Buďte pravdiví! 11. 9. 2016 1. čtení: 2K 1:17

Buďte pravdiví!
1. čtení: 2K 1:17-22
11. 9. 2016
Hlavní čtení: Mt 5:33-37
I. O LŽI - V PÍSMU I KOLEM NÁS
Milí bratři, milé sestry,
na počátku byla lež, ta lež byla od Zlého, té lži propadlo celé lidstvo. Tak o tom Písmo podává zprávu.
Zatímco Bůh svým pravdivým slovem povolává k životu to, co ještě neexistovalo, zatímco náš Stvořitel
dává svým slovem život celému vesmíru, ďábel tento život svými lživými výroky kazí. Skrze hada mluví k
Evě v rajské zahradě: Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě? (Gn 3:1) Však ví dobře, že to
Hospodin nezakázal - ale předstírá svou nevědomost. Úmyslně si vymýšlí. Eva se chytne jako vosa na
bonbon. A odpovídá hadovi: Plody ze stromů v zahradě jíst smíme. Ano, to je pravda. Ale pak Eva
pokračuje: Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: »Nejezte z něho, ani se ho
nedotkněte, abyste nezemřeli.« (Gn 3:2-3) Eva přehání. Říká jen poloviční pravdu - a tedy i poloviční lež.
Bůh Adamovi nenařídil, aby se stromu života nedotýkali. To rádi děláme i my - něčí slova nafukujeme a
nafukujeme. A tak nemluvíme pravdu. Lžeme. A jak skončí tato první rozhovor v Ráji? Had ženu ujišťuje:
Nikoli, nepropadnete smrti... (Gn 3:4) Lže, jako když tiskne! To se ví, že propadnou smrti, pokud budou jíst
ze stromu poznání dobrého a zlého. Hospodin to jasně Adamovi řekl! Trestem za jejich neposlušnost bude
vyhnání z rajské zahrady, tím pádem zákaz konzumace plodů ze stromu života. Oni propadnou hned dvojí
smrti. Té tělesné, která přijde až za dlouhý čas. Ale také té duchovní smrti, která nastane ihned. Z přátel
Božích se stali Boží nepřátelé - a tak tomu je od té doby s každým člověkem, dokud ho z této duchovní smrti
neosvobodí Pán Ježíš Kristus. Ďábel lhal a mělo to své katastrofální následky.
Zrychlíme... Hospodin Adama a Evu vyžene z ráje. Oni pak mají dva syny: Kaina a Ábela. Kain Ábela
nenávidí, protože na Ábelovu oběť Hospodin shlédl, a na jeho ne. A tak se rozhodne svého bratra zabít. Poté
co prolije na poli bratrovu krev, ptá se ho vševědoucí Hospodin: Kde je tvůj bratr? Kain lživě odpoví:
Nevím. Cožpak jsem strážcem svého bratra? (Gn 4:9)
Skok v čase! Abraham lže! V Egyptě totiž o své ženě Sáře tvrdí, že to je jeho sestra. (Gn 12:11-13) Další
skok. Sára lže! Hospodin Abrahamovi zaslibuje, že bude mít se Sárou toužebně očekávaného potomka navzdory jejich stáří. Sára to slyší a směje se tomu. 13 Tu Hospodin Abrahamovi řekl: "Pročpak se Sára
směje a říká: »Což mohu opravdu rodit, když už jsem tak stará?« 14 Je to snad pro Hospodina nějaký div? V
jistém čase, po obvyklé době, se k tobě vrátím a Sára bude mít syna." 15 Sára však zapírala: "Nesmála jsem
se", protože se bála. On však řekl: "Ale ano, smála ses." (Gn 18:13-15) A ještě přidáme na rychlosti. Izák
lže, Rebeka lže, Jákob lže, Lában lže, Ráchel lže, Jákobovi synové lžou. A to jsme prošli teprve první knihu
Písma, která se klidně mohla jmenovat Knihou o počátcích lidského lhaní a podvádění. Nemusíme v tom
pokračovat... Pro ilustraci to stačí. Lidé jsou lháři.
Ježíš se nemýlí, když říká: 44 Váš otec je ďábel a vy chcete dělat, co on žádá. On byl vrah od počátku a
nestál v pravdě, poněvadž v něm pravda není. Když mluví, nemůže jinak než lhát, protože je lhář a otec lži.
(J 8:44) Ďábel je otec lži a my jsme dětmi lži. Rodíme se do hříchu. A rodíme se tedy jako přirození lháři.
Bratři a sestry, jen se podívejme kolem sebe! Lidé lžou a podvádějí. Jsou na to zvyklí. Je to jejich - je to náš!
- denní chléb. Před několika lety provedli v Americe sociologický průzkum. Dotázali se lidí, jak často lžou.
Jaké byly výsledky? Lidé údajně lžou v průměru 1,65x za den. Těm, kteří tuto statistiku následně
vyhodnocovali, se to však zdálo málo - a nakonec prohlásili, že dotázaní lidé zřejmě lhali o tom, jak často
lžou. Nechtěli říct pravdu, že lžou častěji. A aby celý obrázek byl dokonalý, přidejme k tomu známý výrok
spisovatele Marka Twaina o statistikách: Jsou tři typy lží. Lež, hnusná lež a statistika.
Podle jiného průzkumu Univerzity v Massachusetts celých 60 procent dospělých lidí vypustí z úst alespoň
jednu lež v průběhu 10-minutového rozhovoru. Více než polovině z nás stačí 10 minut se s někým bavit - a
lež je na světě. A nemusíme utíkat ke statistikám. Známe to z našeho života. děti lžou rodičům. Rodiče lžou
dětem. Partneři si navzájem lžou. Přátelé si mezi sebou neříkají pravdu. A o těch volnějších vztazích - třeba
v zaměstnání - ani nemluvě.
II. PÁN JEŽÍŠ NÁS VEDE K TOMU, ABYCHOM BYLI PRAVDIVÍ
Bratři a sestry, pokud v tuto chvíli už máte pocit, že dnes střílím tak trochu vedle, že mluvím o lži - a přitom
bych měl přece mluvit o přísaze -, nesuďte předčasně. Dnes nás totiž Pán Ježíš vyzývá k tomu, abychom v
životě byli radikálně pravdiví, abychom byli poctiví a upřímní. To je smyslem dnešního textu: Aby naše
slova byla v souladu s naším - Kristem obnoveným - nitrem.
Podívejme se nejprve na kontext dnešních Ježíšových slov - tedy na to, co dnešnímu textu předchází a na to,
co po něm následuje. Dnešní Kristova výzva je součástí jeho Kázání na hoře. V té první části Kristus
navazuje na Mojžíšův zákon a židovskou vykladačskou tradici. A snaží se tyto zásadní příkazy Zákona
prohloubit. Jít až ke kořenu celého problému. Nechce totiž zůstat na povrchu. Je to stejné, jako když uřežete
suchý strom a necháte vysoký pařez. To nestačí. Musíte vzít krumpáč a lopatu a tento zbytek stromu
obkopat a odsekat kořeny a pařez vyvalit ze země. A přesně to činí Kristus. Ve svém horském kázání
obnažuje kořeny našeho hříchu a vede nás k tomu, abychom se v jeho síle a s jeho pomocí zbavili celého
problému.
Celý ten oddíl začíná varováním: Neboť pravím vám: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat
spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského. (Mt 5:20) A končí jej takto: Buďte
tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec. (Mt 5:48) Tedy zbožný život následovníků Pána Ježíše
musí být ještě důslednější a radikálnější, než je zbožný život tehdejších nejzbožnějších Židů. Ne proto, aby
si učedníci Krista Pána zasloužili věčný život. Ne proto, aby si pojistili vstup do Božího království. Je tomu
přesně naopak: Právě proto, že věčný život dostali darem. Právě proto, že je Kristus svou obětí vysvobodil z
hříchu a smrti - právě proto mají ve svém nitru kopat a hloubit a vytrhávat hřích i s jeho kořeny - s vydatnou
pomocí Duch svatého, samozřejmě. Touto náročnou činností také nejlépe oslaví Boha a budou jeho dobrými
svědky v tomto světě. Tedy: Ježíšovým učedníkům nestačí naplňovat Mojžíšův Zákon. Oni musí - co oni...
my musíme - do hloubky tento dobrý Boží Zákon pochopit a žít jej v jeho prohloubeném smyslu.
Ježíš zde tedy mluví celkem o šesti oblastech lidského života...
Nejprve zmiňuje zabití, vraždu. (Mt 5:21-26) Že nikoho nezavraždíte, to je samozřejmost. Ale vy se ani na
své bližní nehněvejte. Protože už hněv z vás dělá vrahy. To je síla!
Poté mluví o cizoložství. (Mt 5:27-30) Že nepřebíráte partnery svých bližních, to je samozřejmost. Ale vy
cizoložíte už ve chvíli, kdy chtivě hledíte na (především zadané) muže či ženy!
Dále Ježíš hovoří o rozvodu. (Mt 5:31-32) Nestačí, abyste se po čase v dobrém rozvedli. Vy se nemáte
rozvádět vůbec. Člověk přece nemá právo rozloučit to, co kdysi spojil Bůh.
A poté Ježíš mluví o přísaze, tedy o našem oddílu. (Mt 5:33-27)
Po přísaze zmiňuje starozákonní pravidlo: Oko za oko, zub za zub. Ale to by pro vás bylo málo, křesťané.
Vy nesmíte oplácet zlým za zlé. (Mt 5:38-42)
A celý tento oddíl vrcholí Ježíšovou výzvou, abychom milovali i naše nepřátele. (Mt 5:43-48) Protože mezi
vámi křesťany má být samozřejmé, že milujete ty, kteří jsou vám blízcí.
Bratři a sestry, dobře víme a se zahanbením přiznáváme, že tyto výzvy našeho Pána plníme leda co by se za
nehet vešlo. My se totiž hněváme na naše bratry, nenávidíme své nepřátele atd. A jen z milosti Boží a za
velikého úsilí se občas trošku přiblížíme tomuto Kristovu ideálu.
Jak by nás tedy mohlo napadnout, že v prostředku těchto náročných Kristových příkazů stojí pouhý zákaz
přísahy? Opravdu nám Kristus chce dnes říct jen: Zatímco lidé kolem vás občas přísahají, vy nepřísahejte
vůbec? Vždyť to není vůbec těžké naplnit! To bychom si mohli dnes s úlevou říct: No tak paráda, aspoň
jedna výzva našeho Pána, kterou můžeme splnit levou zadní. Já jsem za svůj život přísahal jen jednou - u
soudu, kvůli připravované pěstounské péči našeho Martina. Zatímco ve všech ostatních Ježíšových výzvách
selhávám a padám téměř denně, tento jeho zákaz přísahy plním docela dobře. Zatímco ve starověku a
středověku lidé přísahali téměř denně, mně se to stane jen několikrát za život. Vrcholným politikem nebo
vojákem nejsem, abych slavnostně sliboval věrnost republice. Lékařem také nejsem, abych musel skládat
Hippokratovu přísahu. Dnes si tedy celkem sebe-spokojeně mohu oddechnout...
Bratři a sestry, cítíte teď sami, že Ježíš dnes míří daleko hlouběji? Že mu nejde o to, abychom se v životě
vyhýbali přísahám? Že jeho slova mají daleko hlubší význam? 33 Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům:
'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš Hospodinu přísahy své.' 34 Já však vám praví, abyste nepřísahali vůbec...
(Mt 5:33-34) Kristu nejde o skládání přísah. Pán Ježíš očekává pravdivá slova a vůbec hluboce pravdivý
život u svých následovníků.
III. O PŘÍSAZE A O SLIBECH
Ale od těch přísah se nakonec odrazíme. Ptáme se nejprve: Proč vlastně lidé potřebují přísahu? K čemu jsou
slavnostní přísahy a slavnostní sliby? Od úsvitu civilizace lidé potřebují tyto mimořádné formule právě
proto, že se rodí jako hříšní lháři. Přísahy a sliby lidé od nepaměti používají proto, že si nevěří ani nos mezi
očima. Když řekneš: Já jsem to neukradl. To ukradl můj soused. Možná ti někdo uvěří. Ale když to
odpřisáhneš - na svou čest, nebo na svůj život - pak už ti zřejmě uvěří daleko více lidí.
Vždycky, když jde o něco závažného, potřebujeme víc, než jen slovo člověka. Pouhé slovo nic neznamená.
A nikdy neznamenalo. Lidé si navzájem lžou. A proto si lidé navzájem nevěří.
Kdysi starověký člověk pronášel slavnostní přísahy ve jménu svých bohů. Dnes si lidé navykli přísahat na
svou čest. Například přísaha svědka u soudu začíná slovy: Přísahám na svoji čest, že vypovím úplnou a
čistou pravdu a nic nezamlčím. Ale my jsme zvyklí používat i jiná potvrzení, než jen slovní sliby a přísahy.
Například razítka. Protože podpis sám nic neznamená, používáme razítko. Vyžadujeme úředně ověřené
dokumenty, protože neověřené nic neznamenají. Platíme bankovkami s vodotiskem. Na stolech máme stohy
na desetkrát potvrzených papírů - protože bez nich nic nevyřídíme a neuděláme. Na to my jsme nakonec
machři - u nás v Čechách, ale v celé Evropské unii.
I v Písmu nalezneme spousty případů přísahy. Jen namátkou: Jákob nutí svého syna Josefa k přísaze, aby
měl potvrzené, že Josef odnese jeho kosti do zaslíbené země. Jákob totiž nechce být pochován v Egyptě. (Gn
47:31) Josef to svému otci odpřísáhl, a bezprostředně po jeho úmrtí tu přísahu také naplnil. (Gn 50:5). A
úplně stejně pak zapřísáhl zase Josef svou rodinu, když sám umíral. A oni mu to splnili. Když po 430 letech
pod vedením Mojžíše vycházeli z Egypta, vzali s sebou i kosti Josefa.
Nebo třeba Bat-šeba upomíná stařičkého krále Davida na jeho přísahu, ve které jí kdysi slíbil, že její syn
Šalomoun po něm nastoupí na izraelský trůn. A David to tedy nakonec vyplní, přestože Šalomoun není jeho
prvorozený syn. (1Kr 1:17.30) Přísahy se musí plnit, když už jednou byly vyhlášeny. Proto Ježíš říká v
našem úvodním verši: 33 Dále jste slyšeli, že řečeno bylo otcům: 'Nebudeš přísahat křivě, ale splníš
Hospodinu přísahy své.' (Mt 5:33)
Proto v knize Deuteronomium varuje Mojžíš: 22 Když se Hospodinu, svému Bohu, zavážeš slibem, neotálej
ho splnit, neboť Hospodin, tvůj Bůh, to bude určitě od tebe vyžadovat a byl by na tobě hřích. 23 Když se
zdržíš slibování, nebude na tobě hřích. 24 Budeš bedlivě dodržovat to, co vyřkly tvoje rty a co jsi dobrovolně
slíbil Hospodinu, svému Bohu, k čemu ses svými ústy zavázal. (Dt 23:22-24) A stejně slyšíme z Ž 50: Přines
Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu! (Ž 50:14) A celé to dotahuje například Kazatel, který nás
varuje před lehkomyslnými sliby: 4 Lépe je, když neslibuješ, než když slíbíš a neplníš. 5 Nedovol svým ústům,
aby svedla ke hříchu tvé tělo, neříkej před Božím poslem: "To byl omyl." Proč se má Bůh rozlítit pro to, cos
řekl, a zničit dílo tvých rukou? 6 Kde mnoho snů, tam samá pomíjivost, samá prázdná slova. Ty se však boj
Boha! (Kaz 5:4-6) Ne! V Písmu nejsou problém přísahy a sliby jako takové. Nesplněná přísaha, nesplněný
slib před Hospodinem - to je veliký problém.
Proto také lidé hledali všelijaké kličky - aby jim druzí věřili, ale zároveň aby oni sami nebyli vázáni svými
sliby. Nepřísahej při Hospodinu, ale třeba jen při Jeruzalému, nebo při své hlavě. Slib vypadá velmi
vznešeně, ale zároveň tím člověk nepřísahá při Hospodinu. To Ježíš kritizuje, protože Bohu patří celý vesmír
i život toho, kdo zrovna přísahá. A tak každá přísaha je závazná - a má i své důsledky.
Největším problémem je však křivá přísaha. Hospodin varuje svůj lid, aby nepřísahal křivě při jeho jménu,
protože je svaté: 12 Nebudete křivě přísahat v mém jménu, sice znesvětíš jméno svého Boha. Já jsem
Hospodin. (Lv 19:12) Kdyby přísahali křivě, pak surově znesvěcují svaté Hospodinovo jméno. A to je
veliký průšvih! Celé to jistě souvisí se 3. přikázáním Desatera: 7 Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha.
Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval. (Ex 20:7)
Bratři a sestry, co je to křivá přísaha? Když se člověk slavnostně zapřísahá a přitom ví, že v tu chvíli lže.
Nejhorší případ křivé přísahy známe nakonec z evangelií. Učedník Petr, poté co Ježíše zatknou v
Getsemane, svého Pána zapírá. Těm, kteří ho podezřívají, že je učedník zatčeného Ježíše, těm tvrdí, že ho
nezná. Jednou Krista zapře bez přísahy. S nadějí, že mu uvěří. Podruhé už Krista zapřel s křivou přísahou. A
potřetí se zaklíná a křivě přísahá, že Ježíše nezná. (Mt 26:69nn) Strašné! Kolik milosrdenství je v našem
Pánu Ježíši, když z toho chudáka a slabocha Petra nakonec učiní šéfa první církve!
Takže v Písmu tedy známe mnoho případů, kdy lidé přísahají. A nejen ve Starém zákoně! I mezi křesťany, v
novozákonní době, se přísahá. Před chvílí zmiňovaný Petr zapřísahá první věřící: Zachraňte se z tohoto
zvráceného pokolení! (Sk 2:40) Nebo apoštol Pavel zavazuje přísahou svého žáka Timotea. Slyšíme třeba:
Před Bohem a Kristem Ježíšem, který bude soudit živé i mrtvé, tě zapřísahám pro jeho příchod a jeho
království: 2 Hlásej slovo Boží, ať přijdeš vhod či nevhod, usvědčuj, domlouvej, napomínej v trpělivém
vyučování. (2Tm 4:1-2) A sám Pavel vícekrát přísahá! Třeba Tesalonickým píše: 5 Nikdy, jak víte, jsme
nesáhli k lichocení, ani jsme pod nějakou záminkou nebyli chtiví majetku - Bůh je svědek! (1Te 2:5)
A co víc?! Bratři a sestry, Hospodin sám přísahá. Slavnostně přísahá například Abrahamovi, poté co
Abraham byl ochoten Bohu obětovat svého jediného syna Izáka. 16 "Přisáhl jsem při sobě, je výrok
Hospodinův, protože jsi to učinil a neodepřel jsi mi svého jediného syna, 17 jistotně ti požehnám a tvé
potomstvo jistotně rozmnožím jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském břehu. Tvé potomstvo obdrží
bránu svých nepřátel 18 a ve tvém potomstvu dojdou požehnání všechny pronárody země, protože jsi
uposlechl mého hlasu." (Gn 22:16-18) A Abraham se této Boží přísahy drží! (Gn 24:7) A nejen on - ale
všechna pokolení věřících lidí po něm!
Další nesmírně důležitá Boží přísaha: Bůh slavnostně slibuje, že z Ježíše Krista učiní věčného velezkěze,
věčného prostředníka mezi lidmi a Bohem. Z Ž 110 slyšíme: 4 Hospodin přísahal a nebude želet: Ty jsi kněz
navěky podle Malkísedekova řádu. A na to se odvolává pisatel listu Židům: 20b Levité se totiž stávali kněžími
bez Boží přísahy. 21 Ježíš však se jím stal s přísahou; vždyť mu bylo řečeno: 'Hospodin přísahal a nebude
toho litovat: Ty jsi kněz navěky.' 22 Proto se Ježíš stal ručitelem lepší smlouvy. (Žd 7:20-22)
Petr káže o Letnicích o přísaze, kterou dal Hospodin Davidovi: 29 Bratří, o praotci Davidovi vám mohu
směle říci, že zemřel a byl pohřben; jeho hrob tu máme až dodnes. 30 Byl to však prorok a věděl o přísaze,
kterou se mu Bůh zavázal, že jeho potomka nastolí na jeho trůn; 31 viděl do budoucnosti a mluvil tedy o
vzkříšení Kristově, když řekl, že nezůstane v říši smrti a jeho tělo se nerozpadne v prach. 32 Tohoto Ježíše
Bůh vzkřísil a my všichni to můžeme dosvědčit. 33 Byl vyvýšen na pravici Boží a přijal Ducha svatého,
kterého Otec slíbil; nyní jej seslal na nás, jak to vidíte a slyšíte. (Sk 2:29-33)
Možná nás napadne: Proč vlastně Bůh sám přísahá? Vždyť cokoli řekne Bůh, je pravda pravdoucí, ne?! Co
řekne Bůh, to je absolutní pravda, to se vyplní - a je jedno, zda přísahá, nebo nepřísahá. Bratři a sestry, Bůh
přísahá samozřejmě kvůli nám. Kvůli naší slabosti. Kvůli naší touze mít všechno potvrzené, mít všechno
černé na bílém. Na jeho pouhá slova se žel často nespoléháme, ale na jeho přísahu se spolehneme.
IV. ŽIJTE V PRAVDĚ - JAKO DĚTI PRAVDOMLUVNÉHO BOHA!
A my v tom našeho Boha smíme a máme následovat. Máme mluvit a žít naprosto pravdivě. Proto Ježíš říká
na konci dnešního oddílu: Vaše slovo buď 'ano, ano - ne, ne'; co je nad to, je ze zlého. (Mt 5:37)
Kristův následovník nemusí používat sliby a přísahy a další záruky. Stačí mu pouhé ano, ano - ne, ne. To, co
říká, by měla být absolutní pravda. Můžeme to dnes vlastně otočit. Ježíš nás dnes vyzývá, abychom přísahali
pořád. Neustále. Abychom byli v každém čase radikálně pravdiví. Abychom žili s vědomím, že naše slova
Bůh slyší a vnímá pořád. A také si každé naše slovo pamatuje.
Kristus nás dnes tedy napomíná: Žijte a mluvte tak, aby vaše prosté ano znělo v uších druhých lidí jako ta
nejsvětější přísaha. Aby vaši podanou pravici (ruku na to!) druzí brali stejně vážně, jako úředně ověřenou
smlouvu. My smíme a máme mluvit a žít tak, že po nás druzí lidé žádné sliby a přísahy a další formy záruky
vyžadovat nebudou. Budou nám totiž věřit. Tímto nakonec budeme vydávat dobré svědectví o našem Pánu když budou naši bližní věřit našemu slovu, když naše slova budou brát vážně.
Je to velmi náročná cesta, milí bratři, milé sestry. Protože mluvit a žít pravdivě - to je jako chodit po laně.
Jednou zaváháš - a jsi dole. Nahoru už se nedostaneš nikdy, anebo možná za velmi dlouhou dobu. Jednou
někoho obelžeš - a máš u toho člověka nadosmrti škraloup (nejen jako člověk, ale také jako křesťan). Vždyť
my lidé si dobře pamatujeme, když nám někdo lže. Už méně dobře si ale pamatujeme, kdy a komu všemu
jsme lhali my sami. Naší velikou útěchou však je, že k této pravdomluvnosti smíme z milosti Boží stále růst,
že nás k ní vede sám Duch svatý, Duch pravdy. (J 14:17; 16:13)
Milí bratři, milé sestry, v úvodu kázání jsem řekl: Na počátku byla lež, ta lež byla od Zlého. To je
samozřejmě pravda jen z poloviny. Na počátku je Bůh - Pravda. Tento Bůh bude i na konci - až utichnou
všechna lidská slova, všechny pravdy, polopravdy i všechny lži. To on nám otevře své věčné království království pravdy, do kterého my sami smíme s jistotou kráčet. Tím si buďme jisti, protože skrze Ježíše
Krista nám Bůh říká jasné Ano. Jednou dal zelenou našemu spasení a na to se můžeme plně spolehnout. Kéž
by byla i naše slova tak neotřesitelně pevná a pravdivá! Amen.
Modleme se: Pane Ježíši Kriste, přiznáváme dnes se zahanbením, že do ideálu tvé pravdivosti máme daleko.
Mnohokrát jsme v životě záměrně zamlčeli pravdu - a to z nízkých, sobeckých důvodů. Máme totiž strach, že
život v pravdě nám nepřinese nic dobrého. Prosíme tě tedy: Odpusť nám to a svým svatým Duchem v nás
rozněcuj touhu po pravdivém životě před tváří Boží. Amen.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Sborový plán čtení Písma na příští týden (jeden Boží den, jedna kapitola Božího slova):
Září 2016
12
13
14
15
16
17
18
MATOUŠ
8
9
10
11
12
13
14
Dá-li Pán, příští neděli bude základem kázání biblický oddíl nacházející se v těchto sedmi kapitolách.