravidel hospodářské soutěţe. Přičemţ omezování rizika zemědělských výrobcŧ v daných podmínkách podmiňuje kromě ošetření horizontálních vazeb i to, jak jsou upraveny vazby v celé vertikále agrobyznysu, tj. i pro fázi zpracování a distribuce/obchodu a na něj navazující sféry. S rostoucí transparentností a srovnatelností podmínek se konkurenceschopnost mŧţe stát skutečně záleţitostí konkrétní firmy, výsledkem její schopnosti prosadit se jak na společném trhu, tak i na globálních trzích. V těchto interakcích dochází i k efektivnímu propojení produkčních a obchodních cílŧ se záměry v ostatních oblastech, např. v oblasti kvality potravin, ţivotního prostředí i efektivní zaměstnanosti. Proto i společný vnitřní agrární trh musí být dobudován tak, aby uvnitř EU vytvářel nové příleţitosti pro rŧst, investice a pracovní příleţitosti ve všech členských zemích Jestliţe dochází k prohlubování disparit ve vývoji zemědělství mezi pŧvodními a novými členskými zeměmi, vzniká otázka spravedlivosti rámce SZP, ale i schopnosti efektivního vyuţití mechanismŧ zemědělské (i regionální) politiky EU v konkrétních členských státech. Vyuţití znalosti klíčových faktorŧ, jejich kausality a interakcí, specifik i přínosŧ v integrálním pojetí by mělo být neopominutelných východiskem koncipování dlouhodobé strategie rozvoje a podpory konkurenční schopnosti právě v zemědělství. Analýzy příčinných souvislostí dosavadního vývoje [3], prokazují, ţe klesající rozměr zemědělské výroby v posledních dvaceti letech a prohlubující se i po vstupu ČR do EU, odráţí skutečnost, ţe klesající výkonnost českého zemědělství (i v multifukčním pojetí) je spojena s nízkým rŧstem jeho souhrnné produktivity. V této souvislosti se v českém zemědělství jako problém jeví určitá nesystémovost přístupů a nepropracovaná strategie, coţ vede k preferenci krátkodobých řešení, v zásadě často pouze „provádějících“ centrálně vymezované okruhy opatření SZP, a to při nedostatečném vyhodnocení celkových a dlouhodobějších dopadŧ dílčích opatření na 7 celkový vývoj odvětví obecně a na rozhodování subjektŧ prvovýroby i navazujících zpracovatelských fází zvláště. Prioritní zaměření aktivit na získání co největšího objemu dotací, při významné preferenci mimokomoditních (často i quasi environmentálních) aspektŧ rozvoje zemědělství a venkova, se negativně promítá do moţností realizace komoditních přínosŧ odvětví. Nestabilní a netransparentní podnikatelské prostředí ztěţuje podmínky pro dlouhodobě zaměřená investiční rozhodnutí. Omezuje moţnost navazovat produktivní vztahy v podmínkách konkurenčních a inovačně orientovaných trhŧ a zapojit se do konkurenceschopných vertikál.. Současně se podnikŧm zvyšují náklady ekonomických aktivit coţ (s potenciální ekonomickou ztrátou při uţití nástrojŧ dotační politiky) dále sniţuje efektivnost vyuţití dostupných zdrojů. Častým argumentem pro nedostatečnou pozornost a neřešení uvedených problémŧ je „ekonomická nevýznamnost“ zemědělství jako sektoru v rámci české ekonomiky. O tom, ţe podmínky a postavení zemědělské prvovýroby nejsou v zásadě odlišné od jiných členských zemí EU, kde je rozvoji zemědělství dlouhodobě věnována velká pozornost, svědčí i následující přehled o podílu hrubé přidané hodnoty (HPH) na hrubém domácím produktu (HDP) a o podílu zemědělcŧ na celkovém počtu pracovních sil v jednotlivých členských zemích a jeho změnách po rozšíření EU o nové členské země vč. ČR po roce 2004. Podíl HPH zemědělství na HDP členských Rumunsko zemí EU 27 (%) Bulharsko Řecko Litva Polsko Španělsko Maďarsko 2004 Kypr Itálie Holandsko Estonsko Portugalsko Lotyšsko Francie EU 25 EU 27 Slovinsko Malta EU 15 Rakousko Finsko Dánsko Irsko Belgie UK Slovensko Německo ČR Švédsko Luxemb. 0 2 4 6 Obr. 1 Základní charakteristiky postavení zemědělství v členských zemích EU v letech 2004 a 2009. Zpracováno na základě údajů DG Agri Vzhledem k tomu, ţe v přístupech k podpoře rŧstu konkurenceschopnosti nabývá na významu tvorba tzv. třetí generace politik, zaloţených a komplexním přístupu překonávajícím tradiční rezortní pojetí, a dále tvorba nových pobídkových mechanismŧ, které jsou primárně zaloţeny na nepřímých nástrojích podporujících aktivní přístup samotných ekonomických subjektŧ (namísto jejich pasivní úlohy v systému přímé státní podpory), má právě zemědělství schopnost přispět k realizaci této koncepce v praxi. 8 Je téma konkurenceschopnosti novou prioritou ve strategii SZP ? První ucelený návrh strategie rŧstu konkurenceschopnosti evropských zemědělcŧ, reagující na dynamizaci vývoje a tvrdší parametry světového trhu, byl předloţen jiţ v roce 1968 v rámci „Mansholtova plánu“. Tento, na svou dobu velmi radikální, návrh doporučoval urychlení změn podnikatelské struktury zemědělství v ES, a to prostřednictvím programové selektivní investiční podpory ţivotaschopných výrobních jednotek. Ve svých dŧsledcích měl vést ke sníţení počtu zemědělcŧ během následujících 10 let o 5 milionŧ osob, a to při i 7% meziročním rŧstu produktivity faktorŧ v zemědělství a vzniku co do výměry 7 aţ 8 krát větších zemědělských výrobních podnikŧ oproti stávajícímu stavu. Současně tento plán navrhoval sníţení cen obilnin, řešení nadprodukce v RV vyjmutím části zemědělské pŧdy z obdělávání a omezení nadprodukce mléka sníţením stavŧ krav o 3,5 milionu kusŧ. Z plánu, který objektivně zdŧvodňoval nezbytnost změn podmiňujících konkurenceschopnost odvětví pro nastávající období a upozorňoval na rozhodující úlohu inovací a adekvátní strukturální politiky pro další efektivní rozvoj tohoto sektoru v Evropě, byly nakonec realizovány pouze dílčí opatření * . Koncept strukturální politiky v 70. letech byl naopak spojen se systémem podpor pro zemědělce v zaostávajících oblastech a řešením regionálních disparit. Zvýšená podpora dŧchodu zemědělcŧ v horších přírodních podmínkách byla zakotvena do systému SZP v roce 1975. Mezi znevýhodněné oblasti (LFA) bylo tehdy zahrnováno zhruba 56 % zemědělské pŧdy EU. Období zásadních reforem pŧvodní koncepce SZP však bylo zahájeno aţ na počátku devadesátých let dvacátého století. S rostoucí výkonností zemědělství EU jiţ zanikaly dŧvody, které vedly k preferenci nástrojů typu podpory cen v pŧvodní SZP. Naopak vysoké ceny a s nimi spojené garance dále stimulovaly rŧst výroby (tehdy jiţ významně překračující absorpční schopnost evropského trhu) a to při cenové nekonkurenceschopnosti výrobcŧ EU trzích světových † . Zahájení reformních procesŧ významně ovlivnily i závěry světové obchodní organizace (WTO) k liberalizaci světového agrárního obchodu. Ve strategii SZP a systému nástrojŧ byl zřetelně deklarován ústup od (administrativně jednodušší) formy podpory zemědělství na bázi přímé podpory „trţních“ cen komodit, a hledání systému jiné formy podpory zemědělských příjmŧ, nezávislých na objemu, struktuře a cenách zemědělské produkce (decoupled). Tato strategie je patrná ve všech reformách SZP EU od devadesátých let dvacátého století (Mc Sharryho reforma, Agenda 2000, Mid term review). V rámci uvedené změny strategie SZP se mění i uţité nástroje. Zavádí a posiluje se role nástrojŧ typu cílených transferŧ (přímých plateb) v podpoře dŧchodu zemědělských výrobcŧ a k významnému rŧstu programového (ko)financování účelově orientovaných individuálních projektŧ v rámci podpory rozvoje venkova. Prakticky se, oproti pŧvodnímu konceptu financování zemědělství na základě přímé podpory cen komodit, jedná v podstatě o rostoucí redistribuci dŧchodu od městských k venkovským regionŧm na základě vyuţití rozpočtových transferŧ. Navíc strategie formování jednotného rámce SZP musela být řešena ve stále výrazněji výkonnostně, strukturálně i co do úrovně finanční podpory diferencované výrobní základně zemědělství 27 členských zemí. Změny přístupŧ v podpoře evropského zemědělství spojené s rozdílnými koncepty v tvorbě nástrojŧ a v proporci jejich uplatnění v systému od roku 1980, projekce řešení i úrovně * V roce 1972 přijala Rada ministrŧ v tomto smyslu pouze 3 direktivy, a to k podpoře investic v zemědělství (dir. 72/159), platby podporující předčasný odchod pracovníkŧ do dŧchodu a rekvalifikace (72/160) a posílení podpory sociálně-ekonomických aspektŧ (72/161). † Při snaze o udrţení relativně vysokých cen placených evropským zemědělcŧm se současně zvyšovala náročnost vyrovnávání podmínek exportu při klesajících světových cenách. Musely být proto uplatněny další nástroje se silnými deformačními účinky na trhu (především mnoţstevní kvóty, exportní subvence), které dále zvyšovaly finanční nároky na takto koncipovanou politiku. 9 a struktury výdajŧ do roku 2020 jsou na pozadí procesu rozšiřování Společenství dokumentovány v následujícím schématu Výdaje SZP 1980-2020 (současné ceny) na obrázku 2. Obr. 2 Úroveň a struktura výdajŧ na SZP v letech 1980 – 2020 (mld. €) Zdroj: EK, DG Agri Přesto, ţe otázky konkurenceschopnosti a jejich podpora byly v předcházejících reformních krocích SZP vnímány spíše jako doplnění chybějící části mozaiky nástrojŧ podporujících vizi evropského modelu multifunkčního zemědělství, posílení konkurenceschopnosti jako jedné z klíčových priorit strategie rozvoje zemědělství do roku 2020 a podmíněná volbou ekonomických nástrojŧ umoţňující citlivější reakci na vývoj světového trhu implementací nástrojŧ pro řízení (omezení) rizik posílením postavení zemědělcŧ v rámci potravinového řetězce výzkumem, inovacemi a předávání know how ve zlepšeném poradenském systému vychází z analýz a identifikace úlohy současného zemědělství; kterou vymezuje pro oblast (1) hospodářskou (dostatek potravin, stabilita cen, vliv hospodářské krize), (2) ţivotního prostředí (emise skleníkových plynŧ, degradace pŧdy, kvalita vody a ovzduší, ochrana přírodních stanovišť, biodiverzita) (3) územního rozvoje (vitalita venkovských oblastí, rozmanitost v zemědělství EU). Při zachování systému financování na bázi dvou pilířŧ dochází ke změnám v koncepci přímých plateb, kdy všechny členské státy budou povinny přejít na jednotnou základní platbu na hektar na národní, nebo regionální úrovni, jejich „ozelenění“ při dodrţení kriterií cross compliance. V okruhu dobrovolných plateb se jedná o zachování podpor vázaných na vybrané komodity a řešení oblastí s přírodními omezeními. S tím je spojena i větší flexibilita uţití národní obálky určené pro přímé platby. Základní myšlenka podpory rozvoje venkova jako komplexu víceletých programŧ rozvoje a spolufinancovaných členskými zeměmi zŧstává zachována. Zrušeny budou stávající osy v pilíři II a společnému strategickému rámci budou podléhat všechny relevantní fondy EU [ ]. Kromě Evropského zemědělského fondu rozvoje venkova (EAFRD) pŧjde i o Evropský fond rozvoje regionŧ (ERDF), Evropský sociální fond (ESF), Kohezní fond (CF) a s určitou modifikací i o Evropský mořský a rybolovný fond (EMFF). S uplatněním tohoto systému lze očekávat další decentralizace SZP z hlediska rozhodování členských zemí o směrování podpory v rámci vymezených limitŧ finančních prostředkŧ v unijním a národních rozpočtech. Týká se jak volby kritérií, tak i proporcí 10 v rozdělení finančních prostředkŧ do rozhodujících okruhŧ zahrnujících nejen zemědělskou výrobu, ale i řadu aktivit ve svém důsledku zlepšujících kvalitu ţivota na venkově. Dotace oddělené od produkce (typ přímé platby) stejně jako systémy projektově podmíněné podpory jednotlivých okruhŧ činností mají tedy i nezanedbatelné sociální a sektorové přínosy pro rozvoj venkova. Na druhé straně je však třeba vzít v úvahu, ţe změna struktury nástrojŧ a rostoucí nároky na podporu na bázi přerozdělovacích procesŧ v rámci politik otevírá jiný problém, a to rostoucí podíl transakčních nákladů v těchto systémech. Souvisí s racionalitou v přerozdělování vytvořeného dŧchodu v rámci celého evropského hospodářského prostoru* a stává se dalším kriteriem úspěšnosti této politiky. Měli bychom si být proto vědomi i rizika důsledků nekoncepčního řešení v kriteriích alokace a distribuce těchto prostředků v dlouhodobějším časovém horizontu. Toto riziko paradoxně přinášejí právě takové typy dotací, které jsou odděleny od produkce a na trţní parametry jsou vázány nepřímo. ZÁVĚR Řešení socioekonomických souvislostí vyplývajících nejen z obecných specifik zemědělství jako odvětví, ale i z institucionálních otázek a historicky daných rozdílŧ v uspořádání a úrovni jeho výrobně-technické základny v zemích EU 27 hraje stále významnější roli právě v připravovaném zaměření strategie SZP. Úspěch jejího naplňování souvisí nesporně s efektivností podnikatelských aktivit. Ta je podmíněna jak samotnou výkonností, tak i znalostí podmínek globalizujícího se prostředí a schopností adekvátní reakce na jeho změny. Posuzujeme-li předpoklady a připravenost českého zemědělství na takto vymezenou konkurenceschopnost na základě hodnocení produkčních parametrŧ, najdeme dŧvody pro podporu produkční dimenze právě v této fázi rozvoje. Z analýzy technickoekonomické efektivnosti celého odvětví totiţ vyplývá, ţe úroveň produktivity zemědělství ČR dosahuje 70 aţ 75 % úrovně produktivity pŧvodní EU 15 a ještě podstatně niţší oproti zemím, jejichţ produkce rozhodující měrou ovlivňuje světový trh potravin. Nezbytnost vytvořit prostor a podmínky pro rozvoj takových subjektŧ, které mají předpoklady úspěšně konkurovat v soutěţi o zapojení do perspektivních komoditních vertikál a evropských a světových potravinových sítí, je v této fázi více neţ aktuální. Týká se posílení naší pozice i na jednotném vnitřním trhu EU, která by umoţnila vytvořit nové příleţitosti pro rŧst, investice a pracovní příleţitosti v prostředí dynamizujícího se světového agrobyznysu a tím i zlepšení podmínek na venkově v dlouhodobějším časovém horizontu. Příspěvek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru MSM 6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru sluţeb v nových podmínkách integrovaného agrárního trhu jako součást řešení Tematického směru 04 Vývojové tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky. LITERATURA 1. ANDERSON, K., SWINNEN, J.. Distortions to agricultural incentives in Eastern Europe and Central Asia, World Bank, 2008, ISBN 978-0-8213-7420-7, Washimgton D. C. 2. BEČVÁŘOVÁ, V.: Approaches to support of agriculture in terms of the EU CAP strategy amendment. Acta Universitatis agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis 2009. sv. LVII, č. 6, ISSN 1211-8516. * Transfery, které nejsou vázány na jednotku outputu/inputu proto vyţadují precizní administrativní zajištění a kontrolu, coţ vede k rŧstu dalších transakčních nákladŧ. 11 3. BEČVÁŘOVÁ, V. a kol.: Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu, MZLU, Brno 2008, 62 s. ISBN 978-80-7375-255-2 4. BEČVÁŘOVÁ, V., VINOHRADSKÝ, K., ZDRÁHAL, I.: České zemědělství a vývoj cenového prostředí společného trhu EU. Brno, 2009. 70 s. Folia II, č. 11. ISBN 978-80-7375368-9. 5. EUROPEAN COMMISION: Proposal for a regulation of the European Parliament and the Council on the financing, management and monitoring of the common agricultural policy, Brussels, 2011 6. EUROPEAN COMMISION: Proposal for a regulation of the European Parliament and the Council on support for rural development by the Euroipean Agricultural Fund for Rural Development (EAFRD), Brussels, 2011 7. http://ec.europa.eu/agriculture/cap-post-2013/legal-proposals/index_en.htm 8. http://ec.europa.eu/agriculture/analysis/tradepol/index_en.htm KONTAKTNÍ ADRESA prof. Ing. Věra Bečvářová, CSc. e-mail: [email protected]. Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií, Mendelova univerzita v Brně Zemědělská 1 613 00 Brno Česká republika 12 EVALUATION OF FUNCTIONING OF THE SYSTEM OF PERSONAL INCOME TAX IN 2009 AND SUGGESTED CHANGES PODSTAWKA Marian, DERESZ Agnieszka ABSTRACT The paper presents evaluation of the currently in force system of personal income tax, based on progressive tax rates and the proposed system of personal income tax based on 18 per cent flat tax rate. Authors conclude that progressive tax system applied at present discourages the society from more effective labour and causes spread of speculative attitudes in the society, which is shown in tendencies to maximise tax deductions, to avoid or evade paying taxes. It is also favourable to taxpayers gaining high income, who can afford expenses which are a condition of getting tax deductions. It obscures the picture of real budget revenues and slows down investment development. All this economically and fiscally disadvantageous phenomena will not occur if linear proportional tax is applied. KEY WORDS personal income tax, progressive tax, linear proportional tax. INTRODUCTION In 2009 there were 24 million taxpayers who showed income taxed by a progressive tax in their tax returns. Personal and direct character of the personal income tax defines its special role in realising the rule of fiscal justice, because it enables adjustment of taxation burden to the individual tax payment ability. The value of earnings is a tool for measuring tax payment ability. However, gross earnings before deductions shown in tax returns do not include all sources of income, thus they do not reflect the wealth of the tax payer fully, which should be remembered when estimating the heaviness of tax burdens*. In case of personal income tax there is an expanded catalogue of tax exemptions connected with the subject that the tax is imposed on. They are deductions of social character (e.g. family and parental benefits, benefits paid from social allowance fund and from other funds for children‟s holidays, social security benefits for schoolchildren and students), damages paid (e.g. monetary equivalents paid from property and personal insurance), employment (e.g. monetary equivalents for professional uniform, business trip expenses, separation allowances), addressed to the retired and pensioners (e.g. material benefits given by ex-employer). There are also deductions, which result from current needs to support some special groups of taxpayers and these can be e.g. housing allowances, lump sums for buying fuel and allowances for veterans. Statistics of tax offices do not include the income, which is e.g. provided by a farm or a stretch of land, which is a value of goods gained from a farm in kind as well as e.g. damages paid by insurance, loans and cash credits, saving contributions, deductions in payments. The above mentioned sources of income do undoubtedly affect the tax paying ability of the taxpayer, but they are not taxed by the income tax and that fact differentiates taxpayers on the basis of individual structure of their income. * J. Ostaszewski, Z. Fedorowicz, T. Kierczyoski, Teoretyczne podstawy reformy podatków w Polsce, Warsaw 2004, page 153 13 Other factors influencing personal income tax are: costs of earning the income, tax rates, border values of tax brackets within progressive tax ranges - so called tax thresholds, tax allowances (tax free amount of earnings), tax deductions, both those deducted from the income and those deducted from the tax as well as the system of mutual tax settlement by married couples and tax settlement by single parents. On one hand the above mentioned elements of personal income tax reduce the burden of taxation, but on the other hand they make tax regulations less clear, increasing the possibilities of tax frauds and resulting in lower tax revenues. This leads to keeping relatively higher tax rates in order to ensure an adequate level of budget revenues. When it comes to the catchword of fiscal or financial justice, everything depends on how we perceive or interpret it. And so, there are two questions: Does social justice mean an equal division of earnings and income, independent of labour contribution, achieved results, creativity, productivity and entrepreneurship or on the contrary, does financial justice mean income proportional to labour contribution? Is „a just tax‟ the one which is perceived as „a punishment‟ for gaining additional income and at the same time is a negative stimulus, which increases taxpayers‟ tendency to avoid additional, higher income, and in extreme situation tendency to hide a part of income thus increasing „shadow economy‟? What if the tax is progressive, but in fact its progressivity is illusory because a large number of taxpayers find ways to avoid this progressivity? If one combats poverty and supports people of the lowest economic status, then economic growth is the most effective means to achieve these aims. In such case, herein suggested system of proportional flat rate tax is more favourable, because it solves social problems much better. If income were divided equally, in situation of a zero or decreasing national revenue the advantages of such division would be small. And the opposite situation, where consent to differentiate income makes the position of creative and entrepreneurial people stronger and economic increase creates new jobs, generates additional demand and empowers the economy, which is profitable and advantageous to the whole society. Groups earning the least are more vulnerable to bear social costs when economic growth slows down. Thus the additional income gained by the group of the richest Poles by implementing proportional flat rate tax would in fact result in improvement of economic situation of poorer groups of the society. MATERIAL AND METHODS The presented analysis is based on data collected and disseminated by the Ministry of Finance. The statistics concern personal income tax settled according to tax scale and fiscal law in force in 2009. Opinions expressed by authors refer to arguments and opinions presented by other experts in this field, published in – among others – titles listed in the reference list. Statistical analysis is based on standard methods such as structuring, calculating means, average values, values total and values of analysed factors broken into ranges, etc. RESULTS In the context of research carried out, the information on the number of taxpayers in specified income brackets and the share they make in the total number of tax payers seem significant. The data is presented in Table 1. 14 Table 1: Number of tax payers in breakdown by the value of earned income, data for the country total, 2009 Income ranges in PLN Number of tax payers Structure per cent 1 2 3 up to 85 528 higher than 85 528 Total 24 019 988 387 295 24 407 283 98,41 1,59 100,00 Source: data of the Ministry of Finance on income tax paid by physical persons settled according to tax scale in force in 2009, http://www.mf.gov.pl Data presented in the table show that as much as 98,41 per cent of taxpayers in Poland are located in the first income range, the remaining 1,59 per cent of taxpayers are located in the second income range. It proves that tax progressions concerns only less than 2 per cent of tax payers. For an overwhelming majority of taxpayers the discussed tax has a proportional and flat rate character with one 18 per cent rate, typical for the first tax bracket, although in fact the tax system has been meant to be progressive. Undoubtedly the numerous groups of tax payers paying progressive tax in the first tax bracket are internally differentiated in terms of earnings/ income values. It can be concluded, with high probability, that some taxpayers gain income rated in the lower half of the first tax bracket, while others gain income close to the threshold of the second bracket. It should be stressed that in such cases we deal with some kind of distorted picture of tax progression system, which creates only illusory conditions for meeting the requirements of the rule of fiscal and financial justice. Besides, it should be stressed that personal income tax is imposed mainly on income earned from labour. Hardworking, talented people reaching income taxed with 32 per cent tax rate may conclude that they are taken away a bigger and bigger part of their income. This feeling of injustice increases their tendency to hide their income, to do grey-zone business, to get into „silent‟ agreements with their employers, etc. Unification of personal income tax could surely decrease such tendencies to hide the income. Then each taxpayer could pay the same rate of tax on the earned income. Table 2: Gross income, data for the country total, 2009 Income range in PLN 1 up to 85 528 higher than 85 Number of tax payers Income total in PLN 2 3 24 019 988 535 019 914 000 63 110 264 000 387 295 Average income per one tax payer in PLN 4 22 274 162 951 528 Total 24 407 283 598 130 178 000 24 506 Source: authors‟ elaboration based on the data from the Ministry of Finance on the settlement of income tax paid by natural persons according to tax rates in force in 2009, http://www.mf.gov.pl As the presented above data show, only a small group of people in Poland earn quite a lot when related to others, while more than 24 million taxpayers earn either low or not too high income. Income of only 387 thousand taxpayers is higher than the average income calculated for the country total – so it may be concluded that implementing a proportional and flat rate tax would lead to achieving profits only by a small group of the richest Poles. 15 Income presented in column 4 of table 3 is not a taxation basis in the discussed tax, because tax basis is calculated after taking deductions from it, so called reliefs deducted from income. Value of average income per one taxpayer (presented in Table 4), received after reducing it by social insurance contributions, is a category more or less reflecting the real income of the tax payer. Table 3: Average income reduced by social insurance contributions – data for the country total in 2009 Income range in PLN Number of tax payers 1 Income total Average income reduced by social reduced by social insurance contributions insurance contributions in PLN in PLN 2 up to 85 528 higher than 85 528 Total 3 4 24 019 988 387 295 490 242 641 000 20 410 59 117 956 000 152 643 24 407 283 549 360 597 000 22 508 Source: authors‟ elaboration based on the data from the Ministry of Finance on the settlement of income tax paid by natural persons according to tax rates in force in 2009, http://www.mf.gov.pl Relation of the tax calculated to the gross income is defined as a nominal burden or a nominal tax rate, while relation of the tax due to the gross income is defined as an effective burden or effective tax rate. The difference between the nominal and effective burdens is expressed by how much (in per cent points) the taxpayers of specified income ranges decreased their taxes in the results of applying tax deductions and reliefs. Table 4 presents nominal and effective burdens on personal income resulting from personal income tax in specified income ranges. It also shows calculated difference between nominal and effective tax rates, which proves that there are calculable advantages resulting from tax deductions. Table 4: Taxation of income, data for the whole country, 2009 Income range in PLN 1 up to 85 528 higher than 85 528 Total Difference in burdens in per cent points (2 – 3) Income taxation in per cent nomin al 2 effective includi ng health insurance contribution Difference in burdens in per cent points (2 – 4) after deducting health insurance contribution 3 4 15,28 23,79 13,93 22,75 6,51 16,15 5 1,35 1,04 6 8,74 7,64 16,20 14,88 7,55 1,32 8,65 Source: data from the Ministry of Finance on the settlement of income tax paid by natural persons according to tax rates in force in 2009, http://www.mf.gov.pl Data presented above show that the effective burden of income value within the first range in 2009 equalled 13,93 per cent in case where the health insurance contribution was 16 included and 6,51 per cent in case where the health insurance contribution was deducted. Implementing proportional 18 per cent flat rate tax would result in additional increase in tax burden by 4,07 per cent for this group of tax payers. Thus to avoid such increase in burdens, the proportional flat rate tax for this group of taxpayers should not be higher than 6,51 per cent – after deducting healthcare insurance contribution. While before deducting it the tax rate should not be higher than 13,93 per cent. However, such tax rates for all taxpayers could appear too low from the point of view of the required level of budget revenues gained from this source. However, the example of reducing CIT tax rates proves that even considerable reduction of taxes does not have to lead to a decrease in budget revenues from this source. In 2004-2009 the revenues were higher than in 1999-2003 when the CIT tax rate was much higher, what is presented in Table 5. Table 5: CIT rate and budget revenues from CIT tax in 1999 - 2009 Specification 1 2 2 2 2 2 2 2 2 2 2 999 000 001 002 003 004 005 006 007 008 009 CIT rate 3 3 2 2 2 1 1 1 1 1 1 ( per cent ) 4 2 8 8 7 9 9 9 9 9 9 Revenues from CIT tax 1 6.308 1 4.133 1 6.469 1 3.833 1 4.982 1 8.030 2 0.789 2 5.342 3 2.165 (million PLN) Source: authors‟ elaboration based on data from the Ministry of Finance, http://www.mf.gov.pl 3 4.635 3 0.774 Calculation of the effective burden on taxpayers from the first bracket of progressive tax does not however take into consideration the fact, that it is a mean value for the whole tax bracket, which includes 98,41 per cent of all tax payers. Undoubtedly, it is socially and economically differentiated group. This group, as it was mentioned before, comprises of tax payers who in 2009 reported income lower than tax allowance (i.e. 3.091,00 PLN) or not much higher, and there are also tax payers whose income was nearly as high as the lower threshold of the second tax bracket. All tax payers included in this tax bracket make use of applicable tax services. It is highly probable that tax services are used by those whose income is included in the higher half of the first tax bracket, which consequently influences amount of the effective tax rate for the whole group of tax payers. In 2009 the difference between the nominal and the effective tax rates (after deducting health care contribution) for all tax payers equalled 8,65 per cent. However it should be stressed that tax payers in the second bracket of the progressive tax scale used the possibility of reducing burden of taxation to a lesser degree than tax payers in the second bracket of the progressive tax scale. It is demonstrated by a smaller difference between the nominal and the effective tax rates (after deducting health care contribution) which for these tax payers equals 7,64 per cent and for tax payers from the first bracket of the progressive tax scale equals 8,77 per cent*. Values of these differences are similar for tax payers from the first bracket of the progressive tax. They are barely 1,13 per cent higher for tax payers from the second bracket of the progressive tax scale. It indicates an insignificantly higher burden of taxation for tax payers whose income is low or medium, what in consequence reduces the influence of personal income tax on decreasing the range of inequalities in income of natural persons. * It is worth noticing that this is a contrary situation to the one, which took place in 1999-2008, where tax payers of a tax within the third tax bracket of the progressive tax scale (according to tax scale in force in 2008) are tax payers of tax within the second tax bracket in 2009, i.e. tax payers whose income in 2009 was not higher than 85.528,00 PLN). They reduced tax burden to a higher degree than tax payers paying tax within the first and the second tax brackets (according to tax scale in force in 2009 they are tax payers paying tax within the first tax bracket, i.e. tax payers whose income in 2009 was not higher than 85.528,00 PLN). 17 Besides, statistics show that higher amounts of tax deductions are deducted by people earning high or very high income, although such deductions are addressed to all groups of tax payers. Table 6 and Table 7 illustrate this issue. Table 6: Average amount of tax deductions deducted from the income, data for the country total, 2009. Income range in PLN 1 up to 85 528 higher than 85 528 Total Number of tax payers Amount of tax deductions deducted from tax in thousand PLN 2 3 Average deduction amount in PLN (3:2) 4 24 019 988 387 295 5 052 964 210,37 359 775 928,94 24 407 283 5 412 739 221,77 Source: data from the Ministry of Finance on the settlement of income tax paid by natural persons according to tax rates in force in 2009, http://www.mf.gov.pl Table 7: Average amount of tax deductions deducted from the tax – data for the country total, 2009. Income range in PLN 1 up to 85 528 higher than 85 528 Total Number of tax payers Amount of tax deductions deducted from tax in thousand PLN 2 3 Average deduction amount in PLN (3:2) 4 24 019 988 387 295 5 611 891 233,63 243 055 627,57 24 407 283 5 854 946 239,89 Source: data from the Ministry of Finance on the settlement of income tax paid by natural persons according to tax rates in force in 2009, http://www.mf.gov.pl As it follows from data presented in table 7 and table 8, the average amount of tax services deducted both from the income and from the tax was lower in case of tax payers placed in the first bracket of the progressive tax scale, what is surely connected with low income of many tax payers from this group. In the second bracket of the progressive tax scale, the average deduction both from the income and from the tax was much higher, because it made respectively over four times higher than the amount of deductions in the first bracket and nearly three times more than the amount of deductions made by tax payers from the first bracket of tax scale. The analysis of the data presented above entitles to claim that tax services are not a significant tool aimed at decreasing inequalities in income of tax payers. Liquidation of tax services will certainly not do any harm to groups earning less. Paradoxically, implementation of proportional-linear tax and liquidation of tax services at the same time does not necessarily have to result in worsening the situation of these tax payers whose income is included in the first tax bracket, although each of the proposed rates will be higher than the effective taxation of the majority of tax payers. 18 It may be assumed that proportional flat rate tax will increase income of tax payers included in the second tax bracket, so they will be able to either invest the income or spend it on consumption thus empowering business cycles and contributing to economic growth of the country. In 2009, 1,59 per cent of all taxpayers paying 32 per cent personal income tax contributed 23,03 per cent of budget revenues from the tax on personal income, what is presented in Table 8. It proves that nearly 2 per cent of taxpayers contributed more than 23 per cent of all budget revenues from the tax on personal income. It should be stressed that this conclusion is drawn in reference to „non-flat rate‟ group of taxpayers paying the discussed tax. Table 8: Tax due, data for the country total, 2009 Income range Amount of tax due total in PLN in PLN 1 Structure per cent 2 up to 85 528 higher than 85 528 Total 3 31 924 744 000 9 550 407 000 76,97 23,03 41 475 151 000 100,00 Source: data from the Ministry of Finance on the settlement of income tax paid by natural persons accor ding to tax rates in force in 2009, http://www.mf.gov.pl From the point of view of public finance it is vital not to decrease budget revenues from the personal income tax in course of the tax system reform. Admittedly, implementing flat rate proportional tax and at the same time reducing the upper 32 per cent tax threshold will cause a significant reduction of budget revenues. Thus from the fiscal point of view it is necessary to balance the decrease in budget revenues, in order to ensure up-to-now level of revenues from the discussed tax in the first years after implementation. Table 9: Tax due calculated on the basis of 18 per cent flat tax rate for 2009 Income range in PLN 1 up to 85 528 higher than 85528 Total Income total reduced by social insurance contribution total in PLN Tax total calculated on the basis of 18 per cent flat rate tax in PLN 2 3 Amount of health insurance contribution total deducted from the tax total in PLN 4 Tax due total (3 – 4) in PLN 5 490 242 641 000 59 117 956 000 88 243 675 380 10 641 232 080 36 359 380 000 3 900 779 000 51 884 295 380 6 740 453 080 549 360 597 000 98 884 907 460 40 260 159 000 58 624 748 460 Source: authors‟ elaboration based on the data from the Ministry of Finance on the settlement of income tax paid by natural persons according to tax rates in force in 2009, http://www.mf.gov.pl Analysis of data presented in Table 9, column 5 and in Table 8 in column 2 indicates explicitly that the level of budget revenues from this source, after implementing flat rate proportional tax does not have to be lesser. Tax due, for the majority of taxpayers in 2009, was by 17.149.597.460 PLN, i.e. by about 41 per cent higher than tax due for the same group of taxpayers when we apply 18 per cent flat rate proportional tax, assuming that no tax payer 19 used any tax reductions, exemptions or allowances (except social insurance and health insurance contributions). The above considerations allow to draw a conclusion, that elimination of tax deductions, tax exceptions, tax allowances and reliefs as well as mutual tax settlement for married couples and single parents (tax preferences) will result in taxation of all the real income of a tax payer, excluding all artificial reductions and deductions, which will cause additional supply of revenues to the state budget. Moreover, the proportional linear tax will result in: administrative cheapness, which in a way results from its simplicity; significant decrease in costs of obeying fiscal law; leaving more money in the turnover among rich taxpayers, and then in creating so called „multiplying effect‟, whose consequence is increase in savings and investments leading to economic growth. a faster economic growth and lower tax burdens, which have a more advantageous influence on employment and cause increase in the number of jobs. Summing up, it should be concluded that the reform of tax system on personal income tax does not have to be difficult for the state budget. Changes in personal income tax in conditions of proportional linear tax in force Implementing a flat rate proportional tax with one 18 per cent tax rate in Poland will undoubtedly result in changing relative tax burdens of taxpayers with different income/ earnings. The volume of tax burdens will reach levels presented in Table 10, when a unified 18 per cent flat tax rate is implemented instead of a progressive tax in force in 2009, which consisted of two - 18 and 32 per cent tax rates. 20 Table 10: Examples of total tax burdens in progressive tax in force in 2009 and in 18 per cent flat rate Type of taxation 1 Progressi ve tax in force in 2009 One (18 per cent) tax rate taxation Income gross = taxation basis in PLN Calculated tax = tax due in PLN 2 3 1st tax bracket 0 2nd tax bracket 0 st 1 tax bracket 0 2nd tax bracket 0 st 1 tax bracket 0 Differenc es between progressive 2nd tax tax in force in bracket 2009 and one (18 per cent) tax rate taxation Tax burden (3:2) in per cent 4 disposab le income (2 – 3) in PLN 5 33.356,0 40.00 6.643,98 16,61 90.00 16.270,06 18,08 2 73.729,9 4 40.00 7.200,00 18,00 32.800,0 0 90.00 16.200,00 18,00 73.800,0 0 40.00 +556,02 +1,39 -556,02 90.00 -70,00 -0,08 +70,06 0 It should be stressed that the presented calculations are based on the assumption that none of taxpayers uses tax deductions and tax preferences and the calculation does not include deduction of social insurance contributions and health insurance contributions. The tax was calculated on the basis of tax brackets in force in 2009*: Income range in PLN Tax equals: higher than up to 85 528 18 per cent minus 556, 02 PLN (amount decreasing the tax) 85 528 14 839, 02 PLN + 32per cent of the surplus above 85528 PLN And the suggested tax rate of 18 per cent. Other assumptions: - Income of 40.000,00 PLN – is an example of income from the 1st range of the tax system in force in 2009. - Income of 90.000,00 PLN – is an example of income from the 2nd range of the tax system in force in 2009. Source: authors‟ calculations. Calculating income tax based on proportional-linear tax rate results in 1,39 per cent points increase of tax burden on income for tax payers from the first bracket by in comparison to progressive tax rate. Other tax payers will experience decrease in burden on income. For a tax payer whose income equals 90.000, 00 PLN tax burden will decrease very little - by 0,08 per cent points only. * Article 10 of Law on the change of the law on personal income tax (Journal of Law of 2006, No 217, item 1588). 21 Analysis of the example from table 10 proves that in case of proportional linear tax the income of tax payers from the first income tax bracket will be decreased by 556,03 PLN within the next year, it is by 46,33 PLN every month, but it will increase for tax payers who earn more. Despite this, every tax payer would give the same share of their income to the state budget. In case of 40.000,00 PLN income tax would make 7.200.00 PLN, and in case of 90.000,00 PLN it would make 16.200,00 PLN. Twice as high income – twice as high tax (2,25). In case of progressive tax this relation is less objective because in case of twice as high income the tax is more than 2,45 times higher. CONCLUSION Summing up reflections on functioning of personal income tax, it should be concluded that the tax system in force, based on progressive tax: - discourages the society from more effective labour, - causes spread of speculative attitudes in the society, visible in tendencies to maximise tax deductions or to avoid paying taxes, - is favourable to taxpayers gaining high income, who can afford expenses which are a condition of getting tax deductions, - obscures the picture of real budget revenues, - slows down investment development. Proportional flat rate tax should give an impulse to increasing labour, savings and investments. Moreover, flattening tax rate will ensure savings in administration and will not cause any decrease in state budget revenues. REFERENCES 1. Informacja dotycząca rozliczenia podatku dochodowego od osób fizycznych za 2009 rok (Information on personal income tax settlement for 2009, in Polish), Ministry of Finance, Department of Income Taxation, Warsaw, August 2010. 2. KULICKI, J. (2003) Podatek dochodowy od osób fizycznych (Personal Income Tax, in Polish), Dom Wydawniczy ABC, Warsaw 2003. 3. Law of July 26, 1991 on personal income tax (Journal of Law 2000 No 14, Item 176, ammended). 4. OSTASZEWSKI, J. – FEDOROWICZ, Z. – KIERCZYNSKI, T. (2004) Teoretyczne podstawy reformy podatków w Polsce (Theoretical Basis for Tax Reform in Poland, in Polish), Difin, Warsaw 2004. 5. STERN, N. (1999) Jaka reforma podatkowa jest potrzebna dla szybkiego wzrostu gospodarczego?, Zeszyty BRE Bank – CASE, Warsaw 1999. 6. WILK, A. – GWIADZOWSKI, R. – NENEMAN, J. – PIWOWSKI, R. (2003) Konkurencyjność reform podatkowych – Polska na tle innych krajów (Competitiveness of tax reforms – Poland against other countries, in Polish), Zeszyty BRE Bank – CASE, Warsaw 2003. 22 CONTACT ADDRESS Prof. dr hab. Marian Podstawka [email protected] Warsaw University of Life Sciences – SGGW Faculty of Economic Sciences Department of European Policy, Public Finances and Marketing Nowoursynowska 166 02-787 Warsaw Poland 23 VÝVOJ INTENZITY ZEMĚDĚLSKÉ VÝROBY V ČESKÉ REPUBLICE V MEZINÁRODNÍ KOMPARACI The development of the agricultural production intensity in the Czech Republic in the international comparison SVOBODOVÁ Eliška, VINOHRADSKÝ Karel ABSTRACT The thesis summarizes the knowledge from the research of the development of the agricultural production intensity in the Czech Republic during the period 1950 – 2008. The international comparison use data from the period 2001 – 2006. The research confirm the decrease of the agricultural production intensity in Czech Republic and our classification as a country with lower agricultural production intensity in the group of EU countries. This also means our lower cost competitive ability. KEY WORDS Intensity, agricultural production, international comparison, crop and animal production, profitability, utility. ABSTRAKT Práce shrnuje poznatky z výzkumu vývoje intenzity zemědělské výroby v České republice v období let 1950 – 2008. Mezinárodní srovnání v letech 2001-2006 prokazuje sníţení intenzity zemědělské výroby v ČR a v rámci zemím EU naše zařazení do skupiny zemí s niţší intenzitou zemědělské výroby, coţ vede také k naší niţší nákladové konkurenceschopnosti. KEY WORDS Intenzita, zemědělská výroba, mezinárodní srovnání, rostlinná a ţivočišná výroba, výnosnost, uţitkovost. ÚVOD Čeští zemědělci a výrobci potravin se v období přípravy na vstup, při a po vstupu ČR do EU setkávají s evropským agrárním trhem, který se dlouhodobě vyrovnává s přebytky vyrobených produktŧ a s tlakem na liberalizaci světového agrárního trhu. Přitom i produkce československého zemědělství v 80. letech zakládala nejen potravinovou soběstačnost země, ale téţ export nemalé části zemědělských a potravinářských produktŧ do tehdejších socialistických zemí, především do Sovětského svazu. Rozsah československého zemědělství koncem osmdesátých let byl obdobně jako v západoevropských státech výsledkem intenzifikace zemědělské výroby stimulované státní hospodářskou politikou od konce šedesátých let, a to především podporou investic do zemědělství a podporou finančních zdrojŧ zemědělských podnikŧ. Realizace ekonomické reformy a vývoj zahraniční obchodní politiky po roce 1989 podstatně změnily podmínky vývoje českého zemědělství, zejména pak uplatňování jeho nabídky na domácím a evropském trhu. Liberalizace cen a sníţení dotační podpory zemědělství, zvláště záporné daně z obratu, se projevilo sniţováním finančních zdrojŧ. Náročný proces obnovování vlastnických vztahŧ k pŧdě a ostatnímu zemědělskému majetku probíhal souběţně s procesy nezbytných strukturálních přeměn reagujících na měnící se poptávku i nároky technicko-technologické modernizace výroby. Pŧsobením těchto podmínek 24 dochází v 90. letech, a především v jejich první polovině, k poklesu objemu zemědělské produkce o více jak čtvrtinu, přičemţ objem ţivočišné produkce se sníţil téměř o třetinu. BEČVÁŘOVÁ (2001) Uvedené razantní sníţení rozměru českého zemědělství se uskutečnilo na prakticky nezměněné výměře obhospodařované zemědělské pŧdy, tedy sníţením intenzity zemědělské výroby, sníţením stupně vyuţití přírodních zdrojŧ. Je pochopitelné, ţe tato skutečnost nemohla nemít negativní vliv na produktivitu práce a celkovou produktivitu českého zemědělství, a tím i na technicko-ekonomickou stránku jeho konkurenceschopnosti. Ve druhé polovině devadesátých let a po roce 2000 se pokles rozsahu zemědělské produkce zpomalil a výraznější sniţování rozsahu výroby je zaznamenáváno jen v některých odvětvích výroby, především ţivočišné. Problematika niţší techniko-ekonomické efektivnosti související s poklesem intenzity zemědělské výroby však zŧstává nepřekonána. MATERIÁL A METODY Vyhodnocení vývoje intenzity zemědělské výroby ČR v mezinárodní komparaci se opírá o databáze Českého statistického úřadu (ČSÚ), Eurostatu, Evropské komise DGAGRI (European Commision DGAGRI), Faostatu, Organizace OSN pro výţivu a zemědělství (Food and Agriculture Organization of the United Nations – FAO). Mezinárodní komparace je zaměřena na následující „pŧvodní“ země Evropské unie – Německo, Francii, Nizozemí, Rakousko. Přičemţ Německo a Francie představují rozhodující producenty EU a Nizozemí spolu s Rakouskem jsou zástupci zemí s vysokou intenzitou. Do komparace byly vybrány také „nové členské země“ – Polsko, Slovensko a Maďarsko. Mezinárodní srovnání se soustřeďuje na období let 1985 aţ 2009, kdy jsou k dispozici zdrojová data z databáze organizace FAO. VÝSLEDKY Dlouhodobý vývoj intenzity zemědělské výroby v České republice V období let 1950 aţ 2008 je moţné vymezit tři etapy vývoje zemědělské produkce u nás (viz také graf č. 1). V prŧběhu první etapy (od 1950 do roku 1989) došlo přibliţně k 70% zvýšení objemu zemědělské produkce oproti výchozímu sledovanému roku 1950, jedná se o období, kdy bylo prvořadým cílem našeho zemědělství obnovit zemědělskou výrobu, a to zejména v poválečném období a následně zajistit soběstačnost potravin pro obyvatelstvo. Přebytky po dosaţení soběstačnosti byly exportovány, zejména do některých bývalých socialistických zemí. Z hlediska struktury zemědělské výroby docházelo k rychlejšímu rŧstu ţivočišné výroby, kde byl zaznamenán nárŧst o 94 %, v případě rostlinné produkce se jedná o cca 50 % zvýšení objemu produkce ve srovnání s rokem 1950. Druhá etapa (po roce 1989 aţ do roku 1996) je charakteristická výrazným poklesem zemědělské produkce o 30 %, přičemţ ţivočišná produkce poklesla o 34 % a rostlinná o 23 %. 25 Graf č. 1 Vývoj zemědělské produkce v České republice mld. Kč 110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 HZP HRP 1950 1960 1963 1965 1967 1969 1971 1973 1975 1977 1979 1981 1983 1985 1987 1989 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 HŽP Zdroj: ČSU, vlastní výpočty Poznámka: Zemědělská produkce ve stálých cenách 1989 Podle BEČVÁŘOVÉ (2003) je moţné mezi hlavní vlivy vedoucí k razantnímu poklesu objemu zemědělské produkce ČR po roce 1989 zařadit následující skutečnosti: Realizaci ekonomické reformy v ČR v 90. letech, která výrazně ovlivnila poptávku na trhu zemědělských produktů a potravin. Reformu zemědělského sektoru, která zahrnovala obnovu vlastnických vztahů k půdě a ostatnímu zemědělskému majetku, privatizaci státního zemědělského sektoru a transformaci druţstev. Podstatné změny vnějších podmínek rozvoje zemědělství, zejména výrazné omezení podpory zemědělství dotacemi a nepřímé podpory cen zemědělských výrobců formou záporné daně z obratu u potravin. Transformace českého zemědělství probíhala v době narŧstajících problémŧ s nadprodukcí zemědělských výrobkŧ v EU, coţ spolu s tlakem WTO na liberalizaci agrárního trhu vedlo k poklesu světových cen a v rámci reforem agrárních politik k omezování nadprodukce. Třetí etapa (po roce 1996), ve které pokračuje mírný pokles zemědělské produkce, pokrývá období před a po vstupu do EU. Pro evropský zemědělský sektor je i v tomto období příznačná nadprodukce (přebytek) zemědělských komodit, coţ se projevuje v mírném poklesu zemědělské produkce u členských zemí EU. Dle výzkumu BEČVÁŘOVÉ a kolektivu (2008) se projevuje rozdílný vývoj zemědělské produkce v pŧvodních a nových členských zemích. Vliv mŧţe mít i skutečnost, ţe nové členské země vstupují na společných trh za odlišných podmínek neţ pŧvodní členské země. Co se rozsahu zemědělské pŧdy týče, je moţné konstatovat, ţe v prŧběhu celého sledovaného období (mezi roky 1950 aţ 2008) došlo k jejímu poklesu od 429 tis. ha (sníţení o 9 %). V letech 1989 – 2008 došlo k poklesu výměry zemědělské pŧdy o 26 tis. ha, tj. přibliţně o 0,6 %. Nejedná se tedy o rychlý a jednorázový pokles výměry zemědělského pŧdního fondu. Spíš jde o postupné, pozvolné sniţování především v dŧsledku urbanizace. Z uvedeného vývoje zemědělské produkce a výměry zemědělské pŧdy je zřejmé, ţe vývoj objemu zemědělské produkce ve všech třech etapách byl především dán vývojem intenzity produkce na hektar. Pokles objemu zemědělské produkce v letech 1989 aţ 1996 o 30 % při sníţení výměry zemědělské pŧdy cca o 5 % byl provázen sníţením intenzity zemědělské výroby o 26 %, k výraznějšímu sníţení došlo u intenzity ţivočišné výroby (pokles o 31 %). Sníţení intenzity rostlinné výroby bylo mírnější (pokles o 19 %). V následujícím období let 1997 – 2008 bylo zaznamenáno 10% sníţení intenzity zemědělské produkce a opět 26 převaţoval pokles ţivočišné produkce, kde bylo zaznamenáno sníţení o 16 %, intenzita rostlinné produkce poklesla o 3 %. Celkově poklesla intenzita zemědělské produkce od roku 1989 o 34 %, přičemţ pokles ţivočišné produkce na jeden hektar byl 42 % a intenzity rostlinné produkce o 22 %. Je zřejmé, ţe od roku 1989 dochází v České republice ke sníţení intenzity vyuţití zemědělské pŧdy. Otázkou však zŧstává, do jaké míry je tento vývoj shodný s vývojem intenzity v ostatních zemích Evropské unie a jaký dopad má tato situace na nákladovou konkurenceschopnost našich podnikŧ ve srovnání s podniky zahraničních zemí, neboli jaké je z tohoto hlediska naše postavení v rámci Evropské unie. Část těchto otázek by měla být zodpovězena v podkapitole týkající se mezinárodního srovnání vývoje zemědělství České republiky s vybranými zeměmi EU. Graf č.2 Indexy vývoje zemědělské produkce na ha v České republice 120,0 110,0 100,0 90,0 Index HZP/ha 80,0 Index HRP/ha 70,0 Index HŽP/ha 60,0 2007 2004 2001 1998 1995 1992 1989 1986 1983 1980 1977 1974 1971 1968 1965 1962 1950 50,0 Zdroj: ČSU, vlastní výpočty Poznámka: Indexy zemědělské produkce ve stálých cenách roku 1989, 1980=100. Mezinárodní srovnání vývoje intenzity zemědělství Co se úrovně intenzity (zemědělské produkce na hektar v mezinárodních dolarech - I$ dle FAOSTAT) týče, je moţné vidět na první pohled značné rozdíly mezi bývalými a nově přistoupivšími zeměmi EU. Jednoznačně nejvyšší intenzity dosahuje Nizozemí (přibliţně 5 000 I$/ha) a Německo (1 750 I$/ha). Stejně jako předchozí uvedené země, také Francie a Rakousko zvyšují ve sledovaném období intenzitu vyuţití zemědělské pŧdy. Skupinu zemí s nízkou úrovní intenzity vyuţití zemědělské pŧdy tvoří Česká republika, Maďarsko a Slovensko, přičemţ v případě Slovenska se jedná o stát s nejniţší zemědělskou produkcí na ha ze sledovaných zemí. Slovenská a Česká republika jsou jediné ze sledovaných zemí, kde je viditelný značný pokles objemu produkce na hektar zemědělské pŧdy po roce 1989. V případě Polska a Maďarska bylo sice také zaznamenáno sníţení intenzity vyuţití zemědělské pŧdy, avšak nebylo tak razantní a jednalo se pouze o přechodné sníţení, coţ dokazují hodnoty dalších let. 27 Graf č. 3 Zemědělská produkce na hektar v I$ ve vybraných zemích EU I$ 1 750 Rakousko Česko Francie Německo Maďarsko Polsko Slovensko 1 550 1 350 1 150 950 550 1… 1… 1… 1… 1… 1… 1… 1… 1… 1… 1… 1… 1… 1… 1… 2… 2… 2… 2… 2… 2… 2… 2… 2… 750 Zdroj: FAOSTAT Poznámka: Data jsou uvedena v běţných cenách v mezinárodních dolarech (international dollars, I$) Česká republika dosahuje obecně niţší úrovně vyuţití zemědělské pŧdy ve srovnání s pŧvodními státy EU, ještě výraznější je však skutečnost, ţe se tendenci vývoje těchto zemí vzdaluje. Ve srovnání s nově přistoupivšími zeměmi (Maďarsko, Polsko, Slovensko) udrţuje do roku 2000 přibliţně stejnou úroveň intenzity vyuţití zemědělské pŧdy jako Polsko a Maďarsko, přičemţ naše republika aţ na mírné výkyvy na této úrovni zŧstává i v následujících letech, kdeţto naše sousední země Polsko míru vyuţití své zemědělské pŧdy zvyšuje. Názornější pohled na vývoj úrovně intenzity vyuţití zemědělské pŧdy prostřednictvím bazických indexŧ dokládá prohlubující se rozdíly mezi pŧvodními a nových členskými státy EU. Jestliţe před rokem 1989 dosahovaly všechny sledované země velmi blízké úrovně intenzity, po roce 1989, jak vypovídá graf č. 4, dochází k rozdílnému vývoji mezi „starými a novými“ členskými zeměmi. Zatímco Rakousko, Francie, Nizozemí a Německo intenzitu zemědělské výroby zvyšovaly, skupina „nových členských zemí“, Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko zaznamenává značné sníţení intenzity vyuţití zemědělské pŧdy. Pouze Polsko a částečně Maďarsko vykazují určité „oţivení“ vývoje intenzity po roce 1995. Česká ani Slovenská republika se své výchozí úrovni intenzity prozatím nepřibliţují. Graf č. 4 Indexy vývoje zemědělské produkce na jeden hektar 125 115 Rakousko 105 Česko 95 Francie 85 Německo Maďarsko 75 Nizozemí 65 Polsko 55 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Slovensko Zdroj: FAOSTAT Poznámka: rok 1989 = 100 28 Při rozčlenění zemědělské produkce na rostlinnou a ţivočišnou je moţné konstatovat, ţe intenzita rostlinné výroby vykazuje proměnlivý vývoj zřejmě odráţející meziroční kolísání přírodních podmínek. Avšak i zde je viditelný odlišný vývoj v pŧvodních a nových členských zemích EU. Období reforem znamenalo 19% sníţení intenzity rostlinné výroby v České republice a její začlenění do skupiny zemí vykazujících oproti hlavním producentŧm EU znatelně niţší intenzitu (graf č. 5). Graf č.5 Indexy vývoje rostlinné produkce na hektar ve vybraných zemích EU 140 130 Rakousko 120 Česko 110 Francie 100 Německo 90 Maďarsko 80 Nizozemí 60 Polsko 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 70 Slovensko Zdroj: FAOSTAT Poznámka: rok 1989 = 100 Na rozdílném vývoji intenzity zemědělské výroby zemí EU 15 a nově přistoupivších státŧ má hlavní podíl pokles ţivočišné produkce „nových“ členŧ EU. Názorně je to zřejmé z grafu č. 6. Zatímco úroveň intenzity ţivočišné produkce na 1 ha v pŧvodních zemích setrvává na stejné úrovni anebo se mírně zvyšuje, v nových zemích došlo k podstatnému poklesu, přičemţ určité oţivení po roce 2000 zaznamenalo pouze Polsko. Graf č.6 Indexy vývoje ţivočišné produkce na hektar ve vybraných zemích EU 110 Rakousko 100 Česko 90 Francie 80 Německo 70 Maďarsko Nizozemí 60 Polsko 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 50 Slovensko Zdroj: FAOSTAT Poznámka: rok 1989 = 100 Sníţení ţivočišné produkce ČR a dalších „nových“ zemí souvisí především se značným poklesem početních stavŧ hospodářských zvířat. ZÁVĚR V letech 2001–2006 se ČR v rámci EU řadila k zemím s niţší intenzitou zemědělské výroby. V letech 2005–2006 dosahovala intenzita zemědělství ČR 60 % úrovně intenzity v Německu a ve Francii, v zemích, jeţ jsou rozhodujícími producenty EU. Přitom intenzita 29 rostlinné výroby ČR vykazovala 62 % a ţivočišné produkce na 1 ha z.p. 58 % úrovně těchto zemí. Zatímco v zemích EU 15 intenzita produkce vesměs stagnovala, v nově přistoupivších zemích docházelo k poklesu, značnému v prvé polovině devadesátých let a mírnému po roce 2000. V ČR se intenzita zemědělské produkce po roce 1989 do roku 2008 sníţila o 34 %, intenzita rostlinné produkce o 22 %, ţivočišné produkce na 1 ha o 42 %. Sníţení intenzity rostlinné výroby bylo především vyvoláno komplexem faktorŧ, jejichţ pŧsobení se projevilo v niţší úrovni hektarových výnosŧ většiny plodin. Významný vliv na vývoj intenzity rostlinné produkce měly i změny její struktury související se sniţováním ploch cukrovky, brambor, zeleniny, sadŧ a dalších intenzivních plodin. Odlišný byl vývoj v ţivočišné výrobě, v níţ došlo k rŧstu intenzity chovŧ zvířat, zejména chovu dojnic. Uţitkovost hospodářských zvířat v ČR se pohybuje na úrovni odpovídající rozhodujícím producentŧm v EU. Výrazné a pokračující sniţování intenzity ţivočišné výroby na 1 ha bylo a je dáno poklesem početních stavŧ hospodářských zvířat. Niţší intenzita zemědělské výroby ČR ve srovnání s rozhodujícími producenty EU nepříznivě ovlivňuje technicko-ekonomickou efektivnost českého zemědělství. Z kombinace faktorŧ vývoje intenzity je zřejmá vazba mezi vývojem intenzity zemědělské výroby a souhrnnou produktivitou pracovních a materiálních vstupŧ. Vzhledem k tomu, ţe velmi významná část nákladŧ na 1 ha v rostlinné výrobě a na 1 ks početního stavu zvířat v ţivočišné výrobě má povahu quasi-fixních nákladŧ, je niţší intenzita pěstování plodin a chovu zvířat spojena s vyššími jednotkovými náklady a tedy s niţší nákladovou konkurenceschopností. LITERATURA 1. 2. 3. 4. 5. 6. BEČVÁŘOVÁ, V.: Zemědělská politika, MZLU v Brně, 2001, 120 s., ISBN 80-7157514-3. BEČVÁŘOVÁ, V., GREGA, L., VINOHRADSKÝ, K.: Konkurenceschopnost českého zemědělství při vstupu do Evropské unie – předpoklady a moţnosti. Závěrečná studie. Brno 1997, 63 s. BEČVÁŘOVÁ, V., VINOHRADSKÝ , K.: Intezivní a extenzivní soustavy zemědělského hospodaření a příjmový potenciál zemědělských podnikŧ. In Aktuálne problémy a perspektívy agrárneho sektoru po vstupe do Europskej Únie. Nitra: FEM SPU Nitra, 2005, s. 27--32. ISBN 80-8069-637-3. GREGA, L., VINOHRADSKÝ, K.: Ekonomické souvislosti vývoje intenzivního zemědělství v relativně příznivých přírodních podmínkách ČR. Záznam přednášky na ČAZV, Praha 1999 SVOBODOVÁ, E.: Vývoj produktivity zemědělství ČR v letech 1989-2005. In Role zemědělsko-potravinářského sektoru v procesu evropské integrace a světové globalizace. Brno: MZLU v Brně, 2007, s. 90–95. ISBN 978-80-7375-109-8. SVOBODOVÁ, E.: Intenzita zemědělské výroby v České republice v období vstupu do EU. Disertační práce. Brno 2011. Mendelova univerzita v Brně. KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Eliška Svobodová, [email protected] prof. Ing. Karel Vinohradský, CSc., Dr.h.c., [email protected] Ústav regionální a podnikové ekonomiky Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelovy univerzity v Brně Zemědělská 1 613 00 Brno Česká republika 30 TECHNOLOGICKY NÁROČNÁ A ZNALOSTNĚ INTENZITNÍ ODVĚTVÍ V OBDOBÍ KRIZE Technology and knowledge intensive branches in the time of crisis VOLEK Tomáš, FALTOVÁ LEITMANOVÁ Ivana, NOVOTNÁ Martina, ALINA Jiří ABSTRACT In period of economic downturn there are often structural changes that may express differently in technologically intensive branch exacting and knowledge intensive branch. The goal of this paper was to define dissimilarities in response of particular branches in crisis period and define which indicators have strong cohesion on decreasing dynamics of economy performance. Analysis proved that the changes in economy performance are powerfully positively determinated by productivity of technologically intensive branch and negatively by productivity at others branches. KEY WORDS Gross value added, productivity of labour, unit labour cost, productivity of capital, crisis ABSTRAKT V období ekonomického poklesu dochází často ke strukturálním změnám, které se mohou projevovat odlišně v odvětví technologicky náročném a odvětví znalostně intenzivním. Cílem příspěvku bylo vymezit odlišnosti v reakci jednotlivých odvětví na období krize a vymezit, které ukazatele mají silou provázanost na klesající dynamiku výkonnosti ekonomiky. Analýza prokázala, ţe změny ve výkonnosti ekonomiky jsou silně pozitivně determinovány produktivitou technologicky náročného odvětví a negativně produktivitou v ostatních odvětvích. KEY WORDS Hrubá přidaná hodnota, produktivita práce, jednotkové pracovní náklady, produktivita kapitálu, krize ÚVOD Výstup ekonomiky stejně jako ostatní makroekonomické veličiny není fixní, ale projevuje se v něm ekonomická fluktuace, která má výraznější projevy v obdobích sestupných fází ekonomického cyklu. V období ekonomického poklesu dochází často ke strukturálním změnám, které jsou v rámci jednotlivých odvětví národního hospodářství odlišné. Není však zcela jednoznačné, zda lze tyto odlišnosti sledovat také mezi odvětvími technologicky náročnými a odvětvími znalostně intenzivními. Neméně dŧleţitým úkolem je poté identifikovat indikátory, které mají silnou propojenost na klesající dynamiku výkonnosti ekonomiky s detailnějším zaměřením právě na odvětví podle výše uvedeného členění. Z hlediska vývoje reálné ekonomické aktivity v čase je nezbytné rozlišovat dlouhodobý trend, který je zpravidla definován jako hospodářský rŧst. V krátkém aţ středně dobém období je pohyb definován jako hospodářský cyklus (REBELO, 2005). LUCAS (1977) nazývá fluktuaci výstupu okolo trendu hospodářským cyklem. Při vysvětlování ekonomické fluktuace vychází Lucas z předpokladu racionálního očekávání, kdy v dŧsledku nedokonalých informací firem a pracovníkŧ dochází k chybnému zaměňování změny cenové hladiny změnami relativních cen jimi vyráběného zboţí, přičemţ anticipované změny 31 neovlivní reálné proměnné ekonomiky (LUCAS, 1987). Za určitou alternativu teorií hospodářských cyklŧ je teorie reálného hospodářského cyklu. Mezi hlavní autory teorie reálných ekonomických cyklŧ (real business cycles – RBC) patří KYDLAND, PRESCOTT (1982), jejíchţ model je povaţován za standartní model RBC. Tento koncept usiluje o vysvětlení ekonomických fluktuací za předpokladu klasického modelu. Primárním východiskem je teorie, ţe ceny, mzdy a úrokové sazby se rychle přizpŧsobují, tedy dochází k permanentnímu vyčišťování trhŧ. Dle HARTLEY (1998) spočívají příčiny ekonomického cyklu v reálných změnách, tzn. reálných šocích. Hlavní zdroj kolísání produkce spočívá ve výkyvech agregátní nabídky v krátkém i dlouhém období. Je moţno tedy vyvodit závěr, ţe vývoj hospodářského cyklu vychází z ekonomického rŧstu státu. KRUGMAN (2006) definuje vývoj hospodářského cyklu jako období střídání ekonomického poklesu a ekonomického rŧstu. SNOWDON, VANE (2005) definovali metodologické pojetí vztahu ekonomického rŧstu, produktivity a moderního hospodářského cyklu. Uvedení autoři se zabývali empirickými studiemi fluktuací makroekonomických veličin a reálným hospodářským cyklem. Základ tvořila Coob-Douglas produkční funkce. COELLI et. al. (2005), z jejíţ zkoumání vyplynulo, ţe ekonomické fluktuace jsou ovlivňovány produktivitou a tedy, ţe rŧst produktivity je dŧleţitým předpokladem pro rŧst výkonnosti ekonomiky (NOVOTNÁ, VOLEK, 2005). Na druhé straně je nutné podotknout, ţe zvyšování ekonomického rŧstu podporuje rŧst produktivity, je tedy nezbytné pohlíţet na tyto vztahy komplexně. Jednotlivé sektory ekonomiky České republiky zaznamenaly odlišný vývoj v období ekonomické krize. Mnoho významných autorŧ se v posledních letech věnovalo problematice chování jednotlivých sektorŧ národních ekonomik, komparaci s tradičními přístupy ekonomických modelŧ v perspektivě poslední ekonomické krize. Například JUSELIUS (2010) ve svém příspěvku „Time to reject the privileging of economic theory over empirical evidence? A reply to Lawson“ poukazuje na skutečnost, ţe současná ekonomická a finanční krize určitým zpŧsobem odhalila systémové selhání vědeckých ekonomŧ a zdŧraznila potřebu přehodnocení, jak modelovat ekonomické jevy a vysvětlovat například hospodářské cykly. Komplexní pohled na faktory, jeţ jsou povaţovány za příčinu světové krize, potvrzuje souběh nejen cyklického poklesu, ale také strukturálních změn jak v odvětvích technologicky náročných, tak znalostně intenzivních (FILIPPOV, 2009). Mezi moderní ekonomy 20. století je zařazován SCHUMPETER, který viděl hlavní příčinu vzniku hospodářských cyklŧ v inovacích, které díky jejich nepravidelnosti nazval inovační vlny, které následně rozlišil podle rŧzné délky trvání a pojmenoval je podle jejich autorŧ, avšak právě kvŧli jejich nepravidelnosti je obtíţné je empiricky potvrdit nebo vyvrátit. Inovace, nové technologie, znalostně intenzivní odvětví hospodářství či technologicky náročná odvětví byla mnohými ekonomy povaţována za hnací sílu ekonomického rŧstu. Určitý protichŧdný názor zastávají např. FILIPPETTI, ARCHIBUGI (2011), kteří zkoumají inovační procesy v období novodobé krize, a závěr jejich výzkumu spočívá ve zjištění, ţe schopnosti a kvalita lidských zdrojŧ, specializace na „high-technology“ odvětví, společně s rozvojem finančního systému se zdá být strukturálním faktorem, který není jednoznačně schopen vyrovnávat efekty ekonomických propadŧ. Dle FRENKEL, RAPETTI (2009) je moţno datovat počátek novodobé hospodářské krize poněkud obtíţně, ale obecně lze říci, ţe propukla v druhé polovině roku 2008, přičemţ významným faktorem byl moment, kdy v září 2008 americká vláda převzala kontrolu nad hypotečními agenturami Fannie Mae a Freddie Mac. Dle FALTOVÁ LEITMANOVÁ, KRUTINA (2008) obecně platí, ţe investice do lidského kapitálu se promítá, mimo jiné, v rŧstu přidané hodnoty. Odvětví, investující do lidského kapitálu, resp. participující na efektech tohoto investování, tuto závislost potvrzují. Pod pojmem znalostní ekonomika (knowledge economy) je chápána ekonomika, ve které mají tvorba a vyuţívání znalostí dominantní podíl na tvorbě blahobytu. Není tím 32 myšleno pouze o rozšiřování existujících znalostí, ale především o efektivním pouţívání a vyuţití všech typŧ znalostí ve všech socio-ekonomických aktivitách (PAGANO, ROSSI, 2006). MATERIAL A METODY Hlavním cílem příspěvku bylo vymezit odlišnosti v reakci jednotlivých odvětví na období krize a vymezit, které ukazatele mají silou provázanost na klesající dynamiku výkonnosti ekonomiky. Období krize je zde definované, jako období se sniţujícími přírŧstky hrubé přidané hodnoty. Pro odvětvovou analýzu bylo vyuţito sektorového dělení z hlediska technologické náročnosti. Výchozím teoretickým podkladem je teorie reálného hospodářského cyklu zohledňující reálné proměnné. Jako hlavní oblast zkoumání byla vybrána Česká republika (ČR). Zdrojem dat byly informace z Českého statistického úřadu sekce Národní účetnictví (National account) za období 1995 – 2009 (15 let). Pro časové srovnání je vhodné vycházet z ukazatelŧ očištěných o inflaci, přednost tedy byla dána makroagregátŧm ve stálých cenách (zjišťovány byly makroagregáty v cenách roku 2000). Mezi analyzované ukazatele byly zahrnuty produktivita práce PP (poměr hrubé přidané hodnoty Y na odpracovanou hodinu L) a produktivita kapitálu PK (poměr hrubé přidané hodnoty Y na tvorbu fixního kapitálu K), vybavenost práce kapitálem TVP (poměr hrubé tvorby fixního kapitálu K na odpracovanou hodinu L), nominální jednotkové pracovní náklady NJPN (poměr náhrad zaměstnancŧ v běţných cenách N a hrubé přidané hodnoty ve stálých cenách Y), reálné jednotkové pracovní náklady RJPN (poměr náhrad zaměstnancŧ v cenách roku 2000 N S a hrubé přidané hodnoty ve stálých cenách Y). Náhrady zaměstnancŧ byly defilovány indexem spotřebitelských cen. Pro výpočet indexu spotřebitelských cen se základem srovnání v roce 2000 byly vyuţity vazby mezi řetězovými a bazickými indexy. Samotné vymezení technologicky náročného prŧmyslu i znalostně intenzivních sluţeb vycházelo z definice vytvořené OECD, přičemţ se do technologicky náročného prŧmyslu (A) řadí Výroba kancelářských strojŧ a počítačŧ, Výroba radiových, televizních a spojových zařízení a přístrojŧ, Výroba zdravotnických, přesných, optických a časoměrných přístrojŧ, Výroba chemických látek, přípravkŧ, léčiv a chemických vláken, Výroba a opravy strojŧ a zařízení jinde neuvedených, Výroba elektrických strojŧ a zařízení, Výroba motorových vozidel, Výroba ostatních dopravních prostředkŧ a zařízení. Mezi znalostně náročné sluţby (B) jsou řazeny spoje, sluţby v oblasti výpočetní techniky, výzkum a vývoj, dále trţní sluţby - vodní doprava, letecká doprava, činnosti v oblasti nemovitostí, pronájem strojŧ bez obsluhy a výrobkŧ pro osobní potřebu a ostatní podnikatelské činnosti, stejně tak finanční sluţby finanční zprostředkování, pojišťovnictví a pomocné činnosti související s finančním zprostředkováním, a poté ještě ostatní znalostně náročné sluţby - vzdělávání, zdravotnictví a rekreační, kulturní a sportovní činnosti. Zbývající odvětví jsou pro potřeby provedených analýz zahrnuta mezi Ostatní odvětví (C). Vývoj hrubé přidané hodnoty (tempo rŧstu) v období od roku 1995 do roku 2009 byl podkladem pro rozdělení celého intervalu na 5 vývojově odlišných období. Intervaly 19951997 a 2006-2009 lze označit za období klesajících přírŧstkŧ hrubé přidané hodnoty (HPH). Období 1997-2000 a 2003-2006 se vyznačují rostoucími tempy rŧstu HPH. Zbývající interval 2000-2003 je charakterizován poměrně stabilními přírŧstky HPH (Novotná, Volek, 2010). Pro potřeby analýzy příspěvku jednotlivých sektorŧ k vývoji hrubé přidané hodnoty je moţné vyuţít aditivní vazby mezi sektory, totiţ hrubá přidaná hodnota v letech je dána součtem hrubých přidaných hodnot jednotlivých sektorŧ. Příspěvek kaţdého z těchto sektorŧ je roven součinu jeho tempa rŧstu (srovnává intervaly t a t-1) a podílu tohoto sektoru na HPH intervalu t-1: 33 HPH Si,t HPH Si,t 1 * 1 HPH Si,t HPH t 1 , kde 1 HPH Si,t je hrubá přidaná hodnota i-tého sektoru v čase t, HPH Si,t HPH t 1 1 je hrubá přidaná hodnota i-tého sektoru v čase t-1, je celková agregátní hrubá přidaná hodnota v čase t-1. Celkové agregátní tempo rŧstu HPH je pak rovno součtu příspěvkŧ kaţdého sektoru. Tzn. tempo rŧstu HPH je součtem temp rŧstu jednotlivých sektorŧ váţených podílem HPH kaţdého sektoru na HPH předcházejícího intervalu (Jílek, 2005). Výpočet prŧměrných ročních indexŧ tj. prŧměrných temp rŧstu sledovaných produktivit za dílčí časové intervaly byl proveden pomocí geometrického prŧměru: k n k1.k 2 . ... .k n n u u1 u 2 . . ... . n u0 u1 un 1 n un , u0 kde k je prŧměrné tempo rŧst resp. prŧměrný koeficient rŧstu k1 ....k n jsou řetězové indexy ukazatelŧ produktivit u 0 ....u n jsou hodnoty jednotlivých ukazatelŧ produktivity. Analýza provázanosti ekonomických ukazatelŧ s obdobím krize byla provedena na základě čtvrtletních údajŧ za období 2006 -2009. Byly vybrány 4 ukazatele pro trh práce (míra nezaměstnanosti; počet volných pracovních míst; nominální mzda; reálná mzda), 10 ukazatelŧ trhu kapitálu (úrokové sazby korunových úvěrŧ pro domácnosti; úrokové sazby korunových úvěrŧ pro firmy; spotřebitelské úvěry; finanční aktiva domácností; finanční aktiva ekonomiky; pŧjčky krátkodobé; pŧjčky dlouhodobé; celkové pŧjčky; čistá finanční aktiva; M1; M2; M3.) a 5 doplňkových makroekonomických ukazatelŧ (Výdaje na konečnou spotřebu domácností, výdaje na konečnou spotřebu vlády, tvorba hrubého fixního kapitálu, vývoz zboţí a sluţeb, podíl vývozu na HPH), u kterých lze předpokládat reakci na sniţování dynamiky tempa rŧstu výkonnosti ekonomiky. Hlavní zdroje dat byly údaje z Českého statického úřadu a z České národní banky. Vzájemná lineární závislost indexŧ sledovaných ukazatelŧ byla prověřena pomocí korelační analýzy. Předmětem korelační analýzy jsou lineární závislosti dvou a více proměnných. (Hindls, Hronová, Novák, 1999). Vybrané modely i regresní koeficienty byly testovány na hladině významnosti α = 0,05. VÝSLEDKY A DISKUSE Hrubá přidaná hodnosta je základním ukazatelem výkonnosti odvětví. Tabulka 1 ilustruje příspěvky jednotlivých odvětví ke změně hrubé přidané hodnoty za sledované intervaly. Je zřejmé, ţe v období zvyšující se temp rŧstu HPH (1997-2000, 2003-2006) nejvíce přispívá technologicky náročné odvětví A (v letech 1997-2000 cca 80% z celkového rŧstu HPH, v letech 2003-2006 více jak 55%). Zejména ve druhém intervalu podstatně zasahuje do celkového rŧstu HPH znalostně intenzivní odvětví B. V období stabilního rŧstu HPH (2000-2003) je to právě znalostně intenzivní odvětví B, které má převaţující vliv na změnu výstupu ekonomiky. V období sniţujících se přírŧstkŧ hrubé přidané hodnoty (1995-1997, 2006-2009) není situace stejná. Dŧvodem budou zřejmě vnější vlivy pŧsobící na změnu trendu výstupu ekonomiky. Zatímco v období 1995-1997 má negativní vliv především odvětví C (zemědělství, stavebnictví, těţební prŧmysl a výroba energií), dále odvětví B, v období 2006-2009 se všechny příspěvky odvětví rapidně sníţily (zejména u odvětví A), coţ znamenalo celkově 34 sniţující se prŧměrný roční přírŧstek. Poslední zmiňovaný interval byl ovlivněn především rokem 2009 (ekonomika ČR byla zasaţena celosvětovou krizí), ve kterém bylo jako u jediného roku tempo rŧstu HPH menší neţ 1, tj. přírŧstek hrubé přidané hodnoty byl záporný. Tab. 1.: Přínosy sektorŧ k meziroční změně HPH - v % 1995-1997 CELKEM 0,25 A. technologicky náročná odvětví 1,56 B. znalostně intenzivní sluţby -0,32 C.Zem., staveb., těţeb. prŧm., výroba energií -1,01 Zdroj: vlastní výpočty 1997-2000 1,33 1,08 0,67 -0,42 2000-2003 2,67 0,33 2,55 -0,22 2003-2006 6,64 3,66 2,53 0,45 2006-2009 1,47 0,43 1,02 0,09 V dalším kroku byla zjištěna prŧměrná roční tempa vybraných ukazatelŧ za jednotlivé intervaly dle sledovaných odvětví (tab. 2) s cílem zjistit, zda výkyvy v hospodářském cyklu jsou v souladu s výkyvy v produktivitě práce resp. produktivitě kapitálu resp. technického vybavení práce kapitálem resp. reálných jednotkových pracovních nákladŧ. Ze srovnání vyplývá, ţe s prŧměrným tempem rŧstu hrubé přidané hodnoty za dílčí intervaly nejvíce koresponduje prŧměrné tempo rŧstu produktivity práce. U prŧměrného tempa vybavenosti práce kapitálem je zjevný časový posun, tj. nejprve rapidně vzrostlo vybavení práce kapitálem a poté následoval nárŧst hrubé přidané hodnoty. Prŧměrné tempo rŧstu produktivity kapitálu je v protikladu s ukazatelem technické vybavení práce kapitálem, neboť zvýší-li se technické vybavení práce tj. zvýší se dlouhodobý majetek na jednotku práce a přitom zŧstane neměnná produktivita práce (kapitál roste rychleji neţ výstup ekonomiky (Y)), dojde ke sníţení produktivity kapitálu. Tato situace mŧţe nastat v případě, ţe roste kapitál, který nemá takovou produkční schopnost, aby současně stejným resp. větším tempem rostl i výstup ekonomiky, např. investice do infrastruktury a jiné. Naopak produktivita kapitálu se bude zvyšovat, jestliţe tempo rŧstu výstupu ekonomiky (Y) bude větší neţ tempo rŧstu kapitálu (K), tj. zvyšující se technické vybavení práce povede také k vyšší produktivitě práce. Co se týká sledovaných agregovaných skupin odvětví v období zvyšujících přírŧstkŧ hrubé přidané hodnoty (1997-2000, 2003-2006) je zřejmý i značný nárŧst hrubé přidané hodnoty v odvětví A, který je doprovázen i rŧstem produktivity práce a produktivity kapitálu, přičemţ klesají reálné jednotkové pracovní náklady. Dynamika HPH v odvětví B v tomto období také naznačuje rŧst, který je ovšem podstatně mírnější. Zvyšuje se technické vybavení práce kapitálem, následkem kterého pak klesá produktivita kapitálu. Nominální jednotkové pracovní náklady rostou, ale jejich rŧst nepřevyšuje produktivitu práce. Reálné jednotkové pracovní náklady zŧstávají v tomto období nezměněny. Období stabilních přírŧstkŧ HPH (2000-2003) se vyznačuje vysokým rŧstem technického vybavení práce kapitálem, které je nejvýznamnější za celý sledovaný interval a to zejména v odvětví A. 35 Tab. 2: Prŧměrná roční tempa rŧstu vybraných ukazatelŧ 1995-1997 1997-2000 2000-2003 2003-2006 Hrubá přidaná hodnota CELKEM 1,0025 1,0133 1,0267 1,0664 A. technologicky náročná odvětví 1,0705 1,0426 1,0126 1,1324 B. znalostně intenzivní sluţby 0,9948 1,0113 1,0432 1,0434 C.Zem., staveb., těţeb. prŧm., výroba energií 0,9453 0,9752 0,9853 1,0329 Produktivita práce CELKEM 0,9967 1,0248 1,0470 1,0521 A. technologicky náročná odvětví 1,0487 1,0595 1,0346 1,1128 B. znalostně intenzivní sluţby 0,9870 1,0030 1,0574 1,0262 C.Zem., staveb., těţeb. prŧm., výroba energií 0,9631 1,0363 1,0219 1,0372 Produktivita kapitálu CELKEM 0,9869 1,0105 0,9873 1,0271 A. technologicky náročná odvětví 1,0009 1,0330 0,9477 1,1120 B. znalostně intenzivní sluţby 0,9802 0,9819 1,0088 0,9898 C.Zem., staveb., těţeb. prŧm., výroba energií 0,9798 1,0789 0,9692 1,0328 Vybavenost práce kapitálem CELKEM 1,0100 1,0142 1,0604 1,0244 A. technologicky náročná odvětví 1,0477 1,0256 1,0917 1,0007 B. znalostně intenzivní sluţby 1,0070 1,0215 1,0482 1,0367 C.Zem., staveb., těţeb. prŧm., výroba energií 0,9830 0,9605 1,0544 1,0043 Nominální jednotkové pracovní náklady CELKEM 1,1139 1,0327 1,0437 1,0083 A. technologicky náročná odvětví 1,0747 1,0040 1,0456 0,9498 B. znalostně intenzivní sluţby 1,1365 1,0537 1,0450 1,0291 C.Zem., staveb., těţeb. prŧm., výroba energií 1,0632 1,0387 1,0434 1,0156 Reálné jednotkové pracovní náklady 1,0252 0,9788 1,0214 0,9847 CELKEM A. technologicky náročná odvětví 0,9891 0,9517 1,0233 0,9275 B. znalostně intenzivní sluţby 1,0460 0,9988 1,0227 1,0050 C.Zem., staveb., těţeb. prŧm., výroba energií 1,0377 0,9671 1,0136 0,9892 Zdroj: vlastní výpočty 2006-2009 1,0147 1,0126 1,0173 1,0079 1,0179 1,0357 1,0142 1,0013 1,0146 1,0581 1,0011 1,0132 1,0033 0,9788 1,0131 0,9882 1,0354 1,0012 1,0493 1,0473 1,0019 0,9688 1,0154 1,0060 Protoţe se příspěvek zaměřuje na období krize, pozornost byla soustředěna především období klesajících temp rŧstu HPH zejména na období 2006-2009. Je zřejmá rozdílná dynamika sledovaných ukazatelŧ v období poklesu tj. v období klesajících přírŧstkŧ hrubé přidané hodnoty v závislosti na odvětví. U technologicky náročných odvětví (A) je pozitivní, ţe produktivita práce roste rychleji neţ jednotkové pracovní náklady, které zŧstávají prakticky neměnné ve srovnání s předchozím rŧstovým obdobím. Zároveň jak produktivita práce, tak kapitálu roste rychleji neţ hrubá přidaná hodnota. V tomto období se sniţuje technické vybavení práce, coţ není překvapivý závěr, neboť v období sniţujících se přírŧstkŧ HPH by se měla logicky sniţovat i dynamika vybavení práce kapitálem, který je současně výstupem i vstupem. V odvětvích znalostně intenzivních (B) je situace odlišná. Dynamika produktivit je niţší neţ prŧměrné roční tempo HPH, nominální jednotkové pracovní náklady poměrně dramaticky převyšují tempo rŧstu HPH, neboli v tomto odvětví rostou rychleji náhrady zaměstnancŧ (víceméně mzdy) před produktivitou práce. Reálné jednotkové pracovní náklady nevykazují tak velký převis, přesto rostou rychlejším tempem neţ produktivita práce. Obdobná situace nastává také v odvětví C. 36 Ze vztahu produktivity práce a reálných jednotkových pracovních nákladŧ během všech sledovaných intervalŧ vyplývá: - u odvětví A ve všech obdobích roste rychleji produktivita práce před reálnými jednotkovými náklady. V tomto odvětví je tedy rŧst mezd podloţen zvyšujícím se tempem produktivity práce. - u odvětví B naopak dynamika reálných jednotkových nákladŧ je v období sniţujících se přírŧstkŧ HPH větší neţ dynamika produktivity práce. V období rostoucího tempa rŧstu HPH a především v období stabilních přírŧstkŧ je dynamika produktivity práce větší neţ dynamika reálných jednotkových pracovních nákladŧ. Z toho je zřejmé, ţe toto odvětví nestačilo včas reagovat na měnící se podmínky (přetrvává v něm setrvačnost). - u odvětví C zaznamenáváme shodný vývoj jako u odvětví B. Ukazatele a krize Pro analýzu propojenosti dynamické reakce ukazatelŧ a výkonnosti ekonomiky reprezentované hrubou přidanou hodnotou jednotlivých odvětví byly vybrány 4 ukazatele pro trh práce, 10 ukazatelŧ trhu kapitálu a 5 doplňkových makroekonomických ukazatelŧ, u který lze předpokládat reakci na sniţování dynamiky tempa rŧstu výkonnosti ekonomiky. Tabulka 3 zobrazuje sumarizované výsledky zjištěné pomocí korelační analýzy a detekuje hlavní ukazatele s vazbou na období sniţujícího se tempa rŧstu výkonu ekonomiky v období 2006 – 2009 podle jednotlivých agregovaných skupin odvětví A a B. U odvětví A - technologicky náročná odvětví (tab. 3) byla jasně detekována silná vazba na výkonové ukazatele ekonomiky, spotřebu, nezaměstnanost a některé finanční ukazatele. Je zřejmé, ţe tato oblast silně determinuje výkonnost ekonomiky a nezaměstnanost v období sniţujících se přírŧstku hrubé přidané hodnoty. Tab. 3. Vztah vybraných indikátorŧ ke změně hrubé přidané hodnoty ODVÉTVÍ A ODVĚTVÍ B Ukazatele se silnou vazbou 0,6 – 0,9 Tvorba hrubého fixního kapitálu Vývoz zboţí a sluţeb Finanční aktiva ekonomiky Pŧjčky celkové ekonomiky Ukazatele se střední vazbou 0,6 – 0,4 Výdaje na konečnou spotřebu domácností Krátkodobé pŧjčky Prŧměrná nominální mzda Vývoz zboţí a sluţeb Finanční aktiva ekonomiky a domácností Počet volných pracovních míst Ukazatele s negativní vazbou Míra nezaměstnanosti ( - 0,70) Míra nezaměstnanosti (-0,37) Zdroj: vlastní výpočty U odvětví A - technologicky náročná odvětví byla jasně detekována silná vazba na výkonové ukazatele ekonomiky, spotřebu, nezaměstnanost a některé finanční ukazatele. Je zřejmé, ţe tato oblast silně determinuje výkonnost ekonomiky a nezaměstnanost v období sniţujících se přírŧstku hrubé přidané hodnoty. U odvětví B – znalostně intenzivní jiţ nebyly zjištěny silné vazby mezi dynamikou výkonnosti a vybranými ukazateli. Zřejmý vliv je zde stelný na trh práce, ale z hlediska výkonnosti ekonomiky je provázanost niţší neţ u odvětví A. U odvětví C nebyl zjištěn statisticky významný vztah mezi analyzovanými ukazateli a dynamikou výkonnosti tohoto segmentu odvětví. Identifikace jednoznačné kauzality byla obtíţná zejména v dŧsledku heterogenní struktury odvětví C. 37 ZÁVĚR Hospodářský pokles nezasáhl všechna odvětví stejnou intenzitou. V zásadě však ve všech agregovaných skupinách odvětví A, B i C došlo k poklesu, omezování činnosti, propouštění pracovníkŧ. Poslední uvedený jev je často spojen s vyplácením odstupného, coţ se promítá do výše vyplacených náhrad zaměstnancŧm a posléze do dynamiky jednotkových pracovních nákladŧ. Pokles v technologicky náročných i ostatních odvětvích prŧmyslu (těţební, hutnický, sklářský) a také zejména ve stavebnictví se promítá následně do poklesu v odvětvích znalostně intenzivních sluţeb, zejména v oblasti finančních sluţeb pro podniky, ale také dopravě a v odvětví obchodu. Současně však, moţná relativně paradoxně, dochází k nárŧstŧm podnikatelských aktivit v oblasti nemovitostí, poradenství a finančních sluţeb, tedy v činnostech výdělkově nadprŧměrných. Při pohledu na přínosy jednotlivých odvětví k rŧstu hrubé přidané hodnoty v období krize dochází k poklesu především výkonnosti v odvětví A - technologicky náročná odvětví a naopak v období rŧstu toto odvětví je hlavním tahounem zvyšování hrubé přidané hodnoty ekonomiky. Z hlediska produktivity a výkyvŧ v ekonomice bylo zjištěno, ţe nejvíce s prŧměrným tempem rŧstu hrubé přidané hodnoty koresponduje prŧměrné tempo rŧstu produktivity práce. U produktivity kapitálu je zjevný časový posun, kdy nejprve rostlo vybavení práce kapitálem a poté následoval nárŧst hrubé přidané hodnoty. V období krize lze říci, ţe technologicky náročná odvětví (A) zastupovaná zejména moderním prŧmyslem operativně reagují na krizové období, kdy s poklesem produkce sniţují i vstupy do výroby a tím nedochází k výraznému poklesu produktivity. Naopak v odvětvích znalostně intenzivním (B) a v odvětví C je zřejmá pomalá reakce na krizové období, kdy dochází sice ke sniţování produkce, ale naopak jednotkové pracovní náklady rostou. Tento jev je zpŧsobem, jak orientací těchto odvětví na produkci výrobkŧ a sluţeb, které nejsou krizí takovou měrou postiţeny např. vzdělání, zemědělské produkty, tak omezenou moţností toho odvětví v rychlém sniţování počtu zaměstnancŧ. Z hlediska ekonomických ukazatelŧ, které mají vazbu na období sniţujícího se tempa výkonnosti ekonomiky, byla detekována největší reakce u ukazatelŧ výkonnosti ekonomiky a u ukazatelŧ trhu práce. Naopak trh kapitálu reagoval pomalu a s určitým časovým zpoţděním. Z uvedených údajŧ tedy vyplývá, ţe změny ve výkonnosti ekonomiky jsou silně pozitivně determinovány produktivitou technologicky náročnými odvětví a negativně s produktivitou v ostatních odvětvích. LITERATURA 1. COELLI, TJ. ET AL. An Introduction to Efficiency and Productivity Analalysis. Springer 2005, ISBN 978-0387-24266-8 2. FALTOVÁ LEITMANOVÁ, I., KRUTINA, V., The possibilities of the observation of the contribution the selected branches for the economic growth in the regional context. Journal of European Economy, 2008, Ternopil National Economic University, volume 7, Special issue – 2008, s. 229-246. ISSN 1684-906X. 3. FILIPPETTI, A., ARCHIBUGI, D. Innovation in times of crisis: National Systéms of Innovation,structure, and demand. ScienceDirect [online]. 2011, vol. 40, issue 2, pp. 179192, [cit. 2011-10-1]. Dostupný z WWW:http://www.danielearchibugi.org/downloads/papers/striking.pdf 4. FILIPPOV, S., KALOTAY, K. Foreign Direct Investment in Times of Global Economic Crisis: Spotlight on New Europe (May, 2009). UNU-MERIT Working Paper No. 2009-21 5. FRENKEL, R.., RAPETTI, M., A developing country view of the current global crisis: what should not be forgotten and what should be done. Cambridge Journal of economics [online]. 2009, vol. 33, issue 4, pp. 685-702, [cit. 2011-9-30]. Dostupný z WWW:< http://cje.oxfordjournals.org/content/33/4/685.full.pdf+html> 38 6. HINDLS, R., HRONOVÁ, S., NOVÁK, I. Analýza dat v manaţerském rozhodování. 1. vyd. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. 358 s. s. ΙSBN 80-7169-255-7. 7. HARTLEY, J. ET. AL. Real Business Cycles: A Reader. Routledge, London 1998. ISBN 978-0415171540 8. JÍLEK, J., Nástin sociálněhospodářské statistiky. 2. přeprac. vyd. vyd. Praha: VŠE, 2005. 265 s. s. ΙSBN 80-245-0840-0. 9. JUSELIUS, K., Time to reject the privileging of economic theory over empirical evidence? A reply to Lawson. Cambridge Journal of economics [online]. 2010, vol. 35, issue 2, pp. 423-436, [cit. 2011-9-30]. Dostupný z WWW:< http://hdl.handle.net/10.1093/cje/beq024> 10. KYDLAND, F. E., PRESCOTT, E. C. (1982): Time-to-Build and Aggregate Fluctuations. Econometrica [online] 982, vol. 50 issue 6, pp. 1345 - 1370. [cit. 2011-10-1]. Dostupný z WWW:< http://www.jstor.org/sici?sici=00129682%28198211%2950%3A6%3C1345%3ATTBAAF%3E2.0.CO%3B2E&origin=repec&> 11. LUCAS, R. E. Understanding business cycles. Carnegie-Rochester Conference Series on Public Policy, 1977, vol. 5, p. 7-29. ΙSSN 0167-2231. 12. LUCAS, R. E. Models of business cycles. 1st ed. Oxford: Blackwell, 1987. 115 s. ISBN 0631-14791-8 13. NOVOTNÁ, M., VOLEK, T. Měření efektivnosti vyuţívání výrobních faktorů v souvislostech. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2008. ISBN 978-80-7394126-0 14. NOVOTNÁ, M., VOLEK, T.: Vývoj sektorové produktivity v souvislosti s fluktuací výstupu. Acta Universitatis Bohemiae Meridionales. The Scientific Journal for Economics, Management and Trade. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ekonomická fakulta, 2010/XIII. č. 3, str. 65 – 71, ISSN 1212-3285. 15. PAGANO, U., ROSSI, M.A. The crash of the knowledge economy. Cambridge Journal of economics [online]. 2009, vol. 33, issue 4, pp. 665-683, [cit. 2011-9-29]. Dostupný z WWW:< http://cje.oxfordjournals.org/content/33/4/531.full.pdf+html> 16. REBELO, S. Real Business Cycle Models: Past, Present, and Future Online dostupné z http://www.kellogg.northwestern.edu/faculty/rebelo/htm/rbc.pdf Society, vol. 7, 2: 79-92. 17. SNOWDON, B., VANE, H.R. Modern Macroeconomics. Edward Elgar Publishing, 2005. 744s. ISBN 1 84542 208 KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Tomáš Volek Ph.D, Doc. Ing. Ivana Faltová Leitmanová CSc., Ing. Martina Novotná Ph.D, Ing. Jiří Alina Ph.D. [email protected], [email protected], [email protected] , [email protected] Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Ekonomická fakulta / Katedra ekonomiky Studentská 13 370 05 České Budějovice ČR 39 INVESTICE DO ROZVOJE DOPRAVNÍ INFRASTRUKTURY Investments into the development of transport infrastructure ŢIVĚLOVÁ Iva ABSTRACT The paper analyzes the transport infrastructure of the Czech Republic, with a focus on road network. It assesses the structure of the road network in terms of representation of roads of IIII. class and highways. Provides information about the finance on the construction, modernization and repair of the road network. KEY WORDS transport infrastructure, roads, highway, road network investments. ABSTRAKT Příspěvek analyzuje dopravní infrastrukturu České republiky, se zaměřením na silniční síť. Posuzuje strukturu silniční sítě z pohledu zastoupení dálnic a silnic I. aţ III. třídy, včetně rychlostních silnic. Uvádí i vývoj finančních prostředkŧ plynoucích na výstavbu, modernizaci a opravy silniční sítě. KLÍČOVÁ SLOVA dopravní infrastruktura, silnice, dálnice, investice do silniční sítě. ÚVOD Silniční doprava v České republice představuje významný segment národního hospodářství. Její realizace vyţaduje kvalitní a dostupnou síť dálnic, silnic, místních i účelových komunikací. Vzhledem k rŧstu počtu motorových vozidel narŧstá intenzita provozu na pozemních komunikacích, které se vyznačují velkým provozním zatíţením. V souvislosti s rŧstem intenzity provozu vzrŧstají i poţadavky na finanční zabezpečení nejen výstavby nových komunikací, ale především modernizaci a údrţbu komunikací stávajících. Vzhledem k hospodářskému vývoji České republiky v posledních letech nejsou tyto potřeby dostatečně naplňovány. CÍL A METODIKA Infrastruktura zahrnuje skupinu národohospodářských odvětví, která zajišťují předpoklady pro celkový rozvoj ekonomiky. Patří k nim zejména budování dopravy a spojového systému, energetických zdrojŧ, vodohospodářských zařízení, bytŧ, škol, zdravotnických zařízení ap. Dopravní infrastrukturu tvoří dle zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování (stavební zákon), stavby pozemních komunikací, drah, vodních cest, letišť a s nimi souvisejících zařízení. Cílem příspěvku je analýza dopravní infrastruktury v Jihomoravském kraji z pohledu pozemních komunikací – silnic a dálnic, a to jak jejich rozsahu, tak i investic na budování a opravy těchto komunikací vynaloţených. Příspěvek uvádí dílčí výsledky výzkumu řešeného v rámci výzkumného záměru č. MSM 6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru sluţeb v nových podmínkách evropského integrovaného zemědělství, tematického 40 směru 05 Sociálně ekonomické souvislosti trvale udrţitelného multifunkčního zemědělství a opatření agrární a regionální politiky“ na Mendelově univerzitě v Brně. VÝSLEDKY A DISKUSIE Jihomoravský kraj patří svou rozlohou na čtvrté místo a počtem obyvatel na třetí místo mezi kraji České republiky. Je tvořen 7 okresy. Svou ekonomickou výkonností je z pohledu celorepublikového Jihomoravský kraj významným regionem. Hrubý domácí produkt na obyvatele je jeden z nejvyšších mezi regiony ČR. Dominantní postavení má zpracovatelský prŧmysl, významné postavení má i zemědělství, rozvíjí se stavebnictví a obchod, včetně sluţeb. Z hlediska dopravní dostupnosti má kraj strategickou polohu na křiţovatce transevropských silničních a ţelezničních dálkových tras, které jsou dŧleţitými tepnami spojujícími západní Evropu s východní a severní s jiţní. Silniční síť Jihomoravského kraje zahrnuje dálnice a silnice I., II. a III. třídy. Délka silniční sítě Jihomoravského kraje činila k 1. 7. 2011 celkem 4 478,1 km. Podrobnější struktura je uvedena v tabulce č. 1. Tabulka č. 1 Délka silniční sítě v Jihomoravském kraji k 1. 7. 2011 (v km) Rychlostní Silnice Silnice Okres Dálnice silnice I. třídy II. třídy Blansko 50,5 198,9 Brno – město 18,0 39,2 54,6 Brno – venkov 41,5 16,9 47,8 370,3 Břeclav 44,5 51,9 199,1 Hodonín 115,4 158,5 Vyškov 30,5 8,9 50,9 111,7 Znojmo 65,1 380,8 Celkem 134,5 25,8 420,8 1 473,9 Silnice III. třídy 361,0 63,2 619,1 273,9 274,2 292,1 539,5 2 423,0 Pramen: http://www.rsd.cz/doc/Silnicni-a-dalnicni-sit/silnice-a-dalnice-v-ceske-republice-2011 Dálnice, coţ jsou pozemní komunikace určené pro mezistátní a rychlou dálkovou dopravu prostřednictvím silničních motorových vozidel, zahrnují celkem 134,5 km, z toho 44,5 km prochází okresem Břeclav, 41,5 km okresem Brno-venkov, 30,5 km okresem Vyškov a 18,0 km okresem Brno-město. Z celkové délky dálnic v České republice připadá na Jihomoravský kraj 18,3 %. Délka dálnic v posledních letech stagnuje. Silnice I. třídy, které jsou určeny především pro dálkovou a mezistátní dopravu, s celkovou délkou 420,8 km, se na celkové délce těchto silnic v ČR podílejí 7,2 %. Největší podíl připadá na okres Hodonín, u ostatních okresŧ je délka silnic I. třídy v podstatě vyrovnaná. I v této kategorii celková délka stagnuje. Silnice II. třídy propojují jednotlivé okresy, jsou to především silnice krajského významu. V Jihomoravském kraji jejich celková délka představuje 1 473,9 km, coţ je 10,1 % silnic I. třídy v České republice. Největší délku těchto silnic vykazují okresy Brno-venkov a Znojmo. Charakteristická je opět stagnace celkové délky v časové řadě. Silnice III. třídy mají lokální význam. Zabezpečují vzájemné propojení obcí. Jejich celková délka v Jihomoravském kraji je 2 423 km, na celkové délce těchto silnic v ČR se podílejí 7,1 %. Opět největší podíl v Jihomoravském kraji vykazují okresy Brno-venkov a Znojmo. Celková délka silnic III. třídy rovněţ stagnuje. Silniční síť zahrnuje i rychlostní silnice, jejichţ celková délka je ve sledovaném kraji pouze 25,8 km, na nichţ se podílejí 2 okresy – Břeclav a Vyškov. Celková délka rychlostních silnic v České republice je 370 km. 41 Silniční síť Jihomoravského kraje se vyznačuje velkou provozní zatíţeností, která se neustále zvyšuje, úměrně rŧstu počtu vozidel i jejich zatíţení. Na celkovém počtu osobních aut v ČR se Jihomoravský kraj podílí 10,4 %, u nákladních aut činí podíl 11,5 %, u autobusŧ 10,1 % a u motocyklŧ 11,6 %. Nejvíce vozidel ve všech uvedených kategoriích připadá na okres Brno-město. Stávající silniční síť v Jihomoravském kraji je poměrně hustá, i kdyţ ještě nedostatečná, vyznačuje se však nízkou kvalitou. Rozvoj silniční sítě je základním předpokladem pro uspokojování nárokŧ mezinárodní i vnitrostátní silniční dopravy a zajištění podmínek pro rozvoj regionu. Státní investice do rozvoje silniční sítě jsou naprosto nedostatečné. Finanční prostředky vynaloţené na silnice a dálnice zahrnují jak prostředky na výstavbu, tak na opravy a údrţbu silniční sítě. Údaje jsou uvedeny v tabulkách č. 2 a 3. Vzhledem k tomu, ţe silnice a dálnice slouţí k propojení jednotlivých krajŧ jednak mezi sebou navzájem, jednak i k zabezpečení mezistátní a dálkové dopravy, nelze prostředky na investice sledovat odděleně, ale pouze za Českou republiku celkem. Tabulka č. 2 Vývoj prostředkŧ na výstavbu silnic a dálnic v letech 1990 aţ 2010 (v mil. Kč) Rok Prostředky na výstavbu Rok Prostředky na výstavbu 1990 1995 2000 2001 2002 2003 2004 3 080 8 724 10 922 8 980 14 679 16 978 28 846 2005 2006 2007 2008 2009 2010 38 511 36 972 37 236 37 276 38 452 33 572 Pramen: http://www.rsd.cz/doc/Silnicni-a-dalnicni-sit/silnice-a-dalnice-v-ceske-republice-2011 Prostředky jsou čerpány prostřednictvím Státního fondu dopravní infrastruktury. Objem přidělených prostředkŧ vykázal v roce 2010 významný pokles. V letech 2012 aţ 2013 by mělo dojít k další významné redukci. Tabulka č. 3 Vývoj prostředkŧ na opravy a údrţbu silnic a dálnic České republiky v letech 2004 aţ 2010 (v mil. Kč) Prostředky na opravy a Prostředky na opravy a Rok údrţbu dálnic údrţbu silnic I. třídy 2004 1 067 4 511 2005 1 000 3 318 2006 2 003 6 646 2007 2 247 7 124 2008 2 072 6 762 2009 2 171 7 987 2010 2 438 9 190 Pramen: http://www.rsd.cz/doc/Silnicni-a-dalnicni-sit/silnice-a-dalnice-v-ceske-republice-2011 Prostředky vynaloţené na opravy a údrţbu silnic a dálnic vykazují ve sledovaném časovém období vzestupný trend. Stále však jsou naprosto nedostačující. Nedostatky dopravní infrastruktury byly v minulosti řešeny jen nejnutnější údrţbou místo komplexní rekonstrukce. Pokračování tohoto trendu by mohlo mít v budoucnosti váţné následky. Dle záměrŧ 42 zformulovaných v Dopravní politice České republiky by prostředky věnované na údrţbu dopravní infrastruktury měly dosáhnout úrovně 0,7 % HDP. Pro realizaci uvaţovaných investičních záměrŧ v oblasti výstavby a modernizace silniční sítě ČR je vyuţíváno i prostředkŧ Evropské unie, a to z operačního programu Doprava a z Regionálních operačních programŧ. Prostředky z EU představují velký přínos, neboť v programovacím období 2007 aţ 2013 mŧţe Česká republika z celkového mnoţství přidělených finančních prostředkŧ vyčerpat prostřednictvím operačního programu Doprava 22 %, tj. 5,774 mil. EUR. Vyčerpáno bylo v lednu 2011 okolo 56 %. Operační program Doprava je zaměřený na zkvalitnění infrastruktury a vzájemné propojenosti ţelezniční, silniční a říční dopravy v rámci tzv. transevropských dopravních sítí. Jedná se tedy o infrastrukturu celostátního významu, v případě silniční infrastruktury jde o dálnice, rychlostní komunikace a silnice I. třídy. Jihomoravský kraj mŧţe vyuţít i prostředkŧ v rámci Regionálních operačních programŧ, kde dotace na dopravu činí celkem 350 mil. EUR pro NUTS II Jihovýchod, prostředky mŧţe s Jihomoravským krajem čerpat i kraj Vysočina. ZÁVĚR Cíle, kterých má být dosaţeno v oblasti dopravní infrastruktury, byly formulovány v Dopravní politice České republiky pro léta 2005 – 2013, přijaté Usnesením vlády ČR ze dne 13. července 2005 č. 882, aktualizované v roce 2011, i v Politice územního rozvoje České republiky, která byla přijata Usnesením vlády ze dne 20. července 2009. Česká republika má jednu z nejhustších silničních sítí v EU, prostředky na její modernizaci a opravy jsou však nedostatečné. Velmi dŧleţitým kriteriem pro rozhodování o potřebě prostředkŧ je předpokládané výhledové zatíţení konkrétních úsekŧ silnic a dálnic. V úvahu je třeba vzít i potřeby jednotlivých regionŧ, neboť rozvoj regionŧ je spjat s dostupností příslušného území, ovlivňující cestovní ruch a s tím související kvalitu nabízených sluţeb. Nezanedbatelná je i otázka budování velkých prŧmyslových zón, obchodních center a skladových prostor, zvlášť v regionech s vyšší mírou nezaměstnanosti. Omezení finančních zdrojŧ plynoucích ze státního rozpočtu vyvolává, při stále rostoucích poţadavcích spojených s modernizací a údrţbou silniční sítě, potřebu dalších finančních zdrojŧ. Záměrem je větší zapojení prostředkŧ soukromého sektoru, především formou PPP projektŧ. LITERATURA 1. Brunclík, A., Vorel, V.: Páteřní síť dálnic a rychlostních silnic v ČR. Ředitelství silnic a dálnic ČR, Praha 2011 2. Kolektiv: Silnice a dálnice v České republice 2011. Ředitelství silnic a dálnic ČR, Praha 2011 3. Dopravní politika České republiky pro léta 2005 – 2013. Ministerstvo dopravy, Praha 2005 KONTAKTNÍ ADRESA Prof. Ing. Iva Ţivělová, CSc., [email protected] Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Mendelova univerzita v Brně Zemědělská 1 613 00 Brno Česká republika 43 EKONOMICKÉ HODNOCENÍ PĚSTOVÁNÍ LUSKOVINO-OBILNÍCH SMĚSEK V PODMÍNKÁCH EKOLOGICKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ Economic evaluation of legume-cereal intercrops in conditions of organic farming JÁNSKÝ Jaroslav ABSTRACT The paper presents economic analysis of growing of legume-cereal intercropping in conditions of organic farming. Results of the analysis are based on data monitoring in chosen organic farms that grow legume-cereal intercrops (LCI). Methodological solution results from costingness and earnings monitoring of LCI production in five chosen organic farms in the period 2007 – 2008. KEY WORDS economic efficiency of LCI-growing, LCI costs, LCI revenues ABSTRAKT V příspěvku je provedeno ekonomické hodnocení pěstování luskovino-obilních směsek (LOS) v ekologických podmínkách hospodaření. Výsledky analýzy navazují na sledování dat ve vybraných ekologických podnicích pěstujících LOS. Metodické řešení příspěvku vychází ze sledování nákladovosti a výnosnosti výroby LOS v pěti vybraných ekologických podnicích za časové období let 2007 a 2008. KLÍČOVÁ SLOVA ekonomická efektivnost LOS, náklady LOS, výnosy LOS ÚVOD Systém ekologického zemědělství, v úměrném rozsahu a ve vybraných podmínkách, s dodrţováním zásad nepoškozování ţivotního prostředí a rovnováţného stavu v agroekosystémech je jednou z cest, které by mohly sehrát dŧleţitou úlohu pro trvalou udrţitelnost zemědělství, ale s niţšími výnosy. Z definice ekologického zemědělství především vyplývá, ţe ekologické zemědělství není jen prosté konvenční zemědělství, ve kterém přestaneme pouţívat syntetická hnojiva a pesticidy. Jedná se o vyuţívání celého systému opatření, jako zkrácení období, kdy pŧda není pokrytá vegetací s vyuţitím meziplodin, struktury plodin s výběrem vhodných odrŧd a jejich správné střídání v osevním postupu, dostatečné organické hnojení, prevence v ochraně proti škodlivým činitelŧm a další pěstitelské a chovatelské postupy, ale hlavně odpovědnost zemědělce a dodrţování směrnic, kterými se ekologické zemědělství řídí. To vysvětluje příznivé dopady tohoto zpŧsobu hospodaření na ţivotní prostředí. Pěstování luskovino-obilních směsek (LOS) v ekologickém zemědělství představuje řešení stávajících problémŧ v pěstování luskovin v tomto systému hospodaření (Houba 2009). Na úseku pěstování rostlin to představuje produkci o vysoké kvalitě za přijatelných nákladŧ a současně i odpovídající ceny za produkty. Kvalita produkce a přímé náklady, které mŧţe pěstitel nejvíce ovlivnit, jsou především spojeny s vyuţitím správné pěstební technologie 44 (Pospíšil 2010), coţ platí i pro lusko-obilné směsky, jejichţ ekonomické souvislosti jsou v tomto příspěvku analyzovány. V podmínkách ekologického zemědělství je orná pŧda vyuţívána především k produkci obilovin, coţ představuje v současném období 55 % sklizňových ploch. Druhé nejvýznamnější zastoupení vykazují pícniny na orné pŧdě s 32% podílem sklizňových ploch. Luskovino-obilné směsky se pěstují na orné pŧdě a dle charakteru své produkce se podílejí na obou výše uvedených skupinách zemědělských ekologických komodit. Ekonomika pěstování luskovino-obilných směsek v podmínkách ekologického zemědělství posuzuje zejména vliv jednotlivých nákladových poloţek, které ovlivňují významným zpŧsobem následně nákladovost výroby mléka, výroby hovězího i vepřového masa a rovněţ dalších komodit a produktŧ. Luskoobilní směsky se v posledním období v našem zemědělství prosazují především jako meziplodiny. Jejich pěstování ke krmným účelŧm se výrazně omezilo. Cílem našeho sledování bylo posoudit ekonomiku produkce LOS jako zdroje krmiva na ekologicky hospodařících farmách. Ekonomické hodnocení výroby LOS jako kaţdé krmné plodiny není moţné bez zohlednění jejího následného vyuţití. Náklady na výrobu krmiv jsou významnou nákladovou poloţkou, a proto je dŧleţité dosáhnout vysokého výnosu ţivin na hektar plodiny a vyrobit a konzervovat krmiva s co nejniţšími náklady a ztrátami (Jánský 2007). MATERIÁL A METODY Při řešení příspěvku se vcházelo ze sledování a hodnocení technicko-ekonomických a ekonomických ukazatelŧ, které byly šetřeny ve čtyřech vybraných ekologických farmách za léta 2006-2008. Ze čtyř vybraných ekologických farem pěstujících LOS jsou dvě farmy fyzických osob a dvě právnické osoby. Základem kalkulace nákladŧ na produkci (Poláčková 2010) jsou technologické postupy pěstování LOS v rámci kaţdého konkrétního podniku (hnojení a vápnění, příprava pŧdy a setí, ošetřování během vegetace, sklizeň a odvoz produkce hlavního produktu, případně vedlejšího produktu) v prŧběhu sledovaného období. Hodnocení ekonomiky pěstování plodiny s vyuţitím kalkulace nákladŧ vychází z hodnocení pouze přímých nákladŧ, které byly na sledovaných ekologických farmách zjištěny a následně analyzovány. Nepřímé náklady včetně odpisŧ nejsou v tomto příspěvku s ohledem na značné rozdíly u sledovaných ekologických farem fyzických a právnických osob analyzovány. Stanovení přímých nákladŧ na produkci plodiny umoţňuje také porovnání nejen mezi plodinami, ale také mezi technologiemi uvnitř podniku. Znalost přímých nákladŧ zobrazuje také vliv pouţité techniky (Kavka 2006). Nákladové poloţky jednotlivých přímých nákladŧ tedy představují náklady na osiva nakupovaná a vlastní, náklady na vlastní hnojiva, ostatní přímý materiál, náklady pěstební technologie (tzn. Mzdové náklady a náklady na techniku). Přímé náklady na pěstování LOS zahrnují, jak jiţ bylo výše uvedeno, náklady na osivo, na ostatní pomocný materiál (folie, motouz, konzervační látky apod.), náklady na hnojení hnojem, kejdou či kompostování a rovněţ i vápnění (hnojení je rozpočítáváno jedenkrát za čtyři roky). Dále jsou uváděny mzdové náklady (zahrnují spotřebu lidské práce při jednotlivých technologických operacích a náklady na opravy) a náklady na techniku (zejména spotřeba nafty), které jsou sledovány na jednotlivé pracovní a technologické operace. V souladu návrhem metodického postupu jsou sledovány podniky a technologie v těchto podnicích uplatňované. Pracovní operace při pěstování a sklizni LOS jsou u jednotlivých ekologických farem členěny dle výstupŧ na zeleno a na zrno. Jejich přehled je uveden v tabulce 1. 45 Tab. 1: Sledované ekologické farmy a technologie Pěstování a sklizeň LOS na zeleno Siláţ Senáţ Ekologická farma A X X B C D Zdroj: vlastní zpracování X X VÝSLEDKY A DISKUSE Při pěstování LOS na zeleno byly sledovány 4 technologie ve dvou variantách konzervace sklizené hmoty (siláţ, senáţ) u čtyř ekologických farem označených A-D. Jednotlivé operace technologických postupŧ pěstování a sklizně LOS na zeleno jsou uvedeny v tabulce 2. Z tabulky je patrné, ţe kaţdá ze čtyř ekologických farem pouţívá při pěstování LOS na zeleno tj. na siláţ a senáţ, částečně jiné technologické operace a samozřejmě i techniku v rŧzném období stáří. Tab. 2.: Pracovní operace technologií pěstování LOS na zeleno Siláţ A B Senáţ C Vápnění Vápnění Vápnění Hnojení statkovými Hnojení statkovými Hnojení statkovými hnojivy hnojivy hnojivy Podmítka Podmítka Podmítka Orba Orba Vláčení podmítky Setí meziplodiny Vláčení Orba Vláčení Dovoz osiva Příprava pro setí Mulčování Nakládání osiva Setí secí kombinací Orba Setí Nakládání osiva Vláčení Válení Dovoz osiva Válení Sečení a řezání Mechanické ošetření Dovoz osiva Odvoz pořezané hmoty Mechanické ošetření Nakládání osiva Dusání Sečení Setí Zakrytí jámy Obracení Válení Shrnování Vláčení Svinování do balíkŧ Sklizeň řezačkou Obalování balíkŧ Odvoz siláţe Doprava balíkŧ Dusání Ukládání balíkŧ Zdroj: vlastní zpracování D Podíl vápnění Hnojení statkovými hnojivy Podmítka Orba Setí secí kombinací Nakládání osiva Dovoz osiva Sečení Shrnování Svinování do balíkŧ Obalování balíkŧ Nakládání balíkŧ Doprava balíkŧ Ukládání balíkŧ Ekonomické výsledky pěstování LOS na zeleno podle skupin operací (jednotlivé technologické operace jsou seskupeny do čtyř základních skupin operací tj. zakládání porostu, ošetřování během vegetace, sklizen základní plodiny a hnojení a vápnění) jsou souhrnně uvedeny na obr. 1. Pro přehlednost jsou uvedeny agregovaná data zprŧměrovaná za tři roky a 46 seskupená do skupin operací zakládání porostu, ošetřování během vegetace, sklizeň. Samostatně byly sledovány náklady na hnojení a vápnění. 2 500,00 Kč.ha-1 2 000,00 1 500,00 Zakládání porostu Ošetřování během vegetace 1 000,00 Sklizep zákl. plodiny Hnojení a vápnění 500,00 0,00 A B C D Zdroj: vlastní zpracování Obr. 1: Náklady na techniku podle skupin operací při pěstování LOS na zeleno Z obr. 1 je patrné, ţe nejvyšší náklady podle skupin operací jsou vynakládány na zakládání porostu a představují z nákladŧ na techniku včetně mezd u jednotlivých farem od 48,7 % do 62 %. Druhou nejnenáročnější skupinou operací je sklizeň, která činní 23,5 % 44,7 % u jednotlivých farem. V nákladech na sklizeň se projevují vyšší náklady na sklizeň siláţe (pouţití řezaček) a také vliv pouţitých dopravních prostředkŧ. Náklady na ošetřování během vegetace jsou na farmách velmi nízké a pouze u jedné ekofarmy, kde se provádí opakovaná ošetření během vegetace síťovými branami, představují náklady na techniku včetně mezd 5,4 %. Závěrem k této části příspěvku lze uvést, ţe výši nákladŧ na techniku včetně mezd ovlivňuje typ a stáří pouţité mechanizace, která se promítá jak ve spotřebě pohonných hmot a ve spotřebě práce u jednotlivých operací, tak i v nákladech na opravy techniky. 47 Tab. 3: Náklady LOS na zeleno Náklady LOS na zeleno Jednotky Kč/ha Osivo Hnojivo včetně vápnění Ostatní přímý materiál Přímé mater. náklady celkem Mzdové náklady Náklady na techniku Přímé náklady celkem Výnos Přímé náklady výrobku Přímé mater. náklady celkem Náklady na techniku včetně mezd Zdroj: vlastní výpočty Kč/ha Kč/ha Kč/ha Kč/ha Kč/ha Kč/ha t/ha Kč/t Kč/t Kč/t Siláţ A B 3077 2895 2600 2720 1670 1700 7347 7315 944 826 2795 3479 11086 11620 16,70 15,20 664 764 440 481 224 283 Senáţ C 2700 2600 1600 6900 579 1770 9249 13,45 688 513 175 D 2900 2600 2100 7600 558 1876 10034 16,50 608 461 148 V tabulce 3 jsou uvedeny přímé náklady při pěstování LOS na zeleno na jednoltivých ekofarmách v přepočtu na hektar sklizńové plochy a na jednotku produkce. Přímé náklady LOS na jeden hektar sklińové plochy pěstovaných na zeleno zahrnují materiálové náklady tj. základní materiál (osivo, hnŧj a vápno jsou vyjádřené poměrovou částkou přepočtenou jedenkráte za čtyři roky apod) a pomocný mateiál, který představuje motouz, folii a konzervační prostředky. Dále jsou v tabulce uvedeny náklady na techniku v součtu za jednotlivé technololgické opreace a mzdové náklady. Sklizená produkce LOS na zeleno je počítána u všech sledovaných ekofarem na 33% sušinu. 14000 12000 11086 11620 10034 10000 Kč.ha-1 8500 8500 9249 8500 9359 8500 8000 Přímé náklady celkem 6000 4414 Dotace celkem 4000 2000 0 A B C D K Zdroj: vlastní zpracování Pozn.: A, B, C, D – sledované ekologické farmy; K – farmy hospodařící konvenčně Obr. 2: Komparace nákladů a dotací při pěstování LOS na zeleno v ekologických a konvenčních farmách (v Kč.ha-1) 48 Pokud vyjádříme podíl nákladŧ na techniku z přímých nákladŧ celkem vychází nám u farem pěstující LOS na zeleno pro účely senáţování tento podíl 24 – 25 % a u farem pěstující LOS na zeleno pro siláţování 34 – 37 %. Ekofarma B má náklady na techniku včetně mezd vyšší s ohledem na pouţívání nákladné dopravní automobilové techniky vyuţívané při rŧzných pracovních a technologických operacích. Při kalkulaci nákladŧ na techniku jsme na ekofarmách vycházeli ze srovnatelných cenových podmínek cen nafty a maziv a rovněţ ze srovnatelné ceny práce. Tyto srovnatelné cenové podmínky byly zvoleny záměrně pro účely komparace technologií pouţívaných na jednodnotlivých farmách. Z výše uvedeného vyplývá, ţe podstatnou část přímých nákladŧ představují přímé materiálové náklady, které činní podíl 63 – 76 %. Na tyto náklady při pěstování LOS na zeleno je nutné se hlavně na ekofarmách soustředit, i kdyţ přes ceny externích vstupŧ jsou pro farmy tyto materiálové náklady obtíţněji ovlivnitelné či regulovatelné. 900 764 800 700 632 559 600 Kč.t-1 688 664 608 515 509 500 458 Přímé náklady celkem 400 300 216 Dotace celkem 200 100 0 A B C D K Zdroj: vlastní zpracování Pozn.: A, B, C, D – sledované ekologické farmy; K – farmy hospodařící konvenčně Obr. 3: Komparace nákladů a dotací při pěstování LOS na zeleno v ekologických a konvenčních farmách (v Kč.t-1) V obr. 2 a 3 je provedena komparace přímých nákladŧ při pěstování LOS na zeleno dosahovaných ve čtyřech vybraných ekofarmách a souboru farem pěstujících LOS na zeleno konvenčním zpŧsobem v přepočtu na hektar sklizňové plochy a na jednotku produkce. Výsledky ukazují, ţe přímé náklady na pěstování LOS na zeleno v přepočtu na hektar sklizňové plochy jsou u sledovaných ekofarem s výjimkou ekofarmy C vyšší neţ u farem hospodařících konvenčním zpŧsobem. Při komparaci ekologických a konvenčních farem se u přímých nákladŧ na jednotku produkce prokazují vyšší náklady ekologických farem. Tato pozice je obecně platná i pro jiné ekologické produkty z dŧvodu niţšího hektarového výnosu dosahovaného v ekologických farmách. Při pěstování LOS na zeleno je ve sledovaných ekofarmách dosahován niţší hektarový výnos o 18 – 34 %. Pokud porovnáme úroveň dotací ekologickým farmám související s přímými platbami a dotacemi ekologickému zemědělství při pěstování LOS na zeleno, které se vyplácejí na hektar plochy vidíme, ţe dotace pokrývají u sledovaných ekologických farem 73 – 92 % přímých nákladŧ. U konvenčních farem je dotace při pěstování LOS pouze ve výši přímých plateb a uhrazuje 47,2 % přímých nákladŧ. 49 ZÁVĚR Při hodnocení nákladŧ u jednotlivých variant pěstování LOS je nutno zdŧraznit, ţe základním faktorem ovlivňující přímé náklady je jiţ samotný výběr vhodné strojní soupravy, a to především s ohledem na velikost podniku a na velikost honŧ. Mezi další významné faktory patří pořizovací cena stroje a roční výkonnost (ty nebyly na ekologických farmách s ohledem na značně rozdílné strojní vybavení a rozdílné stáří strojŧ sledovány a vyhodnocovány). Pokud roční výkonnost soupravy je niţší, neţ doporučená dochází k výraznějšímu nárŧstu nákladŧ na mechanizované práce a je třeba uvaţovat, zda není ekonomicky výhodnější zajištění operace dodavatelky formou sluţeb. Produkce LOS v podmínkách ekofarem je také významně ovlivněna agrotechnikou. Zjištěný konečný hektarový výnos pěstování LOS na zeleno i na zrno je také ve srovnání s konvenčním zpŧsobem pěstování o 14 – 38 % niţší. Celkové přímé náklady na jeden hektar sklizňové plochy se při pěstování LOS na zeleno u sledovaných ekologických farem pohybovaly ve výši od 9 249 do 11 620 Kč.ha-1. Přímé náklady ekofarem na jednu tunu produkce při pěstování LOS na zeleno jsou hlavně tvořeny náklady na materiál, a to u LOS pěstovaných na zeleno ve výši 63 – 76 %. Tzn., ţe nezanedbatelný vliv na přímé náklady má také vyšší cena vstupŧ. Náklady na techniku včetně mzdových nákladŧ pak představují při pěstování LOS na zeleno 24 – 37 %. U nákladŧ na techniku je podle jednotlivých skupin technologických operací nejnáročnější skupina operací zakládání porostŧ, která představuje při pěstování LOS na zeleno z celkových nákladŧ na techniku od 44 % do 62 %. Druhá nejnáročnější skupina technologických operací týkající se sklizňových prací představuje z nákladŧ na techniku u LOS 23,5 – 45 % dle jednotlivých ekofarem. V nákladech na techniku se dle jednotlivých sledovaných ekofarem významně projevila pouţívaná technika rozdílného stáří, výkonnosti i kvality. Při komparaci ekologických a konvenčních farem se u přímých nákladŧ na jednotku produkce pěstované LOS na zeleno vykazují vyšší náklady ekologických farem. Tato situace je obecně platná i pro jiné ekologické produkty z dŧvodu niţšího hektarového výnosu dosahovaného v ekologických farmách. Příspěvek je dílčím výstupem Výzkumného záměru MSM 6215648904 „Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru sluţeb v nových podmínkách evropského integrovaného trhu jako součást řešení tématického směru 05 Sociálně ekonomické souvislosti trvale udrţitelného multifunkčního zemědělství a opatření agrární a regionální politiky“ na PEF MENDELU. LITERATURA 1. Houba, M., Hochman, M., Hosnedl, V. a kol., 2009: Luskoviny pěstování a uţití. České Budějovice: Kurent, s. 133, ISBN 978-80-87111-19-2. 2. Jánský, J., Ţivělová, I., Křen, J. Valtýniová, S., 2007: Konkurenceschopnost ekologicky pěstovaných obilnin. Brno: Acta Universitatis agriculturae et silviculturae Mendelianae Brunensis, sv. LV, č. 3, s. 33--45. ISSN 1211-8516. 3. Kavka, M. a kol., 2006: Normativy pro zemědělskou a potravinářskou výrobu: technologické, technické a ekonomické normativní ukazatele. Praha: Ústav zemědělských a potravinářských informací, s. 352. ISBN 80-7271-163-6. 4. Poláčková, J. a kol., 2010: Metodika kalkulací nákladŧ a výnosŧ v zemědělství. Praha: Ústav zemědělské ekonomiky a informací, ISBN 978-80-86671-75-8. 5. Pospíšil, J., Jánský, J.: (2010): Ekonomika technologií pěstování LOS v podmínkách ekologického zemědělství. Zborník vedeckých prác Technofórum 2010, Nitra, s.193199, ISBN 978-80-552-0380-5. 50 KONTAKTNÍ ADRESA Doc. Ing. Jaroslav Jánský, CSc. e-mail: [email protected] Mendelova unverzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií Ústav regionální a podnikové ekonomiky Zemědělská 1 613 00 Brno Česká republika 51 ANALÝZA VÝVOJA NÁKLADOVOSTI A VÝNOSNOSTI V POĞNOHOSPODÁRSKYCH DRUŢSTVÁCH Analysis of costs and revenuesin agricultural cooperatives PORHAJAŠ Viktor, ADAMIČKOVÁ Izabela ABSTRACT This article analyzes the development of cost and profitability of the agricultural enterprises. We put emphasis on the development and evaluation of the cost structure of agricultural enterprises. Cost analysis development and evaluation of the added benefit structures and also assessment of profit or loss and cost efficiency. Cost analysis complement evaluation of the development and structures benefits and also assessment of profit or loss and efficiency cost. KEY WORDS cost, profit, profitability, enterprise, revenue. ABSTRAKT Príspevok analyzuje vývoj nákladovosti a výnosnosti v poğnohospodárskych podnikoch. Dôraz sme kládli na zhodnotenie vývoja a štruktúry nákladov za poğnohospodárske druţstvá. Analýzu nákladov dopĝňajú hodnotenie vývoja a štruktúry výnosov a tieţ zhodnotenie výsledku hospodárenia a rentability nákladov. KĞÚČOVÉ SLOVÁ náklad, výsledok hospodárenia, rentabilita, podnik, výnos. ÚVOD Náklady predstavujú veğmi významnú kategóriu v ekonomike poğnohospodárskych podnikov a zároveň sú dôleţitým nástrojom riadenia. V poğnohospodárskej výrobe sú v značnej miere ovplyvňované rôznymi špecifickými činiteğmi ako sú prírodné podmienky v jednotlivých výrobných oblastiach. Prírodné podmienky ovplyvňujú výšku nákladov v jednotlivých výrobných oblastiach a sú limitujúcim faktorom produkcie rastlinnej a ţivočíšnej výroby. V súčasnom období poğnohospodárske podniky prechádzajú procesom reštrukturalizácie ich výrobných programov. V období konkurenčného boja je nevyhnutné, aby sa podniky zamerali na štruktúru skutočne vynaloţených nákladov. Podğa nášho názoru zniţovanie nákladov je moţné iba dôslednou kalkuláciou nákladov na jednotlivé výrobky. Pri analýze jednotlivých kalkulačných poloţiek môţeme odhaliť neefektívne vynaloţené osobné alebo materiálové náklady. Zniţovanie nákladov je úlohou kaţdého podnikateğského subjektu, aby obstál v konkurencii na Slovensku, ale aj v EÚ. Podniky by mali vykonávať dôslednú plánovanú a skutočnú kalkuláciu vlastných nákladov na jednotlivé odvetvia a vyuţiť ju pri odhağovaní rezerv v zniţovaní nákladov. Zniţovanie nákladov je moţné pomocou intenzifikačných faktorov, ktoré zvyšujú produkciu a tým zniţujú náklady na jednotku plochy v RV a prírastkov a produktov v ŢV. Úlohou poğnohospodárskych podnikov je dosahovať kladný výsledok hospodárenia. Do roku 2008 sme zaznamenali kladný VH. V roku 2009 sa začala finančná kríza prejavovať aj v poğnohospodárskych podnikoch, ktoré následne vykazovali stratu. Výsledok hospodárenia 52 ovplyvnil rýchlejší pokles výnosov ako nákladov, pod vplyvom niţšej úrovne trţieb z dôvodu poklesu realizačných cien obilia a mlieka. MATERIÁL A METÓDY Cieğom príspevku je poukázať na vývoj nákladovosti a výnosnosti v poğnohospodárskych podnikoch. Pri hodnotení sme sa zamerali na analýzu nákladov, výnosov, výsledku hospodárenia a nákladovej rentability. Hodnotili sme na základe podkladových údajov Štatistického úradu SR a Výskumného ústavu ekonomiky poğnohospodárstva a potravinárstva za obdobie rokov 2004 aţ 2009. Hlavným cieğom bola analýza štruktúry nákladov a výnosov za jednotlivé roky sledovania. Súčasťou analýzy bola aj komparácia výsledku hospodárenia a nákladovej rentability v jednotlivých rokoch. VÝSLEDKY A DISKUSIA Pri analýze nákladov v poğnohospodárskych podnikoch sme vychádzali z obdobia rokov 2004 aţ 2009. Tabuğka 1 Náklady v poğnohospodárskych druţstvách v €. ha-1 p.p. v rokoch 2004 aţ 2009 Ukazovateğ Náklady na obstaranie tovaru Výrobná spotreba -spotreba materiálu a energie - sluţby Osobné náklady -mzdové náklady Dane a poplatky Odpisy DHM a DNM Predané CP a podiely Nákladové úroky Mimoriadne N Náklady spolu 2004 2005 2006 Spolu za SR 2007 Priemer Index 2008 2009 (04-09) (09/04) 109,08 147,78 116,68 177,49 215,80 171,80 156,44 1,58 755,36 806,71 759,38 828,82 926,30 754,60 805,19 1,00 577,47 605,99 573,99 620,96 701,20 542,00 603,60 0,94 177,89 262,23 200,72 272,42 185,39 273,82 207,86 295,26 225,10 308,70 212,60 280,20 201,59 282,11 1,20 1,07 191,76 198,37 198,67 213,74 223,00 201,60 204,52 1,05 18,79 20,71 21,48 22,14 24,20 23,60 21,82 1,26 136,13 144,39 151,10 166,14 190,00 203,20 165,16 1,49 1,99 4,25 5,11 5,78 6,70 1,20 4,17 0,60 15,07 18,29 21,44 24,23 30,60 25,50 22,52 1,69 4,95 1423,22 2,79 1538,57 5,08 1482,6 7 3,15 1634,83 4,20 1823,1 0 0,80 1576,7 0 3,49 1579,85 0,16 1,11 Zdroj: Zelená správa, Bratislava + vlastné prepočty Z tabuğky č.1 je zrejmé, ţe za sledované obdobie sme zaznamenali nárast nákladov o 11,1 %. Najväčší nárast v štruktúre nákladov sme zaznamenali v ukazovateli obstarávanie tovaru, kde index dosiahol 1,58 %. Uvedený ukazovateğ výrobca len veğmi ťaţko ovplyvní. Nákladové úroky dosiahli index rastu 1,69 %. V súčasnom období by mal podnik veğmi precízne zváţiť za akú úrokovú sadzbu si poţičia a či bude v budúcom období schopný uhrádzať istinu a úrok. Podğa nášho názoru kaţdé euro investované do poğnohospodárskej výroby musí podniku priniesť poţadovaný efekt. 53 Priemerné ročné náklady sa zvýšili za obdobie rokov 2004 aţ 2008 o 89,60 € (y = 1311,8 + 89,60 t, r = 0,91). V poslednom roku sledovania sme zaznamenali pokles v dôsledku čoho sa priemerný prírastok nákladov zníţil na 50,66 € a hodnota korelačného koeficientu klesla na hodnotu 0,68 (y = 1402,82 + 50,66 t, r = 0,68). Celkové náklady počas sledovania poğnohospodárskej prvovýroby mali stúpajúcu tendenciu okrem rokov 2006 a 2009, kedy sme zaznamenali pokles oproti predchádzajúcim rokom. K výraznejším nárastom nákladov došlo v rokoch 2008 a 2009. V roku 2007 sa celkové náklady zvýšili o 211,61 € a v nasledujúcom roku aţ o 319,88 € na ha-1 oproti roku 2004. V roku 2008 sme zaznamenali nárast všetkých sledovaných nákladov okrem mimoriadnych nákladov. Na celkovom prírastku nákladov v celkovej hodnote pribliţne 400 €. ha-1 najväčší podiel mala výrobná spotreba (43 %), náklady na obstarávanie tovaru (27 %), odpisy (13,5 %) a osobné náklady (12 %). V roku 2009 stúpli celkové náklady oproti roku 2004 o 153,48 €. V poslednom roku sledovania sa podstatne zmenila štruktúra nákladov oproti obdobiu 2004 aţ 2008. Prírastok nákladov sme zaznamenali pri DHM a DNM vo výške 44 % nákladov na obstarávanie tovaru 41 % a takmer 12 % rastom osobných nákladov. Nákladová poloţka výrobná spotreba sa podieğa v priemere za celé obdobie 51 % nepatrne klesla a zmenila sa jej štruktúra, kde klesla spotreba materiálu a energie a vzrástli vstupy na sluţby. Najväčšiu dynamiku rastu sme zaznamenali u nasledovných nákladov: náklady na obstarávanie tovaru, nákladové úroky, odpisy, dane a poplatky. Dane a úroky i napriek ich rastu sa podieğali na prírastku nákladov len 10 %. Osobné náklady sa zvýšili len o 7 %, ale na celkovom raste nákladov sa podieğali 11,7 %. Celkové náklady boli ovplyvnené predovšetkým nákladmi na obstarávanie tovaru. V roku 2004 dosiahli hodnotu 109,08 €. ha-1 a v roku 2009 sa zvýšili o 62,72 %, čo v relatívnom vyjadrení predstavuje nárast o 58 %. Uvedený nárast tovaru bol vyvolaný nielen rastom cien tovaru, ale súvisel aj s rozvojom obchodnej činnosti. Odpisy DHM a DNM sú dôleţitým zdrojom kumulácie prostriedkov na reprodukciu majetku a podieğajú sa na prírastku celkových nákladov, ktoré vzrástli z 9,56 % na 12,89 %. Za hodnotené obdobie odpisy vzrástli pribliţne o 49 %. Na ich raste sa podieğali nasledovné faktory: zvyšovanie vybavenosti podnikov majetkom (434 €. ha-1 ), rast cien nového majetku, zmeny odpisových skupín a skrátenie dĝţky doby odpisovania. Vysoké tempo rastu, ale relatívne malý podiel na zvyšovanie nákladov sme zaznamenali pri nákladových úrokoch, daní a poplatkov. Nákladové úroky sa v období rokov 2004-2009 zvýšili o 10,43 €. ha-1 čo bol nárast o 69 %, ale na celkových nákladoch sa podieğali v priemere len o 1,43 %. Poplatky a dane sa zvýšili o 26 % v sledovanom období, ale ich podiel celkových nákladov predstavoval v priemere len 1, 38 %. V štruktúre nákladov najvýznamnejší podiel tvorí výrobná spotreba, ktorá sa na celkových nákladoch podieğa pribliţne 51 %. Štruktúra výrobnej spotreby bola tvorená spotrebou materiálu a energie 75 % a sluţbami 25 %. Výrobná spotreba sa podieğala na celkových nákladoch 53.07 % v roku 2004 a klesla na 47,86 % v roku 2009. 54 Graf 1 Náklady za poğnohospodárske druţstvá v percentách za roky 2004 a 2009 60 50 Náklady na obstaranie tovaru v % 40 Výrobná spotreba 30 Osobné náklady 20 Odpisy DHM, DNM 10 0 Ostatné náklady 2004 2009 Zdroj: Zelená správa - Bratislava, vlastné spracovanie Tabuğka 2 Výnosy za poğnohospodárske druţstvá v v €. ha-1 p.p. za obdobie rokov 2004 aţ 2009 Ukazovateğ Trţby z predaja tovaru Výroba -trţby za predaj vlastných výrobkov Trţby z predaja DM a materiálu Priznané dotácie Trţby z predaja CP a vkladov Výnosy z finančných investícií Výnosové úroky Mimoriadne výnosy Výnosy spolu 2004 2005 2006 Spolu za SR 2007 125,80 170,95 134,90 202,58 241,90 192,20 178,06 1,53 997,81 897,80 1020,15 944,30 948,02 900,05 1048,20 988,71 1144,80 1023,10 835,50 831,40 999,08 930,89 0,84 0,93 65,19 68,74 77,87 94,04 85,80 81,20 78,81 1,25 187,71 204,08 239,20 268,80 297,10 288,10 247,50 1,53 1,96 3,68 4,41 4,95 8,80 1,30 4,18 0,66 0,80 0,90 1,19 2,72 1,80 1,40 1,47 1,76 1,33 1,16 1,26 1,93 2,50 1,70 1,65 1,28 9,79 4,41 6,44 4,98 6,40 2,10 5,69 0,21 1868,1 1523,0 1597,22 1,05 1455,42 1547,04 1500,7 1689,04 Zdroj: Zelená správa, Bratislava + vlastné prepočty V tabuğke 2 uvádzame výnosy v rokoch 2004 aţ 2009. v 2008 Priemer Index 2009 (04-09) (09/04) €. ha-1 p.p. v poğnohospodárskych druţstvách 55 Celkové výnosy za poğnohospodárske podniky od roku 2004 sa v roku 2009 zvýšili o 67,58 €. ha-1. Priemerné výnosy za sledované obdobie dosiahli hodnotu 1597,22 €. ha-1. Vývoj výnosov kopíroval vývoj nákladov do roku 2008 aţ na malé odchýlky výnosy rástli oproti východiskovému roku vzrástli o 28,35 % a priemerný ročný prírastok za analyzované obdobie dosiahol 96,74 € (y = 1321,85 + 96,74 t, r = 0,91). V roku 2009 výnosy poklesli v porovnaní s rokom 2008 o hodnotu 345 €. ha-1 čo predstavovalo ich zníţenie aţ o 18,5 %. Uvedený pokles spôsobil spomalenie rastu výnosov, ktoré za hodnotené obdobie vzrástli iba o 5 % a priemerný ročný prírastok klesol o 42,56 € (y = 1448,27 + 42,56 t, r = 0,52). V štruktúre výnosov podstatnú časť 62,6 % tvorila výroba. Viac ako 93 % pripadalo na trţby za realizované vlastné výroby a sluţby. Zvyšok výnosov bol tvorený zmenou stavu zásob výrobkov a aktivácií. Vo výrobe sme zaznamenali v rokoch 2004 aţ 2008 nárast o 14,7 %, ale v poslednom roku sledovania klesla oproti východiskovému roku o 16 %. Uvedený stav bol vyvolaný zníţením mimoriadnych výnosov a trţieb z predaja cenných papierov. Veğmi významnou poloţkou výnosov boli dotácie, ktoré dosiahli v priemere 247,5 € na hektár. Dotácie sa na výnosoch podieğali 15,5 % za hodnotené obdobie vzrástli o 100,39 €. ha-1 čo predstavuje 53 % rast. V rokoch 2004 aţ 2008 dynamicky rástli dotácie a priemerný ročný nárast dosiahol 28,35 €. ha-1 s vysokou preukaznosťou, r = 0,995. V poradí treťou najvýznamnejšou zloţkou výnosov boli trţby z predaja tovaru, ktoré sa podieğali 11,1 %. V poslednom roku sledovania sme zaznamenali pokles trţieb, ale oproti roku 2004 vzrástli o 66,4 €. ha-1, čo predstavuje 53 %. Medzi významné výnosové poloţky tieţ patria ešte aj trţby za predaj DM a materiálu, ktorých hodnota kulminovala v roku 2007 a dosiahla hodnotu 94 €. ha-1 . Z ekonomického hğadiska výnosy a náklady determinujú úroveň výsledku hospodárenia. Tabuğka 3 Výsledok hospodárenia a rentabilita v €. ha-1 p.p. v poğnohospodárskych druţstvách v rokoch 2004 aţ 2009 Ukazovateğ Náklady spolu Výnosy spolu VH Rentabilita Nv% 2007 2008 2009 Index (09/04) 1482,67 1634,83 1823,10 1576,70 1,11 1547,04 1500,70 1689,04 1868,10 1523,00 1,05 8,47 0,55 18,03 1,22 54,21 3,32 45,00 2,47 -53,70 -3,41 -1,67 -1,51 2004 2005 1423,22 1538,57 1455,42 32,20 2,26 Roky 2006 Zdroj: Zelená správa, Bratislava + vlastné prepočty Z tabuğky č. 3 je zrejmé, ţe VH v rokoch 2004 aţ 2008 dosiahol pozitívny vývoj, ale v poslednom roku sledovania sme zaznamenali pokles ( - 53,70 €. ha-1 ). Pokles bol spôsobený nárastom nákladov v roku 2009. Najvyšší VH bol v poğnohospodárskych podnikoch dosiahnutý v roku 2007 čo bolo vyvolané nárastom výroby, trţieb a tieţ sa pozitívne prejavili celkové podpory, najmä priame platby, ktoré sa stali finančnými stabilizátormi výroby. Počas sledovaného obdobia sa rentabilita nákladov vyvíjala nerovnomerne. Najniţšiu rentabilitu nákladov 0,55 % sme zaznamenali v roku 2005. Poğnohospodárske podniky v roku 2007 dosiahli najvyššiu nákladovú rentabilitu 3,32 %, čo bolo ovplyvnené priaznivými podmienkami vo výrobe. Negatívnu nákladovú rentabilitu (- 3,41 %) sme zaznamenali v roku 2009 z dôvodu finančnej krízy. 56 ZÁVER Pri hodnotení vývoja nákladovosti a výnosnosti v poğnohospodárskych druţstvách sme vychádzali z ich štruktúry. Podğa nášho názoru kaţdé investované euro do poğnohospodárskej výroby musí podniku priniesť poţadovaný efekt. Počas sledovaného obdobia mali náklady stúpajúcu tendenciu. V štruktúre nákladov najvýznamnejší podiel tvorí výrobná spotreba, ktorá sa na celkových nákladoch podieğa pribliţne 51 %. Pri analýze výnosov sme zistili, ţe kopírovali vývoj nákladov do roku 2008 aţ na malé odchýlky výnosy rástli oproti východiskovému roku o 28,35 %. Z ekonomického hğadiska výnosy a náklady determinujú úroveň výsledku hospodárenia. Finančná kríza veğmi výrazne ovplyvnila výsledok hospodárenia v poslednom roku sledovania. LITERATÚRA 1. BIELIK, P. : Premeny podniku v procese transformácie ekonomiky. In: Faktory podnikovej úspešnosti: Medzinárodná vedecká konferencia: Liptovský Ján 2001. Nitra: Slovenská poğnohospodárska univerzita, 2001. ISBN 80-7137-972-7. 2. GURČÍK, Ğ. - ADAMIČKOVÁ, I. – FELIXOVÁ, I. 2007. Fruit growing in Slovania under condition of the European union. In the Path of Internationalization and Integration in the Europe of Regions.:Editura Economica Bucuresti, 2007, s.160-166. ISBN:978-973-709-322-6 3. PORHAJAŠ, V. 2002. Ekonomika výroby ovocia. In Ekonomika poğnohospodárstva (Economics of agricultural). 2002 s. 37 – 40. ISSN: 1335-6186 (ID: 3552) 4. PORHAJAŠ, V. – ADAMIČKOVÁ, I.. 2007. Dopad nových progresívnych odrôd jabloní n ekonomiku výroby. In Role zemědelsko-potravinárskeho sektoru v procesu europské integrace a světové globalizace – CD z medzinárodnej vedeckej konferencie, MZLU Brno, máj 2007. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2007, s. 227-230. ISBN: 978-80-7375-109-8 5. PORHAJAŠ, V. 2002 Ovocinárstvo ako faktor podnikovej úspešnosti. In Zborník z medzinárodnej vedeckej konferencie „Faktory podnikovej úspešnosti“ Liptovský Ján, december 2002. Nitra: Slovenská poğnohospodárska univerzita (SPU), 2002, s. 235-240. ISBN: 80-8069-138-X (ID:3523) 6. PORHAJAŠ, V. – BIELIK, P. – ADAMIČKOVÁ, I.: 2009. Production Potentional of Slovaka Fruit Sector. 5 -11 p. Acta oeconomica et informatica. Volume 12. Number 1, The Scientific Journal for Economics and Informatics in Agriculture. Abstracts from the Journal are comprised in AGRIS/FAO database and in CAB ABSTRACTS database. ISSN 1335-2571 7. http://www.vuepp.sk 8. http://www.mpsr.sk KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Viktor Porhajaš, CSc., e-mail: [email protected] Fakulta ekonomiky a manaţmentu SPU v Nitre Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovensko 57 doc. Ing. Izabela Adamičková, PhD., e-mail: [email protected] Fakulta ekonomiky a manaţmentu SPU v Nitre Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovensko 58 PUBLIC GOODS IN AGRICULTURE Verejné statky v poğnohospodárstve QINETI Artan, NAMBUGE Veronika ABSTRACT Agriculture produces a range of externalities that display public good characteristics and result in both positive (public „good‟) and negative (public „bad‟) impacts. Pure public goods (or bads in the case of negative externalities) are defined as being nonexcludable and non-rival in consumption; consumers cannot be excluded from their consumption (i.e. charges cannot be levied) and one person‟s consumption does not affect another‟s. Impure public goods are either non-excludable or non-rival but not both. The consequence of these characteristics is that socially optimal levels of public goods may not be supplied as there is no market mechanism to match demand and supply. As a result government intervention may be required to identify demand and stimulate supply. KEY WORDS public goods, agriculture, landscape INTRODUCTION There is a wide range of public goods associated with agriculture, many of which are highly valued by society. The most significant of these are environmental - such as agricultural landscapes, farmland biodiversity, water quality, water availability, soil functionality, climate stability, greenhouse gas emissions, climate stability, carbon storage, air quality, resilience to flooding and fire – as well as a diverse suite of more social public goods, including food security, rural vitality and farm animal welfare and health. The public goods concept is well established in economic theory which defines public goods by the following characteristics: • Non-excludable – if the good is available to one person, others cannot be excluded from the benefits it confers. • Non-rival – if the good is consumed by one person it does not reduce the amount available to others. In reality, these characteristics of non-excludability and non-rivalry may be exhibited to almost any degree, and indeed pure public goods are rare. This is because the potential sometimes exists to exclude - often at considerable cost - people who do not contribute to covering the costs associated with the provision of a particular public good, and certain public goods, such as popular cultural landscapes, can become congested, leading to a loss of enjoyment. As such, any given public good can be situated along what may be described as a continuum of „publicness‟. Given the defining characteristics of public goods, their supply cannot be secured through markets. This is because non-excludability and non-rivalry in consumption imply that users have no incentive to pay for public goods, often leading to over-exploitation. On the supply side, farmers have little incentive to provide public goods because they are not being paid to do so. In combination, these two factors explain the undersupply of public goods, and therefore, in the absence of functioning markets, public intervention is needed to achieve a desirable level of provision in line with societal demand. That said, public intervention is not 59 always needed to secure the supply of public goods provided by agriculture. Certain quantities of public goods may be provided incidentally, as a side-effect of economically viable activities, or as a result of farmer altruism or self-interest. RESULTS Defining public goods The definition of public goods is central to public policy on the environment, underpinning as it does the rationale for public involvement in supply of a range of goods and services. The theory of public goods is well-developed in the literature on welfare economics and public policy. In essence, the formal definition of a public good, is a good or impact that is non-rivalled and non-excludable. This means, respectively, that consumption of the good by one individual does not reduce availability of the good for consumption by others; and that no one can be effectively excluded from its consumption. On a spectrum of rivalness and excludability, all consumption goods fall between extremes of predominantly private versus public; with shades of quasi private/publicness presenting problems for supply incentives. Conversely, a public good condition can also be characterised in terms of its supply; e.g. of pollution (over supply) or a clean environment (under supply). Both supply conditions are due to public good characteristics (non-rival and non-excludable), and also the existence of negative externalities. The basic policy problem arises due to the inability to collect a return or be remunerated for the supply of the service. This leads to a fundamental challenge in the optimal private provision of public goods. If there is a demand, this market failure presents a role for government intervention. However, it is important to be clear about which goods are purely private and where the market does or does not operate. Many facets of the natural environment and its ecosystem goods and services can be characterised as public goods that are generated as by-products. Agriculture, an essentially man-made adjunct to the natural environment, generates a range of outputs that have both private and public attributes. Some of these goods are directly consumable market goods (e.g. farm produce and hospitality and recreation). Other goods are non-market and arise as externalities (or spillovers) of various types of production systems. These externalities exhibit public good properties. Because externalities can be good and bad there is the possibility for the seemingly contradictory presence of external costs that are nevertheless public goods, although the concept of an a priori good or bad is a subjective question and depends on the baseline being used (Bromley, 2004). Farmland biodiversity or the aesthetic value of landscape character can be viewed as positive externalities from agriculture and because of their public good nature can often be provided at a sub-optimal level.. Negative externalities will generate public goods („bads‟) such as water pollution, which will generally be over-supplied. This basic definition gives rise to the demonstrable conclusion that markets fail to regulate what might be deemed the optimal supply of good and bad externalities; i.e., an undersupply of positive externalities and potential over supply of negative ones. This is a situation that is routinely observed in agriculture, which produces externalities jointly with the production of commodities. The range of externalities can be local, national and global public good properties. This over- or under-supply provides a rationale for government intervention to mediate the supply through a range of instruments to some level that corresponds to the implicit or explicit public demand. With the advent of multifunctionality attention is focussing increasingly on the definition of publicness and the legitimacy of public intervention and the management of these so-called non-commodity outputs. This discussion has debated the need to be concise and discriminating in terms of identifying where the role of private incentives stops and where public intervention is warranted. It has also led to questions about the need to be considering the supply and demand sides of public good provision. To date, discussions 60 have largely been focussed on the supply side and the efficiency of a range of policy measures that provision public goods. This analysis becomes more prominent as an alternative rationale for supporting the sector financially. A typology of public goods Several agricultural externalities fall within the scope of public goods. While the majority are environmental, some, such as food security, animal welfare and disease exposures fall into a non environmental box. Most are largely selfevident although food security in particular is contested. The literature on the classification of food security is ambiguous although this has not prevented its definition (as a public good) by some pressure groups. The arguments about food security as a public good are unresolved. Perhaps the most persuasive rationale is that there is something specific to food production systems as they currently are that underpins the public goods that are demanded by society. More specifically, the current pattern of food production is what give rise to a range of ecosystem functions and associated goods and services including (but going beyond) food. This is a slightly perilous argument because it leads to questions about the public goods generated under a counterfactual of countryside with no agriculture in it. Indeed, many significant public goods would arguably be forthcoming from a scenario of abandonment, reversion and wilding, but the value of these goods relative to those forthcoming from a farming scenario (i.e. what we have now) is untested. Valuation of public goods The policy interest in public goods is that their provision can be incentivised by targeted support. The efficiency of this support evidently requires some comparison of the returns to investment, hence the interest in valuing public goods. Public goods are by definition rarely transacted in observable market transactions. Instead, a variety of non market approaches must be used to identify preferences for changes to the quantity or quality of such goods. The methodological approaches (using revealed and stated preference methods) are now routinely advocated in policy appraisal literature (HM Treasury, 2003) The economic valuation literature on non market valuation methodology suggests that public goods can be valued for a variety of reasons that encompass forms of direct, indirect and non use motives. Put simply these motives largely dictate the different methodological approach that can be adopted for valuing a particular public good. Different agricultural goods will be valued for different reasons. Thus for example the value if an agricultural landscape can be derived from considering direct uses (viewing) and its existence value. The extent of the total economic value of a landscape can be derived from the use of some form of revealed preference method to measure the value of recreational use and potentially some stated preference approach to elicit willingness to pay for the existence of landscape types. To achieve a desirable level of public goods, policy actions are needed, unless demand is satisfied by incidental delivery. Where such actions go beyond the requirements set out in the legislative baseline, as enshrined in EU Directives, national legislation and in standards of good practice, they require payments to farmers for the delivery of public goods. Because a farmer holds the property rights and controls the factors of production, the most important of which is privately owned land, economic incentives are needed to encourage farmers to divert their means of production from the efficient production of farm commodities to the provision of public goods, which implies extra costs and / or income forgone. Thus, farmers need to be 61 incentivised to pursue certain farming practices in order to maintain landscape features, restore and maintain specific habitats, or to manage natural resources such as water and soils, for example. In other words, society has to purchase what amounts to a reallocation of resources to underpin the provision of public goods. Provision of public goods in agriculture The need for agricultural public goods provision regulation on the basis of economical value is substantially determined by the fact that in the case of positive agricultural externalities the demand for agricultural products does not reflect whole benefit received from agriculture, and inefficient distribution of resources is evident – the products that determine creation of public goods are underproduced; state intervention is necessary to secure supply of public goods. Having recognized agriculture to be a multifunctional activity, the need occures to regulate provision of agricultural public goods on the basis of economic value for the purpose of desirable economical, social, environmental and cultural effect. Analysis of classical methods for externalities and public goods provision economical regulation enables to make instrumentation for economical regulation of agricultural public goods provision. Applying of this instrumentation leads to maximal approach of producers„ costs or benefit to public costs and public benefit, and in this way to stimulate production of goods and services to the extent, which is useful from the society standpoint. The completed investigations show that administrative measures are mostly applied to regulate negative externalities and subsidies are used to stimulate positive externalities in agriculture. Due to complicated control mechanism, taxes are seldom used in agriculture. Scientists recognize subsidies to be one of the most efficient methods of agricultural public goods provision economical regulation – support of environmental technologies and farming methods is more economically effective than allocations to reconstruction of degraded natural resources. Critical evaluation of classical methods for economical regulation of externalities and public goods provision, possibilities of their selection and application in agriculture brings to the following conclusions, that security of desirable level of agricultural public goods supply requires to create the system for agricultural public goods provision regulation on the basis of economical value, which is based on the estimation of agricultural public goods demand and supply formation conditions; on the subsidies, reflecting benefit from agricultural public goods and alternative costs of their creation; on cancellation of all subsidies that have no social and economical substantiation; on direct payments dissociation from production and support relation with provision of public goods; on tax system, based on assesment of environmental polluters and users of not-renewable energy sources. Analysis of agricultural public goods provision economical regulation in the European Union has established reform of Common Agricultural policy to be the way to solve the problems of agricultural public goods provision. Dissociation of subsidies to agricultural producers from production and its close relation with environmental, food safety and animal welfare requirements make the core of these reforms. Support to agricultural public goods provision is based on the emergence of additional costs, related with creation of public goods, and partial loss of farmers income. CONCLUSION Analysis of agricultural public goods conception reveals that agricultural public goods are considered to be a positive externality in the course of marketable production. Analysis of agricultural public goods characteristics not only enables distinguishing types of agricultural public goods, but also partly reveals the demand for their provision regulation. Considering the following four criteria – character of their influence on social systems and benefit to 62 society, character of their creation and maintenance, character of their use, form – typical groups of agricultural public goods have been distinguished. REFERENCES 1. BROMLEY, D.W. (2004) Property rights: Locke, Kant, Peirce and the logic of volitional pragmatism in Private Property in the 21st Century, Jacobs, H.M (ed), UK, Elgar. 2. HM Treasury (2003) The Green Book – appraisal and evaluation in central government, HM Treasury, London. 3. COOPER, T. - HART, K. – BALDOCK, D. (2009) Provision of Public Goods through Agriculture in the European Union, Institute for European Environmental. 4. HOLTERMANN, S. (1972) Externalities and Public Goods. Economica. 5. PHILLIPS, R. , et al. (2004) Intellectual Property Rights and the Public Good. The Scientist. 6. ROMSTAD, E. (2002) Policies for Promoting Public Goods in Agricultur, EAAE Congress. 7. NORDHAUS, W. D. (2005) Paul Samuelson and Global Public Goods, Yale University. 8. http://ec.europa.eu/agriculture/index_en.htm 9. http://www.ieep.eu/publications/ CONTACT ADDRESS doc. Ing. Artan Qineti, Ing. Veronika Nambuge [email protected], [email protected] Department of Economics, Faculty of Economics and Management Slovak University of Agriculture Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovak Republic 63 EFEKTÍVNOSŤ VÝROBY OVOCIA A STAV ÚROVNE OVOCNÝCH SADOV V SR Efficiency of fruit production and the condition of orchards in SR LAUROVÁ Magdaléna ABSTRACT Production and economic relationships of production areas and regions in the production of fruits are analyzed in this paper. It is in the interest of the fruit-growing union in SR to increase the consumption of fresh fruit and to decrease the unfavorable balance of foreign import of fresh fruit. Conditions for spending of financial resources from the „Rural development programme“ are set for farmers in the years 2007-2013. Workers of ÚKSÚP have a database of all growers in the ÚKSÚP register according to different atributes, including the evidence of orchards according to age, acrage, growing intensity etc. KEY WORDS variety, profit, cost, production, efficiency, competitiveness ABSTRAKT V príspevku sa analyzujú výrobno-ekonomické vzťahy výrobných oblastí a regiónov pri výrobe ovocia. V záujme ovocinárskej únie SR je, aby sa zvýšila spotreba čerstvého ovocia a zníţila nepriaznivá bilancia zahraničného dovozu čerstvého ovocia. Pre farmárov sú stanovené podmienky čerpania prostriedkov z „Programu rozvoja vidieka“ na roky 20072013. Pracovníci ÚKSÚP majú spracovanú databázu všetkých pestovateğov v registri ÚKSÚP podğa rôznych atribútov vrátane evidencie sadov podğa veku, výmer, intenzity pestovania i lokalizácie podğa produkčných blokov. Kaţdý rok sa vykonáva aktualizácia všetkých sadov. KĞÚČOVÉ SLOVÁ odroda, zisk, náklad, produkcia, efektívnosť, konkurencieschopnosť ÚVOD Ovocinárstvo sa orientuje na nové produkčné typy výsadieb s vyššou intenzitou výroby, kde veğkovýroba nadobúda trhový charakter a bude sústredená do špecializovaných oblastí s vhodnými podmienkami. Z celospoločenského hğadiska má výsadba ovocných sadov význam pri ochrane pôdneho fondu a jeho vyuţívaním na svahoch. Pri obnovovaní a rozširovaní plôch sa počíta s vyuţívaním svahov, zvlnených pozemkov, ktoré sú menej vhodné na intenzívnu poğnú výrobu. Intenzifikácia ovocinárskej výroby je zloţitý a dynamický proces, ktorého efektívnosť je podmienená správnym vyuţitím intenzifikačných činiteğov s dodrţiavaním proporcionality. MATERIÁL A METÓDY V súčasnej dobe sú výrobcovia ovocia nútení reagovať na zmenu ekonomického prostredia, ktoré sa prejavuje zvýšením vstupov do ovocinárstva, a to najmä v chemických ochranných prostriedkoch, pohonných hmotách a hnojivách, čo ovplyvňuje náklady na výrobu ovocia a tým aj ekonomiku výroby, ktorá je rozhodujúca z hğadiska pestovateğov. Z toho dôvodu sme sa rozhodli analyzovať niektoré faktory ovplyvňujúce efektívnosť výroby 64 ovocia. Cieğom príspevku je určiť vývojové trendy pri výrobe ovocia a porovnať medzi jednotlivými odrodami. VÝSLEDKY A DISKUSIA Slovenské ovocinárstvo bolo podporované rozvojovými programami. V tomto období vznikli mnohé sady, ktoré konkurujú úrovňou pestovateğom vyspelých ovocinárskych oblastí. V hrubých číslach sa však poţadované ciele nesplnili. Nárast intenzívnych sadov mal uţ v roku 2005 dosiahnuť cca. 8400 ha a produkcia 70 tisíc ton ovocia. V týchto rokoch vznikli výrazné rozdiely medzi starými sadmi v porovnaní s novými. Nové ovocné sady sú zaloţené na princípoch kvalitného certifikovaného výsadbového materiálu, atraktívnych trţných odrôd s moţnosťou umiestnenia kvalitnej produkcie v zahraničí. V nových sadoch sú vybudované moderné oporné konštrukcie pre vysoký počet stromov na ploche 1 ha. Vybudované závlahy v sadoch sú limitujúcim faktorom úspechu. Špičkové firmy majú sady pod ochrannými sieťami proti krupobitiu na výmere 41 ha, s výhğadom dobudovania ochranných sietí 65-70 ha. Tieto stavby si vyţadujú vysoké investície, v ktorých investori očakávajú ich návratnosť kvalitnou produkciou jabĝk. Súčasným javom ovocinárstva je veğký podiel, aţ 31%, starých extenzívnych sadov, neustály pokles výmer a nízke úrody. Priemerné úrody jabĝk 11-12 t/ha sú na Slovensku sklamaním. Farmári, ktorí dosahujú v nových sadoch s podporou štátu úrody pod 15 t/ha musia mať problémy. Na druhej strane, mnohé nové sady sú technologicky porovnateğné s ovocinármi vyspelých oblastí EÚ s dosahovanými úrodami 40-60 t/ha. Obdobne aj odrody v našich výsadbách sú akceptované v EÚ. Patria sem farebné mutácie významných odrôd ako napr. Gala Schnitzer, Gala klon Galaxy, Fuji klon Kiku 8, Red Jonaprince, Jonagored, Braiburn kl. Mema, Golden Delicious klon Reinders. Vo výsadbách tvorí najväčší podiel odroda Topaz a Rubinola. Trendy existencie sadov jabloní na trvalom stanovišti sa budú aj u nás skracovať na 1113 r. z dôvodu rýchlej obmeny odrôd. Tento trend bude podporovaný zo strany konzumentov i obchodných reťazcov. Sady s vysokou úrovňou agrotechniky tvoria v SR na výmeru 1904 ha, t.j. 22 % z produkčnej výmery 8479 ha. Celková výmera ovocných sadov v roku 2009 dosiahla v SR 9603,7 ha. V tejto výmere sú zahrnuté všetky intenzívne aj extenzívne sady. Z celkovej výmery 9603,7 ha predstavuje čistú výmeru 8479 ha ovocných sadov v SR. Produkčná výmera ovocných sadov (t.j. bez manipulačných plôch) sa v porovnaní s rokom 2009 zníţila o 466 ha. Celková výmera sadov poklesla v rokoch 2005-2009 o 1055 ha, z toho na čistej produkčnej výmere o 851 ha. Z výmery 851 ha bolo zlikvidovaných 562 ha intenzívnych a 289 ha extenzívnych sadov. Výsledky zisťovaní potvrdzujú, ţe obnova ovocných sadov je nedostatočná. V rokoch 2005-2009 bolo zrealizovaných len 527 ha nových sadov. Hğadajú sa mechanizmy obnovy sadov a zároveň kontroly, aby sa investície neminuli účinku na neprodukčné a extenzívne výsadby. 65 Tabuğka 1: Zastúpenie sadov podğa intenzity v krajoch v roku 2009 Intenzívna Extenzívna Sady Kraj v ha v ha spolu Banskobystrický 411,9 523,7 935,6 Bratislavský 266,4 206,0 472,4 Košický 789,5 414,3 1203,8 Nitriansky 1999,9 407,9 2407,8 Prešovský 232,0 293,8 525,8 Trenčiansky 1154,0 375,3 1529,3 Trnavský 866,0 367,4 1233,4 Ţilinský 158,0 12,5 170,9 Celkový súčet 5878 2601 8479 Zdroj: MP SR Tabuğka 2: Podiel extenzívnych sadov k intenzívnym v roku 2009 v % Intenzívna Extenzívna Spolu Výsadba, ovocný druh v ha v ha ha Broskyňa obyčajná 726 131 858 Čerešňa vtáčia 158 127 284 Hruška obyčajná 152 46 198 Jabloň domáca 2721 1810 4531 Marhuğa obyčajná 219 89 308 Moruša 0 0 0 Orech kráğovský 101 65 166 Ríbezğa červená 202 9 211 Ríbezğa čierna 623 6 629 Ringlota 1 44 45 Slivka domáca 587 118 705 Višňa 82 128 209 Celkový súčet 5878 2601 8479 Zdroj: MP SR Problémom slovenského ovocinárstva je zlá veková štruktúra sadov. Ovocné sady nad 25 rokov ich trvania si vyţadujú obnovu. Tieto sady sú neefektívne z hğadiska ich existencie a podpory. Tabuğka 3: Veková štruktúra sadov Vek sadieb v rokoch Výmera sadov v ha 0-4 527 5-9 2063 10-14 1444 15-19 500 20-24 875 25 a viac 3070 Spolu 8479 Zdroj: MP SR Čo sa týka výsadby marhúğ, je aj veková hranica 15-19 rokov pre ich pestovanie nerentabilná. Výsadby nad touto hranicou majú 45-50% výpad stromov z dôvodu zlého 66 zdravotného stavu stromov. To isté platí aj pre ostatné ovocné druhy (broskyňa, hrušky, slivky, atď.). V záujme rozvoja ovocinárstva na Slovensku i v záujme pestovateğov by mal byť ich väčšia organizovanosť pri riešení problémov, ktoré si ţiadajú väčšie podpory z rôznych operačných fondov. Čo sa týka závlahového reţimu, ovocné stromy patria k hlboko koreniacim plodinám a ich korene majú veğkú saciu silu (od 1,2 do 1,8 MPa). Najväčšiu majú broskyne, marhule, višne, čerešne, ringloty, hrušky, jablone. Napriek týmto dispozíciám trpia tieto plodiny prechodným nedostatkom vody - zníţeniu úrody a negatívne ovplyvňuje periodicitu úrod. Východiskovým podkladom na projektovanie závlah je celková vlahová potreba ovocných stromov od 3800 do 4100 m3.ha-1. Ďalšie ovocie – broskyne, sa u nás pestujú vo výške do 250 aţ 300 m n. m., poţadujú priemernú ročnú teplotu 9°C a viac, slnečný svit 2000 hodín, ročné zráţky vyše 500 mm. Celovegetačné závlahové mnoţstvo je pri broskyniach 2000-2500 na ha, pri závlahe postrekom sa dodá v 3-5 dávkach po 40 aţ 50 mm. Tabuğka 4: Maximálna vlahová potreba jednotlivých ovocných druhov pre Podunajskú níţinu Ovocné druhy Vlahová potreba v m3.ha-1 Jablone 6500-7000 Hrušky 5500-6500 Broskyne 6500 Marhule 5500 Slivky 5500 Čerešne 4500 Višne 4000 Ríbezle 5000 Egreš 4500 Jahody 5000-5500 Zdroj: MP SR ZÁVER Ovocinárska únia SR zastrešuje úzku členskú základňu ovocinárov s vysokou úrovňou ovocinárstva. Svoje aktivity vrátane zaloţenia Zväzu pre integrovanú produkciu (IP) a podpory do ovocinárstva s IP vykonala pre všetkých ovocinárov v SR za účinnej pomoci MP SR. V tomto smere treba konštatovať, ţe na Slovensku je nedostatočná organizovanosť pestovateğov ovocia do organizácií výrobcov (OV). Štát bude podporovať predovšetkým ovocinárske subjekty prostredníctvom OV v rámci Spoločnej organizácie trhu (SOT) s ovocím a zeleninou. Farmári v roku 2008 poţadovali z registra ovocných sadov ÚKSÚP potvrdenia a výpisy pri predkladaní ţiadostí o podporu projektov, ktoré budú realizovať v nasledujúcom období. Treba veriť, ţe tieto subjekty budú prínosom slovenského ovocinárstva. LITERATÚRA 1. MP SR, „Správa o poğnohospodárstve a potravinárstve v SR za rok 2009“. Zelená správa. NOI Bratislava, 2009. ISBN 978-80-89088-85-0. 2. Ministerstvo pôdohospodárstva SR, „Program rozvoja vidieka SR 2007-2013“. 67 KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Magdaléna Laurová, CSc. [email protected] SPU, FEM, Katedra ekonomiky Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovenská republika 68 ANALÝZA KONKURENCIESCHOPNOSTI POĞNOHOSPODÁRSKYCH PODNIKOV V NITRIANSKOM KRAJI NA ZÁKLADE VYBRANÝCH EKONOMICKÝCH UKAZOVATEĞOV Competitiveness analysis of agricultural companies in Nitra region by selected economic indicators MIKLOVIČOVÁ Silvia, MIKLOVIČOVÁ Jana ABSTRACT In the paper we aimed at competitiveness analyse of agricultural companies by chosen economic indicators. We analysed agricultural companies (commercial companies and farms) operating in Nitra county. The data we gained from Information papers of Ministry of Agriculture. In the Nitra County the agriculture is one of the most widespread activities. According to results we can say that the commercial companies reached better results as farms. KEY WORDS Competitiveness, agricultural companies, value added, earning after taxes ABSTRAKT V príspevku sa zaoberáme analýzou konkurencieschopnosti poğnohospodárskych podnikov prostredníctvom vybraných ekonomických ukazovateğov. Súčasťou analýzy boli poğnohospodárske podniky (obchodné spoločnosti a druţstvá) hospodáriace v Nitrianskom kraji. Údaje sme čerpali z Informačných listov MP SR. Na území Nitrianskeho kraja je poğnohospodárstvo plošne najrozšírenejšou aktivitou. V Nitrianskom kraji obchodné spoločnosti dosahovali lepšie výsledky v porovnaní s poğnohospodárskymi druţstvami. KĞÚČOVÉ SLOVÁ Konkurencieschopnosť, poğnohospodárske podniky, pridaná hodnota, čistý výsledok hospodárenia ÚVOD Konkurencieschopnosť poğnohospodárskych podnikov moţno chápať ako schopnosť jednotlivých poğnohospodárskych podnikov či určitých typov týchto podnikov v daných ekonomických podmienkach “preţívať”, resp. obsadzovať priestor na trhu na úkor iných poğnohospodárskych podnikov či typov týchto podnikov (Doucha, T. 2000). Vstup SR do EÚ znamenal pre celé národné hospodárstvo pomerne veğkú zmenu v podnikateğskom prostredí, predovšetkým otvorením veğkého trhu únie našim výrobcom, ale zároveň bol spojený s neobmedzovaným príchodom zahraničných podnikateğských subjektov – konkurentov domácich podnikov. Dôsledkom bolo zosilnenie konkurencie a pre podniky sa zvýraznil tlak na hğadanie konkurenčnej výhody a faktorov úspechu v nových podmienkach. Tieto zmeny nastali aj pre podnikateğské subjekty v agrárnom sektore. Očakávania podnikov v poğnohospodárstve smerovali predovšetkým do oblasti získania zvýšenej podpory, ktoré prinášalo prijatie reformovanej SPP EÚ (Gzrnár, M. – Szabo, Ğ. 2006). 69 Pre slovenských poğnohospodárov je dôleţité, aby dokázali čo najefektívnejšie vyuţiť svoje prírodné podmienky a zodpovedajúcu výrobnú štruktúru. Efektívnosť pouţitia výrobných faktorov a výrobnej spotreby je kğúčovým parametrom konkurencieschopnosti, ktorá umoţňuje zhodnotiť schopnosť agrárneho sektora vyuţívať svoje podmienky a zhodnotiť efektívnosť voğby výrobnej štruktúry (Kodada, M., 2008). Na meranie konkurencieschopnosti bolo vytvorených veğa ukazovateğov. Základnou charakteristikou výrobkovej, podnikovej a odvetvovej konkurencieschopnosti je trvalé dosahovanie ekonomického zisku na príslušnej agregátnej úrovni (Kjeldsen-Kragh, S.1999). Spôsob, ktorý je moţno vyuţiť pri hodnotení konkurencieschopnosti hlavne na úrovni poğnohospodárskych producentov je meranie konkurencieschopnosti ekonomickým efektom (Svatoš, M. a kol. 2001). Pri hodnotení konkurencieschopnosti ekonomickým efektom sa teda jedná o vyjadrenie konkurencieschopnosti pomocou ekonomických kategórií a to prostredníctvom absolútnych ukazovateğov ako napr. kvantifikácia výsledku hospodárenia, nákladov, výnosov a pod. alebo relatívnych ukazovateğov efektívnosti ako napr. výpočet rentability (Tvrdoň, a kol, 2004). MATERIÁL A METÓDY Predpokladá sa, ţe v prostredí trhovej ekonomiky sú pojmy ekonomická efektívnosť a konkurencieschopnosť ekvivalentné. Údaje pre posúdenie konkurencieschopnosti poğnohospodárskych podnikov v Nitrianskom kraji sme získali z Informačných listov MP SR. Sledovaným obdobím sú roky 2003 – 2009. Na posúdenie konkurencieschopnosti poğnohospodárskych podnikov vyjdeme zo základných ekonomických pojmov, ktoré prepočítame za sledované obdobie na 1 ha poğnohospodárskej pôdy. Z ekonomických ukazovateğov pouţijeme na zhodnotenie konkurencieschopnosti nasledovné ukazovatele: Trţby predstavujú celkovú hodnotu všetkých predaných výrobkov, sluţieb a tovarov a sú súčasťou výnosov. Výnosy tvoria trţby a ostatné príjmy (subvencie, príjmy z vlastného kapitálu a pod.) Náklady sú súčtom nasledovných poloţiek: materiálové náklady + odpisy + nákladové úroky + osobné náklady Zisk je dôleţitou ekonomickou veličinou a dosahovanie zisku podmieňuje tvorbu ďalších zdrojov potrebných na hospodárenie podniku. Hrubý výsledok hospodárenia kvantifikujeme ako rozdiel dosiahnutých celkových výnosov a celkových nákladov. Pridaná hodnota je dôleţitým ekonomickým ukazovateğom vypovedajúcim o čistom efekte ğudskej práce a kapitálu, hodnotí vlastný ekonomický prínos podniku (obchodná marţa + výroba – výrobná spotreba) VÝSLEDKY Nitriansky kraj je piatym najväčším krajom a zaberá 12,9% územia SR. Na území Nitrianskeho kraja je poğnohospodárstvo plošne najrozšírenejšou aktivitou. Región patrí medzi poğnohospodársky najvyuţívanejšie v rámci SR vďaka dobrým pôdnym a klimatickým podmienkam. Zamestnanosť v poğnohospodárstve sa v tomto regióne pohybuje pribliţne na úrovni 6%. Poğnohospodárske druţstvá hospodáriace v tomto kraji vykazujú nejednotný trend vo všetkých ukazovateğoch. Celkové výnosy druţstiev dosiahli najvyššie priemerné hodnoty v rokoch 2004 a to vo výške 1854,0 €/ha p.p. a v roku 2007 v hodnote 1795,6 €/ha p.p. Po roku 2007 majú celkové výnosy klesajúci trend. V roku 2009 hodnota celkových výnosov v priemere činila 1429,5 €/ha p.p., čo je zároveň najniţšou hodnotou dosiahnutou za sledované obdobie. Najvyšší podiel na celkových výnosoch dosahujú trţby za predaj vlastných výrobkov a sluţieb. Ich podiel na celkových výnosoch sa pohybuje od 69% do 70 82%. Trţby za predaj tovaru tvoria nepatrný podiel celkových výnosov. Náklady celkom majú kolísavý priebeh. Podobne ako výnosy, tak i náklady dosiahli najvyššie hodnoty v rokoch 2004 a 2007. Na začiatku sledovaného obdobia v roku 2003 celkové náklady na ha p.p. činili v priemere 1640 € a v roku 2009 to bolo v priemere 1 624 €/ha p.p. Dynamika vývoja nákladov bola vyššia ako u výnosov, čomu nasvedčuje dosiahnutý hrubý výsledok hospodárenia. Hrubý výsledok hospodárenia sme kvantifikovali preto, lebo došlo k daňovej reforme v roku 2004. Poğnohospodárske druţstvá dosahovali takmer počas celého sledovaného obdobia stratu, aţ na výnimku rokov 2004 a 2008. V roku 2004 sa vyprodukoval priemerný hrubý zisk vo výške 43,8 €/ha p.p. a do roku 2009 sa EBT zníţil o 231,9 €/ha p.p. a dosiahla sa strata vo výške -195,3 €/ha p.p. Vývoj pridanej hodnoty moţno hodnotiť pozitívne do roku 2008. V tomto roku vlastný ekonomický prínos druţstiev predstavoval 427,2 €/ha p.p. Tab.1 Vývoj vybraných ekonomických ukazovateğov poğnohospodárskych druţstiev pôsobiacich v Nitrianskom kraji v €/ha p.p. Ukazovateğ 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 1 1 1 1 1 1 1 Výnosy celkom 540,8 854,0 626,1 579,7 795,6 771,8 429,5 Trţby z predaja tovaru 114,2 95,7 84,0 38,7 93,4 44,7 70,1 Trţby z predaja výrobkov a 1 1 1 1 1 1 944,0 sluţieb 110,1 238,6 136,9 306,3 276,7 241,1 1 1 1 1 1 1 1 Náklady celkom 640,0 810,1 677,0 611,6 826,9 740,7 624,8 Pridaná hodnota 281,6 391,8 362,9 327,3 378,8 427,2 169,1 EBT -99,2 43,8 -50,9 -31,9 -31,3 31,1 -195,3 Celkový počet podnikov 99 Zdroj: Informačné listy MP SR, vlastné výpočty 97 98 98 96 95 97 Tabuğka 2 informuje o priemerných výsledkoch dosiahnutých za poğnohospodárske druţstvá celkom v SR. Tab. 2 Vývoj vybraných ekonomických ukazovateğov za poğnohospodárske druţstvá SR v €/ha p.p. Ukazovateğ 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 1 1 1 1 1 1 1 Výnosy celkom 300,4 269,9 292,3 335,2 410,3 511,9 205,8 Trţby za tovar 42,9 39,7 44,0 39,7 39,1 57,8 33,2 Trţby z predaja výrobkov a sluţieb 908,6 825,4 845,6 857,3 900,9 920,6 685,8 1 1 1 1 1 1 1 Náklady celkom 405,1 257,6 310,2 344,5 378,2 490,7 302,5 Pridaná hodnota 267,8 291,0 255,5 221,3 247,7 246,4 78,2 EBT -104,7 12,3 -17,9 -9,3 32,1 21,2 -96,7 Celkový počet podnikov 560 * * * Zdroj: Zelená správa 2003-2009, * údaje za roky 2003 - 2005 neboli dostupné 539 530 540 Priemerné výnosy v Nitrianskom kraji boli vyššie ako za priemer Slovenska. V období rokov 2004 – 2008 mali celkové priemerné výnosy druţstiev SR stúpajúci charakter. V roku 2008 dosiahli najvyššiu priemernú hodnotu za celé sledované obdobie a to 1 511€/ha p.p. a do 71 roku 2009 poklesli o 306,1€/ha p.p. Trţby za predaj vlastných výrobkov a sluţieb predstavovali podiel cca 57% - 70% na celkových výnosoch. Na začiatku obdobia bola výška priemerných trţieb za predaj výrobkov a sluţieb v hodnote 908,6 €/ha p.p., medziročne došlo k poklesu a od roku 2005 mali trţby opäť stúpajúci trend. Druţstvá pôsobiace v Nitrianskom kraji dosahovali hodnoty trţieb vyššie ako je celoslovenský priemer poğnohospodárskych druţstiev spolu. Náklady mali podobný priebeh ako výnosy a boli v priemere niţšie ako v Nitrianskom kraji. Poğnohospodárske druţstvá vykázali hrubý zisk v rokoch 2004, 2007 a 2008. V tabuğke 3 sú zdokumentované výsledky pre obchodné spoločnosti. Obchodné spoločnosti dosahovali v porovnaní s poğnohospodárskymi druţstvami lepšie výsledky. Celkové výnosy mali rastúci trend do roku 2006, kedy dosiahli priemernú úroveň 2 464,6 €/ha p.p. a od tohto roku vykázali kolísajúci charakter. V roku 2009 sa vyprodukovali celkové výnosy v priemere 2 576,2 €/ha p.p. Podobne ako u druţstiev aj u obchodných spoločností tvorili trţby z predaja vlastných výrobkov a sluţieb markantný podiel na výnosoch. Celkové náklady mali kolísavý priebeh. Najvyššiu hodnotu dosiahli v roku 2008 kedy priemerné celkové náklady predstavovali 2 681 €/ha p.p. Po roku 2008 poklesli na úroveň 2 291 €/ha p.p. Hrubý výsledok hospodárenia bol veğmi nízky v roku 2003 a 2006, kedy obchodné spoločnosti dosiahli priemerný hrubý zisk vo výške 5,2 €/ha p.p. a 5,1 €/ha p.p. V roku 2005 sa dosiahla strata vo výške -51 €/ha p.p. a v roku 2008 dokázali vyprodukovať obchodné spoločnosti hrubý zisk v priemere 95,9 €/ha p.p. Pridaná hodnota dosahovala lepšie výsledky u obchodných spoločností ako u druţstiev. V roku 2008 bol vlastný ekonomický prínos obchodných spoločností v priemere vo výške 503,3 €/ha p.p., do roku 2009 ukazovateğ pridaná hodnota poklesol v priemere o 293,8 €/ha p.p. na úroveň 209,5 €/ha p.p., čo je zároveň aj najniţšou dosiahnutou hodnotou pre tento ukazovateğ v sledovanom období. Tab. 3 Vývoj vybraných ekonomických ukazovateğov za obchodné spoločnosti v Nitrianskom kraji v €/ha p.p. Ukazovateğ 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 1 1 2 2 2 2 2 Výnosy celkom 863,4 948,3 227,2 464,6 244,7 777,4 072,9 Trţby z predaja tovaru 327,0 316,3 423,9 431,4 525,9 640,6 540,7 Trţby z predaja výrobkov 1 1 1 1 2 1 1 a sluţieb 229,8 204,4 395,4 586,1 204,2 522,5 101,3 1 1 2 2 2 2 2 Náklady celkom 858,2 882,7 278,2 459,4 204,2 681,4 190,2 Pridaná hodnota 377,7 334,1 379,8 491,5 432,7 503,3 209,5 EBT 5,2 65,6 -51,0 5,1 40,5 95,9 -117,3 Celkový počet podnikov 131 Zdroj: Informačné listy MPSR, vlastné výpočty 135 72 142 140 146 143 144 Tab. 4 Vývoj vybraných ukazovateğov obchodných spoločností spolu za SR v €/ha p.p. Ukazovateğ 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Výnosy celkom 1 901,7 1 688,3 1 843,7 1 680,4 1 982,2 2 217,2 Trţby za tovar 265,3 236,2 322,1 243,8 378,7 468,9 Trţby z predaja výrobkov a 1 152,9 987,5 1 058,5 943,0 1 078,3 1 108,6 sluţieb Náklady celkom 1 904,4 1 629,9 1 803,8 1 631,7 1 904,2 2 147,2 Pridaná hodnota 229,8 217,8 213,2 187,5 238,1 234,0 EBT -2,7 58,4 39,9 48,6 78,1 70,0 Celkový počet podnikov 799 * * * Zdroj: Zelená správa 2003-2009, * údaje za roky 2003 - 2005 neboli dostupné 820 780 2009 1 844,9 332,1 979,3 1 853,3 120,9 -8,4 839 Na základe faktografie tabuğky 4 moţno konštatovať, ţe priemerné celkové výnosy obchodných spoločností mali vyššiu dynamiku vývoja ako priemerné celkové náklady, o čom svedčí aj výška dosiahnutého hrubého výsledku hospodárenia. Obchodné spoločnosti dosiahli najvyššie priemerné výnosy v roku 2008 a to vo výške 2 217,2 €/ha p.p. V tomto období sme zaznamenali aj najvyššie náklady, ale i napriek tomu právnické osoby dokázali vyprodukovať hrubý zisk v priemere 70€/ha p.p. Podobne ako u druţstiev aj u obchodných spoločností tvorili gro výnosov trţby za predaj vlastných výrobkov a sluţieb. Pridaná hodnota mala do roku 2006 klesajúci charakter. V roku 2007 bol vlastný ekonomický prínos obchodných spoločností vo výške 238,1 €/ha p.p. ZÁVER Na základe kvantifikovaných vybraných ukazovateğov môţeme konštatovať, ţe trţby za predaj vlastných výrobkov a sluţieb ovplyvňujú v najväčšej miere vývoj celkových výnosov. Z porovnania celkových nákladov a výnosov, prevyšovali výnosy nad nákladmi v rokoch 2004 a 2008, kedy poğnohospodárske druţstvá v Nitrianskom kraji vykázali zisk pred zdanením. Vývoj nákladov a výnosov mal v poğnohospodárskych druţstvách v celej SR podobný priebeh, t.j. od poklesu do roku 2004 vykazovali do roku 2008 nárast a následne vplyvom hospodárskej krízy sa výsledky prejavili zníţením i týchto ukazovateğov v roku 2009. Celosvetová hospodárska kríza nezasiahla len odvetvie poğnohospodárstva, ale i iné odvetvia. Čo sa týka výnosov v obchodných spoločnostiach v Nitrianskom kraji, vykazujú vyššie hodnoty výnosov i nákladov ako poğnohospodárske druţstvá. Diferencia medzi oboma právnymi formami je zapríčinená najmä tým, ţe väčšia časť obchodných spoločností vznikala prevodom bonitnej časti majetku druţstva a bez prevzatia záväzkov voči bankám. Pozitívnejšie sú i výsledky výsledku hospodárenia pred zdanením, kde zisk bol dosiahnutý v piatich rokoch sledovaného obdobia. Podobne i v obchodných spoločnostiach sa prejavila hospodárska kríza na výsledkoch v roku 2009. Rozhodujúcim príjmom poğnohospodárskych podnikov boli podpory z európskych zdrojov, ktoré i napriek ich rastu neodvrátili negatívny dosiahnutý EBT. Ten bol zapríčinený najmä nízkymi cenami poğnohospodárskych produktov. LITERATÚRA 1. GRZNÁR, M. – SZABO, Ğ. 2006. Vstup do EÚ a zmeny v produkčnej výkonnosti poğnohospodárskych podnikov. In: Competitiveness in the EU – Challenge for the V4 countries. International Scientific Days Nitra: SPU, 2006. s. 112-118 ISBN 80-8069704-3 2. KJELDSEN-KRAGH, S. 1999. Agricultural competitiveness. In: Agrárni perspektivy VIII Konkurenceschopnost agrárního sektoru a integrační procesy. Díl. I. Praha: ČZU, 1999. s. 48-55 ISBN 80-213-0563-0 73 3. KODADA, M. Ekonomická výkonnosť slovenského poğnohospodárstva v porovnaní s vybranými krajinami EÚ. In: Konkurencieschopnosť a ekonomický rast: Európske a národné perspektívy – CD z medzinárodnej vedeckej konferencie MVD 2008, Nitra: SPU, 2008. s. 1-6 ISBN 978-80-552-0061-3. 4. SVATOŠ, M. a kol. Agrární politika. Druhé vydání. Praha: ČZU, 2001. 166 s. ISBN 80-213-0760-9 5. TVRDOŇ, J. a kol. 2004. Vymezení konkurenceschopnosti zemědělského podniku. Praha: ČZU, 2004. 96 s. ISBN 80-213-1185-1 6. www.land.gov.sk - Zelená správa za rok 2003 7. www.vuepp.sk – Zelené správy za roky 2004-2009 KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Silvia Miklovičová [email protected] Slovenská poğnohospodárska univerzita Katedra ekonomiky Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovenská republika Ing. Jana Miklovičová, PhD. [email protected] Slovenská poğnohospodárska univerzita Katedra ekonomiky Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovenská republika 74 METODY EVALUACE ROZVOJE ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOVA: MOŢNOSTI ZOHLEDNĚNÍ ENDOGENNÍCH FAKTORŦ REGIONÁLNÍHO ROZVOJE V EKONOMICKÉ ANALÝZE Agricultural and Rural Development Evaluation Methods: Possibilities of Consideration Endogenous Factors of the Regional Development in Economic Analysis MIŠKOLCI Simona ABSTRACT This paper, based on a contextual analysis of the development of perception of the role of agriculture in the development of rural areas, is aimed to define the shift in the methods of economic analysis of rural development, reflecting the development of basic scientific research paradigms of development of rural regions. Attention is concentrated on the economic models of the resource use optimization in rural areas and their modification with regard to the need to take into account endogenous factors of regional development. KEY WORDS Evaluation methods, regional development, endogenous approach, social capital, network models. ABSTRAKT Cílem příspěvku je na základě kontextuální analýzy vývoje vnímání role zemědělství v rozvoji venkovského prostoru vymezit posun v metodách ekonomické analýzy rozvoje venkova, reflektující vývoj základních paradigmat vědeckého zkoumání rozvoje venkovských regionŧ. Pozornost je soustředěna na ekonomické modely optimalizace vyuţívání zdrojŧ ve venkovském prostoru a jejich modifikaci s ohledem na potřebu zohlednění endogenních faktorŧ regionálního rozvoje. KLÍČOVÁ SLOVA Metody evaluace, regionální rozvoj, endogenní přístup, sociální kapitál, modely sítí. ÚVOD Historicky byla za hlavní společenskou funkci venkovských oblastí, a hybnou sílu venkovského rozvoje, povaţována zemědělská produkce. Potřeba zajištění potravin v rozvíjející se společnosti proto měla v minulosti hlavní vliv na formování evropského venkovského prostoru. Společnost tak nepřímo, prostřednictvím poptávky po zemědělských komoditách, rozhodovala o zpŧsobu vyuţívání zdrojŧ venkovských oblastí a jejich rozvoji. V 70. a 80. letech minulého století začal být tento produktivistický přístup k rozvoji venkova napadán po stránce sociální, ekonomické, environmentální i politické. Společenský tlak na přehodnocení koncepce rozvoje venkova a role zemědělství ve venkovském prostoru byl vyvolán zejména rostoucím povědomím veřejnosti o stavu ţivotního prostředí a negativních dopadech intenzifikace zemědělské výroby, obavami ze společensko-ekonomických a politických dŧsledkŧ pokračující podpory nadprodukce ve venkovských oblastech a obecnějšími politickými obavami z negativních vlivŧ rychle se globalizujícího a neoliberálního světového hospodářství (včetně posílení zájmu o budování volného a otevřeného 75 mezinárodního obchodu). Přestoţe hlavním předmětem zŧstala reforma zemědělské politiky a její dopady ve venkovských oblastech, pozornost byla věnována rovněţ zvyšujícímu se komerčnímu vyuţití venkovského prostoru a s tím spojeným rozvojem netradičních zpŧsobŧ podnikání na venkově (např. výstavba nemovitostí určených k bydlení, rozvoj venkovského cestovního ruchu a rekreace ve volné přírodě (Lowe et al. 1993). Během tohoto stádia poznávání vývoje venkova začala skupina britských geografŧ upozorňovat na vysokou prostorovou variabilitu a nerovnosti v procesech venkovských změn (Lowe et al., 1993; Marsden, 1995). V souvislosti se studiem nerovnoměrnosti vývoje venkovských oblastí začal být v odborné literatuře k popisu změn venkova pouţíván pojem post-produktivismus, který vyjadřuje odklon od produkčního zaměření venkova. O prosazení vyuţívání tohoto pojmu ve vědecké diskusi o vývoji venkova se zaslouţili zejména Illbery and Bowler (1998), kteří identifikovali a popsali přesné charakteristiky post-produktivistického období ve srovnání s obdobím produktivistickým, přičemţ autoři zdŧrazňují, ţe obě období byla výrazně ovlivněna státními zásahy prostřednictvím hospodářských politik a jejich reforem. Pro vymezení společensko-politického kontextu vývoje zemědělství je významná zejména jejich identifikace tří hlavních strukturálních posunŧ v těchto obdobích – posun od intenzifikace, koncentrace a specializace zemědělství směrem k extenzifikaci, diverzifikaci a rozptýlení. Pojem post-produktivismus se tak stal velmi populárním – avšak sporným – teoretickým rámcem pro pochopení současného venkova a jeho změn. Kritika vyuţívání tohoto pojmu zahrnuje zejména skutečnost, ţe mŧţe být pouţit pouze v kontextu rozvinutých zemí a to ne ve všech oblastech. Vzhledem k tomu, ţe výzkum post-produktivismu je výrazně zaměřen na diverzifikaci venkovského hospodářství, někteří výzkumníci navrhli, jeho nahrazení termínem multi-funkčnost venkovského prostoru, který umoţňuje zachytit skutečnost, ţe venkovský prostor je v současné době stále vyuţíván pro intenzivní zemědělskou produkci, ale zároveň jsou zde rozvíjeny mnohé nové hospodářské činnosti včetně těch, které jsou zaměřeny na vyuţití estetických a rekreačních funkcí venkovských oblastí.* Holmes (2006) uvádí, ţe ve své podstatě, multifunkční transformace venkova zahrnuje radikální přehodnocení třech základních účelŧ vyuţívání venkovského prostoru: výroby, spotřeby a ochrany. Přechod lze charakterizovat jako posun od dříve dominantního produkčního vyuţití ke sloţitějšímu, spornému, variabilnímu komplexu výroby, spotřeby a ochrany. V tomto kontextu rozvoje venkova byla představena i nová politická koncepce zemědělství a jeho role v rámci regionu, opírající se o pojmy multifunkčnost zemědělství, multidisciplinarita a integrita venkovského rozvoje a flexibilita a subsidiarita. Při definování opatření venkovského rozvoje je nově upřednostňován decentralizovaný přístup, kdy si samy regiony stanovují rozvojové priority (Bečvářová, 2005). Rozvoj venkovských regionŧ tak závisí na identifikaci vlastních zdrojŧ komunity a na překonání pasívního postoje vŧči dané situaci. Optimální vyuţití zdrojŧ ve venkovském prostoru nově vyţaduje strategii mobilizace vnitřních akcí (aktérŧ a institucí), která je základem endogenního rozvoje regionu (rozvoje sociálního) a vhodně doplňuje historicky zakotvenou strategii exogenního rozvoje prostřednictvím vnějších zdrojŧ vyvolávající ekonomický rŧst. Z hlediska výzkumných přístupŧ je nezbytná rekonceptualizace role zemědělství v rámci širších procesŧ venkovského rozvoje. Politika rozvoje venkova podporovaná reformami SZP vyţaduje hlubší poznání role zemědělství a rozvíjení integrovaných rámcŧ analýzy rozvoje venkova umoţňujících zahrnout jak exogenní tak endogenní faktory rozvoje. Z dosavadních vědeckých poznatkŧ vyplývá, ţe je nezbytné podporovat zvyšování diverzifikace činností, inovace a produkci výrobkŧ a sluţeb s vysokou přidanou hodnotou nejen v sektoru zemědělství, ale také v ostatních sektorech přispívajících k integrovanému udrţitelnému rozvoji venkova. Klíčovým tématem výzkumu v současné době se proto stávají * Burton & Wilson (2006) využívají pojmy post-produktivismu a multifunkčnosti společně ke konstrukci modelu umožpujícího alespop částečné pochopení makro-strukturálních hybných sil procesu transformace zemědělství a reforem zemědělské politiky. 76 vzájemné interakce mezi zemědělstvím, ţivotním prostředím a dalšími společenskými a ekonomickými aktéry a aspekty procesu venkovského rozvoje. Výzkumné metody musí mít potenciál poznávat a současně zohledňovat a odráţet vysokou heterogenitu venkovských oblastí a umoţňovat tak získávání adekvátních vstupních informací do procesu rozhodování o rozsahu a struktuře podpory rozvoje venkova. Endogenní přístup k rozvoji venkova zároveň rozpoznává, ţe sebedokonalejší kvantitativní analýza nepřispěje k řešení problému, pokud výchozí rámce zúčastněných aktérŧ zŧstanou neslučitelné. Východiskem je pouze změna výchozích rámcŧ (reframing) na základě jejich pochopení a reflexe, ke které mohou vědecké poznatky přispívat. Cílem příspěvku je na základě kontextuální analýzy vývoje vnímání role zemědělství v rozvoji venkovského prostoru vymezit posun v metodách ekonomické analýzy rozvoje venkova, reflektující vývoj základních paradigmat vědeckého zkoumání rozvoje venkovských regionŧ. Pozornost je soustředěna na ekonomické modely optimalizace vyuţívání zdrojŧ ve venkovském prostoru a jejich modifikaci s ohledem na potřebu zohlednění endogenních faktorŧ regionálního rozvoje. Nevýhodou vyuţití tohoto teoreticko-metodologického přístupu je, ţe dostatečně nezahrnuje sociální dimenzi rozvoje, coţ omezuje moţnosti jeho vyuţití pro vysvětlení účinnosti podpory a disparit v regionálním rozvoji jednotlivých venkovských regionŧ. MATERIÁL A METODY Teoreticko - metodologická východiska ekonomie blahobytu Obecným rámcem pro posuzování pozitivních nebo negativních kvalit zkoumaných jevŧ či procesŧ z antropocentrického pohledu jsou hodnoty. Společenské rozhodování lze z tohoto pohledu vymezit jako neustálý proces řešení dílčích rozporŧ mezi hodnotami a zájmy v komplexním prostředí vzájemných vazeb a souvislostí společnosti a reálného světa. Společenské poţadavky udrţitelnosti rozvoje zemědělství a venkova lze z pohledu ekonomie interpretovat jako normativní koncept organizace chování jednotlivcŧ ve společnosti, zaměřený na sociálně-ekonomickou prosperitu a environmentální integritu. Zahrnuje etické principy rovnosti v rámci a mezi generacemi, uspokojování lidských potřeb a úsilí o lepší kvalitu ţivota stejně jako morální imperativy ochrany přírodních zdrojŧ a ekosystémŧ. Z toho vyplývá, ţe trvale udrţitelný rozvoj je problémem multidimenzionálním a zdrojově orientovaným, kdy ekonomický rŧst je pouze jedním z jeho rozměrŧ, a to podstatně limitovaným dalšími dimenzemi v rovině technologické, ekologické, a samozřejmě i lidské a sociální. Realizace tohoto konceptu nespočívá v nalezení určitého fixního stavu harmonie, který je moţno definovat prostřednictvím mnoţiny statických kritérií udrţitelnosti. Představuje prŧběţný proces evaluace směn mezi rŧznými cíli společnosti (sociálními, ekonomickými a ekologickými) v rámci hranic prostoru společenské uţitečnosti, za nimiţ směny nejsou definovány. Vzhledem k rozdílným interpretacím udrţitelnosti je základním problémem realizace tohoto principu v jednotlivých regionech a odvětvích národního hospodářství stanovení operačních a konsistentních podmínek udrţitelnosti integrujících všechny tři definované dimenze udrţitelnosti: ekonomické udrţitelnosti (vyţadují, aby byl rozvoj ekonomicky realizovatelný); ekologické udrţitelnosti (vyţadují, aby byl rozvoj v souladu s podporou funkcí ekosystému) a sociálně-kulturní udrţitelnosti (vyţadují, aby byl rozvoj společensky akceptovatelný). Odborná literatura rozlišuje několik základní přístupŧ k vymezení udrţitelnosti: hodnotově orientovaný přístup velmi slabé a slabé udrţitelnosti a ekosystémově orientovaný přístup silné udrţitelnosti (více viz Miškolci 2006). Základní rozdíl mezi pojetím silné a slabé 77 udrţitelnosti je vymezení moţnosti směny mezi jednotlivými druhy kapitálu *, který vytváří zdrojovou základnu pro uspokojování lidských potřeb a tuţeb. Podmínky slabé udrţitelnosti umoţňují náhradu přírodního kapitálu člověkem vytvořeným kapitálem, přičemţ musí být zachována agregovaná hodnota společenského blahobytu čerpaného z celkového (přírodního + člověkem vytvořeného) kapitálu, resp. ve velmi slabé formě pouze ekonomického kapitálu (zdroje vyuţívané v hospodářství). Podmínky silné udrţitelnosti tuto měnu neumoţňují. Silná forma udrţitelnosti vyţaduje zachování určitých prvkŧ přírodního kapitálu nad kritickou úrovní odolnosti ekosystému, pod kterou by došlo k jeho nevratnému poškození. Ve své velmi silné formě vyţaduje udrţování přírodního kapitálu na konstantní úrovni, čímţ vytváří statická omezení rozsahu ekonomické činnosti. S vyuţitím utilitárního teoretického rámce neoklasické ekonomické teorie blahobytu je moţno objektivně integrovat rozdílné oblasti udrţitelného rozvoje regionŧ do funkce společenského blahobytu, která je zaloţena na agregovaných preferencích jednotlivcŧ s ohledem na současný stav rozvoje hospodářství, společnosti a ţivotního prostředí. Tato komplexní funkce umoţňuje zachytit směnu mezi úrovní spotřeby a kvalitou ţivotního prostředí v hodnotovém vyjádření a zároveň prostřednictvím omezujících podmínek integrovat přístupy slabé a silné udrţitelnosti. VÝSLEDKY A DISKUSE Rozšíření teoreticko-metodologického rámce o sociální dimenzi Snaha o racionalizaci rozhodování, která je výzvou pro ekonomickou vědeckou obec, vyţaduje konstrukci kritérií, která funkčně definují poţadavky na cílový stav. Z toho, jak se daří jednotlivým přístupŧm integrovat základní společenské hodnoty mezi kritéria rozhodování, je moţno usuzovat na případná omezení přístupu a moţnosti jeho zdokonalování teoreticko-metodologického rámce. Pro komplexní hodnocení naplňování společenských cílŧ udrţitelnosti rozvoje venkovských regionŧ je proto nezbytné rozšířit výše uvedený teoretický rámec o společenské souvislosti rozvoje a přizpŧsobit tak analytický rámec novému paradigmatu endogenního přístupu k hodnocení rozvoje regionŧ. Rozvoj regionŧ je nezbytné hodnotit nejen z pohledu člověkem definovaných cílŧ systému, ale také z hlediska fungování celkového společensko-hospodářského systému a schopnosti jednotlivých aktérŧ mobilizovat externí i interní zdroje. Munasinghe (1993) hovoří v této souvislosti o socio-kulturní udrţitelnosti jako konceptu, který usiluje o udrţení stability sociálních a kulturních systémŧ, včetně sniţování konfliktŧ ohroţujících fungování společensko-hospodářských systémŧ. Z tohoto pohledu je nezbytné mezi podmínky udrţitelnosti zahrnout také poţadavek nesniţování zásoby společenského kapitálu (společensko-kulturního kapitálu), který vypovídá o schopnosti společnosti, vypořádat se sociálními, hospodářskými a environmentálními problémy a aktivními přístupu k usměrňování rozvoje regionu (Berkes, F., Folke, C., 1994). Tento rozšířený přístup k hodnocení udrţitelnosti je v ekonomické analýze moţno formalizovat s vyuţitím rozšířené funkce společenského blahobytu, jejíţ hodnota by se neměla v čase sniţovat. Tuto podmínku lze zapsat ve formě (Hedinger, 2004): přičemţ . * Kapitálem zde rozumíme veškeré zdroje, které člověk může využít k uspokojení svých potřeb a zvýšení blahobytu. 78 Společenský blahobyt je v tomto pojetí funkcí agregovaného příjmu (Y), makroekonomické stability (M), sociálního kapitálu (S) a ekologického kapitálu (Q). Toto rozšířené vyjádření společensko-ekonomicko-ekologické hodnotové funkce rozšiřuje pŧvodní přístup ekonomicko-ekologického rámce o sociální a makroekonomický kontext lidského rozvoje. Umoţňuje tak formální analýzu a definici podmínek udrţitelnosti nad rámec pŧvodních přístupŧ slabé a silné udrţitelnosti, které byly výhradně zaloţeny na poţadavcích hospodářského rozvoje a ochrany ţivotního prostředí. Funkce společenského blahobytu představuje integrovaný rámec pro analýzu směn mezi jednotlivými ekonomickými, sociálními a ekologickými cíli systému. V praxi tyto směny musí být hodnoceny (oceňovány) prostřednictvím adaptivních procesŧ optimalizace pro kaţdou lokaci a kaţdé období. S vyuţitím rozšířené funkce společenské hodnotové funkce je moţné definovat podmínky slabé a silné udrţitelnosti. Slabá udrţitelnost vyţaduje neklesající hodnotu společenského blahobytu. Z hlediska endogenního přístupu k rozvoji regionu však nemŧţe být definována pouze s ohledem na rŧst příjmŧ a změny v ţivotním prostředí. Musí být zohledněny také společenské a makroekonomické změny. To platí i pro podmínky silné udrţitelnosti, které nemohou být dále omezeny na poţadavek nesniţování vybraných kategorií ekologického kapitálu. Formální vymezení vyţaduje zahrnutí podmínek ekonomické, sociální a ekologické udrţitelnosti: Slabá udrţitelnost: Silná udrţitelnost: Ekonomická udrţitelnost Sociální udrţitelnost Ekologická udrţitelnost Ekonomický rozvoj (při konstantní populaci) V agregované formě je pak moţno vyjádřit společenský blahobyt U jako váţenou sumu blahobytu jednotlivcŧ: U N u y i , M , Q, S . i i i 1 Vyjadřuje, ţe pro kaţdého jednotlivce (i = 1, 2, …, N) je uţitek ui definován jako rostoucí funkce příjmu jednotlivce yi , makroekonomické úspěšnosti M, kvality ţivotního prostředí Q, a sociálně kulturního kapitálu S. Definované váhy individuálního uţitku αi jsou nezbytné pro určení sociálního optima, které integruje poţadavky ekonomické efektivnosti a sociální spravedlnosti. Přestavuje normativní prvek, který mŧţe být vyjádřen v demokratickém rozhodovacím procesu, empirickým výzkumem nebo v participativním přístupu skupinovým rozhodnutím. Endogenní přístup k hodnocení rozvoje regionu – teorie sítí Endogenní přístup k rozvoji venkovských regionŧ vychází především ze sociologické teorie a metodologie výzkumu komunit v moderní společnosti (teorie sociální kartografie, teorie rurálních sociálních komunit a jejich rozvoje, teorie kulturního a sociálního kapitálu). Předpokládá, ţe pokračující modernizace/globalizace světového hospodářství vyvolává změny v rurálních komunitách. Tyto změny opakovaně vyţadují sociální mobilizaci zdrojŧ komunit. Venkovská komunita v tomto prostředí mŧţe zaujmout dva mezní typy strategií: strategii očekávání pomoci zvenčí (rozvoj exogenní s vyuţitím vnějších vstupŧ) nebo strategii 79 vnitřní mobilizace sociálních a kulturních zdrojŧ (rozvoj endogenní – vnitřní sociální akcí, mobilizací) anebo nejčastější strategii kombinovanou, kdy je strategie endogenního rozvoje vhodně doplněna strategií exogenního rozvoje. Endogenní rozvoj byl vymezen Murrayem a Dunnem (1995) jako proces, stimulovaný vyuţitím disponibilního environmentálního, sociálního, kulturního kapitálu a mobilizací sociálních aktérŧ, vedoucí k sociální a kulturní revitalizaci komunit, ke směně rŧzných forem kapitálu a k rozvoji komunit. Toto pojetí vyţaduje další rozvíjení metodologických přístupŧ k výzkumu hodnocení rozvoje regionu – teorie sítí - které zohledňují základní předpoklad, ţe účelné jednání je ukotveno v síti interpersonálních vztahŧ. Rurální síť, která vymezuje regionální venkovskou komunitu a hospodářství je podle Ploega et. al. (2008) mnohaúrovňová. Je sloţena z aktérŧ, činností a zdrojŧ a zejména ze vztahŧ mezi nimi, jak je zachyceno v Tabulce 1. Jejími základními charakteristikami jsou hustota, multidimenzionalita, vliv a dynamika. Tabulka 1: Struktura rurální sítě Úrovně prvkŧ sítě: Relace mezi prvky: určují hustotu sítě vymezují rozsah sítě Aktéři (jednotlivci, Síla interpersonálních vazeb (dána kombinací mnoţství času, organizace, emocionální intenzity, vzájemné dŧvěry a recipročních sluţeb) instituce…) Činnosti Charakter vlivu a interakcí (neutrální, sdruţenost, pozitivní a negativní (ekonomické externality, synergické efekty …) sociální, politické, kulturní) Zdroje (lidské, Akumulace, reprodukce, směna … ekonomické, ekologické) Ploeg et. al. (2008) na základě analýzy vědeckých poznatkŧ a společenských očekávání v oblasti regionálního rozvoje vymezují 6 základních aspektŧ regionálních sítí, které vymezují sílu a úspěšnost regionu a regionálního rozvoje: udrţitelnost, endogenitu, novátorství, sociální kapitál, institucionální uspořádání, organizace trhŧ. Na základě těchto faktorŧ je moţno rovněţ vysvětlit disparity a diverzifikaci venkovských oblastí, coţ je významný přínos pro rozhodování o rozsahu a struktuře podpory rozvoje zemědělství a venkova. Do teoreticko-metodologického rámce ekonomické analýzy regionálního rozvoje vymezeného v předchozím oddílu mohou vstupovat a rozšiřovat jej jako dimenze/kritéria/omezující podmínky hodnocení a optimalizace vyuţívání zdrojŧ ve venkovských regionech. Jejich ekonomická interpretace je vymezena v Tabulce 2. 80 Tabulka 2: Ekonomická interpretace aspektů fungování rurálních sítí v regionálním rozvoji rozšiřující teoreticko-metodologický rámec hodnocení rozvoje regionů Kritéria fungování sítě Interpretace v ekonomické analýze blahobytu v regionálním rozvoji Udrţitelnost Nesniţování zásob zdrojŧ, mnoţství, intenzity a síly prospěšných vazeb (ekonomického, ekologického a sociálního kapitálu) Endogenita Maximalizace přínosŧ lokálně specifických/vázaných zdrojŧ Novátorství Maximalizace objemu inovací – nových kombinací zdrojŧ přinášející zvýšení společenské hodnoty výstupŧ Sociální kapitál Maximalizace kolektivního (společenského) blahobytu prostřednictvím koordinace chování jednotlivcŧ v oblastech, které vyţadují kooperativní přístup jednotlivcŧ (protichŧdné individuální a společenské zájmy) Institucionální Kritéria racionality chování jednotlivcŧ – normy a hodnoty, uspořádání společenské konstrukce – podporují kooperaci jednotlivcŧ, vyţadují konsensus, formují preference Organizace trhŧ Maximalizace efektivnosti fungování trhŧ (minimalizace transakčních nákladŧ): analýza hodnotových řetězcŧ, institucionální kapacita pro zvyšování efektivnosti fungování trhŧ a jejich vytváření, podíl jednotlivých článkŧ komoditních řetězcŧ na ekonomické hodnotě statkŧ – cenová transmise ZÁVĚRY V současné době evropský venkovský prostor prochází procesem změn a regionální diferenciace, která je vyvolána celou řadou rŧzných, často vzájemně provázaných vlivŧ. Zemědělství jiţ není povaţováno za hlavního aktéra určujícího rozvoj a ţivotaschopnost venkovských regionŧ, ale zároveň je jeho role rozlišována a uznávána. V diskusích o vývoji venkovského prostoru jsou společenské poţadavky vyjadřovány prostřednictvím konceptu udrţitelnosti rozvoje, zahrnujícího normativní cíle společenské spravedlnosti, efektivnosti a ochrany ţivotního prostředí, které je moţné realizovat prostřednictvím pochopení a prosazení správného multifunkčního vyuţívání zdrojŧ ve venkovském prostoru. Multifunkčnost venkovského prostoru a zemědělské činnosti v něm je povaţována za cestu k dosaţení udrţitelnosti. Aby však rozvoj venkova byl udrţitelný, nestačí, aby byl multifunkčně vyuţíván. Struktura a úroveň jednotlivých funkcí musí být na základě společenských poţadavkŧ a v rámci mezí fyzických moţností prostředí optimalizována. Pojem multifunkčnosti lze pro potřeby takového rozhodování povaţovat za analytický rámec, který propojuje společenské cíle s činnostmi nezbytnými pro jejich dosaţení (zpŧsoby hospodaření se zdroji ve venkovském prostrou), a umoţňuje tak realizaci cílŧ udrţitelnosti a řízení procesu změn venkovského prostoru. Snaha o racionalizaci rozhodování je výzvou pro vědeckou obec. Vyţaduje konstrukci kritérií, která funkčně definují poţadavky na cílový stav. Hlubší poznání vzájemných vztahŧ mezi jednotlivými aktéry, činnostmi a zdroji ve venkovském prostoru nabízí sociologické teorie endogenního rozvoje rurálních komunit a regionŧ. Zdŧrazňují roli sociálního kapitálu (sítě sociálních vztahŧ) při účelném vyuţívání zdrojŧ ve venkovském prostoru. Jeho zahrnutí do rozšířené funkce společenského blahobytu představuje reálnější základ pro rozlišení směn mezi jednotlivými společenskými cíli v rámci udrţitelného rozvoje regionŧ. Zároveň je moţné rozšířit analytický rámec s vyuţitím teorie rurálních sítí, které propojují ekonomické (endoxogenní) a sociální (endogenní) aspekty rozvoje regionŧ a 81 umoţňují tak hlouběji poznávat faktory rozvoje venkovských regionŧ a jejich diferenciace včetně role zemědělství v tomto procesu. Tento příspěvek vznikl v rámci řešení Výzkumného záměru PEF MZLU v Brně MSM 6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru sluţeb v nových podmínkách integrovaného agrárního trhu jako součást řešení Tematického směru 05: Sociálně ekonomické souvislosti trvale udrţitelného multifunkčního zemědělství a opatření agrární a regionální politiky. LITERATURA 1. BEČVÁŘOVÁ, V. 2005. Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu . 1. vyd. Brno: MZLU v Brně , 2005. 68 s. ISBN 80-7157-911-4. 2. BERKES, F., FOLKE, C., 1994. Investing in cultural capital for sustainable use of natural capital. In: JANSSON, A.M., HAMMER, M., FOLKE, C., COSTANZA, R. (Eds.), Investing in Natural Capital: The Ecological Economics Approach to Sustainability. Island Press, Washington, DC, Covelo, CA, pp. 128–149. 3. HEDIGER, W. 2004. On the Economics of Multifunctionality and Sustainability of Agricultural systems, Agricultural and Food Economics, October 2004, Zurich, Switzerland. 4. HOLMES, J. 2006. Impulses towards a multifunctional transition in rural Australia: gaps in the research agenda. Journal of Rural Studies, 22, 142-160. 5. ILBERY, B., BOWLER, I. 1998. From agricultural production to post-productivism. In B. Ilbery (Ed.), The Geography of Rural Change United Kingdom: Addison Wesley Longman Limited. 57-84. 6. LOWE, P., MURDOCH, J., MARSDEN, T., MUNTON, R., FLYNN, A. 1993. Regulating the New Rural Spaces: The Uneven Development of Land. Journal of Rural Studies, 9(3), 205-222. 7. MARSDEN, T. 1995. Beyond agriculture? Regulating the New Rural Spaces. Journal of Rural Studies, 11(3), 285-296. 8. MIŠKOLCI, S. 2006. Trvale udrţitelné zemědělství: teoretická východiska, přístupy a metody hodnocení udrţitelnosti. In GREGA, L. Firma a konkurenční prostředí 2006. Sekce 2: Role podniku v multifunkčním rozvoji regionů. Brno. 9. MUNASINGHE, M., 1993. Environmental Economics and Sustainable Development. World Bank Environment Paper No 3, The World Bank, Washington, DC, 112 pp. 10. MURRAY, M. DUNN, L. 1995. Capacity building for rural development in the United States. Journal of Rural Studies, , no. 1, 1995, pp. 89-97. 11. PLOEG, J.D. van der, OOSTINDIE, H., BROEKHUIZEN, R. van, BRUNORI, G., SONNINO, R., KNICKEL, K., TISENKOPFS, T.: Towards a New Theoretical Framework for Understanding Regional Rural Development. 2008 [www document] http://www.etuderd.eu/dynamic/media/1/files/ KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Simona Miškolci, Ph.D. [email protected] Ústav regionální a podnikové ekonomiky, FRRMS MZLU v Brně Zemědělská 1, 613 00 Brno Česká republika 82 DOPAD PODNIKOVÝCH RIEŠENÍ ELEKTRONICKÉHO OBCHODU NA VÝKONNOSŤ PODNIKU Impact of e-Business Solutions on Firm Performance RAJČÁNIOVÁ Miroslava ABSTRACT The beginnings of the use of electronic business was accompanied by the belief that electronic commerce will strengthen competition, will lead to lower costs and thus lower prices, which will benefit economic and social growth. Businesses that do not take part of this revolution were considered as those that have failed and are doomed to failure. As years pass, the impact of information technology and electronic commerce on the business performance has become the aim of studies of several authors. Performance measurement was a key factor in several studies and analysis but these measurements were based on different, often obscure methodologies to different economic levels - the macro level or micro level. The aim of our scientific paper is therefore to theoretically outline possible approaches used to analyze the impact of e-business on firm performance as well as to give an overview of the results of studies carried out so far dealing with the issue of measuring the impact of e-business on the firm performance. KEY WORDS Internet, e-Business, firm performance ABSTRAKT Počiatky vyuţívania elektronického obchodu sprevádzala viera v to, ţe elektronický obchod posilní konkurenciu, bude viesť k niţším nákladom a teda aj niţším cenám, čo bude prínosom pre hospodársky i sociálny rast. Podniky, ktoré sa nezúčastnia tejto revolúcie boli povaţované za tie, ktoré zlyhali a sú odsúdené na zánik. S odstupom čas sa tak dopad informačných technológií a elektronického obchodovania na ekonomické prostredie podnikov sa stal námetom k štúdiám viacerých autorov. Meranie výkonnosti bolo kğúčovým faktorom viacerých analýz a výskumov avšak tieto merania vychádzali z odlišných, často nejasných metodológií na rôznych ekonomických úrovniach – makro úrovni resp. mikro úrovni. Cieğom nášho vedeckého príspevku je preto teoreticky priblíţiť moţné prístupy k analýze vplyvu elektronického obchodovania na výkonnosť podniku ako i prehğad výsledkov dosiağ realizovaných štúdií venujúcich sa problematike merania vplyvu elektronického obchodu na výkonnosť podnikov. KĞÚČOVÉ SLOVÁ Internet, elektronický obchod, výkonnosť podniku ÚVOD Konkurenčné prostredie dnes viac ako kedykoğvek predtým vytvára tlak na podnik k neustálemu hğadaniu takých moţností tvorby pridanej hodnoty, zniţovaniu nákladov či získavania zákazníkov, ktoré by mu umoţnili získať a udrţať si konkurenčnú výhodu. Pri hğadaní týchto moţností dnes uţ nemoţno obísť vyuţívanie informačných a komunikačných technológií a na ich základe i rozvoj a vyuţitie elektronického obchodu. K vstupu na internetový trh sú pritom potrebné nielen technologická inovatívnosť a ochota investovať do 83 nových internetových riešení ale i pripravenosť na nový typ zákazníka, ktorý má iné preferencie a špecifiká spotrebiteğského správania. Internet sa z hğadiska svojho trvalého rastu stal technológiou, ktorá pre podnik priniesla konkurenčnú výhodu oproti ostatným podnikom a čoraz viac bol podmienkou preţitia na silnejúcom konkurenčnom trhu. Na „internetizáciu“ sa preto začalo nahliadať ako na neodmysliteğný prvok základnej stratégie podnikov. Poğnohospodársko-potravinársky komplex nebol výnimkou, a čím skôr podniky naplno začali vyuţívať všetky moţnosti internetu, tým lepšie podmienky si vytvorili na hospodárske napredovanie a preţitie v globálnom konkurenčnom prostredí. Príchod elektronického obchodu teda sprevádzala viera v to, ţe elektronický obchod posilní konkurenciu, bude viesť k niţším nákladom a teda aj niţším cenám, čo bude prínosom pre hospodársky i sociálny rast. Tradičné podniky, ktoré sa nezúčastnia tejto revolúcie boli povaţované za tie, ktoré zlyhali a sú odsúdené na zánik. Avšak posledný kolaps cien akcií high-tech firiem, obavy o bezpečnosť na internete a pomerne nízky podiel obchodu, ktorý v reálne prebiehal prostredníctvom internetu spochybnil očakávania o význame novej ekonomiky . Dopad informačných technológií a elektronického obchodovania na ekonomické prostredie podnikov sa tak stal námetom k štúdiám prezentovaným viacerými autormi. Meranie výkonnosti bolo kğúčovým faktorom viacerých analýz a výskumov avšak tieto merania vychádzali z odlišných, často nejasných metodológií na rôznych ekonomických úrovniach – makro úrovni resp. mikro úrovni. Na makro úrovni je pozornosť venovaná kompozitným indexom zahŕňajúc rôzne domény, pričom na mikro úrovni sa objavujú stále častejšie rôzne nové prístupy. MATERIÁL A METÓDY Cieğom vedeckého príspevku je teoreticky priblíţiť moţné prístupy k analýze vplyvu elektronického obchodovania na výkonnosť podniku ako i prehğad výsledkov dosiağ realizovaných štúdií venujúcich sa problematike merania vplyvu elektronického obchodu na výkonnosť podnikov. Po obsahovej stránke príspevok sumarizuje a popisuje vybrané metodické prístupy pouţité v literatúre doma i v zahraničí a poskytuje komparáciu výsledkov jednotlivých výskumných štúdií. Podkladové údaje potrebné k sumarizácií a komparácií jednotlivých metód boli získané z vedecko-odborných časopisov a kniţných publikácií. Pri napĝňaní cieğa boli pouţité štandardné vedecké metódy skúmania, ako sú napríklad metóda porovnávacia (komparačná), metóda analýzy a syntézy. VÝSLEDKY Príchod elektronického obchodovania priniesol so sebou i potrebu merania jeho dopadov na ekonomické prostredie podnikov a výkonnosti na podnikovej úrovni. Očakávania trhu predpovedali zvýšenie konkurenčného tlaku, zniţujúce sa ziskové marţe, niţšie ceny a efektívnejšiu produkciu v dôsledku toho, ţe podniky realizujú svoje virtuálne obchody online. Tieto zmeny nemali mať vplyv iba na on-line kupujúcich a predávajúcich, ale aj na ďalšie tradičné firmy, ktoré nebudú nakupovať alebo predávať na internete, pretoţe podiel partnerov a zákazníkov, ktorí vyhğadávajú on-line predaj neustále rastie . Existuje mnoţstvo teoretických štúdií, ktoré dokazujú, ţe rast vyuţívania Internetu a elektronických foriem obchodovania má vplyv na intenzitu hospodárskej súťaţe. Vo väčšine prípadov sa autori zhodujú v názore, ţe elektronické obchodovanie posilňuje hospodársku súťaţ. Avšak, existuje niekoğko kritérií, ktoré musia byť splnené. V prípade ich nenaplnenia to totiţ môţe viesť k monopolistickému správaniu a cenotvorbe, ktoré môţu viesť k niţšiemu ekonomickému blahobytu a efektívnosti podniku (Lal a Sarvary, 1999, Friberg, Ganslandt a Sandström, 2000, Van Cayseele a Degryse, 2000). 84 Viaceré analýzy identifikujú istú závislosť medzi ekonomickými indikátormi, príp. indexmi a počtom uţívateğov internetu, a s tým aj súvisiacich elektronických sluţieb. Ako uvádza Koellinger, elektronické obchodovanie je kğúčovým faktorom pre zvyšovanie konkurencieschopnosti a produktivity firiem, čo prispieva k pozitívnym zmenám v ekonomickom raste. Phillip Koelinger na základe analýz v rámci iniciatívy eBusiness watch potvrdil hypotézu, ţe pozitívny dopad informačných a komunikačných technológií na produktivitu je viditeğný najviac vo firmách s „vyspelými“ pouţívateğmi informačných a komunikačných technológií a viacerými e-business technológiami. Brynjolfsson a Hitt taktieţ analyzujú dopad informačných a komunikačných technológií na produktivitu a výkonnosť podniku z komplexnejšieho hğadiska. Zdôrazňujú, ţe k dosiahnutiu pozitívneho vplyvu na ekonomické výsledky je dôleţitá kombinácia investícií do informačných a komunikačných technológií spolu s kombináciou dodatočných investícií do pracovných zručností, ğudského kapitálu a reštrukturalizácie firemných procesov. Návratnosť investícií do informačných a komunikačných technológií sa neprejaví hneď, ale s určitým oneskorením. Podğa výsledkov ich výskumu, stupeň vyuţitia výpočtovej techniky poskytuje pozitívny a zároveň podstatný príspevok k rastu firemných výstupov, ale predpokladaná návratnosť vzrastá so zväčšujúcou sa časovou periódou. Delina a kol vyuţili aparát korelačnej analýzy. Na základe realizovaných korelačných analýz tvrdia, ţe efektívnosť informačných a komunikačných technológií je závislá od viacerých faktorov, ako napr. investície do ğudského kapitálu zároveň s vhodnou kombináciou riešení elektronického obchodu. Podobný názor zastávajú aj Powell a Dent-Micallef . Vo svojej práci potvrdzujú, ţe samotné informačné a komunikačné technológie neposkytujú udrţateğnú konkurenčnú výhodu bez uţ spomínaných dodatočných investícií, pričom zdôrazňujú aj potrebu flexibilnej firemnej kultúry pre integráciu informačných a komunikačných technológií do firemných stratégií. Nakoğko teda úspech zavedenia jednotlivých foriem elektronického obchodu závisí vo veğkej miere aj na dodatočných investíciách a ďalších organizačných zmenách v závislosti od špecifík jednotlivých firiem, empirické štúdie dokazujú všeobecne pozitívnu návratnosť informačných a komunikačných technológií ako aj foriem elektronického obchodu avšak s vysokou variabilitou v rámci rôznych podnikov. Nízku homogenitu výsledkov jednotlivých podnikov potvrdili vo svojej štúdií aj Coltman a kol. Vyuţili viacnásobnú regresiu a vytvorili model na vysvetlenie vplyvu elektronického obchodu na podnikovú výkonnosť. Ich dáta tvorili údaje získané dotazníkom o štyroch rôznych typoch firiem. Z ich výskumu vyplýva, ţe variabilita výsledkov je veğmi vysoká medzi rôznymi skupina podnikov. Z toho vyplýva, ţe jeden model nemôţe vysvetliť sledované vzťahy. To má zásadný význam pre naše chápanie elektronického obchodu, pretoţe znamená niţšiu homogenitu na individuálnej úrovni jednotlivých podnikov, ako sa beţne predpokladá v literatúre. Bertschek a Kaiser poukazujú na fakt, ţe informačné a komunikačné technológie majú nepriamy efekt na produktivitu prostredníctvom vytvorenia moţnosti reorganizácie práce a organizačných zmien vo firme. Existuje pritom silná závislosť medzi investíciami do informačných a komunikačných technológií a výkonnosťou podniku. Pozitívny vplyv informačných a komunikačných technológií na ekonomickú výkonnosť podnikov potvrdila aj jedna zo štúdií e-Business Watch Vplyv informačných a komunikačných technológií na výkonnosť podnikov podğa e-Business Watch prehğadne vyjadruje tabuğka 1.. 85 Tabuğka 1: Vplyv informačných a komunikačných technológií na výkonnosť podnikov Firmy, ktoré zaznamenali pozitívny vplyv na: rast príjmov efektívnosť obch. procesov %zam. %fir. %zam. obstarávacie náklady kvalitu produktov a sluţieb kvalitu sluţieb zákazníkom % fir. % zam. % fir. % zam. % fir. % zam. % fir. Celkom (10 sektorov) 44 35 57 44 38 31 38 31 52 44 Česko 49 47 49 46 36 30 50 45 58 50 Nemecko 34 33 67 57 40 41 27 21 38 35 Španielsko 41 38 61 55 47 47 38 32 57 56 Francúzsko 36 25 50 32 27 17 36 29 53 35 Taliansko 47 41 42 40 34 33 45 42 49 45 Maďarsko 37 29 49 43 28 20 31 21 47 32 Holandsko 55 37 57 37 31 22 42 28 55 34 Poğsko 53 45 63 53 44 45 43 39 64 56 Fínsko 53 44 79 66 49 35 44 25 69 51 V. Británia 54 44 58 61 39 33 38 34 55 54 Zdroj: http://www.ebusiness-watch.org/key_reports/documents/EBR06.pdf Štúdia e-business watch analyzovala stav vyuţívania rôznych IKT, špecifických riešení elektronického obchodu, inovatívnych stratégií a vnímaného dopadu na obchodné procesy v európskych firmách. Vychádzali pritom z hypotézy, ţe vyššia úroveň vyuţívania technológií elektronického obchodu je priamo úmerne korelovaná so zvyšovaním dosahovanej produktivity. Štúdia vyslovenú hypotézu potvrdila a identifikovala inovácie v dodávateğskom reťazci, a teda v obstarávacích procesoch ako kğúčový faktor pre dosiahnutie lepších výsledkov ekonomického rastu a výkonnosti firiem. Literatúra nie je jednotná ani v názore, na ktoré ekonomické kategórie má vyuţitie informačných a komunikačných technológií a elektronického obchodovania preukazný vplyv. Zatiağ čo niektoré zo štúdií potvrdili pozitívny dopad investícií do informačných a komunikačných technológií na produktivitu, nebol potvrdený ich vplyv na dosahovaný zisk podniku. Naopak v ďalších zdrojoch sa dôkazy o priamych a pozitívnych dopadoch informačných a komunikačných technológií na produktivitu nenašli. Vyuţitie informačných a komunikačných technológií podporuje prácu, ktorá ako nepriamy efekt, pozitívne prispieva k výstupom a výnosnosti podniku. Zaujímavou je aj otázka získania a udrţania konkurenčnej výhody vyplývajúcej z pouţitia nových informačných a komunikačných technológií. Viaceré štúdie poukazujú na to, ţe firmy, ktoré adaptovali informačné a komunikačné technológie skôr majú z adaptácie úţitok, avšak ako náhle sa technológia stane beţnou, konkurenčná výhoda sa stráca. V neposlednom rade je objektom záujmu rôznych výskumných úloh priamo kvantifikácia tuţ vopred menovaných dopadov informačných a komunikačných technológií a elektronického 86 obchodovania na podnik. Tu sa však stretávame s výraznou disparitou v metodológii merania, čo znemoţňuje komparáciu výsledkov. Nejednotnosť metodológie merania taktieţ poznamenáva vypovedaciu schopnosť takýchto výsledkov. Dosahované výsledky pritom závisia aj od formy a zloţitosti riešenia elektronického obchodu. Jedným z najjednoduchších, ale najúčinnejších riešení elektronického obchodu pre zefektívnenie obchodných procesov je elektronické obstarávanie . V tomto prípade sa očakáva redukcia administratívnych nákladov na úrovni 30%, pričom redukcia obstarávacích cien by sa mala pohybovať od 10% do 50% (prípadne viac konzervatívnejší dopad, pribliţne 5%) nákladov. Aberdeen Group analyzovala 150 podnikov v snahe kvantifikovať priemerné hodnoty a dopady vyuţívania elektronických obstarávacích riešení. Medzi hlavné dopady, ktoré štúdia identifikovala patrila redukcia „maverick“ (mimo dohodnutých kontraktov) výdavkov aţ o 67%, redukcia cien nákupov mimo dohodnutých kontraktov o 7,3%. Zavedenie elektronických riešení redukovalo čas objednávky z 20,4 na 3,8 dňa. Štúdia indikuje fakt, ţe kaţdý dolár, ktorý sa presunie z „klasického“ obstarávacieho procesu na elektronický môţe viesť k 5% aţ 20% redukcii nákladov. Philip Koellinger (2006) na základe analýz v rámci iniciatívy eBusiness watch potvrdil hypotézu, ţe pozitívny dopad informačných a komunikačných technológií (nástroja e-business) na produktivitu podniku je najviac viditeğný vo firmách s vyspelými pouţívateğmi informačných a komunikačných technológií a viacerými e-business technológiami. Na druhej strane mnoţstvo štúdií, väčšinou skorších, prezentuje protichodné dôkazy o slabej alebo ţiadnej závislosti medzi informačnými a komunikačnými technológiami a výkonnosťou tieţ známe ako technologický alebo informačný paradox (Banker, Kauffman, 1998; Brynjalfsson, Wilson, 1993). Výsledkom výskumu Delinu (2004), v rámci ktorej skúmal dopad elektronického obstarávania na celkovú výkonnosť firiem, je zistenie, ţe jedným z najviac viditeğných dôsledkov zvýšenia výkonnosti je zníţenie celkových obstarávacích nákladov, urýchlenie transakčného cyklu na základe web-obstarania, ktorý následne redukuje čas strávený pracovnou silou na daný proces, a v dôsledku toho aj náklady na pracovnú silu a na celkových transakčných nákladoch. Náklady na elektronické spracovanie a koordináciu sú niekoğkokrát niţšie ako je to pri klasickom postupe. Pozitívom je tieţ niţší výskyt chýb pri web-obstaraní, ktorý takisto zniţuje potrebu pracovnej sily na hğadanie chýb, a tým zniţuje transakčné náklady. Úspora času potrebného na získanie produktov a optimalizácia zásobovania zvýši obrat zásob a zniţuje náklady na skladovanie. Priemerné niţšie ceny zmluvne dojednané na jednotlivé poloţky a niţšie náklady na rozvoj majú za následok opätovné zníţenie obstarávacích nákladov. Dopad e-Business riešení na podnikovú výkonnosť je do značnej miery závislý od samotnej efektívnosti elektronického obchodu. Na vyjadrenie tejto efektívnosti sa v literatúre vyuţívajú rôzne ukazovatele: a) Kontaktná výkonnosť – vyjadruje aká je schopnosť podniku premeniť spotrebiteğa, ktorý či uţ náhodile alebo vedome klikol na danú stránku v aktívneho návštevníka. b) Konverzná výkonnosť – vyjadruje schopnosť podniku „presvedčiť“ spotrebiteğov, ktorí navštívia danú stránku, aby uskutočnili nejaký nákup. Sleduje teda podiel zákazníkov, ktorí nakúpili produkty spoločnosti na celkovom počte spotrebiteğov, ktorí 87 navštívili webovú stránku. Dlhodobé skúsenosti ukazujú, ţe pokiağ z dvadsiatich návštevníkov jeden zákazník v obchode nakúpi, je moţné daný internetový obchod povaţovať za dobrý. c) Retenčná výkonnosť – vyjadruje schopnosť podniku získať si dôveru zákazníkov, udrţať ich a jednorázovo zmeniť na lojálnych zákazníkov vyuţívajúcich webovú stránku pravidelne. d) Celkový index výkonnosti – predstavuje súhrnnú efektívnosť webovej stránky zahŕňajúcu všetky oblasti podnikovej činnosti. Celková výkonnosť webovej stránky zahŕňa v sebe predchádzajúce (v našom prípade 3) výkonnosti a to kontaktnú, konverznú a retenčnú výkonnosť. ZÁVER Cieğom vedeckého príspevku bolo priblíţiť moţné prístupy k analýze vplyvu elektronického obchodovania na výkonnosť podniku ako i prehğad výsledkov dosiağ realizovaných štúdií venujúcich sa problematike merania vplyvu elektronického obchodu na výkonnosť podnikov. Nástup informačných a komunikačných technológií a elektronického obchodovania sprevádzali očakávania o zvýšení konkurenčného tlaku, niţších ziskových marţiach, niţších cenách a vyššej efektívnosti. Tieto zmeny nemali mať vplyv iba na on-line kupujúcich a predávajúcich, ale aj na ďalšie tradičné firmy, ktoré nebudú nakupovať alebo predávať na internete, pretoţe podiel partnerov a zákazníkov, ktorí vyhğadávajú on-line predaj neustále rastie. Ekonómov preto stále viac zaujímalo do akej miery sa tieto očakávania naplnili. Ako vyplýva z výsledkov výskumov realizovaných doma i v zahraničí, vo väčšine prípadov sa autori zhodujú v názore, ţe elektronické obchodovanie posilňuje hospodársku súťaţ. Zatiağ čo niektoré zo štúdií potvrdili pozitívny dopad investícií do informačných a komunikačných technológií na produktivitu, nebol potvrdený ich vplyv na dosahovaný zisk podniku. Naopak v ďalších zdrojoch sa našli dôkazy o priamych a pozitívnych dopadoch informačných a komunikačných technológií na výnosnosť podniku a preukaznú úsporu nákladov. Platí pritom, ţe firmy, ktoré adaptovali informačné a komunikačné technológie skôr, majú z adaptácie úţitok, avšak ako náhle sa technológia stane beţnou, konkurenčná výhoda sa stráca. V neposlednom rade je potrebné zdôrazniť, ţe variabilita výsledkov medzi rôznymi štúdiami ale aj v rámci jednej štúdie venujúcej sa rôznym typom podnikov, je veğmi vysoká. Z toho vyplýva, ţe úspech zavedenia a vyuţívania jednotlivých foriem elektronického 88 obchodovania ako aj konkrétny dopad na výkonnosť podniku je závislý od viacerých faktorov a špecifík kaţdého podniku. Neexistuje preto jednotný model, ktorý by vysvetlil všetky aspekty sledovanej problematiky v heterogénnom súbore podnikov. LITERATÚRA 1. BANKER, R.D., KAUFMAN,R.J.1998. Strategic contributions of Information Technology: an empirical study of ATM networks. Proceedings of the Ninth International Conference on Information Systems, 150 s. 2. BERTSCHEK, I., KAISER, U. 2004. Productivity effects of organizational change: Microeconometric evidence. In: Management Science 50(3), 394-404. 3. BRYNJOLFSSON, E., HITT, L. 1996. Paradox lost? Firm-level evidence on the returns to information systems spending. Management Science 42(4), 541-558. 4. BRYNJOLFSSON, E., HITT, L. 2000. Beyond computation: Information technology, organizational transformation and business performance. Journal of Economic Perspectives 14(4), 23-48. 5. DELINA, R., 2004. Vplyv elektronického obstarávania na celkovú výkonnosť firiem. In: Kvalita, inovácia, prosperita VIII/2 – 2004. 13 – 19s. ISSN 1335-1745. 6. DELINA, R. a kol., 2009. Vplyv informačných a komunikačných technológií na ekonomické prostredie. In Systémová integrace 1/2009. 7. E-BUSINESS WATCH, 2006. The European E-Business Report 2006/07. A portrait of e-business in 10 sectors of the EU econom. http://www.ebusinesswatch.org/key_reports/documents/EBR06.pdf. 8. FRIBERG, R. GANSLANDT, M. A SANDSTROM, M., 2000. E-commerce and prices: theory and evidence. Working paper, Stockholm School of Economics. 9. FULIER, P. A ROHAĞOVÁ, M. 2006. Internet and its influence on commercial activity of enterprises and supply chain. In International scientic days, Nitra, May 2006. 10. KOELLINGER, P., 2006. Impact of ICT on Corporate Performance, Productivity and Employment Dynamics, Special Report No. 01/2006 (2006, december). 11. KONINGS, J., AND ROODHOOFT, F., 2000. The Effect Of E-Business On Corporate Performance: Firm Level Evidence For Belgium. CES - Discussion paper series (DPS) 00.26 pages:1-15. 12. LAL, R., A SARVARY, M., 1999. When and How is the Internet Likely to Decrease Price Competition?, Marketing Science, Vol.18, Issue 4. 13. POWELL, T.C., DENT-MICALLEF, A. 1997. Information technology as competitive advantage: The role of human, business, and technology resources. Strategic Management Journal, 18(5), 375-405. 14. PRASAD, B., HARKER, P.T. 1997. Examining the contribution of information technology toward productivity and profitability in U.S. retail banking. Wharton School Working Paper 97-07, University of Pennsylvania, Philadelphia. 15. VAN CAYSEELE, P., A DEGRYSE, H., 2000. De Nieuwe Economie en Bancaire Marktstructuren, Leuvense Economische Standpunten, Nr. 2000/99, Oktober. 16. WEILL, P. 1992. The relationship between investment in information technology and firm performance: A study of the valve manufacturing sector. Information Systems Research, 3(4), 307-333. 17. WILSON, D. 1993. Assessing the impact of information technology on organizational performance. In R. Banker, R. Kauffman, M. A. Mahmood (Eds.), Strategic Information Technology Management. Harrisburg, Pa: Idea Group. 89 KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Miroslava Rajčániová, PhD. [email protected] Katedra ekonomiky, Fakulta ekonomiky a manaţmentu, SPU v Nitre Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovenská republika 90 ZELENÁ EKONOMIKA The Green Economy SERENČÉŠ Roman ABSTRACT The article gives a view of the agriculture and policy in the limited fossil resources. Agri-food complex is a major consumer of raw materials and in the connection with the distribution leaves a significant carbon track. Many citizens' initiative sees the future in local or regional food production systems. KEY WORDS green economy, agricultural policy, environment ABSTRAKT Článok prináša pohğad na poğnohospodárstvo a politiku pri limitovaných fosílnych zdrojoch. Agropotravinársky komplex je významným spotrebiteğom surovín a v spojení s distribúciou zanecháva výraznú uhlíkovú stopu. Mnoho občianskych iniciatív vidí budúcnosť v lokálnych alebo regionálnych systémoch výroby potravín. KĞÚČOVÉ SLOVÁ zelená ekonomika, poğnohospodárska politika, ţivotné prostredie ÚVOD Organizácia Spojených národov pre ţivotné prostredie má pracovnú definíciu zelenej ekonomiky - vedie k zlepšeniu ğudského blahobytu a sociálnej spravodlivosti, zároveň výrazne zniţuje riziká týkajúce sa ţivotného prostredia a ekologických nedostatkov. Zelená ekonomika zabezpečuje rast príjmov a zamestnanosti prostredníctvom verejných i súkromných investícií, ktoré zniţujú emisie uhlíka a znečistenie, zvyšujú energickú účinnosť nosičov a zabraňujú strate biodiverzity a ekosystémových sluţieb. Tieto investície musia urýchğovať a podporovať cielené verejné výdavky, politické reformy a zmeny pravidiel. Táto cesta rozvoja by mala zlepšiť a prípadne obnoviť prírodný kapitál ako rozhodujúce ekonomické aktívum a zdroj verejných výhod, najmä pre chudobných ğudí. MATERIÁL A METÓDY Článok prináša pohğad na poğnohospodárstvo a politiku pri limitovaných fosílnych zdrojoch. Väčšina ekonomických teórií vychádza z reality prírodných zdrojov 18. a 19. storočia. Zdá sa, ţe bude nevyhnutné prehodnotiť ekonomické, výrobné a obchodné zvyklosti, ale tieţ ich teoretické ekonomické motivácie. Ako napr. zavádzanie ekologických prvkov do výroby zniţuje jej konkurencieschopnosť. V článku boli vyuţité metódy analýzy a syntézy. VÝSLEDKY Aj keď je to neuveriteğné, ale systém výţivy obyvateğstva je úzko spätý s klimatickými zmenami. Agropotravinársky komplex je významným spotrebiteğom surovín a v spojení s distribúciou zanecháva výraznú uhlíkovú stopu. Van Jones * uvádza, ţe 20% * Van Jones: Zelená ekonomika, 2011 91 hrozna dopestovaného v Kalifornii sa vyváţa do Číny, pričom Čína je najväčším svetovým pestovateğom hrozna. Polovica rajčín z Kalifornie sa vyváţa do Kanady, odkiağ USA dováţajú kaţdý rok spracované rajčiny v hodnote 36 miliónov dolárov. Vyváţame to isté, čo dováţame, pretoţe je to vhodné pre firmy, ktoré sa tým zaoberajú, nie však pre krajiny a ţivotné prostredie. Ide o veğké vzdialenosti, ktoré agropotraviny prejdú v dopravných prostriedkoch poháňaných fosílnymi palivami. Skrytou cenou za spôsob produkcie potravín je znečistenie chemickými látkami, odpadmi z fariem, emisie skleníkových plynov, zhoršovanie kvality pôdy, pouţívanie ropy pri výrobe agrochemikálií a pri spracovávaní a preprave agrokomodít, pouţívanie konzervantov a rôznych špeciálnych obalov, aby bola moţná preprava po celo svete. Ďalšie výdavky smerujú do rôznych vládnych organizácií, ktoré regulujú, kontrolujú a poskytujú dotácie agropotravinárskemu komplexu. Výsledkom je, ţe mnohí ğudia s nízkymi príjmami majú sťaţený prístup k potravinám a dokonca mnohí hladujú. Na druhej strane zlá výţiva vedie k mnohým chorobám, ako napr. cukrovka, ochorenie srdca, atď., ktorých liečenie stojí miliardy Eur. Z 500 miliónov Európanov má 250 miliónov nadváhu a 42 miliónov ţije v podmienkach potravinovej nedostatočnosti, pričom plytvanie s potravinami je na úrovni 90 miliónov ton (Eurostat 2010). Tento systém nevytvára podmienky na rozvoj podnikania a zamestnanosti na vidieku, dokonca moţno povedať, ţe ho znevaţuje. Ten istý zdroj uvádza, ţe celková zamestnanosť v poğnohospodárstve klesla za posledných 10 rokov o 25%, čo je strata 3,7 milióna pracovných miest. Táto realita sa ale nepremietla do nárastu platov v poğnohospodárstve, ktoré by boli porovnateğné s platmi v iných odvetviach, práve naopak. Mnoho občianskych iniciatív vidí budúcnosť v lokálnych alebo regionálnych systémoch výroby potravín. Tieto systémy by mali byť udrţateğné a mali by garantovať nielen výţivovú hodnotu a zdravotnú neškodnosť svojich produktov, ale aj maximalizovať sebestačnosť a sociálnu spravodlivosť vo vnútri daného zoskupenia výrobcov. Spoločná poğnohospodárska politika (SPP) EÚ po roku 2013 má veğkú šancu odštartovať zmenu, hoci jej legislatívny návrh neposkytuje veğa optimizmu, stále existuje veğký priestor na rokovania. Priestor by mala dostať udrţateğnosť a nový vidiek. Udrţateğnosť nielen zdravého ţivotného prostredia, ale aj ekonomiky a sociálnej spravodlivosti. Vidiek by sa mal stať novým centrom záujmu spoločnosti. Orientovať by sme sa mali v rámci SPP na udrţateğné formy poğnohospodárskej produkcie (je ťaţké definovať perspektívnu veğkosť, ale zrejme pôjde o veğkostnú pestrosť) prinášajúce kvalitné agropotraviny určené na výţivu, nie na energetické účely. Nemali by sa orientovať na výrobu veğkých mnoţstiev agroproduktov, ale na výrobu udrţateğnú a efektívnu, zameranú na kvalitu, so silnou väzbou na dané územie a s nízkym dopadom na ţivotné prostredie. Takéto poğnohospodárske projekty umoţňujú vznik nových pracovných príleţitostí, pričom všetky tieto pracovné pozície môţu byť zelené. Okrem toho rozvoj zamestnanosti prispieva k udrţateğnému rozvoju lokálnych (regionálnych) ekonomík, čo zniţuje demografický tlak na mestské centrá. Politika budúcnosti by sa mala zamerať aj na ğudí ţijúcich v marginálnych oblastiach a ich nenahraditeğnú úlohu pri ochrane krajiny, najmä pôdy. Ich odchod za prácou do mesta býva definitívny, návraty sú ojedinelé. Prepojenosť s daným teritóriom a orientácia na miestne a tradičné výrobky je výhodná nielen z ekonomického hğadiska, ale aj pôdneho, klimatického, záchrany biodiverzity, stravovacej kultúry a tradícií. Systém globálneho poğnohospodárstva a zásobovania narazil na hranice. Preferovať by sa mal lokálny systém zásobovania a spotreby, ktorý skracuje vzdialenosti a zaručuje dostupnosť čerstvých a sezónnych potravín. Táto zmena môţe viesť k novému prvku poğnohospodár – obchodník (trhovník) a k novému vzťahu k potravine a k výţive. 92 SPP by mala podporovať agroekológiu – postupy, ktoré správne narábajú s prírodnými zdrojmi, sú zaloţené na miestnych znalostiach hospodárenia a na vyuţití tradičných i moderných techník. Ozeleňovanie by malo byť spojené s postupným zniţovaním syntetických produktov vo všetkých sférach výroby. Podpora by mala smerovať tam, kde sa ochraňuje ţivotné prostredie a verejný majetok (vrátane marginálnych oblastí). Budúcnosť a úspech nie je moţný bez mladých ğudí, poğnohospodárstvo a vidiek je na okraji záujmu mladých ğudí. Je nevyhnutné zamerať sa na aktivizáciu tohto driemajúceho potenciálu. Podğa Eurostatu iba 7% poğnohospodárov má vek pod 35 rokov a jeden z piatich má vek nad 65 rokov. ZÁVER Van Jones * konštatuje, ţe model lokálnej produkcie agropotravín je ekonomicky ţivotaschopný. Ak poğnohospodári dodávajú svoje produkty priamo do obchodov a reštaurácií alebo ich predávajú na miestnych trhoch či distribuujú ich na základe objednávok, dostanú za ne 80-90% jeho ceny. Politické a ekonomické dôsledky prechodu na lokálnu produkciu agropotravín prebiehajúce v harmónii s prírodou teda môţu byť rovnako lukratívne ako krásne. LITERATÚRA 1. JONES, V.: Zelená ekonomika. 1. vyd., Vyšehrad 2011, 224 s., ISBN 978-80-7429-032-9 2. POKRIVČÁK, J., BIELIK, P., (2001). Selected problems of restructuring and transforming of agriculture. Zemědelská ekonomika, 47 (8): 356-360. 3.Vstříc nové Společné zemědělské politice, dostupné na internete < http://www.bioinfo.cz/uploads/download/Vstric_nove_spolecne_zem._politice_Slow_Food.pdf> 4. http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page/portal/statistics/search_database 5. www.unep.org/greeneconomy/AboutGEI/WhatisGEI/tabid/29784/Default.aspx KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Roman Serenčéš, PhD. e-mail: [email protected] Katedra ekonomiky FEM SPU v Nitre Trieda A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovensko * Van Jones: Zelená ekonomika, 2011 93 RENTABILITA ZEMIAKOV PODĞA VÝROBNÝCH OBLASTÍ PRED A PO VSTUPE SR DO EÚ The profitability of potatoes according to production areas before and after the accession into the EU URBÁNOVÁ Mária ABSTRACT Potatoes are one of the most important nutritive of the population. Their growing period is shorter and can be grown even in the worst weather conditions, for their growth they need less land than any other crop from the basic food crops. According to the index of production for SR we may see a significant decrease to almost 67% which was effected also with the reduction of harvest areas of 71%. Support helped to increase all of the negative profitability in I period (prior to entry into the EU) to positive, but in the second period (after entering) also with them remained negative. KEY WORDS Potatoes, profitability, subsidies, production areas ABSTRAKT Zemiaky sú jednou z najdôleţitejších potravín obyvateğstva. Ich vegetačná doba je kratšia a môţu sa pestovať aj v horších klimatických podmienkach, pre svoj rast potrebujú menej pôdy ako ktorákoğvek iná plodina zo základných potravinárskych plodín. Podğa indexu produkcie za SR môţeme vidieť výrazný pokles aţ takmer 67% na čom malo vplyv aj zníţenie zberových plôch o 71%. Podpory pomohli zvýšiť všetky záporné rentability v I období (pred vstupom do EU) na kladné avšak v druhom období ( po vstupe) aj s nimi ostali záporné. KĞÚČOVÉ SLOVÁ Zemiaky, rentabilita, podpory, výrobné oblasti ÚVOD Zemiaky patria medzi najdôleţitejšie základné potraviny v mnohých krajinách vo svete a v budúcnosti by mohli významne prispieť k potlačeniu hladu na zemeguli. Obyvateğstvo zeme sa neustále zvyšuje, pričom tento nárast je tvorený najviac rozvojovými krajinami, kde sa uţ teraz prejavujú zvýšené poţiadavky na pôdu a zemiaky sa môţu stať významným faktorom v zabezpečovaní potravín v rámci týchto krajín. Zemiaky majú medzi potravinami podobný vývoj ako ostatné základné potravinové plodiny napr. pšenica a ryţa. S rastom ţivotnej úrovne si obyvateğstvo vyberá svoju stravu podğa chutnejšieho zdroja energie a bielkovín ako sú ţivočíšne produkty, ovocie a zelenina. Spotreba základných potravinových plodín (zemiaky, pšenica, ryţa) na obyvateğa klesá. Valné zhromaţdenie Organizácie spojených národov vyhlásilo rok 2008 medzinárodným rokom zemiakov. V súvislosti s týmto označením odborníci z FAO chceli zdôrazniť významnú úlohu zemiakov v boji s hladom v celosvetovom meradle a podporiť spoluprácu pri výskume a vývoji, smerujúcom k zlepšeniu systému pestovania tejto plodiny. 94 MATERIÁL A METÓDY Metodika je zaloţená na vyuţití teoretických a praktických poznatkov zo štúdia odbornej literatúry, na analýze vzájomných súvislostí, ktoré napomáhajú spracovaniu danej témy a odvodeniu a formulovaniu adekvátnych záverov. Pre sprehğadnenie údajov a ukazovateğov boli v práci pouţité grafické znázornenia a tabuğky. Sledovaný časový horizont je 11 rokov, konkrétne od roku 1999 po rok 2009 a bol rozdelený na 2 obdobia vzhğadom na zmenu štruktúry podpôr na obdobie I. pred vstupom do EÚ v roku 2004 a po ňom. Podrobne skúmame vývoj vybranej rastlinnej komodity (zemiakov ) z hğadiska medzinárodných súvislostí ( vývoj vo svete a v EÚ) a vývoj zemiakov na Slovensku. Skúmal sa vývoj rentability zemiakov za sledované obdobie ktoré sme rozdelili na obdobie pred vstupom SR do EÚ (1999-2003) a obdobie po vstupe (2004-2009). Boli zvolené dva ukazovatele rentability- rentabilita bez podpôr a rentabilita s podporami a bola stanovená hypotéza, ktorou sme skúmali vývoj týchto ukazovateğov za výrobné oblasti, ktoré sme rozdelili na znevýhodnené a zvýhodnené. Pre posúdenie ekonomiky výroby sme pouţili ukazovatele ako hektárový výnos, celkové a jednotkové náklady, realizačné ceny, celkové podpory. Výpočet nákladov, podpory a rentability komodít sa opiera o nákladové zisťovanie VÚEPP vybraných komodít RV za roky 1999-2009. Toto zisťovanie sa robí na súbore reprezentatívnych podnikov SR a jeho výsledkom je štruktúra výrobných nákladov podğa 5 typov výrobných oblastí, a to: K – kukuričná oblasť, je oblasť s najpriaznivejšími podmienkami na rozvoj poğnohospodárstva. (Podunajská a Východoslovenská níţina.) R- repárska zaberá rovinaté a pahorkaté časti níţin a na územiach Záhorskej níţiny, Košickej a Juhoslovenskej kotliny sa darí najmä cukrovej repe a náročnejším obilninám. Z – zemiakárska oblasť sa rozkladá hlavne na Orave, Kysuciach, v Podtatranskej kotline a Nízkych Beskydách Zo- zemiakársko-ovsená, kde sa pestujú najmä zemiaky, krmoviny a menej náročné obilniny ako ovos. H- horská, ktorú tvoria najmä podhorské a horské regióny a pestujú sa v nej aj menej náročné obilniny, krmoviny a zemiaky. SR- priemer za SR celkom Pre potreby tejto práce boli na základe doterajších výskumov ((Chrastinová 2010),(Foltín 2008)) spojené výrobné oblasti K+R a stotoţnené so zvýhodnenými oblasťami mimo LFA (non-LFA), výrobné oblasti Zo+H a stotoţnené so znevýhodnenými oblasťami LFA a výrobnú oblasť Z sme stotoţnili čiastočne s oblasťami mimo LFA a čiastočne s oblasťami LFA VÝSLEDKY Vývoj zemiakov vo svete a v EÚ V súčasnosti sa zemiaky pestujú takmer na celom svete a sú štvrtou základnou potravinou na svete. V roku 2007 svetová výmera zemiakov predstavovala 19 327 731 hektárov, produkcia bola v tomto roku v objeme 325 302 445 ton a priemerná hektárová úroda bola 16,8 t/ha, pričom pribliţne polovica z tohto mnoţstva sa vyprodukuje v rozvojových krajinách a tento podiel sa neustále zvyšuje. Najväčšími producentmi zemiakov sú v súčasnosti Čína a India, kde sa dopestuje takmer tretina celosvetovej produkcie zemiakov a Rusko. Za nimi nasleduje Európa a USA. 95 Graf 1. Vývoj svetovej produkcie zemiakov 400 300 200 100 0 1991 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007 Zdroj: VUEPP: Zemiaky - Komoditná, situačná a výhğadová správa 2004 – 2010 Spoločnej organizácii trhu vrátane mimocenovej podpory však podliehajú zemiaky pre výrobu škrobu. Vývoj referenčných cien konzumných zemiakov v EÚ podlieha s ohğadom na častý nesúlad medzi ponukou a dopytom značným výkyvom, čo ovplyvňuje i ekonomiku ich pestovania. Produkčné plochy a produkcia zemiakov v EÚ na začiatku obdobia 1999 – 2009 bola cca 1,3 mil. ha, pri produkcii cca 44 – 48 mil. t. a rozšírením o ďalších 10 štátov sa produkčná plocha aj produkcia zemiakov zvýšili na 2,1 mil. ha a cca 60 mil. ton. Ako vidieť z prehğadu, nové členské štáty EÚ nedosahovali ani zďaleka rovnaké hektárové úrody zemiakov, ako krajiny EÚ 15, pričom ich hektárová úroda tvorila cca 50 % hektárovej úrody krajín EÚ. Tomu zodpovedala aj produkcia a po vstupe týchto štátov do EÚ ovplyvnila úrodu i produkciu klesajúcimi hodnotami. Z vývoja produkcie zemiakov v EÚ môţeme vidieť, ţe produkcia má cyklický trend. V roku 2003 bola najniţšia produkcia za posledných 8-10 rokov. V roku 2004 pristúpilo do EÚ ďalších 10 nových členských štátov a zároveň z dôvodu nedostatku zemiakov na trhu sa zvýšila ich cena, čo následne viedlo k zvýšeniu plôch skorých a neskorých zemiakov v nasledujúcom roku. Priemerná cena konzumných zemiakov v piatich najprodukčnejších krajinách EÚ dosiahla v hospodárskom roku 2003/2004 úroveň 159 €/t a bola najvyššia od roku 1988/1999. Opačná situácia nastala v roku 2004, keď sa ceny výrobcov zemiakov pohybovali v rozpätí od 23 €/t (Dánsko) do 155 €/t (Taliansko). V roku 2006 bola produkcia zemiakov v EÚ–27 v objeme 56, 711mil. ton, čo je o 8,9% menej ako v roku 2005. Zníţenie produkcie bolo ovplyvnené najmä nepriaznivými klimatickými podmienkami, poklesom plôch o 1,6% a medziročným zníţením priemerných hektárových úrod o 7,5%. Vývoj produkcie a zberových plôch zemiakov v EÚ 15, 25*/27** Graf 2. 0 2 4 6 8 10 80 60 40 20 0 12 2500 2000 1500 1000 500 0 Zdroj: VÚEPP:Zemiaky Situačná a výhğadová správa 2004 – 2010 96 produkcia mil.t plocha tis. ha Najvýraznejšie poklesla produkcia v Nemecku a v Holandsku. Vzhğadom na niţšiu produkciu zemiakov vo viacerých európskych krajinách ceny zemiakov medziročne vzrástli viac ako dvojnásobne. Vývoj zemiakov v SR Zemiaky ako plodina majú veğa slabých miest, ktoré výrazne zasahujú do pestovateğských výsledkov a rentability produkcie. Plochy zemiakov v Slovenskej republike sa v poslednom období vyvíjali podobne ako v ostatných krajinách Európskej únie. Za posledných 7 rokov sa oproti roku 2000 plocha zemiakov zníţila o 9 200 ha, t.j. o 34,1% a produkcia o 31,3%. Priemerné hektárové úrody majú mierne stúpajúcu tendenciu, čo súvisí s klimatickými podmienkami a infekčného vplyvu plesne zemiakovej. Po vstupe SR do Európskej únie sa potvrdila minimálna konkurencieschopnosť nášho zemiakarstva a zostril sa konkurenčný boj medzi producentmi zemiakov. Plochy a produkcia zemiakov majú v SR neustále klesajúcu tendenciu a to najmä v dôsledku zmien stravovacích návykov obyvateğstva, čo potvrdzuje aj pokles spotreby zemiakov na obyvateğa za rok. Podğa ŠÚ SR sa v roku 1990 spotrebovalo 85,8 kg zemiakov na obyvateğa za rok, o 10 rokov neskôr uţ len 68,1 kg a v roku 2008 to bolo uţ len 55,1 kg. Vývoj zberovej plochy a produkcie zemiakov v SR podğa rokov Graf 3. 600 500 400 300 200 100 0 5 10 15 1999/00 2000/01 2001/02 2002/03 2003/04 2004/05 2005/06 2006/07 2007/08 2008/09 2009/10 odhad prognoza… 0 30 25 20 15 10 5 0 produkcia v tis. t Zberová plocha v tis. ha Zdroj: VÚEPP:Zemiaky Situačná a výhğadová správa 2004 – 2010 Produkcia zemiakov sa v období 2006/2007 medziročne zníţila o 12,6% a dosiahla historicky najniţšiu úroveň a to 263,1 tis. ton. V súvislosti s nízkou produkciou sa zvýšil dovoz zemiakov na 78,6 tis. ton, t.j. medziročne o 17,0%. Spotreba zemiakov sa medziročne zníţila o 7,3% a to jednak vplyvom zvýšenia spotrebiteğských cien o 62%, ale tieţ zmenou stravovacích návykov obyvateğstva. Priemerná cena výrobcov konzumných zemiakov v roku 2006 bola vyššia o 21,2% oproti roku 2005 a dosiahla 7 017 Sk/t. V roku 2007 poklesla výmera zemiakov oproti predchádzajúceho roku o 3,3%. Priemerné hektárové úrody boli oproti roku 2006 vyššie o 13,1% a dosiahli 16,19 t/ha. Produkcia zemiakov bola v porovnaní s predchádzajúcim rokom o 9,4% vyššia. Vyššia ponuka zemiakov sa odzrkadlila na priemerných spotrebiteğských cenách a spotrebe zemiakov. V roku 2008/2009 produkcia zemiakov medziročne klesla o 11,9 % a dosiahla 245,3 tis. ton, v súvislosti s niţšou produkciou stúpol dovoz medziročne o 35,0 %. Spotreba zemiakov sa opäť zníţila na hodnotu 55,1 kg na obyvateğa za rok. Priemerná cena výrobcov konzumných zemiakov bola v roku 2008 oproti predchádzajúcemu roku niţšia o 15,4 % a v porovnaní s ostatnými krajinami EÚ–27 bola na úrovni cien Fínska a Bulharska. Ceny výrobcov boli v Nemecku o 97 25,1 % vyššie, v Holandsku však boli 2,5 krát niţšie, v Rakúsku a v Poğsku 2,1 krát niţšie a v Českej republike aţ o 58 % niţšie ako v SR. Bilancia zemiakov v SR podğa rokov Tabuğka 1. Ukazovateğ Zberová plocha m.j Skutočnosť prognoza 2010/11 1999/ 2000/ 2001/ 2002/ 2003/ 2004/ 2005/ 2006/ 2007/ 2008/ 2009/1 00 01 02 03 04 05 06 07 08 09 0 odhad 26,8 27 26,2 26,1 25,7 24,2 19,1 18,4 17,8 14,3 11,6 11,4 tis. ha t/ha 14,3 tis.t 385 tis.t 62,3 15,47 12,35 18,6 15,3 15,8 15,8 14,3 16,2 17,2 18,6 418,8 323,3 484,3 392,4 382,0 301,2 263,1 287,7 245,3 216,1 8,9 22,2 31,6 31,8 54,6 67,2 78,6 55,5 74,9 70,5 18,8 215,0 68,5 z toho sadivo Celková ponuka Spotreba celkom tis.t 4,6 3,2 3,0 tis.t 447 427,7 345,5 515,9 424,2 436,6 368,4 341,7 343,2 320,2 286,6 283,5 tis.t 447 427,7 345,5 515,9 424,2 436,6 368,4 341,7 343,2 320,2 286,6 283,5 Potravinár.spotreba tis.t 387 367,6 319,2 402,9 359,9 345,6 307,6 285,1 297,8 274,5 263,5 263,5 40 3 50 40 3 25,7 40 3 82,5 40 3 60,8 40 3 63,6 40 3 35,8 40 3 38,0 40 3 35,7 40 3 30,0 40 3 23,2 40 3 20,0 9,6 2,0 5,7 0,0 6,2 0,0 7,0 0,0 15,7 0,1 0,0 Hektárová úroda Produkcia Dovoz tis.t 40 A/ zušğ.výrobky B/ priemys.spracov. tis.t 3 tis.t 50,4 Sadivo 3,4 3,9 5,7 1,0 5,3 7,7 4,6 z toho certifik. Kŕmne a straty tis.t tis.t 8,4 30,9 4 25,7 0 22,0 30,3 13,0 2,3 13,1 17,8 8,4 3,0 7,6 2,0 Vývoz tis.t 1,2 6,1 0,6 0,2 4,2 9,6 22,0 16,6* 7,7 5,7 3,5 Zdroj : Štatistický úrad SR, VÚEPP:Zemiaky Situačná a výhğadová správa 2010 Poznámka: hospodársky rok - ide o obdobie od 1.6. do 31.5. nasledujúceho roku 2005/2006*zmena hospodárskeho roka podğa Eurostatu od 1.7. do 30.6. V roku 2009 sa plochy zemiakov medziročne opäť zníţili o 18,9 %. Priemerné hektárové úrody boli vyššie o 8,2 % oproti roku 2008 a dosiahli 18,60 t/ha. Avšak z dôvodu zmenšenia pestovateğských plôch bola produkcia zemiakov o 11,9 % niţšia. Ceny výrobcov zemiakov boli v porovnaní s rokom 2008 niţšie o 12,0 %, čo sa prejavilo aj na priemerných spotrebiteğských cenách zemiakov. Tento pokles cien bol spôsobený nadúrodou zemiakov v krajinách EÚ. V roku 2010 sa predpokladal ďalší pokles plôch na 11,4 tis. hektárov. Celková produkcia zemiakov sa odhaduje v objeme 214 995 ton. Vývoj rentability zemiakov v období 1999 – 2009 podğa výrobných oblastí a za SR celkom Zemiakárska výrobná oblasť je z pohğadu klimatických podmienok najvhodnejšia pre pestovanie zemiakov a je rozlohou najväčšia. Hlavným typom pôd sú kambizeme a táto oblasť je bázou pestovania zemiakov. Táto oblasť sa rozkladá hlavne na Orave, Kysuciach, v Podtatranskej kotline a Nízkych Beskydách. Hypotéza : Potvrdzujú uvedené ukazovatele prirodzené očakávanie, ţe v lepších výrobných oblastiach budú dosiahnuté ich priaznivejšie. a) HAvyn(Z) > HAvyn(Zo+H), HAvyn(K+R) b) Nha(Z) > Nha(Zo+H), Nha(K+R) c) Nt(Z) < Nt(Zo+H), Nt(K+R) d) RC(Z) > RC(Zo+H), RC(K+R) e) R-S(Z) > R-S(Zo+H), R-S(K+R) R+S(Z) > R+S(Zo+H), R+S(K+R) Z dôvodu nedostatočných údajov boli porovnávané výrobné oblasti len za prvé obdobie. 98 Priemery za obdobie 1.1999-2003 a za obdobie 2. 2004-2009 Tabuğka 2. Obdobie 1 Obdobie 2 K+R Z Zo+H SR Index 2/1 Hektarový výnos t/ha 22,964 15,946 13,497 17,16 Zberová plocha ha 168,4 310 349,2 1280,6 Produkcia t 3849 4616,1 5540,2 21999 Náklady celkom €/ha 3616,7 3385,1 2808,8 3471,4 0 21,87 7,918 19,56 114 0 76,5 93,17 371 28,97 0 1797,5 1473 7325 33,3 0 4058,6 2003 4371 125,9 Náklady jednotk. €/t 168,38 218,61 167,77 204,01 0 191,7 130,6 225,9 110,7 Realizačná cena €/t 162,8 183,41 151,41 183,05 0 145,37 89,48 176,2 96,25 Podpory celkom €/t 30,264 46,215 42,465 46,558 0 12,745 23,44 31,41 67,46 -10,41 0 -16,84 -14,82 - 18,83 - 12,311 0 -9,088 -6,098 -5,075 - 245,56 14,97 0 0 -344,7 -377,1 -630,6 -20,24 -27,27 -35,06 - -31,59 0 -32,99 -50,71 -66,47 -. Ukazovateğ K+R Z Zo+H Rentabilita bez 0,8639 -14,39 -6,995 podpôr % Rentabilita s 20,104 5,9467 13,597 podporami % Výsl.hospod.€/ha 401 132,75 130,42 Výsl.hospod.€/ t 12,946 8,4688 9,1951 Výsl.hospod.€/t bez -17,32 -37,75 -33,27 podpôr Zdroj: Vlastné výpočty z údajov VUEPP SR Za priemer období I platia zistenia: HAvyn: platí, ţe hektárové výnosy v Zemiakarskej oblasti < K+R (predpoklad nie je potvrdený) Nha: predpoklad nie je potvrdený, náklady sú niţšie iba v Zo+H oblasti Nt: jednotkové náklady sú v Z oblasti najvyššie ( predpoklad nie je potvrdený) RC: realizačné ceny v Z > K+R, Zo+H (predpoklad je potvrdený) R-S; R+S: rentabilita bez podpôr je najniţšia a to isté platí aj pre rentabilitu s podporami (predpoklad nie je potvrdený) Podğa indexu produkcie za SR môţeme vidieť výrazný pokles aţ takmer 67% na čom malo vplyv aj zníţenie zberových plôch o 71%. Jednotkové aj celkové náklady sa zvýšili na rozdiel od realizačných cien a podpôr ktoré v priemere podğa indexu klesli. V roku 2008 však znovu začali rásť, čo aj tak nepomohlo zvýšiť produkciu. Najvyššie realizačné ceny boli v Z oblasti rovnako ako podpory. Rentabilita a VH zemiakov s podporami a bez podpôr v I. a II. období Graf 4. 50 Rentabilita bez podpôr % 0 I obdobie II obdobie -50 Rentabilita s podporami % Výsl. hospodárenia €/t bez podpôr -100 Zdroj: Vlastné výpočty podğa údajov VUEPP 99 DISKUSIA Doucha, T. (2006) dospel k záveru, ţe členstvom v EÚ došlo k výrazným zmenám v poğnohospodárstve, ktoré je na rozdiel od iných národohospodárskych odvetví, pomerne výrazným spôsobom reglementované SPP. Poukazuje aj na paradox, ţe v českom poğnohospodárstve sa vstupom do EÚ spomalil proces reštrukturalizácie a podpriemerné podniky dostali šancu prostredníctvom podpornej politiky k ďalšej existencii, čím dochádza k časovému odsunutiu tohto problému. Situácia na Slovensku aj keď je podobná je čiastočne diferencovaná tým, ţe popri existencii vysoko prosperujúcich podnikov, väčšina podnikov vykazuje priemerné výsledky a časť podnikov (cca 5 %) sú vysoko stratové podniky. V práci Boţíka ( 2008 ) sa píše, ţe forma súčasnej SPP EÚ pôsobí v jednotlivých regiónoch Slovenska diferencovane a kontraproduktívne. Jej rozdelenie na podporu bez väzby na produkciu a s čiastočnou väzbou na produkciu vedie v oblastiach s istým stupňom znevýhodnenia k poklesu výroby vylúčením cieğov s podporou na produkciu zo štruktúry produkcie, preferovaniu environmentálnych cieğov s negatívnym dopadom na zamestnanosť a s nízkou ingerenciou v diverzifikácii aktivít. Kombinácia rôznych foriem podpôr I. a II. Piliera bez povinnosti produkovať je dostačujúca k tvorbe čistej pridanej hodnoty na úrovni produkčných regiónov. Podğa Budaya a kol. ( 2006 ) priame platby v rámci reţimu jednotnej platby na plochu sú zaloţené na referenčných sumách, ktoré sa poskytovali aj v minulosti a sú v súčasnosti regionalizované v platbách na hektár. Agropodnikatelia v nových členských krajinách nepoberali priame platby v minulosti od Spoločenstva a nemajú preto ţiadne historické referenčné hodnoty za obdobie rokov 2000 aţ 2003. Z tohto dôvodu je reţim jednotlivých platieb v nových členských krajinách zaloţený na regionalizovaných platbách na hektár rozdelených medzi regióny podğa objektívnych kritérií a ďalej rozdelených medzi poğnohospodárov, ktorých subjekty sa nachádzajú v príslušnom regióne a spĝňajú kritériá pre vznik nároku na ne. Ako píše Nagyová, Dobák (2004) , kolísavosť hektárových úrod, veğké rozdiely v produkcii, vysoké náklady, nízka rentabilita, rozkrádanie a dovoz lacnejších zemiakov zo zahraničia spôsobili zníţenie záujmu prvovýrobcov o ich pestovanie. Kým v roku 1989 sa zemiaky pestovali na výmere 55 tis. ha, tak v roku 1995 pestovateğské plochy poklesli o viac ako štvrtinu a v roku 2001 dokonca o viac ako polovicu. Rentabilita výroby zemiakov je nízka a zemiaky dopestované na Slovensku nie sú konkurencieschopné v porovnaní s krajinami strednej Európy a Európskej Únie. ZÁVER Zemiaky sú štvrtou základnou potravinou na svete. V roku 2007 svetová výmera zemiakov predstavovala 19 327 731 hektárov, produkcia bola v tomto roku v objeme 325 302 445 ton, pričom pribliţne polovica z tohto mnoţstva sa vyprodukuje v rozvojových krajinách a tento podiel sa neustále zvyšuje. Najväčšími producentmi zemiakov sú v súčasnosti Čína a India, kde sa dopestuje takmer tretina celosvetovej produkcie zemiakov a Rusko. Za nimi nasleduje Európa a USA. Výrazné zmeny sa zaznamenali v pestovaní zemiakov, kde zberové plochy klesli po vstupe do EÚ aţ 2,2 násobne a produkcia 1,8 násobne. Zároveň však klesla i spotreba a to 1,4 krát, čo súvisí so zmenou stravovacích návykov obyvateğstva. V práci sa analyzovali zemiaky vo výrobných oblastiach, rozdelených na zvýhodnené a znevýhodnené a skúmalo sa či platí prirodzené očakávanie ţe v priaznivejších výrobných oblastiach dosiahli lepšie hodnoty vybraných ukazovateğov (hektárový výnos, celkové a jednotkové náklady, realizačná cena, rentabilita bez a s podporami a výsledok hospodárenia). Sledované obdobie 1999-2009 bolo rozdelené na obdobie I. pred a obdobie II. 100 po vstupe SR do EÚ a skúmali sa zmeny po roku 2004, kedy sa podpory odviazali od produkcie. Produkcia zemiakov sa podğa indexu zníţila aţ o 67% na čo vplývalo aj zníţenie zberových plôch o 71% zníţenie realizačných cien a taktieţ podpôr aţ o 15€/t. Celkové a jednotkové náklady sa naopak postupne zvyšovali. Rentabilita bez podpôr v I období mala kladnú hodnotu len v oblasti K+R, v zemiakarskej oblasti bola naopak záporná a najniţšia zo všetkých oblastí. Podpory pomohli zvýšiť všetky záporné rentability v I období na kladné avšak v druhom období aj s nimi ostali záporné. V prvom období bola rentabilita bez podpôr, rovnako ako výsledok hospodárenia bez podpôr, kladná len v oblasti K+R v roku 2001, 2002 a v zemiakarskej oblasti len v roku 2003 v ktorom dosiahla najvyššiu úrodu pri najniţších jednotkových nákladoch. V druhom období boli rentability aj s podporami záporné a to isté platí aj pre výsledok hospodárenia, ktorý sa aj s podporami výrazne zníţil. LITERATÚRA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. BOŢÍK, M. 2008. Modelovanie multifunkcionality PPS na regionálnej úrovni. Výskumná správa. Bratislava: VÚEPP, 2008. 46 s., BUDAY, Š. A KOL. 2006. Rozvoj vidieka a zmeny v potravinových vertikálach v kontexte integrácie SR do EÚ. Záverečná správa, Bratislava : VÚEPP, 2006, 231 s. ISBN 80-8058-430-8 DOUCHA, T. 2006. Ekonomická efektívnosť a trh hlavných poğnohospodárskych komodít v ČR a prognóza do roku 2010. Agromagazín č. 10/2006, roč. VIII. NAGYOVÁ, Ğ – DOBÁK, D. (2004) Komparácia vybraných ukazovateğov komodity zemiaky s krajinami východnej a strednej Európy a EÚ. In: Acte oeconomica et informatica 1, Nitra : SPU 2004, s. 8-13 NAGYOVÁ, Ğ. (2000) Analýza súčasnej situácie a vývojových tendencií na trhu zemiakov v SR. In: Zborník vedeckých prác. Nitra:SPU 2000, s. 135- 139. ISBN 807137-684-1 VÚEPP. 2004. Výsledky poğnohospodárskej prvovýroby za SR spolu: Podrobné znenie ( Úroveň Slovenského poğnohospodárstva v číslach) ( online). (Cit.5.8.2010). Dostupné na internete: http://www.vuepp.sk. www.vuepp.sk Komoditné a situačné výhğadové správy, Vlastné náklady a výsledky hospodárenia poğnohospodárskych podnikov v SR, Výsledky poğnohospodárskej prvovýroby za SR spolu www. mpsr.sk Oficiálna internetová stránka MP SR www. statistics.sk Oficiálna internetová stránka ŠÚ SR www. europska.eu.int Oficiálna internetová stránka EU www. etrend.sk Oficiálna internetová stránka týţdenník Trend www. ec.europa.eu/agriculture Oficiálna internetová stránka Európskej komisieAgriculture and rural development KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Mária Urbánová, PhD. [email protected] Fakulta ekonomiky a manaţmentu, Katedra ekonomiky Tr. Andreja Hlinku 2 949 76 Nitra Slovenská republika 101 DÔVODY PREDĜŢENIA MORATÓRIA NA NÁKUP POĞNOHOSPODÁRSKEJ PÔDY ZAHRANIČNÝMI OSOBAMI V JEDNOTLIVÝCH KRAJINÁCH EÚ Reasons of the extension of the moratorium on the purchase of agrucultural land by foreigners in the selected countries of the EU BORBÉLYOVÁ Mária, ŠPÁNIK Boris ABSTRACT During the accession negotiations in 2004, candidate countries Czech Republic, Estonia, Latvia, Lithuania, Hungary, Poland and Slovakia, requested the transitional period. During this period they could maintain existing provisions of their legislation restricting the acqusition of agricultural land or forest. Transitional period lasts seven years for each country, except of Poland, for which this period lasts 12 years. After seven years, these countries requested an extension of transitional period for three years, except of Czech Republic, Poland and Estonia. KEY WORDS Transitional period, agricultural land, legislation restricting. ABSTRAKT Počas rokovaní o vstupe do EÚ v roku 2004, kandidátske krajiny Česko, Estónsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Poğsko a Slovensko, ţiadali prechodné obdobie, počas ktorého mohli zachovať existujúce národné opatrenia ich legislatívnych obmedzení na získavane poğnohospodárskej pôdy a lesov. Toto prechodné obdobie trvalo sedem rokov pre všetky krajiny, okrem Poğska, ktoré malo dvanásť rokov prechodného obdobia. Po uplynutí tohto obdobia krajiny, okrem Česka, Poğska a Estónska, poţiadali o predĝţenie moratória na nákup poğnohospodárskej pôdy cudzincami o tri roky. KEY WORDS Prechodné obdobie, poğnohospodárska pôda, legislatívne obmedzenia. ÚVOD Fungujúci trh pôdy hrá dôleţitú úlohu v ekonomickom vývoji a raste. Výmena pôdy, vrátane predaja a kúpi zahraničnými osobami, by mala zlepšovať produktivitu a stimulovať ekonomický vývoj. Počas rokovaní o vstupe do EÚ v roku 2004, kandidátske krajiny ţiadali o moţnosť zachovať existujúce národné opatrenia obmedzujúce získavanie poğnohospodárskej pôdy a lesov zahraničnými osobami. Chceli chrániť sociálno-ekonomickú poğnohospodársku štruktúru krajín od prípadných šokov. Sedem nových členských štátov – Česko, Estónsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Poğsko a Slovensko (označované ako NMS - 7) – dostali prechodné obdobie, počas ktorého mohli zachovať existujúce národné opatrenia ich legislatívnych obmedzení na získavanie poğnohospodárskej pôdy a lesov. Prechodné obdobie trvalo sedem rokov pre Česko, Estónsko, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko a Slovensko a dvanásť rokov pre Poğsko. Po uplynutí 102 prechodného obdobia tieto krajiny, okrem Česka, Poğska a Estónska, poţiadali o predĝţenie moratória na nákup poğnohospodárskej pôdy cudzincami o tri roky. MATERIÁL A METÓDY Pri spracovaní článku sa hlavne vychádzalo z rozhodnutí Európskej komisie, ktorými sa predlţuje prechodné obdobie týkajúce sa nadobúdania poğnohospodárskej pôdy vo vybraných jednotlivých krajinách EÚ. Ide o deskriptívny článok, v ktorom sa pracovalo s dostupnou literatúrou z rôznych internetových zdrojov a potom sa spracovali poznatky o danej problematike. VÝSLEDKY Dôvody predĝţenia moratória pre nákup poğnohospodárskej pôdy cudzincami v jednotlivých vybraných krajinách EÚ Slovensko V akte o pristúpení z roku 2003 sa ustanovuje, ţe Slovensko môţe na základe podmienok ponechať v období siedmich rokov odo dňa pristúpenia v platnosti zákazy, ktoré sa týkajú nadobúdania poğnohospodárskej pôdy fyzickými a právnickými osobami z ostatných členských štátov EÚ, ktoré nemajú ani sídlo, ani nie sú registrované, ani nemajú pobočku alebo sprostredkovateğa na Slovensku. (1) V januári 2011 Slovensko poţiadalo o predĝţenie prechodného obdobia, ktoré sa týka nadobúdania poğnohospodárskej pôdy o tri roky. Hlavným dôvodom prechodného obdobia bola potreba chrániť sociálno-ekonomické podmienky poğnohospodárskych činností v dôsledku zavedenia jednotného trhu a prechodu na spoločnú poğnohospodársku politiku na Slovensku. Jeho cieğom bolo aj zohğadniť obavy, ktoré sa týkali moţného vplyvu liberalizácie nadobúdania poğnohospodárskej pôdy na odvetvie v dôsledku počiatočných veğkých rozdielov v cenách pôdy a príjmov v porovnaní s ostatnými členskými krajinami. Cieğom bolo aj uğahčiť poğnohospodárom proces reštitúcii a privatizácie poğnohospodárskej pôdy. (1) Na základe údajov z Eurostatu, sú ceny poğnohospodárskej pôdy na Slovensku niţšie ako ceny poğnohospodárskej pôdy v EÚ. Úplná konvergencia predajných cien poğnohospodárskej pôdy sa ani neočakávala. Na ukončenie prechodného obdobia sa ani nepovaţovala za nevyhnutnú podmienku. Napriek tomu sú rozdiely v cenách poğnohospodárskej pôdy medzi Slovenskom a krajinami EÚ 15 také značné, ţe môţu byť prekáţkou v hladkom pokroku smerom k cenovej konvergencii. (1) Podğa Eurostatu je štruktúra vlastníctva pôdy na Slovensku charakteristická prevahou malých rodinných poğnohospodárskych podnikov s rozlohou menej ako 2 ha. Tie zväčša nie sú trhovo zamerané. Aj keď iba 4,56 % z celkového počtu pracovníkov pracuje v poğnohospodárstve, takmer polovica obyvateğstva ţije na vidieku. Podğa slovenských orgánov mnohé poğnohospodárske pozemky, ktoré sú v súkromnom vlastníctve, sa neobrábajú. (1) Konsolidácii poğnohospodárskej pôdy zároveň bráni nedokončený proces reštitúcii vlastníckych práv v dôsledku neurovnaných prebiehajúcich sporov. Vyše 360 000 ha súkromnej poğnohospodárskej pôdy spravuje Slovenský pozemkový fond. Pribliţne 130 000 ha štátom vlastnenej poğnohospodárskej pôdy ostáva v správe SPF. Tieto pozemky spolu s pozemkami, okolo ktorých existuje neistá právna situácia, predstavujú takmer štvrtinu celkovej plochy poğnohospodárskej pôdy v SR. Nejasnosť vlastníckych práv nevyhnutným spôsobom bráni transakciám s pôdou a konsolidácii poğnohospodárskych pozemkov. Fragmentácia pôdy prispieva k niţšej konkurencieschopnosti a vytvára poğnohospodárske podniky, ktoré sa menej orientujú na trh. (1) 103 Vzhğadom na tieto skutočnosti, sa predpokladalo, ţe zrušenie obmedzení 1. mája 2011 by vyvolalo tlak na ceny pôdy na Slovensku. Existuje hrozba váţneho narušenia slovenského trhu s poğnohospodárskou pôdou po skončení prechodného obdobia. Preto sa malo povoliť predĝţenie prechodného obdobia o tri roky a v apríli 2011 sa aj predĝţilo moratórium na nákup pôdy cudzincami. Maďarsko Na základe predloţených informácii stále existujú 3 aţ 20 násobné rozdiely v priemerných cenách pôdy, aj napriek tomu, ţe v Maďarsku sa ceny pôdy po pristúpení krajiny k EÚ čoraz viac pribliţujú k cenám v EÚ 15. Zmenšili sa aj rozdiely medzi príjmom poğnohospodárskych pracovníkov a poğnohospodárov v Maďarsku a príjmom v EÚ 15, avšak ešte pretrvávajú. Odvetvie poğnohospodárstva v Maďarsku bolo ťaţko zasiahnuté nedávnou celosvetovou finančnou a hospodárskou krízou, v dôsledku ktorej v roku 2009 reálne príjmy v poğnohospodárstve na pracovníka zaznamenali najväčší pokles v rámci celej EÚ. (2) Napriek tomu, ţe reštitúcie počas prechodného obdobia pokročili, od roku 2008 čelili problémom, a preto sa ešte neskončili. Podobný vývoj moţno pozorovať v oblasti privatizácie poğnohospodárskej pôdy. Nedostatok istoty v oblasti vlastníckych práv, ako aj nedostatočné moţnosti získania úverov a poistenia pre poğnohospodárov viac oslabujú maďarský trh s poğnohospodárskou pôdou a stále bránia jeho riadnemu fungovaniu. (2) Predpokladalo sa, ţe zrušenie obmedzení 1. mája 2011 by vyvolalo tlak na ceny pôdy v Maďarsku. S prihliadnutím na vysoký počet účastníkov, veğmi rozdrobenú štruktúru vlastníctva na trhu s poğnohospodárskou pôdou, ktorá sa po pristúpení výrazne nemenila, a prevahu prenajímania pôdy by tento negatívny vplyv pravdepodobne zasiahol celé odvetvie. Preto sa navrhovalo predĝţenie prechodného obdobia, o ktoré sa poţiadalo v septembri 2010 a v decembri 2010 sa moratórium na nákup pôdy cudzincami predĝţil o tri roky. Litva Vo februári 2011 Litva poţiadala o predĝţenie prechodného obdobia týkajúceho sa nadobúdania poğnohospodárskej pôdy o tri roky. (3) Pozemková reforma v Litve ešte prebieha. Podğa poskytnutých údajov, existuje celkovo 429 000 ha štátnych pozemkov, ku ktorým treba určiť vlastnícke práva. V súčasnosti bolo sprivatizovaných iba 77 200 ha štátnej poğnohospodárskej pôdy a k 351 000 ha poğnohospodárskej pôdy, čo predstavuje 11,42 % celkovej poğnohospodárskej pôdy v Litve. Stále sa rieši otázka vlastníckych práv. (3) Podğa názoru litovských orgánov je práve nejasnosť vlastníckych práv spolu s nepriaznivou štruktúrou poğnohospodárskych podnikov, ktoré nevyhnutným spôsobom bránia transakciám s pôdou a konsolidácii poğnohospodárskych pozemkov. Fragmentácia pôdy vedie k niţšej konkurencieschopnosti a vytvára poğnohospodárske podniky, ktoré sa menej orientujú na trh. V roku 2009 podniky s veğkosťou 5 ha predstavovali 52,5 % všetkých poğnohospodárskych podnikov. (3) Nedávna celosvetová finančná a hospodárska kríza mala navyše negatívny vplyv aj na litovské hospodárstvo a to najmä na predajné ceny poğnohospodárskych produktov. (3) Existuje stále výrazný, aj keď zmenšujúci sa rozdiel medzi poğnohospodárskymi príjmami poğnohospodárov v Litve a poğnohospodármi v EÚ 15. Podğa Eurostatu sa v roku 2009 úroveň príjmov poğnohospodárov zníţila o 13,6 %, kým priemerné príjmy v EÚ 27 sa zníţili o 10,7 %. Ako aj pri poğnohospodárskych príjmoch, rozdiel pretrváva aj v predajných cenách poğnohospodárskej pôdy medzi Litvou a ostatnými členskými štátmi EÚ. Ceny za parcely poğnohospodárskej pôdy v Litve v porovnaní s ostatnými členskými štátmi EÚ sú nízke. (3) 104 Vzhğadom na uvedené fakty sa predpokladalo, ţe zrušenie obmedzení 1. mája 2011 by vyvolalo tlak ceny pôdy v Litve. Z toho dôvodu sa vo februári 2011 poţiadalo o predĝţenie moratória a EK v apríli 2011 prechodné obdobie predĝţila o ďalšie tri roky. Lotyšsko V decembri 2010 Lotyšsko poţiadalo o predĝţenie prechodného obdobia týkajúceho sa nadobúdania poğnohospodárskej pôdy o tri roky. Na základe údajov z Eurostatu, ceny poğnohospodárskej pôdy v Lotyšsku sú niţšie ako ceny poğnohospodárskej pôdy v EÚ. Existujú rozdiely v cenách poğnohospodárskej pôdy medzi Lotyšskom a krajinami EÚ 15. (4) Poğnohospodárska pôda v tejto krajine predstavuje 37,7 % celkovej plochy krajiny. V roku 2007 vlastnili poğnohospodári 62 % poğnohospodárskej pôdy a 26,6 % poğnohospodárskej pôdy bolo prenajatých. Aj keď väčšina tejto pôdy v krajine je v súkromnom vlastníctve, proces reštitúcii vlastníckych práv a pozemková reforma vo vidieckych oblastiach stále neboli dokončené. (4) Nejasnosť vlastníckych práv bráni transakciám s pôdou a konsolidácii poğnohospodárskych pozemkov. Fragmentácia pôdy prispieva k niţšej konkurencieschopnosti a vytvára poğnohospodárske podniky, ktoré sa menej orientujú na trh. Podiel vyuţívanej poğnohospodárskej plochy v poğnohospodárskom podniku v Lotyšsku sa v období 2001 a 2007 zvýšil z 10 ha na 16 ha, avšak tento podiel je stále niţší ako v iných štátoch EÚ. Napr. v Dánsku, Nemecku a Švédsku v roku 2007 bol tento priemerný podiel 60 ha, 46 ha resp. 43 ha. (4) Celosvetová finančná a hospodárska kríza mala negatívny vplyv aj na lotyšské hospodárstvo. Nedostatok dopytu, po ktorom nasledovalo prudké zníţenie kúpnych cien poğnohospodárskych výrobkov v čase, keď ceny surovín ešte stále boli na vysokej úrovni v roku 2008, ďalej prehĝbili znevýhodnenú pozíciu lotyšských poğnohospodárov v porovnaní s poğnohospodármi z EÚ 15. (4) Predpokladalo sa, ţe zrušenie obmedzení 1. mája 2011 by vyvolalo tlak na ceny pôdy v Lotyšsku. Preto sa v decembri 2010 poţiadalo o predĝţenie moratória na nákup poğnohospodárskej pôdy cudzincami a v apríli 2011 EK predĝţila prechodné obdobie týkajúce sa nákupu poğnohospodárskej pôdy. Česko V júni 2011 český prezident podpísal novelu devízového zákona, ktorá okrem iného ruší obmedzenia pri nákupe poğnohospodárskej pôdy pre cudzincov. Ako aj ostatné krajiny NMS – 7, aj Česko vyrokovalo pred vstupom do EÚ zákaz predaja pôdy cudzincom. Sedem rokov stará výnimka prestala platiť začiatkom mája 2011. Informácia z pozemkových fondov hovoria o tom, ţe v súčasnej dobe je v drţbe štátu len sedem percent poğnohospodárskej pôdy a viac neţ deväťdesiat percent je v privátnej drţbe. Tzn. ţe nebude naštartovaný hromadný štátny výpredaj pozemkov. Dôvodom zrušenia výnimky bolo aj to, ţe sa dala obísť. (5) DISKUSIA V akte o pristúpení z roku 2003 sa ustanovuje, ţe si krajiny, ktoré o to poţiadali, môţu na základe podmienok ponechať v období siedmich rokov odo dňa pristúpenia v platnosti zákazy, ktoré sa týkajú nadobúdania poğnohospodárskej pôdy fyzickými a právnickými osobami z ostatných členských štátov EÚ, ktoré nemajú ani sídlo, ani nie sú registrované, ani nemajú pobočku alebo sprostredkovateğa v týchto krajinách. 105 Hlavným dôvodom prechodného obdobia bola potreba chrániť sociálno-ekonomické podmienky poğnohospodárskych činností v dôsledku zavedenia jednotného trhu a prechodu na spoločnú poğnohospodársku politiku. Vzhğadom na niektoré skutočnosti, sa predpokladalo, ţe zrušenie obmedzení 1. mája 2011 by vyvolalo tlak na ceny pôdy. Existuje hrozba váţneho narušenia trhu s poğnohospodárskou pôdou po skončení prechodného obdobia. Preto sa malo povoliť predĝţenie prechodného obdobia o tri roky a na Slovensku, v Litve, Lotyšsku a Maďarsku sa aj predĝţilo. Na druhej strane, Česko nemá predĝţené prechodné obdobie na nákup poğnohospodárskej pôdy cudzincami. Napriek tomu, ţe boli zástancovia tohto návrhu, rozhodlo sa ţe sa toto prechodné obdobie nepredĝţi. Dôvodom je to, ţe sa zákon dal obísť a so získaním tichého spoločníka sa k poğnohospodárskej pôde dostala aj zahraničná osoba. ZÁVER Sedem nových členských štátov pri vstupe do EÚ – Česko, Estónsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Poğsko a Slovensko (označované ako NMS - 7) – dostali prechodné obdobie, počas ktorého mohli zachovať existujúce národné opatrenia ich legislatívnych obmedzení na získavanie poğnohospodárskej pôdy a lesov. Prechodné obdobie trvalo sedem rokov pre Česko, Estónsko, Maďarsko, Litvu, Lotyšsko a Slovensko a dvanásť rokov pre Poğsko. Po uplynutí prechodného obdobia tieto krajiny, okrem Česka, Poğska a Estónska, poţiadali o predĝţenie moratória na nákup poğnohospodárskej pôdy cudzincami o tri roky. Z týchto krajín sa predĝţilo toto prechodné obdobie Maďarsku, ktoré o predĝţenie poţiadalo 10. septembra 2010 a 20. decembra 2010 dostalo rozhodnutie o predĝţení prechodného obdobia; Litve, ktoré o to poţiadalo 4. februára 2011 a dostalo rozhodnutie 14. apríla 2011, Lotyšsku, ktoré o to poţiadalo 6. decembra 2010 a dostalo rozhodnutie 7. apríla 2011 a Slovensku, ktoré o predĝţenie poţiadalo 20. januára 2011 a dostalo rozhodnutie 14. apríla 2011. V Česku sa zrušilo obmedzenie pri nákupe poğnohospodárskej pôdy cudzincami. Dôvodom bolo to, ţe sa zákon dal obísť pri nakupovaní poğnohospodárskej pôdy zahraničnými osobami. LITERATÚRA [1] EURÓPSKA KOMISIA. 2011. Rozhodnutie komisie 2011/241/EÚ zo 14. apríla 2011, ktorým sa predlţuje prechodné obdobie týkajúce sa nadobúdania poľnohospodárskej pôdy na Slovensku [online]. 2011 [cit. 2011-10-03]. Dostupné z http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:101:0124:0125:SK:PDF [2] EURÓPSKA KOMISIA. 2010. Rozhodnutie komisie 2010/792/EÚ z 20. decembra 2010, ktorým sa predlţuje prechodné obdobie týkajúce sa nadobúdania poľnohospodárskej pôdy v Maďarsku [online]. 2011 [cit. 2011-10-03]. Dostupné na http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=CELEX:32010D0792:SK:HTML [3] EURÓPSKA KOMISIA. 2011. Rozhodnutie komisie 2011/240/EÚ zo 14. apríla 2011, ktorým sa predlţuje prechodné obdobie týkajúce sa nadobúdania poľnohospodárskej pôdy v Litve [online]. 2011 [cit. 2011-10-03]. Dostupné na http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:101:0122:0123:SK:PDF [4] EURÓPSKA KOMISIA. 2011. Rozhodnutie komisie 2011/226/EÚ zo 7. apríla 2011, ktorým sa predlţuje prechodné obdobie týkajúce sa nadobúdania poľnohospodárskej pôdy v Lotyšsku [online]. 2011 [cit. 2011-10-03]. Dostupné na http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2011:094:0031:0032:SK:PDF [5] Cudzinci uţ môţu kupovať „českú“ pôdu [online]. 2011 [cit. 2011-10-03]. Dostupne na http://www.rno.sk/archiv-aktualit/Cudzinci-uz-m%C3%B4zuzupovat%E2%80%9Ecesku%E2%80%9C--p%C3%B4du__s1309x56756.html 106 KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Mária Borbélyová [email protected] Fakulta ekonomiky a manaţmentu/Katedra ekonomiky Tr. Andreja Hlinku 2 949 76 Nitra Slovensko Ing. Boris Špánik [email protected] Fakulta ekonomiky a manaţmentu/Katedra ekonomiky Tr. Andreja Hlinku 2 949 76 Nitra Slovensko 107 ZHODNOTENIE VYUŢÍVANIA BIOPALÍV V EURÓPSKEJ ÚNII A NA SLOVENSKU Assessment of the use of biofuels in the European Union and Slovakia CVENGROŠOVÁ Eva ABSTRACT The issue of biofuel policy is a relatively new area of study. Research on the impact of biofuels policy intensified in recent years. A growing number of literature dealing with development issues concerning the impact of biofuels development and biofuels support policy on agricultural markets and the environment. The Slovak Republic joined the European Union committed to fulfilling the commitments in different areas. One of the mentioned areas is renewable energy sources. Biofuels, as part of the renewable energy sources, are subject of the article. The aim of the article is to assess position and development of the biofuels in EU and Slovak republic. KEY WORDS Biofuels, biodiesel, bioethanol, renewable energy sources ABSTRAKT Problematika politiky biopalív predstavuje relatívne novú oblasť štúdia. Výskum o vplyve politiky na podporu biopalív sa zintenzívnil aţ v posledných rokoch. Rastúce mnoţstvo odbornej literatúry sa zaoberá rozvojom problematiky biopalív týkajúcej sa vplyvu vývoja biopalív a ich podpornej politiky na poğnohospodárske trhy a ţivotné prostredie. Slovenská republika sa vstupom do Európskej Únie zaviazala k plneniu záväzkov z rôznych oblastí. Jednu zo spomínaných oblastí tvoria obnoviteğné zdroje energie. Biopalivá, ako ich súčasť, sú predmetom príspevku, ktorého cieğom je zhodnotiť postavenie a vývoj v oblasti biopalív na úrovni EÚ a Slovenskej republiky. KĞÚČOVÉ SLOVÁ Biopalivá, bionafta, bioetanol, obnoviteğné zdroje energie ÚVOD Bioenergia, ako obnoviteğný zdroj energie, zastáva čoraz dôleţitejšiu úlohu. Bioenergia zahŕňa pevnú biomasu, plynnú a kvapalné biopalivá. Spağovanie a vyuţívanie biomasy na produkciu tepla a elektrickej energii prináša viacero benefitov, vo forme zniţovania závislosti na fosílnych palivách, redukciu škodlivín a zniţovanie emisií CO2. Predmetom príspevku sú tekuté biopalivá. Tekuté biopalivá vyrobené z biomasy priťahujú rastúci záujem vo svete, spôsobený a vyvolávaný hlavne inštitúciami zaoberajúcimi sa energetickou bezpečnosťou, klimatickými zmenami, environmentálnymi záleţitosťami a podporujúcimi domáce poğnohospodárstvo. Práve z uţ uvedených predností biopalív a obnoviteğných zdrojov energie je dôleţité prikladať tejto téme náleţitú pozornosť. Cieğom príspevku je charakterizovať a zhodnotiť biopalivá – ich produkciu, spotrebu v rámci Európskej Únie ako aj na úrovni Slovenskej republiky. Európa definovala ambiciózne ciele v oblasti rozvoja biopalív, za účelom zlepšenia domácej energetickej bezpečnosti, zlepšenia celkovej bilancie CO2 a zachovanie 108 konkurencieschopnosti EÚ. Jednou z ciest naplnenia stanovených cieğov je rozvoj inovatívnych technológií biopalív. MATERIÁL A METÓDY Cieğom príspevku je charakterizovať a zhodnotiť postavenie a vývoj v oblasti biopalív v rámci EÚ a na úrovni SR. Príspevok je členený do troch celkov: legislatívny rámec podpornej politiky biopalív v EÚ a SR vývoj produkcie a spotreby biopalív v EÚ tendencie vývoja produkcie a spotreby biopalív na Slovensku Naplneniu stanoveného cieğa predchádzalo štúdium odbornej domácej a zahraničnej literatúry, štúdium strategických dokumentov, štatistických ročeniek a databáz. Pri spracovaní problematiky pouţijeme metódu časovej a priestorovej komparácie a analýzy, prostredníctvom ktorých zhodnotíme stav produkcie a spotreby biopalív a načrtneme tendencie ich ďalšieho vývoja. VÝSLEDKY Charakteristika a typy biopalív Biopalivá definuje Dufey, A. (2006) ako tekuté palivá vyrobené z biomasy určené buď na transport, alebo spağovanie. Biopalivá môţu byť vyrobené z poğnohospodárskych alebo lesných produktov a biologicky rozkladateğných častí pochádzajúcich z priemyselného alebo komunálneho odpadu. Bioetanol je destilovaná tekutina vyrobená fregmentáciou cukru z cukrových plodín a obilnín (cukrová trstina, kukurica, repa, pšenica, cirok). Existuje aj druhá generácia bioetanolu – lignocelulózne biopalivá, ktoré zahŕňajú lesné produkty a taktieţ trávnaté porasty. Bioetanol sa môţe vyuţívať v tzv. čistej forme, v špeciálne prispôsobených motorových vozidlách alebo ako zmes s benzínom. Bioetanol môţe byť primiešavaný aj bez špeciálnych úprav motora s benzínom a to do výšky 10%. Najčastejšie sa pouţívajú 5% a 10% zmesi bioetanolu (B5 a B10). Biodiesel (Krawczyk, 1996) definuje ako alternatívne naftové palivo je vyrobené z obnoviteğných biologických zdrojov, ako sú rastlinné oleje a ţivočíšne tuky. Je to biologicky rozloţiteğná a netoxická látka, ktorá má nízky emisný profil a je šetrná k ţivotnému prostrediu. Biodiesel sa vyrába z olejnín ako sú repka, slnečnica, sója, palma a jatropha. Taktieţ môţe byť vyrobený zo ţivočíšnych tukov, loja a odpadových kuchynských olejov. Technológie druhej generácie biodieslu vyrábajú palivo z dreva a slamy na báze splyňovania. Podobne ako bioetanol, bionafta môţe byť pouţitý v čistej forme, v špeciálne upravených vozidlách, alebo v zmesi s automobilovou naftou. Politika biopalív EÚ V priebehu roku 1990 odštartovala výroba a pouţívanie biopalív v niekoğkých európskych krajinách a ich produkcia začala výrazne expandovať. V tomto období bola uvádzaná politika na európskej úrovni, a to predovšetkým z hğadiska bezpečnosti dodávok energie. V roku 1997 v Bielej knihe "Energia pre budúcnosť: Obnoviteğné zdroje energie," bolo zmienené prípadné mnoţstvo 18 Mtoe1 kvapalných biopalív v roku 2010. Zelená kniha 2000 "Smerom k európskej stratégii pre bezpečnosť zásobovania energiou" bola povaţovaná za začiatok komplexnejšej politiky, v ktorej biopalivá by mali prispieť k navrhovanému ambicióznemu cieğu, 20% alternatívnych palív (biopalivá, zemný plyn, vodík), do roku 2020 . Za ďalší míğnik v oblasti biopalív sa povaţuje Kjótsky protokol, v ktorom sa mnohé krajiny sveta zaviazali zníţiť emisie oxidu uhličitého a skleníkových plynov. S cieğom napĝňania týchto záväzkov EÚ prijala smernicu, ktorá je povaţovaná za kğúčový prvok 109 v oblasti podpory výroby a vyuţívania biopalív. Smernica 2003/30/ES z 8. mája 2003 o podpore vyuţívania biopalív alebo iných obnoviteğných palív v doprave bola zameraná na podporu vyuţívania biopalív alebo iných obnoviteğných palív ako náhrady nafty alebo benzínu na dopravné účely v kaţdom členskom štáte EÚ. Smernica o biopalivách 2003/30/ES * zavádza určité obmedzenia pre nahradenie fosílnych palív biopalivami. Hlavným cieğom tejto politiky je zníţiť emisie skleníkových plynov, najmä v doprave a zmierniť závislosť na fosílnych palivách diverzifikáciou zdrojov energie, prostredníctvom technológií, ktoré sú šetrné k ţivotnému prostrediu. Na dosiahnutie tohto cieğa táto smernica stanovuje niekoğko mandátov pre zmiešanie biopalív so súčasnými pohonnými látkami. Cieğom bolo, pre kaţdý členský štát EÚ dosiahnuť 2% - ný trhový podiel pre biopalivá do roku 2005, Cieğ stanovený do roku 2010 sa zvýšil na 5,75%. Následne bola prijatá nová Smernica Európskeho parlamentu a Rady 2009/28/ES† o podpore vyuţívania energie z obnoviteğných zdrojov energie, ktorou boli upravené a doplnené ďalšie ciele do roku 2020. Uvedená smernica je hlavným nástrojom Európskej únie na dosiahnutie dvoch kğúčových, navzájom súvisiacich cieğov do roku 2020: dosiahnutie 20%-ného podielu obnoviteğných zdrojov energie na celkovej spotrebe energie EÚ (ďalej aj ako „podiel na OZE“) dosiahnutie 10%-ného podielu OZE v doprave Smernica sa vo významnej miere zaoberá najmä biopalivami. Stanovuje nové ciele, ktoré sú kombinované so špecifickými poţiadavkami udrţateğnosti biopalív ‡ , v reakcii na rozpor týkajúci sa ich dopadu na ţivotné prostredie, ceny potravín a stratu biodiverzity. V súčasnosti, ak palivá, ktoré neprinášajú minimálne 35% úsporu emisií skleníkových plynov, porovnávajúc ich celý výrobný cyklus s výrobným cyklom fosílnych palív, nebudú zahrnuté do cieğa a nebude im poskytnutá verejná podpora. Táto minimálna hranica sa do roku 2017 zvýši na 50%. Výroba, ktorá zaháji svoju činnosť po tomto termíne, bude musieť vyrábať biopalivo s úsporou oxidu uhličitého aţ na úrovni 60%. Legislatívny rámec výroby biopalív SR V úplnosti v slovenských podmienkach smernicu Európskeho parlamentu Rady č. 2003/30/ES na podporu vyuţívania biopalív alebo iných obnoviteğných palív doprave popri rámcovo poňatom Národnom programe rozvoja a biopalív pre roky 2006 aţ 2010 implementačne dopĝňa hlavne kğúčové Nariadenie vlády Slovenskej republiky č. 246/2006 Z. z. z 19. apríla 2006 o minimálnom mnoţstve pohonných látok vyrobených z obnoviteğných zdrojov v motorových benzínoch a motorovej nafte uvádzaných na trh Slovenskej republiky. Vláda SR zaviazala príslušné rezorty, najmä hospodárstva, plniť eurosmernice, pravidelne kaţdoročne vyhodnocovať. Vládu SR zasa zaviazala Európska komisia pravidelne kaţdoročne predkladať jej správu o plnení právnych úprav smernice č. 2003/30/ES. Uvedené nariadenie vlády SR § ustanovuje, ţe výrobca a predajca sú povinní ponúkať v motorových benzínoch a motorovej nafte pouţívaných na dopravné účely minimálne mnoţstvo biopalív alebo iných obnoviteğných palív, ktoré je: * Smernica o biopalivách 2003/30/ES o podpore vyuţívania biopalív alebo iných obnoviteğných palív v doprave Smernica 2009/28/ES o podpore vyuţívania energie z obnoviteğných zdrojov energie ‡ http://www.eurobserv-er.org/pdf/biofuels_2011.pdf § Nariadenie vlády Slovenskej republiky č. 246/2006 Z. z. z 19. apríla 2006 o minimálnom mnoţstve pohonných látok vyrobených z obnoviteğných zdrojov v motorových benzínoch a motorovej nafte uvádzaných na trh SR † 110 do 31. 12. 2006 v referenčnej hodnote 2 % vypočítanej z energetického obsahu celkového mnoţstva motorových benzínov a motorovej nafty uvedených na trh, od 1. 1. 2007 v referenčnej hodnote 3,4 % vypočítanej z energetického obsahu celkového mnoţstva motorových benzínov a motorovej nafty uvedených na trh, od 1. 1. 2010 do 31. 12. 2010 v referenčnej hodnote 5,75 % z energetického obsahu celkového mnoţstva motorových benzínov a nafty uvedených na trh. Zo správy o pouţívaní biozloţiek v motorových palivách, ktorú vypracovalo Ministerstvo hospodárstva SR, vyplýva, ţe podiel biozloţiek na výrobe pohonných látok sa v roku 2010 zníţil na základe vládneho nariadenia z pôvodne plánovaných 5,75 % na úroveň 3,7 % energetického obsahu celkového mnoţstva motorových benzínov a motorovej nafty uvedených na trh. Produkcia biopalív v EÚ Počiatočné snahy o výrobu biopalív sa datujú od začiatkov automobilového priemyslu. Avšak, oni boli rýchlo nahradené lacným benzínom, ktorý pokračoval relatívne bezproblémovo, aţ do ropnej krízy v roku 1970. V roku 1975 brazílska vláda spustila program PROALCOOL, ktorý mal nahradzovať dováţaný benzín s bioetanol vyrobený z cukrovej trstiny. Následne sa biopalivá začali vnímať ako seriózna alternatíva k benzínu. Avšak len čo ropná kríza skončila, záujem o biopalivá sa zníţil. Graf 1: Vývoj produkcie biopalív v EÚ Vývoj produkcie biopalív v EÚ 20 000 15 000 10 000 5 000 0 2000 2001 2002 Biodiesel 2003 2004 2005 Bioetanol 2006 2007 2008 2009 Ostatné biopalivá Zdroj: Vlastné spracovanie na základe dát eurostatu Majoritné zastúpenie z globálneho hğadiska má v rámci biopalív produkcia etanolu, ktorá tvorí pribliţne 85%. Bioetanol je hlavne vyrábaný a spotrebovaný v USA a biodiesel v EÚ. Vývoj produkcie biopalív v EÚ zaznamenáva v súčasnom období výrazne rastúcu tendenciu. V roku 2009 primárna produkcia biopalív v EÚ predstavovala 14 529 tisíc ton. Produkcia biopalív sa oproti roku 2006 zvýšila takmer dvojnásobne. Produkcia bionafty má v EÚ majoritné zastúpenie, podiel bionafty na celkovej produkcii biopalív v roku 2009 predstavoval takmer 60%. Spotreba biopalív v EÚ Nasledovný graf znázorňuje vývoj spotreby biopalív a jej zloţenie v rámci členských krajín EÚ v doprave, v sledovanom období 2000 – 2010. Vývoj spotreby biopalív počas sledovaného obdobia zaznamenáva výrazne dynamicky rastúci trend vývoja, s rozlične sa vyvíjajúcim tempom rastu. Zdrojom majoritnej časti spotreby biopalív je v EÚ v roku 2010 111 biodiesel, ktorého zastúpenie na celkovej spotrebe biopalív v dopravnom sektore tvorí viac ako 77%. Graf 2: Vývoj a zloţenie celkovej spotreby biopalív v doprave (EÚ -27) Spotreba biopalív EÚ Zloženie spotreby biopalív EÚ 14000 12000 10000 8000 6000 4000 2000 0 1%1% 21% 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 77% Bioplyn Bioetanol Biopalivá Bionafta Ostatné Zdroj: Vlastné spracovanie na základe dát z www.eurobserv-er.org Tempo rastu spotreby biopalív sa medzi rokom 2009 a 2010 zníţilo. Najvyššie tempo rastu (42,8%) bolo zaznamenané medzi rokmi 2007 a 2008. Následne sa zníţilo na hodnotu 28,9% a medzi rokom 2009 a 2010 dosahovalo tempo rasu spotreby biopalív úroveň 13,6%. Dôvodom tejto stagnujúcej spotreby biopalív môţe byť aj fakt, ţe najväčší európsky spotrebitelia, menovite tí, ktorí nastavili svoje záväzky podğa smernice, chcú teraz tento rast trhu zmierniť, v dôsledku menej ambicióznym, dlhodobým cieğom, zadefinovaným v Smernici 2009/28ES. Produkcia a spotreba biopalív na Slovensku Produkcia biopalív na Slovensku má rastúcu tendenciu. Výrazný nárast produkcie biopalív sledujeme od roku 2006. Najvýraznejší nárast bol zaznamenaný v roku 2008, kedy sa celkove mnoţstvo biopalív zvýšilo viac ako 2,5 násobne oproti predchádzajúcemu roku, a neustále stúpa. Na celkovej produkcii biopalív, v rámci členských krajín, sa Slovenská republika podieğa 1,4%. 112 Graf 3: Vývoj produkcie biopalív v SR Produkcia biopalív na Slovensku 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 2001 2002 2003 Produkcia bionafty (t) 2004 2005 2006 2007 Produkcia biopalív (t) 2008 2009 Produkcia bioetanolu (t) Zdroj: Vlastné spracovanie Majoritné zastúpenie v štruktúre biopalív na Slovenskom trhu zastáva bionafta. Začiatok produkcie bioetanolu bol zaznamenaný aţ v roku 2007. V súčasnosti sa zvyšuje podiel produkcie bioetanolu na celkovej produkcii biopalív. V roku 2009 tento podiel tvoril 47% z celkovej produkcie biopalív. Spotreba biopalív kopíruje rastúcu tendenciu ich produkcie. Výrazný nárast spotreby biopalív bol zaznamenaný od roku 2006. Graf 4: Vývoj spotreby biopalív v rokoch 2001 - 2009 Spotreba biopalív na Slovensku 250 000 200 000 150 000 100 000 50 000 0 2001 2002 2003 Spotreba biopalív (t) 2004 2005 2006 Spotreba bionafty (t) 2007 2008 2009 Spotreba bioetanolu (t) Zdroj: Vlastné spracovanie Rastúci trend v spotrebe ako aj produkcii biopalív môţe byť ovplyvnený podpornou politikou v tejto oblasti. Vláda Slovenskej republiky podporuje rozvoj produkcie a vyuţívanie biopalív prostredníctvom legislatívnych noriem určujúcich podiel biozloţky v palivách, ktoré sú vyuţívané na území SR. DISKUSIA Biopalivá sú výzvou pre ropný priemysel, o čom hovorí prudký nárast globálnej produkcii a vyuţitia biopalív v posledných rokoch. Globálna produkcia biopalív, ako uvádzajú štúdie OECD (2008) sa od roku 2000 do roku 2007 strojnásobila. Biopalivá sú podğa Doeringa (2004) vhodnou alternatívou k fosílnym palivám v dopravnom systéme v porovnaní s ďalšími technológiami, pretoţe technológie v oblasti biopalív sú uţ dobre rozvinuté a sú dostupné v mnohých krajinách. Bioetanol a bionafta môţe 113 byť primiešavané s ropnými produktmi (benzín a nafta), aţ do 10% bez potreby modifikácie motorov. Okrem toho, distribúciu kvapalných biopalív uğahčuje uţ existujúca infraštruktúra distribúcie a maloobchodu. Spotreba energie v dopravnom sektore je predovšetkým závislá na dováţaných fosílnych palivách. Predpokladá sa, ţe tento sektor bude prudko rásť do roku 2020 a ďalej. Dôleţitosť a zraniteğnosť dopravy vyţadujú, aby všetky aktivity v danej oblasti prispievali k zabezpečeniu udrţateğnosti a istoty energetických dodávok v Európe. Spoločenstvo sa to pokúša dosiahnuť s celým radom opatrení, týkajúcich sa zníţenia emisií, opatrení v oblasti energetickej účinnosti, ekologického verejného obstarávania v doprave, a na podporu obnoviteğných zdrojov energie v sektore dopravy. ZÁVER Ambiciózne ciele a mandáty stanovené EÚ podporujú rozvoj biopalív a tým aj pestovanie plodín určených na ich výrobu. Pestovanie energetických plodín je kontroverznou tematikou, ako z ekologického pohğadu, tak aj z dôvodu etického vo vzťahu k nedostatku potravín v rozvojových krajinách. Poğnohospodársku pôdu je potrebné chrániť pred zaberaním na nepoğnohospodárske účely, pretoţe uţ v strednodobom výhğade sa môţu stať produkcia potravín ekonomicky výhodná pre celosvetový trh. LITERATÚRA 1. DUFEY, A. 2006. Biofuels production, trade and sustainable development: emerging issues. 2006. Dostupné na internete: http://www.globalbioenergy.org/uploads/ media/0609IIED Biofuels_production__trade_and_sustainable_development.pdf 2. KRAWCZYK, T. 1996. Biodiesel. Alternative fuel makes inroads but hurdles remain. 1996. Dostupné na internete: http://www.cti2000.it/Bionett/BioD-1999-101% 20Biodiesel%0 production % 20review.pdf 3. DOERING, O. 2004. U.S. Energy Policy: Is it the Best Energy Alternative? Current Agriculture, Food & Resource Issues. 2004. Dostupné na internete: http://cafri.usask.ca/dfs/doering5-1.pdf 4. Smernica o biopalivách 2003/30/ES o podpore vyuţívania biopalív alebo iných obnoviteğných palív v doprave 5. Smernica 2009/28/ES o podpore vyuţívania energie z obnoviteğných zdrojov energie 6. Nariadenie vlády Slovenskej republiky č. 246/2006 Z. z. z 19. apríla 2006 o minimálnom mnoţstve pohonných látok vyrobených z obnoviteğných zdrojov v motorových benzínoch a motorovej nafte uvádzaných na trh SR KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Eva Cvengrošová e-mail: [email protected] Slovenská poğnohospodárska univerzita v Nitre, Fakulta ekonomiky a manaţmentu, Katedra ekonomiky, Trieda A. Hlinku 2, 949 76 Nitra 114 SANITARY AND PHYTOSANITARY MEASURES IN SLOVAK – RUSSIAN DAIRY TRADE Sanitárne a fytosanitárne opatrenia v Slovensko- Ruskom obchode s mliekom a mliečnymi výrobkami DRGOVÁ Lenka ABSTRACT Sanitary and phytosanitary measures (SPS) are a key instruments and mechanisms used to protect plants, animals, and humans from infestation and disease. On the other hand the trade between countries can be obstructed when new products are introduced without sufficient regulatory procedures or when a country‟s standards do not meet the satisfaction of their trading partners. This paper is aimed at identifying the most trade impeding SPS measures in trade with milk and milk products between Slovakia and Russia. KEY WORDS SPS measures, dairy trade, survey ABSTRAKT Sanitárne a fytosanitárne opatrenia (SPS) sú kğúčové nástroje a mechanizmy pouţívané na ochranu rastlín, ţivočíchov a ğudí pred napadnutím či chorobami. Na druhej strane môţe byť obchod medzi krajinami obmedzovaný, ak sú nové výrobky uvádzané na trh bez dostatočnej regulácie, alebo keď krajina pouţíva štandardy, ktoré nespĝňajú uspokojenie jej obchodných partnerov. Tento dokument sa zameriava na identifikáciu tých SPS opatrení, ktoré bránia obchodu s mliekom a mliečnymi výrobkami medzi Slovensko a Rusko alebo ho obmedzujú. KĞÚČOVÉ SLOVÁ SPS opatrenia, obchod s mliekom a mliečnymi výrobkami, dotazník INTRODUCTION Regulations and different product standards, and in addition all types of non-tariff measures (NTMs) impose compliance costs on dairy producers if these producers are interested in selling their milk and milk products at foreign markets. Sanitary and phytosanitary measures (SPS) are a key instruments and mechanisms used to protect plants, animals, and humans from infestation and disease. On the other hand the trade between countries can be obstructed when new products are introduced without sufficient regulatory procedures or when a country‟s standards do not meet the satisfaction of their trading partners. NTMs and also SPS measures can then lower the comparative advantages of these exporters. In addition to the relative stringency of regulatory measures that importing countries impose on foreign products, country-specific and sector-specific factors, such as infrastructure, administrative services and market structure for example, influence compliance costs. Costs of compliance are necessarily incurred by an exporter in complying with all the required standards. These may include the costs of adapting the product to meet local requirements and/or undertaking conformity assessment procedures both prior to export and/or at the port of entry. On the contrary the import requirements and NTMs may also mean significant advantages for both consumers and producers, and they should be considered in a balanced analysis. 115 We have developed and administrated a survey to identify the most significant SPS measures which are currently in place. SPS measures form an important part of the group of all NTMs, especially when the dairy trade is taking into account. The survey was conducted among Slovak exporters, which are in fact exporting their products to the Russian market. Moreover we used our survey to find out why the other dairy plants do not export to Russia in spite of having obtained the valid export licence from Russian Veterinary and Surveillance Service. LITARETURE OVERVIEW According to BECKER (2008) Sanitary and phytosanitary (SPS) measures refer to any of the laws, rules, standards, and procedures that governments employ to protect humans, other animals, and plants from diseases, pests, toxins, and other contaminants. Similarily CAFTA (2005) pointed out that SPS measures help to ensure the safe trade of agricultural goods. On the contrary governments are free to implement SPS measures as they deem necessary to protect plants and animals against disease and infestation, but this freedom of implementation can lead to ambiguous and trade restricting standards. MOSCHINI (2001) argues that sometimes governments use SPS measures to restrict bilateral trade flows through reliance on the precautionary principle, which means that a new product or technology should not be approved as long as there is the possibility of some harm being done, that is, effectively demanding a conclusive proof of zero-risk. On the other hand critics say that this principle is unscientific as it supposes that a new product or technology implies a threat and places a burden on the producer beacause he has to prove the product´s safety, rather than relying on a scientific assessment to testify a product is not safe. In addition DISDIER –FONTAGNÉ – MIMOUNI (2006) reported that especially for agricultural products, the division between SPS and TBT* measures and barriers to trade is however thin. As VUEPP (2011) reported Slovakia has a negative foreign trade balance of 51 379 € in the milk and milk products (0401-0406) in 2010. There has been a deepening balance of 33 478 € comparing to 2009. Slovak dairy exports to the EU formed 99.4% of the total dairy export in 2009. The most important products which have been exported by Slovak dairy companies to Russia in recent years are cheese, milk and cream (not concentrated nor sweetened), yogurt and butter, see Table 1. On one hand exports of butter and yogurts are not realised in the last years reported. On the other hand exports of cheese have remained the most significant, followed by exports of milk and cream (neither concentrated nor sweetened). In 2010 Slovak cheese export formed 1.13% share on the total Slovak cheese exports to world. For 0401 category it was only 0.01% in 2010. But as VUEPP (2011) reported that he highest share on dairy exports of Slovakia to the third countries formed in 2010 the cheese export to Russia and reached 23.6%. * TBT – technical barriers to trade 116 Table 1: Slovak dairy exports to Russia Product Product label code '0406 '0401 '0404 '0402 2001 0 Cheese and curd Milk and cream, not concentrated nor 0 sweetened Whey and natural 0 milk products nes Milk and cream, concentrated or 0 sweetened 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 0 0 0 0 0 0 54,37 1962,53 1265,17 0 218,18 208,22 0 0 0 0 2,15 8,28 0 0 11,26 0 22,29 0 0 0 0 0 0 0 69,05 0 0 177,39 0 0 13,25 0 2512,47 1077,04 0 0 0 0 734,93 264,5 228,04 0 0 0 0 Buttermilk and yogurt 0 Butter and other fats and oils derived from 556,56 46,52 '0405 milk Source: Trade Map '0403 0 0 2010 In terms of tariff there are no remarkable differences. But it must be pointed out that in general Russian dairy import tariffs remain quite high. For product categories 0401, 0403, 0403, 0404, 0405 and 0406 the tariff is represented by 15% and for the product category 0402 it is 25% (as the milk and cream are sweetened and concentrated). In 2004 and 2008 an inspection visit of the veterinary inspectors from the Federal Service for Veterinary and Phytosanitary Supervision of the Russian Federation in the Slovak Republic was held. The aim of this visit was to obtain the approval of Slovak establishments having an interest in exporting products to the Russian Federation. Inspectors checked 36 establishments, 18 establishments met the Russian SPS requirements and standards. Approved establishments may export to Russia products for which they were approved and 12 of them are aimed at producing dairy products. But in fact only three are exporting their products to Russia: Rajo, a.s., Syráreň BEL Slovensko, a.s. and Senoble Central Europe, s.r.o. Rajo is with the turnover 200 million USD in 2009 the largest company within fresh milk product producers in Slovakia. In addition we surveyd also the export manager of the Levická mliekáreň, which traded with Russia during 2004-2007 and it is considering to restart the export relationship with Russia again. According to MADB (2011) the Russian Federal Law no 88 FL of 12/6/2008 on milk and dairy products introduces sanitary requirements which differ from international standards (residue levels of antibiotics, microbiological criteria etc.). The law refers to both sanitary and quality requirements and this makes them more difficult to interpret and to apply. 117 Table 2: Problematic Russian SPS measures faced by Euroepan dairy expoters SPS measure Other SPS import restrictions Last update/check 19/05/2009 Description The new oblications for milk products applicable to EU exporters were only communicated after their entry into force, thus reducing the time necessary for producers to adapt to new requirements. Maximum Residue Limits (MRL) 05/05/2011 Non-transparent legislation 05/05/2011 Excessively stringent requirements on pesticide and antibiotic residues and microbiological findings in agricultural products. Non-transparent, discriminatory, and disproportionate control and approval procedures, such as the new technical regulations for milk and milk products, and frozen meat. Non-application of international rules on SPS. Actions taken The EC has protested agains these requirements, which go even beyond WTO SPS issues and has negotiated a specific transitional period for the requirements in the Federal Law on milk until 1 September 2009. The Commission continues to engage in the regular dialogue on SPS issues with the Russian authorities, at all appropriate fora. The Commission continues to engage in the regular dialogue on SPS issues with the Russian authorities, at all appropriate fora. Source: madb database (2011) As MADB (2011) reported the above mentioned Russian Federal LAw no 88 FL of 12/6/2008 on milk and dairy products introducesd SPS reguirements which differ from international standards (residue levels of antibiotics, microbiological criteria etc.). Recently Russia informed about an additional requirement. This means also for Slovak dairy exporters that our companies shall have valid contracts with Russian importers for milk products supplies. Another problem is that these new obligations faced by European exporters have been communicated only after their introduction into practice thus dairy producers have so little time to adapt to these requirements. In general many pesticides and veterinary medicines are not harmful for animals and humans by international bodies (with permitted MRL‟s) and used globally but not permitted in Russia. Moreover Russia implies so strict limits for allowed substances. Russian MRL are much lower than those set by international bodies and sometimes even laboratory analysis could not quantify them. This in the end means a practical ban. There is high divergence between many Russian MRLs and the relevant international standards. In addition Russia has not provided scientific science-based explanations for the low levels which the country set (MADB, 2011). On one hand WTO´s SPS Agreement permits individual nation states to take legitimate measures to protect the life and health of consumers given the level of risk that they deem to be „acceptable‟, provided such measures can be justified scientifically and do not unnecessarily impede trade (Henson et al., 2002). On the other hand MADB (2001) suggested that this Agreement provides for certain rules on control, inspection and approval procedures, which should be carried out in an objective, non-discriminatory and transparent manner, and should be limited to what is reasonable and necessary. According to the SPS agreement of the WTO, importers will set tolerance levels at internationally recommended levels under Codex and OIE*, or provide scientific justification for a more stringent requirement. As Russia's WTO accession has still being negotiated, country has not yet adapted its SPS-related procedures with the international standards. This situation creates numerous problems to European producers. * World Organisation for Animal Health 118 SURVEY BASED APPROACH AND SURVEY RESULTS BEGHIN – BUREAU (2001) suggested that survey-based methods are useful when other sources of information are lacking. They allow us to identify diffuse and hardly measurable barriers, such as various administrative requirements. On the other hand the ability to actually help quantifying non-tarrif measures is questionable. The firms consulted are likely to be biased if there is a perception that the agency conducting the survey would use it for policy purposes. Companies surveyed identified the number of documents and the number of export and other sanitary certificates, as too large. So dairy plants consider the administration process is much more difficult compared to the exports to Russian market. The certificates are specially worked out for Russian exports. All these documents must come from the Slovak Veterinary Service and must be provided for every single export case. Two companies surveyd consider the whole bureaucracy as the most important trade barrier in the SlovakRussian dairy trade. The problem is stricter SPS requirements for dairy products. Survey respondents also indicated that the tests required by Russia are not necessary, as we also found pout in our literature review. Eventhough they are expensive thus lowering the competitivness of our dairy exporters through rising the prices of their products. These additional tests are not required by the EU or other third countries. Dairy plants claim that those requirements and tests for dairy exports required by the EU are satisfactory. Moreover all the tests for Russia must be done only in an approved laboratory. The EU accepts also tests coming from the company´s own laboratory. Another problem identified during the survey is the lack of time faced by Slovak or EU producers to adapt to new and often changed SPS measures set by Russian authorities for dairy products. Additionaly Russia informed about a requirement that the establishments shall have valid contracts with Russian importers for dairy products supplies. The problem was that new oligations for milk products applicable to EU exporters were only communicated after the law´s entry into force. This reduced the time needed for adaptation to new requirements. The EC has protested against these requirements, which go even beyond WTO SPS issues (e.g. the requirement for commercial document). 119 Table 3: Comparison of the EU and Russian requirements for milk testing Focus of examinations in Russian Federation (RF) Number aerobian bacteries facultative anaerobian bacteries of a Number of static cells The highest quality 1. class 2. class Limits RF – absolute values 100 000 CFU/ cm3 or g 500 000 CFU/ cm3 or g 4 000 000 CFU/ cm3 or g The highest quality 200 000/ cm3 or g 1. class 1 000 000/ cm3 or g 2. class 1 000 000/ cm3 or g Frequency of tests according to RF According company´s control plan to According company´s control plan to Focus of examinations in the EU Frequency of Limits EU tests geometric according to averages the EU Total number of bacteries at 300C 100 000/ml Geometric average for 2 months Somatic cells 400 000/ml geometric average for 3 months At least twice a month At least once a month According to company´s All control plan but kinds at least twice a year Source: Federal Law 88/2008, http://ec.europa.eu/index_en.htm Patogenne bacteries including salmonella Absence in 25 g (or cm3) Different requirements for milk in the EU and Russia are illustrated in Table 3. For example, the EU does not require tests for salmonella as the Russian side does. This test means additional costs and documents for the exporter. If the company uses a raw milk for producing baby food on milk basis, cheeses or milk products, it must comply with additional requirements set in the Article 5 of the FL 88/2008. All interviewing export managers agree that divergent SPS measures between the Russian and EU legislation increase their compliance costs. One of four surveyed companies suggests that its costs are higher by 10% because dealing with stricter Russian SPS requirements. On the other hand it should be pointed out that different firms, even they face the same compliance costs, they may reskond in different way. It depends mainly on company´s market position, its structure and its prospects. CONCLUSION As the survey results have showed the Slovak dairy exporters claim that the process of obtaining the export licence and the whole administration and bureaucracy issues represent a significant trade barriers. Together with high divergency in SPS measures they create a key trade impediments. Another problem identified by the survey done with Slovak dairy exporters to Russia was the lack of timely information linked to introduced SPS measures. Also there is a lack of scientific backround for Russian decisions on SPS. This brings misunderstandings and compliace problems for Slovak (European) dairy exporters. In the end the bilateral dairy trade flows have been negativelly influenced. Decreased incidence of divergent and different requirements of SPS measures together with lower tariffs and reduced licencing procedures may have a positive impact on market access and may lead to enhanced 120 dairy trade. It should be pointed out that above mentioned dairy tarriffs imposed by Russia are still quite high ranging from 15% to 25%. Moreover there should be better communication between Slovak veterinary officers, dairy exporters and Russian food authorities to reduce transaction costs of changed regulatory standards. All surveyed dairy exporters encountered several SPS measures going beyond international reccommendations. Reducing divergence basicly through harmonization of divergent requirements under international standards or increasing equivalence agreements may have a key impact on decreasing the transaction costs. REFERENCES 1. BEGHIN, J. C. – BUREAU, J.-Ch. (2001) Measurement of Sanitary, Phytosanitary and Technical Barriers to Trade. Report prepared for the Food, Agriculture and Fisheries Directorate, OECD, 2001. Available at: http://www.oecd.org/dataoecd/1/36/1816774.pdf 2. CAFTA (2005) Sanitary and phytosanitary evaluation. A project for the USA Department of Agriculture. Available at: 3. http://bush.tamu.edu/research/capstones/mpsa/projects/CAFTA_Report.pdf 4. DISDIER, A. C. – FONATGNÉ, L. – MIMOUNI, M. (2005) The Impact of Regulations on Agricultural Trade: Evidence from SPS and TBT Agreements. Available at: http://www.cepii.fr/anglaisgraph/workpap/summaries/2007/wp07-04.htm 5. HENSEN, S.J. et al. (2002) Impact of sanitary and phytosanitary measures on developing countries. The University of Reading. Departement of Agricultural and Food Economics. Available at: 6. http://sard.ruc.edu.cn/zengyinchu/files/Kecheng/Agricultural%20International%20Trad e/The%20Impact%20of%20Sanitary%20and%20Phytosanitary%20Measures%20on%2 0Developing%20Country%20Exports%20of%20Agricultural%20and%20Food%20Pro ducts.pdf 7. MADB (2011) Market Access Database: The Sanitary and Phytosanitary Export Database. Available at: 8. http://madb.europa.eu/madb_barriers/sps_barriers_result.htm?countries=RU&sps_meas ure_id 9. MOSCHINI, G. (2001) Who is afraid of the „Precautionary Principle?“. Available at: http://www.card.iastate.edu/iowa_ag_review/fall_01/IAR.pdf 10. VUEPP (2011) Mlieko – situačná a výhľadová správa k 31.12.2010. ISSN 1338-4848. Available at: http://www.vuepp.sk/Komodity/r2011/I.polrok/mlieko.pdf CONTACT ADDRESS Ing. Lenka Drgová [email protected] Department of Economics, Faculty of Economics and Management Slovak University of Agriculture Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovak Republic 121 KOMPARACE KOMODITNÍHO BURZOVNICTVÍ V MAĎARSKU A ČR Comparison of commodity exchange in Hungary and in the ČR DUDOVÁ Barbora ABSTRACT The paper deals with the role and status of commodity stock exchange in Central Europe. For this purpose were characterized commodity exchanges in the Czech Republic and Hungary. Hungarian commodity exchange is considered a commodity exchange the most liquid in Central Europe. There was identified their differences. Main difference is at the system of trading on these commodity exchanges. Hungary trade by electronic platform and used type of futures and options contracts, unlike the method of trading (parquet system) in the Czech Republic. KEY WORDS Commodity exchange, trading, Czech republic, Hungary. ABSTRAKT Článek se zabývá úlohou a postavením komoditního burzovnictví ve střední Evropě. Za tímto účelem charakterizuje komoditní burzy v České Republice a Maďarsku. Maďarská komoditní burza je povaţována za nelikvidnější komoditní burzu ve střední Evropě. Na základě komparace, komoditních burz byly identifikovány jejich odlišnosti. Ke kterým patří zejména zpŧsob obchodování na komoditních burzách. V Maďarsku se obchoduje elektronickým zpŧsobem a jsou vyuţívány i termínové kontrakty typu futures a opce na rozdíl od zpŧsobu obchodování (parketový systém) v ČR. KLÍČOVÁ SLOVA Komoditní burza, obchodování, ČR, Maďarsko. ÚVOD Ekonomické reformy vyvolaly v zemích střední a východní Evropy v devadesátých letech dvacátého století řadu změn ve všech tranzitivních ekonomikách. Tyto změny zasáhly všechny oblasti od politických systémŧ uspořádání aţ po psychologii jednotlivých osob ţijících v těchto kulturách. Těmto významným změnám neunikly ani potravinové komoditní řetězce, kdy byly trhy liberalizovány a ekonomiky integrovány do globálních potravinových systémŧ. V praxi byly ověřovány obecně formulované zákonitosti trţní ekonomiky. V rámci otevřeného trhu se producent nezavazuje k prodeji výrobkŧ před dokončením produkce a kupující se rozhoduje na základě okamţitých cen. Naopak výroba zajištěná kontrakty znamená, ţe se výrobce zavazuje k dodání určitého statku, ještě před dokončením výroby. Tedy zavazuje se k dodání určitého statku v budoucnu a podle míry rizika se mŧţe jednat o marketingový kontrakt nebo produkční kontrakt. 122 Obrázek č.1: Rozsah kontroly v jednotlivých formách integrace Stupeň kontroly Minimum Otevřený trh Maximum Produkčn í kontrakt Marketingov ý kontrakt Vertikální integrace Zdroj: Bečvářová, Lechanová, 2006 Aţ při funkčnosti základních podmínek a pravidel ekonomického systému se začaly zkoumat také vnitřní podmínky vertikálních řetězcŧ v agrárním sektoru. V této situaci se začaly zkoumat také moţnosti a vyuţití komoditní burzy v rámci agrárního sektoru. Jelikoţ burzovnictví obecně dokáţe transparentně tvořit ceny obchodovaných statkŧ, patří mezi jeden ze základních pilířŧ trţní ekonomiky. Tedy i ceny tvořené na komoditních burzách mají představovat a jsou povaţovány za odraz střetu nabídky a poptávky po jednotlivých obchodovaných komoditách. Co se vyspělosti komoditních burz ve střední Evropě týče nejsou natolik vyvinuté (a konkrétní moţnosti obchodování na nich omezené) jako například komoditní burzy ve Spojených státech Amerických. MATERIÁL A METODY Cílem tohoto článku je přispět k poznání podoby komoditního burzovnictví v podmínkách střední Evropy. Za tímto účelem bude charakterizováno komoditní burzovnictví v České Republice a Maďarsku. Následně bude provedena jejich komparace. Charakteristika komoditního burzovnictví a nástrojŧ burzovních obchodŧ Podobně jako burzy cenných papírŧ, tak i komoditní burzy* jsou jedním z dŧleţitých prvkŧ fungujícího procesŧ směny a jsou typické pro trţní ekonomiky v celém světě. Jsou neodmyslitelnou součástí při zabezpečování trhu s komoditami a příslušných komoditních obchodŧ. Neméně významnou funkcí komoditních trhŧ je pozorování nabídky a poptávky po jednotlivých komoditách, dle čehoţ se utváří konkrétní trţní cenové hladiny obchodovaných komodit na burzovních trzích. Tvorba ceny na nich, jak jiţ bylo řečeno výše, závisí na změnách v poptávce a nabídce po jednotlivých statcích. Další faktory, které souvisí s těmito změnami, definuje Rogers (2008): - Celosvětová produkce komodity. - Nové zdroje komodity. - Vyuţití komodity. - Substituty ke komoditě. - Nové technologické objevy. * Komoditní burzu lze charakterizovat jako právnickou osobu jenţ je zaloţena za účelem organizace komoditního burzovního trhu, který se řídí schválenou legislativou, ale také je pod dohledem státu, jak uvádí Machková a kol. (2007). 123 Jelikoţ je komoditní burzovnictví specifickou formou trţní ekonomiky, má své určité charakteristiky, které jsou typické pro všechny komoditní burzy. Dle Machkové a kol. (2007) jsou obecné znaky komoditní burzy následující: - Obchodování se opakuje pravidelně na určitém místě. - Podmínky obchodování jsou standardizovány. - Předmět trhu je omezen na zboţí o velkých objemech. - Zboţí je zastupitelné a schválené pro konkrétní trh. - Obchodování se přímo účastní omezený a schválený počet oprávněných osob. - Údaje o obchodování jsou veřejně dostupné. - Existence těţko předvídatelných výkyvŧ v nabídce a poptávce a s tím související i výkyvy v cenách. Z uvedených charakteristik komoditní burzy vyplývají předpoklady, které by měla komoditní burza splňovat pro bezproblémové vypořádání obchodŧ (Machková a kol., 2007) a to: - existence velkého fyzického trhu v dané komoditě koncentrovaného do jednoho místa potaţmo do několika míst v rŧzných časových pásmech, ve kterém platí stejná cena pro dané komodity. - standardizace daného zboţí dle kvalitativních parametrŧ a podmínek obchodování*. - je zastupitelnost zboţí; tzv. lot představuje na komoditních burzách váhové nebo objemové mnoţství a vyjadřuje se ve specifických jednotkách. - cenová transparentnost. Cena je na burze představována jako střet nabídky a poptávky, coţ zajišťuje objektivní srovnání obchodovaných komodit (napříč trhem). - existence širokého okruhu účastníkŧ, kteří zaručují pravidelný objem obchodŧ, tedy zabezpečují likviditu trhu. - rychlost a spolehlivost vzájemného vypořádání obchodu s ohledem na kvalitu, ale také s ohledem na finanční vypořádání. Burzovní kontrakty obecně lze vymezit podle několika moţných kritérií. Mezi nejčastěji pouţívaná kriteria patří doba plnění (také doba vypořádání obchodŧ). Pomocí nejvyuţívanějšího rozdělení burzovních obchodŧ dle doby plnění, členíme tyto zpŧsoby kontraktŧ na další dvě významné části. - Promptní obchody – tento typ obchodŧ je vypořádán ihned nebo v blízké době po vyjednání obchodu. Zpravidla tyto obchody bývají vypořádány během několika následujících dní. - Termínové obchody – termínové obchody lze dále členit na obchody typu futures, opce a forward. Tyto obchody mají společné to, ţe jejich vypořádání probíhá aţ po delším časovém úseku. Tedy zjednodušeně řečeno od uzavření obchodu do doby jeho plnění – vypořádání obchodu uplyne více času (delší časový úsek neţ u promptních obchodŧ např. 1 měsíc apod.). Kvŧli tomu, ţe jejich vypořádání probíhá aţ za delší dobu, jsou tyto typy kontraktŧ samostatně obchodované na burze (futures a opce, forwardový typ zde není uvaţován, jelikoţ tento kontrakt je sjednáván mimoburzovně). Dle Rejnuše (2008) jsou obchody typu futures tzv. pevnými termínovými kontrakty, které musí být v době splatnosti vypořádány, zatímco obchody opční jsou podmíněnými termínovými kontrakty, a ty mohou, ale nemusí být v době splatnosti * Jedná se například o dodací paritu, termíny dodání apod. 124 vypořádány. U opčních obchodŧ závisí na rozhodnutí majitele kontraktu, zda uskuteční resp. neuskuteční sjednaný obchod. Na tomto místě je nutné zmínit, ţe výše zmíněné futurové a opční kontrakty jsou obchodovány především na vyspělých trzích, v ČR tento typ kontraktŧ vyuţívají pouze burzy cenných papírŧ, ale nikoliv burzy komoditní, ty mají tento typ kontraktŧ legislativou zakázaný. V současné době dochází k horizontálním koncentracím podnikŧ všeobecně. Je nutné podotknout, ţe tento trend je typický i pro subjekty organizující burzovní trhy (kam jsou řazeny také burzy komoditní). V procesu horizontální koncentrace se jedná o slučování právnických subjektŧ na stejné úrovni. Jak uvádí Lacina (2007) taková horizontální koncentrace na burzovním sektoru proběhla v roce 2000 jak na amsterodamské, tak paříţské a bruselské burze a sloučením těchto tří burz vznikla nová burza Euronext. V následujících letech se Euronext rozšiřoval i o další evropské burzy a v roce 2006 byl samotný Euronext převzat New York Stock Exchange (NYSE). Vzniklý subjekt se tak stal burzou s největší kapitalizací na světě. Tyto trendy jsou typické pro současný vývoj a těmito typy spojení se vytvořilo několik málo významných center obchodu. Nutno podotknou, ţe otázky sjednocování komoditních burzovních trhŧ na evropské úrovni, prozatím nejsou nijak řešeny a neexistuje jejich úprava na nadnárodní úrovni (například na úrovni EU). Tyto kroky se ze strany EU ani v blízké budoucnosti neočekávají. Z toho vyplývá, ţe burzovní trhy s komoditami se nadále budou řídit především legislativou země, ve které je burza zaregistrována. VÝSLEDKY Komoditní burzovnictví v České republice Komoditní burzovnictví v České republice je upraveno zákonem 229/1992 Sb. O komoditních burzách ve změní novel z roku 1994, 1995 a 2000. Jedná se tak o soukromoprávní instituce s prvky veřejnoprávních institucí. Jak uvádí Kavina (2006a), současný zákon o komoditních burzách je nejednoznačný a činnosti komoditních burz příliš nejde vstříc. Nevyjasněná je zejména právní povaha komoditních burz a dochází tak k potíţím ve vztahu komoditních burz a finančních institucí. Také je nedostatečně řešena problematika zakládání a rušení komoditních burz v ČR. Řešením těchto problémŧ by měla být tvorba nového zákona o komoditních burzách, kde by se nemělo jednat pouze o novelu stávajícího, ale o celý nový zákon. Ten by měl přiblíţit fungování komoditních burz v ČR principŧm fungování světových burz. Přehled komoditních burz v ČR dle MPO (2011) Českomoravská komoditní burza Kladno. Power central exchange Europe a.s. Hraprako komoditní burza Komoditní burza Říčany. IPB Komoditní burza. Během roku 2010 došlo v České republice ke sníţení počtu komoditních burz z 10 na 5 subjektŧ. Zrušení těchto pěti vyšlo z doporučení Ministerstva prŧmyslu a obchodu (které reguluje komoditní burzovnictví v ČR), poněvadţ nebyly funkční nebo svou činnost neprovozovaly. V roce 2011 byl nově zahájen zkušební provoz komoditní burzy obchodující s motorovými vozidly, plavidly a civilními letadly. Na zbylých funkčních burzách byly otevřeny nové provozy. Kupříkladu na komoditní burze Kladno byl spuštěn provoz, který umoţňuje podnikatelským subjektŧm zbavit se nespotřebovaných chemických látek a zprostředkovává jejich likvidaci. (MPO, 2011) 125 Se zemědělskými komoditami, z výše uvedených komoditních burz, obchoduje pouze Českomoravská komoditní burza Kladno, která má povolení obchodovat nejen se všemi ţivočišnými a rostlinnými produkty, ale i s výrobky pouţívanými v souvislosti s jejich výrobou. Další komoditní burzou, zabývající se zemědělskými plodinami je komoditní burza Hraprako, která obchoduje s rostlinnými oleji, obilovinami, olejninami, luštěninami, sýrem, cukrem a masem. V České republice se na komoditních burzách obchoduje převáţně na základě parketového systému ( jedinou výjimkou mezi komoditními burzami je burza PXE). Mezi současnými komoditními burzami byla vybrána burza Hraprako sídlící v Olomouci, která se zabývá obchodováním se zemědělskými komoditami. Komoditní burza Hraprako obchoduje na základě parketového systému a její členové a obchodníci se setkávají první úterý v měsíci. Obchodování probíhá v době od 11:00 do 14:00, kde se jednotliví členové dozvědí nabídky jednotlivých komodit, poptávky po komoditách a také cenu, za kterou jsou nabízející ochotni prodat resp. koupit konkrétní komodity. Dále se na této komoditní burze obchoduje promptním zpŧsobem, termínové obchody jsou uzavírány výjimečně a po vzájemné dohodě smluvních stran. Elektronické obchodování není v ČR zvykem a tímto zpŧsobem obchoduje pouze praţská energetická burza PXE. Komoditní burzovnictví v Maďarsku Komoditní burzovnictví se v Maďarsku řídí zákonem o kapitálovém a komoditním trhu, který má slouţit jako inspirativní zdroj pro nový zákon o komoditních burzách v ČR. (MPO, 2011) Nejvýznamnější komoditní burzou v Maďarsku byla Budapest Commodity Exchange (dále jen BCE), která vznikla roku 1989. Tato komoditní burza je v středoevropském a východoevropském regionu jednou z nejsilnějších burz, která má také největší likviditu (coţ je zpŧsobeno systém obchodování). Pŧvodně byla komoditní burza zaloţena jako soukromoprávní subjekt. Ovšem v roce 2003 byla její právní forma změněna na akciovou společnost. BCE převzala obchodní platformu z USA konkrétně od burzy Chicago Exchange. (Kavina, 2006). V roce 2005 se BCE spojila s Budapest Stock Exchange Ltd. (dále jen BSE) a nyní na BSE figuruje jako jeden ze čtyř progresivních trhŧ (akciový trh, trh s dluhopisy, trh s deriváty a komoditní trh). Komoditní trh se na BSE rozděluje na tři významné části (trh komodit je rozdělen dle doby plnění). - Spotový trh - Futures trh - Opční trh Na komoditní části BSE se obchoduje pouze se zemědělskými plodinami které jsou shrnuty pod jednotným názvem obilí. Konkrétně se obchoduje s pšenicí, ječmenem, kukuřicí a slunečnicovým olejem. Na kaţdém z výše uvedených trhŧ se obchoduje s rŧznými typy jednotlivých komodit např. pšenice krmná a pšenice potravinářská. Jedná se o standardizované kontrakty obchodované na burze a význam jednotlivých typŧ obchodŧ byl vysvětlen v teoretické části tohoto příspěvku. Obchodování na komoditní burze probíhá prostřednictvím elektronické obchodní platformy kaţdý den v době od 10:00 do 11:55 SEČ. Jednotlivé kontrakty mohou být na komoditách uzavřeny nejdříve 17 měsícŧ předem, dle řádu BSE. Parketový systém obchodování na BSE zcela vymizel v roce 1999. Na komoditní burzovní trh mají přístup pouze pověřené osoby typu broker nebo makléř, jiné osoby na komoditní burze nesmí obchodovat. (BSE, 2011) 126 DISKUZE A ZÁVĚR Cílem článku byla komparace komoditního burzovnictví v České republice a v Maďarsku. Pro komparaci s ČR byl záměrně vybrán komoditní burzovní trh v Maďarsku, jelikoţ je povaţován za jeden z nejlikvidnější a nejvyvinutější v regionu střední Evropy. V předloţeném článku jsou stručně vymezeny jednotlivé obecné charakteristiky komoditního burzovnictví, tvorba ceny a jednotlivé nástroje, které mohou cenovou tvorbu ovlivnit. Následně bylo charakterizováno komoditní burzovnictví v ČR. Byl charakterizován legislativní rámec českého burzovního komoditního trhu a jakým zpŧsobem ovlivňuje samotný komoditní trh v ČR a vývoj konkrétních komoditních burz v ČR během uplynulého roku. Následně byl charakterizován zpŧsob obchodování jedné z fungujících komoditních burz v ČR. V další části článku bylo charakterizováno komoditní burzovnictví v Maďarsku na konkrétní komoditní burze, která je povaţována za nejrozvinutější ve střední Evropě. Tento výzkum potvrdil, ţe zpŧsob obchodování koresponduje se systémem obchodování komoditních burz ve velmi vyspělých ekonomikách, za coţ lze povaţovat komoditní burzovnictví v USA. Mezi hlavní rozdíly patří zpŧsob obchodování. Na Maďarské BSE se obchoduje elektronickým zpŧsobem, zatímco v ČR obchodují všechny (vyjímaje PXE) prostřednictvím parketového systému. Dalším významným rozdílem je forma kontraktŧ. Na Maďarské BSE se obchoduje i s kontrakty, které mají podkladová aktiva komodity (tzn. futures a opce), tak i spotově. Zatímco v ČR se obchoduje pouze spotově. Termínový zpŧsob obchodování je v ČR velmi ojedinělý. S tím se také pojí, ţe v ČR se absolutně neuvaţuje moţnost uzavření kontraktu bez fyzického dodání konkrétní komodity. Zjištěné poznatky z uvedené komparace poukazují na strnulost komoditních burzovních trhŧ v ČR. Ta se zřejmě projevuje jejich nízkou likviditou. Zvyšující se volatilita cen zemědělských komodit zvyšuje nezbytnost zajištění se proti tomuto riziku a hlouběji se zabývat vyuţitím nástroje (komoditní burza) včetně legislativního rámce, který v současnosti není příliš flexibilní k trţním změnám. Příspěvek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru MSM 6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru sluţeb v nových podmínkách integrovaného agrárního trhu jako součást řešení TS 04 Vývojové tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhŧ v rámci komoditních řetězcŧ a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky. LITERATURA 1. BEČVÁŘOVÁ Věra, LECHANOVÁ Iva, Zemědělství a potravinářský průmysl v rámci komoditních vertikál, Obecné a regionální aspekty, 1.vyd, Mendelu Brno, 2006, 49 s. ISBN 80-7157-921-1. 2. BLAŢKOVÁ, Ivana, Změny ekonomického postavení zpracovatelŧ v komoditní vertikále potravinářské pšenice, 1 vyd., Mendlu Brno 2008, 52 s, ISBN 978-80-7375254-5. 3. Budapest stock exchange, dostupné z internetového zdroje, 20.10. 2011. <http://www.bse.hu/topmenu/marketsandproducts/tradinginfo>. 4. KAVINA, P. Komoditní burzy v Evropě 2006, http://www.mpo.cz/dokument4631-strana1.html 5. KAVINA, P. Komoditní burzy v ČR a návrh nového zákona o komoditních burzách 2006, http://www.mpo.cz/dokument4621.html 127 6. LACINA, L a kol. Měnová integrace : náklady a přínosy členství v měnové unii. vyd. Praha: C.H. Beck, 2007. 538 s. Beckova edice ekonomie. ISBN 978-807179-560-5. 7. MACHKOVÁ, H. a kol. Mezinárodní a obchodní operac. 4. vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 244 s. ISBN 978-80-247-1590-2 8. MPO, Informace o komoditním burzovním trhu v ČR 2011 http://www.mpo.cz/dokument89413.html 9. REJNUŠ, O. Finanční trhy.1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2008. 559 s. Ekonomie. ISBN 978-80-87071-87-8. 10. ROGERS, J. Ţhavé komodity, 1. vyd. Grada 2008, 240s, 978-80-247-2342-6 11. ZÁKON č. 229/1992 Sb., O KOMODITNÍCH BURZÁCH, ve znění pozdějších předpisŧ. KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Barbora Dudová, email: [email protected] Ústav regionální a podnikové ekonomiky, FRRMS MENDELU v Brně, Třída Generála Píky 2005/7, 613 00 Brno – Černá Pole Česká republika 128 SPOLOČNÁ POĞNOHOSPODÁRSKA POLITIKA A JEJ VÝVOJ The Common Agricultural Policy and its Development KARAŠ Martin ABSTRACT The Common Agricultural Policy belongs to the most important policies of European Union. It is the oldest and the most extensive integrate policy of The European Community. The aim of contribution is to analyze the operation of this policy since its origin to the current period, to name and introduce the fundamental reforms, which significantly affected its operations and effects. The sources of information were official data of European Commission, literature, current articles and expertises of competent institutions on the given issue. An analysis shows, that SPP has influenced significantly the processes in the agriculture throughout its history not only in Europe but also worldwide. KEY WORDS The Common Agricultural Policy, reforms of CAP, support for farmers, agriculture ABSTRAKT Spoločná poğnohospodárska politika patrí medzi najdôleţitejšie politiky Európskej únie, je najstaršou a tieţ najrozsiahlejšou integrovanou politikou Európskych spoločenstiev. Cieğom príspevku je analyzovať pôsobenie tejto politiky od jej počiatkov aţ po súčasne obdobie, pomenovať a predstaviť zásadné reformy, ktoré významne ovplyvnili jej pôsobenie a účinky. Zdrojom informácií boli oficiálne údaje Európskej komisie, odborná literatúra, aktuálne odborné články a vyjadrenia kompetentných inštitúcií k danej problematike. Analýzou bolo zistené, ţe SPP počas celej svojej histórie významne ovplyvňovala procesy v poğnohospodárstve nielen v Európe, ale v celosvetovom meradle. KĞÚČOVÉ SLOVÁ Spoločná poğnohospodárska politika, reformy SPP, podpora farmárov, poğnohospodárstvo ÚVOD Poğnohospodárstvo je oblasťou, kde sa z členských krajín prenieslo na Európsku úniu najviac právomoci. Práve Spoločná poğnohospodárska politika (SPP) má úzke spojenie s dvomi kğúčovými oblasťami EÚ – vnútorným trhom a hospodárskou a menovou úniou. Táto politika EÚ si vyţaduje pribliţne 45 % výdavkov z celkového rozpočtu Európskej únie a je súčasťou takmer 60 % platnej európskej legislatívy. SPP prechádzala počas histórie mnohými zmenami a reformami, ktoré výrazne ovplyvnili smerovanie poğnohospodárstva ako odvetvia národného hospodárstva členských krajín EÚ. Dokonca SPP významne ovplyvnila poğnohospodárstvo aj v globálnom kontexte a to najmä rôznymi opatreniami, ktoré priamo a nepriamo ovplyvňovali ceny potravín, ceny poğnohospodárskej produkcie, príjmy farmárov a iné. Aj SR vstupom do Európskej únie bola nútená podriadiť slovenské poğnohospodárstvo pravidlám tejto politiky, harmonizovať národnú legislatívu s európskou a postupne reštrukturalizovať toto odvetvie. Dôleţitou úlohou SPP do budúcnosti je dosiahnuť konkurencieschopné, trhovo orientované a trvalo udrţateğné európske poğnohospodárstvo s dôrazom na rozvoj vidieka. 129 MATERIÁL A METÓDY Základným cieğom odborného článku je analýza pôsobenia Spoločnej poğnohospodárskej politiky EÚ z pohğadu jej historického vývoja, čomu sú podriadené aj stanovené parciálne ciele: analýza príčin vzniku SPP popis samotného vzniku SPP analýza zmien - jednotlivých reforiem SPP podğa vymedzených období a ich dopad na európske a svetové poğnohospodárstvo komparácia reforiem a pomenovanie súvislostí v rámci analyzovaných zmien a reforiem Objektom skúmania bola SPP ako celok, príčiny jej vzniku, jednotlivé premeny a reformy, ktoré počas jej histórie pozitívne alebo negatívne ovplyvnili sektor poğnohospodárstva. V rámci analýzy boli podrobne preštudované oficiálne údaje Európskej komisie, materiály domácich i zahraničných autorov, ktorí sa k riešenej problematike aktívne vyjadrujú, články na internete a ďalšie zdroje, ktoré doplnili rozhğad riešenej problematiky. Na základe takejto komplexnej analýzy boli vygenerované aj konkrétne závery, ktoré v práci ponúkame. VÝSLEDKY Spoločná poğnohospodárska politika EÚ je najkontroverznejšou politikou EÚ od jej vzniku aţ po súčasné obdobie. Príčiny vzniku SPP potravinová bezpečnosť, sebestačnosť dlhodobo nízka konkurencieschopnosť európskeho poğnohospodárstva potreba modernizácie a zvýšenia efektivity poğnohospodárstva (nedostatok finančných zdrojov) vysoký podiel agrárnej populácie, sociálne a politické dôvody Francúzsko-nemecká dohoda. Korene SPP moţno hğadať v hospodárskej kríze, ktorá pretrvávala v tridsiatych rokoch 20. storočia, následne v oddelení výkonu politík od trhu, čo viedlo k uplatňovaniu trhovej ekonomickej regulácie. Dramatický prepad poğnohospodárskych cien v tridsiatych rokoch viedol k masívnym protestom s antikapitalistickým podtónom. Naopak počas 2. Svetovej vojny sa v sektore poğnohospodárstva maximalizovala produkcia, taktieţ aj zamestnanosť a príjmy. Bolo to vo veğkej miere ovplyvňované čiernym trhom, avšak tento prístup docielil silné prepojenie vznikajúcich profesijných zdruţení farmárov na vládnuce strany a tým aj ich značný vplyv na „ţelané“ vnímanie poğnohospodárstva. Po roku 1945 rastie produktivita v poğnohospodárstve rovnako ako v sektore priemyslu, avšak nenasvedčujú tomu príjmy pracovníkov. Dôvodom rozdielnych príjmov v spomínaných sektoroch bola závislosť hospodárskeho rastu krajín na priemysle, ktorý súvisel najmä s industrializáciou a rozširovaním miest. Naopak poğnohospodárstvo a príjmy farmárov sa prispôsobovali mzdám na vidieku. Neekonomické faktory, ktoré v tomto prípade zohrávali najdôleţitejšiu úlohu, boli sprevádzané tzv. relatívnou neelasticitou príjmov. Napriek tomu, ţe mzdy v priemysle rástli, spotrebitelia neinvestovali viac do potravín v rámci spotrebného koša, taktieţ väčšinou neinvestovali ani do výrobkov s vyššou pridanou hodnotou. Ceny produktov a tým pádom aj mzdy farmárov sa zniţovali, čo malo v korelácií s vysokými nákladmi za následok sťaţenie obchodných podmienok na trhu poğnohospodárskych komodít. Následným riešením zo strany európskych krajín bola vládna pomoc poğnohospodárom so zreteğom na ochranu domáceho trhu, podporu cien, výkup produktov za garantované ceny 130 a podporu producentov. Ďalšie druhy intervencií boli zamerané na technologickú modernizáciu a zvyšovanie produktivity. Spomínané intervencie mali za následok, ţe príjmy tohto sektora sa stali závislé na vládnej pomoci, silneli farmárske lobistické skupiny a ich vplyv na politické elity. Vznik SPP 30. júna 1960 bol predloţený prvý návrh Európskej komisie na zriadenie Spoločnej poğnohospodárskej politiky. Hlavným motívom bol záujem vtedajších šiestich členských krajín zabezpečiť stabilitu v spomínanom sektore vytvorením jednotného poğnohospodárskeho trhu. Kým na začiatku 60. rokov v EHS pretrvávali problémy so sebestačnosťou v zásobení potravinami, postupne sa tento problém podarilo vyriešiť aj s pomocou SPP. EHS sa stalo druhým najväčším exportérom poğnohospodársky výrobkov za USA. Vznik spomínanej politiky bol iniciovaný v roku 1957 pri zakladaní Európskeho hospodárskeho spoločenstva. Je zakotvená v Rímskej zmluve, kde sú formulované aj jej pôvodné ciele: zabezpečenie výţivy obyvateğstva; dosiahnutie primeranej cenovej úrovne potravín pre obyvateğstvo; zvýšenie produktivity poğnohospodárstva; stabilizovanie agrárnych trhov; zabezpečenie primeranej ţivotnej úrovne poğnohospodárov. Spoločná poğnohospodárska politika začala platiť od roku 1963 na základe štyroch princípov: jednotný trh – voğný pohyb poğnohospodárskych produktov v rámci EHS, jednotné uplatňovanie zásad SPP vo všetkých členských krajinách; preferovanie produktov EHS - preferovanie produktov EHS pred výrobkami z nečlenských krajín prostredníctvom colnej ochrany a podpory exportu; finančná solidarita – Európsky poğnohospodársky usmerňovací a záručný fond, relatívne vyššie príspevky krajín s vyšším HDP ako chudobnejšie krajiny; parita a produktivita – dorovnanie príjmov farmárov v porovnaní s inými odvetviami. Historický vývoj a premeny SPP Šesťdesiate roky - garantované spoločné ceny a spoločné trhové organizácie boli základom Spoločnej poğnohospodárskej politiky od jej vzniku. Spomínané organizácie sa od seba odlišovali podğa výrobných a predajných podmienok jednotlivých poğnohospodárskych produktov. Sebestačnosť v zásobovaní prijímaním rôznych pokrokových opatrení a tým zvyšovaním produkcie poğnohospodárskych výrobkov EHS dosiahlo začiatkom 70-tých rokov. Od roku 1968 sa pouţívali spoločné ceny. Ocenenie produktov bolo riešené tak, ţe produkty boli ocenené cenou krajiny, v ktorej dosahovali najvyššiu hodnotu. To spôsobovalo zvyšovanie cien poğnohospodárskych produktov Európskych spoločenstiev v porovnaní s cenami na svetových trhoch. Naopak importované poğnohospodárske výrobky boli zaťaţované dovoznými clami, čo spôsobovalo, ţe boli drahšie ako domáce výrobky. V sedemdesiatych rokoch transformácia poğnohospodárstva ekonomickým a technickým pokrokom spôsobila nárast ponuky, čoho následkom bolo nasýtenie trhov. Európske štáty začlenené v ESS sa stávajú najväčším exportérom a importérom poğnohospodárskych produktov. Reakciou na takýto vývoj bola kritika USA k ochranárskej politike ESS (kritika vývozných a dovozných ciel a porušovania pravidiel medzinárodného obchodu) s odôvodnením vytvorenia prekáţok pre liberalizáciu zahraničného obchodu. V osemdesiatych rokoch vznikla nerovnováha medzi ponukou a dopytom prehlbovaním prebytkov produktov poğnohospodárstva. Spoločná poğnohospodárska politika sa musela 131 vysporiadať s neúmerným mnoţstvom potravín, ktoré vysoko prevyšovalo reálny dopyt a s mnoţstvom potravín na skladoch. Dôsledkom jej opatrení boli vysoké náklady na vývoz poğnohospodárskych komodít, ktoré sa premietli do vyšších cien pre konečných spotrebiteğov. Z tohto vývoja vyplynula nutnosť prijímania reforiem SPP, ktoré súviseli predovšetkým so zniţovaním cien, obmedzením záruk, obmedzením produkčného mnoţstva, obmedzovaním výdajov a prijatím Jednotného európskeho aktu. Taktieţ nutnosť zavedenia opatrení na redukciu poğnohospodárskej produkcie: zavádzanie stabilizátorov – maximálnych moţných mnoţstiev poğnohospodárskych produktov s obmedzením garancie verejných podpôr ako sankcie za prekročenie; zavedenie rozpočtovej disciplíny; určenie stropu pre podporu poğnohospodárstva cez Európsky fond orientácie a poğnohospodárskej garancie (EFOPG) – zákaz prekročenia 74 %-nej miery rastu HDP ESS v rámci rastu výdajov; reforma štrukturálne politiky – navýšenie výdajov na výpomoc znevýhodnených hospodárstiev a regiónov členských štátov ESS. Rozšírenie ESS o Grécko, Španielsko, Portugalsko prinieslo ďalšiu reformu. Týkala sa štrukturálnych fondov a ich zamerania sa na riešenie sociálnej nerovnováhy v členských krajinách ESS. Išlo najmä o rozvoj a reguláciu štrukturálne menej vyspelých regiónov, konverziu regiónov, ktoré stoja pred problémami spôsobenými úpadkom priemyslu, odstraňovanie dlhodobej nezamestnanosti, zapájanie mladej generácie, rozvoj oblasti vidieka. Moţno konštatovať, ţe spomínané reformy osemdesiatych rokov nepriniesli očakávané výsledky a v konečnom dôsledku neviedli k zníţeniu nadprodukcie. Po roku 1990 reštrukturalizačné reformy prispôsobovali SPP potrebám doby, prispievali ku konkurencieschopnosti európskeho poğnohospodárstva, najmä zniţovaním záruk cenových podpôr a podporou štrukturálnych zmien. Mc Sharryho reforma bola cielená na: zvýšenie konkurencieschopnosti farmárov na domácich a exportných trhoch; zachovanie pozície ESS ako najväčšieho producenta a exportéra poğnohospodárskych výrobkov; zníţenie odlivu obyvateğstva z vidieckych oblastí; zvýšenie motivácie pre mladých farmárov, aby sa venovali práci s pôdou. Novými prvkami reformy sú najmä ekologické aspekty a záujem riešenia problematiky vysťahovalectva obyvateğov z vidieckych oblastí. Charakteristickými znakmi tejto reformy sú najmä stanovenie nízkych cien strategických poğnohospodárskych produktov a s tým spojená kompenzácia dopadov pomocou mechanizmu priamych platieb. Zníţené ceny výrobkov pôsobili negatívne najmä na príjmy farmárov. Mc Sharryho reforma z roku 1992 priniesla rôzne efekty ako zvýšenie príjmov poğnohospodárov, postupne zvyšovanie spotreby poğnohospodárskych výrobkov a zníţenie rozdielu medzi cenami na svetových trhoch a v EÚ. Ďalšou významnou reformou bola AGENDA 2000. V decembri roku 1995 bola EÚ SPP vyhodnotená ako nereálna a ďalej neudrţateğná. AGENDA 2000 podrobnejšie definuje reformy začaté v roku 1992, kladie dôraz na konzistentnú vidiecku politiku (druhý pilier SPP) a najmä na hospodárenie chrániace ţivotné prostredie. Sledovala väčšiu závislosť poğnohospodárstva od trhu, stimuláciu hospodárenia citlivého k ţivotnému prostrediu, komplexnú politiku rozvoja vidieka, rozpočtový strop SPP. Preskúmaním poslednej reformy SPP – AGENDY 2000 v roku 2003 vznikla potreba jej revízie. Spomínanú revíziu dnes môţeme hodnotiť ako najambicióznejšiu reformu SPP od jej vzniku. Podstatou reformy bolo: I. oddelenie platieb od produkcie – zavedenie systému jednotných platieb na farmu (bez ohğadu na rozsah produkcie), zaloţených na: dodrţiavaní štandardov ţivotného prostredia, verejného zdravia, kvality a welfare zvierat; 132 enviromentálne a poğnohospodársky kvalitne obhospodárenej poğnohospodárskej pôde so zámerom jej stabilného vyuţitia; priblíţení producenta a spotrebiteğa z hğadiska poţiadaviek trhu; II. posilnenie politiky rozvoja vidieka – druhého piliera SPP; III. úprava mechanizmov trhovej podpory (intervencií, skladovania, exportnej podpory); IV. preferencia mechanizmu finančnej disciplíny zabezpečujúcej neprekročenie poğnohospodárskeho rozpočtu stanoveného do roku 2013. Kontrola zdravotného stavu SPP („Health Check“) v roku 2008 prišla so zmenami, ktoré mali prispieť k zefektívneniu a zjednodušeniu schémy jednotnej platby na farmu, cez II. pilier SPP sa malo dosiahnuť efektívnejšie riešenie problematiky klimatických zmien, obnoviteğných druhov energie, vodnej politiky a zachovania biodiverzity. ZÁVER Spoločná poğnohospodárska politika od svojho vzniku vytvárala mnohé prvky, ktoré ju formovali do rôznych podôb. Niektoré opatrenia a reformy priniesli úţitok, iné zasa ţelané efekty viac či menej nezachytili. Po dôslednej analýze pôsobenia Spoločnej poğnohospodárskej politiky z pohğadu jej historického vývoja moţno konštatovať, ţe krízové riešenia rôznych situácií prinášajú väčšinou len krátkodobé úţitky a v mnohých prípadoch nezámerne, ale významne narúšajú prirodzený vývoj. Dôkazom tohto tvrdenia boli opatrenia, ktoré sa prijímali v krízových reţimoch pri zrode SPP (napr. ochranná politika EÚ, dotačné systémy). Spomínané mechanizmy úplne deformovali prirodzený trhový systém v sektore poğnohospodárstva. Ovplyvnili ceny v rámci ESS, ale aj zahraničný obchod. Zvýhodňovali poğnohospodárskych producentov, avšak na úkor všetkých ostatných, nehovoriac o tom, ţe kaţdé ďalšie riešenia (napr. vývoz potravín v osemdesiatych rokoch) prispievali k prehlbovaniu krízovej situácie v rámci rezortu. Jednoduché trhové procesy ako sú prebytky, resp. nedostatky tovarov a sluţieb na trhu dokáţe trh účinne vyriešiť v mnohých iných odvetviach. Zásahmi do poğnohospodárskeho sektoru EÚ by trhové riešenie týchto základných problémov prinieslo radikálnu reštrukturalizáciu odvetvia s rozsiahlymi dôsledkami, čo spôsobili najmä opatrenia SPP EÚ. Aj keď koniec osemdesiatych rokov a deväťdesiate roky výrazne a zásadne riešili tieto prešğapy, daň za nesprávne rozhodnutia je prenášaná aj na súčasné generácie a práve deformácie Spoločnej poğnohospodárskej politiky do dnešného dňa negatívne pôsobia na sektor poğnohospodárstva v celej Európskej únií. LITERATÚRA 1. BALDWIN, R. - WYPLOSZ, CH.2008. Ekonomie evropské integrace. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. 480 s. ISBN 978-80-247-1807-1. 2. KOSÍR, I. – PEŠOUT, I. – bratia SABOVCI. 2008. Politiky Európskej únie. Teória, história, prax a perspektíva. Zvolen, 2008. 288 s. ISBN 978-80-8083-551-4. 3. KOTULIČ, R. – ADAMIŠIN, P. 2009. Analysis of the development of the european union common agricultural policy [online]. 2009, [cit. 2011-10-10] Dostupné na internete: http://www.pulib.sk/elpub2/FM/Kotulic11/pdf_doc/09.pdf 4. LIPKOVÁ, Ğ. a kol. 2004. Európska únia. Bratislava : SPRINT vfra, 2004. 199 s. ISBN 80-89085-23-7. 5. LUKÁŠ, Z., NEUMANN, P. Společná zemědělská politika EU- Regionální a strukturální 6. politika EU. Praha : Vysoká Škola Ekonomická v Praze, 2000. 139 s. ISBN 80-2450064-7. 133 7. POKRIVČÁK, J. – ÁCS, D. – QINETI, A. – MATEJKOVÁ, E. 2010. Vplyv spoločnej poľnohospodárskej politiky Európskej únie na ekonomiku Slovenska. 1. vyd. Nitra : Slovenská poğnohospodárska univerzita v Nitre, 2010. 117 s. ISBN 978-80-552-04192 8. STREDŇANSKÁ, A. 2008. Posudzovanie vplyvov na ţivotné prostredie v rezorte poľnohospodárstva. 1. Vyd. Nitra : Slovenská poğnohospodárska univerzita v Nitre, 2008. 130 s. ISBN 978-80-552-0154-2. 9. PALŠOVÁ, L. – RUMANOVSKÁ, Ğ. 2010. Spoločná poľnohospodárska politika a jej realizácia v podmienkach Slovenskej republiky. 1. vyd. Nitra : Slovenská poğnohospodárska univerzita v Nitre, 2010. 99 s. ISBN 978-80-552-0442-0. 10. INTERNETOVÉ ZDROJE: 11. Common agricultural policy [online]. [cit. 2011-10-15] Dostupné na internete: http://www.civitas.org.uk/eufacts/FSPOL/AG3.htm 12. Common agricultural policy [online]. [cit. 2011-10-15] Dostupné na internete: http://www.politics.co.uk/reference/common-agricultural-policy 13. Druhý pilier SPP: politika rozvoja vidieka [online]. [cit. 2011-10-12] Dostupné na internete: http://circa.europa.eu/irc/opoce/fact_sheets/info/data/policies/agriculture/article_7212 _sk.htm 14. Vysvetlenie Spoločnej poľnohospodárskej politiky [online]. [cit. 2011-10-12] Dostupné na internete: http://ec.europa.eu/agriculture/publi/capexplained/cap_sk.pdf KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Martin Karaš [email protected] Katedra ekonomiky FEM SPU v Nitre Trieda A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovenská republika 134 VALUATION OF PUBLIC GOODS Oceňovanie verejných statkov KRÁLIKOVÁ Andrea ABSTRACT For decades economists have devoted attention to the issues of valuing public goods. The Contingent Valuation Method is one of a number of ingenious ways they have developed to accomplish this demanding and important task. It provides decision makers, policy analysts and social scientists with detailed information of a new technique for the valuation of goods not traded in private market. Some individuals may be willing to pay for public goods more due to get moral satisfaction. Different methods are required for valuation of environmental and many natural resource goods. KEY WORDS public goods, Contingent Valuation Method, willingness to pay, environmental goods ABSTRAKT Po desaťročia ekonómovia venovali pozornosť problematike oceňovania verejných statkov. Metóda kontingenčného oceňovania je jedným z mnohých dômyselných spôsobov, ktoré vyvinuli, aby dosiahli túto náročnú a dôleţitú úlohu. Metóda kontingenčného oceňovania poskytuje osobám disponujúcim rozhodovacou právomocou, politickým analytikom a sociológom podrobné informácie o novej technike pri oceňovaní tovarov, s ktorými sa neobchoduje na súkromnom trhu. Niektorí ğudia môţu byť ochotní zaplatiť za verejné statky viac kvôli získaniu morálneho zadosťučinenia. Rôzne metódy sú potrebné pre oceňovanie statkov zo ţivotného prostredia a prírodných zdrojov. KĞÚČOVÉ SLOVÁ verejné statky, metóda kontingenčného oceňovania, ochota zaplatiť, ekologický tovar INTRODUCTION We, as humans today, would like to set values to every commodity no matter if it is traded in ordinary market or not. We need to define the values and premises for valuation. Valuation of ordinary commodities in market economies is generally based on market prices, from which willingness to pay for the respective goods can be inferred. Now the question is how much we are willing to pay for the public goods which are specific for their non-rivalry and are not-excludable and not traded in ordinary markets. The most obvious way to measure nonmarket values is through directly questioning individuals on their willingness-to-pay for a good or service called the contingent valuation method. Except this method we can also use Choice-experiment methods. When using this method respondents are not asked direct questions about valuation but individuals are asked to choose between different alternatives, which involve the environment. For environmental and many natural resource goods, other valuation methods are required. 135 MATERIAL AND METHODS The main reason of this article is to show that not only ordinary commodities traded in regular markets can have their value but at present economists have been employing various methods to valuate also public goods, e.g. environmental goods. The paper consists of theoretical knowledge processing regarding the issues, processing of available information from books and internet resources - websites in a particular field. Background information has been entered: - from secondary sources - studying professional domestic and foreign literature related to a given issue of the article - studying economic journals RESULTS Specification of public goods Public goods are goods or services that can be consumed by several individuals simultaneously without diminishing the value of consumption to any one of the individuals. This key characteristic of public goods, that multiple individuals can consume the same good without diminishing its value, is termed non-rivalry. Non-rivalry is what most strongly distinguishes public goods from private goods. A pure public good also has the characteristic of non-excludability, that is, an individual cannot be prevented from consuming the good whether or not the individual pays for it. For example, fresh air, a public park, a beautiful view, national defence (Zilberman, 2006). Valuation of public goods As there is no charge for the good or service, or there is an arbitrarily determined charge (which does not reflect the full cost of providing the service or its true market value) economists have been trying to find methods to valuate public goods or in other words, to find out how much would be consumers willing to pay for them. Valuation of ordinary commodities in market economies is generally based on market prices, from which willingness to pay (WTP) for the respective goods can be inferred. Most environmental goods and services, and many natural resources, do not have market prices. Estimates or calculations of values of environmental and resource goods are still necessary for rational decision making for the public sector, for long-term planning, and in international contexts (e.g. in relation to negotiations and conflicts between countries or groups of countries, over environmental and resource issues). (Strand, 2004) Methods used for valuation of public goods 1. The contingent valuation method (CVM). By this method we mean that the value of an environmental good is obtained directly from the individual, as an answer to a question about willingness to pay (WTP) to have more of the good, or willingness to accept (WTA) to have less of it. It is a survey or questionnaire-based approach to the valuation of non-market goods and services. 2. Choice-experiment (CE) methods. This is rather a group of methods, where individuals are asked to choose between different alternatives, which involve the environment, but there are no direct questions about valuation. In an individual CE question, individuals are faced with a choice between two “projects” which differ in the environmental dimension, and in addition in some other dimension or dimensions. The strength of choice-experiment methods relative to the contingent valuation method is that people often have trouble attaching direct monetary values to environmental goods which they are not used to value. Then it may be easier to choose between attribute combinations. 136 A weakness of choice-experiment methods relative to the contingent valuation method is just that it is less direct. When people have a good sense of the value of a particular environmental good, it is best to ask them directly about this value, instead of asking in a circumscribed way (Strand, 2004). Valuing public goods: The purchase of moral satisfaction Contingent valuation surveys in which respondents state their willingness to pay (WTP) for public goods are coming into use in cost-benefit analyses and in litigation over environmental losses. The validity of the method is brought into question by several experimental observations. An embedding effect is demonstrated, in which WTP for a good varies depending on whether it is evaluated on its own or as part of a more inclusive category. The ordering of various public issues by WTP is predicted with significant accuracy by independent ratings of the moral satisfaction associated with contributions to these causes. Contingent valuation responses reflect the willingness to pay for the moral satisfaction of contributing to public goods, not the economic value of these goods (Kahneman, Knetsch, 2004). Environmental goods Basic premise, generally in economics and specifically in the context of environmental valuation, is that individuals make welfare-optimizing consumption decisions. Note that some environmental and resource goods can be viewed as chosen by the individuals, such as air quality at ones residence when residence can be chosen, the number of trips to a recreational site. Others cannot be viewed as directly chosen by the individual, such as more general air, water and soil quality, greenhouse gas concentrations, the extent of natural preserves and the number of species existing. In both cases, however, changes in the relevant environmental variables will affect individual welfare (Strand, 2004). Methods and principles for environmental good valuation For environmental and many natural resource goods, other valuation methods are required. These methods can be grouped in several ways. We divide methods according to two dimensions: 1) direct versus indirect methods, 2) explicit versus implicit methods. Main grouping of methods for environmental valuation can be seen in the table 1 below. Table 1: Main grouping of methods for environmental valuation Method type Direct methods Indirect methods Explicit methods Contingent valuation Household production Referenda methods (travel costs, Choice experiments, averting behaviour, etc.) simulated markets Hedonic price methods (property prices, hedonic wages) Implicit methods Expert panel methods Implicit valuation from Expert opinion political processes Opinion of political representatives Source: Strand, J. 2004, www.uio.no 137 Direct methods mean that value is or found directly, through questioning of samples or representatives of individuals. Indirect methods by contrast rely on observations of behaviour in markets, from which value can be inferred via economic models explaining the relationship between the respective behaviour and environmental value. In this context, valuation of ordinary market goods is indirect in most cases, since it usually relies not on individuals‟ expressed statements about these values, but on behaviour in markets (i.e., individuals‟ revealed willingness to pay, in the markets for the respective goods). Explicit methods mean that the values of the respective goods are elicited from the individuals (or from representative samples of such individuals) who are affected by the environmental goods, or who otherwise assign values to such goods. Explicit methods thus seek to elicit value most directly. Implicit methods by contrast seek to elicit these values not directly from the affected individuals, but from others with a role to represent them. The representers could be government officials, experts, or political bodies (legislative and administrative). (Strand, 2004) The scientific approach in economics is most “comfortable” when valuation is done using explicit methods. The economic value of an environmental or resource good is defined as the sum of values attached by all affected individuals (and not, intrinsically, by the value attached by e.g. a politician or expert). Another categorization of value of environmental and resource (and other public) goods can be made according to motivation for value. Three main motivations can be identified: 1) Use value, which is the value to the affected individual, arising from this individual‟s use of the environmental and resource object, and the change in such value when object characteristics change. This is the value category that most directly corresponds to that of most ordinary market goods. 2) Option value, which is the value attached to the option or possibility of using the good. One may not have a current value of particular environmental or resource good, since one currently does not use it. But one may still value the option of being able to use in some time in the future. 3) Passive-use value. This is value derived from other motivations than one‟s own (current or future) use of the good, and comprises a wide range of possible motivations. It is also the most controversial of the three, both when it comes to trying to measure it, and when it comes to whether or not one ought to include such values as part of “overall social value” (Strand, 2004). An important issue in the valuation of environmental goods is that different valuation methods have different ability to capture value as motivated in these three ways. As a rule, methods grouped as indirect and explicit (and rely on observations of individuals in markets) are only able to capture use value, since it is the actual use (of the services derived from the environment and resources) that is used as the basis for valuation. CONCLUSION Most environmental goods and services, and many natural resources, do not have market prices. Estimates or calculations of values of environmental and resource goods are employing economists nowadays. Environmental quality commodities such as clean air and water are in the nature of nonmarket commodities. Thus, these commodities must be valued using non-market valuation techniques. 138 The indirect methods are best applied to estimate values concerning the use of a public good, while the contingent valuation method may be employed to estimate values not intimately linked to use – for example, the desire of individuals to pass pristine natural environments on to future generations. The contingent valuation method assesses such values to goods by creating a hypothetical market for the good in question and, most usually, asking respondents to state their willingness to pay regarding different levels of provision. The contingent valuation technique has great flexibility, allowing valuation of a wider variety of non-market goods and services than is possible with any of the indirect techniques. It is, in fact, the only method currently available for estimating non-use values. In natural resources, contingent valuation studies generally derive values through the elicitation of respondents‟ willingness-to-pay to prevent injuries to natural resources or to restore injured natural resources. Other methods used for valuation public goods are choice-experiment methods, where individuals are asked to choose between different alternatives, which involve the environment, but where there are no direct questions about valuation. The advantage of this method is that people have sometimes difficulties to attach direct monetary values to environmental goods that are not used to value. An important issue in the valuation of environmental goods is that different valuation methods have different ability to capture value. The economic value of an environmental or resource good is defined as the sum of values attached by all affected individuals. REFERENCES 1. ZILBERMAN, D. (2006) Public Goods. Available on the internet: http://are.berkeley.edu/courses/EEP101/spring05/detailed_texts.html 2. KAHNEMAN, D. - KNETSCH, J. L. (2004) Valuing public goods: The purchase of moral satisfaction. In: Journal of Environmental Economics and Management [online]. 1992, vol. 22, no.1 [cit. 2011-10-11]. Available on the internet: http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/009506969290019S 3. STRAND, J. (2004) Lectures on valuation of environmental goods [online]. 2004, [cit. 2011-10-11]. Available on the internet: http://www.uio.no/studier/emner/sv/oekonomi/ECON4910/v04/undervisningsmaterial e/Lecture1.pdf 4. STRAND, J. (2004) Lecture on environmental economics [online]. 2004, [cit. 201110-11]. Available on the internet: http://www.uio.no/studier/emner/sv/oekonomi/ECON4910/v04/undervisningsmaterial e/Lecture2.pdf CONTACT ADDRESS Ing. Andrea Králiková [email protected] Department of Economics, Faculty of Economics and Management Slovak University of Agriculture Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovak Republic 139 VPLYV ZAVEDENIA REFORMY NA EKONOMIKU VINOHRADNÍCTVA A VINÁRSTVA EÚ V KOMPARÁCII SO SVETOM The influence of the reform implementation to the economics of EU winegrowing and viniculture in a comparison with the world KORGÓ Ladislav ABSTRACT The article contains the development of the main economic indicators in the EU winegrowing and viniculture sector in a comparison with the world during the time period before and after vine reform implementation in EU. The worked out theme includes new implemented reform tools, actual balance and comparison of vineyards areas, wine production and international trade with this commodity. The results of work paper summarize the knowledge about actual situation of the EU winegrowing and viniculture sector, also with the consequences of vine reform of this key sector of the agriculture a rural development. KEY WORDS winegrowing and viniculture resort, reform, balance of resources, international trade. ABSTRAKT Článok pojednáva o vývoji hlavných ekonomických ukazovateğov v sektore vinohradníctva a vinárstva EÚ v porovnaní so svetom počas obdobia pred a po zavedení reformy vinárstva v EÚ. Spracovaná téma zahrňuje v sebe najmä novozavedené opatrenia reformy, aktuálnu bilanciu a komparáciu plôch vinohradov, produkcie vína a medzinárodného obchodu s touto komoditou. Výsledky práce zhŕňajú poznatky o súčasnom stave sektoru vinohradníctva a vinárstva EÚ ako aj dôsledky reformy tohto kğúčového odvetvia poğnohospodárstva a regionálneho rozvoja. KĞÚČOVÉ SLOVÁ odvetvie vinohradníctva a vinárstva, reforma, bilancia zdrojov, medzinárodný obchod. ÚVOD Základný produkčný potenciál krajín Európskej Únie je obrovský a o Európe sa vo svete hovorí ako o „jazere vín“. Európsky kontinent predstavuje zároveň miesto s najvyššou spotrebou tohto produktu, čo v roku 2007 znamenalo spotrebu 165 mhl, čo v podielovom vyjadrení predstavuje 66 % celkovej svetovej spotreby vína (OIV). V dôsledku neúmerne rozsiahlych starých zásob a neprimeranej kvalitatívnej skladbe ponúkanej pre európsky trh sa začali na tomto trhu presadzovať vinárske krajiny tretieho sveta silnou expanzívnou politikou s lacnými mladými dovozovými vínami pre väčšinových konzumentov hğadajúcich nízku cenu. Import v roku 2007 dosiahol úroveň 74 % celkového importu vo svete, čo predstavovalo pre EÚ neúmernú záťaţ a nárast na úroveň dovozu 65,2 mhl vína. Z toho len samotný medziročný nárast tvoril 4,8 % teda 2,86 mhl vína. Podğa Vesetha, M. (2007) sa pritom ročne vinársky sektor v Európe podporuje nemalou čiastkou prekračujúcou 1mld. eur. Z toho pribliţne 40 % pohltia dotácie pre umiestnenie vín na zahraničných trhoch, skladovanie, destiláciu na alkohol alebo likvidáciu prebytkov. Nastoğuje sa preto otázka, či boli tieto financie efektívne vyuţívané, keď z pohğadu štatistiky sú európske štáty schopné svoju potenciálnu produkciu pokryť domácou spotrebou bez nadmerného dovozu. Pre toto 140 nadchádzajúce obdobie krízy európskeho vinárskeho sektora bolo nevyhnutné, aby EÚ zakročila. Výsledkom rokovaní Európskej komisie bola celková reforma zahŕňajúca viacero oblastí, ktorá niektoré členské krajiny viac alebo menej zvýhodňovala, resp. znevýhodňovala. CIEĞ A METODIKA Cieğom príspevku je zhodnotiť jednotlivé charakteristiky trhu s vínom v Európskej Únii a vo svete. Dôraz sa kladie nielen na popis súčasného stavu v produkcii, spotrebe a zahraničnom obchode jednotlivých geografických celkov s vínom, ale aj posúdenie zmien najmä vplyvom zavedenia reformy v odvetví vinohradníctva a vinárstva EÚ. Z metodického hğadiska je príspevok spracovaný metódou syntézy dostupných prameňov a následne je vyuţitá metóda analýzy a komparácie poznatkov pomocou indexov zmien v jednotlivých časových obdobiach pred a po zavedení reformy v EÚ a informácií získaných na základe štúdia a syntézy pouţitých materiálov literatúry ako aj databáz OIV a FAOSTAT-u. VÝSLEDKY 1. Strategický plán vinárskej reformy Stav vinohradníctva a vinárstva v EÚ bol v období pred prijatím reformy na úpadku. V prípade, ţe by neprišlo k zmene v spoločnej organizácie trhu (SOT) s vínom, hrozilo by, ţe na základe očakávaných trendov v dynamike výroby, spotreby a obchodu vzrastie podğa strednodobého výhğadu pre sektor vína EÚ z obdobia pred reformou do vinárskeho roku 2010/2011 nadbytočná výroba vína aţ na 27 miliónov hl (15 % výroby), uvádza vo svojom príspevku Belicová, J. (2007) Riešenie situácie mala priniesť dlho očakávaná a pripravovaná reforma Európskou komisiou z konca roka 2007, ktorá obsahuje základné ekonomické problémy odvetvia vinohradníctva a vinárstva v EÚ, vyplývajúcich zo štúdií o spotrebiteğskom správaní sa na trhu s vínom. Jej ústrednými problémami sa stali nespotrebované prebytky menej kvalitných vín, nadmerné dovozy lacných vín z tretieho sveta ako aj problém orientácie konzumenta na trhu. Podğa autorov Martinez-Carrasco, L. – Brugarolas, M. – Martinez-Poveda, A. (2005) poznaním faktorov, ktoré ovplyvňujú spotrebu vína sa zjednodušuje navrhovanie stratégií pre víno a vínne produkty. Ako návrh na riešenie bol vypracovaný strategický plán, ktorý v sebe zahŕňa problematiky z viacerých oblastí vinárstva ako aj k nim prislúchajúce opatrenia: Etikety na fğašiach – pripraviť konzumentom relevantné informácie o pôvode a kvalite kupovaného produktu pre uğahčenie orientácie na trhu s rovnakými pravidlami pre všetkých výrobcov vína, Pochopenie dopytu po víne – zistiť aké má zákazník predstavy a poţiadavky o víne a postupne zabezpečovať ich naplnenie, Konzumácia vín v rozumnej miere – financovanie projektov podporujúcich túto propagačnú myšlienku, Vinohrady – zachovať európsku prírodnú scenériu v jej historických a kultúrnych hodnotách, Export – zvýšiť konkurencieschopnosť európskych vinárov, podpora propagácie európskych vín na zahraničných trhoch, rozvíjať export pre nové doposiağ málo prebádané trhy, Dialóg – predstavitelia kompetentných orgánov pre odvetvie vinohradníctva a vinárstva EÚ, by mali udrţiavať aktívny dialóg a načúvať problémom pestovateğov a spracovávateğov z jednotlivých vinárskych regiónov a hğadať tak spoločne riešenia, Konštruktívna veğkosť vinárskych podnikov – zamerať sa na kvalitu produkcie a schopnosť jej realizácie samotným producentom na okolitých trhoch bez nevyhnutnej podpory zo strany EÚ, naučiť sa ekonomickej hospodárnosti, 141 Granty pre odchod z odvetvia – určených pre nekonkurencieschopných vinárov, zameraných v predošlom období na obrovské prebytky stolových vín, poskytnúť im dotácie na vyklčovanie takýchto viníc (teda kompletnú likvidáciu a odchod z odvetvia) alebo poskytnúť dotáciami moţnosť reštrukturalizácie, EÚ má záujem o zníţení pestovateğských výmer o 200 000 ha do roku 2013, Konkurencieschopné vinárstva a ich rozvoj – umoţniť podmienky rastu od 1. januára 2014 na rozsiahlejších výmerách v súlade s geografickými označeniami vinárskych oblastí, Vyuţívanie všetkých dostupných ekonomických nástrojov k podpore a upevneniu vinohradníctva a vinárstva EÚ. Európska komisia (2007) 2. Komparácia ekonomiky vinárstva EÚ so svetom pred a po zavedení reformy Po uznesení Európskej Komisie o reforme, ktorej hlavným cieğom bolo redukovať nadmernú produkciu menej kvalitných vín a nájdenie cesty pre zvyšovanie konkurencieschopnosti európskych vinárov vo svete sa v celkovom meradle darí plánované ciele napĝňať. Vo vývoji registrovaných plôch vinohradov dochádza od roku 2008 k postupnému zniţovaniu výmery vinohradov vo všetkých krajinách EÚ. Z plánovanej redukcie 200 000 ha vinohradov do roku 2013 sa podarilo splniť zatiağ 78,5%, čo predstavuje celkový pokles o 157 000 ha vinohradov. Graf 1: Vývoj registrovaných plôch vinohradov vo svete (v tis. ha) Výmera v tis. ha Vývoj registrovaných plôch vinohradov vo svete (v tis. ha) 9000 8000 7000 6000 5000 4000 3000 2000 1000 0 Ostatné európske štáty vrátane TUR a RUS Asia Oceania Africa America 4 200 5 200 6 200 7 200 8 200 9 200 0 201 EU Obdobie Zdroj: OIV, World statistics report 2011 Kým sa však na európskom kontinente plochy vinohradov redukujú, vo svete je celkom opačný trend. Najmä na americkom kontinente, ktorého významný producenti ako Argentína, Čile, ale aj USA predstavujú pre vinárstva v EÚ najväčšiu konkurenciu, sa od roku 2004 zvýšila výsadba o 4,13%. V absolútnom vyjadrení to znamená výsadbu o rozsahu 41 000 ha. Podobne je tomu aj v iných kútoch sveta. Ďalším významným konkurentom EÚ sa stala oceánia, ktorej výsadba v roku 2010 narástla oproti roku 2004 o 22 000 ha. Pre porovnanie sa toto číslo zhoduje s veğkosťou hornej hranice celkovej povolenej výmery viníc SR po vstupe do EÚ. Bilancia produkcie a spotreby vína vo svete nie je veğmi priaznivá pre producentov EÚ. Ponuka vína v sledovanom období je ďaleko vyššia ako jeho spotreba. Uţ len tento 142 samotný fakt vytvára tvrdé konkurenčné podmienky medzi vinármi a tlak na zniţovanie produkcie v ďalších rokoch. Problémom EÚ zostáva aj neustály pokles domáceho dopytu po víne, ktorý činí síce rozdiel len 1,95% v roku 2010 oproti roku 2004, ale v absolútnom vyjadrení sa jedná o pokles aţ o 4,7 mil. hl vína. V prípade produkcie vína v EÚ zavedenie reformy vo vinárskom sektore ešte viac umocnilo uţ aj tak kolísavo klesajúcu produkciu. Toto tempo poklesu je ale spomağujúce sa. Do roku 2007 klesala produkcia vína v priemere o 5,7 mil. hl ročne, pričom od roku 2008 klesala v priemere uţ len o 2,13 mil. hl ročne za sledované obdobie. Podğa plánu Európskej komisie (EK) by sa mal tento pokles úplne zastaviť aţ na konci roku 2013. Graf 2: Porovnanie produkcie a spotreby vína v EÚ a zvyšku sveta v mil. hl Porovnanie produkcie a spotreby vína v EÚ a v zvyšku sveta v mil. hl 350 300 mil. hl 250 200 150 100 50 Produkcia EÚ 0 Produkcia zvyšok sveta 4 200 5 200 6 200 7 200 8 200 9 200 0 201 Spotreba EÚ Spotreba zvyšok sveta Obdobie Zdroj: OIV, World statistics report 2011 Za daných okolností vo svete vinárstva v sledovanom období a neustále rastúcom tlaku zo zahraničia, EÚ zvolila postup stabilizácie vinárskeho sektora cestou nie lacných vín, ako je tomu v dovoze z tretích krajín, ale cestou regionalizácie podğa špecifických oblastí – „terroir“, ktoré majú vyzdvihnúť osobité prednosti a kvality vín z jednotlivých krajov bez ohğadu na fakt, ţe takto vyprofilované vína na európskom trhu majú aj vyššiu cenu ako spomínané dovozové. Rozhodnutím pre túto cestu sú aj neustále zdôvodňované vyššie produkčné náklady producentmi z EÚ, ako aj rozvíjajúci sa trend spotreby akostných vín (resp. aj vín s prívlastkom) a zniţujúca sa spotreba stolových vín v Európe. Ako píše Mancel, I. 2010 ak sa zamýšğame nad perspektívou vinohradníctva a vinárstva, jasne a jednoznačne vidíme, ţe je spojená výhradne s produkciou vín pre vyšší segment trhu, na ktorom uţ dávno dominujú vína s chráneným označením pôvodu. EK očakávala, ţe prístupom regionalizácie, by sa mohlo podariť ğahšie uplatniť sa európskym výrobcom aj na zahraničných trhoch za predpokladu niţších nákladov na exportné opatrenia. Panuje určitý predpoklad, ţe konzumenti radi vyhğadávajú vína so špecifickými atribútmi danej oblasti. V medzinárodnom obchode sa táto politika EÚ prejavila navonok zvyšovaním vyvezeného mnoţstva najsilnejších európskych vinárskych krajín o 7,3 mil. hl v roku 2010 v porovnaní s rokom 2004. V relatívnom vyjadrení však podiel týchto krajín jemne klesal v dôsledku celkového navýšenia exportovaného mnoţstva vína vo svete. V porovnaní s rokom 2004, keď sa celkovo vyviezlo 72,7 mil. hl vína vo svete, narástla táto hodnota v roku 2010 aţ na úroveň 87,9 mil. hl. Aj preto sa zdá, ako by exportná politika EÚ stagnovala. Podobne ako tomu bolo pri 143 výsadbe plôch vinohradmi aj v exporte najväčší nárast zaznamenali krajiny oceánie a amerických kontinentov. Tabuğka 1: Podiel krajín na svetovom exporte v mil. hl Krajiny/obdobie 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 48,2 49,8 52,5 55,7 54,6 52,3 57,5 4 4,4 3,1 2,5 2,8 2,4 2,3 Afrika 3,2 3,2 3,1 3,3 4,3 4,1 4 Oceánia 6,8 7,5 8,2 8,6 7,9 8,8 9,4 Amerika 10,2 9,9 11,5 13,9 14,6 13,7 14,1 0,3 0,4 0,4 0,6 0,6 0,6 0,6 5 vedúcich EU exportérov (FR, ES, PR, GE, IT) Ostatné európske krajiny Ázia Tabuğka 2: Podiel krajín na svetovom exporte v relatívnom (%) vyjadrení Krajiny/obdobie 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 66,3 66,2 66,6 65,8 64,4 63,9 65,4 Ostatné európske krajiny 5,5 5,9 3,9 3,0 3,3 2,9 2,6 Afrika 4,4 4,3 3,9 3,9 5,1 5,0 4,6 Oceánia 9,4 10,0 10,4 10,2 9,3 10,7 10,7 Amerika 14,0 13,2 14,6 16,4 17,2 16,7 16,0 0,4 0,5 0,5 0,7 0,7 0,7 0,7 5 vedúcich EU exportérov (FR, ES, PR, GE, IT) Ázia Zdroj: OIV, World statistics report 2011 Sumarizujúc údaje o svetovom exporte moţno konštatovať, ţe medzinárodný obchod s vínom sa zdynamizoval v dôsledku kontinuálneho nárastu vyvezených objemov produkcie, avšak s rozdielnym relatívnym príspevkom rôznych krajín na export. Preto sa zdá, akoby niektoré krajiny stagnovali (EÚ) a iné zaznamenali rast a to nielen v absolútnych, ale aj relatívnych parametroch (najmä krajiny Ameriky a oceánie). Vychádzajúc z dynamiky medzinárodného obchodu s vínom vo svete, sa európske odvetvie vinárstva pred reformou ocitlo na neğahkej pozícii. Dokazuje to aj graf s vývojom vývozu a dovozu v Európe, kde do roku 2007 export z európskych krajín kontinuálne narastal, ale nedosiahol úroveň zvyšujúceho sa importu z mimoeurópskych krajín. Tento rozdiel kulminoval na hodnote 4,7 mil.hl. Vývoj exportu a importu zaznamenávajú nasledovné trendové funkcie: Import Q = -0,66t3 + 4,8157t2 - 8,6643t + 61,836 R2 = 0,8701 Export Q = 52,371 t0,0547 R2 = 0,6475 144 Graf 3: Komparácia exportu a importu v Európe 64 62 Európa (export) v mil. hl 60 Európa (import) 58 Polynomický (Európa (import)) Mocninový (Európa (export)) 56 54 52 50 04 20 05 20 06 20 07 20 08 20 09 20 10 20 Obdobie Zdroj: OIV, FAOSTAT K dramatickému zvratu vo vývoji medzinárodného obchodu s vínom prišlo v roku 2008 po prijatí reformy v EÚ, ktorá svojou rozsiahlosťou ovplyvnila odvetvie vinárstva vo všetkých krajinách EÚ a tým značne prispela k zmenám v celom európskom vinárstve. To sa odrazilo na prudkom poklese dovozu vína z ostatných krajín (v medziročnom meraní – 6,7 mil. hl) na úroveň 56,2 mil. hl, ktorá sa nachádza pod hodnotou úrovne exportu 57,4 mil.hl. Opatrenia reformy sa v krátkodobom horizonte prejavili v poklese exportu z dôvodu zrušenia exportných dotácií na víno, ale uţ v roku 2010 bol zaznamenaný opätovný nárast aţ na najvyššiu úroveň 59,8 mil. hl sledovaného obdobia. ZÁVER Zhrnutím informácií v príspevku moţno konštatovať, ţe európsky vinársky sektor má obrovský potenciál, čo dokazujú aj najvyššie výmery vinohradov v porovnaní so svetom, t.j. 3630000 ha v roku 2010. Podobná situácia je v produkcii vína. Kaţdoročne sa len v samotnej EÚ vyprodukuje nad 150 mil. hl vína aj keď trend je klesajúci. Ako problém sa javila realizácia vína na zahraničných trhoch, kde je síce lídrom vo vývoze naďalej Európa, ale relatívny podiel na celkovom vývoze vína sa začal zvyšovať u krajín z amerického kontinentu a oceánie, čo spôsobilo na európskych trhoch s vínom nerovnováhu medzi importom a exportom. EÚ sa ocitla pod tlakom mnoţstva dováţaných vín zo zahraničia a problémom realizácie vlastných vín. Komisárka pre poğnohospodárstvo a regionálny rozvoj FischerBoelová, M. zdôraznila, ţe v priemere len za jeden rok bolo nutné pouţiť zhruba 500 mil. eur na skladovanie a postupnú likvidáciu vín z nekvalitnej nadprodukcie slabo konkurenčných vinárstiev. Reforma vinárstva a vinohradníctva EÚ preto musela priniesť nevyhnutnú zmenu, ktorá by skvalitnila celkovú štruktúru produkovaných a ponúkaných vín. LITERATÚRA 1. Belicova, J. (2007). Reforma sektora vína EÚ. Stiahnuté dňa 17.09.2011 z [http://bandlerova.weby.uniag.sk/files/rackova/PDF/Belicova.pdf] 2. Európska komisia - Generálne riaditeğstvo pre poğnohospodárstvo a regionálny rozvoj (2007). Reforma odvetvia vína v EÚ. Nemecko: ES, 2007. 11s. ISBN 978-92-7905741-0 3. European Commission Directorate - General for Agriculture and Rural Development 4. Working paper, February 2006: WINE Common Market Organisation 145 5. Mancel, I. (2010). Slovenský terroir – včera, dnes a zajtra. In: Vinič a víno 6/2010, stiahnuté dňa 25.09.2011 z [http://www.vinicavino.sk/sk/na-aktualnu-temu/slovenskyterroir-%E2%80%93-vcera-dnes-a-zajtra/] 6. Martinez-Carrasco, L. – Brugarolas, M. – Martinez-Poveda, A. (2005). Quality wines and wines protected by the designation of origin: Identifying thier consuption trends. In: Journal of wine research 16 (3), 2005. s. 213-232 7. Veseth, M. (2007). Draining Europe´s wine lake. In: The Wine Economist 12/2007 stiahnuté dňa 14.09.2011 z [http://wineeconomist.com/2007/12/24/draining-europeswine-lake/] KONTAKTÁ ADRESA Ing. Ladislav Korgó [email protected] Katedra ekonomiky/Fakulta ekonomiky a manaţmentu Slovenská poğnohospodárska univerzita v Nitre Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovensko 146 VÝROBA EKOLOGICKÝCH POTRAVÍN NA SLOVENSKU Production of Organic Food in Slovak Republic KRIŠTOFIČOVÁ Barbora ABSTRACT Nowadays most of the economically advanced countries practice ecological agriculture, whereas the total acreage of ecologically controlled soil forms inconsiderable part of the total acreage of controlled soil. Here in Slovakia is the ecological agriculture just in its beginnings. Since our admission into European Union the acreage of ecologically controlled soil grows, the number of subjects that work with system of organic agriculture rises from year to year. KEY WORDS organic farming, organic products, organic food, consumer, certification ABSTRAKT Ekologické poğnohospodárstvo sa v súčasnosti praktizuje vo väčšine ekonomicky vyspelých krajín sveta, pričom celková výmera ekologicky obhospodarovanej pôdy má nezanedbateğný podiel na celkovej výmere obhospodarovanej pôdy. Na Slovensku je ekologické poğnohospodárstvo ešte len v začiatkoch. Od vstupu do Európskej únie sa výmera ekologicky obhospodarovanej pôdy zväčšuje, počet subjektov hospodáriacich systémom organického poğnohospodárstva z roka na rok rastie. KĞÚČOVÉ SLOVÁ ekologické poğnohospodárstvo, ekologické produkty, ekologické potraviny, spotrebiteğ, certifikácia ÚVOD Ekologické poğnohospodárstvo je systém priaznivý voči ţivotnému prostrediu, ktorého cieğom je trvalo udrţateğný agroekosystém, ktorý vyuţíva predovšetkým miestne a obnoviteğné zdroje, ekologicky šetrné technológie a postupy, ktoré minimalizujú poškodzovanie ţivotného prostredia. Kğúčom k efektívnej produkcii je trvalé zabezpečenie prirodzenej úrodnosti pôdy. Rešpektovaním prírody ako takej sa vytvárajú podmienky pre kvalitu vo všetkých smeroch poğnohospodárstva a ţivotného prostredia. Základnými princípmi ekologického poğnohospodárstva je minimalizovať všetky formy znečistenia, ktoré pochádzajú z pouţívania rôznych chemických hnojív, prostriedkov proti škodcom či podporných prostriedkov na urýchğovanie rastu. V čo najväčšej miere by sa mali pouţívať recyklovateğné materiály a v maximálnej miere by sa mali vyuţívať obnoviteğné zdroje miestnych poğnohospodárskych systémov. Na pôde by sa mali vyuţívať také spôsoby hospodárenia, ktoré prirodzeným spôsobom zabezpečujú úrodnosť pôdy. Aj hospodárskym zvieratám by sa mali vytvárať také podmienky, ktoré zodpovedajú ich prirodzeným potrebám. Ekologické poğnohospodárstvo sa v súčasnosti praktizuje vo väčšine ekonomicky vyspelých krajín sveta, pričom celková výmera ekologicky obhospodarovanej pôdy má nezanedbateğný podiel na celkovej výmere obhospodarovanej pôdy. Prvým priekopníkom ekologického hospodárenia bolo Rakúsko, ťahúňmi spomedzi európskych štátov sú v súčasnosti uţ aj Švédsko, Švajčiarsko, Dánsko, či Česká republika 147 a Maďarsko, kde je uţ takéto hospodárenie samozrejmosťou, plne ho podporujú a naďalej rozvíjajú. Dnešná situácia ekologického poğnohospodárstva na Slovensku je oproti ostatným štátom Európskej únie stále v postavení nováčika, aj keď sa snaţíme nadväzovať na skúsenosti a vývojové trendy západoeurópskych krajín. Jeho začiatky môţeme datovať do roku 1991, kedy bol vytvorený legislatívny rámec vydaním prvých „Pravidiel organického poğnohospodárstva“, platných pre územie Slovenskej republiky a do organizovaného systému ekologického poğnohospodárstva sa prihlásilo niekoğko poğnohospodárskych podnikov. V roku 1998 bol prijatý prvý zákon o ekologickom poğnohospodárstve a výrobe biopotravín a tieţ bol zavedený systém nezávislej kontroly a certifikácie ekologickej produkcie. MATERIÁL A METÓDY Podkladové údaje k riešeniu analýzy výroby ekologických potravín by bolo veğmi problematické získavať od kaţdého subjektu hospodáriaceho v systéme ekologického poğnohospodárstva zvlášť, preto sme sa snaţili získať relevantné údaje z jedného, prípadne z menšieho počtu viacerých zdrojov. Oslovili sme niekoğko inštitúcií, ktoré sa zaoberajú certifikáciou a registráciou subjektov ekologického hospodárstva, prípadne sa inak zaoberajú danou problematikou. Najviac nám vyšli v ústrety v Ústrednom kontrolnom a skúšobnom ústave poğnohospodárskom v Bratislave, ktorých poskytnuté údaje sa týkali najmä: vývoja vybraných ukazovateğov ekologického poğnohospodárstva na Slovensku v rokoch 1991 aţ 2008 prehğadu štruktúry pôdneho fondu v ekologickom poğnohospodárstve na Slovensku v rokoch 1991 aţ 2008 stavov hospodárskych zvierat Ďalšie údaje týkajúce sa registrácie a certifikácie subjektov hospodáriacich systémom ekologického poğnohospodárstva sa nám podarilo získať od NATURALIS SK, s.r.o. Je to inšpekčná organizácia poverená ÚKSÚP-om vykonávať priamu kontrolu výrobcov a spracovateğov evidovaných v systéme ekologického poğnohospodárstva na našom území. VÝSLEDKY Vývoj výroby ekologických produktov a ekologických potravín na Slovensku od roku 2005 do roku 2008 Hlavným produktom ekologického poğnohospodárstva sú ekologické potraviny – biopotraviny. Obchod s biopotravinami je jedným z najviac rozvíjajúcich sa odvetví na svetovom trhu. V registri výrobcov biopotravín bolo Ústredným kontrolným a skúšobným ústavom poğnohospodárskym (ÚKSÚP) registrovaných 23 subjektov, ale len polovica z nich produkovala potraviny v počte do 80 druhov. Biopotraviny ţivočíšneho druhu neboli v roku 2005 vyprodukované.* Za rok 2006 Naturalis SK, s.r.o. vydala 654 certifikátov (v predchádzajúcom roku 325 certifikátov), z toho 425 certifikátov bioproduktu, 47 certifikátov produktu z konverzie, 171 certifikátov na biopotraviny a 11 certifikátov na potraviny z konverzie. Aj v ţivočíšnej výrobe boli certifikované nasledovné produkty a potraviny: surové a sušené kozie biomlieko, bryndza, syry, surové kravské a ovčie mlieko, hovädzí dobytok - jatočný, med. Stále chýba napr. biomäso a mäsové výrobky. V porovnaní s rokom 2005 nastal výrazný nárast certifikovanej produkcie aj napriek nízkej certifikácii v ţivočíšnej výrobe.† * † Zelená správa 2006 Zelená správa 2007 148 K 31.12.2006 bolo podğa ÚKSÚP-u evidovaných 298 drţiteğov registrácie v systéme ekologického poğnohospodárstva, z toho bolo 256 farmárov. Drţiteğov registrácie, ktorí vyrábali biopotraviny, bolo 33.* K 31.12.2007 vydala Naturalis SK, s.r.o. spolu 761 certifikátov na bioprodukty a biopotraviny, z toho 488 certifikátov bioproduktu a 87 certifikátov produktu z konverzie, 160 certifikátov na biopotraviny a 3 certifikáty na potraviny z konverzie. Vydaných bolo aj 23 certifikátov biokrmiva. Ďalej bolo certifikovaných spolu 146 druhov biopotravín: 40 druhov bylín, 11 druhov čerstvej zeleniny, 11 druhov čerstvého ovocia, 3 druhy krmív (lucerna, seno, senáţ, 2 druhy medu, 1 druh mliečnych výrobkov, 3 druhy mlieka, 8 druhov obilnín, 4 druhy olejnín, 8 druhov osív, ovčia vlna, 2 druhy strukovín, vajcia, 5 druhov zvierat.† K 31.12.2007 bolo v systéme ekologického poğnohospodárstva evidovaných 338 drţiteğov registrácie, z toho bolo 278 farmárov a jeden včelár. Počet drţiteğov registrácie predstavuje medziročne nárast 13,4 %.‡ So zvyšovaním počtu drţiteğov registrácie a nárastom výmery pôdy v systéme ekologického poğnohospodárstva dochádza v nasledujúcom období k rozširovaniu sortimentu bioproduktov a biopotravín na trhu v rámci rastlinnej aj ţivočíšnej výroby. Naturalis SK, s.r.o. vydala k 31.12.2008 spolu 873 certifikátov na bioprodukty a biopotraviny, čo bolo medziročne viac o 14,7 % (v rámci toho 591 certifikátov bioproduktov a 282 certifikátov biopotravín). Podğa Naturalis SK, s.r.o. bolo v roku 2009 certifikovaných 102 výrobcov bioproduktov (t.j. o 36 výrobcov viac) a 38 výrobcov biopotravín (nárast o 17 výrobcov).§ K 31. decembru 2008 bolo na Slovensku 418 ekologických subjektov, ktoré hospodárili na 136 669 ha poğnohospodárskej pôdy (114 055 ha ekologickej p.p. a 22 614 ha p.p. v konverzii). Priemerná výmera na jednu ekologickú farmu predstavuje 325,9 ha.** Vývoj výroby bioproduktov a biopotravín na Slovensku od roku 2009 Podğa aktuálneho zákona č. 421/2004 Z. z. o ekologickom poğnohospodárstve vykonáva registráciu ţiadateğov o ekologický systém hospodárenia na pôde ÚKSÚP Bratislava. K 31.12.2009 bolo v ekologickom poğnohospodárstve registrovaných 458 subjektov, z ktorých 371 subjektov bolo farmárov. K 31. decembru 2009 je na Slovensku 71 druţstiev, 208 spoločností s ručením obmedzeným, 26 akciových spoločností, 145 samostatne hospodáriacich roğníkov a 8 subjektov iných neţ predošlé uvedené (ţivnostníci, výskumné ústavy a pod.). V prílohe 1 sú uvedení drţitelia registrácie zaoberajúci sa výrobou potravín z ekologického poğnohospodárstva k 31. marcu 2009. Oproti roku 2008, keď bolo registrovaných 54 výrobcov ekologických potravín, v roku 2009 ich počet vzrástol na 57. V prílohe 2 sú uvedení drţitelia registrácie dováţajúci bioprodukty a biopotraviny z tretích krajín k 31. marcu 2009. V predchádzajúcom roku bolo týchto subjektov 5, z toho dvaja v roku 2009 nie sú registrovaní, ale pribudli tri nové subjekty. Na zahraničný trh sa ponúkajú produkty, o ktoré prejaví záujem zahraničný odberateğ. Sú to v najväčšej miere poğnohospodárske plodiny vo forme základnej suroviny: pšenica, jačmeň, kukurica, slnečnica, hrach, proso, pohánka. Zo ţivočíšnej produkcie sa predávajú vajíčka, jahňatá a mliečne výrobky. Medzi spracované produkty, ktoré sa zo Slovenska vyváţajú, patria kryštálový cukor a koreninová paprika. Úprava technológie výroby cukru bola urobená na základe poţiadavky odberateğa. Cukor sa v zahraničí pouţíva na výrobu čokolády, ţelé ovocných cukríkov, lízaniek, zmrzliny a pekárenských výrobkov. Záujem * Zelená správa 2007 Zelená správa 2008 ‡ Zelená správa 2008 § Zelená správa 2009 ** Zelená správa 2009 † 149 obchodného partnera bol aj o melasu ako o vedğajší produkt výroby cukru. Melasa bola vyuţitá na spracovanie v liehovarníckom a kvasnom priemysle. V prílohe 3 sú uvedení drţitelia registrácie na ekologickú poráţku HD. V minulosti sme nemali ekologické bitúnky a všetky ekologicky odchované zvieratá museli byť vyvezené do zahraničia na ekologické spracovanie. Následne sa ekologické mäso a mäsové výrobky naspäť dováţali na Slovensko. Celý tento proces zvyšoval cenu takejto ekologickej produkcie. Od roku 2009 máme uţ aj na Slovensku štyri ekologické bitúnky, takţe zvieratá uţ nemusia byť vyváţané do zahraničia, ale môţu byť ekologicky porazené aj u nás. V prílohe 4 sú uvedení drţitelia registrácie na prevádzku obchodu s ekologickými produktmi a potravinami. V prílohe 5 je uvedený drţiteğ registrácie na ekologickú výrobu sladu – na Slovensku sme mali v roku 2009 zatiağ len jedného výrobcu. V prílohe 6 sú uvedení drţitelia registrácie na ekologický voğný zber. V prílohe 7 sú uvedené platné certifikáty na bioprodukty a biopotraviny do konca roka 2010 a ich počet. Najviac certifikátov je vydaných na krmivá a kŕmne zmesi (23,3 %). Nad sto certifikátov je ešte vydaných na obilniny (18 %), zvieratá (8,8 %) a na čerstvé ovocie (8 %). Do 10 certifikátov je vydaných na sušené ovocie, lieh a liehoviny, ovčiu vlnu, med a výrobky z medu, mrazenú zeleninu, výrobky zo sóje, krmoviny, sušené zemiaky a jedlé tuky a oleje. Zo základných potravín chýbajú napríklad certifikáty na vajcia, mäso a mäsové výrobky. Všetky údaje uvedené v prílohách 1 aţ 7 sú zozbierané k 31. marcu 2010. Výrobcovia bioproduktov a biopotravín ţiadajú o certifikáciu svojich výrobkov priebeţne, preto uvedený zoznam subjektov nie je pre obdobie do konca decembra 2010 konečný a je moţné, ţe budú pribúdať nové subjekty s novými certifikátmi. DISKUSIA Podarilo sa naplniť jeden z cieğov Akčného plánu rozvoja ekologického poğnohospodárstva v Slovenskej republike do roku 2010, a to dosiahnuť, aby sa ekologické poğnohospodárstvo realizovalo na ploche 130 000 ha – 150 000 ha (146 761 ha v roku 2009). Naďalej však zostáva slabá dostupnosť údajov a štatistík z ekologického poğnohospodárstva. Nie je vytvorená konkrétnejšia databáza, z ktorej by sa mohla široká verejnosť a aj zainteresovaní výrobcovia a spracovatelia biopotravín dozvedieť o aktuálnom stave a vývoji organického hospodárenia. ZÁVER O situácii na slovenskom trhu ekologického poğnohospodárstva moţno povedať, ţe je zloţitá. Existuje predpoklad, ţe sa bude rozvíjať. Od roku 1991 zaznamenávame na Slovensku nárast subjektov, ktoré sa rozhodli produkovať zdravé bioprodukty a biopotraviny systémom ekologického poğnohospodárstva a zvyšovala sa aj výmera pôdy, na ktorej sa tento alternatívny spôsob výroby potravín realizoval. Treba konštatovať, ţe do obdobia vstupu do Európskej únie dochádzalo k striedavému nárastu a poklesu počtu ekologických subjektov. Faktory ovplyvňujúce nerovnomerný vývoj ekologického poğnohospodárstva na Slovensku mohli byť nasledovné: nedostatočná pripravenosť subjektov na prechod na alternatívne poğnohospodárstvo slabý odbyt na slovenskom trhu s ekologickými potravinami nedostatočná informovanosť spotrebiteğov o ekologickom poğnohospodárstve a biopotravinách preferencia konvenčných potravín zo strany spotrebiteğov kvôli vysokej cene a nedostupnosti ekologických 150 Po vstupe do Európskej únie sa situácia ustálila a organickému systému hospodárenia na pôde sa začína dariť. Nárast počtu subjektov moţno vysvetliť aj zlepšením podmienok dotačnej politiky štátu. Veğká časť ekologickej produkcie našla konečného spotrebiteğa na zahraničných trhoch. LITERATÚRA 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. Akčný plán rozvoja ekologického poğnohospodárstva v Slovenskej republike do roku 2010 Program rozvoja vidieka SR 2004 - 2006 Program rozvoja vidieka SR 2007 - 2013 ZELENÁ SPRÁVA 2001 - 2010 http://archiv.mpsr.sk/slovak/dok/polno/obsah.htm http://kekule.science.upjs.sk/ekologia/trendy/ekopri.htm#t2 http://www.bio-info.cz/zpravy/tesco-uvadi-novou-radu-biovyrobku http://www.strategie.sk/showdoc.do?docid=9064 www.bioobchod.sk www.biospotrebitel.sk www.justice.sk www.mpsr.sk www.naturalis.sk www.strava.sk www.uksup.sk KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Krištofičová Barbora [email protected] SPU v Nitre, FEM, Katedra ekonomiky Čajkovského 8 949 11 Nitra Slovensko 151 PRÍLOHY Príloha 1: Drţitelia registrácie na výrobu potravín z EP p.č. prevádzkovateğ sídlo spoločnosti okres prevádzky 1. ABEL plus, s.r.o. Podvysoká - CA 2. AGRO CS, s.r.o. Poprad - PP AGRO TAMI, a.s. AGRO-HELPEK, spol. s r.o. Agrokarpaty, spoločnosť s r.o. Nitra - NR AGROPIENINY, s.r.o. Stará Ğubovňa - SL 3. 4. 5. 6. štatút pôdy chov zvierat registrovaná činnosť kozy výrobca biopotravín, výrobca biokrmív - - výrobca biopotravín - ovce, kozy, jahňatá výrobca biopotravín, obchod EP Šútovce - PD EP výrobca biopotravín Plavnica - SL EP - výrobca biopotravín, voğný zber - - výrobca biopotravín, voğný zber sliepky výrobca biopotravín, výrobca biokrmív 11. AGROVITAL, poğnohospodárske druţstvo, druţstvo ALFA BIO, s.r.o. APIS, spol. s r.o. Veğké Kapušany ASPARAGUS, spol. s r.o. BGV, s.r.o. 12. BIOCENTRUM, s.r.o. Ţeliezovce - LV 13. BÚŠLAK OIL, s.r.o. Dunajský Klátov DS 14. CELPO, spol. s r.o. 15. createc msc, s.r.o. 16. Dr. Andy, s.r.o. Očová - ZV Zvolenská Slatina ZV Bratislava - LV 17. EKOFARMY, s.r.o. Podskalie - PB EP kone výrobca biopotravín, voğný zber 18. EKOTREND MYJAVA, spol. s r.o. Rudník - MY EP - výrobca biopotravín, voğný zber, výrobca bioosív, obchod 19. EQUUS, a.s. Bratislava - VK - - výrobca biopotravín, obchod 20. framipek s.r.o. Šenkvice - PK - - výrobca biopotravín 21. Fresh Fruit, s.r.o. Bratislava - BA EP - výrobca biopotravín 22. FRUCTOP, s.r.o. Ostratice - PE - - výrobca biopotravín, skladovanie 23. Malacky - MA - - výrobca biopotravín Stará Ğubovňa - SL - - výrobca biopotravín 25. FYTOPHARMA a.s. Familia, s.r.o. Stará Ğubovňa HERBEX, s.r.o. Vinica - VK - - výrobca biopotravín 26. IGET, s.r.o. Lipany - SB - - výrobca biopotravín 27. Michalovce - VT - - výrobca biopotravín Modrý Kameň - VK - - výrobca biopotravín 29. ILaS COMPANY s.r.o. Ing. Ingrid Kaczoreková INWEX Ján Cibulka - CIBI Marcelová - KN - - výrobca biopotravín 30. Jozef Chorvát – J-A-CH Ivanovce - TN - - výrobca biopotravín 7. 8. 9. 10. 24. 28. Veğký Krtíš - VK EP Kremnička - BB Veğké Kapušany MI - - výrobca biopotravín - - výrobca biopotravín, obchod EP - výrobca biopotravín, obchod - - výrobca biopotravín EP - výrobca biopotravín, obchod, voğný zber - - výrobca biopotravín, výrobca biokrmív, obchod - - výrobca biopotravín - - výrobca biopotravín - - výrobca biopotravín, dovoz Veğké Leváre - MA Hniezdne - SL 152 31. 32. K.B.FRUTOS, spoločnosť s ručením obmedzeným Prešov Mária Bujňáková SHR, BIOAPIS - SK VČELIA FARMA Prešov - PO - - výrobca biopotravín Brezovica - SB - včely výrobca biopotravín výrobca biopotravín 33. Martin Vağo - VAMAR Niţný Klátov - ML EP 34. McCartes, a.s. Mlyn Pohronský Ruskov Mlyn Sládkovičovo, a.s. Bratislava - BA Pohronský Ruskov LV Sládkovičovo - GA Pohronský Ruskov MLYN ŠTÚROVO, a.s. LV Natural - Alimentária, Bratislava - VK spol. s r.o. Trnava - TT NATURES, s.r.o. NOVOFRUCT SK, Nové Zámky - NZ s.r.o. Oğga Apoleníková Pruţina - PB SHR Bratislava - PE PALMA Group, a.s. - HD, ovce, kone - - - výrobca biopotravín - - výrobca biopotravín - - výrobca biopotravín EP - výrobca biopotravín, obchod - - výrobca biopotravín - - výrobca biopotravín výrobca biopotravín - ovce, jahňatá - Liptovský Hrádok LM - - výrobca biopotravín Turčianske Kğačany - MT EP ovce, jahňatá výrobca biopotravín 45. Pečivárne Liptovský Hrádok, s.r.o. Poğnohospodárske druţstvo Kğačianska Magura, druţstvo SadLivia, s.r.o. Nitra - NR EP - výrobca biopotravín 46. SANNY TEA, s.r.o. Trenčín - TN - - výrobca biopotravín, obchod 47. Senická mliekareň, a.s. Senica - SE - - výrobca biopotravín, obchod 48. SLOVENSKÉ CUKROVARY, s.r.o. Sereď - GA - - výrobca biopotravín, výrobca biokrmív, obchod Snina - SV - - výrobca biopotravín, obchod Keţmarok - KK - - výrobca biopotravín, obchod Trstená - TS - - výrobca biopotravín Trnava - HC - - výrobca biopotravín, dovoz Piešťany - PN - - výrobca biopotravín 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43. 44. 49. 50. 51. 52. 53. T - International, s.r.o. Tatranská mliekareň, a.s. VEPY, spol. s r.o. Vetter Slovakia, spol. s r.o. Vinárske závody Krupina, s.r.o. EP výrobca biopotravín výrobca biopotravín 54. Vladimír Hamara SHR Práznovce - PE 55. WALKER, s.r.o. Ţilina - VK - HD, ovce, kozy, kone, sliepky, ka čice, mor - výrobca biopotravín ky, pony, husi, kozğa, jahňatá výrobca biopotravín Veğký Krtíš - VK - - výrobca biopotravín EP - výrobca biopotravín 56. ZAEL, s.r.o. Zuzana Homolová 57. AFRA zdroj: Naturalis SK, s.r.o. Levoča - LE EP 153 Príloha 2: Drţitelia registrácie na dováţanie produktov a potravín z EP p.č. sídlo spoločnosti okres prevádzky prevádzkovateğ štatút pôdy chov zvierat registrovaná činnosť 1. BIOLA TRANS, spol. s r.o. Nitra - BN - - obchod, dovoz 2. Dr. Andy, s.r.o. Bratislava - LV - - dovoz, výrobca biopotravín 3. HYSON Slovensko, s.r.o. Štúrovo - KN - - obchod, dovoz 4. NORRIS, s.r.o. Kálnica - NM - - dovoz - - - - obchod, dovoz dovoz, výrobca biopotravín Volkovce - ZM Parvus, s.r.o. Vetter Slovakia, spol. Trnava - HC 6. s r.o. zdroj: Naturalis SK, s.r.o. 5. Príloha 3: Drţitelia registrácie na ekologickú poráţku HD p.č. sídlo spoločnosti okres prevádzky prevádzkovateğ štatút pôdy chov zvierat registrovaná činnosť 1. DALTON, spol. s r.o. Košice - KE - - poráţka HD 2. Mäso ZEMPLÍN, akciová spoločnosť Michalovce Michalovce - MI - - poráţka HD 3. Poğnohospodárske druţstvo Šuňava Šuňava - PP EP HD, ovce poráţka HD Myjava - MY - - 4. SVAMAN, spol. s r.o. zdroj: Naturalis SK, s.r.o. poráţka HD Príloha 4: Drţitelia registrácie na prevádzku obchodu s ekologickými produktmi a ekologickými potravinami p.č. prevádzkovateğ sídlo spoločnosti - okres prevádzky štatút pôdy chov zvierat registrovaná činnosť A.C.H. ZADEN SHOP, spol. s r.o. AC s.r.o. Komárno - KN - - obchod Veğký Krtíš - VK - - obchod AFEED, a.s. AGRO - HATÁR, spol. s r.o. Bratislava - BA - - obchod Ipeğský Sokolec - LV - - obchod 5. AGRO TAMI, a.s. Nitra - NR - - 6. ANDACO, s.r.o. Hlohovec - HC - - 7. Anja, spol. s r.o. APIS, spol. s r.o. Veğké Kapušany Bratislava - BA - - Veğké Kapušany - MI - - 9. ASPARAGUS spol. s r.o. Veğké Leváre - MA EP - 10. BALSEED, spol. s r.o. Kameničná - KN K - 11. Berger Solutions, s.r.o. Bratislava - BA - - 1. 2. 3. 4. 8. 154 obchod, výrobca biopotravín obchod obchod obchod, výrobca biopotravín obchod, výrobca biopotravín obchod, výrobca biokrmív, výrobca bioosív obchod 12. Bioaspa, spol. s r.o. Kúty - SE EP - obchod 13. BIOCETRM, s.r.o. Ţeliezovce - LV EP - obchod, výrobca biopotravín, voğný zber Nitra - BN - - obchod, dovoz Ţeliezovce - LV EP - obchod Topoğčany - TO - - obchod obchod, výrobca biokrmív, výrobca bioosív 16. BIOLA TRANS, spol. s r.o. BIOPRODUKT SLOVAKIA, s.r.o. BOLITEX Slovakia, a.s. 17. BÚŠLAK OIL s.r.o. Dunajský Klátov - DS - - 18. CLASS FOOD BRATISLAVA, s.r.o. Bratislava - BA - - 19. EKOTREND MYJAVA, spol. s r.o. Rudník - MY EP - 20. EQUUS, a.s. Bratislava - VK - - 21. G8, s.r.o. Bratislava - BA - - obchod, výrobca biopotravín, výrobca bioosív, voğný zber obchod, výrobca biopotravín obchod 22. HYSON Slovensko, s.r.o. Štúrovo - KN - - obchod, dovoz 23. Johann Kotanyi s.r.o. Bratislava - BA - - obchod 24. LAUKO FOODS & DRINKS, s.r.o. Trenčín - TN - - obchod M+S Trading SK, s.r.o. MARESI Foodbroker, s.r.o. MERKANTA INTERNATIONAL, spol. s r.o. Natural - Alimentária, spol. s r.o. NOHEL GARDEN, s.r.o. Bratislava - BA - - obchod Bratislava - BA - - obchod Bratislava - BA - - obchod Bratislava - VK EP - Luţianky - NR - - obchod, výrobca biopotravín obchod - - obchod, dovoz - - obchod - - obchod, výrobca biopotravín obchod, výrobcovia bioosív, skladovanie 14. 15. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. Volkovce - ZM Parvus, s.r.o. PFANNER SLOVENSKOBratislava - BA PFANNER&KRÚTA, spol. s r.o. POĞNONÁKUP LIPTOV, Liptovský Mikuláš - LM a.s. obchod 33. RWA SLOVAKIA, spol. s r.o. Bratislava - BA - - 34. SANNY TEA, s.r.o. Trenčín - TN - - 35. Senická mliekareň a.s. Senica - SE - - 36. SF Soepenberg, s.r.o. Trnava - TT - - obchod, výrobca biopotravín obchod, výrobcovia biopotravín obchod 37. Silvester Vido - SHR, VIDOS - sluţby vidieku Malá Čausa - PD K HD, kone obchod 38. ŠKOLSKÉ HOSPODÁRSTVO Búšlak, spol. s r.o. Veğké Dvorníky - DS EP HD obchod, výrobca bioosív 39. SLOVENSKÉ CUKROVARY, s.r.o. Sereď - GA - - obchod, výrobca biopotravín, výrobca biokrmív 155 40. Solár Eko, s.r.o. Ipeğský Sokolec - LV - - obchod 41. SUNCITY, s.r.o. Dunajská Streda - DS - - 42. T - International, s.r.o. Snina - SV - - 43. Tatranská mliekareň, a.s. Keţmarok - KK - - obchod obchod, výrobca biopotravín obchod, výrobca biopotravín zdroj: Naturalis SK, s.r.o. Príloha 5: Drţitelia registrácie na ekologickú výrobu sladu p.č. sídlo spoločnosti - okres štatút prevádzky pôdy prevádzkovateğ LYCOS - Trnavské sladovne, spol. s r.o. zdroj: Naturalis SK, s.r.o. Trnava - TT 1. - chov zvierat - registrovaná činnosť výrobca sladu Príloha 6: Drţitelia registrácie na ekologický voğný zber p.č. sídlo spoločnosti okres prevádzky prevádzkovateğ štatút pôdy chov zvierat registrovaná činnosť EP - voğný zber, výrobca biopotravín - - voğný zber, výrobca biopotravín Ţeliezovce - LV EP - voğný zber, výrobca biopotravín, obchod EKOFARM, s.r.o. Podskalie - PB EP kone 5. EKOTREND MYJAVA, spol. s r.o. Rudník - MY EP - 6. Ing. Ján Chrenko - dvor Morgov - SHR Partizánske - PE - - voğný zber 7. Tuber, s.r.o. Šurice - LC - - voğný zber - - voğný zber 1. Agrokarpaty, spoločnosť s r.o. Plavnica - SL 2. AGROPIENINY, s.r.o. Stará Ğubovňa - SL 3. BIOCENTRUM, s.r.o. 4. ZELEX SLOVAKIA, spol. Komárno - KN s r.o. zdroj: Naturalis SK, s.r.o. 8. voğný zber, výrobca biopotravín voğný zber, výrobca biopotravín, výrobca bioosív, obchod Príloha 7: Prehğad platných certifikátov na bioprodukty a biopotraviny do konca roka 2010 komodita počet krmivá a kŕmne zmesi 348 obilniny 268 zvieratá 131 čerstvé ovocie 120 mliečne výrobky 92 čaje 78 156 víno 72 byliny 69 mlynské výrobky 38 mlieko 34 olejniny 28 cestoviny 27 čerstvá zelenina 25 trvanlivé pečivo 24 výţivové doplnky strukoviny a výrobky zo strukovín 21 20 zemiaky 17 škrupinové ovocie 13 osivá 12 sušená zelenina 12 sušené ovocie 9 lieh a liehoviny 8 ovčia vlna 7 med a výrobky z medu 6 mrazená zelenina 4 výrobky zo sóje 4 krmoviny 2 sušené zemiaky 2 jedlé tuky a oleje 1 spolu zdroj: Naturalis SK, s.r.o. 157 1492 REVEALED COMPARATIVE ADVANTAGE AND COMPETITIVENESS IN HONEY TRADE: THE CASE OF SLOVAKIA Analýza konkurencieschopnosti zahraničného obchodu s medom: prípad Slovenska LEVICKÝ Michal, LAJDOVÁ Zuzana ABSTRACT The paper analyses Slovak foreign trade and competitiveness in case of honey. Revealed Comparative Advantage indices have been undertaken in order to analyze comparative advantage and competitiveness. The results of this study have found out that Slovakia has a positive balance of trade in case of honey in the long run. Based on analysis, comparative advantage has been revealed and the competitiveness of honey trade depends mainly on quality. KEY WORDS competitiveness, foreign trade, honey ABSTRAKT V článku sme posudzovali zahraničný obchod SR s medom a konkurencieschopnosť tejto komodity. Na diagnostiku konkurencieschopnosti sme pouţili ukazovatele komparatívnych výhod RCA, RCA I, index čistej obchodnej výkonnosti RCA II a metódu konkurenčnej schopnosti komoditného obchodovania (segmentácia komodít). Z vykonaných postupov sme zistili, ţe SR dlhodobo dosahuje aktívnu bilanciu zahraničného obchodu s medom. Zároveň dosahuje v produkcii medu komparatívne výhody a jeho konkurencieschopnosť je daná predovšetkým kvalitou. KĞÚČOVÉ SLOVÁ med, konkurencieschopnosť, zahraničný obchod INTRODUCTION The concept of comparative advantage has been very influential in economic policy making but its exact interpretation has been the subject of a long-standing debate. The debate has reflected disparate interpretations of historical economic events, differences in considered time frames, as well as the evolution of economic thought and of views on whether policymakers can in fact influence structural change and comparative advantage in a sustainable manner. Empirical difficulties with measurements of comparative advantage, and their relationship to trade theory and posited economic effects of trade reform, have contributed to these differences. Comparative advantage can be affected by a host of endogenous phenomena including: factor accumulation especially if it leads to a change in country‟s relative factor abundance; endogenous technological and productivity changes; knowledge spillovers or technology transfer; geographical agglomeration or dispersion of economic activity if they result in changes in relative costs of production; changes in consumer preferences. 158 Comparative advantage cannot be measured directly but Revealed Comparative Advantage (RCA) indices have been adopted in the applied trade literature as a viable indirect measure. The concept of revealed comparative advantage introduced by Balassa (1965) and therefore known as the Balassa index is widely used empirically to identify a country‟s weak and strong export sectors. Competitiveness can be analyzed at three different levels: competitiveness of nations (macroeconomic level); competitiveness of industries (macroeconomic level); and competitiveness of firms (microeconomic level). The investigation of this paper is based upon the concept of revealed comparative advantage (RCA). The object of this paper is two-fold; firstly, it calculates and analyzes the revealed comparative advantage indices and competitiveness in case of Slovakia‟s honey trade over the period 2002-2009. Secondly, it presents honey trade in natural unit value as well as in money terms. MATERIALS AND METHODS In this paper Revealed Comparative Advantage (RCA) analysis has been undertaken at the product level due to the data availability. The concept of Revealed Comparative Advantage pertains to the relative trade performance of individual countries in particular commodities. The present analysis is based on the annual time series data on Slovakia‟s honey trade. Data has been collected from the International Trade Center, more specifically from database Trade Map. Since 2007, significant differences are observed in all examined values in the comparison to the previous period. This fact results from the different data methodology provided by Eurostat and Statistical Office of the Slovak Republic. Despite of this fact, we assume that the ratio of imports and exports remain unchanged even after the use of various methodologies. Revealed Comparative Advantage index: RCA The principle of this index is based on the comparison of net export flows of a commodity to net agrarian export of a national economy. If a balance of an examined commodity is more active than a balance of a country‟s agrarian export, then a production of this commodity represents a comparative advantage for the particular country. MatoškovaGálik (2007) consider RCA as one of the most widely used index because of its clear and simple interpretation. Moreover, this index is suitable for operational analysis. On the other hand, RCA index does not reflect the influence of world trade on agrarian trade during globalization. The index of Comparative Advantage is calculated according to the formula: RCA = ln [(x : m) / (X : M)] where: x m X M - export of commodity import of commodity total agro-export of a country total agro-import of a country Interpretation of results: RCA > 0 - comparative advantage is revealed RCA < 0 - comparative disadvantage 159 Competitiveness Growth Index: RCA I Index RCA I. shifts Revealed Comparative Advantage of a national commodity trading to international competitiveness due to including export data of world agrarian export. RCA I is calculated according to the following formula: RCA I. = [(Xij / Xi) / (Xj : X..)] where: Xij Xi Xj X.. - export of product „j“ from country „i“ total export from country „i“ world export of product „j“ total world export Interpretation of results: RCA I. > 1 RCA I. < 1 RCA I. = 1 - comparative advantage is revealed comparative disadvantage neutral competitiveness Trade intensity index or net export ratio: RCA II Matošková (2008) recommends using this index with the RCA index in order to complete it. RCA II is not designed for exact normative value of degree of competitiveness. This index is calculated according to the following formula: RCA II. = [(Xij - Mij) / (Xij + Mij)] where: Mij - Import of commodity „j“ by country „i“ Interpretation of results: RCA II. (0,1> RCA II. <-1,0) RCA II. = 0 - decreased import (comparative advantage) decreased export (comparative disadvantage) export = import Competitiveness according to commodity segmentation This method classifies commodities into four segments based on evaluation of their total exports and imports, unit prices and the impact of a commodity trade on a trade balance. I. Segment – quality competition– export exceeds import, export unit price is higher than unit price of imported commodity and commodity has a significant impact on the positive trade balance. II. Segment – competitiveness – import exceeds export, unit price of exported commodity is lower than import unit price and the result of trade leads to trade deficit. III. Segment –price competition– export exceeds import, however, export unit price is lower than import unit price and the result of trade is on the edge of positive trade balance. IV. Segment –structural issue– import exceeds export, export unit price is lower than import unit price of a commodity and the result points out the importance of restructuring of trade and highlights the essential role of technology innovation. RESULTS Slovak Republic has a positive balance trade in case of honey in the long run. Based on data shown in Table 1, upward trend has been noticeable in export of honey since 2002. This is mainly due to increasing demand for cheap imported honey. The export of honey has 160 experienced fluctuation over the examined period resulted from favorable or unfavorable conditions of honey production characterized for a particular year. The surplus trade expressed in tones was recorded during the examined years; however, negative changes were identified for the honey trade in 2005 and 2007 when export of honey trade declined and recorded a slight deficit. On the other hand, the trade with honey expressed in nominal value has been always positive from 2002 to 2009. Exports exceeded imports over the period. Trade expressed in natural unit value depends on the development of average import and export prices per kilogram. Regarding to year 2005, the import exceeded export expressed in tones whereas the trade examined positive balance of trade after the computation by relatively high average price of 3.387 EUR pre kilograms. Table 1 Honey trade in Slovakia ( EURO thousand; tones) 2002 2003 2004 2005 2006 2007 Import 747 1477 1215 1334 1757 9282 [tis. €] 2482 4709 6174 2006 3430 11268 Export Trade balance 1735 3232 4960 672 1673 1987 Import 635 869 832 1072 1248 4858 [t] Export 1639 2059 1823 718 1421 4220 Trade balance 1004 1190 991 -354 173 -638 2008 6531 8528 1996 3448 5627 2179 2009 1638 3605 1967 813 1019 206 Source: WTO As shown in Table 2, import prices of honey were lower in comparison to export prices. It is obvious that we have imported cheap honey because of increasing demand. Export prices experienced higher values due to excellent physical and chemical parameters of domestically produced honey. Table 2 Development of average export and import prices of honey 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 Average export price [€/kg] 1,515 2,287 3,387 2,794 2,414 Average import price [€/kg] 1,177 2009 2,67 1,151 3,537 1,7 1,476 1,244 1,408 1,911 1,894 2,014 Source: WTO The analysis of Slovakia´ s honey trade competitiveness Trade competitiveness is understood as a tendency to take part in an exchange of products and services (Podolak, 2007). Matošková – Iţáková, (2001) distinguish the term competitiveness according to various approaches and methods used for evaluation of competitiveness of agrarian commodities: the potential competitiveness and the real competitiveness. The potential competitiveness is based on the evaluation of production intensity, prices, costs and policy analysis matrix. The real competitiveness means success in foreign trade that is proved by particular product purchase. We used indices of comparative advantage for calculation of competitiveness. Figure 1 records the development of RCA index in case of Slovakia´ s honey trade over the period 2002- 2009. 161 Figure 1 RCA, RCA I, RCA II for honey trade in Slovakia Source: own calculations Revealed Comparative Advantage RCA Competitiveness analyzed on the basis of Revealed Comparative Advantage index is mainly used to evaluate competitive advantage of a commodity (commodity group, industry). Based on calculations, Slovakia holds comparative advantage in honey trade over the examined period. The highest level of index was reached in 2004 caused by the largest difference between export and import of honey in terms of unit value. Additionally, peak price of export per unit was recorded in 2004 as well whereas unit price of import remained more or less unchanged. Competitiveness Growth Index: RCA I. Index RCA I refers to honey competitiveness in the world. The calculation is based on the ratio comparison of Slovakia‟s honey export to world‟s export. The value of RCA I index is higher than 1 for Slovakia; it means that this country experienced high competitive power and revealed comparative advantage was reached. A significant increase was recorded during 2004 and 2007 due a sharp rise in natural unit value and nominal value of honey export. Trade intensity index: RCA II. Index RCA II. is designed for evaluation of a country‟s net trade performance related to a particular commodity. The values of RCA II and RCA indices indicated mutual correlation and were characterized by the same pace during the period 2002 -2009. The advantage of these indexes is the fact that they reflect export as well as import of honey in the calculation and avoid fluctuations in honey trade that are observed in case of RCA I index. Competitiveness according to commodity segmentation An approach to trade competitiveness evaluation based on commodity segmentation was developed by Vienna institute WIFO and has been applied in commodity trade of countries in transition. 162 Figure 2 Development of import and export prices of honey and trade balance of Slovakia’s honey trade 4 6 000 3,5 5 000 3 [€/kg] 2 3 000 1,5 trade balance [ tis. €] 4 000 2,5 2 000 1 1 000 0,5 0 0 2002 2003 2004 average export price 2005 2006 average import price 2007 2008 2009 trade balance Source: own calculations The segmentation of a commodity trade is able to more clearly and objectively evaluate competitiveness of commodities in comparison to RCA indices. It means that a basis of comparative advantage is extended by commodity segmentation and segmentation of agrarian trade, (Matošková, 2007). The methodology refers to observations on the development of import and export prices per kilogram and the level of trade balance in nominal value (positive or negative). As shown in Figure 2, the average export price exceeded the average import price during the examined period, except 2008 when it was vice versa. Trade balance recorded positive development in money terms. Based on this analysis, honey as a trade commodity refers to the first segment during 2002 and 2009 that stands for quality competitiveness. On the other hand, honey as a commodity fulfilled criteria for the third segment, indicating price competitiveness, in 2008 because of higher average import price. CONCLUSION Competitiveness as an economic term is not clearly defined due to various methods used for its evaluation. In the paper, we have analyzed competitiveness of honey trade in case of Slovakia. Additionally, RCA indices have been undertaken to complete our research task. Slovakia has recorded positive balance of trade in the long run and comparative advantage has been revealed in the honey production based on RCA indices. Furthermore, honey producers have a great potential to supply markets and satisfy demand with strong emphasis on quality products due to good natural conditions and the composition of bee pasture in Slovakia. The method of commodity segmentation supports this fact and shows that competitiveness of honey, produced in Slovakia, resulted from its quality. REFERENCES 1. MATOŠKOVÁ, D. – GÁLIK, J. – MERAVÁ, E. 2007. Hodnotenie a porovnávacia analýza merateľných indikátorov hodnotenia konkurencieschopnosti agropotravinárskych komodít. 1. vyd. Bratislava : VÚEPP, 2007. 76 s. ISBN 978-808058-450-4. 163 2. 3. 4. 5. MATOŠKOVÁ, D. – IŢÁKOVÁ, V. 2001. Analýza konkurencieschopnosti slovenských agropotravinárskych produktov. In Koncepcia agrárnej politiky Slovenska a multifunkčné poľnohospodárstvo. Nitra : SAPV, 2001, s. 95-117. PODOLÁK, A. et al. 2007. Medzinárodný obchod a formovanie agroobchodnej politiky. 1. vyd. Nitra : SPU v Nitre, 2007. 215 s. ISBN 978-80-8069-863-8. Database Trade Map - Trade statistics for international business development. available: http://www.trademap.org/index.aspx?ReturnUrl=%2fSelectionMenu.aspx http://www.oecd.org/dataoecd/46/9/46170007.pdf CONTACT DETAILS Ing. Michal Levický [email protected] Department of Economics FEM SUA in Nitra Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovakia Ing. Zuzana Lajdová [email protected] Department of Economics FEM SUA in Nitra Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovakia 164 SMYSLUPLNOST INVESTICE DO VÍNA V ČESKÉ REPUBLICE Validity of wine investment in the Czech Republic LINTNER Tomáš ABSTRACT The paper deals with the validity of bottled wine investment commited in the Czech Republic. At presence, there is an increasing trend of the volume of wine investment made not only on local market, but across the whole world as well. All crucial factors such as purchase, storage, ageing a saling process must be properly considered and evaluated. It deals with the principles of wine investment, revenue, risk of purchase and storage of the bottled wine including its liquidity. The process of choice of the appropriate wine for aging is outlined. The issue is whether to recommend an investment into bottled wine in respect of local market conditions. KEY WORDS Aging of wine (maturity of wine), asymetric information, investment, wine investment, competition, liquidity, risk, wine market, wine, return of investment. ABSTRAKT Příspěvek se zabývá smysluplností investice do lahvového vína v ČR. Trendem poslední doby je vzrŧstající míra objemu vloţených prostředkŧ do této komodity nejen ve světě, ale i na domácím trhu. Při investici je však nutno zohlednit všechny faktory procesu od koupě, přes skladování, zrání a konče prodejem vína. Smyslem této práce je popsat základní principy investice do vína, zohlednit pokud moţno všechny nastávající aspekty výnosnosti, rizika spojená s pořízením, drţením a likviditou vína. Zabývá se rovněţ problematikou výběru vhodného typu této komodity určené k archivaci a zároveň zdŧvodňuje profitabilnost výše uvedené investice. KLÍČOVÁ SLOVA archivace, asymetrická informace, investice, investice do vína, konkurenceschopnost, likvidita, riziko, trh s vínem, víno, výnosnost. ÚVOD Poslední dobou se stále častěji setkáváme, ať jiţ v denním tisku, na internetu či v jiných médiích, s články týkající se popularizace investice do vína. Většina autorŧ povaţuje investiční příleţitost do „nápoje bohŧ“ za velmi lukrativní záleţitost. Situace je však mnohem sloţitější, neţ by se mohlo na první pohled zdát a je nutno zohlednit všechny aspekty investičního procesu spojeného s lahvovým vínem. Finanční a hospodářská krize posledních let změnila ekonomické prostředí, ve kterém se investoři pohybují. Dříve relativně jisté a výnosné investice se „přes noc“ staly rizikovými a prošly několika stádii býčích a medvědích trhŧ. Investiční makléři neustále hledají nové „spolehlivé“ komodity, které přinesou klientovi zaručený zisk. Vědomí potenciálních nulových ztrát je pro investory velice atraktivní artikl. Mezi takové komodity se v současnosti řadí i kvalitní víno. 165 MATERIÁL A METODY Příspěvek se věnuje základní filosofii investice, prioritně pak investování spojeného s komoditou v podobě lahvového vína v současnosti. Zaměřuje se tedy na krátkodobý a střednědobý časový horizont. Rovněţ vyuţívá základní pojmy investora porovnávající výnosnost, rizikovost a likviditu realizované investice. Metodologicko-metodicky vyuţívá přístup umoţňující ověření výsledkŧ v rámci výzkumu vývojových tendencí agrobyznysu a jejich reflexe v SZP [2]. Zobecňuje poznatky v oblasti investic a trhu s vínem v České republice a jeho vývojových tendencí. Na základě získaných poznatkŧ a charakteristiky změn prostředí v globalizujícím se světě specifikuje rozhodující předpoklady pro posílení konkurenceschopnosti vinohradnictví a vinařství v podmínkách České republiky. VÝSLEDKY A DISKUSE Zájem o investice do vína byl především zapříčiněn světovou hospodářskou krizí v letech 2008 a 2009. Podle [10] přišla spousta investorŧ o majetky v akciích. Zkusili tedy alternativu v podobě vína, která se jeví jako jedna z nejzajímavějších komodit. Dle výzkumu dospěli švýcarští ekonomové ve svém výzkumu indexu Russell 3000 v období let 1996-2000 v porovnání s vývojem téměř 400 tisíc cen pravidelně obchodovaných vín k závěru, ţe prestiţní vína zvyšují celkovou návratnost a omezují riziko investičního portfolia [9]. „Russell 3000 Index se skládá z 3000 akciových titulŧ největších společností obchodovaných ve Spojených státech amerických“ [19]. Index vytvořený z cen vín (především pak špičkových vín) vysoce poráţí index Russell 3000. Rozdíly mezi indexy se pohybovaly v řádu dvou aţ pětinásobku akciového indexu. [14] odkazuje jednoho z investičních expertŧ Zlatka Míčka, který uvádí, ţe „ v historii se nikdy nestalo, aby hodnota vína klesla pod nákupní cenu“. Hlavním tahounem poptávky po víně jsou východní trhy (Čína, Indie či Japonsko). Zřejmě nejznámější trh s víny se zavedenými pravidly obchodování s víny je Bordeaux, kde investoři kupují od obchodníkŧ/prodejcŧ vína tzv. „En Primeur“, coţ jsou vína, která zatím zrají v sudech a nejsou zatím lahvována a tedy dosud nebyly uvedeny do prodeje. V angličtině pak stejný proces reprezentuje pojem „Wine futures“, tedy futures na víno. Výše uvedený proces „tekutého investování“ je ve většině zemí s vyspělým investičním trhem vína vlastně nejběţnější či jediný zpŧsob pořízení vína. Obchodníci, většinou jiţ odborníci „négociants“ na nabídku vín, pak jiţ de facto kupují v rámci ochutnávání současných vín „En Primeur“ právo na prodej v dalších letech. V rámci 3 letého období po sklizni se tak teprve dostává láhev obvykle přímo k investorovi. Takový zpŧsob pořízení mŧţe investorovi zaručit aţ o 20% niţší pořizovací cenu oproti pozdější ceně jiţ lahvovaného vína [16]. Mezi další evropské relativně organizované trhy s víny se řadí Španělsko a Itálie. Významné postavení v evropském objemu obchodování s víny má v Londýně od roku 1999 tamní burza, kde se mŧţeme setkat s indexem LIV-EX 100, který zahrnuje 100 kvalitních vinných titulŧ lišících se odrŧdami a ročníky. Index je kalkulován měsíčně dle cen obchodovaných titulŧ. Zajímavostí je, ţe tituly nad 25 let se z dŧvodu navýšení ceny a vzácnosti (nízký objem nabízeného mnoţství jiţ stahují z nabídky) [17]. Vína se obchodují v tzv. letech, coţ jsou balení 12 láhví á 0,75 lt. Všechny výše uvedené trhy, resp. cenu vín na jednotlivých trzích ovlivňuje objem produkce dané odrŧdy a ročníku, tedy vzácnost daného titulu. Investiční situace na trhu s víny v ČR je na rozdíl od světa odlišná. S nárŧstem spotřeby vína na osobu u nás ruku v ruce s popularizací světa vína stále více zákazníkŧ nakupuje vybraná vína buď přímo u vinaře či na internetu, popř. z jiných zdrojŧ (vinotéky, prodejní ochutnávky, distributoři, apod). Otvírá se tak nový prostor pro investiční moţnosti obchodníkŧ s víny. Momentálně však u nás neexistuje plně organizovaný trh, který by umoţnil investorŧm tak jako v jiných zemích seznámit se pouze s vybranými špičkovými víny. Dle [10], se investiční vína v Česku prezentují většinou ve zvláštních kampaních v létě. 166 Spotřebitelé nakupují vína většinou za účelem spotřeby přímo v domácnosti či na soukromých ochutnávkách. Jiná je situace v restauračních zařízeních, kde většinou vybrané restaurace si buď najímají či přímo spolupracují s vybranými someliéry, kteří fungují podobně jako „létající vinaři“. Jsou to erudovaní lidé z oboru, kteří dlouhodobě sledují trendy v oblasti vinařství a vinohradnictví a zároveň tyto trendy prezentují spotřebitelŧm. Ať uţ somelieři či jiní renomovaní prodejci či obchodníci pak suplují poradce na investice. Jejich odezva se pak zpětně odráţí při výrobě vína a jednotliví vinaři pak „vyrábí“ vína na míru dle poţadavkŧ trhu. Úkolem someliéra je pak najít optimální skladbu vín v takovém měřítku, aby se v co největší míře poptávka zákazníkŧ potkala se škálou nabízených vín. Ačkoliv someliéři v převáţné většině případŧ spolupracují přímo s vinaři či zprostředkovaně, větší část spotřeby stále ještě zŧstává přímo na konzumentech. Ti stále více vyuţívají moţnosti nákupu zboţí přes internet. Při nákupu vína se většina internetové populace řídí vlastní zkušeností. Z toho lze usuzovat, ţe to jsou spíše konzervativní konzumenti, kteří dávají přednost osvědčeným vínŧm [18]. To, ţe prodej vín s vyuţitím internetu stále roste, potvrzuje i obchodní náměstek akciové společnosti Znovín Znojmo Jaroslav Opatřil. "Za posledních pět let se počet vín prodaných přes internet zvyšuje meziročně vţdy o deset aţ patnáct procent“, uvádí [12]. Rovněţ se zde mŧţeme dočíst, ţe pokud by se dělala celonárodní anketa o tom, kde lidé převáţně kupují víno, velká část by jiţ nevolila vinotéku, supermarket či vinný sklípek, ale zvolila by moţnost pořízení láhví na internetu. Ovšem stále ještě převládá nákup vína v supermarketech coţ dokládají rŧzné ankety, či statistiky. Na tomto místě je nutné podotknout, ţe existuje nesčetné mnoţství prŧzkumŧ, které se liší. Příkladem mŧţe být konference „Moderní trendy propagace vína“, která se konala v Brně, a podle níţ 40 % dotazovaných uvedlo, ţe víno kupuje nejčastěji ve vinotékách, 22 % v supermarketech, pouze 2 % přímo u vinaře a ještě méně v restauracích a na internetu. Je nesporné, ţe supermarkety a vinotéky opravdu hrají dominantní roli v návycích chování spotřebitelŧ. To je velká výzva a příleţitost pro vinařskou turistiku a internetový prodej vína [11]. Zde je přehled faktorŧ, které se řadí mezi nejdŧleţitější při rozhodování konzumentŧ: 42 % dotazovaných uvedl jako svoji prioritu výrobce, 29 % sází doporučení známých, 13 % preferuje cenu, 12 % obal (lahev a etiketa) a 4 % následuje reklamu. Celkově lze uvedený trend charakterizovat následujícími proporcemi. Tab.2.: Kritéria výběru vín dle průzkumu % respondentů 30,4 21,7 17,0 11,1 10,6 3,4 2,2 1,4 1,2 0,7 0,3 Pořadí kritéria výběru vín 1. typ vína 2. cena vína 3. druh vína 4. odrůda vína 5. zkušenost 6. oblast, země původu 7. výrobce 8. ročník 9. doporučení 10. vzhled lahve 11. etiketa Zdroj: Chládková, H. 167 Investice do vína Dalším z typických znakŧ současného vývoje je vzrŧstající osvěta týkající se investování kapitálu do vína. Lákají na skvělou investiční příleţitost s vysokým rŧstem v porovnání s akciemi, nemovitostmi či jinými komoditami. Uklidňují investory s faktem, ţe se jedná o bezpečnou investici, na které nelze prodělat, radí, kam (do kterých vín) právě investovat. Avšak pokud zohledníme celý proces investování spojeného s vínem, je třeba mít na paměti, ţe tento netradiční nástroj v podobě „tekuté investiční příleţitosti“ v sobě skrývá rŧzná úskalí, které se mohou investorovi nepříjemně prodraţit a zmařit tak zpočátku dobře plánovanou investici. Ta mŧţe být definována jako kategorie, znamenající tok výdajŧ určených na udrţení nebo rozšíření reálné kapitálové základny (zásoby). Jedná se tedy o výdaje, které nebudou slouţit k okamţité (bezprostřední) spotřebě, ale slouţí k zabezpečení budoucích dŧchodŧ [8]. Z předešlé definice je jasné, ţe investoři s největší pravděpodobností nebudou kupovat víno jen z dobré vŧle či z poţitku z dobré chuti, ale především z dŧvodu co nejvyšší návratnosti, resp. zhodnocení. Při svém investičním rozhodování budou řešit minimálně dva nejpodstatnější problémy: - kolik a kdy mají investovat - do kterého (typu) vína mají investovat Při investičním rozhodování mŧţe investor uplatňovat rŧzné typy investičních strategií či chcete-li postupŧ, z nichţ většina vţdy obsahuje maximalizaci (hodnoty) zisku a likviditu. Abstrahujeme-li od ostatních investičních příleţitostí, „tekutá investiční příleţitost“, tedy investice do vína má svá specifika. Především si musí investor ujasnit své priority, co vlastně od investice do tekutého moku očekává, tedy zváţit cíl investice. V současné době lze investovat jak do vín zahraničních, tak i do vín tuzemských. K tomu, aby se investor správně rozhodl a dospěl k co nejvyšší výnosnosti, s co pokud moţno nejniţším rizikem a vysokou likviditou, potřebuje mít pokud moţno úplné informace o dané investici, tedy o víně, coţ zohledňuje teorém asymetrické informace. Výskyt asymetrické informace zjednodušeně definuje [7] jako trţní situaci, kdy na jedné straně trhu, ať uţ prodávajícího nebo kupujícího je úplnější informace neţ disponuje druhá strana trhu. Asymetrickou informaci povaţuje [8] jako hlavní příčinu selhání trhu díky rŧznorodosti informací. „Tím dochází k závaţnému porušení předpokladŧ dokonalé konkurence, pro kterou je předpoklad dokonalé konkurence relevantní podmínkou.“ Soukupová dále poukazuje, ţe asymetrická informace vzniká v dŧsledku utajené činnosti, při které jednoduše není moţno přesně bez výrazných dodatečných nákladŧ pozorovat činnost jiných subjektŧ. Zřejmě nikdy předem není moţné, aby byl budoucí investor u výroby vybraných vín na rŧzných místech přímo u rŧzných vinařŧ, aby se přesvědčil o kvalitě vína. Naopak, není to jen práce vinaře a surovina, se kterou pracuje, ale i proces vlastního zrání vína či např. kvalita barikových sudŧ (především u červených vín), kterou by musel investor znát. Z povahy věci tak je jasné, ţe téměř ve všech reálných situacích dochází ke stavu, kdy jedna strana (prodávající) bude mít vţdy více informací neţ strana druhá (kupující). Existence asymetrické informace vyvolává dva dílčí problémy nazývané morální hazard a nepříznivý výběr. Problém nepříznivého výběru je vyřešen díky tzv. signalizačnímu chování. Je to takový proces či transparentně pozorovatelná činnost, kdy informovaná strana předává své informace straně neinformované. Je zde však další podmínka. Takový proces se obvykle vyplatí pouze u produktŧ spojených s vysokou kvalitou, neboť z pohledu náklady signalizace spojené s prodejem vysoké kvality musí být niţší, neţ náklady spojené s prodejem zboţí méně kvalitního. Poskytování záruky si pak mohou dovolit jen ti vinaři či prodejci vín, kteří nabízejí zboţí velmi vysoké kvality. Proto je velmi dŧleţité, kde investor pořizuje svá vína. Doporučuje se pořizovat kvalitní víno k archivaci přímo u vinaře, ve specializovaných vinotékách, u specializovaných obchodníkŧ, na aukcích, na burze a pomocí futures na víno. 168 Z výše uvedených moţností za nejméně výhodné povaţuje nákup na aukcích, kde ceny bývají vysoké [16]. Další alternativou je moţnost najmout si specializovaného odborníka na daná vína, coţ bývá obvykle erudovaný someliér, který mŧţe dostatečně napomoci s výběrem špičkových vín a zároveň pomoci investici realizovat, tj. zhodnotit vloţené prostředky. Avšak i tato sluţba je opět spojena s relativně nemalými transakčními náklady a sniţuje celkovou výnosnost investice. Nutno podotknout, ţe ani tento zpŧsob vyuţití odborníka nemusí nutně znamenat omezení rizika na minimální úroveň, i kdyţ se to tak zpočátku jeví. Nákup u vinaře navíc skýtá moţnost zjištění „rodokmenu vína“ a při ochutnávce částečně mŧţe napovědět, jak a kam se víno mŧţe vyvíjet. Investor se později mŧţe vyvarovat nebezpečí zmařené investice či alespoň sníţit riziko asymetrické informace, resp. nepříznivého výběru na minimum, coţ se mu v případě nákupu z jiných zdrojŧ nemusí příliš dařit. Avšak pokud zrovna není investor opravdovým odborníkem, který zná poměry na trhu s vínem, je vystaven značnému riziku, ţe investice bude v budoucnu znehodnocena. Většina vinařŧ však při prodeji vín nabízí nejen degustaci daného ročníku či vína, ale i stejné odrŧdy z předešlých let. Faktem je, ţe kaţdé roční období je jiné a dané ročníky se mohou po řadu let značně lišit. Přesto většina zkušených vinohradníkŧ si „umí“ své vinice ohlídat i při nepřízni počasí a vinařŧm tak poskytují pravidelně relativně stálou surovinu v podobě stálé zralosti hroznŧ. Vinaři si pak obvykle diktují termín a podmínky sklizně, neboť mají historicky zkušenosti, jaké byly výsledky hotového vína při daných povětrnostních a jiných podmínkách v dané lokalitě v daném ročníku, především pak stupni zralosti hroznŧ. Při takových vstupech v praxi obvykle umí vinař „vyrobit“ relativně specifickou chuť daného ročníku i v následujících obdobích. Obvykle totiţ vinaři sklízí dané ročníky ze stejné oblasti a mohou tak vyuţít tzv. terroir své vinice. Definice „terroir“ pochází z francouzského významu slova oblast či území charakteristického svou jedinečností, na kterém se pěstují vína či nachází vinice, patřící do specifické apelace, která sdílí stejný druh pŧdy, podmínky podnebí a počasí, které společně vtělují vínu osobnost, volně přeloţeno z [21]. Na svých webových stránkách [22] deklaruje význam terroir jako „Terroir je objektivní vliv podloţí, pŧdy, počasí, vody, slunce. Odrŧda, klon, práce ve vinici to jsou lidské vlivy. Terroir nemŧţe vysvětlit vše, ale prostě existuje. Terroir znamená autentičnost vín, sňatek darŧ přírody a člověka.“ Svým zpŧsobem obě definice vysvětlují to, na co vinař sází a na čem staví své regionální know-how. Chceme-li aplikovat termín terroir na naše poměry, lze konstatovat, ţe byl v našem Vinařském zákoně zaveden nový pojem VOC (Vína originální certifikace). Po boku Francie, Itálie a Rakouska se Česká republika zařadila díky VOC Znojmo do okruhu zemí velkých vinařských producentŧ, kteří pracují na systému jasného definování svého pŧvodu, odrŧdy, mnoţství produkce, pěstitelských metod, techniky zpracování hroznŧ či kvalitu produktŧ. V podstatě se přechází z germánského modelu definice zralosti a zatřídění vín dle cukernatosti na románský model hodnocení vín podle jedinečnosti a autentičnosti. Naplnění smyslu a termínu VOC je do budoucna určitě cesta ke zlepšení kvality [12]. I kdyţ tento apelační systém neklade jen dŧraz na cukernatost, resp. není třeba zatřiďovat víno do přívlastku, z hlediska kvalitativního přístupu je stále ještě potřebná určitá hranice cukernatosti. Vína s označením VOC by měla být totiţ ta, která nejvíce vystihují charakteristickou oblast se svými rysy. Návštěva vinaře tak mŧţe investorovi napovědět, jak se mŧţe zamýšlený „investiční vzorek“ vyvíjet v krátkém období. [8] uvádí: Investor musí kaţdou investiční příleţitost posuzovat s přihlédnutím k očekávané výnosnosti investice, očekávanému riziku a k očekávanému dŧsledku pro svoji likviditu. Za ideální investici je povaţována taková investice, která disponuje maximálním výnosem, minimálním rizikem a vysokou likviditou. V reálu se však s takovou kombinací nesetkáme, spíš naopak. Uvedené faktory se obvykle pohybují v opačných škálách stupnice polarity. Dle preference investorŧ se mŧţeme setkat s následujícími typy investičních strategií: 169 - strategie maximalizace ročních výnosŧ - strategie rŧstu ceny investice - strategie rŧstu ceny spojená s maximálními ročními výnosy (kombinace předchozích) - agresivní strategie investic - konzervativní strategie - strategie maximální likvidity Výběr či kombinace výše citovaných je obvykle výsledkem pravidel předem stanovených investorem či výsledkem vývoje stavu investice (podmínek) vína při zrání a vývoje jeho ceny v prŧběhu zrání eventuelně v kombinaci s jinými faktory, které investor sleduje. Princip investice do vína Princip investice do vína tkví na relativně jednoduchém mechanismu překonání či odhadnutí doby, po kterou víno zraje v láhvích. Víno v láhvích je obvykle spojeno s faktem, ţe „nedevalvuje“. Naopak zdŧrazňuje, ţe víno s přibývajícím stářím roste na své hodnotě. Bohuţel však tuto pozitivní iluzi degraduje skutečnost, ţe pouze 0,2 % světové produkce vín mají potenciál dlouhodobého nazrávání [15]. Prodej lahvově zralého vína se totiţ obvykle uskutečňuje právě na hranici svého vrcholu. V této době obvykle odpovídá jeho hodnota maximální hranici, za kterou je kupující ochoten zaplatit tuto cenu. Doba zrání se pohybuje dle charakteru vína a zpravidla se pohybuje v rozmezí 5-20 let. Vhodnost výběru vín k investici je, jak bylo výše uvedeno, klíčový faktor. Všeobecně se nedoporučuje pořizovat vína z aromatických odrŧd, kdy po delším leţení na láhvi mŧţe klesat aroma a kvalita. Dále je nutno zváţit producenta a oblast pŧvodu. Neměně dŧleţitý je faktor kvality ročníku, coţ lze poměrně snadno zjistit jiţ krátce před sklizní a dále po ní. S časem roste hodnota vín pouze od kvalitních (obvykle známých) producentŧ a pouze z vyhlášených oblastí. S touto skutečností se velmi často setkáváme právě v posledních letech na Moravě. Bohuţel, je velice sloţité dodrţet kvalitu šarţí při vysoké poptávce. V době, kdy poptávka po daném titulu převýší nabídku a producent se snaţí v dalších letech maximalizovat hodnotu trţeb, dospěje ke všeobecně známému faktu (bodu), ţe rŧst firmy mŧţe být větší hrozbou pro podnikatele neţ pokles obratu. V takovém případě rŧstu vinařské firmy je pak velmi sloţité dodrţet při daných procesech (ekonomických a technologických limitech) kvalitu vyráběných šarţí a udrţet si tak špičkové jméno. Do takového stavu pak vinař vstupuje psychologicky nejen s výhodou dobrého jména, ale naopak se závazkem a očekáváním zákazníkŧ zvýšení kvality a poskytnutím dalších špičkových vín, které jiţ nemusí dosáhnout. Vzhledem k faktu, ţe trh v České republice je ještě relativně mladý, ačkoli jiţ máme značný počet kvalitních firem, budoucnost ukáţe, jakým směrem se bude ubírat trend investic. S postupem času je nutno kontrolovat a přehodnocovat neustále předpokládanou horní hranici zralosti, po které začíná relativně rychle v řádech měsícŧ kvalita vína klesat. Výnosnost investice do vína Dle [15] jsou náklady související se zajištěním zdrojŧ na financování dlouhodobého skladování vín pro 90% vinařŧ neakceptovatelné a proto dochází k vyuţívání kapitálŧ soukromých investorŧ či obchodníkŧ za účelem dosaţení maximálního zisku. Ve skutečnosti mají vinaři svá stálá či oběţná aktiva (budovy, sklepy, zpracovatelské technologie, roční sklizeň, atd.) financována nejen vlastními zdroji, ale i zdroji cizími, zpravidla bankovními institucemi, kteří nebudou ochotni poskytovat další zdroje bez zajištěného odbytu. Zpravidla tak nastává paradoxní situace, ţe vinařova přidaná hodnota finálního produktu láhve vína připraveného ke zrání (k investici) bývá niţší neţ zisk z investice do takové láhve realizované investorem. Zatímco prvovýrobce (vinař) disponuje obvykle výší přidané hodnoty v řádech desítek procent (obvykle 50 – 100%), majiteli tekutá investice mŧţe vynést stovky, někdy aţ tisíce procent zhodnocení. Těchto hodnot však dosahují obvykle pouze špičková francouzská 170 vína a to ještě díky aukčním prodejŧm. (Např. víno Chateau le Pin z roku 1982 bylo prodáno na aukci v roce 2007 v Chicagu za 47 800 $ a dosáhlo zhodnocení neuvěřitelných 7.500% [15]). Neméně dŧleţitým faktem bývá skutečnost, ţe taková vína nejsou paradoxně zakoupena za účelem přímé konzumace, ale ke sběratelským účelŧm. Na tomto místě by moţná stálo za úvahu hlouběji se zamyslet nad Smithovou teorií hodnoty či jeho známým paradoxem hodnoty [3] a následnou definici uţitečnosti, avšak obsah této práce nemá slouţit k vysvětlení dějin ekonomického myšlení. Obvyklé a běţné zhodnocení vín se v momentě prodeje vína pohybuje v řádu 10-15% p. a. [15]. Ve výjimečných případech se hodnota pohybuje na úrovni aţ 30% roční výnosnosti. Míčka staví investici do „nápoje bohŧ“ v porovnání s jinými alternativními tituly do popředí, neboť, jak sleduje vývoj cen investičních vín v Bordeaux od roku 1998, jejich prŧměrná hodnota vzhledem k nákupním cenám „En Primeur“ se pohybuje na prŧměru 13,6% p.a. Podle odborného časopisu Decanter [15] , činil v letech 1978 – 2000 hrubý roční výnos (bez započtení inflace) indexu Bordeaux 12%. Vzhledem k narŧstající nabídce a konkurenceschopnosti vinařŧ došlo k dlouhodobému zpomalení nárŧstu cen vína. Vše bylo umocněno niţší poptávkou (koupěschopností) zákazníkŧ a dále celosvětovou krizí na v letech 2009, kdy došlo k velkému propadu cen akcií. Po několika měsících však došlo k rŧstu a návratu na pŧvodní hodnoty. I víno jako komodita zaţívalo podobný proces s tím rozdílem, ţe nedošlo k tak rapidním výkyvŧm. Je tu však ještě jeden klíčový fakt: Chování investorŧ do vína se liší o ostatních spekulativnějších investorŧ a to především v klidnějším a rozváţnějším obchodování. Zároveň nutno zdŧraznit skutečnost, ţe nelze porovnávat investice do akcií s investicemi do vína, které jsou specifické dlouhodobou likviditou. V podstatě u investice do vína neexistuje totiţ krátkodobá likvidita, jako u většiny ostatních investic. „Víno prostě není spekulace, víno je komodita rostoucí pozvolna, ale dlouhodobě“ [15]. Investice do vína je však spojená i s dodatečnými náklady, které výnosnost sniţují. Především se jedná o náklady na skladování. Uvaţujeme-li prŧměrný časový horizont nazrávání vín 5-15 let, pak je nutné zváţit pronájem skladovacích prostor. S největší četností se vyuţívá dlouhodobý pronájem tzv. archivních boxŧ přímo u majitele sklepŧ či pokud se jedná o investice ve vyšších řádech, pořízení vlastních sklepŧ. Cena uskladnění záleţí na velikosti boxu a obvykle se pohybuje v rozmezí od 600 do 2000 Kč/rok. Akciová společnost Znovín Znojmo např. nabízí: Tab. 2: Cena ročního nájmu standardního privátního archívního boxu od 1. 1. 2011 Privátní archivní box s kapacitou počtu ks láhví Cena ročního nájmu Kč 0 – 100 600,-101 – 150 1.300,-151 – 200 1.500,-201 – max. kapacita 2.000,-Zdroj: Znovín Znojmo a. s. Z výše uvedeného je zřejmé, ţe náklady na skladování a správu (popř. zastoupení) budou ihned po nákladech na pořízení, hrát poměrně zásadní roli při hodnocení výnosnosti. Bude totiţ nutné pravidelně v minimálních pravidelných intervalech 4-6 měsícŧ degustovat pořízené vzorky a pomocí takového procesu predikovat lahvovou zralost. To vše s největší pravděpodobností za účasti erudovaného poradce či odborníka. Existují však vinařské firmy (obvykle s větším obratem), které stav zralosti jednotlivých druhŧ nabízejí na svých webových stránkách. Náklady spojené s otvíráním vzorkŧ lahví lze relativně jednoduše sníţit pomocí marketingové aktivity, kdy investor nabídne zájemcŧm zpoplatněnou účast na degustaci vín, které by bylo jinak příliš drahé, či by se s takovým produktem nikdy nesetkali. 171 V této fázi mohou vstoupit do hry i další náklady, které však nebývají tak časté a manaţeři či investoři je do svého investičního rozhodování obvykle nezahrnují. Jak definuje [6], jedná se o tzv. utopené náklady, tedy náklady související s dříve vynaloţenými náklady či se změnou pŧvodního rozhodnutí či náklady spojené s psychickou a časovou ujmou investora. (Např. investor musí pravidelně cestovat kvŧli investici, přemýšlí nad moţnými dŧsledky realizované investice, apod.) Nedílnou součástí investorova počínání je i zdanění výnosŧ, spojených s dalším najímáním zdrojŧ (vedení účetnictví, podávání daňového přiznání apod., které by měly být zohledněny při výnosnosti). Dalším neméně dŧleţitým faktorem při zvaţování investice do vína, pak budou náklady související se zdrojem financování uskutečněné investice a to relativně vysoké úrokové sazby pohybující se na hranici 6 a více % p.a. Kaţdý investor zohledňuje i oportunitní (alternativní) náklady. Takové náklady definuje [6] jako hodnotu, která musí být obětována, kdyţ zdroje (práce nebo kapitál) nejsou pouţity na nejlepší moţnou alternativu. [8] pak popisuje tyto náklady jako výnos, který bylo moţno získat vloţením prostředkŧ do alternativního aktiva. V našem případě tyto náklady ušlých příleţitostí hrají klíčovou roli při rozhodování o investici do vína, jiných komodit, akcií či titulŧ vŧbec. Dalšími uskutečněnými náklady pak bude suma (marketingových) výdajŧ souvisejících s nalezením kupce či odběratele. Neznámou proměnnou, která vstupuje do hry je inflace, která nesmí být opomenuta při kalkulaci výnosu obzvláště při dlouhodobém nazrávání v horizontu 15-20 let. Vzhledem k délce investice a současných globálních ekonomických problémech není nikdo schopen predikovat procentuální vývoj budoucí míry inflace v tak dlouhém období. Likvidita investovaného vína Likvidita spojená s vínem, resp. s investicemi do vína je s cenovou politikou nejdŧleţitější fází celkové investice. V určité fázi zralosti vína dospěje láhev do stadia, kdy je na čase uvaţovat o prodeji. Tato zralost nastává u rŧzných druhŧ v rŧzném časovém rozmezí. Obvykle nejdříve dozrávají bílá vína suchá, později pak polosuchá či sladká, popř. vína s vyšší kyselinou, především pak vína s vysokým bezcukerným extraktem. Delší časový horizont pak dosahují červená vína s vyšším procentem alkoholu [1]. Nedoporučují se archivovat vína běţné spotřeby, neboť jsou to vína, která mají velmi nízký či nulový potenciál zhodnocení [13]. Velmi dŧleţitou roli hrají ovšem podmínky skladování. Víme-li předem dobu lahvové zralosti, je nutno si v mezičase uleţení vína vytvořit vlastní síť odběratelŧ. Úkol to není jednoduchý, neboť v ČR neexistuje organizovaný trh. Stává se však stále častěji, ţe odborná veřejnost, zejména pak majitelé hotelŧ či restaurací si vyhledávají určité ročníky sami, [16]. Pokud víme, ţe zralost vína kulminuje kolem 15-20 let, lze jej jiţ např. po 15 letech od nalahvování prodávat po dobu dalších 5 let. Obvykle se vína konzumují krátce po distribuci do gastronomických zařízení. Velmi lákavou a pro mnohé investory podstatnou roli hraje fakt, ţe láhev je cosi uchopitelného, něco co si mohou prohlédnout. Nejedná se tedy o kus papíru (akcie) či elektronický zápis, ale spekulaci na vývoj ceny této komodity. Specifická situace na našem trhu je taková, ţe spíše neţ spekulanti se do investic pouštějí milovníci a znalci vín, neboť dokáţí ocenit skutečnou hodnotu této komodity a berou ji tedy spíše jako uspokojení svých smyslŧ (potřeb) neţ výnosnou investici. Cena investovaného vína Cena vína prochází několika fázemi a to přímo úměrně stáří a zralosti vína. Dalším faktorem, který určuje cenu vína mŧţe být úbytek konkrétních láhví na trhu. V takovém případě platí úměra nepřímá, kdy cena stoupá rychleji, a to především v okamţiku, kdy počet láhví klesá pod tzv. hranici dostupnosti [15]. Za takovou hranici je obecně povaţován objem 10.000 láhví a méně. Takovou příleţitost mohou vyuţít dostatečně silní a erudovaní investoři, 172 kteří mohou ovlivnit cenu tím, ţe např. skoupí celý špičkový ročník a vytvoří tak „umělý nedostatek“, tím, ţe záměrně „klamou“ své odběratele počtem zbývajících láhví. Klíčovou roli však vţdy hraje majitel láhve na základě poptávky koncového spotřebitele. Konečný výnos investora je ovlivněn faktem, kdo bude koncovým spotřebitelem, zda přímo konzument, vinotéka (obchod) či gastronomické zařízení. U posledních dvou ovlivňuje výnos investora fakt, ţe poţadovaná přidaná hodnota těch prodejcŧ je 100 – 200%. V prŧzkumu, který byl proveden v rámci projektu [5] bylo zjištěno, ţe cena vína, je pro 51,4 % nejpřijatelnější v rozmezí od 51 do 100 Kč. 14,1 % respondentŧ označilo za přijatelnou cenu 101-150 Kč a 9,4 % 151-200 Kč. 15,6 % zákazníkŧ vinoték připouští cenu 201-250 Kč. Vybraní respondenti v této skupině akceptují i cenu nad 300 Kč. Pro české vinařství je velice dŧleţité, ţe tuzemská vína preferuje 86,4 % respondentŧ. Ze zahraničních vín jsou nejoblíbenější vína francouzská. Z výše uvedené vyplývá, ţe relativně nízká kupní síla obyvatelstva v kombinaci s tvrdou konkurencí kvalitních zahraničních vín, zpŧsobuje, ţe je investice v ČR do tuzemských vín nerentabilní. Lze však očekávat, ţe s postupným vývojem bohatství populace České republiky a vzrŧstající spotřebou/poptávkou vína na osobu, se trend investic mŧţe zvyšovat. ZÁVĚR Cílem této práce bylo zmapovat situaci v oblasti investic do komodity v podobě vína. Byly zde definovány základní investiční postupy od doporučení kam a kdy investovat, jak se vypořádat s náklady související s výběrem, uskladněním, správou a nejvýhodnější dobou k prodeji lahvově zralého vína. Rovněţ byla uvedena i rizika spojená s tímto typem investování, především v podobě aplikace teorému asymetrické informace. Práce také řešila problematiku likvidity a správné cenotvorby při investičním prodeji. Lze shrnout, ţe prŧměrný český konzument nedisponuje takovou finanční schopností, kterou naopak vyuţívají zahraniční spotřebitelé. Tento fakt, hraje klíčovou a zároveň i negativní roli, která jiţ předem odsuzuje k neúspěchu jakoukoli investici v ČR do tuzemských vín. Situace se však mŧţe ve střednědobém a dlouhodobém horizontu změnit a vyvíjet v pozitivním smyslu. Příspěvek byl zpracován v rámci Výzkumného záměru MSM 6215648904 Česká ekonomika v procesech integrace a globalizace a vývoj agrárního sektoru a sektoru sluţeb v nových podmínkách integrovaného agrárního trhu jako součást řešení Tematického směru 04 Vývojové tendence agrobyznysu, formování segmentovaných trhů v rámci komoditních řetězců a potravinových sítí v procesech integrace a globalizace a změny agrární politiky. LITERATURA 9. AMBROSI, H., SWOBODA, I.: Jak správně vychutnat víno, 1. vydání. Praha: Euromedia group. 2001. 104 s. ISBN 80-242-0642-0. 10. BEČVÁŘOVÁ, V. a kol.: Vývoj českého zemědělství v evropském kontextu, MZLU, Brno 2008, 62 s. ISBN 978-80-7375-255-2 11. HOLMAN, R. a kol.: Dějiny ekonomického myšlení, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2001, 541 s. ISBN 80-7179-631-X 12. CHLÁDKOVÁ, H. Rozhodování spotřebitelů při nákupu vína. In: INTERNATIONAL SCIENTIFIC DAYS 2006, Faculty of Economic andManagement SAU in Nitra, "Competitivness in the EU – Challenge for the V4 countries" Nitra, May 17-18, 2006. 13. KOLEKTIV AUTORŦ: Perspektivy vývoje a návrhy opatření politiky vinohradnictví a vinařství a rozvoje venkova v Jihomoravském regionu, MZLU, Brno a Velké Bílovice 2006, 67 s. 173 14. SYNEK, M. a kol.: Podniková ekonomika, 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 1999, 456 s. ISBN 80-7179-228-4. 15. SOUKUPOVÁ, J. a kol.: Mikroekonomie, 1. vydání. Praha: Management Press, 1996, 536 s. ISBN 80-85943-17-4. 16. ŢÁK, M. a kol.: Velká ekonomická encyklopedie, 2. vydání. Praha: Linde, 2002, 887 s. ISBN 80-7201-381-5. 17. http://aktualne.centrum.cz/ekonomika/nakupy/clanek.phtml?id=666792 18. http://www.denik.cz/ekonomika/investice-do-vina-jsou-zadanoukomoditou20110213.html 19. http://eregal.ihned.cz/c1-46977650-co-ovlivnuje-nakup-vina 20. http://www.dobravinoteka.cz/magazin-o-vine/novinky?detail=285 21. http://www.gwl.cz/poradenstvi-v-oblasti-investic-do-vina 22. http://www.investujeme.cz/aktualne-cz/vino-je-bezpecna-investice.-prodate-draz-neznakoupite/ 23. http://www.investujeme.cz/clanky/nvestice-do-vina-aneb-tekuta-investicni-prilezitost/ 24. http://www.investujeme.cz/clanky/vino-jako-investice-nizka-likvidita-zajimavy-vynos/ 25. http://www.liv-ex.com/pages/static_page.jsp?pageId=100 26. http://www.omd.cz/cs/about-us/research/snapshots/2011/6/10/podle-jakych-kriterii-sivybirame-vina.html 27. http://www.penize.cz/44747-russell-3000-index 28. http://www.russell.com/indexes/data/fact_sheets/us/russell_3000_index.asp 29. http://www.terroir-france.com/theclub/meaning.htm 30. http://www.znovin.cz/terroir KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Tomáš Lintner e-mail: [email protected] Ugartova 327/6 669 04 Znojmo - Přímětice Česká republika 174 RELATIONSHIP BETWEEN CULTURAL ENVIRONMENT AND INTELLECTUAL PROPERTY RIGHTS PROTECTION WITH EMPHASIS ON DEVELOPING ECONOMIES NAMBUGE Dimuth ABSTRACT By influencing the incentives to innovate, intellectual property rights protection may affect economic growth in important ways. An important question for many countries is whether stricter enforcement of intellectual property is a good strategy or does cultural aspects play a key role in determining such enforcement. This paper examines the role of intellectual property rights and cultural influence on imposing property rights proection. The evidence suggests that intellectual property protection is corelated with various cultural behaviours among the communities. These effects appear to be stronger in relatively developing economies and are robust to both the measure of openness used and to other alternative model specifications KEY WORDS Intellectual Property Rights, Cultural Environment, Economic Development, Piracy Rates INTRODUCTION The information age is upon the community. Human are surrounded by information of different type from various kinds of sources. As Husted (2000) states we have moved from a situation in which physical assets, like plant, equipment, and real estate were the most important to the economic system, to another in which knowledge and information are the most important assets. And as a result of these profound economic and technological changes, the protection of intellectual property has received increased attention and became a recurring focus of international negotiation. Much of this attention has been focused on the causes of violations of intellectual property rights. For example in the case of software piracy, the data provided by the BSA (Business Software Alliance) and the SPA (Software Publishers Association) shows that for many nations‟ piracy rates have exceeded 75 percent. Generally, by framing the problem as one of crime, the causes have been attributed to psychological processes and characteristics of the individual. As it was suggested by many commentators, contextual factors, such as law, economics, and culture could explain the differences and essence of this matter. Consequently, this essay tries to examine some of those contextual factors, specifically national culture, in its relationship to piracy and protection of intellectual property rights (IPR) as part of a broader project within the field of cross-cultural business ethics to understand the relationship of national culture to unethical practices more generally. RESULTS Intellectual property rights (IPR) and culture interrelation First of all, it makes sense to define the notion of IP. Daniels et al (2007, p.108) determines intellectual property “as the general term for intangible property rights that are a result of intellectual effort‟. If more specified: "the results of intellectual activity in the industrial, scientific, literary or artistic fields" ( Forestor and Morrison, 1990, p. 31). Protection of IPR occurs when the state prevents the unauthorized exploitation of this intellectual property for a limited period of time (Seyoum, 1996). Patents, copyrights, 175 trademarks, and trade secrets are examples of instruments used by the state to protect the rights of the owners of intellectual property (Harvey and Lucas, 1996). Yet, culture is a very broad concept and has little power if it is used as a residual category (Child, 1981). It is necessary to define the specific dimensions or cultural values that may be related to different behavior or practices. A value may be defined as "a conception, explicit or implicit, distinctive of an individual or characteristic of a group, of the desirable which influences the selection from available modes, means, and actions" (Kluckhohn et al., 1951, p. 395). This leads us to believe that cultural values are those conceptions of such a „desirable‟ that could characterize a particular person or group of people. Since piracy involves an exchange, it clearly qualifies as a mode or means of action under this definition. Historical background of protection of IPR in Different Cultures Though some of the scholars, as Steidlmeier (1993), consider that the importance attached to IP is a relatively recent phenomenon in human history, there are some evidences in history describing the first emergence of an indigenous form of copyright. It took place in China, during the Tang Dynasty, in A.D. 835, there was an edict issued by the Wenzong Emperor prohibiting the unauthorized reproduction of calendars, almanacs and other materials. Before its collapse Tang dynasty also prohibited the unauthorized copying and distribution of state legal pronouncements ( Burkitt, 2001). The same could be said about early Muslims, who knew the authenticity of the texts which was closely related to copyright, more than one thousand years ago. The first scholar who provoked the idea of copyright among Muslims through criticizing plagiarism of Arabic poetry is considered to be Ibn Salam. As well as Jalal al-Din al-Suyutu, in his book entitled “Al-Fariq bayn al-Murannif wa al-Sariq” ( “Differentiator Between an Author and a Thief”), he gave some idea about the copyright and protection of intellectual property. Moreover, according to holy book of “Qur‟an” (origin of which goes back to the centuries) and the Prophet Sayings “the one who does something before any other Muslim does belongs to him”. (Amanullah, 2006) The next notion of intellectual property protection may be found in the first English statute that prohibited counterfeiting, enacted in 1352 (Harvey and Lucas, 1996). The United States was much slower to develop intellectual property protection. Although Article I of the Constitution authorized the federal government to "promote the progress of science and the useful arts by securing for a limited time to authors and inventors the rights to their respective works," one scholar described the United States as "a copyright piracy haven" during its first hundred years (Nimmer, 1992, p. 212). Trademark protection began in earnest with the enactment of the Trademark Act of 1870 (Harvey and Lucas, 1996). Patent protection fared a little bit better, with patents being filed since 1790, with varying degrees of protection in the ensuing years (Lehman, 1996). The benefits of intellectual property protection have been numerous. Observers have attributed the creative outpouring of U.S. artists, writers, and inventors to the protection afforded their works (Lehman, 1996; Mossinghoff and Bombelles, 1996). Others have found that intellectual property rights play an important role in economic growth throughout the world (Gould and Gruben, 1995) and are positively related to rates of foreign direct investment (Seyoum, 1996). Many developing nations, on the other hand, argue that intellectual property rights inhibit economic development by restricting use of existing knowledge. We could perhaps go further and ask ourselves whether there‟s something to deal with the specifics of developing countries‟ culture. 176 The Impact of Culture on Intellectual Property Rights Recent discussions of intellectual property have emphasizes cultural issues as well as economic ones. Most of the scholars investigating the subject matter (as Marron and Steel, 2000; Husted, 2000) agree that Western nations, with their focus on individual rights, are more receptive to intellectual property rights than many non-Western nations, with their focus on collective rights. As the head of ICSA (Indonesian Computer Software Association) explained in his interview given to Bangkok Post (1995) “the problem of intellectual property rights was very individual in Indonesia, due to a collective culture where ideas belong to everyone”. Similarly, the South Korean Ambassador to the United States, the New York Times (1986), emphasized that “historically, Koreans have not viewed intellectual discoveries or scientific inventions as the private property of the discoverers or inventors. Cultural esteem rather than material gain was the incentive for creativity”. As for China, the national treatment towards piracy originates from the history: the religion and the political aspects. At the core of Chinese civilization was the dominant Confucian vision, which was seen to provide unique insight into the essence of one‟s own character, and to shape the morality of one‟s relationships with other human being and nature. The importance of the past and its consequences for possession of “intellectual property” are encapsulated by a passage from the Analects, in which Confucius proclaims: “I transmit rather than create; I believe in and love the Ancients”. In addition, he disdain for commerce fostered an ideal that true creators were edified by moral renewal rather than profit. Later, starting from 1949 the Communist rule made its impact reflecting the traditional Chinese belief that in inventing or creating, individuals derived from, and subsequently contributed to, a repository of knowledge that belonged to all members of society (Burkitt, 2001). In view of these facts it is quite likely that cultural factor, as well as economic, influence national attitude towards the protection of intellectual property. In order to define more precisely the relationship that specific cultural values and other environmental factors play in respect to IPR, several models of cross-cultural ethics were presented to specify the relationship between culture and questionable business practices generally: According to Wines and Napier (1992) values influence dominant cultural practices through the moderating effect of the external environment, which includes economic factors such as the availability of resources. Thus, two societies may value intellectual creativity, but environmental factors such as wealth and the distribution of income may lead one society to a larger tolerance of practices like software piracy, than another. However, the relationships between particular values as moderated by specific elements of the external environment are not well defined. Carroll and Gannon (1997) expanded the previous study and developed a model of the impact of culture on the ethical behavior of managers. This model takes history, natural resources, and geography as antecedents for national cultures, which affect primary (parenting, socialization, education, religion) and secondary (laws, human resources management systems, organizational culture) mechanisms of cultural transmission. However, it was recognized as too “eclectic” approach without any specific research propositions. Similarly, Vitell et al (1993) applied a model of marketing ethics developed by Hunt and Vitell (1992) to cross-cultural business ethics more generally. In this model, the cultural environment includes both cultural values and the political system, but the economic environment is not specifically included. They then develop specific propositions on informal and formal codes of behavior, the perception of ethical problems, the perception of the consequences of behavior, and the evaluation of the relative importance of stakeholders. Cohen et al (1996) developed an inductive model of cross-cultural ethics based on the evaluations of experts regarding the application of Hofstede‟s dimensions (power distance, 177 individualism, uncertainty avoidance and masculinity) to predict the ethical sensitivity. The experts predicted that short-term oriented and high power distance cultures would tend to be more tolerant of the questionable practices than long-term oriented or low power distance cultures. This model provides an interesting methodology, but the authors themselves recognize that other aspects of the ethical decision-making process, like moral reasoning (judgment), need to be treated in greater detail. In this paper we most likely to accept and consider Husted‟s (2000) model which contains a series of hypotheses related to the causes of piracy and protection of intellectual property rights. It breaks down the concept of culture in order to look at the way certain cultural values (referred to Hofstede‟s dimensions) may affect piracy and IPR in general. Finally, he examined the interactive effects that may exist between several of the independent variables (specifically, economic development, income inequality, individualism, and power distance) and adduced the following hypothesis: 1) The higher the power distance in a country, the higher the rate of piracy and lack of protection of intellectual property rights (power distance represents the social distance between people of different rank); 2) The more individualistic the society, the lower the rate of piracy (reflects to extent to which an individual relies on a group or takes individual initiatives to solve problems or make decisions); 3) The greater the masculinity of a culture, the higher the rate of piracy; 4) The greater the level of uncertainty, the higher the rate of piracy (reflects peoples‟ attitude towards ambiguity on society or country). The challenges that multinational corporations face in developing countries Nowadays, as the process of globalization continues, more and more companies are increasingly faced with operating in different countries. Tempted by the larger potential markets, anticipated profit, technology, resource, diversification and strategic seeking they take a decision to set up in a foreign country. Countries as India (over 1 bln), China (over 1 bln), and Indonesia (over 200 mln) are being the most popular ones due to huge consumer market potential. Here is where the question of business environment arises and to what extent the company‟s management aware and ready for it. The mode by which companies may operate internationally differs from the way they‟ve used to operate domestically. It is strongly recommended, Daniels (2007), that companies should not form their strategies – or the means to implement them-without examining the external environment. The latter include physical factors (such as a country‟s geography, and societal factor, such as a country‟s politics, law, culture, economy) and competitive factors (as number of strength of suppliers, customers, rival firms). Talking about IPR specifically and summing up several studies, according to my opinion the following shortcomings appear to be most common and essential: 1. Uncertain political situation. The political environment is an area of particular importance to MNCs as it affects directly impinge on business activities. For example, in Thailand‟s case, where a new government introduced changes that generated certain implications for foreign investors. Government use of compulsory licenses was seen as a more draconian action because it resulted in far greater losses for the patent owners, such antiHIV medication companies as Merck & Co, Abbott's Kaletra, and Sanofi-Aventis' Plavix ( Areeya and Clemence, 2007) 2. The second factor is ambiguity in the legislation (Tian, 2007). As Daniel Greif, trade mark counsel for Coca-Cola's Pacific Group (Daniel, 2007) states “there are concerns with the registration of what should be non-protectable terms in developing countries. For instance, the word Isotonik was registered in one country even though that term is merely 178 descriptive of a characteristic of beverage products”. The same proves to be for example in China, Toyota‟s lawsuit versus Geely Group (Tian, 2007, p.239) shows that notwithstanding the obvious violation of IPR, the plaintiff‟s claim was rejected, as China‟s Trade Law does not specify the criteria by which similarity is measured and therefore it is very difficult to establish evidences and convict the infringer. 3. Most developing countries have weak judicial enforcement (Tian, 2007) which is strongly interrelated with the ambiguity in the legislation. As Daniel Grief suggests there should be greater fine and more severe punishment for infringement and counterfeiting. That would create a greater deterrent. Along with that, as for example in situation with China, they have two routes of enforcement: judicial and administrative. The latter one is more popular as it acts more quick and penalty involves monetary fine in contrast to imprisonment and detention in judicial enforcement. 4. Protectionism (Tian, 2007), usually it is the local government who‟s being inactive on their level when the request is received on infringement action. There are certain economic reasons for the prevalence of local protectionism. In such countries as China, Indonesia IPR infringement activities involve a lot of people in the production, wholesale and retail of counterfeits local governments are worried that effective action against the infringement would increase unemployment and thus damage the local economy. Additionally, tax revenues for local governments give another incentive to protect them. 5. Corruption (Tian, 2007). The World Bank‟s investment climate survey has found that the majority of firms in developing countries expect to pay bribes, therefore allowing infringers to have a narrow escape from the law. It is proved in its report (2005) showing the most corrupted regions as South Asia (75%), Latin America and Caribbean (68%), East Asia and Pacific (59%), and the less tended to bribes appeared to be Central and Eastern Europe (43%). 6. Level of economic development (Daniels, 2007). The lower the economic development level, the more the piracy rate. The consumers from the less developed countries whether they have an alternative to buy a high cost product or the inferior ( pirate) at a lower cost more inclined to the latter, as they will save money to buy something else, more significant for their living. 7. National cultural attitudes (Daniels,2007; Brooks 2004) Taking into account the outcome and the hypothesis of the previous study, we assume that developing countries tend to be more inclined to infringement, as collectivism is more dominant is such countries as China, India etc. The indication of power distance is higher, there are more uncertainties, as political, social, environmental; and masculinity prevails upon femininity. According to the above mentioned factors which could affect the IPR in developing countries, it could be summed up that the main concern is a weak legal system and enforcement of proper laws which are affected by cultural as long as the political and economic issues. Little was gained to protect the intangible property. However, the WTO, with the vehicle of TRIPS, tries to balance this tension. Nevertheless, nothing could be done without cooperation among all the levels: international organizations, national and local government. One should also remember that all the legal systems do not exist in a vacuum, but are influenced by the society‟s social, political and cultural environment and therefore should be taken into account and not ignored. CONCLUSION Countries with high per capita income, a tradition of individualism and strong institutions protecting IP tend to have low piracy rates. Countries with high levels of education and high R&D intensity also have low piracy rates; however, these relationships are 179 weak, at best, in regressions that account for economic development, culture, and institutional strength. In general, the findings could be summed up as following: 1) Intellectual property is closely interrelated with cultural environment, as well as the economic one. The collectivistic cultures (e.g. China, post soviet countries), perceiving the IP as a public good, have significantly higher piracy rates than the countries with an individualistic culture ( e.g. USA); 2) The higher the social distance between people of different status –the power distance - in a country, the higher the rate of piracy and lack of protection of intellectual property rights (e.g. China); 3) The level of uncertainty as well as the degree of masculinity or femininity in the society also reflects the rate of infringement; 4) The results indicate the important link between economic/political institutions and intellectual property; strong legal framework required; 5) Positive correlation between economic development and protection of IP need not be casual. Although the exact relation between economic development and IP protection is unclear, it appears that much of the positive correlation can be explained by cultural and institutional factors that are correlated with economic development. Taken together, these results suggest that efforts to reform intellectual property rights around the world must be sensitive to differences in cultural traditions and economic institutions, as well as differences in economic growth. REFERENCES 1. AREEYA, R. - CLEMENCE, G. (2007) Political Uncertainty Affects IP Owners. Managing Intellectual Property, no. 173, IP Focus Asia-Pacific, pp.77-79. 2. Bangkok Post, 1995, „Computer Piracy in Indonesia Legislators Try to Stem the Flood of Illegal Software‟, 15 April 1995, p.18. 3. BROOKS, I. - WEATHERSTON, J. - WILKISON, G. (2004) The International Business Environment, Pearston/Prentice Press, London. 4. BURKITT, D. (2001) Copyright culture – the history and cultural specificity of the Western model of copyright. Intellectual Property Quarterly, no.2, pp. 146-186. 5. CHILD, J. (1981) Culture contingency and capitalism in the cross-national study of organization. Research in Organization Behaviour, vol.3, pp. 303-356. 6. DANIEL, G. (2007) How Coca-Cola protects its rights in Asia. Managing Intellectual Property, no.173, IP Focus Asia-Pacific, pp.3-8. 7. DANIELS, J. D. - RADEBAUCH, L. H. - SULLIVAN, D. P. (2007) International Business: Environments and Operations, 11th edn, Pearson Education, Inc., New Jersey. 8. FORESTOR, T. - MORRISON, P. (1990) Computer Ethics: Cautionary Tales and Ethical Dilemmas in Computing, MIT Press, Cambridge. 9. GOULD, D. M. - GRUBEN W. C. (1996) The Role of Intellectual Property Rights in Economic Growth. Journal of Development Economics, vol.48, no.2, pp.323-350. 10. HARVEY, M. G. - LUCAS L. A. (1996) Intellectual Property Rights Protection: What MNC managers should know about GATT?Multinational Business Review, vol.4, no.2, pp.77-93. 11. HUSTED, B. W. (2000) The Impact of National Culture on Software Piracy. Journal of Business Ethics, vol. 26, no.3, pp.197-211. 12. LEHMAN, B. A. (1997) Intellectual Property: America’s Competitive Advantage in the 21st century. Columbia Journal of World Business, vol.31, no.1, pp.6-16. 180 13. MOSSINGHOFF, G. J. (1996) The Importance of IPR protection to the American research-intensive pharmaceutical industry. Columbia Journal of World Business, vol.31, no.1, pp.38-48. 14. MUHAMMAD, A. (2006) Author‟s Copyright: An Islamic Perspective. The Journal of World Intellectual Property, vol.9,no.3, pp.301-315. 15. New York Times, „A High Cost to Developing Countries‟, 5 October 1986, Sec.D.,p.2. 16. NIMMER, D. (1992) Nation, Duration, Violation, Harmonization: An International Copyright Proposal for the US. Law and Contemporary Problems, vol.50, no.5, pp.211-239 17. SEYOUM, B. (1996) The Impact of Intellectual Property Rights on FDI. Columbia Journal of World Business, vol.31, no.1, pp50-59. 18. TIAN, X. (2007) Managing International Business in China. Cambridge University Press, NY, USA. CONTACT ADDRESS Dimuth Nambuge [email protected] Department of Economics, Faculty of Economics and Management Slovak University of Agriculture Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovak Republic 181 ANALÝZA CENOVÉHO VÝVOJE MLÉKÁRENSKÝCH VÝROBKŦ NA NAVAZUJÍCÍCH TRZÍCH V KOMODITNÍ VERTIKÁLE MLÉKO The Price Development Analysis of the Dairy Products in the Commodity Chain Milk PIKULOVÁ Romana ABSTRACT This article deals with the Commodity Chain Milk. Basic market is a market for agricultural producers of milk, which builds on the next article, manufacturing industries, which in the case of commodity verticals milk is a dairy industry. The last article pursued vertical commodity trade, where there is a sale of processed milk and dairy products. Part of the paper is an analysis of agricultural producers, industrial producer prices and consumer prices in the commodity vertical milk in the Czech Republic. KEY WORDS The Commodity Chain Milk, prices of the agricultural producers, prices of the agricultural producers, prices of dairy industry and prices of the sale of processed milk. ABSTRAKT Příspěvek posuzuje komoditní vertikálu mléko, a to zejména z pohledu cen na navazujících trzích. Základní trh je trh zemědělských producentŧ mléka, na který navazuje další článek, a to zpracovatelský prŧmysl, kdy v případě komoditní vertikály mléko se jedná o prŧmysl mlékárenský. Posledním sledovaným článkem komoditní vertikály je obchod, kde dochází k prodeji zpracovaného mléka a mléčných výrobkŧ. Součástí příspěvku je analýza cen zemědělských výrobcŧ, cen prŧmyslových výrobcŧ a spotřebitelských cen v komoditní vertikále mléko v České republice. KLÍČOVÉ SLOVA Komoditní vertikála mléko, ceny zemědělských výrobcŧ, ceny prŧmyslových výrobcŧ, spotřebitelské ceny. ÚVOD Trh s mlékem a mléčnými výrobky patří mezi dŧleţité trhy, které zajišťují obţivu obyvatelstva. Z hlediska teritoriálního rozdělení se velká část producentŧ mléka koncentruje v tzv. méně příznivých oblastech (LFA) pro zemědělskou výrobu. V České republice v současné době na trhu pŧsobí 45 zpracovatelských mlékárenských podnikŧ. Mezi nejvýznamnější hráče v mlékárenském prŧmyslu patří společnosti Madeta, a. s. a Mlékárna Pragolaktos, a. s., které zpracovávají 29,9 % mléka určeného pro nákup a zpracování. Ke konečnému spotřebiteli se finální mléčné výrobky dostávají prostřednictvím maloobchodních řetězcŧ, které mají vysokou vyjednávací sílu v oblasti tlaku na nízké ceny prŧmyslových zpracovatelŧ mléka. Obrázek č. 1 ukazuje, které rozhodující články podle toku produktu tvoří část komoditní vertikály mléko a mléčné výrobky. Do takto vymezené vertikály je však ještě moţné zařadit jako základní článek dodavatele výrobních faktorŧ. Tento článek však přesahuje zemědělskopotravinářský sektor, jedná se například o dodavatele krmiv, dodavatele krmných aditiv a 182 další. Z tohoto dŧvodu nebyl tento článek zahrnut do vertikály mléka a mléčné výrobky. V návaznosti na definici komoditní vertikály je moţné určit jednotlivé dílčí trhy a vymezit poptávkové a nabídkové strany. Trhy, které existují v komoditní vertikále mléko a mléčné výrobky lze rozdělit na trh s mlékem (u zemědělského prvovýrobce), zpracovatelské trhy mléka (mlékárenské podniky) a spotřebitelské trhy s mlékem a mléčnými výrobky. Spotřebitelé - domácnosti Obchodníci - obchodní řetězce, maloobchody Obchodníci a distributoři velkoobchod a distribuce (ALIMPEX FOOD, a. s.) Zpracovatelé - mlékárenské podniky Zemědělské podniky - výroba mléka Obr. 1: Komoditní vertikála mléko a mléčné výrobky Zdroj: Vlastní práce CÍL A METODIKA Cílem příspěvku je provést analýzu cenového vývoje mlékárenských výrobkŧ v komoditní vertikále mléko. Mezi vybrané výrobky bylo zařazeno mléko trvanlivé, polotučné (karton), máslo, sýr Eidam 45 % a tvaroh měkký. Zdrojovým materiálem pro analýzu cenového vývoje vybraných mlékárenských výrobkŧ jsou situační a výhledové zprávy za roky 2006, 2007, 2008 a 2010. Dalším zdrojem jsou pak Výsledky šetření Mlék (MZe) 6 – 12 a ČSÚ. VÝSLEDKY Komoditní vertikála mléko V komoditní vertikále mléko, se mohou mlékárny spojovat buď s niţším článkem vertikály, který je představován zemědělskými podniky, anebo s vyšším článkem vertikály, kam patří velkosklady nebo koneční prodejci. Existovalo a existuje několik pokusŧ spojit mlékárny za účelem navázání zemědělských prvovýrobcŧ spolupracujících s konkurencí, kdy v praxi to vypadalo následovně. Dvě či více menších mlékáren uzavřou smlouvu o spolupráci, přičemţ nemusejí být majetkově provázání, se zemědělskými dodavateli konkurence. V tomto případě lze mluvit o zvláštním případu, kdy došlo k horizontální integraci ve spojení s vertikální integrací. Spojené mlékárny nalákají zemědělské prvovýrobce vyšší výkupní cenou za mléko, a to o 10 – 20 haléřŧ za litr mléka, a se zárukou stálého odběru. Likvidují tak konkurenční mlékárenské podniky, které mají 183 problém s dodavateli. Zároveň jsou schopny i přes krátkodobě vyšší cenu realizovat úspory z rozsahu, jelikoţ si takto spojené mlékárny vzájemně outsourcují některé sluţby a časem přinutí dodavatele svou trţní sílou k niţším výkupním cenám. Další moţnost integrace je směr k zákazníkovi. Typickým příklad lze uvést jako spolupráci menších mlékáren s nízkonákladovým řetězcem jako je Lidl nebo Penny Market. Kooperace funguje většinou tak, ţe obchodní řetězec, který je nízkonákladový, odebírá určité druhy mlékárenských výrobkŧ pouze od jednoho dodavatele, přičemţ mu stanoví relativně nízkou cenu, avšak na druhou stranu ušetří tomuto dodavateli náklady za logistiku, protoţe síť skladŧ či prodejen je daná a jeho potřeby jsou lepé predikovatelné. Současně takováto mlékárna ušetří nemalé náklady za reklamu a podporu prodeje. Při posuzování komoditní vertikály mléko je nutné se zabývat také cenami na navazujících trzích. Základním trhem je trh zemědělských producentŧ mléka (ceny zemědělských výrobcŧ – CZV), dalším navazujícím článkem je zpracovatelský prŧmysl, v tomto případě se jedná o mlékárenský prŧmysl zpracovávající prvotní zemědělskou produkci – kravské mléko. Na tomto stupni zpracování jsou sledovány ceny prŧmyslových výrobcŧ (CPV). Posledním článkem komoditní vertikály mléko je obchod, na kterém je prodáváno zpracované mléko a mléčné výrobky. V tomto případě jsou sledovány spotřebitelské ceny (SC). V rámci komoditní vertikály se tedy jedná o tyto produkty: ceny zemědělských výrobcŧ (CZV) – kravské mléko, ceny prŧmyslových výrobcŧ (CPV) – zpracované kravské mléko trvanlivé polotučné balené v kartonu, čerstvé máslo (balené v al. folii), sýr Eidam 45 %, tvaroh měkký a jogurt bílý do 4,5 %. V případě jogurtu bílého nebylo moţné sehnat všechny informace, proto jogurt bílý do 4,5 % není zahrnut do analýzy cenového vývoje, ceny spotřebitelské (SC) – zpracované kravské mléko trvanlivé polotučné balené v kartonu, čerstvé máslo (al. folie), sýr Eidam 45 % a tvaroh měkký. V rámci analýzy cenového vývoje jednotlivých trţních úrovní komoditní vertikály mléko a mléčné výrobky byly sledovány běţné ceny. Součástí analýzy je výpočet cenových indexŧ, kdy za bázi byl zvolen prosinec roku 1999. Výsledky analýzy jsou zobrazeny v následujících grafech. Ve vývoji cen zemědělských výrobcŧ mléka v prvním stupni komoditní vertikály na úrovni zemědělského producenta lze sledovat od poloviny roku 1999 rŧst, ten byl posílen také vstupem ČR v květnu 2004 do EU, se kterým souvisí uplatňování společné zemědělské politiky. Od druhé poloviny roku 2005 došlo k mírnému poklesu CZV, situace se však změnila od poloviny roku 2007 kdy CZV rostlo aţ na maximální hodnoty ledna 2008. Markantní změna ve vývoji CZV nastala právě od počátku roku 2008, kdy CZV začalo klesat aţ na historické minimum července 2009. Jak se z grafu patrné cenový index července 2009 klesl pod výchozí úroveň roku 1999. V dalších měsících opět došlo k postupnému rŧst CZV, avšak stále ceny zemědělských výrobcŧ nedosáhly maxima ledna roku 2008. 184 20 140,00 18 130,00 16 120,00 110,00 12 Kč/litr Kč/litr 14 10 8 100,00 90,00 6 4 80,00 2 70,00 0 I.-99 VII.-99 I.-00 VII.-00 I.-01 VII.-01 I.-02 VII.-02 I.-03 VII.-03 I.-04 VII.-04 I.-05 VII.-05 I.-06 VII.-06 I.-07 VII.-07 I.-08 VII.-08 I.-09 VII.-09 I.-10 VII.-10 I.-99 VII.-99 I.-00 VII.-00 I.-01 VII.-01 I.-02 VII.-02 I.-03 VII.-03 I.-04 VII.-04 I.-05 VII.-05 I.-06 VII.-06 I.-07 VII.-07 I.-08 VII.-08 I.-09 VII.-09 I.-10 VII.-10 60,00 Rok Rok CZV CPV SC Index CZV Index CPV Index SC Graf 1: Vývoj cenových hladin a cenových indexů na trzích mléka trvanlivého, polotučného (karton) Zdroj: Vlastní výpočty na základě údajŧ z Výsledky šetření Mlék (MZe) 6 – 12 a ČSÚ Cena prŧmyslových výrobcŧ u mléka trvanlivého polotučného (karton) se vyvíjela ve sledovaných letech téměř stejným zpŧsobem jako ceny zemědělských výrobcŧ. Na tomto stupni zpracování je výsledným produktem výrobek s niţší přidanou hodnotou. V tomto případě tvoří cenu výrobku cena zemědělské komodity nejvyšší podíl. Z hlediska indexu CPV je patrný vliv maloobchodních řetězcŧ na nízkou cenu výrobku. Spotřebitelská cena u mléka trvanlivého polotučného (karton) kopíruje vývoj cen v předcházejících dvou fázích. Vývoj cenového indexu naopak jasně dokazuje vyjednávací sílu maloobchodních řetězcŧ. Další sledovanou komoditou v rámci analýzy cenového vývoje jednotlivých trţních úrovní vertikály mléko je produkt máslo. 160 140 170,00 120 160,00 150,00 80 140,00 60 130,00 % Kg/l/kg 100 40 120,00 110,00 20 100,00 0 I.-99 VI.-99 XI.-99 IV.-00 IX.-00 II.-01 VII.-01 XII.-01 V.-02 X.-02 III.-03 VIII.I.-04 VI.-04 XI.-04 IV.-05 IX.-05 II.-06 VII.-06 XII.-06 V.-07 X.-07 III.-08 VIII.I.-09 VI.-09 XI.-09 IV.-10 IX.-10 90,00 80,00 70,00 CZV CPV I.-99 VII.-99 I.-00 VII.-00 I.-01 VII.-01 I.-02 VII.-02 I.-03 VII.-03 I.-04 VII.-04 I.-05 VII.-05 I.-06 VII.-06 I.-07 VII.-07 I.-08 VII.-08 I.-09 VII.-09 I.-10 VII.-10 Rok SC Rok Graf 2: Vývoj cenových hladin a Index CZV Index CPV Index SC cenových indexů na trzích másla Zdroj: Vlastní výpočty na základě údajŧ z Výsledky šetření Mlék (MZe) 6 – 12 a ČSÚ Vývoj cenových hladin pro výrobek mléko z hlediska prŧmyslových cen a spotřebitelských cen kopíroval ve sledovaných letech vývoj cen zemědělských producentŧ. CPV a SC mají 185 nevyšší hodnoty na začátku roku 2008, tj. v roce kdy dosahovaly CZV svého maxima. Máslo je základní potravina, u které mají opět maloobchodní řetězce vysokou vyjednávací sílu z hlediska tlaku na nízké výkupní ceny. To lze potvrdit i na vývoji cenových indexŧ, kdy vývoj CPV a SC je ve sledovaných letech obdobný. Navíc v posledních letech sílí poptávka spotřebitelŧ po ţivočišných tucích, coţ má také vliv na rŧst cenových indexŧ CPV a SC. Další sledovanou komoditou je sýr Eidam s 45 % obsahem tuku. Jedná se o produkt, kde není nízký stupeň zpracování, ale naopak produkt s vyšším stupněm zpracování. Proto je cenový vývoj u tohoto produktu jiný, neţ u předcházejících dvou komodit. Jak lze sledovat z níţe uvedené grafu kopírování trendu cen zemědělských výrobcŧ není tak markantní, jak je tomu u výrobku s niţším stupněm zpracování. 180 150,00 160 140,00 140 130,00 120,00 100 110,00 80 60 100,00 40 90,00 20 80,00 0 V.-10 I.-09 XI.-09 V.-08 I.-07 IX.-07 V.-06 I.-05 IX.-05 V.-04 I.-03 IX.-03 V.-02 I.-01 IX.-01 V.-00 I.-99 I.-99 VII.-99 I.-00 VII.-00 I.-01 VII.-01 I.-02 VII.-02 I.-03 VII.-03 I.-04 VII.-04 I.-05 VII.-05 I.-06 VII.-06 I.-07 VII.-07 I.-08 VII.-08 I.-09 VII.-09 I.-10 VII.-10 70,00 IX.-99 Kč/l/kg 120 Rok Index CZV CZV CPV Index CPV Index SC SC Graf 3: Vývoj cenových hladin a cenových indexů u komodity sýr Eidam 45 % Zdroj: Vlastní výpočty na základě údajŧ z Výsledky šetření Mlék (MZe) 6 – 12 a ČSÚ 110,00 30 100,00 20 90,00 10 80,00 0 70,00 CZ Rok CPV I.-99 VII.-99 I.-00 VII.-00 Index CZV Index CPV VII.-09 I.-10 VII.-10 40 VII.-07 I.-08 VII.-08 I.-09 120,00 I.-06 VII.-06 I.-07 50 I.-04 VII.-04 I.-05 VII.-05 130,00 VII.-02 I.-03 VII.-03 140,00 60 I.-01 VII.-01 I.-02 70 I.-99 VII.-99 I.-00 VII.-00 I.-01 VII.-01 I.-02 VII.-02 I.-03 VII.-03 I.-04 VII.-04 I.-05 VII.-05 I.-06 VII.-06 I.-07 VII.-07 I.-08 VII.-08 I.-09 VII.-09 I.-10 VII.-10 Kč/l/kg Vývoj spotřebitelských cen u výrobku sýr Eidam 45 % je obdobný jako vývoj cen prŧmyslových výrobcŧ ve sledovaných letech. Vývoj cenových indexŧ spotřebitelských cen poukazuje na konkurenční boj v maloobchodních řetězcích, coţ se odráţí také v niţších marţích u daného výrobku. Posledním sledovaným výrobkem v komoditní vertikále je tvaroh měkký s obsahem sušiny 23 %. Spotřebitelské ceny v tomto případě kopírují více ceny zemědělských výrobcŧ jak ceny prŧmyslových výrobcŧ. Index SC SC Graf 3: Vývoj cenových hladin a cenových indexů u komodity tvaroh měkký Zdroj: Vlastní výpočty na základě údajŧ z Výsledky šetření Mlék (MZe) 6 – 12 a ČSÚ 186 ZÁVĚR Cílem tohoto příspěvku bylo provést analýzu cenového vývoje u vybraných výrobkŧ v komoditní vertikále mléko a mléčné výrobky. Ve vývoji cen zemědělských výrobcŧ mléka v prvním stupni komoditní vertikály na úrovni zemědělského producenta lze sledovat od poloviny roku 1999 rŧst, který byl posílen také vstupem ČR v květnu 2004 do EU, se kterým souvisí uplatňování společné zemědělské politiky. Od druhé poloviny roku 2005 došlo k mírnému poklesu CZV, situace se však změnila od poloviny roku 2007 kdy CZV rostlo aţ na maximální hodnoty ledna 2008. Změna ve vývoji CZV nastala od počátku roku 2008, kdy CZV začalo klesat na historické minimum července 2009. Další sledovanou komoditou je sýr Eidam s 45 % obsahem tuku. Kopírování trendu cen zemědělských výrobcŧ není tak markantní, jak je tomu u výrobku s niţším stupněm zpracování. U tvarohu měkkého spotřebitelské ceny kopírují ceny zemědělských výrobcŧ jak ceny prŧmyslových výrobcŧ. LITERATURA 1. BEČVÁŘOVÁ, V. Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 2005. 68 s. ISBN 80-7157-911-4. 2. NOVÁK, P. Ekonomické souvislosti formování výrobkové vertikály mléka v soudobém agrobyznysu. Disertační práce. MZLU v Brně, 2007. 172 s. 3. Situační a výhledová zpráva mléko, 2006, 2007, 2008 a 2010. KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Romana Pikulová [email protected] Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií (Ústav regionální a podnikové ekonomiky) Zemědělská 1 613 00 Brno Česká republika 187 DOPADY ZAHRANIČNÉHO AGRÁRNEHO OBCHODU NA DOMÁCI TRH The Impacts of Foreign Agrar Trade on Domestic Market RICHTER Martin ABSTRACT The European Union has been playing the most important role at the world wine market in the long term, it is the biggest importer and exporter at the same time. Wine production in the EU prevails its consumption. European production represents up to 60% of the world production, however, Slovakia shares only 0.2 % of European production. The biggest producers still have been France, Italy and Spain which produce more than 4/5 of the EU production. KEY WORDS Wine production, wine market, foreign trade with wine. ABSTRAKT Európska únia hrala dlhodobo najdôleţitejšiu rolu na svetovom trhu s vínom a je najväčším importérom aj exportérom súčasne. Výroba vína v EÚ prevaţuje jeho spotrebu. Európska produkcia predstavuje viac ako 60 % svetovej produkcie, aj keď, podiel Slovenska je iba 0,2 % Európskej produkcie. Najväčšími producentmi boli Francúzsko, Taliansko a Španielsko, ktorí vyprodukovali viac ako 4/5 produkcie Európskej únie. KĞÚČOVÉ SLOVÁ Produkcia vína, trh s vínom, zahraničný obchod s vínom. ÚVOD Slovensko patrí medzi vyspelé vinárske krajiny, aj keď vinohradníctvo a vinárstvo v súčasnosti zápasí s mnohými problémami. Výmera vinohradov neustále klesá a dopyt domácich výrobcov vína po hrozne nedokáţe pokryť. Pri porovnateğných podmienkach na pestovanie viniča sú hektárové úrody susedných krajín vyššie ako dosahujú slovenskí producenti hrozna. Zahraničný obchod s vínom sa výrazným spôsobom nepodieğa na zahraničnom agrárnom obchode, avšak víno patrí k našim tradičným exportným komoditám. Pre slovenské vína je však veğmi ťaţké presadiť sa na európskych a svetových trhoch, kde dominantné postavenie majú tradičné vinárske krajiny ako Taliansko, Francúzsko a Španielsko. METÓDY Metodické postupy: Zber, triedenie údajov a spracovanie do tabuliek a grafov Analýza zozbieraných údajov pomocou vybraných metód a ukazovateğov Formulácia záverov 188 VÝSLEDKY Zahraničný obchod s vínom na Slovensku Spotreba vína na Slovensku výrazne prevyšuje jeho produkciu. Tento fakt, núti domácich spotrebiteğov nakupovať aj zahraničné vína. V zahraničnom obchode s vínom vo vinárskom roku 2006/2007 (od 1.8.2006 do 31.7.2007) malo Slovensko saldo –737 mil. Sk. Na Slovensko sa doviezlo 39,706 mil. litrov vína a zo Slovenska sa vyviezlo iba 12,9 mil. litrov vína. Tabuğka 1 : Export a import vína SR v mil. Sk Roky Export Import Bilancia 1996 285 270 15 1997 300 141 159 1998 244 85 159 1999 2000 2001 2002 2003 218 184 271 317 336 153 263 272 306 333 65 -79 -1 11 3 2004 327 510 -183 2005 235 744 -509 2006 229 754 -525 2007 233 970 -737 Zdroj: MP SR- Správa o poğnohospodárstve vinárstve, Zväz výrobcov hrozna a vína Bilancia obchodu slovenských vín s krajinami EÚ taktieţ demonštruje negatívnu bilanciu. Najvýznamnejším importérom vín z EÚ na slovenský trh je Taliansko. Jeho príspevok k slovenskému importu sa v ostatných šiestich rokoch pohyboval v rozpätí 53,9% a 96,9%. Na druhej strane, ak posudzujeme trh s vínom s krajinami CEFTA, Slovenská republika má pozitívnu bilanciu. Najväčším importérom v tejto kategórií krajín je Česká republika s takmer 100 percentným podielom. Najvýznamnejším importérom na Slovensko z krajín CEFTA je Maďarsko. Jeho podiel agregátneho importu je medzi 54,7 % a 97 %. Ďalšie krajiny v poradí importu vín zo Slovenska sú Bielorusko, Taliansko a Rumunsko. Kladné obchodné saldo SR dosiahla v zahraničnom obchode s tretími krajinami. Graf 1: Podiel jednotlivých druhov vín na importe v roku 2006/2007 Šumivé víno; 2% Hroznový mušt; 1% Šumivé víno; 50% Víno do 2l; 47% 189 Dovezené vína boli pre našich spotrebiteğov cenovo výhodné, čo sa prejavilo na raste ich spotreby a poklese spotreby Slovenských odrodových vín. V súčasnosti môţeme povedať, ţe 65 % spotreby vín na Slovensku pochádza z dovozu. Tento trend má však stále stúpajúcu tendenciu a v roku 2006 sa oproti roku 2004 takmer zdvojnásobil. Jedným z jeho dôvodov je nadprodukcia vína v krajinách Európskej únie. Mnoţstvo vín importovaných na Slovensko z ostatných členských krajín pochádza z tretích krajín kam boli dovezené vo veğkých objemoch a následne nafğaškované. Tieto vína sú najčastejšie distribuované do veğkých obchodných reťazcov a predstavujú veğkú cenovú konkurenciu pre domácich producentov. Pri analýze importu vína sme sa pokúsili zistiť závislosť medzi výškou spotreby vína na Slovensku a objemom dovozu vína. Qim= -655486 + 77306Qspot (-1,942) (2,584) R2 = 0,53 n=8 ttabuğkové = 2,364 Fvypočítané = 6,6794 Ftabuğkové = 3,8569 Zvýšenie spotreby vína na domácom trhu o jeden liter na osobu a rok je sprevádzané rastom importu v objeme 773 hl. Z elasticity importu na zmenu spotreby vína domácimi spotrebiteğmi moţno konštatovať, ţe so zvýšením spotreby vína o 1 % sa zvýši dovezené mnoţstvo o 4 %. Graf 2: Podiel jednotlivých druhov vín na exporte v roku 2006/2007 Šumivé víno; 2% Víno nad 2l; 29% Víno do 2l; 69% VÚEPP, Situačná a výhğadová správa (2007) Export slovenských vín do zahraničia predstavuje 40 % našej celkovej ročnej produkcie. Zahraničný obchod so slovenskými vínami za posledné roky vykazuje negatívnu bilanciu kvôli vzrastajúcemu importu a stagnujúcemu exportu. Je moţné očakávať, ţe tento deficit sa bude v dôsledku uplatňovania Spoločnej poğnohospodárskej politiky na trhu s vínom aj naďalej prehlbovať a prispievať k negatívnej bilancii celého agrosektoru. Ako uţ bolo uvedené vyššie, v SR od roku 1995 existuje nedostatok vína z domácej produkcie. Do roku 1995 bola na Slovensku produkcia vína vyššia ako domáca spotreba, ale od roku 1996 pokles produkcie spôsobil, ţe SR nie je schopná zabezpečiť dostatok vína pre spotrebu, a tak je nútená víno dováţať. Od mája 2004, kedy sa SR stala členskou krajinou Európskej únie, platí pre oblasť trhu s vínom Spoločná organizácia trhu s vínom, ktorej ustanovenia by mali prispieť k rovnováhe na trhu s vínom a zvýšeniu konkurencieschopnosti európskych vín. Vstup do únie znamenal aj odstránenie, resp. zníţenie niektorých ciel, čo viedlo k rapídnemu nárastu dovozu vína do SR hlavne z členských krajín EÚ. Dovezené 190 vína boli pre slovenských spotrebiteğov cenovo výhodné, čo sa prejavilo rastom ich spotreby a poklesom spotreby domácich odrodových vín. Do roku 1999 export vína prevyšoval import, saldo obchodovania s touto komoditou bolo kladné. Od roku 2000 je vyšší dovoz. Značný rast dovozu bol zaznamenaný v posledných dvoch rokoch. V roku 2007 vývoz pokrýval len 24 % dovezeného mnoţstva vína. Graf 10 : SR: import a export vína (1995 – 2006) 500 Qim = 62,558 + 18,649t R2 = 0,4269 tis.hl 400 300 200 100 0 0 1 2 3 4 import 5 6 export 7 8 9 10 11 12 13 rok (t) Lineární (import) Zdroj údajov: VUEPP SR DISKUSIA Zahraničný obchod s poğnohospodárskymi komoditami by mal prispievať k zniţovaniu prebytkov vo výrobe a napomáhať, resp. stimulovať zvyšovanie výroby, a to prostredníctvom umiestnenia poğnohospodárskych a potravinárskych komodít na ostatných trhoch. Vývoz uvedených komodít ovplyvňuje štrukturálne zmeny v poğnohospodárstve a umoţňuje účinnejšie vyuţitie prírodnoklimatických podmienok výroby a domáceho pôdneho potenciálu. Dovoz by mal splniť celkovú ponuku potravín a pôsobiť konkurenčne na domácich výrobcov potravín tak, aby zniţovali náklady svojich výrobkov. Podolák, A. (1999) Spoločná organizácia trhu s vínom krajín Európskej únie je orientovaná na nárast konkurencieschopnosti vín z EÚ na svetových trhoch. Spoločným marketingovým prvkom je zvyšovanie regionálnej špecifickosti vín, ktorá existuje v závislosti od prírodných podmienok kaţdej vinohradníckej oblasti. Reštrikcie pochádzajúce zo SPP trhu s vínom však nevytvárajú podmienky pre expanziu slovenského vinohradníckeho priemyslu. Situačná a výhğadová správa (2007) ZÁVER Zahraničný obchod so slovenskými vínami za posledné roky vykazuje negatívnu bilanciu kvôli vzrastajúcemu importu a stagnujúcemu exportu. Je moţné očakávať, ţe tento deficit sa bude v dôsledku uplatňovania Spoločnej poğnohospodárskej politiky na trhu s vínom aj naďalej prehlbovať a prispievať k negatívnej bilancii celého agrosektoru. Objem importu reagoval na zmenu spotreby vína na Slovensku tak, ţe zvýšenie spotreby vína o 1 % zvýšilo dovezené mnoţstvo o 4 %. 191 LITERATÚRA 1. PODOLÁK, A. (1999) – Funkčná otvorenosť a funkčné disproporcie deficitného vývoja agroobchodu Slovenska, In.: Agropotravinársky sektor v transformujúcej sa ekonomike, Bratislava: VÚEPP, s 78.-80. 2. ŠAJBIDOROVÁ, V. (2007):Situačná a výhğadová správa k 31.7.2007, Vinič hroznorodý, hroznové víno, VÚEPP Bratislava ISBN 978-80-8058-468-9 KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Martin Richter [email protected] SPU v Nitre, Fakulta ekonomiky a manaţmentu, Katedra ekonomiky Trieda Andreja Hlinku 2 946 76 Nitra Slovenská republika 192 SITUÁCIA KOMODITY KRÁLIČIE MÄSO NA SLOVENSKOM TRHU The situation of rabbit meat commodity in the slovak market SRNKA Juraj ABSTRACT Article provides information about examined commodity, shows knowledge of the production of rabbit meat to our market, through the results determines the share of slovak production in relationship to the areas surveyed. Provides information about foreign trade of the Slovak republic, agri-food resort and commodity group meat and edible offals, where is the type of meat ranks. The results present the development of the competitiveness of rabbit meat in the domestic market. Through tabular processing, the resulting calculations provide a comprehensive knowledge of the topic post. KEY WORDS rabbit meat, production, slovak market, foreign trade, competitiveness . ABSTRAKT Článok prináša informácie o skúmanej komodite, udáva poznatky o produkcii králičieho mäsa na našom trhu, prostredníctvom výsledkov určuje podiel slovenskej produkcie vo vzťahu k skúmaným oblastiam. Poskytuje informácie o zahraničnom obchode Slovenskej republiky, agropotravinárskeho sektora a komoditnej skupiny mäso a poţívateğné droby, kam sa daný typ mäsa zaraďuje. Výsledky prezentujú vývoj konkurencieschopnosti králičieho mäsa na domácom trhu. Prostredníctvom tabuğkového spracovania, výsledných prepočtov poskytuje komplexné poznatky k danej téme príspevku. KĞÚČOVÉ SLOVÁ králičie mäso, produkcia, slovenský trh, zahraničný obchod, konkurencieschopnosť. ÚVOD Králičie mäso patrí k najkvalitnejším druhom mias, napriek tomu má na domácom trhu nízku spotrebu. Spracovatelia tohto druhu mäsa väčšinu svojej produkcie (viac ako 90%) exportujú do okolitých štátov Európy (Česká republika, Maďarsko, Taliansko, Belgicko, Holandsko). Dôvody nízkej spotreby na domácom trhu sú rôzne, napríklad cena králičieho mäsa je v porovnaní s inými druhmi mias vysoká a veğa chovateğov si dokáţe zabezpečiť tento druh mäsa sama a zásobuje ním aj svoje okolie. Na Slovensku sa králičie mäso vyuţíva prevaţne v nemocniciach ako stravná jednotka, lebo má vysoké dietetické vlastnosti. Finančná podpora môţe pomôcť k zvyšovaniu spotreby daného typu mäsa, pretoţe by chovateğom a spracovateğom umoţnila udrţať rentabilné výsledky a na základe toho by mohlo byť pre spotrebiteğov u nás králičie mäso k reálnejšej dispozícii a jeho cena by sa mohla zniţovať. Príspevok prináša pohğad na vývoj cien daného typu mäsa, jeho produkcie a opisuje situáciu, ktorá nastala za posledné roky v zahraničnom obchode so skúmanou komoditou vo vzťahu ku zahraničnému obchodu Slovenskej republiky. 193 MATERIÁL A METÓDY Produkcia králičieho mäsa na domácom trhu V tabuğke č.1 sú uvedené hodnoty produkcie králičieho mäsa v tonách za roky 2004 aţ 2009. Na základe údajov sa dá povedať, ţe produkcia na domácom trhu je vyrovnaná. V roku 2006 sa produkcia zvýšila na 4000 ton a táto hodnota bola zároveň najvyššou v skúmanom období. Hodnota v roku 2009, čiţe poslednom skúmanom roku bola najniţšia, čo odráţa problém podnikania s danou komoditou. Tabuğka č.1 : Produkcia králičieho mäsa na Slovenku v tonách Rok 2004 2005 2006 2007 3.574 4.000 3.823 Produkcia 3.465 2008 3.521 2009 3.435 Zdroj: http://faostat.fao.org/site/569/DesktopDefault.aspx?PageID=569#ancor Export a import králičieho mäsa na domácom trhu Hodnoty exportu a importu skúmanej komodity na domácom trhu boli sledované za obdobie rokov 2004 aţ 2009, nakoğko následné údaje neboli k dispozícii. Tabuğka č.2 obsahuje informácie o importe a exporte králičieho mäsa v tonách. Ako moţno z údajov vyčítať, za sledované obdobie sa hodnota importu a exportu menila. Na základe získaných údajov z databázy Faostatu od roku 2008 je hodnota exportu nulová, čo znamená, ţe zo Slovenska nebola vyvezená ani tona králičieho mäsa. Výsledky naznačujú aj vývoj na trhu, kde za posledné obdobie mnoho chovateğov pre neefektívnosť svoje prevádzky uzatvorilo. Tabuğka č.2 : Import a export králičieho mäsa na domácom trhu v tonách Rok 2004 2005 2006 2007 2008 3 17 47 3 55 Import 556 237 319 4 0 Export 2009 26 0 Zdroj: http://faostat.fao.org/site/535/DesktopDefault.aspx?PageID=535#ancor Hodnota exportu a importu je vyčíslená aj v peňaţných jednotkách, a to v amerických dolároch. Situáciu z finančného hğadiska moţno vidieť v tabuğke č.3. Z číselných údajov vyplýva, ţe export tohto druhu mäsa dosahoval v minulosti priaznivé hodnoty, no po nepriaznivej situácii na našom trhu v posledných rokoch klesla hodnota exportu na nulu. Tabuğka č.3 : Hodnota importu a exportu králičieho mäsa v amerických dolároch Rok 2004 2005 2006 2007 2008 Import 10.000 106.000 279.000 14.000 152.000 Export 2.562.000 993.000 1.263.000 18.000 0 2009 90.000 0 Zdroj: http://faostat.fao.org/site/535/DesktopDefault.aspx?PageID=535#ancor Ceny slovenských výrobcov králičieho mäsa Nasledujúca tabuğka č.4 znázorňuje ako sa vyvíjala cena králičieho mäsa na domácom trhu za obdobie rokov 2004 aţ 2009. Údaje sú uvádzané v dolároch na tonu. Z výsledkov vyplýva, ţe od roku 2004 po rok 2006 mala cena tohto druhu mäsa klesajúci trend, avšak po roku 2006 cena začala rásť prudkým tempom, čo odzrkadğuje situáciu v tej miere, ţe spracovateğom začali vysoko stúpať ceny vstupov, čo sa muselo odzrkadliť aj na cene výstupu, aby dosahovali zisk, inak museli svoju činnosť pre neefektívnosť ukončiť. Po prudkom náraste v roku 2008, ktorý spôsobila hospodárska kríza, sa cena v roku 2009 zníţila. 194 Tabuğka č.4 : Cena výrobcov králičieho mäsa na domácom trhu v USD/tona Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2876,8 2862,2 2491,4 3123,5 4692,9 Cena výrobcov 2009 3607,4 Zdroj: http://faostat.fao.org/site/570/DesktopDefault.aspx?PageID=570#ancor Vývoj zahraničného obchodu SR Vývoj zahraničného obchodu sa preukazuje na základe importu a exportu. Udáva, aký konečný stav v danom roku nastal, či sa do krajiny doviezlo viac tovaru ako priviezlo, čo určuje saldo obchodnej bilancie, ktorého bilancia je aktívna alebo pasívna. V histórii Slovenskej republiky bolo vo väčšej miere dosahované pasívne saldo. V tabuğke č.5 je znázornená situácia v zahraničnom obchode SR za obdobie rokov 2004 aţ 2010 v miliardách eur. Na základe údajov moţno povedať, ţe saldo obchodnej bilancie malo pasívny charakter od roku 2004, ktorý sa zniţoval do roku 2006, v roku 2007 nastal posun a saldo malo niţšiu pasívnu bilanciu a nakoniec v roku 2009 sa dostalo na aktívnu úroveň, ktorú si udrţalo aj v roku 2010. Tabuğka č.5 : Vývoj zahraničného obchodu SR v mld. € Rok 2004 2005 2006 2007 35,32 35,4 48,075 Import 31,218 32,864 33,2 47,35 Export 29,573 -1,645 -2,456 -2,2 -0,725 Saldo 2008 50,28 49,522 -0,758 2009 38,775 39,721 0,946 2010 48,654 48,791 0,137 Zdroj: ŠÚSR a Eurostat Vývoj zahraničného obchodu agropotravinárskeho sektora SR Číselné štatistiky importu, exportu a salda na agropotravinárskom trhu Slovenskej republiky sú vyjadrené v tabuğke č.6. Odzrkadğujú obdobie od roku 2004 po rok 2010 a sú vyjadrené v miliardách eur. Z údajov je moţné vyčítať, ţe agropotravinársky sektor dosahoval za skúmané obdobie negatívne hodnoty, pričom výška exportu presiahla úroveň 2 miliárd len v rokoch 2008 a 2010, v poslednom skúmanom roku bol import vyšší ako 3 miliardy a bola dosiahnutá najväčšia pasívna bilancia zahraničného obchodu. Dá sa teda zhodnotiť, ţe daný sektor sa na zahraničnom obchode našej krajiny podieğa len nízkym percentom. Tabuğka č.6 : Zahraničný obchod agropotravinárskeho sektora SR v mld. € Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 1,663 2,222 2,295 2,667 2,909 2,712 Import 1,142 1,556 1,734 1,849 2,037 1,762 Export - 0,521 - 0,666 - 0,561 - 0,818 - 0,872 - 0,85 Saldo 2010 3,236 2,239 - 0,997 Zdroj: ŠÚSR a Zelené správy MPSR Zahraničný obchod SR komodity mäso a poţívateğné droby Zahraničný obchod komodity s označením HS-02 zahŕňa import a export aj králičieho mäsa. Tabuğka č.7 znázorňuje import, export a saldo obchodnej bilancie tejto komodity v rokoch 2004 aţ 2010 v miliónoch eur. Z uvedených údajov vyplýva, ţe saldo zahraničného obchodu tejto komodity malo za sledované obdobie stúpajúcu tendenciu a v exporte bola prekročená hranica 100 miliónov € v rokoch 2005 a 2010. Tieto hodnoty odráţajú aj skutočnosť, ţe vývoj zahraničného obchodu skúmanej komodity v poslednom období dosahoval pasívnu bilanciu. 195 Tabuğka č.7 : Zahraničný obchod SR komodity mäso a poţívateğné droby v mil. € Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 111,929 217,851 205,868 212,175 271,837 287,380 Import 66,487 101,706 85,573 83,681 88,578 64,109 Export - 45,442 - 116,145 - 120,295 - 128,494 - 183,259 - 223,271 Saldo 2010 351,7 143,4 - 208,3 Zdroj: Zelené správy MPSR Metódy Článok sa sústreďuje na rozbor, vývoj, aktuálny pohğad a na víziu do budúcnosti v skúmanej oblasti, teda vo výrobkovej vertikále králičieho mäsa na slovenskom trhu. Na základe dostupnosti sú pouţité údaje o cenách výrobcov, dovoze a vývoze v tonách i v peňaţných jednotkách a o produkcii daného druhu mäsa. V príspevku je pre vyhodnotenie produkcie králičieho mäsa, pre informácie o zahraničnom obchode a pre vývoj cien výrobcov zvolené obdobie rokov 2004 aţ 2009, keďţe údaje za nasledujúce obdobie neboli k dispozícii. Vybrané údaje sú na základe pouţitých metód, pre prehğadnosť spracované do tabuğkovej a textovej podoby. Na analýzu stavu v tomto odvetví ţivočíšnej výroby sa pouţívajú matematicko – štatistické metódy, ktoré umoţňujú modelovať ekonomické procesy v oblasti výskumu a praxe. Na základe získaných poznatkov sa môţu prijímať operatívne a aj dlhodobé rozhodnutia a predpovedať vývoj v oblasti danej komodity. Príspevok prináša vývoj zahraničného obchodu so skúmanou komoditou a jej podiel na exporte a importe Slovenskej republiky, agropotravinárskeho sektora SR a komodity mäso a poţívateğné droby, kam králičie mäso zaraďujeme. Podğa poskytnutých číselných hodnôt sa práca sústreďuje aj na komparatívne metódy, kde podğa Podoláka (2007) javy porovnávame v čase a priestore a na základe toho identifikujeme ich spoločné, respektíve rozdielne stránky. Komparatívna výhodnosť znamená, ţe kaţdá krajina sa bude špecializovať na výrobu a vývoz takých produktov, ktoré môţe vyrábať pri relatívne nízkych nákladoch a dováţať produkty s relatívne vysokými nákladmi. V práci je pouţitý ukazovateğ komparatívnych výhod - RCA (Revealed Comparative Adventage). Ukazovateğ komparatívnych výhod – RCA RCA = ln [( Xi / Mi ) / ( X / M )] kde: Xi – hodnota exportu príslušnej komodity z vybranej krajiny, Mi – hodnota importu príslušnej komodity do vybranej krajiny, X – hodnota celkového exportu tovaru z agropotravinárskeho sektora z vybranej krajiny, M – hodnota celkového importu tovaru z agropotravinárskeho sektora do vybranej krajiny. Pouţíva sa na kvantifikovanie konkurencieschopnosti hlavne komoditného obchodu, prípadne tovarovej skupiny alebo obchodného odboru a je ukazovateğom konkurenčnej výhody príslušnej komodity. Vyuţitie tohto ukazovateğa má ozrejmiť postavenie tovaru, ktorý reprezentuje králičie mäso v rámci komodity mäso a poţívateğné droby, agropotravinárskeho sektora a zahraničného obchodu SR. Umoţňuje analyzovať medzinárodnú konkurenčnú schopnosť danej komodity. ak je hodnota: RCA > 0, komodita je v komparatívnej výhode, RCA < 0, komodita je v komparatívnej nevýhode, RCA = 0, komodita nie je v komparatívnej výhode ani nevýhode. 196 Ukazovateğ kilogramovej ceny exportu a kilogramovej ceny importu vyjadruje podiel objemu exportu alebo importu v prislúchajúcej peňaţnej hodnote a mnoţstvo exportu (importu) v tonách. Ukazovateğ kilogramovej ceny exportu a kilogramovej ceny importu = hodnota exportu (importu) v peňaţných jednotkách (euro, dolár) / mnoţstvo exportu (importu) v tonách VÝSLEDKY Nasledujúca tabuğka č.8 predstavuje podiel importu a exportu danej komodity na zahraničnom obchode Slovenskej republiky, agropotravinárskeho sektora a komoditnej skupiny mäso a poţívateğné droby, kam zaraďujeme aj králičie mäso. Skúmané obdobie predstavujú roky 2004 aţ 2009 a výsledné hodnoty sú uvedené v percentách. Nakoğko získané informácie o zahraničnom obchode danej komodity na našom trhu boli uvádzané v amerických dolároch, boli na základe priemerných ročných kurzov prislúchajúcich pre daný rok prepočítané na slovenské koruny a následne konverzným kurzom 1 SKK = 30,126 EUR boli prevedené na eurá, nakoğko niektoré údaje boli uvedené uţ v eurách, aj keď do 31.12. 2008 bola národným platidlom slovenská koruna. Z uvedených výsledkov moţno vidieť, ţe na začiatku skúmaného obdobia, teda v roku 2004 dosahoval export králičieho mäsa v rámci komodity mäso a poţívateğné droby priaznivú hodnotu 3,71882%. Neskôr sa uţ podobný výsledok nezopakoval, čo preukazuje nepriaznivú situáciu na spomínanom trhu, ukončenie činnosti niektorých chovateğov a spracovateğov a výsledky v rokoch 2008 a 2009 hovoria o tom, ţe produkcia v danom období nepostačovala na to, aby sa zaobstaral export do zahraničia, takţe daná produkcia pokrývala len náš trh a dá sa povedať, ţe aj to v nepostačujúcej miere. Tabuğka č.8 : Podiel importu a exportu králičieho mäsa v SR pre vybrané oblasti v % Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 0,00003 0,00031 0,00069 0,00002 0,00002 0,00017 Import SR 0,00059 0,00505 0,01069 0,00039 0,00392 0,00242 Import Agro* 0,00862 0,05157 0,11922 0,00501 0,04204 0,02206 Import mäso** 0,00836 0,00320 0,00334 0,00002 0 0 Export SR 0,21650 0,06764 0,06408 0,00073 0 0 Export Agro* 3,71882 1,03487 1,29848 0,01633 0 0 Export mäso** Zdroj: vlastné výpočty * Import a export Agropotravinárskeho sektora SR ** Import a export komoditnej skupiny mäso a poţívateğné droby Pre stanovenie konkurenčnej výhody danej komodity je pouţitý ukazovateğ komparatívnych výhod (RCA), ktorým sa určí konkurencieschopnosť králičieho mäsa v rámci komodity mäso a králičie droby, agropotravinárskeho sektora a zahraničného obchodu SR. Nasledujúca tabuğka č. 9 predstavuje výpočet ukazovateğa za roky 2004 aţ 2009. Z uvedených výsledkov vyplýva, ţe králičie mäso malo komparatívnu výhodu v rámci skúmaných oblastí, teda by sa malo špecializovať na export danej komodity do zahraničia. 197 V rokoch 2008 a 2009 sa nedajú určiť komparatívne výhody alebo nevýhody, keďţe v danom roku vykazoval export králičieho mäsa nulové hodnoty. Tabuğka č.9 : Ukazovateğ komparatívnych výhod RCA pre králičie mäso Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2,998 2,387 1,181 RCA mäso 6,066 2,593 1,790 0,617 RCA Agro 5,921 5,600 2,309 1,574 0,266 RCA SR 2009 - Zdroj: vlastné výpočty Nasledujúci ukazovateğ kilogramovej ceny, ktorého výsledky sú zaznamenané v tabuğke č.10 udáva, koğko eur pripadá na tonu králičieho mäsa v cene importu a exportu. Len výsledky z roku 2004 preukázali ,ţe cena exportu bola vyššia ako cena importu, v tomto období bola zaznamenaná aj najvyššia cena vývozu. V následnom období sa cena exportu zniţovala, aţ kým v rokoch 2008 a 2009 nedosiahla nulovú hodnotu. Cena importu vzrástla v roku 2005 v porovnaní s rokom 2004 viac ako dvojnásobne a v danom roku dosiahla aj najvyššiu hodnotu, následne sa cena začala zniţovať, aţ kým v roku 2008 bola dovozná cena 2078,18 €/tona, čo je viac ako trikrát menej ako v roku 2005. V nasledujúcom roku cena importu mierne vzrástla. Tabuğka č. 10 : Ukazovateğ kilogramovej ceny exportu a importu králičieho mäsa Rok 2004 2005 2006 2007 2008 Kilogramová cena 3216,93 6609,08 5222,47 3544,53 2078,18 importu Kilogramová cena 4447,00 4441,04 3483,23 3417,94 0 exportu 2009 2481,39 0 Zdroj: vlastné výpočty DISKUSIA V oblasti podnikania s králičím mäsom sa dá predpokladať a na základe vývoja je viditeğné, ţe obchodovanie s daným typom mäsa je problematické, o čom vypovedá aj fakt, ţe v poslednom období väčšina fariem, ktoré sa zaoberali poráţkou, spracovaním a vývozom do zahraničia ukončila svoju prevádzku, o čom hovoria aj výsledky, ţe export v poslednom období vôbec neprebiehal. Cena daného typu mäsa je vysoká a nie je často v ponuke obchodných reťazcov. Na to, aby nastala zmena, by bolo vhodné zo strany štátu a zahraničia, aby došlo k podpore predaja ako aj k zlepšeniu situácie pre spracovateğov a vyváţateğov v danej oblasti, čo by zabránilo negatívnemu vývoju, ktorý je preukázateğný. ZÁVER Na základe dosiahnutých výsledkov moţno zhodnotiť, ţe králičie mäso má na našom trhu nízke zastúpenie. Je to spôsobené mnoţstvom faktorov. Produkcia tohto mäsa je vyrovnaná, ale výsledky posledného obdobia hovoria o tom, ţe sa miernym tempom zniţuje. V zahraničnom obchode vykazované výsledky ukázali, ţe na začiatku obdobia bol export komodity pozitívny, ale došlo k obratu a v posledných rokoch nevykazuje SR ţiadne hodnoty exportu. Ceny výrobcov a taktieţ v ţivej hmotnosti naznačujú vývoj v hospodárstve krajiny ako aj sveta, pretoţe v posledných rokoch daná cena prudko vzrástla. Najvyššia bola v roku 2008, keď nastala hospodárska kríza. Export a import krajiny vykazuje v poslednom období priaznivé saldo, ale v oblasti agropotravinárskeho sektora a komodity mäso a poţívateğné droby výsledky naznačujú nepriaznivý vývoj. Podiel zahraničného obchodu králičieho mäsa na exporte a importe krajiny, agropotravinárskeho sektora a komodity mäso a poţívateğné droby je takmer zanedbateğný, najpriaznivejšie hodnoty vykazoval export daného typu mäsa 198 v roku 2004, keď sa podieğal na exporte komodity mäso a poţívateğné droby takmer štyrmi percentami. Na základe ukazovateğa komparatívnych výhod je potrebné zhodnotiť, ţe od roku 2004 po rok 2007 takmer vo všetkých prípadoch vykazovalo králičie mäso komparatívnu výhodu, teda by sa malo špecializovať na vývoz danej komodity do zahraničia. Od roku 2008 sa nedá určiť komparatívna výhoda alebo nevýhoda, pretoţe export králičieho mäsa podğa zistených informácií neprebiehal. Výsledky vo výpočtoch kilogramových cien ukázali, ţe pri exporte sa jej hodnota zniţovala, pričom v poslednom období klesla na nulu pre neexistujúci export. Pri importe dosahovala kolísavé hodnoty. LITERATÚRA 1. PODOLÁK, Alojz. 2007. Medzinárodný obchod a formovanie agroobchodnej politiky. 1. vyd. Nitra : Vydavateğstvo SPU, 2007. 215 s. ISBN 978-80-8069-863-8 2. FAOSTAT. Informácie o cenách výrobcov králičieho mäsa vo vybraných oblastiach, o exporte, importe králičieho mäsa v tonách a o cenách exportu, importu vo vybraných oblastiach, o produkcii králičieho mäsa v tonách a kusoch vo vybraných oblastiach (online) (citované 15.10.2011). Dostupné z <http://faostat.fao.org> 3. Portál Eurostat. Prehğad o exporte a importe členských krajín spoločenstva Európskej únie. (online) (citované 10.10.2011) Dostupné z <http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/ refreshTableAction.do?tab=table&plugin=1&pcode=tet00039&language=en> 4. Štatistický úrad Slovenskej republiky. Štatistika zahraničného obchodu (INTRASTAT). (online) (citované 11.10.2011) Dostupné z <http://portal.statistics.sk/showdoc.do?docid=25> 5. Zelené správy pre poğnohospodárstvo a potravinárstvo z rokov 2005 aţ 2010. Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka Slovenskej republiky. (online). (citované 9.10.2011) 6. Dostupné z <http://www.mpsr.sk/sk/index.php?navID=122> KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Juraj Srnka [email protected] Katedra ekonomiky FEM SPU v Nitre Garbiarska 960/48 956 18 Bošany Slovenská republika 199 FARM CREDIT AND CAP SUBSIDIES Poğnohospodárske úvery a dotácie zo SPP SZEGÉNYOVÁ Katarína ABSTRACT In this paper the impact of subsidies on farm credit is estimated. Subsidies may increase bank loans, reduce them or have no impact on them depending on whether farms are credit constrained, on the timing of subsidies, and on the relative cost of internal and external financing. Fixed effects model is employed to control the unobserved farm heterogeneity. The estimated results suggest that subsidies influence farm loans but the effects tend to be nonlinear and indirect. KEY WORDS farm credit, subsidies, credit constraint, collateral ABSTRAKT V príspevku je odhadovaný dopad dotácií na poğnohospodárske úvery. Dotácie môţu zvýšiť bankové úvery, zníţiť ich, alebo na ne nemať ţiadny vplyv. Dôleţité faktory pritom sú úverové obmedzenie fariem, načasovanie dotácií a relatívne náklady interného a externého financovania. Pouţitý je model fixných efektov, ktorý umoţňuje kontrolovať aj nepozorovateğné charakteristiky fariem. Z odhadnutých výsledkov vyplýva, ţe dotácie ovplyvňujú poğnohospodárske úvery, ale efekty sú nelineárne a nepriame. KĞÚČOVÉ SLOVÁ poğnohospodársky úver, dotácie, úverové obmedzenie, záruka INTRODUCTION The development of agricultural sector means increased need for capital which is often scarce to farmers. The largest proportion of capital used in farming is borrowed, usually from banks in the form of credit which is necessary to facilitate input purchases (Koenig and Doye, 2001). Considering farm access to credit, it is important to notice that every farm needs different amount of capital. It means that no one-size-fits-all approach is possible (OECD, 2001). Provision of credit and finance in agriculture thus must be tailored to the needs of specific farms because the conditions are heterogeneous and unique to every agricultural producer. Credit is important in rural economies for many reasons. It is needed to finance working capital and investment in fixed capital, it is required in case of unusual events or weather shocks, its‟ availability reduces reluctance to adopt technologies which raises income level of farmers (Ghosh et al., 2000). Access to credit thus affects output, investment or technology choices. However, farms have also other options of access to financial resources. One of them is agricultural subsidies. Thus, subsidies may affect farm credit availability. If farms are supported through credit subsidies the policy may directly affect rural credit markets (Binswanger and Deininger, 1997). Farms may use the subsidies directly to pay for the farm activities, to substitute for missing credit and thus to alleviate the credit constraints. Subsidies may also affect bank credit if future subsidies are used as collateral. Important determinants are whether farms are credit constrained, whether subsidies are allocated at the 200 beginning or at the end of the growing season, and on the relative cost of internal and external financing. MATERIAL AND METHODS Material and data The main source of data is the Farm Accounting Data Network (FADN), which is an instrument for evaluating the income and business activities of agricultural holdings and the impacts of the CAP measures. It is a system of annual sample surveys that collect structural and accountancy data on the farms in each Member State of the EU and is compiled and maintained by the European Commission. The FADN data is a panel dataset, which means that farms that stay in the panel in consecutive years can be traced over time using a unique identifier. In this paper we use panel data for 1995-2007 covering all EU Member States except Romania and Bulgaria. Romania and Bulgaria were excluded from the sample, because for these countries the data were available only for one year (2007). Methods In this paper the impact of subsidies on farm bank loans is considered. Theoretical framework is built on the model of Feder (1985), Carter and Wiebe (1990) and Ciaian and Swinnen (2009). Representative profit-maximizing farm is considered. The farm output is a function of amount of land (A), fixed quantity of family labour (F) and non-land inputs (K), which is referred to as “fertilizer” but which captures also other capital inputs used by the farm. The production function is represented by f (A,K,F) with fi > 0, fii < 0, fij > 0, for i,j = A, K, F. We assume constant return to scale production technology and that all land is rented. End-of-season profits are: (1) Π = pf (A,K,F) – rA - kcK where kc = (1 + ic)k, p is the price of the final product, r is the rental price of land, k is the per unit price of fertilizers and ic is the interest rate of loan. With perfect credit market (without credit constraint), farms will choose the quantity of land and fertilizer that will maximize their profits given by equation (1). This implies the following equilibrium conditions: (2) pfA = r (3) pfK = kc It means that in equilibrium the marginal value product of both inputs is equal to the price of inputs. However, with imperfect credit market it is assumed that the maximum amount of bank loan that a farm can borrow (C) for fertilizers purchase depends on farm collateral (W) such as farm assets. That is C = C(W) with dC/dW > 0. The credit constraint is given by: (4) kK ≤ C(W) With credit constraint the decision-making problem of the farm is the maximization of the end-season profit function, as given by equation (1), subject to the credit constraint (4), as represented by the LaGrangean function: (5) Ψ = pf (A,K,F) – rA – kcK – λc (kK – C) where λc is the shadow price of the credit constraint. The optimal conditions are given by (2) as well as by: (6) pfK – (1 + ic + λc)k = 0 (7) kK – C ≤ 0 201 When we add subsidies to this situation, the representative farm objective function changes to: (8) Π = pf (A,K,F) – rA – kcKc – ksKs + DS where ks = (1 + is)k; Kc is fertilizers financed through the bank loan C; Ks is fertilizers financed by subsidies DS; is represents farmer‟s opportunity costs of subsidies (i.e. the return from most profitable alternative investment opportunity); K = Kc + Ks. However, not only the objective function will change; also the credit constraint is affected. The subsidies will alleviate the credit constraint of the farm. Important factor affecting farm credit constraint is timing of subsidies.* With subsidies, the credit constraint is given by the following inequalities: (9) kK ≤ C[W + (1 – α)DS] + αDS (10) kKs ≤ αDS where α is dummy variable taking value zero or one and determines whether farm uses subsidies to purchase fertilizers directly (if α = 1) or through loan (if α = 0). With subsidies and credit constraint the decision-making problem of the farm is represented by the following LaGrangean function: (11) Ψ = pf(A,K,F) – rA – kcKc – ksKs – λc{kK – C[W – (1 – α)DS] - αDS} – λs(kKs – αDS) where λs is the shadow price of the subsidy constraint (10). The optimal conditions are given by (2) as well as by: (12) pfK – (1 + ic + λc)k = 0 (13) pfK – (1 + is + λs)k = 0 (14) kK – C[W – (1 – α)DS] - αDS ≤ 0 (15) kKs – αDS ≤ 0 RESULTS Econometric specification The impact of subsidies on farm loans is an empirical question. Farm loans depend on many variables, such as subsidies, profitability and assets. But the estimation of the interaction is subject in particular to omitted variable bias. This implies that there are also other unobservable farm characteristics which affect farm loans. This is why fixed effects model is employed. By employing this approach, the unobserved heterogeneity component that remains fixed over time can be controlled. The fixed effects model yields the following econometric model: (16) loanjt = α0 + bj + αdsDSjt + αaassets + απΠjt + αxXjt + ηjt where subscripts j, t stand for farm and time, respectively; bj is the fixed effect for farm j, which capture time-unvarying farm-specific characteristic; Xjt is a vector of observable covariates such as farm characteristic, regional, and time variables; ηjt is the residual term. Empirical results The results are reported in Table 1 for total farm loans (columns 1-3), for long-term farm loans (columns 4-6) and for short-term farm loans (columns 7-9). † Additional to the complete equation specification (16), we add an interaction variable between subsidies and farm size (models 2, 3, 5, 6, 8 and 9) and the square value of subsidies (models 3, 6 and 9) to account for indirect and non-linear relationship between subsidies and loans. * If the farm receives the subsidies at the beginning of the season, the farm can use the funds directly to pay part of the fertilizers. If the farm receives the subsidies at the end of the season, farmers may be able to use these future payments as collateral to obtain loan from banks at the beginning of the season (Ciaian and Swinnen, 2009). † We estimate fixed effects models with heteroscedasticity-consistent standard errors. 202 The model-adjusted R2s ranged from 0.10 to 0.49. The most consistently significant variables (prob(t) < 0.01) across all models are assets (assets_ha), trend variable (year), own labour ratio (labor_own_ratio), and rented land ratio (land_rented_ratio). The estimated results suggest that subsidies influence farm loans but the effects are nonlinear and indirect. The coefficient for subsidies in models 1, 4 and 7 are statistically not significant for all types of loans. However, when interacting subsidies with farm size (models 2 and 5) its coefficient is statistically significant but only for total loans and for long-term loans. At the same time, the coefficient associated with the variable sub_total_ha (the direct effect) is statistically significant and takes a negative value. This indicates that subsidies stimulate farm loans but only for larger farms, whereas the direct impact of subsidies has a reducing effect on total and long-term loans (models 2 and 5). For the short-term loans (model 8) both coefficients (i.e. for the interaction variable and the linear term sub_total_ha) are not significant. Further, the results indicate that the relationship between subsidies and loans is nonlinear. A small value of subsidies per hectare reduces bank loans (the coefficient for sub_total_ha is negative and significant in models 3 and 6) and as the value of subsidies increases farms use more bank loans (the coefficient for the squared value of subsidies sub_total_ha_sq is positive and significant in models 3 and 6). Again this holds only for total loans and for long-term loans. The short-term loans are not affected by subsidies also when the non-linear relationship is used (model 9). DISCUSSION We can summarize the possible results of impact of subsidies on farm bank loans in three hypotheses: H1: If farms are not credit constrained and if the external financing is more expensive than the internal financing, subsidies reduce the farm bank loans if allocated at the beginning of the season, otherwise subsidies do not affect loans. H2: If farms are credit constrained and if subsidies are allocated at the beginning of the season, (a) the farm will use the same amount of loans with and without subsidies if subsidies are not substantial; otherwise (b) the farm will reduce bank loans if subsidies are sufficiently high. H3: If farms are credit constrained and if subsidies are allocated at the end of the season, the farm increases bank loans. Our results indicate that the hypothesis 3 holds for the total and the long-term loans whereby subsidies increase farm collateral and thus farm loan use. Multi-annuality character of the long-term investments allows the use of subsidies by credit constrained farms to finance investments only through loans. For the short-term loans the estimated results suggest the validity of the hypothesis 2a. However, farms may still be credit constrained and may use subsidies to finance variable inputs because either receiving them at the beginning of the growing season or because they may use other informal sources which may be subsidy collateralized. On the other hand, the difference in the statistical significance between the long-term and the short-term loans may indicate that farms may prefer to use subsidies to finance the long-term investments and not the short-term ones possibly because of stronger credit constraint present in the former type of investments than in the latter one. CONCLUSION In summary, subsidies may increase bank loans, reduce them or have no impact on bank loans depending on whether farms are credit constrained, whether subsidies are allocated at the beginning or at the end of the growing season, and on the relative cost of internal and 203 external financing. If the external financing is more expensive than the internal financing, subsidies affect bank loans even if farm is not constrained with respect to external financing. This is the case when subsidies are paid at the beginning of the season and thus allowing farms to substitute loans by cheaper subsidies. With credit constraint, farms have an incentive to expand the internal or/and external financing to invest in constrained inputs. If subsidies are paid to farmers at the beginning of the season, farms may use them directly to purchase inputs with no effect on bank loans. However, if subsidies are substantial they may eliminate the farms‟ credit constraint and may crowd out more expensive bank loans. On the other hand, if subsidies are received at the end of the season, farms cannot use them directly to finance inputs. Instead they may use subsidies as collateral to obtain more bank loans thus rising availability of external financing for inputs at the beginning of the season. REFERENCES 1. BINSWANGER, H.P. – DEININGER, K. (1997) Explaining Agricultural and Agrarian Policies in Developing Countries. Policy Research Working Paper No. 1765, World Bank, 1997. 2. CARTER, M.R. – WIEBE, K.D. (1990) Access to Capital and Its Impact on Agrarian Structure and Productivity in Kenya. In: American Journal of Agricultural Economics, 72(5), 1990, pp 1146-1150. 3. CIAIAN, P. – SWINNEN, J.F.M. (2009) Credit Market Imperfections and the Distribution of Policy Rents: The Common Agricultural Policy in the New EU Member States. In: American Journal of Agricultural Economics, vol. 91, 2009, issue 4, pp 1124-1139. 4. FEDER, G. (1985) The Relation Between Farm Size and Farm Productivity – The Role of Family Labour, Supervision and Credit Constraints. In: Journal of Development Economics, 18(2-3), 1985, pp 297-313. 5. GHOSH, P. – MOOKHERJEE, D. – RAY, D. (2000) Credit Rationing in Developing Countries: An Overview of the Theory. In: Reader in Development Economics, London : Blackwell, 2000, pp 283-301. 6. KOENIG, S.R. – DOYE, D.G. (2001) Agricultural Credit Policy. Prepared for USDA : Farm Foundation, 2001. 7. OECD (2001) Agricultural Finance and Credit Infrastructure in Transition Economies : Focus on South Eastern Europe. Proceedings of OECD Expert Meeting, May 2001, Portoroz, Slovenia. CONTACT ADDRESS Ing. Katarína Szegényová [email protected] Department of Economics, Faculty of Economics and Management Slovak University of Agriculture Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra Slovak Republic 204 205 TENDENCE K DUÁLNÍ STRUKTUŘE ZEMĚDĚLSKÝCH PODNIKŦ V PŦVODNÍCH ČLENSKÝCH ZEMÍCH EU? Tendency towards dual structure of farms in EU 15? ZDRÁHAL Ivo ABSTRACT Příspěvek se zaobírá problematikou vývoje velikostních struktur zemědělských podnikŧ na současném stupni rozvoje tohoto odvětví. Jeho cílem je identifikovat, zda u pŧvodních členských státŧ EU dochází k tendencím k vytvoření duální struktury zemědělských podnikŧ. Na základě komparace struktury podílu jednotlivých velikostních kategorií zemědělských podnikŧ v EU 15 se dá vyvodit závěr, ţe s výjimkou státŧ kolem středozemního moře (Itálie, Španělsko, Řecko, Portugalsko) dochází k tendencím k vytvoření duální struktury zemědělských podnikŧ v pŧvodních členských státech. KEY WORDS Dual structure, farm size, EU 15 ABSTRAKT This paper deals with development of size structure of farms in the current stage of development of this sector. Its aim is to identify whether in the old EU Member States is present a tendency to a dual farm structure. Based on the comparison of the structure of holdings by size categories of farms in EU-15, can be concluded that there is the tendency to a dual farm structure in the old Member States, with the exception of countries around the Mediterranean (Italy, Spain, Greece, Portugal). KLÍČOVÁ SLOVA Duální struktura, velikost podniku, EU 15 ÚVOD Otázky týkající se optimální velikosti zemědělského podniku na současném stupni rozvoje tohoto odvětví v dynamicky se měnícím podnikatelském prostředí, stejně jako snahy o vymezování cílových skupin podnikŧ v zemědělské prvovýrobě z hlediska úrovně a forem jejich podpory v rámci agrární politiky, patří v současném období právě v členských zemích Evropské unie k jedněm z nejčastěji diskutovaných. Je to nejen proto, ţe rámec dalšího rozvoje evropského zemědělství je v evropském regionu do značné míry utvářen pravidly a systémem nástrojŧ Společné zemědělské politiky (SZP), ve které se mezi limitujícími kritérii stále objevuje právě velikost podniku, ale s ohledem na zásadní změny prostředí, ve kterých se dnešní zemědělský podnik v rostoucí světové konkurenci pohybuje. Zemědělství prochází dlouhodobou strukturální proměnou, v současné etapě charakteristické přizpŧsobováním se podmínkám globalizujících se sítí agrobyznysu a měnících se politik, zahrnuje celou šíří moţných rekombinací a přesunŧ vyuţívaných zdrojŧ (práce, pŧdy, kapitálu, podnikatelského ducha), včetně rozmanitých strategií reorientace podnikání a získání příjmŧ prvovýrobce. Velikost podniku je jednou z podoblastí této komplexní problematiky. (Bečvářová, 2005,2007; Boehlje, 1992) 206 Zvyšující se decentralizace v rozhodování zvyšuje pravomoc, ale i odpovědnost za vhodnou volbu strategie i konkrétní koncepce naplňování cílŧ spojených s realizací aktivního přínosu zemědělství a agrárního sektoru v rozvoji konkrétního území, zvyšuje však i riziko negativních dŧsledkŧ asymetrické informace stejně jako jednostrannosti v rozhodování s preferencí krátkodobých a mnohdy partikulárních zájmŧ, a to v podstatě širších společenských souvislostech a dŧsledcích. Roste tak potřeba objektivního hodnocení dané reality, zásadní otázka, která se nabízí, je pak tedy, jaká je dynamika agrárních struktur zemědělských podnikŧ, jak vypadá vitální reprezentant zemědělství 21. století, jakou má velikost, či následně, jaký by měl být k němu přístup tvŧrcŧ agrárních politik, zda, kdy, jakým zpŧsobem by měl být podporován? Je zřejmé, ţe se jedná o dynamický problém. Příkladem je právě evropské zemědělství, jehoţ výrobní základna prochází dlouhodobě, ale posledních dvou dekádách stále se akcelerující řadou změn. MATERIÁL A METODY Cílem příspěvku je identifikovat, zda u pŧvodních členských státŧ EU dochází k tendencím k vytvoření duální struktury zemědělských podnikŧ. Za tímto účelem byl v rámci řešení uplatněn následující postup: (a) byla vyjádřena struktura zemědělských podnikŧ dle zastoupení v jednotlivých velikostních kategoriích, v rozlišení, které poskytuje statistický úřad Evropské unie EUROSTAT, tj. v kategoriích do 2 hektarŧ (ha), 2 aţ 5 ha, 5 aţ 10 ha, 10 aţ 20 ha, 20 aţ 30 ha, 30 aţ 50 ha, 50 aţ 100 ha a 100 a více hektarŧ; (b) byla vyjádřena struktura zemědělské pŧdy (tzv. UAA – orná pŧda, trvalé travní porosty, trvalé kultury na zemědělské pŧdě a ostatní zemědělská pŧda, především povahy samozásobitelských ploch), obhospodařované jednotlivými velikostními kategoriemi zemědělských podnikŧ, (c) byla vyjádřena struktura podílu jednotlivých velikostních kategorií zemědělských podnikŧ na celkovém výstupu odvětví (na základě SGM - standardního příspěvku na úhradu, který vyjadřuje ekonomický přínos jednotky produkce jednotlivých odvětví rostlinné a ţivočišné výroby). V této části řešení bylo upřednostněno druhé měřítko, tj. podíl jednotlivých velikostních kategorií zemědělských podnikŧ, i kdyţ stále mající v sobě kategorizaci velikosti podniku optikou obhospodařované pŧdy, na celkovém výstupu odvětví, poněvadţ pouhé zaostření na velikost vyjádřenou obhospodařovanou pŧdou v sobě nese řadu nedostatkŧ, obzvláště pokud analýza vychází z agregovaných dat poměrně heterogenního souboru podnikŧ, jako jsou podniky v EU 15. Zohlednění podílu na celkovém výstupu, by tak mělo zlepšit moţnosti hodnocení dynamiky velikostních struktur. Nejobvykleji uţívaným konceptem pro vyjádření velikosti zemědělského podniku je výměra obhospodařované pŧdy. Výhodou tohoto ukazatele je skutečnost, ţe rozměr obhospodařované pŧdy se příliš často nemění a je poměrně snadno kvantifikovatelná, je to jednoznačná informace o všech farmách a v literatuře i rozsáhle uţívána k politickým, statistickým a ekonomickým analýzám. Naopak značné rozdíly v kvalitě pŧdy pro zemědělské účely a někdy nejasná spojitost ve vztahu k produktivitě omezuje smysluplnost vyuţití tohoto ukazatele pro vyjádření velikosti. Roli zde hrají také rozdílné nároky na pŧdu u rŧzných produkčních systémŧ. Koncept vyjádření velikosti podniku zaloţený na výměře obhospodařované pŧdy tak dává určitou informaci o strukturálních změnách, její vypovídací schopnost pak roste především, pokud je sledován tento vývoj ve skupině podobných farem. Další informaci mohou poskytnout ukazatele vztahující se k podílu na zemědělské produkci celkem. Toto je částečně odvoditelné z počtu chovaných kusŧ hospodářských zvířat, jejich produktŧ nebo fyzického mnoţství rostlinných komodit. V podmínkách EU je vyuţíván ukazatel ekonomické velikosti farmy. Velikost farmy se měří pomocí tzv. ESU (Evropské velikostní jednotky). Výhoda vyuţití ESU spočívá v moţnostech komparace mezi rŧzně 207 zaměřenými zemědělskými podniky a tak dává moţnost posoudit schopnost farmy setrvat na trhu. Hlavním limitem tohoto kritéria je pouţití standardizovaných hodnot, poněvadţ v daném regionu má SGM z hektaru určité plodiny stejnou hodnotu u všech farem, které ji pěstují. Nejsou tak uvaţována jakékoliv specifika výroby v podniku ovlivňující aktuální výstup. Je nutné si uvědomit, ţe se jedná o jednu z dílčích analýz, která přináší moţný pohled na dynamiku velikostních struktur podnikŧ a v návaznosti na ni by mělo postupně dojít i k jejímu doplnění o další pohledy, více v kontextu vývoje zemědělství dané země. Jako (d) poslední krok byla komparována struktura podílu jednotlivých velikostních kategorií zemědělských podnikŧ na celkovém výstupu odvětví mezi lety 1993 a 2007. Z analýzy byla bohuţel vynechána Francie, poněvadţ EUROSTAT nabízí data pro tuto zemi jen v krátkém časovém úseku. Pro tři země - Rakousko, Finsko a Švédsko - je komparováno téţ z dŧvodu dostupnosti údajŧ pouze období mezi lety 1995 a 2007. V rámci prezentace výsledkŧ jsou pouţity tyto zkratky pro jednotlivé země: AT – Rakousko, BE – Belgie, DE – Německo, DK – Dánsko, ES – Španělsko, FI – Finsko, EL – Řecko, IT – Itálie, IE – Irsko, NL –Nizozemí, PT – Portugalsko, SE – Švédsko, UK – Velká Británie. VÝSLEDKY Jak jiţ bylo naznačeno v předchozím textu, typickým znakem zemědělských podnikŧ je jejich poměrně značná heterogennost. Zemědělské struktury zemí Evropské unie tvořící nyní společný agrární trh a podléhající rámci Společné zemědělské politiky, která i při ponechání určité volnosti na regionální úrovně hledá společná řešení, jsou stále ovlivněny historickým vývojem dané země projevující se ve výrobní struktuře vyplývající nejen z rozdílnosti přírodních podmínek či filozofie hospodářské politiky. Odlišnosti existují i ve vytvořených strukturách podnikatelských základen lišících se ať uţ počty nebo velikostmi zemědělských výrobcŧ. Velikostní struktury podnikŧ v EU se nejen liší mezi jednotlivými členskými státy, ale diverzitu lze najít i uvnitř těchto státŧ viz. například Zdráhal (2007 a), Zdráhal (2007 b), Zdráhal (2007 c). Přesto lze vypozorovat několik obecných trendŧ. Klesá počet zemědělských podnikŧ především v kategorii těch menších, naopak roste počet podnikŧ na opačném konci škály, dlouhodobě vzrŧstá prŧměrná velikost zemědělských podnikŧ, podíl zemědělské pŧdy obhospodařované velkými podniky převaţuje a narŧstá. Často je zmiňována značná diference ve velikostních strukturách podnikŧ mezi starými a novými členskými zeměmi. Příspěvek se soustředí na analýzu, zda ve starých členských zemích EU. Tento záběr je oprávněný, poněvadţ, tak jak se formuje silné produkční jádro velkých značně konkurenceschopných podnikŧ, ohroţenými by měly být především kategorie malých a středních podnikŧ. Navíc, tak jak probíhají hlubší socio-ekonomické změny ve společnosti, tak v zemědělství západních zemí, které ještě v 50. a 60. letech byly typické malými rodinnými farmami, se tyto dopady mohou týkat především středně velkých zemědělských podnikŧ. Tak jak například jiţ nejsou následovníci, kteří by pokračovali v hospodaření a členové rodin si nalézající uplatnění mimo venkov, není zájem nebo dostatečné lidské kapacity, pro tento rozsah velikosti, naopak, středně velký podnik, jiţ nemusí přinášet dostatečně velký dŧchod jeho vlastníkŧm, pro pokrytí ţivotních potřeb. Komparace struktury podílu jednotlivých velikostních kategorií zemědělských podnikŧ na celkovém výstupu odvětví Výsledky komparace znázorněné v tabulce 1 uvádějí změnu zastoupení jednotlivých velikostních kategorií zemědělských podnikŧ na celkovém výstupu sektoru v dané zemi mezi lety 1993 a 2007 v procentních bodech. 208 U všech zemí je patrné, ţe nejvyšší poklesy jsou zaznamenány u středních velikostních kategorií zemědělských podnikŧ, s tím, ţe v případě Belgie, Holandska, Irska a Finska se jedná především o kategorii podnikŧ o velikosti 10 aţ 30 hektarŧ, v Dánsku a Velké Británii pak o kategorii 20 aţ 100 ha zemědělské pŧdy, v Německu 10 aţ 50 hektarŧ, v případě Rakouska 5 aţ 30 hektarŧ a ve Švédsku o kategorii 10 aţ 100 hektarŧ. Ve všech státech v tabulce 1 je znatelná tendence nárŧstu podílu produkce u farem nad 100 hektarŧ, v některých případech i v kategorii 50 aţ 100 (Belgie, Holandsko, Irsko, Rakousko, Finsko). BE NL DK DE IE do 2 ha -3,6% -5,6% -1,0% -0,8% -0,1% -1,1% 2,0% 0,4% -1,2% -0,5% 2 aţ 5 -2,6% 1,4% -0,5% -2,1% 1,7% 5 aţ 10 10 aţ 20 -6,9% -4,8% -4,3% -4,3% -4,9% 20 aţ 30 -4,8% -6,2% -7,1% -6,2% -4,1% 30 aţ 50 1,0% -1,0% -15,2% -6,1% -2,9% 6,6% 50 aţ 100 11,3% 7,8% -13,0% 4,0% 5,2% 38,4% 16,0% 4,2% nad 100 ha 8,0% Tabulka 1: Změna zastoupení jednotlivých velikostních celkovém výstupu mezi lety 1993 a 2007 (p.b.) Zdroj: EUROSTAT, zpracováno autorem UK 1,4% 0,6% 0,6% -0,2% -1,4% -3,9% -4,8% 6,7% kategorií AT FI SE -0,2% 0,5% -1,1% -0,8% -0,1% 0,1% -1,4% -3,1% -0,6% -6,8% -11,8% -3,0% -2,1% -10,5% -4,1% 2,6% -4,3% -8,4% 6,7% 15,8% -9,4% 2,0% 13,1% 25,8% zemědělských podnikŧ na Uvedené informace je potřeba vztáhnout k celkové dynamice změn počtŧ podnikŧ v jednotlivých kategoriích, kdy obecně razantně klesá počet malých podnikŧ, ale jak je vidět, jejich podíl na celkové produkci klesá pouze podproporciálně, počty podnikŧ výrazně klesají i ve středních kategoriích zemědělských podnikŧ, ale zde je to právě znát i na jejich zmenšujícím se významu v celkové produkci. Obecně narŧstá počet velkých podnikŧ a tak i jejich podíl na výsledné produkci. Tento rŧst je dokonce nadproporciální. Z výsledkŧ analýzy vyplynula odlišná dynamika v zemích kolem středozemního moře, kdy poklesy jednotlivých kategorií na výstupu jsou znatelné hlavně u malých podnikŧ, středně velké podniky si uchovávají stejný význam v produkci odvětví a podobně jako u ostatních státŧ EU 15 se zde vytváří silné produkční jádro velkých podnikŧ. Tyto odlišnosti ve vývoji se dají přičíst nejen vysokému počtu a významu spíše malých zemědělských podnikŧ, ale i celkově odlišné výrobní struktuře a pojetí zemědělské výroby v těchto státech. IT PT EL ES 0,7% -1,8% do 2 ha -4,3% -7,2% 2 aţ 5 -2,3% -9,0% -6,6% -2,2% 5 aţ 10 -1,1% -4,3% -3,8% -2,2% 0,9% -0,3% -1,7% 10 aţ 20 -0,4% 1,4% 1,9% 0,5% 20 aţ 30 -0,6% 2,1% 3,2% 1,1% 30 aţ 50 2,2% 50 aţ 2,9% 3,9% 2,6% 1,4% 100 nad 100 3,6% 11,1% 1,0% 2,4% ha Tabulka 2: Změna zastoupení jednotlivých velikostních kategorií zemědělských podnikŧ na celkovém výstupu mezi lety 1993 a 2007 (p.b.) Zdroj: EUROSTAT, zpracováno autorem 209 DISKUSIA A ZÁVĚR Příspěvek se zaobírá problematikou vývoje velikostních struktur zemědělských podnikŧ na současném stupni rozvoje tohoto odvětví. Jeho cílem je identifikovat, zda u pŧvodních členských státŧ EU dochází k tendencím k vytvoření duální struktury zemědělských podnikŧ. Na základě komparace struktury podílu jednotlivých velikostních kategorií zemědělských podnikŧ v EU 15 na celkovém výstupu sektoru mezi lety 1993 a 2007, je moţné vyvodit obecný závěr, ţe vedle tendencí k formování silného produkčního jádra úzkého počtu velkých podnikŧ ve všech státech EU 15, dochází, s výjimkou státŧ ve středomoří (Itálie, Španělska, Řecka a Portugalska) k poklesu podílu středně velkých farem na celkovém výstupu. Malé zemědělské podniky si i přes výrazný pokles jejich počtŧ uchovávají přibliţně stejný podíl, nebo tento podíl klesá podproporciálně k poklesu počtŧ v této kategorii podnikŧ. Dynamika s jakou tyto procesy probíhají, má napříč zeměmi rŧznou intenzitu a liší se i vymezení, kterou velikostní kategorii lze povaţovat za střední. Dále by mělo být zohledněno, ţe získané výsledky je stále nutné brát pouze jako jeden z argumentŧ, který potvrzuje tvorbu duální struktury. Komparace je prováděna na vysoce agregovaných datech, kde se ztrácí typická rozmanitost pojetí zemědělské výroby v daných regionech, v závislosti na přírodních podmínkách, rozvinutosti regionu, historickém vývoji nebo pozici prvovýrobcŧ v rámci celého systému výroby potravin. Pokud se i v dalším výzkumu podaří získat další argumenty pro prokázání skutečnosti, ţe vyspělé zemědělské systémy trţních ekonomik mohou mít tendenci ke směřování k duální struktuře, vrhá to nové světlo na výsledky transformačních procesŧ v tranzitivních ekonomikách a typičnosti nebo netypičnosti jejich velikostních struktur zemědělských podnikŧ, tak, jak je v politických nebo odborných kruzích v současné době diskutováno. Jako stěţejní se stále více ukazuje potřebnost, spíše neţ hodnotit firemní a odvětvové formy v porovnání s ideálními formami, hodnotit je v kontextu a na bázi, jak tyto formy ve skutečnosti fungují, v kontextu daného regionu, jeho cesty vývoje a existujících struktur v dlouhodobém institucionálním rámci. LITERATURA 1. BEČVÁŘOVÁ, V., 2005: Podstata a ekonomické souvislosti formování agrobyznysu. Brno: MZLU, 68 s. ISBN 80-7157-911-4. 2. BEČVÁŘOVÁ, V., 2007: Koncepce a vývoj agrární politiky EU a USA, 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 94 s. ISBN 978-80-7375-133-3. 3. BOEHLJE, M., 1992: Alternative Models of Structural Change in Agriculture and Related Industries. Agribusiness: An International Journal, Vol. 8, No. 3. 4. ZDRÁHAL, I., Komparace velikostní struktury zemědělských podnikŧ ČR a EU. In ZEZULA, K. -- REJNUŠ, O. Nové obchodovatelné komodity a jejich vyuţití. Brno: MU ESF a Plodinová burza Brno , 2007, s. 12--20. ISBN 978-80-210-4432-6. 5. ZDRÁHAL, I., Struktura zemědělských podnikŧ v EU -- velmi velké farmy. In Role zemědělsko-potravinářského sektoru v procesu evropské integrace a světové globalizace. Brno: MZLU v Brně, 2007, s. 352--359. ISBN 978-80-7375-109-8. 6. ZDRÁHAL, I., Velikostní struktura zemědělských podnikŧ v EU. In Sborník příspěvkŧ z 2. mezinárodní vědecké konverence Nové trendy - nové nápady 2007. Znojmo: Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, 2007, s. 400--409. ISBN 97880-903914-2-0. Internetové zdroje: 7. Statistical Office of the European Communities – Eurostat [on-line]. [cit. 20011-1010] http://ec.europa.eu/agriculture/agrista/index_en.htm. 210 8. European Commision [on-line]. [cit. 2011-10-10] http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_pageid=0,1136206,0_45570464&_dad=p ortal&_schema=PORTAL. KONTAKTNÍ ADRESA Ing. Ivo Zdráhal [email protected] Ústav regionální a podnikové ekonomiky Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií MENDELU v Brně třída Generála Píky 2005/7 613 00 Brno - Černá Pole Česká republika 211 HODNOTENIE VÝVOJA ŢIVOTNEJ ÚROVNE V EURÓPSKOM REGIÓNE A VIACROZMERNÁ KOMPARÁCIA ŢIVOTNEJ ÚROVNE V ROKU 2007 Evaluating the development of standard of living in European region and multidimensional comparison of standard of living in 2007 ZEMKOVÁ Katarína ABSTRACT This article analyses the trends in living standards of European countries (from 2001 to 2010). As a measure of standard of living real GDP per capita PPP was used. Countries were divided into two groups: a group of old member states of EU (EU-15) and a group of new member states, into this group were added also non-member states: Belarus and Ukraine. Then a multi-dimensional comparison of living standards of European countries was carried out for the year 2007. The dimensions of standard of living were represented by the partial indexes of Human development index. KEY WORDS Gross domestic product; standard of living; Human development index; cluster analysis ABSTRAKT Tento článok skúma vývoj ţivotnej úrovne v čase (2001-2010) na základe hodnotenia vývoja reálneho HDP na obyvateğa PPP vybraných európskych krajín. Krajiny boli rozdelené do dvoch skupín: skupina pôvodných členských krajín EÚ a skupina nových členských krajín, kam boli zaradené aj nečlenské krajiny: Bielorusko a Ukrajina. Okrem toho bola uskutočnená aj viacrozmerná komparácia ţivotnej úrovne vybraných Európskych krajín v roku 2007. Dimenzie (rozmery) ţivotnej úrovne boli reprezentované tromi parciálnymi indexmi Indexu ğudského rozvoja. KĞÚČOVÉ SLOVÁ hrubý domáci produkt; ţivotná úroveň; index ğudského rozvoja; zhluková analýza ÚVOD Ţivotnú úroveň moţno povaţovať za objektívne meradlo prosperity krajín. Snahou kaţdej krajiny, nielen európskych krajín, je zvyšovať ţivotnú úroveň svojich obyvateğov. Práve zvyšovanie ţivotnej úrovne a dosahovanie ekonomického rastu sú hlavnými dôvodmi, prečo sa mnohé európske krajiny rozhodli vstúpiť do Európskej Únie. Museli však najprv splniť poţadované kritériá. Rozšírenie EÚ vytvorilo impulzy pre ekonomický rast v nových členských krajinách. Vznik EÚ-27 sa stal jednou z najväčších výziev akým Únia čelila od svojho vzniku. Eliminácie regionálnych nerovností v EÚ, medzi ktoré patrí aj otázka ţivotnej úrovne, je jednou z hlavných úloh politiky Európskej únie. MATERIÁL A METÓDY Zdrojom dát o reálnom HDP je Svetová banka. Zdrojom dát o parciálnych indexoch HDI indexu je Správa o ğudskom rozvoji. 212 Z viacrozmerných štatistických metód je v príspevku pouţitá zhluková analýza. Cieğom zhlukovej analýzy je rozklad súboru (mnoţiny objektov) na niekoğko relatívne rovnorodých podmnoţín (zhlukov) tak, aby objekty patriace do rôznych zhlukov si boli čo najmenej podobné a objekty patriace do toho istého zhluku si boli podobné čo najviac. Ide o viacrozmernú metódu, keďţe na objektoch sledujeme viac znakov súčasne. Prvotnú úlohu zhlukovej analýzy môţeme matematicky sformulovať takto: Ide o zoskupenie objektov Xi (i=1,2, ... ,n) do zhlukov C1, C2, ... , Cq ( ). Praktický význam má taký počet zhlukov q, ktorý je oveğa menší ako počet objektov n. V porovnaní s inými metódami sú predmetom zhlukovej analýzy objekty (štatistické jednotky), a nie premenné (štatistické znaky, ukazovatele).[1] VÝSLEDKY Hodnotenie vývoja ţivotnej úrovne jednotlivých krajín na základe HDP na obyvateğa v PPP Vývoj reálneho HDP je hodnotený samostatne v rámci podskupín. Prvou analyzovanou podskupinou je podskupina pôvodných členských krajín EÚ. Na základe grafu č.1 sa môţeme zamyslieť nad vývojom ţivotnej úrovne v pôvodných členských krajinách. Treba však poznamenať, ţe z grafu bolo vylúčené Luxembursko, ktorého hodnota HDP na obyvateğa počas celého sledovaného obdobia ďaleko presahuje hodnotu HDP na obyvateğa ostaných pôvodných členských krajín (viď. príloha 2). Graf 1: Vývoj reálneho HDP v krajinách EÚ-15 s vylúčením Luxemburska 40 000 Rakúsko Belgicko Reálny HDP na obyvateğa v PPP Dánsko Fínsko 35 000 Francúzsko Nemecko Grécko 30 000 Írsko Taliansko Holandsko Portugalsko 25 000 Španielsko Švédsko Veľká Británia 20 000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zdroj: vlastný graf na báze údajov zo Svetovej banky Krajina z EÚ-15, ktorá jednoznačne zaostáva za ostatnými, je Portugalsko. Túto krajinu v ţivotnej úrovni dokonca predbehli niektoré nové členské krajiny (napr. Slovinsko viď. príloha 3). Slabší ekonomický rast Portugalska, aj tým aj pomalší rast ţivotnej úrovne 213 zapríčiňuje orientácia krajiny na poğnohospodársky export, ţiadna orientácii na vyspelé technológie a minimálny nárast zahranično-obchodných investícií. Portugalsko nedokázalo čeliť novým členským krajinám z východnej Európy, ktoré ponúkajú lacnejšiu pracovnú silu a ktoré taktieţ vyrábajú výrobky a poskytujú sluţby s konkurencieschopnejšími cenami [5]. V súčasnosti sa otvára otázka, či bude Portugalsko ďalšou krajinou v poradí, ktorej prepukne podobná kríza ako v Grécku. K ekonómom, ktorí označili Portugalsko ako krajinu, v ktorej takáto kríza môţe prepuknúť patrí Simon Johnson, bývalý hlavný ekonóm Medzinárodného menového fondu, a tieţ Nouriel Roubini, profesor ekonómie v New Yorku. Na druhej strane sa portugalská vláda snaţí presvedčiť o tom, ţe Portugalsko nie je Grécko. Odvoláva sa pri tom na ukazovatele ako rozpočtový deficit (9,4% z HDP v roku 2009 v porovnaní s 12,7%) a verejný dlh (85% z HDP v roku 2010 v porovnaní s 124% v Grécku) [6]. Portugalská vláda taktieţ prijala rôzne fiškálne opatrenia v roku 2005 a 2007, ktoré zmenšili rozpočtový deficit skoro na polovicu[6]. Najmenší rast z pôvodných ekonomík, dokonca tempo poklesu (-0,6% p.a, viď príloha 2) vykazuje Taliansko. Naopak najvyššie dosahuje paradoxne Grécko (1,8 % p.a, viď príloha 2). Treba však poznamenať, ţe sa jedná o priemerný údaj za celé časové obdobia a táto krajina táto krajina zaznamenáva v roku 2009 tempo poklesu vo výške -2,4% (vid. príloha 2), a v roku 2010 tempo poklesu vo výške -4,8% (vidˇ. príloha 2). T.j. v roku 2010 dosahuje jednoznačne najväčší pokles zo všetkých pôvodných ekonomík. Obrázok 2: Vývoj reálneho HDP na obyvateğa PPP v nových členských krajinách a Bielorusku a Ukrajine 27 500 Česká republika Estónsko Reálny HDP na obyvateğa v PPP 22 500 Maďarsko Litva Lotyšsko 17 500 Poľsko Slovenská republika Slovenia 12 500 Cyprus Malta Bulharsko 7 500 Rumunsko Bielorusko Ukrajina 2 500 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zdroj: vlastný graf na báze údajov zo Svetovej banky Najzaujímavejší poznatok vyplývajúci z grafu vývoja reálneho HDP nových členských krajín a vybraných nečlenských je skutočnosť, ţe HDP Estónska a Lotyška klesá uţ v roku 214 2008. HDP ostatných krajín však rastie a pokles vyvolaný krízou je signifikantný aţ v roku 2009. Iba dve krajiny v grafe 2 nezaznamenávajú pokles hodnoty HDP, jedná sa o Poğsko a Bielorusko. Ratingová agentúra Standard & Poor's označila Poğsko, Českú republiku a Slovensko ako krajiny, ktoré majú šancu, ţe vyjdú z krízy silnejšie a konkurencieschopnejšie. Spomínané krajiny sú vysoko orientované na export a hlavne preto sa ich dotkla kríza. Na druhej strane majú však aj značné výhody oproti ostatným krajinám zo strednej Európy. Slovensko ťaţí najmä z prijatia Eura a nie tak vysokého schodku verejných financií. Rizikom je orientácia na automobilový priemysel. V roku 2007 dokonca bola Slovenská republika najväčším svetovým výrobcom áut v prepočte na obyvateğa, čo bolo spôsobené vysokou produkciou automobiliek PCA Pegueot Trnava a Kia Motors v Ţiline. Podstatne horšie oproti spomínanému Poğsku, Českej republike a Slovensku sú na tom pobaltské krajiny (Litva, Lotyšsko a Estónsko) a Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko. Z grafu č.2 môţeme taktieţ pozorovať, ako od roku 2006 Slovensko predbieha v úrovni HDP na obyvateğa Maďarsko. Kríza poukázala na dlhodobé problémy maďarskej ekonomiky, najmä dlhové rozpočtové hospodárenie. Maďarsko je tieţ proexportne orientovaná krajina, a práve export všetkých krajín vplyvom krízy klesal. V súvislosti s ekonomickým rastom Bieloruska dochádzalo ku špekulácii, či je naozaj reálny, alebo sa jedná len o štatistický fenomén. Jedná sa o tranzitívnu ekonomiku, ktorá ak chce smerovať k udrţateğnému rastu, mala by urýchliť prechod k trhovej ekonomike. Svetová banka uvádza, ţe analýza zaloţená na komparácii výskumov obchodných podmienok s oficiálnymi dátami ukázala významnú koreláciu s trendmi v raste. Rast bieloruskej ekonomiky bol reálny. Ekonomický rast Bieloruska bol vyvolaný najmä rastom produktivity práce a efektívnejšom vyuţívaní energií a kapacít. Zahraničný obchod zohral významnú úlohu v naštartovaní rastu. Bielorusko obchoduje najmä s Ruskom, ktoré cez Bielorusko uskutočňuje transfer ropy do Európy. Výhodná geografická poloha môţe Bielorusku len pomôcť v ďalšom rozvoji, v súčasnosti krajina plne nevyuţíva svoju geografickú polohu. Ak si chce Bielorusko udrţať rast aj naďalej, malo by diverzifikovať export. A to nielen geograficky, ale aj čo sa týka komodít. Bielorusko málo investuje do priemyslu a má komparatívnu nevýhodu čo sa týka daňového zaťaţenia podnikov. [7] Viacrozmerná komparácie vybraných európskych krajín z hğadiska parciálnych indexov HDI v roku 2007 Ako metodologický nástroj viacrozmernej klasifikácie je pouţitá zhluková analýza. Vo viacrozmernej klasifikácii krajín boli krajiny rozdelené do štyroch zhlukov. Rozdelenie je prezentované v tabuğke1 a pre lepšiu vizuálnu prezentáciu bol vyuţitý kartograf (obrázok 2). 215 Tabuğka 1: Rozdelenie krajín do zhlukov podğa parciálnych indexov HDI indexu v roku 2007 Zhluk Absolútne početnosti Absolútne kumulatívne početnosti Percento Krajiny Belgicko, Dánsko, Nemecko, Írsko, Grécko, Španielsko, Francúzsko, Taliansko, Luxembursko, Holandsko, Rakúsko, Slovinsko, Fínsko, Švédsko, Veľká Británia, Island, Nórsko, Švajčiarsko 3 33 9,09 % Cyprus, Malta, Portugalsko 2 8 30 24,24% Česká republika, Estónsko, Lotyšsko, Litva, 3 Maďarsko, Poľsko, Slovensko, Chorvátsko 4 22 12,12 % Bulharsko, Rumunsko, Macedónsko, Turecko 4 Zdroj: vlastné výpočty na základe údajov zo Správy o ľudskom rozvoji 1 18 18 54,55 % Obrázok 3: Zhluky krajín podğa dosahovanej výšky parciálnych indexov v roku 2007 Zdroj: vlastný obrázok vytvorený pomocou programu ArcGIS Do prvého zhluku boli zaradené krajiny, ktoré dosahovali najvyššie hodnoty všetkých troch parciálnych indexov. Ide o krajiny , ktoré dosahujú spomedzi všetkých analyzovaných krajín najvyššiu ţivotnú úroveň. Patrí sem aţ 18 krajín (viď. tabuğka 1). Ide prevaţne o pôvodné členské krajiny, okrem Portugalska. Z nových členských krajín sa ako jediné do tohto zhluku dostalo Slovinsko. A z nečlenských krajín sem patrí Island, Nórsko a Švajčiarsko. V druhom zhluku sa nachádzajú 3 krajiny, čo predstavuje pribliţne 9 % z celkového počtu skúmaných krajín. Patrí sem: Cyprus, Portugalsko a Malta. Tieto tri krajiny majú všetky tri indexy niţšie ako krajiny zaradené do prvého zhluku, a oproti 3 a 4 zhluku dosahujú vyššie hodnoty HDP a očakávanej dĝţky ţivota, ale majú niţšiu vzdelanosť ako krajiny tretieho zhluku. Portugalsko ako jediná krajina pôvodnej EÚ-15 sa nedostala do prvého zhluku. Hodnoty jeho parciálnych indexov sú značne niţšie ako priemery týchto hodnôt pre prvý 216 zhluk. Na druhej strane Cyprus a Malta majú náskok pred ostatnými krajinami s ktorými vstupovali do EÚ (okrem Slovinska, ktoré patrí do 1 zhluku).Malta si dokázala udrţať náskok pred ostatnými novými členskými krajinami a j napriek tomu ţe v roku 2001 zaznamenala značný pokles celkového HDI indexu, spôsobený najmä poklesom indexu reálneho HDP. Tento pokles bol vyvolaný najmä tým, ţe ekonomický rast maltskej ekonomiky je postavený najmä na turizme a práve 11. September 2001 spôsobil, ţe celosvetovo došlo k poklesu turizmu a maltská ekonomika sa dostala do recesie. Do tretieho zhluku boli zaradené krajiny: Česká republika, Slovensko, Poğsko, Chorvátsko, Estónsko, Maďarsko, Lotyšsko a Litva. Tieto krajiny v porovnaní s druhým zhlukom dosahujú niţšie hodnoty indexu reálneho HDP a indexu , no vyššiu hodnotu indexu vzdelanosti. Patria sem prevaţne nové členské krajiny, ktoré vstúpili do EÚ v roku 2004. Okrem týchto je sem zaradená aj jedna nečlenská krajina, a to Chorvátsko. Do štvrtého zhluku patria štyri krajiny (pribliţne 12% analyzovaných krajín): Bulharsko, Rumunsko, Macedónsko a Turecko. Tieto krajiny dosahujú najniţšie hodnoty všetkých troch sledovaných ukazovateğov, a sú teda z hğadiska ţivotnej úrovne zo všetkých analyzovaných krajín na tom najhoršie. Bulharsko a Rumunsko sú najnovšími členmi EÚ (vstúpili do Únie 1. Januára 2007) a za ostatnými členmi v ţivotnej úrovni značne zaostávajú. Vstupom do únie sa im však otvorili nové moţnosti, preto sa týmto krajinám predpokladá vyšší rast ţivotnej úrovne ako európskym krajinám s niţšou ţivotnou úrovňou, ktoré nie sú členmi únie. DISKUSIA Vývoj ţivotnej úrovne bol analyzovaný na základe údajov o reálnom HDP na obyvateğa v parite kúpnej sily. HDP je však iba jedným z ukazovateğov, ktoré je moţné pouţiť na kvantifikáciu ţivotnej úrovne. Komparácii rôznych ukazovateğov sa venuje vo svojej práci Ricardo Natoli. Konkrétne porovnáva nasledujúce ukazovatele: HDP, Miera ekonomického blahobytu, Environmentálne upravený čistý domáci produkt, Ukazovateğ reálneho pokroku, Index ğudského rozvoja, atď. Ak by sme ţivotnú úroveň analyzovali na základe iného ukazovateğa, prípadne viacrozmerným prístupom na základe viacerých indikátorov (napr. nezamestnanosť, stredná dĝţka ţivota pri narodení, atď.) je moţné, ţe by sa závery našich analýz do určitej miery líšili. Pri štatistickom skúmaní často nestačí venovať pozornosť jednej vlastnosti skúmaného súboru, charakterizovanej jedným štatistickým znakom. Je ţiaduce skúmať daný súbor z viacerých aspektov, prihliadajúc na prejavy jeho viacerých vlastností, zobrazených viacerými štatistickými znakmi.[1] Viacrozmerná klasifikácia vybraných európskych krajín bola uskutočnená podğa troch parciálnych indexov agregovaného HDI indexu: index dĝţky ţivota, index vzdelanosti a HDP index. Kaţdý z týchto indexov vplýva 1/3 váhou na výsledný HDI index [2] . Parciálny index však môţe presahovať výšku HDI indexu danej krajiny, alebo naopak dosahovať hodnotu značne niţšiu ako je hodnota agregovaného index. Preto sa javí ako vhodné vytvárať skupiny krajín nielen jednorozmernou komparáciu krajín podğa agregovaného HDI indexu ale má význam zhlukovať krajiny aj na základe viacrozmernej komparácie. ZÁVER Prvá časť príspevku hodnotí vývoj ţivotnej úrovne meranej reálnym HDP na obyvateğa v PPP v rokoch 2001 aţ 2010. Rozdiely v dosahovanej ţivotnej úrovni medzi pôvodnými a novými členskými krajinami (kde boli zaradené aj vybrané nečlenské: Bielorusko a Ukrajina) sa v čase zmenšujú, nakoğko nové členské krajiny dosahovali počas sledovaného obdobia vyššie tempá rastu ako pôvodné členské krajiny s vyššou ţivotnou úrovňou. Priemerné ročné tempo prírastku nových členských krajín bolo 3,8 % (viď. príloha 217 1), zatiağ čo priemerné ročné tempo prírastku pôvodných členských krajín bolo 0,8% (viď. príloha 2). Vplyvom krízy začala značná časť krajín vykazovať v roku 2009 a 2010 tempo poklesu (viď. príloha 1,2), niektoré dokonca uţ v roku 2008. V ďalšej časti príspevku bola uskutočnená viacrozmerná komparácia vybraných európskych krajín na základe parciálnych indexov HDI indexu za rok 2007. Dôvod prečo je ţiaduce porovnávať krajiny aj na základe viacrozmerného prístupu je uvedený v diskusii. Slabší rast, prípadne pokles vyvolaný krízou nemusí nutne spôsobiť, ţe bude narušený proces dobiehania vyspelých západoeurópskych novými členskými krajinami EÚ. Ak si nové členské ekonomiky udrţia aspoň minimálny rast, alebo bude ich tempo poklesu v absolútnej hodnote menšie ako tempo poklesu (v absolútnej hodnote) pôvodných členských krajín, tento proces nebude narušený. Výpočty príspevku potvrdzujú, ţe v rokoch 2009 a 2010 zaznamenávajú dobiehajúce ekonomiky vyššie tempá rastu, prípadne menšie tempá poklesu. Do akej miery narušila kríza vývoj ţivotnej úrovne európskych krajín ukáţe ďalší vývoj. LITERATÚRA [1] Stankovičová, I. - Vojtková, M. 2007 Viacrozmerné štatistické metódy s aplikáciami. Iura Edition, 2007, 261 s, ISBN: 978-80-8078-152-1. [2] Human development report 2007/2008. [cit. 2009-01-12] Dostupné na internete: <http://hdr.undp.org/en/media/HDR_20072008_EN_Complete.pdf> ISBN 978-0-230-54704-9 [3] NORDHAUS, W.D. – TOBIN,J. 1972. "Is Growth Obsolete?," NBER Chapters, in: Economic Research: Retrospect and Prospect Vol 5: Economic Growth, pages 1-80 National Bureau of Economic Research, Inc. [online]. [cit. 2010-03-13]. Dostupné na internete: < http://cowles.econ.yale.edu/P/cp/p03b/p0398ab.pdf > [4] NATOLI, R. INDICATORS OF ECONOMIC AND SOCIAL PROGRESS: AN ASSESSMENT AND AN ALTERNATIVE [cit. 2009-01-12] Dostupné na internete: <http://wallaby.vu.edu.au/adt-VVUT/uploads/approved/adtVVUT20080916.112302/public/02volume1.pdf> [5] QUEIROZ, Mario. 2006. ECONOMY-EU: Portugal-still lagging. In Inter Press Service [online]. 2006, [cit. 2009-01-10]. Dostupné na internete: <http://www.ipsnews.net/news.asp?idnews=31721> [6] The Economist. 2010. Portugal's economy: The importance of not being Greece. [online]. The Economist Newspaper Limited, London 2010. [cit. 2011-3-15]. Dostupné na: <http://www.economist.com/node/15959527> [7] World Bank. Belarus: Summary of CEM findings. [online]. [cit. 2011-9-15]. Dostupné na:<http://web.worldbank.org/WBSITE/EXTERNAL/COUNTRIES/ECAEXT/BELARU SEXTN/0,,contentMDK:20726090~pagePK:141137~piPK:141127~theSitePK:328431,0 0.html> KONTAKTNÁ ADRESA Ing. Katarína Zemková [email protected] Katedra ekonomiky Slovenská poğnohospodárska univerzita v Nitre Fakulta ekonomiky a manaţmentu Tr. A. Hlinku 2 949 01 Nitra Slovenská republika 218 Príloha 1: Vývoj reálneho HDP na obyvateğa PPP nových členských krajín EÚ a vybraných nečlenských (Bielorusko a Ukrajina) v období 2001 aţ 2010 a vybrané základné popisné charakteristiky časových radov Nové členské štáty a vybrané nečlenské štáty (Bielorusko, Ukrajina) Krajina Bielorusko 1 2 Bulharsko 1 2 Česká republika 1 2 Cyprus 1 2 Estónsko 1 2 Litva 1 2 Lotyšsko 1 2 Maďarsko 1 2 Malta 1 2 Poğsko 1 2 Rumunsko 1 2 SR* 1 2 Slovinsko 1 2 Ukrajina 1 2 2001 6 198 7 664 - 2002 6 540 342 105,5 8 062 398 105,2 2003 7 037 497 107,6 8 556 494 106,1 2004 7 882 845 112,0 9 183 627 107,3 2005 8 541 659 108,4 9 819 636 106,9 2006 9 480 939 111,0 10 513 695 107,1 2007 10 446 966 110,2 11 249 735 107,0 2008 11 747 1 301 112,5 12 005 756 106,7 2009 11 888 141 101,2 11 400 -605 95,0 tempo 2010 prírastku 12 814 926 8,5% 107,8 11 486 86 4,7% 100,8 17 384 17 747 18 382 19 190 20 362 21 678 22 862 23 223 22 126 22 557 23 416 11 986 10 222 9 279 14 173 20 062 11 959 7 336 13 185 20 253 4 077 - 363 102,1 23 613 197 100,8 12 990 1 004 108,4 10 962 740 107,2 9 968 689 107,4 14 838 666 104,7 20 435 373 101,9 12 137 178 101,5 7 827 490 106,7 13 790 605 104,6 21 037 784 103,9 4 332 255 106,3 635 103,6 23 650 37 100,2 14 025 1 035 108,0 12 138 1 175 110,7 10 743 775 107,8 15 521 682 104,6 20 239 -196 99,0 12 615 478 103,9 8 257 430 105,5 14 448 658 104,8 21 615 578 102,7 4 778 446 110,3 808 104,4 24 076 426 101,8 15 089 1 063 107,6 13 101 963 107,9 11 739 996 109,3 16 286 766 104,9 20 285 46 100,2 13 297 682 105,4 8 974 717 108,7 15 166 719 105,0 22 527 912 104,2 5 397 619 113,0 1 173 106,1 24 431 355 101,5 16 548 1 459 109,7 14 211 1 110 108,5 13 053 1 314 111,2 16 955 669 104,1 20 965 680 103,4 13 784 487 103,7 9 370 396 104,4 16 164 997 106,6 23 498 971 104,3 5 583 186 103,5 1 316 106,5 24 957 526 102,2 18 330 1 782 110,8 15 417 1 206 108,5 14 730 1 677 112,8 17 110 155 100,9 21 589 625 103,0 14 652 868 106,3 10 132 762 108,1 17 524 1 360 108,4 24 784 1 286 105,5 6 032 448 108,0 1 184 105,5 25 687 729 102,9 19 626 1 296 107,1 17 027 1 610 110,4 16 284 1 554 110,6 17 269 159 100,9 22 243 653 103,0 15 655 1 003 106,8 10 761 628 106,2 19 356 1 833 110,5 26 321 1 537 106,2 6 547 515 108,5 361 101,6 26 299 612 102,4 18 646 -980 95,0 17 616 590 103,5 15 662 -622 96,2 17 442 173 101,0 22 655 412 101,9 16 455 800 105,1 11 793 1 032 109,6 20 515 1 159 106,0 27 197 876 103,3 6 721 174 102,7 -1 097 95,3 25 804 -495 98,1 16 059 -2 587 86,1 15 103 -2 513 85,7 12 914 -2 748 82,5 16 300 -1 142 93,5 22 102 -553 97,6 16 715 260 101,6 10 807 -986 91,6 19 201 -1 314 93,6 24 850 -2 347 91,4 5 752 -969 85,6 431 101,9 16 353 294 101,8 15 391 288 101,9 12 938 24 100,2 16 514 214 101,3 17 337 622 103,7 10 929 122 101,1 19 244 43 100,2 24 982 133 100,5 6 017 265 104,6 priemerné ročné tempo prírastku všetkých krajín 1 - absolútny prírastok; 2 - tempo rastu v %; SR* - Slovenská republika Zdroj: vlastné výpočty na základe údajov zo Svetovej banky 219 3,0% 1,2% 3,8% 4,9% 4,2% 1,8% 1,2% 4,2% 4,7% 4,4% 2,5% 4,7% 3,8% Príloha 2: Vývoj reálneho HDP na obyvateğa PPP pôvodných členských krajín EÚ v období 2001 aţ 2010 a vybrané základné popisné charakteristiky časových radov Pôvodné členské krainy EÚ (EÚ-15) Krajina Belgicko 1 2 Dánsko 1 2 Fínsko 1 2 Francúzsko 1 2 Grécko 1 2 Holandsko 1 2 Írsko 1 2 LU* 1 2 Nemecko 1 2 Portugalsko 1 2 Rakúsko 1 2 Španielsko 1 2 Švédsko 1 2 Taliansko 1 2 GB* 1 2 2001 30 505 2002 2003 30 785 30 898 2004 31 759 2005 32 127 2006 32 775 2007 33 486 2008 33 556 2009 32 371 tempo 2010 prírastku 32 825 31 784 279 113 100,9 100,4 31 818 31 863 862 102,8 32 510 367 101,2 33 214 648 102,0 34 207 711 102,2 34 595 70 100,2 34 007 -1 184 96,5 32 063 453 101,4 32 608 0,8% 27 881 34 46 100,1 100,1 28 320 28 818 647 102,0 29 917 704 102,2 30 684 993 103,0 31 914 388 101,1 33 474 -588 98,3 33 626 -1 944 94,3 30 720 545 101,7 31 533 0,3% 28 591 439 498 101,6 101,8 28 650 28 705 1 098 103,8 29 222 767 102,6 29 534 1 230 104,0 30 055 1 559 104,9 30 554 152 100,5 30 358 -2 906 91,4 29 367 813 102,6 29 648 1,5% 21 300 58 56 100,2 100,2 21 957 23 186 517 101,8 24 115 312 101,1 24 572 521 101,8 25 738 500 101,7 26 733 -197 99,4 26 900 -991 96,7 26 243 281 101,0 24 990 0,4% 34 081 657 1 229 103,1 105,6 33 890 33 844 929 104,0 34 481 456 101,9 35 104 1 166 104,7 36 238 995 103,9 37 577 167 100,6 38 135 -657 97,6 36 454 -1 253 95,2 36 915 1,8% 33 687 -191 -46 99,4 99,9 35 292 36 254 637 101,9 37 234 624 101,8 38 623 1 133 103,2 39 720 1 339 103,7 41 025 558 101,5 38 954 -1 681 95,6 35 733 461 101,3 35 184 0,9% 61 857 1 606 961 104,8 102,7 63 725 63 930 980 102,7 65 800 1 389 103,7 68 320 1 097 102,8 70 582 1 305 103,3 74 114 -2 070 95,0 73 849 -3 221 91,7 69 856 -549 98,5 71 162 0,6% 30876 1 868 103,0 30810 205 100,3 30731 1 870 102,9 31111 2 519 103,8 31364 2 262 103,3 32457 3 532 105,0 33364 -265 99,6 33758 -3 993 94,6 32246 1 306 101,9 33499 1,6% 21377 -65 99,8 21372 -79 99,7 21026 380 101,2 21230 252 100,8 21294 1093 103,5 21529 907 102,8 21993 394 101,2 21962 -1512 95,5 21394 1253 103,9 21658 0,9% 31 737 -5 -346 100,0 98,4 32 098 32 219 204 101,0 32 809 65 100,3 33 377 235 101,1 34 373 464 102,2 35 576 -31 99,9 36 193 -568 97,4 34 668 264 101,2 35 266 0,2% 25 753 361 121 101,1 100,4 26 070 26 435 590 101,8 26 859 568 101,7 27 377 996 103,0 28 013 1 203 103,5 28 522 618 101,7 28 340 -1 525 95,8 27 075 598 101,7 26 934 1,2% 29 441 316 365 101,2 101,4 30 070 30 663 424 101,6 31 833 518 101,9 32 723 637 102,3 33 917 508 101,8 34 782 -182 99,4 34 301 -1 265 95,5 32 196 -140 99,5 33 686 0,5% 28 202 630 592 102,1 102,0 28 242 28 018 1 171 103,8 28 168 890 102,8 28 144 1 194 103,6 28 554 865 102,6 28 766 -482 98,6 28 168 -2 105 93,9 26 539 1 490 104,6 26 753 1,6% 30 206 40 -224 100,1 99,2 30 726 31 461 150 100,5 32 226 -24 99,9 32 732 410 101,5 33 438 212 100,7 34 116 -597 97,9 33 868 -1 630 94,2 32 004 215 100,8 32 187 -0,6% 765 102,4 505 101,6 706 102,2 678 102,0 -248 99,3 -1 864 94,5 183 100,6 - 520 101,7 735 102,4 priemerné ročné tempo prírastku všetkých krajín 0,7% 0,8% 1 - absolútny prírastok; 2 - tempo rastu v %; LU* - Luxembursko ; GB* - Veğká Británia Zdroj: vlastné výpočty na základe údajov zo Svetovej banky 220 Príloha 3: Graf: Vývoj reálneho HDP na obyvateğa v PPP vo vybraných európskych krajinách za roky 2001 aţ 2010 Reálny HDP na obyvateğa v PPP 27 000,00 25 000,00 Cyprus Malta 23 000,00 Česká republika Slovinsko 21 000,00 Grécko Portugalsko 19 000,00 17 000,00 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 Zdroj: vlastný graf na báze údajov zo Svetovej banky 221 KATEDRA EKONOMIKY MÁ PÄTDESIAT ROKOV Department of economic is fifty GURČÍK Ľubomír Ako by to bolo iba včera, čo sme oslavovali tridsiate piate výročie zaloţenia Katedry ekonomiky. Čas beţí veğmi rýchlo a v októbri tohto roku sme oslávili jej abrahamoviny. Pri tejto príleţitosti bola organizovaná aj medzinárodná vedecká konferencia, z ktorej zborník vedeckých príspevkov je k dispozícií na tomto elektronickom nosiči. Zároveň bola vydaná publikácia „Katedra ekonomiky 1961 – 2011“. Z jej obsahu sme vybrali aj nasledujúce riadky. Historické korene Katedry ekonomiky siahajú do roku 1952, kedy na Vysokej škole poğnohospodárskej, z pôvodného Ústavu poğnohospodárskej spravovedy bola vytvorená Katedra ekonomiky a organizácie socialistických poğnohospodárskych podnikov. V roku 1959 vzniká samostatná Prevádzkovo-ekonomická fakulta (PEF) a Katedra ekonomiky a organizácie socialistických poğnohospodárskych podnikov je jej významnou súčasťou determinujúcou jej vedeckovýskumný a výchovnovzdelávací profil. Ďalšími dvoma profilovými katedrami boli Katedra politickej ekonómie a Katedra marxizmu-leninizmu. Keďţe PEF-ka vzišla z vtedajšej Zootechnickej fakulty, podstatnú časť jej pracovísk, popri Katedre politickej ekonómie a Katedre marxizmu-leninizmu tvorili pracoviská s neekonomickým a zároveň nehomogénnym vedeckým a odborným zameraním. Súčasťou organizačnej štruktúry PEF boli aj také katedry ako napr. Katedra anorganickej a organickej chémie, Katedra výţivy a kŕmenia hospodárskych zvierat, Katedra mliekarenstva a iné * Odborná a vedecká rôznorodosť takéhoto zoskupenia odborných pracovísk fakulty neumoţňovala jej plnohodnotný, kvalitatívny rozvoj, v súlade s jej profilovým, vedeckovýskumným a výchovnovzdelávacím poslaním. Dobudovanie novej fakulty vyţadovalo zavedenie a rozvíjanie nových ekonomických disciplín tak vo vedeckej, ako aj v pedagogickej oblasti. A to či uţ priamo alebo nepriamo, súviselo s poţiadavkami na jej ďalšiu inštitucionalizáciu, jej organizačné a štrukturálne zmeny. Uţšia špecializácia a rozvoj uvedených disciplín si vynútili vznik nových, uţšie profilovaných katedier. Následkom týchto vplyvov zaniká 1. októbra 1961 Katedra ekonomiky a organizácie socialistických poğnohospodárskych podnikov a vznikajú nové, odborne uţšie profilované katedry, medzi nimi aj Katedra ekonomiky socialistického poğnohospodárstva, predchodkyňa súčasnej Katedry ekonomiky. V čase zaloţenia katedry, pred päťdesiatimi rokmi na nej pracovali šiesti pedagógovia, z ktorých dvaja, Ing. Milan Špyrka a Ing. Imrich Fogaš, boli zástupcami docentov, Ing. Milan Branický, Ing. Valér Hrmo, Ing. Pavol Vaškovský boli odbornými asistentmi a Ing. Alojz Podolák bol asistentom. Na novozaloţenej katedre pracovali aj štyria technickí (Ing. Marta Košová, Gejza Bielik, Ing. Jozef Šimon, Ing. Eugen Nosáğ) a dvaja administratívni pracovníci (Mária Holobradá, Eva Morvayová). * Dušek Bohumil a kol.: 25 rokov Vysokej školy poğnohospodárskej v Nitre. Bratislava: Vydavateğstvo Príroda, 1971. 298 s. Tematická skupina 301/04/15, číslo publikácie 3052. 222 V minulosti došlo k zmene názvu katedry ešte dvakrát. Demokratizačné zmeny v roku 1968 vytvorili podmienky nato, aby z jej dlhého a tým aj zloţitého názvu boli vypustené slovo „socialistického“. Jej nový názov bol „Katedra ekonomiky poğnohospodárstva“. Transformácia fakulty po roku 1989, jej adaptácia na nové spoločenské, politické a ekonomické podmienky vyvolali aj potrebu zmeny nielen názvu fakulty, ale aj ich profilových katedier. A tak v roku 1991 sa katedra premenúva na „Katedru ekonomiky“. V roku 1961 katedra spočiatku zabezpečovala výučbu dvoch predmetov: Poğnohospodárska ekonomika a Poğnohospodárska geografia. V roku 1962 rady katedry rozšírili Ing. Oto Šimko a Ing. Jozef Vícen. V odbore ekonomika poğnohospodárstva sa habilitovali dovtedy zástupcovia docentov Ing. Milan Špyrka a Ing. Imrich Fogaš. V týchto nejednoduchých začiatkoch existoval na PEF aj status takzvaných odborných inštruktorov – vynikajúcich študentov z vyšších ročníkov, ktorí sa zároveň podieğali na zabezpečovaní výučby. A tak od roku 1963 vo funkcii odborného inštruktora pôsobil, v súčasnosti emeritný profesor, vtedy študent, Ivan Zoborský. V roku 1964 k nemu pribudol aj Oskar Winkler. Rok 1964 bol významný aj pre doc. Ing. Milan Špyrku a doc. Ing. Imrich Fogaša, ktorí na VŠZ v Brne získali akademickú hodnosť kandidáta ekonomických vied. Doc. Ing. Imrich Fogaš, CSc. od roku 1965 pôsobil ako vedúci novozaloţenej Katedry vedeckého programovania. V tom istom roku obhájili kandidátske dizertačné práce Ing. Milan Branický a Ing. Valér Hrmo. O rok neskôr, v odbore ekonomika poğnohospodárstva, habilitovali Ing. Milan Branický, CSc. a Ing. Valér Hrmo, CSc. V roku 1967 obhájil kandidátsku dizertačnú prácu Ing. Jozef Vícen a v roku 1968 Ing. Alojz Podolák a Ing. Pavol Vaškovský. V roku 1969 sa habilitovali za docentov Ing. Alojz Podolák, CSc. a Ing. Pavol Vaškovský, CSc. V druhej polovici šesťdesiatych rokoch prichádzajú na katedru Ing. Juraj Hajnal, Ing. František Kuzma, Ing. Anna Belajová (rodená Hrivnáková), Ing. Michal Cehula, Ing. Vladimír Hano a ďalší. Od zaloţenia Prevádzkovo-ekonomickej fakulty v roku 1959 aţ do druhej polovice šesťdesiatych rokov bol vývoj fakulty adekvátny vtedajším moţnostiam Vysokej školy poğnohospodárskej, a postupne sa prispôsoboval potrebám rozvoja slovenského poğnohospodárstva. Jej vývoj bol determinovaný neustálym formovaním profilu absolventov študijného odboru prevádzky a ekonomiky poğnohospodárstva. Tento proces pozostával z postupných zmien obsahu učebných plánov i osnov. Do konca šesťdesiatych rokov sa uplatňoval profil všeobecnejšieho zamerania poğnohospodárskeho inţinierstva. V učebnom pláne stále dominovali odbory fytotechnické, zootechnické, ale aj mechanizačné, s miernym akcentom na odbor ekonomický. Vychádzajúc z dostupných historických dokumentov* sa za prelomový rok vo vývoji fakulty povaţuje rok 1967, kedy profil, štruktúra a obsah výučby boli inovované na základe poţiadaviek praxe. To znamenalo výraznejšiu orientáciu na prevádzku a ekonomiku poğnohospodárskych podnikov. Katedra ekonomiky socialistického poğnohospodárstva bola významnou profilovou katedrou fakulty. Koncom šesťdesiatych rokov mala „uţ“ 10 pedagogických pracovníkov. Ich odborný rast sa zabezpečoval najmä * 25 Katedra ekonomiky poğnohospodárstva: VŠP v Nitre, 1987. 21 s. 223 prostredníctvom vedeckej výchovy, habilitácií, riešením výskumných úloh, aktívnou účasťou na početných domácich vedeckých podujatiach a bohatou publikačnou činnosťou. V roku 1961 bola vydaná prvá učebnica, ktorej názov, „Ekonomika poğnohospodárstva“ bol totoţný s vyučovaným predmetom. Jej autormi boli Andrej Červený, Imrich Fogaš, Milan Špyrka, Milan Branický. Vedeckovýskumná činnosť katedry sa orientovala na výrobno-ekonomické problémy, ktorých aktuálnosť prinášala doba. Prvá výskumná úloha sa začala riešiť uţ v roku 1962 a bola zameraná na špecializáciu poğnohospodárskej výroby a jej ekonomický prejav v repárskej výrobnej oblasti.* V rokoch 1963 aţ 1970 sa na katedre riešili 3 výskumné úlohy pričom riešiteğské kolektívy sústredili pozornosť na ekonomiku tvorby a vyuţitia druţstevných fondov, na ekonomické otázky reprodukcie základného stáda a na úlohy nepoğnohospodárskej výroby. Od svojho vzniku katedra sa zapájala i do riešenia poţiadaviek hospodárskej praxe. Bezprostredne po zaloţení katedry išlo o rozsiahlu expertíznu činnosť spočívajúcu v prieskume vyuţívania novej jednotnej metodiky sledovania nákladovosti výroby v 150 poğnohospodárskych druţstvách na Slovensku. Členovia katedry v tomto období vypracovali viaceré projekty podnikovej racionalizácie poğnohospodárskej výroby. Moţno povedať, ţe v podmienkach vtedajšej Vysokej školy poğnohospodárskej bola katedra priekopníčkou v oblasti výchovy mladých vedeckých pracovníkov. Koncom šesťdesiatych rokov zorganizovala ako prvá katedra na vysokej škole katedrové kolo súťaţe v študentskej vedeckej a odbornej činnosti. Študentské práce, ktoré boli vypracované na katedre, často víťazili nielen na celoštátnych, ale aj medzinárodných súťaţiach o najlepšiu študentskú vedeckú prácu. Do činnosti katedry po roku 1970 negatívne zasiahol takzvaný normalizačný proces, v dôsledku ktorého museli, pre svoje občianske postoje v období rokov 1968 – 1969 opustiť rady katedry doc. Ing. Imrich Fogaš, CSc., v tom čase uţ vedúci Katedry vedeckého programovania. Dvaja učitelia, Ing. Michal Gergeğ a Ing. Anna Šťastná, boli najprv preradení z pedagogického funkčného miesta Ústavu marxizmu-leninizmu † na miesto technických pracovníkov na Katedre ekonomiky poğnohospodárstva. Neskôr však aj oni boli prepustení. Okrem menovaných boli aj takí učitelia, ktorí síce zostali pôsobiť na katedre, avšak ich odborný a vedecký rast bol značne limitovaný. Niektorí z nich tento, predovšetkým psychický tlak nevydrţali a postupne, v priebehu niekoğkých rokov „dobrovoğne“ opustili katedru. Medzi nich patrili Ing. Stanislav Borek, Ing. Oto Šimko, Ing. Jozef Vícen, CSc., ale aj Ing. Oskar Winkler, ktorý po roku 1972 pôsobil uţ na Katedre riadenia poğnohospodárstva. V roku 1971 bola Katedra ekonomiky poğnohospodárstva zaradená medzi profilové katedry Prevádzkovo-ekonomickej fakulty. Štruktúra katedier v tomto období bola nasledovná: * Bielik, P., Kretter, A., Horská, E.: Pamätnica Fakulty ekonomiky a manaţmentu. Nitra: FEM SPU v Nitre, prvé vydanie, 2009, 222 strán. ISBN: 978-80552-0240-2 † Ústav marxizmu-leninizmu vznikol v roku 1970, zlúčením Katedry politickej ekonómie a Katedry marxizmuleninizmu. Mal celouniverzitný charakter a organizačne bol začlenený priamo pod Rektorát VŠP v Nitre. 224 Profilové katedry: - Katedra ekonomiky poğnohospodárstva, - Katedra organizácie poğnohospodárskych podnikov, - Katedra organizácie pracovných procesov. Katedry základné odborné (rozširujúce vedomosti absolventa o odborné znalosti): - Katedra účtovníctva a financií. Katedry základné prehlbujúce (rozširujúce vedomosti absolventa o znalosti súvisiace s jeho profilovým zameraním) : - Katedra poğnohospodárskeho práva, - Katedra štatistiky, - Katedra matematických metód. Katedry neodborného zamerania : - Katedra jazykov, - Katedra telesnej výchovy. V roku 1972 do zoznamu katedier pribudla ďalšia profilová – Katedra riadenia poğnohospodárstva a jej vedúcim sa stal z Katedry ekonomiky poğnohospodárstva odídený doc. Ing. Valér Hrmo, CSc. Počet zamestnancov Katedry ekonomiky poğnohospodárstva sa takto upravil na 25. V rokoch 1971 aţ 1975 Katedra ekonomiky poğnohospodárstva začala výskumne riešiť otázky diferenciácie v ekonomickom rozvoji poğnohospodárskych druţstiev, ďalej odvetvovú ekonomiku zameranú hlavne v rastlinnej výrobe na pestovanie zemiakov, ovocia a krmovín, a v ţivočíšnej výrobe na chov hovädzieho dobytka a oviec. V ďalších rokoch sa výskumná činnosť presunula do makroekonomickej sféry vo forme skúmania rezerv intenzifikácie poğnohospodárskej výroby a energetickej náročnosti výroby potravín. Do roku 1990 katedra riešila 22 výskumných úloh a jej školitelia vychovali desiatky kandidátov ekonomických vied, z ktorých mnohí sa úspešne uplatnili vo vedeckovýskumnej oblasti, ale aj ako vedúci pracovníci v praxi. V roku 1987 pedagogický proces a vedeckovýskumnú činnosť na katedre zabezpečovali dvaja profesori (Milan Špyrka a Milan Branický), ôsmi docenti, 13 pracovníkov s hodnosťou kandidát vied, štyria vedecko-technickí pracovníci a ďalší zamestnanci. Na začiatku deväťdesiatych rokom bolo niektorým pracovníkom, vzhğadom na ich predchádzajúce pôsobenie vo verejných a politických funkciách pred revolučným rokom 1989, navrhnuté a neskôr aj realizované ukončenie pracovného pomeru na VŠP v Nitre. Na katedre sa uvedené týkalo dvoch pedagógov. Naopak, rady katedry prejavili rozšíriť doc. Ing. Imrich Fogaš, CSc., Ing. Jozef Vícen, CSc., Ing. Oto Šimko, Ing. Anna Šťastná a Ing. Michal Gergeğ, ktorí v čase normalizácie opustili vtedajšiu VŠP v Nitre a ktorí boli politicky a morálne rehabilitovaní. Z dôvodov organizačných zmien na VŠP v Nitre boli na katedru preradení učitelia ekonómie doc. Ing. Marko Árendáš, CSc. a doc. Ing. Elena Lörincová, CSc., a ktorí predtým boli organizačne začlenení pod Ústav marxizmu-leninizmu. Vzhğadom na spoločensko-politické zmeny v roku 1989, moţno obdobie rokov 1990 – 1994, z pohğadu historického vývoja katedry povaţovať za prelomové. Obsah a formy výučby, ako aj vedeckovýskumná práce katedry sa prispôsobovali novým poţiadavkám. Katedra prešla veğmi náročným obdobím transformácie vyučovaných predmetov, pri 225 súbeţnom zvyšovanej kvality vzdelávacieho procesu. V roku 1994 katedra ponúkala 16 povinných a voliteğných predmetov z oblasti teórií, ekonómie a ekonomiky. Vedeckovýskumná činnosť sa po roku 1990 zamerala na takú ekonomickú problematiku, ktorá bola bezprostredne spojená s budovaním nových študijných predmetov. Riešiteğské kolektívy sa orientovali na skúmanie výkonnosti v našom poğnohospodárstve, na vývojové tendencie agrokomplexu, ekonomiku výroby ekologických produktov a ďalšie témy. Katedra v tomto období riešila aj výskumné úlohy v spolupráci s vedeckovýskumnou základňou poğnohospodárskeho rezortu a zorganizovala mnoţstvo vedeckých a odborných podujatí. Do výskumu sa zapojila aj početná skupina doktorandov katedry. Širokú škálu aktivít katedra vyvíjala aj v poradenskej činnosti a v oblasti tvorby projektov pre podnikateğské subjekty v potravinárskom priemysle, v poğnohospodárskej prvovýrobe a v agrosluţbách. V tomto období katedra prezentovala svoje názory a návrhy týkajúce sa očakávanej transformácie z centrálne plánovanej ekonomiky na funkčnú, trhovú ekonomiku. K daným problémom organizovala vedecké a odborné podujatia a v tomto smere vyvíjala svoju vedeckovýskumnú a publikačnú činnosť. Pracovníci katedry boli autormi mnohých projektov reštrukturalizácie poğnohospodárskej výroby jednotlivých podnikov, okresov (Stará Ğubovňa, Prievidza, Nové Zámky), výrobných odvetví (pivovarníctvo), ale aj tzv. transformačných projektov, ktoré sa týkali konkrétneho postupu pri transformácií predovšetkým vlastníckych vzťahov vo vtedajších jednotných roğníckych druţstvách. V akademickom roku 2000/2001 mala katedra 20 učiteğov a 7 neučiteğských zamestnancov, z toho štyroch profesorov (Alojz Podolák, Ivan Mojmír Zoborský, Peter Bielik a František Kuzma), 5 docentov a 6 ďalších pedagógov s vedeckou hodnosťou kandidáta vied. Medziuniverzitná a medzinárodná spolupráca Gradácia obsahu výchovy a vzdelávania v oblasti poğnohospodárskej ekonomiky sa prejavila uţ v šesťdesiatych rokoch vznikom Prevádzkovo–ekonomických fakúlt v Prahe, Brne a v Nitre a najmä vytvorením ich Katedier ekonomiky poğnohospodárstva. Roky šesťdesiate povaţujeme za základ spolupráce s Vysokou školou ekonomickou v Bratislave, s jej Fakultou odvetvových ekonomík a s kolektívom Katedry ekonomiky poğnohospodárstva, najmä s prof. Štefanom Fišerom, prof. Félixom Hutníkom, prof. Prokopom Juráškom, doc. Antonom Mališom, prof. Pavlom Ambrošom ale i s prof. Jurajom Bobağom, či s dnes významnými osobnosťami v komunite slovenských ekonómov Dr.h.c. prof. Ing. Miroslavom Gzrnárom, DrSc., či prof. Ing. Ğuboslavom Szabom, CSc. Túto, sğubne „rozbehnutú“ spoluprácu úspešne prehlbovali aj mladší kolegovia našich katedier v sedemdesiatich aţ osemdesiatych rokoch (prostredníctvom vtedy Ing. Jána Záhorana, CSc., Ing. Eleny Šubertovej, CSc. a i.). Veğmi radi konštatujeme, ţe táto medzikatedrová spolupráca má dnes medzifakultné aţ medziuniverzitné rozmery. Činnosť Katedry ekonomiky PEF v Nitre prerástla do spolupráce s PEF v Brne, s jej Katedrou ekonomiky zemědělství. Táto katedra pod vedením prof. Alojsa Grolika (neskôr prof. Karla Vinohradského) sa pre PEF VŠP v Nitre a jej Katedru ekonomiky poğnohospodárstva stala školiacim pracoviskom pre výchovu prvých ašpirantov vo vedeckej výchove. V rokoch 1965 – 1970 sa spolupráca rozšírila s Chemicko-technologickou fakultou v Prahe, najmä s prof. Františkom Lomom, s priateğmi z Katedry ekonomiky PEF VŠZ 226 v Prahe (prof. Jaroslav Píč, prof. Ctibor Lédl, prof. Ludvík Špirk). Úspešne sa rozvíjala spolupráca s PEF a s jej Katedrou ekonomiky v Českých Budějoviciach (prof. Štefko, prof. Jaroslav Neuman, prof. František Střeleček, s VŠE v Prahe (prof. Dimitrij Choma, doc. Jeníček). Spoločenský a politický vývoj priniesol, ţe táto spolupráca má dnes medzinárodný charakter, avšak nestratila na svojej intenzite. Práve naopak, Katedra ekonomiky FEM SPU v Nitre ju povaţuje za nenahraditeğnú a svojich partnerov v Českej republike povaţuje za jedných z najvýznamnejších. Za všetkých spomenieme napríklad prof. Ing. Miroslava Svatoša, CSc. (PEF ČZU Praha), prof. Ing. Libora Gregu, CSc. a prof. Ing. Ivu Ţivělovú, CSc. (FRRMS MU v Brne), Dr.h.c. prof.h.c. Ing. Magdalénu Hrabánkovú, CSc. † (JČU v Č. Budějoviciach) a i. Nemoţno nespomenúť spoluprácu s Výskumným ústavom ekonomiky poğnohospodárstva a potravinárstva v Bratislave, ale aj v Prahe, naposledy s jeho bývalou riaditeğkou, dnes profesorkou na MU v Brne prof. Ing. Věrou Bečvářovou, CSc. Katedra ekonomiky poğnohospodárstva PEF v Nitre najmä zásluhou prof. Imricha Fogaša a prof. Valéra Hrmu uţ od r. 1963 rozšírila spoluprácu s Poğskom (Akademia Roğnícza – prof. Evgenius Otolinski, prof. Kubica, prof. Janus Zmija) s NDR – Universität Halle (prof. Isbaner, prof. Roubiscek), Universität Rostock (prof. Howitz) a i. Za posledné obdobie významovo vzrástla spolupráca s Univerzitou svätého Štefana v Gödöllö – Dr.h.c. prof. Lászlo Villányi – dekan Fakulty ekonomických s sociálnych vied, prof. Szabó a i., ale aj napríklad spolupráca s Národnou poğnohospodárskou univerzitou v Kyjeve, so Štátnou agrárnou univerzitou Timirjazeva v Moskve, či s fakultou poğnohospodárskej ekonomiky Varšavskej univerzity (prof. Bogdan Klepacki). Navyše však naša katedra bola v ostatných rokoch schopná rozvinúť spoluprácu aj s výskumnými pracoviskami a univerzitami v Západnej Európe a USA a iných častiach sveta. Na Katedre ekonomiky dlhodobejšie pôsobili výskumníci a pedagógovia, ktorí k nám prichádzali cez univerzitné projekty spolupráce s Cornell University, University of Delaware, alebo Iowa State University. Prof. Fred Ruppel z Eastern Kentucky University v USA je našim najčastejším zahraničným návštevníkom. V rámci prestíţneho grantu Fulbrightovej komisie pôsobil na katedre spolu tri semestre. Najprv ako vyučujúci a potom aj ako výskumník. Fred sa na katedre vţdy cítil veğmi dobre a po svojom odchode do dôchodku plánuje prísť do Nitry natrvalo a učiť na katedre. V rámci Nadácie VÚB pôsobil na Katedre ekonomiky celý semester aj prof. Rizov z Middlesex University v Londýne. Dobre medzi nás zapadol aj kvôli svojmu bulharskému pôvodu. V rámci výskumu Katedra ekonomiky intenzívne spolupracovala a spolupracuje s prof. Swinnenom z Katolíckej univerzity Leuven, ktorý je významným ekonómom, prezidentom International Association of Agricultural Economists. Profesor Swinnen inicioval mnoţstvo výskumných projektov ako boli Phare Ace Programme, Rámcové projekty Európskej únie, projekty Svetovej banky a iné, v ktorých Katedra ekonomiky zohrávala dôleţité úlohy. Tým sme sa dostali na popredné pozície vo výskume v Európe. Naša katedra prijímala s otvorenou náručou mnohých zahraničných študentov, zvlášť doktorandov. Je ťaţké všetkých vymenovať, ale pochádzali z takých rôznych krajín ako sú Čad, Etiópia, Sýria, Libanon, Veğká Británia, Nemecko, alebo napríklad aj Uzbekistan. Nesmieme zabudnúť ani na Českú republiku, či Poğsko, So všetkými stále udrţiavame vrelé 227 kontakty a radi ich prijímame na návšteve u nás v Nitre, ale teší nás aj stretnutie s nimi inde vo svete. A aj naša katedra sa personálne globalizuje. Máli sme a máme tu aj zahraničných pedagógov, ktorí sú uţ neodmysliteğne spájaní s Nitrou: doc. Artan Qineti je pôvodom z Albánska, Ing. Pavel Ciaian je Slovák z rumunského Nadlaku a Debebe Legesse Tassema je Etiópčan. Veríme, ţe zahraničná spolupráca bude i naďalej sa na katedre rozvíjať a ţe významne prispeje k internacionalizácii pedagogickej a vedeckovýskumnej práce na našej fakulte a univerzite. Úspechy katedry v uplynulom období by neboli moţné bez obrovského úsilia a tvorivého potenciálu všetkých jeho bývalých a súčasných pracovníkov. Jubilantke prajeme veğa významných úspechov a jej pracovníkom veğa zdravia, entuziazmu a elánu do ďalšej nie ğahkej práce. LITERATÚRA 1. GURČÍK, Ğ.: Katedra ekonomiky 1961 – 2011. Nitra: VES SPU v Nitre, 2011. 90 s. ISBN 978-80-552-0666-0 KONTAKTNÁ ADRESA Prof.h.c. doc. Ing. Ğubomír Gurčík, CSc. [email protected] Slovenská poğnohospodárska univerzita Katedra ekonomiky Tr. A. Hlinku 2 949 76 Nitra 228 Názov publikácie: Riziká a príleţitosti agrosektora v podmienakch finančnej a hospodárskej krízy Typ publikácie: Zborník príspevkov z medzinárodnej vedeckej konferencie – CD nosič Zostavovateğ: prof.h.c. doc. Ing. Ğubomír Gurčík, CSc. Vydavateğ: Slovenská poğnohospodárska univerzita v Nitre Poradie vydania: prvé Rok vydania: 2011 Počet strán: 229 Náklad: 100 kusov ISBN: 978-80-552-0716-2 229
Podobné dokumenty
Uživatelský návod
Ak počas režimu stráženia bol narušený
senzor RPS, na displeji sa zobrazí nadpis
„CALL“ a následne počet narušení senzora.
Zde - Nakladatelství VeRBuM
Při zpracování monografie a jednotlivých kapitol byla využita široká škála výzkumných
metod. Jednalo se zejména o metody kvantitativního sociologického výzkumu formou
dotazování s vyčerpávajícím (s...