ROSS magazín č. 1/2011 ke stažení zde

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
1
č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Ryazaň M5 Mall –
z jedné strany na druhou ani nevidíte
ROZHOVOR: Petr Novotný:
Mám skutečně rozličné zájmy
PROJEKTY: Závodiště pro chrty
Praha – Motol, Rezidence Lannova
Praha 1, Jinonická vyhlídka, Bitrub
International Krasnoarmejsk,
Chovánek Brno, Administrativní
budova Biskupská – Ostrava
TRENDY: Elektroinstalace
v zateplení fasády
11
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Pro rok 2011 máme
dobrý základ!
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
Milí kolegové, přátelé,
chci Vám popřát zdraví, štěstí a pohodu
do roku 2011. Už teď si dovolím tvrdit, že
to bude rok úspěšný, i když krize respektive recese ve všech sférách hospodářství zdaleka nekončí. Krize se ale stává jakýmsi klišé a když se někomu nedaří,
automaticky to vztahuje k tomu, že je krize. Položme si spíše otázku, jak bylo před
pádem prvních amerických bank před mohutnými otřesy světového průmyslu.
reportáž
Ryazaň M5 Mall – z jedné strany na druhou ani nevidíte ........................ 2/3
ROZHOVOR
Petr Novotný: Mám skutečně rozličné zájmy .................................................... 4
ROZHOVOR
Milan Oplíštil: Vím o sobě, že jsem workoholik ................................................ 5
ROSS aktuálně
Závodiště pro chrty Praha – Motol, Rezidence Lannova Praha 1,
Jinonická vyhlídka ..................................................................................................... 6
Naše firma má ale dobrou startovací pozici. Má schopné obchodníky a manažery
a především Vás – techniky a montéry, prostě odborníky, bez kterých bychom
nebyli tam, kde jsme. A protože obory, ve kterých se pohybujeme, jsou týmové,
musíme hrát jako tým. Chci Vás o to znovu požádat, chci Vás vybídnout k loajalitě
a jisté profesionalitě, která se vám nepochybně vrátí.
ROSS aktuálně
Uplynulý rok byl radostný. Na podzim se zcela jednoznačně prokázalo, že chotěbořský pivovar nebyla vůbec špatná investice. Získali jsme dva prestižní tituly
a o naše pivo je zájem. Navíc máme stejné pivovary stavět v zámoří, což je naplnění původního předpokladu. Už na začátku jsme si řekli, že nejde jen o pivo.
Jde o moderní továrnu, ve které je celá řada našich sofistikovaných technologií
a systémů. V tomto případě platí, že risk je zisk.
HISTORIE
Riskem byl i Villa Park Čechovka. Prodej bytů sice neprobíhá podle našich
nejlepších představ, výrazně jsme ale zabodovali v celostátní soutěži Nejlepší
z realit – Best of Reality. A dobré, v tomto případě nadstandardní, zboží si
svého zákazníka nakonec vždycky najde.
Čeká nás rok 2011, rok ve znamení velkých zahraničních zakázek. Pro ruskou
společnost Bitrub International budeme stavět továrnu na výrobu bimetalu. Těší
mě o to víc, že to je společný projekt naší firmy a havlíčkobrodského architektonického ateliéru H3 a k tomu za peníze České exportní banky. V historii naší
firmy jde bezkonkurenčně o největší zakázku, jejíž rámec překročí 800 milionů korun. Pokračujeme ale i na dalších stavbách – v ruské Ryazani, v Ostravě
v obchodním centru Nová Karolína a v Praze na Jinonické vyhlídce.
Ještě jednou Vám přeji úspěšné vykročení do nového roku!
Roman Stryk, generální ředitel
Bitrub International Krasnoarmejsk, Chovánek Brno,
Administrativní budova Biskupská – Ostrava ................................................... 7
ROZHOVOR
Václav Mlčák: Člověk má dělat to, co ho alespoň trochu baví ...................... 8
Stavitelé František a Otakar Liškové ................................................................... 9
TRENDY
Elektroinstalace v zateplení fasády ................................................................... 10
VĚRNÍ ROSSU
Drahomír Brabec, Tomáš Štancl, Jaroslav Dvořák,
Josef Klein, Miloš Jirka ......................................................................................... 11
slovensko
Slovenské hory a cestovní ruch .......................................................................... 12
MEXICO
A country with many different faces ................................................................. 13
ROSS PODPORUJE
Nový klub Oko v Havlíčkově Brodě ................................................................... 14
POZVÁNKY
Pojďte s námi plesat! ............................................................................................. 15
UŽITEČNÉ
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16
REPORTÁŽ:
Ryazaň M5 Mall – z jedné strany na druhou ani nevidíte
V ruském městě Ryazaň staví česká společnost obrovské obchodně zábavní centrum. Je pojmenované
po silnici vedoucí od Moskvy M5 Mall. Jde o architektonicky zajímavě řešenou přízemní budovu
s až neuvěřitelnou rozlohou. Investorem díla, jehož náklady dosáhnou 120 milionů eur, je společnost
Ryazan Shopping Mall. Na financování se podílí Česká exportní banka a Exportní garanční a pojišťovací
společnost. ROSS Holding na místě zajišťuje veškeré elektroinstalace.
metrů čtverečních prodejních ploch,“
vítá mě na stavbě projektový manažer
společnosti ROSS Holding Josef Klein.
K obchodnímu centru náleží parkoviště pro téměř dva tisíce vozů. „Takto to
projektanti a architekti nakreslili, je to
neuvěřitelně rozsáhlý komplex na ploše bezmála 25 hektarů,“ počítá Klein.
Mohu potvrdit, že když si člověk stoupne zhruba doprostřed stavby, tak nevidí
ani na jeden konec. V Česku jsou velká
obchodní centra většinou mnohopatrové budovy, v Ryazani je to stavba přízemní, o to ale větší.
Prvně si beru k ruce mapu. Ryazaň
leží asi 200 kilometrů jihovýchodně
od Moskvy. K městu vede mezinárodní
silnice označená M5. Usedám proto
do letadla z Prahy do Moskvy. Letiště
Sheremetyevo – to je první, co vidím při
vystupování z letadla v ruské metropoli.
Teď rychle do aero-expresu směrem na
Běloruské železniční nádraží. Od cíle
mé cesty mě dělí tři zastávky metrem
a potom asi tři hodiny ve vlaku. Po chvilce spánku jsem v Ryazani – hlavním
městě Razaňské oblasti. Historické
město s miliónem obyvatel na břehu
řeky Oky má poutavou minulost. Jeho
počátky se datují od 11. století.
To, co nás ale zajímá, je něco docela
jiného, dnešním jazykem možná chrám
konzumu. M5 Mall je obrovský komplex
na okraji Ryazaně směrem od Moskvy,
který obyvatelům nabídne nakupování,
zábavu, trávení volného času a další
moderní výdobytky. „Je to obrovská přízemní budova, kde má být až 70 tisíc
2 / Reportáž
Investor plánuje do M5 Mall umístit hypermarket Karusel s plochou kolem jednoho hektaru, kinosály a také obchod
s elektronikou Eldorado s asi třetinovou
rozlohou. „Zbytek mají být normální nájemní obchody a obchůdky a kavárny
tak, jak je známe z Česka,“ dozvídám se
dál. ROSS v Ryazani získal zakázku asi
za pět a půl milionu euro. „Jsou to kompletní elektroinstalace – slaboproud
i silnoproud, dále měření a regulace
v systému Siemens.“ Na místě je ale
jen asi šest českých zaměstnanců. Kromě Josefa Kleina také druhý projektový
manažer Tomáš Matušinský, správce
dokumentace Roman Krejčí, dva technici a také asistentka Táňa Timčenko
z Ukrajiny, která rozumí česky, zajišťuje komunikaci s ruskou stranou a vede
ekonomickou agendu. „Bez ní bychom
se tu neobešli, přeci jen zná ruské poměry, normy, dokáže s nimi perfektně
mluvit a byť jsou naše jazyky podobné
a všichni jsme se rusky učili, tohle je
trochu jiná záležitost,“ pochvaluje si manažer. Vlastní práce totiž realizuje ruská
společnost jako subdodavatel ROSSu.
„Vůbec poprvé se nám podařilo takto
postoupit kompletní zakázku. Pro nás je
to mnohem výhodnější, než kdybychom
sem přivezli několik desítek vlastních
lidí. Takto je hlídáme, jedeme přesně
podle dokumentace a navíc oni znají
ruské normy a o to je to jednodušší,“ vysvětluje Roman Fiala, který do ruského
města také přicestoval. „Pracovat v zahraničí mnohdy naráží právě na ty před-
pisy, které se od našich evropských
standardů odlišují. Z obyčejné zásuvky
tady sice jde klasických 220 voltů, jsou
tu ale jiné průřezy vodičů a jiné předpisy při zapojování. Právě proto jsme ve
styku s místními odborníky. Spoustu
dalších věcí už převzali z Evropské unie,
zdaleka to ale není všechno,“ dodává
Roman Fiala.
Nejsou to ale jen místní předpisy a normy, na co naráží práce na východ od naší
země. V Rusku je jak známo velká zima
a vzhledem k tomu, že Ryazaň je ještě
za Moskvou, je to o to horší, respektive mrazivější. Sám mám teplý kabát,
rukavice a čepici. „Dnes je minus dva-
cet a prý bude ještě víc, jsme zkrátka
v Rusku,“ usmívá se také teple oblečený Josef Klein. Zima komplikuje především venkovní práce. „Vidíte sám, že je
hotová ocelová konstrukce, částečně je
opláštěná. Venku je zpevněná jen část
parkovišť směrem od silnice, zbytek je
zatím bahniště,“ ukazuje Klein.
Obchodní centrum M5 Mall bude podle plánu generálního dodavatele otevřené příští rok. Je stanovené datum
27. září 2011. Tehdy se sem také podívá
první návštěvník. „Celé to bude opravdu nadstandardně vybavené, například
svítidla mají být od těch nejluxusnějších
výrobců. A nejsou to jen světla, která
nás primárně zajímají, protože souvisí s naší prací,“ čte z dokumentace
Roman Fiala. Součástí centra má být
také multikino a další zábavní a volnočasové atrakce. Generálním dodavatelem
stavby je firma PSJ a obchodní centrum
je její historicky největší zakázkou.
Sečteno a podtrženo, lidé v Ryazani
budou mít kam chodit nakupovat
a trávit volné chvíle. Při cestě zpět se na
nádraží bavím s místní mladou ženou:
„Vím, že to bude obrovské, už se těším.
Jenom nevím, jestli tam dostanu také
svého manžela, který nakupování nemá
rád,“ posteskla si na závěr.
(rah)
M5 Mall je na
naše poměry skutečně obrovské
nákupní centrum.
Svým návštěvníkům nabídne
nebývalý luxus.
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
PETR NOVOTNÝ
Mám skutečně rozličné zájmy
Petr Novotný v Havlíčkově Brodě podniká. Má knihkupectví, kavárnu, hotel Zlatý lev a provozuje také Penzion
Hurikán v Kotlině. Na tom by nebylo nic zvláštního,
kdyby k tomu nebyl jedním z nejlepších světových
skateboardistů, nehrál na piano, nevydával komiksové
knihy a tu tam si nevyrazil do španělského poutního
místa Santiago de Compostela. Samozřejmě pěšky!
Sám o sobě říká, že ho baví něco budovat.
Ve čtyřiačtyřiceti
letech je Petr
Novotný šestým
nejlepším skateboardistou na světě
a dostal se na
stránky prestižního
časopisu CONCRETE
WAVE.
4 / Rozhovor
Skateboard, klavír, četba, chůze, vydávání knih – co to má společného?
To nevím (smích). Jsou to velmi rozličné
zájmy. Už od mládí jsem sportoval - hokej,
basketbal a také skateboard. Postupem
času jsem se dostal ke knížkám, přestal
jsem sportovat a věnoval se spíš literatuře. A na stará kolena jsem se zase vrátil
ke sportu.
K poutnímu místu Santiago de
Compostela míří mimo jiné zástupy
poutníků, kněží, řeholníků a misionářů. Proč jste tam šel právě vy?
Mě to tam katapultovalo. Rozhodoval
jsem se, že tam někdy půjdu. A pak přišel den, kdy jsem si opravdu řekl: musím
jít! Sebral jsem se, odletěl do Paříže, kde
mám takové své oblíbené místo a právě
z toho místa jsem vyrazil. Jsou to dva tisíce kilometrů. Ten první měsíc, co jsem
šel Francií, byl hodně náročný. Puchýře,
fyzická bolest a únava. Zapomněl jsem
tam ale na všechny starosti.
Jak jednoduché! A Bacha už umíte?
Umím, dokonce i Haydna, Mozarta a další. Nikdy bych nevěřil, že se naučím hrát.
Na skateboardu nejezdíte žádné
dálkové trasy, jste technický jezdec a momentálně patříte ke světové špičce. Pamatujete si na svoje
první prkýnko?
Díky mému kamarádovi, který měl tenkrát na konci 70. let tetu v západním
Německu, jsme získali první skateboard. Byli jsme takoví průkopníci ježdění v Čechách. Problémy jsme neměli,
alespoň v Brodě ne. V jiných městech
to bylo složitější, mnohdy na tom jezdili
pankáči, lidé na to pohlíželi jako na kapitalistický sport.
Muzika a sport k sobě ale příliš nejdou, jak to řešíte?
Pro mě to je relax. Člověk se sám zavře
jen s klavírem a přehrává si jednotlivé
skladby. Víceméně se tam můžu uzavřít
skutečně sám do sebe. Je to stejné jako
ta chůze do Španělska. Rozmyslím si tam
spoustu věcí, dobiji baterie.
Kapitalistický sport se vám ale
stal osudným a úspěchy přišly
hned na začátku.
Každý rok pořádal časopis Stadion soutěž s názvem Krocení prkýnka. Bylo to
asi jako mistrovství republiky. Tam jsem
byl druhý. Následovala dlouhá přestávka
a k ježdění jsem se vrátil až před několika
Vaší nejmladší zálibou je ale piano…
Když jsem šel do Compostely (pozn.
Santiago de Compostela), tak jsem byl
asi dva týdny s klukem z Lucemburska.
Ráno, když jsme snídali v krásném domečku ve Francii, on začal hrát Bacha.
Velmi mě to oslovilo a řekl jsem si, že až
se vrátím, tak se naučím hrát na klavír.
Oslovil jsem pana učitele Brožka a od té
doby mě učí.
lety. Potom byly závody ve francouzském
Grenoblu, kam jsem jel, nikomu nic neřekl a skončil třetí. Bylo to mistrovství
Evropy. Nějak mě to nastartovalo, začal
jsem trénovat a mimo to jsem vicemistr
Francie.
Jaký to je pocit závodit s mladíky,
kterým byste mohl být otcem?
Nějak mi to nepřijde, asi jsem se zasekl
v pubertě. Ale samozřejmě fyzicky jim
nestačím, teď jsem přestal kouřil, přibral
pár kilogramů a je to ještě horší. Když
ale jedu s klukem, o kterém se zpětně
dozvím, že je mu šestnáct a ještě ho porazím, tak to je dobrý pocit (smích).
Máte velice pestrý život a ještě stihnete podnikat, a to ve velkém. Proč
zrovna knihy a hotel?
Zajímaly mě knihy, neměl jsem ale
peníze na jejich nákupy. A tak jsem si
řekl, že bych mohl být knihkupcem,
nehledě na to, že v Brodě nebyla prodejna, kde by prodávali ty mé oblíbené
tituly. Začínal jsem s pětistovkou a pak
se to nabalovalo.
A hotel?
To byla náhoda. Tady chtěli otevřít knihkupectví a mě to přišlo divné, aby byly
dva stejné obchody blízko u sebe. Šel
jsem za majiteli a dům od nich koupil.
Hotel U Zlatého lva tady v minulosti býval
a ta myšlenka asi nebyla špatná. Vůbec
jsem tomu nerozuměl, neumím vařit, nic.
Spíš mě bavila rekonstrukce toho domu
a vše kolem.
(rah)
ROZHOVOR:
MILAN OPLÍŠTIL
Vím o sobě, že jsem workoholik
Milan Oplíštil je ve společnosti ROSS Holding asi tři roky.
Jeho kolegové jsou přesvědčeni, že je to typický workoholik, který pracuje minimálně na stopadesát procent.
Jako ředitel divize Stavby a technologie hodně cestuje
a pracoviště, jak sám říká, má v autě nebo v letadle. Je
to stavební inženýr a na otázku, jestli umí omítnout strop,
odpovídá s úsměvem že ne, ale že to umí zorganizovat.
Milan Oplíštil je ženatý a má dvě dcery – 11 a 15 let.
Jak se váš workoholismus projevuje
v běžném životě?
V praxi i v běžném životě se to projevuje stejně, žiji prací, prací a zase prací
a když mám volnou chvilku, tak zase prací.
U svého minulého zaměstnavatele jsem se
naučil být závislý na práci. Někdy bych se
toho rád zbavil, ale nejde to.
Workolismus je ale nemoc!
Souhlasím, ale mám vůli se léčit (smích).
Co obnáší dělat ředitele divize
Stavby a technologie?
My se zabýváme generální dodávkou staveb v České republice a zahraničí a také
montáží technologických částí, jako jsou
třeba rozvody nebo vzduchotechnika.
Divizi reprezentuje asi osmdesát pracovníků, kteří se podílí na řízení jednotlivých
zakázek.
Sedíme ve vaší kanceláři v Havlíčkově Brodě. To je předpokládám
jedno z vašich mnoha pracovišť…
Personálně je naše divize v Havlíčkově
Brodě a také v Praze, kde máme v rámci České republiky těžiště obchodních
a realizačních aktivit. Díky tuzemským
i zahraničním schůzkám a obchodním
jednáním bych řekl, že moje pracoviště je
v autě nebo v letadle.
Procestoval jste kus světa, kde jste
se cítil nejlépe?
Nemám vysloveně favorita, který by mi
přirostl k srdci, nicméně státy, které jsou
kulturně blízké České republice, mě nijak
zvlášť nepřitahují. Naopak národy s úplně
jinou mentalitou mě zajímají, v poslední
době to bylo Thajsko.
Naopak existuje nějaký stát, kde
byste žít nechtěl?
Určitě bych nechtěl žít v některých vybraných republikách bývalého Sovětského
svazu, kde v tuto chvíli rozvíjíme naše obchodní a stavební aktivity. Vždycky tam
strávím pár dnů jen v rámci jednání nebo
na stavbě. Zajímavé destinace to jsou, pro
můj život ale nikoli.
Stavby nemocnic, obchodních center, továren – to je taková rozmanitá
činnost. Máte nějaké veselé zážitky?
Nebudu uvádět kde, ale stavěli jsme
v jedné zemi, kde není možné zajistit kvalitní technické vybavení staveniště. Investor byl ale aktivní a pro místní lidi, kteří
s námi spolupracují, zajistil nové míchačky
a kompletní strojový park. Bylo ale velmi
obtížné naučit domorodce pracovat s těmito pro nás zcela běžnými mechanizmy.
Došlo tam k absurdní situaci, kdy místní
muži míchali beton přehazováním písku
a cementu z jedné hromady na druhou
a vedle stála nepoužitá míchačka.
Zaujala vás nějaká stavba v poslední
době víc než ty ostatní?
Zajímavý je Villa Park Čechovka, který, jak
známo, stojí v bývalém vojenském areálu.
Pod třemi nezásadnějšími objekty je poměrně rozlehlý podzemní bunkr. Zvažovali
jsme, co s tím. Samozřejmě byla možnost
demolice. Technicky to ale není možné,
protože tloušťka některých železobetonových desek byla i kolem dvou metrů. Zakomponovali jsme ho tedy do stavby. Část
té desky, tam kde byla tenčí, jsme se snažili rozřezat. Zničili jsme tam ale velké množství bouracích kladiv a řezacích kotoučů
a nakonec jsme od toho ustoupili.
Pojďme od vaší práce také domů. Co
děláte, když zrovna nepracujete?
Snažím se každou volnou chvíli věnovat dětem a sportu. Jsem zimní sportovec, mám
rád sjezdové lyžování a hokej. V létě rád
jezdím na kole, chodím a plavu a k tomu se
snažím vést také rodinu.
A nejsou vaše dcery už ve věku, kdy
je ty rodinné dovolené už příliš nezajímají?
Ano, máte pravdu (smích)! Ještě před
dvěma, třemi lety ochotně přijímaly otcovy plány, kam se pojede o víkendu nebo
kde se bude trávit dovolená. Zejména
u té starší dcery je to přesně naopak
a ona už nepotřebuje, abychom jí říkali,
co má dělat. Chce si svůj život zařídit po
svém, což je logické. Musím říci, že zejména v poslední době jsem z některých jejích
názorů či komentářů poněkud rozpačitý.
Svým způsobem se ale potatila a už nechce inklinovat k rodinnému životu. Sám
jsem nebyl jiný.
(rah)
Soustředěný výraz,
preciznost a schopnost realizovat nápady druhých – to jsou
vlastnosti charakterizující Milana Oplíštila.
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ
Závodiště pro chrty Praha – Motol
Stadion je situován do bývalého značně
zanedbaného fotbalového hřiště v této
části hlavního města. Nachází se v údolí
s parky, zahradami, lesy a chráněnou
přírodní památkou Motolský ordovik. Ze
západní strany je sportoviště lemováno
proslulým parkem Cibulka a Motolským
potokem, který je levým přítokem dolní Vltavy. Na potoku byla také zřízena
soustava rybníků, některé z nich slouží
v zimě k bruslení a v létě ke koupání.
Jde o multifunkční stadion, který nebude sloužit jen psím závodům, ale v podstatě všem outdoorovým aktivitám, dále
kulturním a společenským akcím.
Stavební práce začaly v listopadu 2010
a skončit mají v březnu 2011. Pro ROSS
zakázka představuje práce v objemu necelých 30 milionů korun.
ROSS Holding se podílí na stavbě tohoto v Evropě unikátního multifunkčního
sportovního stánku v klidové čtvrti Prahy. Na stavbě spolupracuje s generálním dodavatelem, kterým je společnost
Berger Bohemia. „Máme na starosti
kompletní elektroinstalace a také systém měření a regulace,“ jmenuje vedoucí projektových týmů Tomáš Štancl, pro
kterého je chrtí závodiště akcí netradiční a nad míru zajímavou. „Ačkoli jsem
se nikdy o tento sport nezajímal, tak si
nějaký závod těch hubených psů ujít nenechám,“ dodává s úsměvem na rtech.
6 / Ross aktuálně
Rezidence Lannova Praha 1
Na pravém břehu Vltavy na Praze 1
vzniká nadstandardní bytový dům
označený jako rezidence Lannova.
„Elegantní a nadčasová architektura
exteriéru se propojuje s jemnou dávkou luxusu do interiéru stavby. Nejen
interiéry soukromých bytů, ale i společné prostory mají svůj nezaměnitelný
půvab, naplňují představy o moderním
bydlení a možná i překonávají očekávání náročných klientů. Rezidence Lannova poskytuje nejvyšší úroveň bydlení
nejen svou jedinečnou polohou, nýbrž
i kvalitou stavebních prací. Každý detail
je plně funkční. Kvalitní architektura
a originální interiérový design projektu
ještě umocňují hodnotu, kterou stavbě
dává výjimečná lokalita,“ uvádí developer - společnost WADIA ve svých propagačních materiálech.
Luxusní je stavba také v očích projektového manažera ROSSu Petra Zálešáka. „Provádíme tam elektroinstalace
a také velmi sofistikovaný systém měření
a regulace. Z ulice to zatím tak nevypadá,
uvnitř se ale rýsuje nebývalý přepych,“
říká manažer Zálešák a pokračuje: „Tuším, že v sedmém patře jsou jen dva obrovské byty. K tomu vyhlídka na Vltavu.
Bude to skvělé bydlení.“ ROSS za svoji
práci utrží asi 8 milionů korun. Hotovo
má být v únoru 2011.
Jinonická vyhlídka
ROSS Holding získal významnou stavební zakázku – je generálním dodavatelem bytového komplexu Jinonická
vyhlídka. Jde o pětipatrový bytový dům
se třemi podzemními podlažími. „Zajímavostí je jistě fakt, že stojí přímo na
tunelu pražského metra,“ vysvětluje
projektová manažerka Iva Pecháčková,
která se jako žena mezi muži vůbec necítí špatně. Stavba Jinonické vyhlídky
za 210 milionů korun začala v listopadu
2010 a protáhne se až do jara 2012.
„Monolitickou konstrukci stavíme sami,
stejně tak elektroinstalace a systémy
vnitřního měření. Zbytek zajistí subdodavatelé,“ doplňuje.
Bytový dům nabídne svým obyvatelům
unikátní výhled na celé panorama Prahy. Je umístěn v bezprostřední blízkosti
stanice metra B Jinonice v docházkové
vzdálenosti jedné minuty. Dostupnost
například Václavského náměstí je reálně zajištěna do deseti minut v rámci
obvyklé denní doby. Z hlediska dopravy
automobilem nabízí umístění bytového
domu, vzhledem k přímému napojení
nejbližšího okolí na vnitřní městský
okruh, ideální dopravní situaci pro cestu do centra i pro výjezd z města.
Bitrub International
Krasnoarmejsk
V ruském Kransoarmejsku bude ROSS
Holding realizovat svoji dosud největší
akci. „Po zhruba dvouletém vyjednávání se nám to podařilo,“ prozrazuje ředitel divize Stavby a technologie Milan
Oplíštil. Jde o stavbu továrny na výrobu
bimetalu pomocí výbuchu za 34 miliony
Eur, což je zhruba 850 milionů korun.
Firma Bitrub International patří k největším producentům na ruském trhu.
„Jsme tam jako takzvaný ECP kontraktor. Celou zakázku kryje Česká exportní
banka, pojišťuje společnost EGAP a
podmínkou je, aby přes polovinu dodávek zajistila česká strana. Toho mi
bez problémů dosáhneme,“ vysvětluje
ředitel Oplíštil. Je to vůbec první zahraniční zakázka pro ROSS financovaná
z exportního úvěru.
Práce ve městě vzdáleném asi 90 kilometrů severovýchodně od Moskvy
začnou na jaře 2011 ihned po získání
stavebního povolení. „Plánujeme celé
dílo dokončit zhruba do 15 měsíců.“
Projektantem továrny pro společnost
Bitrub je havlíčkobrodský architekt David Hromada a jeho ateliér H3. „I pro mě
to je obrovská výzva. Spolupracujeme
s tamními projektanty, protože místní
normy jsou jiné než ty naše,“ dodává.
Chovánek Brno
Za téměř 120 milionů roste v Brně-Bystrci domov pro opuštěné děti Chovánek.
Pojme asi šest desítek dětí od narození
až do plnoletosti. Chovánek bude jako
atriový komplex menších budov se společným dvorem a hřištěm. Děti se tam
nastěhují ze dvou městských budov
v ulicích Hlinky a Voroněžská. Investorem je město Brno.
„Pracujeme tam od září 2010, naplno ale začneme až v lednu,“ plánuje
Vladimír Kolařík ze společnosti ROSS
Holding. „Na starosti máme elektroin-
stalace, potom vytápění a část zdravotechniky, jako jsou koupelny a toalety.
Dále samozřejmě rozvody vody,“ doplňuje. Zajímavostí je relaxační místnost
pro nejmenší děti. „Má tam být speciální
osvětlení ve světelných pásech, které
mění barvu, a k tomu netradiční interiér.“ Chovánek v Brně má být otevřený
v létě 2011. Objem díla pro ROSS holding je asi 16 milionů korun.
Administrativní budova
Biskupská - Ostrava
V Ostravě vedle pěší zóny na ulici
28. října roste Obchodně administrativní budova Biskupská a hned vedle
Poliklinika Kostelní. Na obou stavbách
se podílí také ROSS Holding. „Pracujeme tam jako subdodavatel pro firmu
Eiffage Construction Česká republika. Děláme standardní slaboproudé
elektroinstalace a také systém měření a regulace a protipožární ochrany,“
říká vedoucí projektových týmů Karel
Vojtíšek.
Stavba haly pro
společnost Bitrub
International je
dosud největší
zakázkou ROSSu.
Administrativní centrum Biskupská je
moderní monolitická budova se skleněnými fasádami, zatímco vedlejší poliklinika má svou původní čelní stěnu. Montéři
v pracovních oděvech s nápisem ROSS
tam nastoupili v listopadu 2010 a hotovo
má být v březnu 2011.
(rah)
Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
VÁCLAV MLČÁK
Člověk má dělat to, co ho alespoň trochu baví
Václav Mlčák pracuje ve společnosti ROSS Holding od roku
2005. Po dvou týdnech přijal místo vedoucího nabídkového
oddělení, kde je dodnes. Stará se o to, aby obchodníci měli
přesné informace a aby nenabízeli to, co nelze zrealizovat. To
je ve zkratce jeho pracovní náplň. Václavu Mlčákovi je 30 let,
je čerstvým šťastným tatínkem dvojčat Magdaleny a Barbory,
žije v Jihlavě a má opravdu netradiční koníček.
Studoval jste obor Komerční elektrotechnika, čili děláte přesně to,
co jste vystudoval.
Ten obor mě zajímal, byl to nově otevřený obor v Plzni na Západočeské univerzitě. A měl jsem štěstí, našel jsem přesně tu práci.
Asi byste do
Václava Mlčáka
neřekli, že si pravidelně kupuje časopis Čtyřlístek.
Jak dlouho jste hledal?
Dlouho ne, asi dva dny. Prvně jsem šel
do jihlavského BOSHE, potom jsem
přemýšlel také o práci v Německu
v jedné nové elektrárně. To ale nevyšlo,
protože chtěli absolventa a mně chyběly
ještě dva měsíce. A dnes jsem možná
rád, protože ROSS mi nabídl zajímavou
práci. Po dvou týdnech hledali vedoucího nabídkového oddělení a skončilo to
u mě.
Vraťme se ještě do školy, co to
obnáší studovat komerční elektrotechniku?
Zabývali jsme se nejenom elektroinstalacemi, ale i obchodem, ekonomikou
a právem. Je to takové odlehčené elektro. Důraz je kladen především na obchod a právo.
Když se řekne Plzeň a právo, tak si
každý vybaví ty „rychlostudenty“…
V době, kdy jsem studoval, tahle kauza
ještě nebyla na povrchu a nedělám si
přílišné iluze, že to bylo jen v Plzni na
právech (smích)! Já ale svoji diplomovou práci mám, mám i zápisy ze všech
zkoušek, tak se snad na přední stránky českých deníků nedostanu. A navíc
jsem chodil na jinou fakultu (smích).
8 / Rozhovor
Říkáte, že člověk má dělat to, co ho
baví, čili vás práce v kanceláři u počítače baví.
Jsou věci, ze kterých mám radost, potom
jsou samozřejmě věci, které mě štvou,
musím je ale udělat taky. V elektroinstalacích se člověk neustále učí, poznáváme
nové výrobky, směry, technologie, zajímavosti. Je to velmi tvůrčí.
Zrovna se to tak sešlo, rozhodně to nesouvisí s ničím. Byl k dispozici dům za rozumné peníze, sice starší, ale hezký. Dva roky
jsme řešili bydlení a teď zrovna to vyšlo.
Doma je zkrátka doma, mám to tam rád.
V práci je to dobré, spousta kamarádů,
manželka a dcery jsou ale něco úplně jiného. Na výchovu by možná byli lepší holka a kluk, ovlivnit se to ale nedá (smích).
Jak vypadá váš pracovní den?
Nikam necestuji, bývám v Havlíčkově Brodě v kanceláři. Musím především hlídat
termíny, kdy máme co zpracovat a připravit. Je to plánování v čase, jak nacpat co
nejvíce věcí do co nejkratšího času. Mám
osm lidí, každý máme na starosti to své.
V práci jste vedoucím, jste šéfem
i doma?
Doma ne, tam nevládne nikdo. Vždycky
se snažíme domluvit na kompromisu.
A jednou za tři hodiny jsou velkými šéfy
Magdalenka a Barborka. Zrovna když potřebují najíst.
Daří se vám?
Jsou věci, které nejsem schopen ovlivnit,
záleží také na dodavatelských firmách, na
jejichž nabídky často čekáme.
Mezi tím máte čas se věnovat svému
opravdu netradičnímu končíku…
Není to přímo koníček ve smyslu žrout
času. Sbírám časopisy Čtyřlístek. Dostal
jsem se k tomu v dětství, v podstatě jsem
to převzal po bratrovi. Mám téměř všechny
od roku 1969. Nejsou to ale jen časopisy,
jsou to dětské hry s motivem Čtyřlístku
a různé reklamní předměty. Mám v tom
zajímavě uložené peníze. Cena té sbírky
každý rok roste a roste.
Pracujete osm hodin denně, pak
přijdete domů a začíná další směna s vašimi malými dcerami. Jaké
to je?
Mimina potřebují najíst, uklidnit a spát,
nic jiného. V tom duchu se vyvíjí celý den.
Každé tři hodiny se krmí, potom uspávání
a takhle pořád dokola. To znamená, že
i v noci se člověk nevyspí. Snažím se manželce pomáhat, přebalovat, uklidňovat, je
to ale hlavně na ní.
Vy jste si s těmi dvojčaty udělal několik radostí najednou. Ještě jste
si ke třicátým narozeninám koupil
dům.
Jednou to předáte vaším dětem,
aby pokračovaly…
Těžko říct, co bude. Kreslíř Jaroslav Němeček už má také svůj věk, podle mého
názoru to brzy skončí. On má sice nástupce – svého syna, moc tomu ale nevěřím.
Skončí tak jeden dlouhý příběh. Přeci jen
časopis Čtyřlístek čtou generace dětí a je
to součást české kultury.
(rah)
HISTORIE:
Stavitelé František a Otakar Liškové
Havlíčkův Brod začal svou současnou
urbanistickou podobu získávat od druhé
poloviny 19. století. Pro důvod nemusíme
chodit daleko - fenomén industriální revoluce totiž dorazil i na Českomoravskou
vrchovinu. V tehdejším Německém Brodě
byla postavena železnice, rostly tovární
budovy a lidé se houfně stahovali do města
za prací i pohodlím.
Trvalo jen několik desítek let a počet
obyvatel se zdvojnásobil. Radní navíc
byli prozíraví a dávali expanzi řád i za
cenu jejího omezení. Nechtěli, aby
město bylo pouze shlukem domů, ale
místem k žití. Vznikaly nejen situační
a regulační plány, projekty elektrifikace, plynofikace a vodovodů, ale i parky,
školy a nemocnice.
Schopní stavitelé působící v této vrcholné době (tedy v letech 1880-1930)
byli opravdu žádaní, pracovně vytížení
a uznávaní. Patří mezi ně také bratři
František a Otakar Liškové, kteří po
třicet let určovali architektonickou podobu Německého Brodu a Chotěboře.
Proto je až s podivem, že jejich jména do
dnešní doby jsou známa jen historikům
a pamětníkům. Jejich stavitelská činnost začala v Chotěboři, kde si začínali
budovat velmi dobrou pověst. Měli svoji
vlastní cihelnu a parní pilu, proto nebyl
problém v nedaleké obci Krucemburk
vystavět dělnickou zahradní kolonii brzy
přezdívanou „Liškov“. Ovšem jejich největším odkazem pro Chotěboř jsou dvě
dodnes stojící vily v ulici Tyršova. První
z nich, vila „Jiří Poděbradský“ z let
1903-1904, je postavena v tehdy moderním historizujícím stylu. Své jméno
nese po velmi hodnotné fresce českého
panovníka od Mikoláše Alše v severním
štítu stavby.
Druhá vila, zvaná „Rieger“, se nachází hned v sousedství. Postavena byla
roku 1904 a jméno nese po právě
zesnulém politikovi z nedaleké Malče.
Svou krásu ovšem ztratila v éře komunismu, kdy na ní byla nanesena břízolitová omítka a přistavena administrativní budova.
První republika byla pravděpodobně
vrcholem stavební aktivity firmy. První
polovina 20. let znamenala práci na plánované výstavbě budovy Husova sboru.
Návrh ovšem dalece překračoval finanční možnosti církve, a tak finální úpravy,
včetně stavby (1925), realizovala firma
Josef Šupich.
V Chotěboři působili další dva stavitelé - František Kruml a Václav Pěch.
Liškům začalo být brzy jasné, že malé
město všechny tři stavební firmy neuživí. Rozhodli se proto angažovat
i v nedalekém Německém Brodě. Zde
tou dobou působil významný stavitel
Josef Šupich, ale Liškové díky své
pověsti nezůstali v ústraní a stali se
mu kvalitní konkurencí. Jejich práce
využívali továrníci. Prováděli například
úpravy a přístavby na podniku Bratří
Mahlerů (Pletařské závody v Německém Brodě). Prvním velkým úspěchem
se stala stavba nové Sokolovny (dnes
Klub OKO) roku 1905 v podobě antického chrámu. Následovala noblesní
stavba německobrodské pošty ve Svatovojtěšské ulici (1910-1911) a dnes
trochu zapomenutá stavba pro okresní
úřad na rohu ulic Dolní a Na Ostrově
(1911). Do začátku války ještě stihli
Liškové zbudovat pár soukromých vil,
především v tiché čtvrti nad klášterním
komplexem.
Liškové si vše vynahradili na stavbě
Rolnického domu (dnes ROSSin,
1925-1927), který byl ve své době
největší stavbou ve městě. Ne náhodou
byl Rolnický svaz za své rozhazování
kritizován.
Třicátá léta se nesla v lehkém útlumu
kvůli hospodářské krizi, ale i tak ve městě
vyrostly dvě úžasné a moderní vily. První
je vila „Anna“ továrníka Huga Stiassného
na rohu ulic Žižkova a Bratříků a druhou
je vila Josefa Knapa, ředitele továrny
„J. Veselý synové“, kde dnes sídlí Mateřská škola Nad Tratí. Obě vily byly jasným
důkazem finančních možností svých
pánů. Vila „Anna“ vypadá jako malý zámek a Josef Knap si například nechal do
svého domu instalovat kuchyňský výtah.
Prozíraví, nadčasoví,
odvážní – takoví
stavitelé byli bratři
František a Otakar
Liškové.
Firma samozřejmě nepřežila nástup komunistického režimu. Její odkaz ale dodnes vidíme na procházkách městem.
Autor: Mgr. Michal Kamp – historik Muzea Havlíčkův Brod
Historie / 9
TRENDY:
Elektroinstalace v zateplení fasády
KEZ je elektroinstalační krabice do zateplení. Slouží k montáži přístrojů - zásuvky, vypínače - na zateplené fasády
budov. Svojí konstrukcí eliminuje vytváření tepelných mostů. Použití elektroinstalační krabice umožňuje instalovat
přístroje při tloušťce izolační vrstvy 50
- 200 milimetrů. Součástí balení jsou
hmoždinky, vruty pro připevnění nosiče
ke stěně, šrouby pro montáž krabicek
nosiči a pro instalaci přístrojů. Do krabice je nutné instalovat přístroje s krytím
odpovídajícím prostředí, tedy například
ven je nutný speciální vypínač. Při instalaci přístrojů na hrubší omítku se doporučuje přitěsnit přístroje silikonem. „Tubus
elektroinstalační krabice KEZ obyčejnou pilou seřízneme podle mocnosti
polystyrenu. Na povrchu potom máme
zcela obyčejnou elektrikářskou krabici,
na kterou namontujeme například vypínač nebo zásuvku,“ vysvětluje vedoucí
marketingu společnosti KOPOS Kolín
Marie Horská.
Montáž MDZ čitla, kamery a zásuvky
Se zvýšenou potřebou šetřit za vytápění objektů dnes zateplujeme a zateplujeme. Stát na to navíc přispívá
z fondu Zelená úsporám. Problémem
u izolovaných zdí ale bylo umístění
vypínačů, svítidel, zásuvek a dalších
věcí. Jak vyřešit tepelné mosty? Jak
připevnit do měkkého a křehkého polystyrenu obyčejnou elektrikářskou
krabici?S elegantním řešením nově
přichází kolínská společnost KOPOS.
Představujeme nový systém označený jako KEZ a MDZ!
vyrobeny ze samozhášivého materiálu.
Teplotní odolnost je od -25 do + 60°C.
U montážní desky MDZ je maximální
nosnost 4 kilogramy.
Společnost KOPOS KOLÍN a.s. byla založena v roce 1996 a navázala na předchozí existenci společnosti s ručením
omezeným Kopos Kablo Kolín a zprivatizovaný státní podnik Kablo Kolín. Kořeny společnosti sahají do roku 1926.
V osmdesátileté historii vývoje firma
vždy vyráběla elektroinstalační úložný
materiál. Za uplynulých 13 let investovala do modernizace a přestavby více
než 1 miliardu korun a do vývoje vložila
zhruba 100 milionů korun. V současné
době zaměstnává 365 lidí.
(red)
Zdroje: www.kopos.cz
MDZ je montážní deska do zateplení.
Slouží k instalaci elektrických zařízení,
jako jsou venkovní světla, pohybová čidla, sledovací kamery, zásuvky 400V
a další. Svojí konstrukcí opět eliminuje
vytváření tepelných mostů. Není ale
určena pro montáž satelitních antén
a jiných velkoplošných prvků. Důvodem
je jejich vysoká hmotnost a neúnosnost
vzhledem ke všeobecně známým vlastnostem polystyrenu. Montážní deska,
stejně jako u krabice KEZ, umožňuje
montáž zařízení při tloušťce zateplovací vrstvy až 200 milimetrů. Plocha pro
montáž zařízení je 120 x 120 mm. Součástí balení jsou hmoždinky, vruty pro
připevnění nosiče ke stěně a šrouby pro
montáž desky. „Také u desky MDZ doporučujeme stavebníkům uříznout pilou
tolik plastového tubusu, kolik vzhledem
k mocnosti izolačních vrstev potřebují. Při montáži zásuvky 400V je dobré
připevnit nosiče pomocí chemických
kotev,“ doplňuje Marie Horská.
Oba výrobky společnosti KOPOS mají
rozměry 120x120x200 milimetrů a jsou
Montáž KEZ
10 / Trendy Reklamní text
věrní rossu
15 let u firmy
Drahomír Brabec
Barvy naší firmy obléká od 1. listopadu 1995. Pracuje jako elektromontér a často bývá v zahraničí. Konec
roku 2010 trávil v gruzínském hlavním městě Tbilisi při rekonstrukci
tamní nemocnice. Kromě toho miluje staré české filmy.
samozřejmě baví, protože se člověk
nedostane do takového stereotypu a
neustále vytváří něco nového, i když
obor elektro zůstává. Jsem rád, že
mohu pracovat u takovéto dynamické společnosti. Je tady velice dobré
pracovní prostředí a lidé, se kterými
spolupracuji, jsou nejenom výborní
spolupracovníci, ale i dobří přátelé.
Je mi 34 let a bydlím v malé vesnici
Švábov, kde jsem předloni začal s výstavbou rodinného domku. To je můj
takový druhý koníček. Tím prvním a
velkým koníčkem je práce u hasičů u
dobrovolného spolku ve Švábově.“
Tomáš Štancl
Jako elektromontér přišel na začátku listopadu 1995. Sám o sobě napsal: „Za tu dobu jsem prošel mnoha
různými a zajímavými zakázkami,
které firma ROSS udělala. Druhem
zakázek byly rodinné domy, bytová centra, nemocnice, průmyslové
objekty, velké administrativní celky. Na těchto akcích jsem začínal
jako elektrikář a po patnácti letech
jsem postupně dosáhl dnešní pozice vedoucího střediska projektových týmů. Práce je to zajímavá,
různorodá a pokaždé jiná, což mě
nacionál v Praze 6 přijel na stavbu
ještě se svým starým Fordem Roman Stryk. Při parkování ale narazil
spodkem motoru na vyvýšený kanál.
Zaparkoval a šli jsme si společně
prohlédnout naší akci. Po té spěchal na nějaké jednání. Nastoupil do
auta a chtěl nastartovat. Auto ale ani
nehleslo. Rychle jsem mu dal svoje
auto, to byl tenkrát Ford Tranzit a se
slibem, že toto opravíme, odjel. Já
jsem tedy začal logicky hledat závadu. Prohlédl jsem motor a nic. Palivo
bylo na hranici, tak jsme vzali auto
na lano a odvlekli ho k blízké benzínce. Tam jsem nečerpal plnou nádrž
a zkoušel nastartovat. Zase nic! Odvlekli jsme ho tedy zpět k hotelu a
přemýšlel jsem co dál. Vzal jsem telefonní seznam a obvolal snad všechny servisy Ford, co by s tím mohlo
být. V jednom z nich si mechanik
vzpomněl a povídá: ,Otevřete kufr
a tam je rezerva. Uprostřed rezervy
je tlačítko, které zkuste zmáčknout
a uvidíte.‘ Provedl jsem to podle pokynů a auto bylo v pořádku. Byl to
spínač na čerpadlo benzínu, který je
proti otřesům a jak Roman Stryk narazil na kanál spodkem motoru, tak
ho vypnul. Když přijel zpátky auto
jsem mu předal auto a oba jsme se
zasmáli jak taková banalita může
zkomplikovat život.“
Josef Klein
Podobný postup jako Tomáš Štancl
má za sebou také Josef Klein. Jeho
poslední velkou zakázkou je M5 Mall
v ruské Ryazani. Předtím byl delegovaný na slovenskou pobočku k řízení
silnoproudých zakázek. Josef Klein
přidává humornou historku: „V roce
1996 při rekonstrukci hotelu Inter-
Jaroslav Dvořák
Miloš Jirka
1. listopadu 1995 přišel do firmy
ROSS Holding také Miloš Jirka. Od
práce montéra se dostal až na pozici výrobního ředitele divize Průmysl
a energetika. Kromě rodiny je jeho
celoživotní vášní mineralogie. Také
přidává jednu zajímavou historku:
„Seděli jsme na obědě, svítilo sluníčko, taková letní pohoda. Jeden
kolega z ničeho nic povídá tomu
druhému: ,Ty, jak se tak na tebe dívám, připadáš mi nějak asimetrický!‘
Chudák kolega, vůbec mu nedošlo,
co tím je myšleno a ve své naivitě
se optal: ,Jak asimetrický, co tím
myslíš?‘ Na to mu samozřejmě bylo
velice pohotově odpovězeno: ,Asi
metr vysoký a asi metr široký.‘ Tím
pro nás oběd skončil.“ Miloš Jirka
úmyslně neuvádí jména, současně
ale prosí dotyčné o pochopení.
Ve společnosti ROSS Holding je zaměstnaný ze všech pěti jubilantů nejdéle – přišel 9. října 1995. Pracuje
jako elektromontér a je v podstatě pořád na zahraničních zakázkách. Mimo
to je kutil a rád cestuje.
Blahopřejeme rodičům!
Radomil Coufal
se narodil 17. 9. 2010 tatínkovi Radomilu Coufalovi, který
pracuje ve firmě jako obchodně výrobní přípravář.
Magdaléna a Barbora Mlčákovi
se narodila 12. 10. 2010 tatínkovi Václavu Mlčákovi, který
pracuje ve firmě jako vedoucí
nabídkového oddělení.
Adéla Benešová
se narodila 24. října 2010
tatínkovi Pavlu Benešovi,
který pracuje ve firmě jako vedoucí projektových týmů.
Jan Křípal
se narodil 24. října 2010
tatínkovi Milanu Křípalovi,
který pracuje ve firmě jako
technik.
Izabela Zahradníková
se narodila 26. října
2010 tatínkovi Ladislavovi
Dudovi, který pracuje ve firmě
jako projektový manažer.
Věrní ROSSu
/ 11
SLOVENSKO:
Slovenské hory a cestovný ruch
O slovenskom cestovnom ruchu sa píše a diskutuje s rôznymi emóciami. Vytvárajú sa plány
a stratégie ako zmeniť súčasný stav a čo je príčinou zlých služieb a znechuteného personálu.
V tomto príspevku sa nebudeme zaoberať
týmito aspektmi, ale pozrieme sa na to, čo nám
môžu slovenské hory ponúknuť a za čo sa
nemusia hanbiť.
Hornaté časti sa na Slovensku nachádzajú najmä v severnej a východnej časti
krajiny. Vysoké a Nízke Tatry, Orava,
Slovenský Raj a Kras, Veľká a Malá Fatra, Poloniny. To sú len niektoré oblasti,
kde môžete prísť obdivovať krásnu prírodu. Každé pohorie je niečím špecifické.
Tatry si svoj marketing nemusia budovať zložito. Kriváň, Lomnický štít a Štrbské pleso sú známe takmer každému
z bývalého Československa. V zime poskytujú výborné podmienky na športy
v rezortoch Tatranská Lomnica, Štrbské
pleso, Chopok či Jasná. V posledných
rokoch prešli masívnou modernizáciou
a ponúkajú kvalitné zázemie pre všetky skupiny nadšencov. „Do Vysokých
Tatier sa vždy rada vraciam spoznávať
nové miesta a štíty. Najradšej lyžujem
na Skalnatom plese. Má výborné zázemie a je z tade krásny výhľad na Lomnický štít,“ hovorí turistka z Bratislavy
Michaela Píšová. V Malej Fatre narazíme na dlhé roky obľúbené strediská
na Fačkovskom sedle pod Kľakom, ale
aj nový a progresívny rezort vo Valčianskej doline so širokou možnosťou aktivít
po skončení lyžovačky. Takisto stredisko Vrátna ponúka výborné podmienky
pri krásnom meste Terchová známemu
vďaka „národnej ikone“ Jurajovi Jánošíkovi. Veľká Fatra sa pýši modernými
strediskami väčšinou s vysokokapacitnými sedačkovými lanovkami v Jasen-
12 / Slovensko
skej doline, na Donovaloch a Malinôm
Brde. Malé stredisko v Štiavnických
vrchoch pomenované podľa známej
legendy o salamandre sa nachádza
blízko malebného banského mestečka
Banská Štiavnica s množstvom príjemných kaviarní a reštaurácií v historickom centre. Tento výpočet zďaleka nie
je kompletný – mal len snahu poukázať
na rozmanitosť slovenských hôr a možnosti výberu relaxu v nich.
Taktiež aquaparky sa stávajú dôležitou
súčasťou príjemne stráveného času
v horách. Pod Tatrami vyrástli veľké
strediská v Poprade, Liptovskom Mikuláši a taktiež v Bešeňovej s ich výnimočnou termálnou vodou. Nezaostávajú
ani iné oblasti ako Senec pri Bratislave, Komárno alebo Vyhne pri Banskej
Štiavnici. Ponúkajú rôznorodé zázemie
pre zábavu detí, ale aj luxusný oddych
pre rodičov vo vírivkách a rôznorodých
saunách.
Slovenské hory určite nie sú také členité
a rozsiahle ako napríklad Alpy v Rakúsku
či Taliansku, ale práve v odlišnosti každého pohoria spočíva tá krása. Prejdete
pár desiatok kilometrov napríklad zo Starého Smokovca a otvorí sa Vám pohľad
na hory s úplne inou geologickou štruktúrou a celkovo aj atmosférou. Takisto
sa líšia aj rôzne oblasti Slovenska. Spo-
znávanie a užívanie sa neskončí určite
rýchlo, keď si ich zamilujete. Marketing
pokyvkáva, ale niekedy treba byť naozaj
dobrodružnejší a vydať sa preskúmať aj
menej propagované a medializované oblasti. „Zážitok z prírody“ je určite pravdivý
slogan pre slovenské hory.
Autor: Oto Kóňa (1987) je študent politológie na Fakulte
sociálnych štúdií Masarykovej univerzity v Brne. Zameriava sa na marketing politických kampaní, komunikáciu
politikov s voličmi a prezentáciu ich programov. A také
má rád slovenské hory.
Foto: Internet
MEXICO:
A country with many different faces
Mexico (The United States of Mexico) is
a federal republic situated at an American
continent. It borders on The USA in the north and the most part of this border is Rio
Grande River. In the South there are two
states - Belize and Guatemala. Nearly ten
thousand kilometers of coast are washed
by two oceans - The Gulf of Mexico and the
Caribbean Sea. Mexico is the best place for
tourists as well as for adventurers.
You would better communicate by Spanish than English, a traveller Adéla Poláková, who have visited Mexico, starts
her telling. „Before each trip abroad
I have to prepare, I am curious and I look
forward it. I had also looked forward Mexico. We arrived at night and I remember the long journey to a hotel. Mexico
City is a huge city. We went through
many districts and their specific slams,“
she adds. The morning awakening was
nice as well as local people, the native
Mexican, were. „They are really cool
and pleasant people. But I was in a little trouble, because I cannot speak any
Spanish and you can use English only
in a hotel or in tourist places. For example a marketplace and places like this
are not English friendly.“
travelling, although it is more adventurous and it can be even dangerous,“ she
says. Mexico is said to be a state full of
drug mafias and lots of criminality. „It
can be truth if we are talking about the
northern part of Mexico, which borders
on The States. Tourists are better not
recommended to go there.
Mexico has many different faces. The
Mexico City (Ciudad de Mexico in Spanish), which has got about thirty millions of people, is really outstanding. During a landing by day you can watch it
for several minutes from the plane. Visitors-tourists usually go to the locations
near the Caribbean Sea, where it is safe
even for families with children. „I would
also recommend the rest of Mexico for
Every travelling is connected with
a specific sort of experiences. Somebody can be fascinated by monumental
buildings, somebody appreciates the
sea. But if you travel to a country, which
is culturally, mentally, socially and historically different from the European
states you can be faced many difficulties. You can simply be lost in a huge
city. „We had a map and a navigation
To rent a car and travel around Mexico on your own is the best way how to
enjoy this country, if you can afford it.
„We were warned against it, because it
could be dangerous, we have noticed
nothing strange though,“ Adéla Poláková thinks on it and continues: „We were
going along the west coast; we made
let‘s say a circle and finally arrived in
the capital. It was amazing!“
rented, but all those things failed. We
got lost driving from a car rental,“ Adéla
starts her funny story. „We were rambling for about four hours in the slums
near the city centre. We were about to
think that we were not able to find the
right way out (that evening we planned
to go to Acapulco). We always stopped
somewhere and compare the particular
street with the map, but the problem
was that many streets there are named
the very same way. In this moment the
map and the navigation are useless.
Finally a policeman helped us; he miraculously showed us the right exit so we
managed to leave the city towards the
Pacific Ocean.“
Mexico definitely belongs to the most
interesting countries in the North American Continent, due to both his culture
and social diversity. „Indeed, it is not
a really developed place, it has got very
little in common with The States or
Canada, it is more close to the South of
America,“ sums up Adéla Poláková.
(rah)
Českou verzi textu najdete na www.ross.cz
Mexico/ 13
ROSS PODPORUJE:
Nový klub OKO v Havlíčkově Brodě
Na rohu Smetanova náměstí v Havlíčkově
Brodě stojí bývalá sokolovna, později kino
Sokol, také kino OKO, dnes klub Oko. Budovu má obecně prospěšná společnost Havlíčkobrodská pronajatou od místní sokolské
jednoty a je to druhá scéna ke kulturnímu
domu Čechovka. Klub Oko je multifunkční
sál pro pořádání koncertů, plesů a různých
jiných společenských akcí.
Pomyslné dveře se v Oku otevřely 27. října 2010 krátce po dokončení stavebních
úprav uvnitř objektu. Zmizelo šikmé hlediště, původní šatny a promítárna. „Otevřeli jsme původní balkóny. Sál pojme asi
300 lidí,“ říká krátce po uvítání ve spodním patře ředitel neziskové organizace Jakub Baloun a chlubí se prvními už uspořádanými akcemi. „Mám z toho velmi dobrý
pocit, až bych řekl vynikající pocit. Nechci
ale nic zakřiknout,“ neskrývá radost. Sami
návštěvníci také po prvních koncertech
řekli, co všechno se jim v Oku líbí a co je
třeba upravit. „Komunikujeme s nimi přes
web a také přes sociální portál Facebook,
prostřednictvím kterého máme okamžité
zpětné reakce. Bylo to po prvním festivalu, ale i po druhé velké show, kdy tady hrála Jasná páka se spoustou hvězd české
rockové scény.“ Aktivní přístup k fanouškům a potenciálním návštěvníkům je také
jednou z nejdůležitějších věcí, na které
lidé z Havlíčkobrodské pracují.
14 / ROSS podporuje
Bývalá sokolovna, sál ji dnes bez šikmého hlediště připomíná, je určená
pro téměř všechny druhy kulturních
akcí od plesů přes koncerty, různé
akademie až po taneční kurzy. „Chceme spolupracovat se školami a daří se
nám to. Nespornou výhodou je fakt, že
Oko je v centru města. Sál Čechovka je
dobrý, ale jeho vzdálenost je pro školy
limitující,“ dodává Jakub Baloun. Stále
otevřená zatím zůstává otázka kina.
Klasické promítání z filmových pásů
u nás už zřejmě definitivně skončilo,
nabízí se ovšem digitální technologie,
která ale nemá zatím takové možnosti. Uvažujeme také o sportovních
přenosech. „Podmínky k tomu máme
skvělé, jsme schopni otevřít až tři bary
a hostit tady stovky lidí. Nebude to
jako doma u televize, chceme obrovské plátno,“ plánuje Baloun a vede mě
na balkon, kde je jeden z barů. Společně koukáme do sálu, jehož stěny
pokrývá speciální tapeta. Část stropu
nad galerií je původní – hnědé zdobené kazety. „Strop nad sálem jsme ale
museli nechat pokrytý zvukově izolačním materiálem. Dělníci totiž, zřejmě
v 60. letech, kazety nevratně poškodili. Zbyly ale původní sloupy, balkony
a místo promítací kabiny je salonek
a bar, kavárna bude v prostoru bývalého vstupu do kina.“
Míříme společně znovu do spodního
patra, kde je denní bar. „Otevřeno je kromě pondělí, máme zkušenou obsluhu,
prakticky o nic se nemusím starat. Je to
v Havlíčkově Brodě nový podnik, který si
své hosty samozřejmě hledá. Ve spojení
s kulturním domem se ale v podstatě propaguje sám,“ je přesvědčený Jakub Baloun, který má také vizi: „Chci, aby klub Oko
skutečně žil. Je to výjimečný a jedinečný
sál v Havlíčkově Brodě s ideální velikostí
i pro menší plesy. Chceme oslovit i sportovní oddíly a další organizace, které si
ples v jediném obrovském sále v našem
městě nemohou dovolit. Znovu říkám, že
naše deviza je to, že jsme v centru.“
Asi po hodinu trvající prohlídce opouštím klub Oko s dobrým pocitem.
Havlíčkobrodská obecně prospěšná společnost provozuje novou scénu na velmi
vysoké úrovni. Díky pochopení sponzorů,
města a dalších subjektů mají lidé všech
generací k dispozici kvalitní klub. Chce se
mi použít to okřídlené americké označení
cool!
(rah)
Pojďte s námi plesat!
Na začátek roku jsme pro vás připravili celkem tři plesy. 28. ledna
2011 bude klub Oko v Havlíčkově Brodě patřit našemu
firemnímu plesu. O zábavu se
postará skvělá kapela Good Company a k tomu celá řada překvapení. „Chceme do Oka vrátit plesy,
chceme tam vrátit tradiční a kultivovanou zábavu. Ples společnosti
ROSS Holding bude první,“ říká
šéf klubu Oko Jakub Baloun.
Další akcí, tentokrát 5. února
2011 v sokolovně v Chotěboři, bude ples pivovaru Cho-
těboř. „Rádi bychom především
poděkovali fanouškům, příznivcům
a milovníkům našeho pěnivého
moku,“ dodává sládek pivovaru
Oldřich Záruba, který vás zve i na
další pivovarský ples – tentokrát o měsíc později 5. března
2011 v klubu Oko v Havlíčkově Brodě. „To bude v rockovějším
stylu.“
Zakoupením lístků tomboly můžete na všech třech plesech přispět
na dobrou věc. Výtěžek získá
občanské sdružení Benediktus
z Chotěboře.
www.cechovka.cz
14. 1. PSÍ VOJÁCI
19. 1. MYDLIBABA A TY DRUHÉ ANEB TŘIKRÁT DO ČERNÉHO
5. 3. ROCKOVÝ PLES
PIVOVARU CHOTĚBOŘ
11. 3. PLES ZDRAVOTNĚ
A TĚLESNĚ POSTIŽENÝCH
12. 3. UNDERSIDE (CZ)
A NEW FORMA (SK)
22. 1. OKO FEST
14. 3. CHVILKOVÁ SLABOST
28. 1. PLES ROSS
5. 2. PLES PIVOVAR CHOTĚBOŘ
29. 3. RADŮZA
9. 2. KAŽDÝ DEN ŠŤASTNÝ DEN
KUPÓN
na slevu
50 Kč
Po předložení tohoto kupónu
při vstupu do klubu Čechovka,
získáváte slevu na vstupném
ve výši 50 Kč. Kupon nelze
uplatnit v předprodeji.
Reportáž / 15
platnost 1. 1. 2011 - 31. 3. 2011
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Exhaust [ıgˡzɔːst] odsávání, výfuk
Exhaust fun sací ventilátor
Exhibition [eksıˡbıʃən]
ukázka, výstava
Exit [ˡeksıt] výstup, východ
Expand [ıkˡspænd]
rozšiřovat, expandovat
Expansion [ıkˡspænʃən] roztažení
Expansion joint dilatační spára
Experience [ıkˡspıəriəns]
zkušenosti
Expert [ˡkespƷːt] expert, znalec, odborník
Expire [ıkˡspaıə(r)] vypršet, ztratit platnost
Exsiccator [ˡeksıkeıtə(r)] vysoušeč
Extension [ıkˡstenʃən]
prodloužení, nástavec, přístavba
Extension cord prodlužovací šňůra (amer.)
Extension lead prodlužovací šňůra (angl.)
Extension ladder výsuvný žebřík
Extinguisher [ıkˡstıŋgwıʃə(r)] hasící přístroj
Eye [aı]
oko, smyčka, ucho, oko (orgán)
Facade [fəˡsɑːd] fasáda, přední stěna domu
Face [feıs]
čelo, líc, plocha, tvář
Face shield ochranný štít (svářeče)
Křížovka o cenu
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději
do 10. 3. 2011 na
e-mailovou adresu
[email protected].
Správné odpovědi
vylosujeme a výherce získá 2 volné vstupenky dle
vlastního
výběru
do klubu Oko nebo
Čechovka v Havlíčkově Brodě.
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
čelní plocha, obložení, navaření
Facing [ˡfeısıŋ]
Facing brick
lícová cihla
Factory [ˡfæktəri] továrna, závod
Factory worker tovární dělník
Fade [feıd]
slábnout, zanikat
Fading control regulace úniku
Fading pattern časový průběh úniku
Fail [feıl]
selhat, chybět
Failure [ˡfeıljə(r)] poruchy, selhání, závada, porušení (materiálu)
Failure logging registrace poruch
Failure rate četnost poruch
Fall [fɔːl] pád, spád, pokles
False [fɔːls] nepravý, falešný, jalový
Falsework [fɔːlswƷːk] lešení, bednění
Fan [fæn]
větrák, ventilátor
Fan belt hnací řemen větráku
Fan cooled chlazený větrákem
FAQ (frequently asked questions) – často kladené otázky
Fast [fɑːst] rychlý, pevný, stálý
Fasten [ˡfɑːsn] připevnít, upoutat
Fat [fæt]
Fatigue [fəˡtiːg]
Fatigue crack Fatigue limit Erecting bay Fatty acid Faucet [ˡfɔːsıt]
Fault [fɔːlt]
Fault analysis Fault clearing Fault log Fault threshold Fault trace Feasibility [fiːzəˡbıləti] Feasibility study
Feed [fiːd] Feed control Feed hopper
Feed pump
Feed water
V tajence najdete starou píseň z Humpolecka: Soukeníci to jsou chlapi... (zbytek v tajence)
Tajenka z č. 4/2010 zní: Když jsem stála na pavlači, přišlo na mě strašidlo, mělo boty a kalhoty a na mě se tlačilo.
Z došlých odpovědí jsme vylosovali Janu Eisovou, která vyhrává dárkové balení piva Chotěboř Speciál a tričko s logem.
E-F
tuk, mastný
únava (materiálu)
únavová trhlina
mez únavy
montážní hala
mastná kyselina
vodovodní kohoutek (amer.)
vada, chyba, porucha
analýza poruch
odstranění poruchy
protokol poruch
práh poruch
záznam poruch
proveditelnost, realizovatelnost
prováděcí projekt
posuv, přívod, podávání
tlačítko podávání
podávací zásobník
napájecí čerpadlo
napájecí voda
Fotogalerie Vzpomínka na 11. ples ROSSu v Chotěboři
Reportáž / 17
P
Veselé Vánoce a šťastný nový rok
F
Merry Christmas and a happy New Year
2
0
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: REPORTÁŽ: JINONICKÁ VYHLÍDKA
ROZHOVOR: MILAN OSTROVSKÝ, LIBOR ŽÁK
HISTORIE: STAVITEL JOSEF ŠUPICH