Školní časopis - Základní škola Jindřichův Hradec II., Janderova 160

Školní časopis - Základní škola Jindřichův Hradec II., Janderova 160

Školní
časopis
Občasník žáků 2.ZŠ J.Hradec
číslo1
listopad 2015
Dvojka tančila zumbu
Rozhovor s p.uč.Bartošem
Poznáš svého učitele?
A mnohem více uvnitř!
1/2015
Stránka 1
Obsah
Slovo úvodem
Školní časopis
3
Vydávají žáci 2.ZŠ,
Dvojka tančila zumbu 4
Janderova 160,
Přespolní běh
9
Jindřichův Hradec
Adapťák
10
www:
Roztleskávačky
12
Rozhovor s L.Bartošem13
Představujeme se
14
Módní peklo
16
Doporučujeme
17
Hudební okénko
18
Literární talenti
19
Zábava
32
Recepty
36
Anketa
38
Poznej svého učitele
39
Komiks
1/2015
41
www.2zsjh.cz
e-mail:
skolnicasopis2@seznam
.cz
facebook:
Časopis 2.ZŠ
Redakce:
Žáci 6.A a 6.B +
další žáci 2.ZŠ
Konzultant: Monika
Landkammerová
Řešení všech kvízů a soutěží
najdete v příštím čísle
Stránka 2
Slovo úvodem
Milí čtenáři!
Letos jsme se my, šesťáci, chopili příležitosti a pomaloučku
polehoučku, více či méně úspěšně si na vlastní kůži zkoušíme
novinářskou práci. Tentokrát se náš časopis zaměřil na sport. A jak
nám to šlo? Na první pohled by člověk řekl, že na tom přece nic není.
„No co? Něco napíšeme, něco nafotíme, dáme to dohromady a je to…“
To byly zpočátku i naše mylné představy. Ale… najít zajímavá a
aktuální témata, dohnat žáky či učitele a přinutit je „dobrovolně“
k rozhovoru, vytvořit „design“ a mnoho dalšího… není žádná legrace,
zvláště když toho víte o novinařině asi zhruba tolik jako Láďa Hruška
o vaření.
Buďte tedy, prosím, tolerantní. Jsme nadšení amatéři. Navíc
začínáme a jak víme, začátky jsou vždycky těžké
Vaši redaktoři z 6.A a 6.B
PS:
Protože bychom rádi, aby byl tento časopis časopisem celoškolním,
prosíme, pomozte nám ho tvořit. Pokud budete mít zajímavý nápad,
článek, fotku nebo cokoli dalšího, sem s ní! Buď pošlete na mail
[email protected] , přispějte na facebooku: Časopis 2.ZŠ
nebo odneste přímo pí. učitelce Landkammerové.
Pro začátek pro vás máme první úkol:
NAVRHNĚTE JMÉNO NAŠEHO ČASOPISU
Úmyslně jsme nechali strohý nicneříkající název „Školní časopis“,
abyste o něm mohli rozhodnout i vy!
1/2015
Stránka 3
Co se děje v naší škole…
Dvojka tančila zumbu
Poslední dva dny před
Tou byla odstartována první
podzimními prázdninami (26. a
část našeho celoročního
27. října) se naši žáci rozvlnili
školního projektu
na parketu v latinskoamerických
„Dvojka v pohybu“.
rytmech roztančené zumby.
1/2015
Stránka 4
Soutěž začal druhý stupeň.
nominovaných tanečníků, tedy
V pondělí v deset hodin
v prvním kole se snažilo
nastoupilo na plochu sportovní
protancovat k postupu 120
haly z každé třídy deset
žáků.
1/2015
Stránka 5
Nejen všichni soutěžící, ale i
choreografiích paní učitelky
publikum na tribunách, ti všichni
Lucky Hronové, která oba dva
se roztančili na chytlavé
dny celou soutěž lektorovala a
melodie vášnivých rytmů v
moderovala.
Postupným vyřazováním, které
hlasitě podporovali své
měla na starosti učitelská
fanoušky. Na prvním místě
porota, se tři nejlepší protančili
nakonec skončila Iva Tran (9.B),
až na medailové pozice. To vše
druhé místo obsadila Michaela
probíhalo za úžasného
Nováková(9.B) a třetí byla
povzbuzování a skandování
Alena Holmanová(9.B).
ostatních spolužáků, kteří
1/2015
Stránka 6
První stupeň si taneční
místě se umístila Berenika
soupeření zopakoval v úterý.
Nováková(1.E). I zde byla
Z původních 80 nadšených
atmosféra naprosto úžasná.
malých tanečníků i tanečnic
Malí žáčci si pohyb vyloženě
zbyli po postupném vyřazování
užívali, a to jak chlapci, tak
tři vítězové. První místo obsadil
děvčata. Všichni spontánně a
Céderic Elian(4.E), druhá byla
s úsměvem od ucha k uchu.
Gita Cinová(3.A) a na třetím
1/2015
Stránka 7
V obou dnech však nesoutěžily
jim svým výkonem přinesli body
jen děti, ale při dvou
a dokázali, že i učitel si ze sebe
závěrečných písničkách se
umí udělat legraci. A přestože
rozvlnili i jejich vyučující.
není zrovna Michael Jackson,
Vítěznými učiteli se stali Jiří
přeci se pro své žáky do tance
Vodáček a Jitka Vodáčková.
vrhne naplno a celým svým
Nicméně všichni učitelé, kteří
srdcem a to je při sportu asi
za jednotlivé třídy tancovali,
úplně to nejdůležitější.
Foto: Michaela Nováková 9.B, Albert Mikeš, 6.B
1/2015
Stránka 8
Co se děje v naší škole
Přespolní běh
Dne 1.10.2015 se konalo okresní
kolo v přespolním běhu. Soutěž
probíhala v městském parku v
Jindřichově Hradci. Akce se
zúčastnila i naše škola, a to v
kategoriích III. a IV. Celkem se
přihlásilo 13 škol.
Naši školu reprezentovali tito žáci III. kategorie: Vojtěch Kún,
Ondřej Poulek, Jakub Hrdlička,
Mikuláš Bredl, Adéla Volárová,
Jitka Novotná, Simona Schmidtová.
IV. kategorie: Filip Štoidl, Jan
Boukal, Martin Hrádek, Kristýna
Dvořáková, Daniela Sedláčková a
Dagmar Chalupová.
V kategorii chlapci III se naši žáci
dostali jako tým do krajského kola,
neboť se umístili na postupovém
druhém místě.
Nejlepšího umístění v jednotlivcích dosáhla Kristýna Dvořáková z 8.A.
Trať pro každou kategorii byla jinak dlouhá. Chlapci III. kategorie
běželi 2km, děvčata ve III. i IV. kategorii měla 1,5km. Chlapci IV.
kategorie běželi 3km.
Gratulujeme!
Vojtěch Kún, 6.A
1/2015
Stránka 9
Co se děje ve škole
Adaptační pobyt 6.A
Dne 7.9 a 8.9 2015 se naše
třída zúčastnila adaptačního
pobytu v penzionu Pístina. Jako
dozor nás doprovázela naše
třídní učitelka Tereza
Moravcová a pan učitel Kún.
Cílem pobytu bylo vzájemně se
seznámit s novými spolužáky,
kteří k nám přišli z druhé třídy
a vytvořit tak nový kolektiv.
Počasí nám příliš nepřálo, ale
pro nás to nebylo moc důležité.
Hlavní je, že byla legrace!!!
Penzión, ve kterém jsme bydleli,
se mi moc nelíbil, byl zastaralý
a dokonce ve sprše teklo málo
vody a pan majitel nám také
nebyl příliš nakloněn, byly jsme
na něho příliš hluční, ale
program, který pro nás připravil
pan učitel Pavel Kún, se mi moc
líbil.
1/2015
Stránka 10
Nejzajímavější byla hodina
pravdy, kde jsme měli
odhadnout schopnosti našich
spolužáků. Myslím si, že jsme se
vzájemně poznali a vylepšili naše
1/2015
vztahy a budeme spolu všichni
dobře vycházet.
Markéta Srpová, 6.A
Stránka 11
Co se děje v naší škole
Holky z dvojky
Letos na jaře vznikl na naší
škole nový kroužek
roztleskávaček. Říkáme si
„Holky z dvojky“ a vede nás
paní učitelka Lucie Hronová.
Roztleskávaček je prozatím
pouze devět, ale do
budoucna mají v plánu se
rozrůst o nové tváře.
Členkami jsou : Sofie
Strnadová, Michaela
Nováková, Martina
Longinová, Alena Csölleiová
(všechny 9.B), Iveta
Bindrová, Kateřina Bastlová
1/2015
(obě 9.C), Tereza
Barvínková (8.A), Barbora
Hlinková a Simona
Schmidtová (obě 7.A).
Tréninky máme každé
pondělí a pátek. Právě tam
se učíme nové choreografie,
se kterými vystupujeme na
zápasech BK LIONS
Jindřichův Hradec a na
různých akcích. Přijde nám
to zábavné a jednoduché.
Stačí, když máte rytmus v
těle a umíte se hýbat.
Michaela Nováková, 9.B
Stránka 12
Rozhovor s…
…tentokrát s panem učitelem Bartošem
Protože je naše první číslo zaměřeno především na sport, rozhodli jsme se pana učitele
zeptat na pár otázek…
JAKÝ JE VÁŠ OBLÍBENÝ
SPORT?
JAKÝ JE VÁŠ 2. OBLÍBENÝ
FOTBALOVÝ TÝM? (1.
SLÁVIE A)
SAMOZŘEJMĚ, ŽE MÝM
OBLÍBENÝM SPORTEM JE
FOTBAL.
SLÁVIE B.
BYL JSTE NĚKDY NA
NĚJAKÉM FOTBALOVÉM
ZÁPASE?
ANO, NA MÍSTNÍ FK
JINDŘICHŮV HRADEC.
MÁTE RÁD HOKEJ?
ANO MÁM.
JAKÝ SPORT VÁM PŘIJDE
NEJKRÁSNĚJŠÍ?
NEKRÁSNĚJŠÍM SPORTEM
JE KAŽDÝ SPORT NA
VRCHOLOVÉ ÚROVNI. JINAK
SE MI LÍBÍ AKVABELY,
PROTOŽE MAJÍ HODNĚ
VYKROJENÉ PLAVKY A DÍVČÍ
SPORTOVNÍ GYMNASTIKA
JAKÝ JE VÁŠ OBLÍBENÝ
HOKEJOVÝ HRÁČ?
JAROMÍR JÁGR.
SLEDUJETE I OSTATNÍ
SPORTY?
ANO, TEĎ ZROVNA
MISTROVSTVÍ SVĚTA V
RAGBY.
1/2015
Rozálie Nováková,
Lucie Pecínová, 6.B
Stránka 13
Představujeme se…
V této rubrice se nám v každém čísle představí několik tříd naší školy. Dnes 6.B a obě
nové první třídy
Prvňáčci
Letošního roku poprvé usedlo do lavic naší základní školy hned šedesát
nových prvňáčků. Třídními učitelkami jsou Mgr. Lenka Prokešová
(1.A) a Mgr. Jana Kaňková (1.E).
Obě třídy – 1.A i 1.E jsou letos v hlavní budově naší školy, takže se
všemi se můžete setkávat téměř denně na chodbách.
Přejeme všem malým žáčkům, aby se jim ve škole líbilo a našli tu
mnoho nových kamarádů!
1.A
1/2015
Stránka 14
1.E
Třída 6.B
Jsme třída s velkou fantazií a humorem. Celkem nás je 28 žáků, z
toho 11 děvčat a 17 chlapců. Celá řada mých spolužáků ráda sportuje
a hraje na hudební nástroje. V září jsme společně prožili dva dny na
adaptačním pobytu, kde jsme si to užili. Všichni jsme v dobrém
kolektivu a máme kolem sebe kamarády. Navzájem jsme k sobě
ohleduplní a milí. Třída 6.B je dobrá a rozhodně se v ní nikdo nenudí.
Náš třídní učitel je hodný a chápavý. Jsme s ním spokojeni a doufáme,
že i on s námi. Šestou třídu si prostě užijeme.
Anna Brádlerová ,6.B
1/2015
Stránka 15
Módní peklo
Zde si pravidelně vezmeme na mušku jednoho z vyučujících a pořádně
propereme jeho šatník  Tentokrát pí.učitelka Soňa Hronová
Sportovní styl oblékání paní
učitelky je velmi pěkný.
Neonově lososová bunda se
hodí k černým dlouhým
legínám. Boty jsou černooranžové, značky ADIDAS,
určené pro sport. Boty,
bunda a legíny se k sobě
skvěle hodí. Paní učitelka
zbytečně nekombinuje velké
množství barev. Jednoduchá
kombinace dvou odstínů je
dobrá volba. V
jednoduchosti je krása, to
platí i pro módu a oblečení
paní učitelky je toho
důkazem.
Paní učitelce udělujeme za její krásný outfit plný počet - tedy 5 palců
Markéta Srpová, 6.A, Anna Čondlová ,6.B
1/2015
Stránka 16
Doporučujeme
V této rubrice najdete tipy na různé zajímavosti – aplikace, knihy, výlety….
Dan Slabý, 6.B
1/2015
Stránka 17
Hudební okénko
V této části vás budeme zásobovat různými hudebními příspěvky, tentokrát slova první
sloky naší školní hymny
Školní hymna
Ráno přijdu do školy za pět minut osm
Zuju boty, svleču bundu, nastartuju rozum
Až k tabuli přijdu, zase zlomím křídu,
Jaro, léto, podzim, zima, ve škole je vždycky prima
Jsou tu totiž kamarádi, máme se tu všichni rádi
Úkoly se na nás hrnou
Testy to pak všechno shrnou
Občas nudu vyhání zpívání a kreslení
Učíme se, sportujeme, nad soupeřem vyhrajeme,
4x Héj,héj,héj, druhá základka je nej
1/2015
Stránka 18
Literární talenti
Zde si můžete přečíst zdařilé literární výtvory žáků naší školy
Žáci 5.E
Odkdy Slunce chodí spát?
Bylo nebylo za sedmero horami a sedmero řekami je království, kde
Slunce nechodí spát.
V království vládl starý a moudrý král Josef a ten měl tři syny,
Vladislava, Vratislava a Oldřicha. Vladislav byl silný, Vratislav moudrý
a Oldřich byl obyčejný.
V tomto Slunečním království život nebyl lehký, ale lidé si zvykli.
Jednou Slunci došly síly a usnulo. Lidé začali být zoufalí. Přihlásil se
nejstarší Vladislav a řekl: „Jsem silný, Slunce probudím!“ Ale
nepovedlo se. Vratislav řekl, že je chytrý a že smíchá byliny a těmi
Slunce probudí. Opět se nepovedlo. Nakonec Oldřich pronesl nesměle:
„Nechte Slunce chvilinku vyspat, ono se probudí.“ A měl pravdu.
Tento obyčejný syn se stal hrdinou celého království.
A od té doby chodí Slunce spát každý večer.
1/2015
Stránka 19
Pavel Tyšer, 7.B
Byl jeden pán z Hradce,
Měl strašně rád vrabce.
K večeři, k obědu,
Nosil na ně sekeru.
Tak to dělal pán z Hradce.
Šimon Vavřík, 7.B
Jedna babička vařila v rendlíčku
Horkou čokoládovou kašičku.
Kašička horká byla
Ani babička ji nezchladila.
Vařila, vařila kašičku.
Lenka Tyšerová, 7.B
Byla jedna mladá Pražanda,
Která nosila tanga.
Jednou si je nevzala,
Pak se hanbou propadla.
Ta mlaďounká Pražanda.
1/2015
Stránka 20
Kudy do Krajiny školní
Veselé cestopisy od zkušených cestovatelů ze 7. a 8. třídy
Tereza Kovářová, 8.B
Pokud bychom se chtěli dostat do Krajiny školní, musíme se prvně
vydat do vesnice Vstávalov. Poté si procouráme hrad Snídaňov,
pokračujeme do Oblečkova nad Skříní a ještě chvíli se zdržíme v
Koupelnově pod Čistotou. A teď už hurá do Školova nad Nudou!
Naše cesta začíná ve vesničce Nová Tužka, kde můžeme spatřit
památník slavného rodáka Filipa z Upadžidle. Následuje rozcestí Tří
poznámek a tady se vydáme doprava, protože vlevo bychom narazili na
hrad Záchodov, u kterého se nachází svým zápachem neslavně
proslulé Vodopády nad Štětkou. Pokračujeme dál kolem řeky
Košověnky a památníku Jiřího Spaddokoše. Jen chvíli se zdržíme ve
vesničce Mobilov a pokračujeme do Tabulovic. Zde se k nám přidávají
Tomáš Záškolák, Pepa Negramotik a Kristýna Šplhnová. Dojdeme spolu
do městěčka Hodinovice, kde se setkáváme s Dášou Českou řečenou
Obroučkou. Tudy se vnořujeme do světa vědění a vzdělávání, kde
začíná Chytrolínova naučná stezka, o které si ale povíme příště….
Jakub Kotrba, 7.B
Naše cesta začíná v Šatnovicích. Odtamtud obvykle musíte
přestoupit z vlaku od Botova do Přezůvkova. Pokračovat budeme
kolem kopce Schodov a až budeme na vrcholu, zahneme do Třídovic.
Pod kopcem můžeme také odbočit na Automatice. Až dorazíme do
Třídovic, budeme si muset dávat pozor, abychom včas odbočili na
Zvonice, jinak pojedeme do Pozděchodic a pak i Průserova. po
Zvonicích hlavně nikam neodbočit. Vlevo jsou totiž Nepozornice a
Poznámkov, vpravo Testoplačky a Kulovice. Poté dojedeme okruhem
opět přes Zvonice do Přestávkovy Lhoty. Tady se můžeme vydat do
Wéckova. Až nás okruh přestane bavit, vydáme se přes Šatnovice do
Domovic.
1/2015
Stránka 21
Adam Jedlička, 7.A
Tajuplný dům
Jednou jsme takhle byli s rodiči a dvěma kamarády Frantou a Honzou
na německém venkově v Alpách. Máme zde totiž tetu Helenu a
strýčka Martina.
Jezdíme sem každý rok, ale tentokrát mi rodiče dovolili vzít si s
sebou i kámoše. Hráli jsme si na horských loukách, v lesích i ve
vesnici. Jednou jsme si hráli na babu v jakémsi temném, tmavě
zeleném, děsivě vyhlížejícím hvozdu. Nebáli jsme se, protože jsme
byli tři a nic nám zde nehrozilo. Byli jsme tak zabraní do naší hry, že
jsme si ani nevšimli, že jsme zabloudili.„A sakra,“ řekl jsem si. „Teď
jsme se ztratili!“ Jak jsme tak bloudili tím setmělým lesem, náhle
jsme narazili na starou zarostlou pěšinu. „Musíme se vydat
tudy!“zavelel jsem. Byla to cesta jako z nějakého hororu – spadlé
stromy na cestě, kostry zvířat, pohozené staré věci… A najednou
jsme dorazili k takovému starému, opuštěnému, tajemnému domu.
„Bojim se,“ začali naříkat Honza s Frantou. Já raději mlčel, ale
přebíhal mi z toho mráz po zádech. To byl určitě ten dům, před
kterým mě varoval strýček Martin. Nikdo neví, kde se tu vzal, je tu
od nepaměti. Prý v něm bydlel údajný vrah. Místní se k němu vůbec
nepřibližují.
Šli jsme k bráně od zpustlé zahrady, když jsme se přiblížili,
krkavci, kteří doteď seděli na bráně, s hlasitým krákáním odletěli.
Kopnul jsem do brány, která se s hlučným skřípotem rozletěla. Šli
jsme po rozpadlých chodníčcích porostlých planými rostlinami.
Najednou jsme přišli ke starým, plesnivým, dřevěným dveřím, které
na sobě měly vyrytý letopočet 1666. Otevřeli jsme je a náhle nás do
nosu praštil ten nechutný, všudypřítomný puch plísně.
Uvnitř všude byly trofeje, lovecké pušky a vlastně všechno potřebné
1/2015
Stránka 22
k lovu. Kromě těchto loveckých potřeb zde byly i ostatní předměty
jako hrnce, knihy, kusy nábytku a různé poházené domácí harampádí,
které zde dohromady tvořilo až neuvěřitelný nepořádek. Stoupali
jsme nahoru po starém polorozpadlém klikatém schodišti a najednou
jsme se ocitli v nějaké komnatě s podivuhodnými obrazy jakéhosi
německého šlechtice. Ještě k tomu byly na zemi poházené knihy s
nějakými satanistickými rituály. Najednou jsme uviděli staré, avšak
téměř lesklé zarámované zrcadlo, v jehož rámu se skvěly drahokamy.
Zamysleli jsme se, co tu vlastně pohledáváme…?
„Musíme se vrátit,“ řekl jsem. Kluci jen přikývli. Vypadalo to jako
nějaká brána do jiné dimenze. Najednou jsme dole slyšeli vrznout
dveře. Postavili jsme se ke zdi u schodů. Kroky se blížily a já to
nevydržel a zakřičel jsem: „Aaaaaaaaa!“ Ten člověk se tak lekl, že
spadl ze schodů zpátky na zem a začal taky řvát. Vykoukli jsme, a kdo
to nebyl!? Křičící strýček Martin v typickém horském kroji a s
brokovnicí v ruce. Kromě toho s ním byl jeho kamarád Karl a další dva
horalé. Poté co se strýček zvedl ze země a uklidnil se, nám překvapivě
oznámil, že nám lhal o historii tohoto domu, protože nechtěl, abychom
sem chodili. Je zde spousta nebezpečných věcí, včetně zbraní, které
by nás mohly zranit. Jenže pak si prý uvědomil, že právě proto se sem
budeme chtít podívat.
Tak jsme přišli zpět do vesnice, kde jsme se napili, najedli a jakžtakž
zregenerovali. A na tuto příhodu jsme nikdy nezapomněli.
Olga Nová, 7.B
Detektivní příběh: Škola na rohu
„Ta žena, která byla zabita, dělala na zdejší škole učitelku, jestli se
nemýlím?“ ptala se inspektorka Datlová ve spěchu. Při rozmluvě se
školníkem, panem Noráčkem, si ještě rychle rukou upravovala svůj
blonďatý účes a dívala se do malého zrcátka. Inspektorka byla zvyklá
1/2015
Stránka 23
být vždy perfektně upravená, ať se dělo, co se dělo. „ Jistě,“
odpověděl jí se svěšenou hlavou školník. „ Paní Hochová přišla na naši
školu teprve před několika měsíci. Je škoda, že musela tak brzy
odejít. Byla ještě poměrně mladá.“ „ Ach,“ řekla soucitně paní Datlová,
ale školníka si nepřestávala zkoumavě prohlížet. „Vražda ve škole není
právě obvyklá, že?“ zamyslela se. „ Leda, že by to vražda vůbec
nebyla…“ „Paní inspektorko, krk té ženy je jasně postižen střelnou
zbraní! Co jiného by to bylo než vražda?!“ ohradil se Noráček
nesouhlasně. „ Myslím, že možností je mnoho. Co třeba taková
sebevražda, asistovaná sebevražda, nehoda, v tomhle ohledu je
možností opravdu hodně a… no ano, vražda. Však se uvidí. Koneckonců
jsem místo činu ještě neviděla. Jdeme!“ ukončila inspektorka Datlová
rázně debatu. Školník už nic nenamítal. Došlo mu, že téhle ženě není
radno odporovat. A taky…je to inspektorka, musel před ní za každou
cenu uchránit své prohřešky krádeží, které měl už z dřívějška v
trestním rejstříku.
Inspektorka otevřela dveře skladu, kde se od včerejška pořád
nacházelo mrtvé tělo učitelky Hochové. Škola byla na přechodnou
dobu samozřejmě zavřena, a tak nehrozilo nebezpečí, že by s
mrtvolou někdo něco provedl. Kromě toho bylo místo činu hlídané.
První, co inspektorku překvapilo, byla rozloha skladu. Byl opravdu
obrovský, jednotlivé chodbičky byly odděleny řadami kartonových
krabic naskládaných na sobě. Inspektorka si také všimla, že jedna z
řad je rozsypaná. Bylo tomu tak už před smrtí učitelky, rozsypala
snad krabice ona sama? Nebo tu někdo byl? Snad vrah? Anebo
svědek? Inspektorka si umínila, že se tímto detailem bude zabývat až
potom, co si pozorně prohlédne oběť. Paní Datlová sklonila hlavu a
tam na zemi opravdu ležela učitelka Hochová. Vypadala, jako by spala,
až na jeden detail. Kolem krku měla červenou skvrnu, teď už zaschlou
krev. Inspektorka musela uznat, že to opravdu vypadá jako rána do
krku z pistole, možná z jiné střelné zbraně. Asi nejspíš byla zabita
obyčejnou pistolí. Učitelka měla hnědé vlasy svázané do uzlu, na nose
brýle s obroučkami. Její oči byly zavřené. Na sobě měla elegantní
fialové šaty, ruce a nohy rozhozené. Inspektorka se podívala kolem,
ale žádnou zbraň nenašla. Tak to vypadá buď na vraždu, nebo na
1/2015
Stránka 24
asistovanou sebevraždu. Vrah by si totiž zbraň samozřejmě odnesl,
aby nebylo možné určit otisky prstů. Zato mrtvá žena, která spáchala
sebevraždu, by zbraň asi opravdu neodstranila.
Ještě pořád toho ale moc neví. Teď by měla vyslechnout zaměstnance
školy. Začne u toho nejvyššího, tudíž ředitele.
„Takže pane Hochu, na vaší škole byla zavražděna učitelka. Co mi k
tomu řeknete? Pokud vím, nesete za ní v průběhu její pracovní doby
zodpovědnost.“ Ředitel byl vysoký muž s prošedivělými vlasy. Pichlavé
oči a nepříjemný pohled naznačovaly, že je ke svým žákům, ale i
zaměstnancům velmi přísný. Za léta praxe uměl nervozitu opravdu
dobře zakrývat, ale zkušená inspektorka ji přece jenom vycítila.
„Ano, to nesu,“ ozval se konečně, „ ale domnívám se, že Alena byla
zavražděna až po své pracovní době.“ Inspektorka nepatrně kývla.
„Ale,“ pokračoval pan Hoch, „ za svou manželku, za ní, už jen kvůli
sobě, nesu zodpovědnost pořád.“ „ Ona byla vaše manželka?“ zvedla k
němu oči paní Datlová, „ považovala jsem vaše příjmení jen za pouhou
shodu jmen. Tím se ale celá záležitost úplně mění.“ Kývl. „ Kde jste
byl, když vaší ženu zabili?“ „Zabili ji někdy kolem páté, ne?“ „ Je to
tak.“ „Trochu mě to udivuje, v tu dobu už měla být dávno doma.
Směna jí končí už ve dvě. Opravdu nevím, proč tu zůstávala. Já jsem
o tom nic nevěděl, byl jsem tady, ve své kanceláři, a vyřizoval papíry
ohledně školní jídelny.“ „ Máte pro to nějaké svědky?“ vyjela ostře
inspektorka. „To, bohužel, nemám,“ řekl smutně ředitel. „ Budete mi
prostě muset věřit. Celá tahle záležitost je pro mě mimochodem velmi
zdrcující a nepříjemná. Svoji ženu bych nikdy nezabil. Doufám, že už
mi více nebudete přidělávat starosti.“ Otočil se a inspektorka se už
chystala k odchodu, když jí ředitel ještě strčil do ruky nějaké desky.
„ Uvnitř jsou papíry o všech mých zaměstnancích. Nashledanou.“
„Nashledanou,“ pokývla také inspektorka a vyšla ze dveří.
Když se paní Datlová nazítří vracela do školy, všimla si, že před
budovou stojí auto s logem České televize. Moc z toho nadšená
nebyla, protože věděla, že když se jí televize začne míchat do
vyšetřování, moc dobrého pro ni to nepřinese. A opravdu, jak vešla do
1/2015
Stránka 25
dveří, překvapila ji hubená, silně nalíčená žena s vlnitými tmavými
vlasy a mikrofonem v ruce. Za ní stálo několik kameramanů. „Dobrý
den, vy jste jistě inspektorka Datlová!“ vychrlila na milou paní
Datlovou. „ Ano to jsem,“ povzdechla si inspektorka. „Výborně! Jistě
byste mohla říct našim nedočkavým divákům, jak pokračuje
vyšetřování!“ Inspektorka protočila oči: „Ne, to bych tedy nemohla.
Kromě toho mám teď spoustu práce, takže nashledanou.“ Datlová se
obrátila a odkráčela pryč. Věděla, že nepříjemnou kamennou tváří
televizi nejspíš odradí od jejího dalšího pronásledování.
Inspektorka měla nyní v úmyslu vyslechnout si učitelský sbor.Chtěla
začít s paní Nelou Kaviovou, učitelkou chemie, prý velkou kamarádkou
mrtvé paní Hochové. Paní Kaviovou zastihla inspektorka před jejím
kabinetem, nebyla však sama. Právě si vylévala srdce do kamery:
„Alena byla moje veliká kamarádka, to tedy byla…,“ vzdychala a
utírala si neexistující slzy. „Její manžel, náš pan ředitel, byl kdysi, to
už je let, můj přítel. Byly jsme ale tak velké kamarádky, že když si ho
vzala, všechno jsem jí odpustila.“ Inspektorce došlo, že tahle „velká
kamarádka“ se nyní snaží jen urvat trochu slávy v televizi pro sebe.
Ona reportérka, co se pokoušela vyslýchat paní Datlovou, se také
potěšeně usmívala. To je showbyznys, milostné trable a vražda, to je
velká věc. To obě dvě ženy, učitelka i reportérka, věděly. Paní
inspektorka slušně počkala, až televizní štáb odtáhne, a pak si
učitelku přivolala k sobě. „ Měla jsem s vámi na dnešek domluvenou
schůzku, pokud se nemýlím.“ „Ano, ano,“ řekla Kaviová roztěkaně a
pozvala inspektorku do svého kabinetu. „V první řadě se vás zeptám,
co jste dělala, když byla zabita paní Hochová?“ „ Vycházela jsem
právě ze školy,“ ztišila dramaticky hlas paní Kaviová, „ když jsem
uslyšela výstřel! Tedy aspoň myslím, že to byl výstřel…A pak zvuk,
jako kdyby se něco sypalo…“ „Sypalo?“ pomyslela si inspektorka.
Opravdu ta žena slyšela, jak se sypou krabice, nebo u vraždy byla?
„Samozřejmě jsem se hned vrátila zpátky, byl tu hrozný poplach. Do
skladu, kde byla paní Hochová, už mě ale nepustili. Taková škoda,
chtěla jsem si to tam prohlédnout sama a podívat se, jestli by se
Alence nedalo pomoci. Taky jsem chtěla pomoct uklidit ty rozsypané
krabice…Je mi Alenky tak líto!“ Pak si začala kapesníkem otírat oči,
1/2015
Stránka 26
ale inspektorka poznala, že žádné slzy v očích nemá. Mohla by
opravdu být herečka, napadlo inspektorku a probodla ji chladným
pohledem. „Tak vy jste chtěla pomoct uklidit rozsypané krabice. Ach
tak. Myslím, že vám být paní Hochové už líto nemusí. Spíš litujte toho,
kdo ji zabil, protože až toho blázna usvědčím, bude na tom rozhodně
hůř. A teď bych vás s dovolením požádala, jestli byste mohla odejít,
musím tu udělat prohlídku.“ Paní Datlová ukázala prstem k východu.
„Ale já…já…přece, já nic neudělala!“ začala naříkat paní Kaviová.
„Odejděte!“ řekla pevným hlasem inspektorka a vystrčila ji ze dveří.
Inspektorka se narovnala. Dělala důkladnou prohlídku v kabinetě paní
Kaviové, ale nemohla nic najít. Ani vlastně nevěděla, co by to mělo
být, ale tušila, že tahle učitelka nebude mít úplně čisté svědomí.
Inspektorka popadla žluté desky a začala se probírat papíry v nich.
Byly to domácí úkoly. Už už chtěla desky vrátit zpátky, ale vtom si
mezi úkoly všimla papíru jiné barvy. Byl to nějaký dopis! Rafinované! K
do by hledal tajné dopisy mezi domácími úkoly! Pomyslela si
inspektorka. Vždyť i ona nečekala, že tam něco najde. Paní Datlová
vzala papír do ruky a začal přejíždět očima po rukou psaných řádcích.
4. 10. 2015
Milá Nelo,
všechno je v pořádku. Alena o nás nic netuší. Říkala, že zítra přijde k
tobě na kávu. Možná už to víš. Dávej si pozor, může objevit naše
dopisy. To by pak bylo vážné, jak pro nás, tak pro ni. Je dost citlivá,
snadno se rozčílí. Radši jsem ti to napsal, abys byla opatrná. Nepíšu ti
ale jen kvůli tomu. Chtěl bych si s tebou domluvit další schůzku. Co
bys tomu řekla? Co třeba zítra? Odepiš prosím tě, jestli můžeš a
navrhni místo schůzky. Díky. Něco ti koupím…Už se moc těším!
S láskou Jiří Hoch
Inspektorka dopis vzala a dala si ho do kabelky. Takže takhle to je!
1/2015
Stránka 27
Paní Datlová si urovnala polštář a vrátila dopis zpátky do svého
nočního stolku. Četla si ho už několikrát. Vzpomněla si, že Kaviová do
kamery naznačovala, že před lety byla přítelkyní pana Hocha. Jak je
vidět, v tom trochu lhala. Kaviová se ráno zmínila o těch krabicích a
teď tohle. Paní Kaviová měla motiv! Teď je podezřelou číslo jedna.
Zítra si udělám volno, zívla si inspektorka. Už je toho na mě moc. A
pak si na ten případ pořádně posvítím!
Inspektorka převlečená do svých tmavě červených plavek se chystala
skočit šipku do řeky. Byl sice říjen, ale paní Datlová byla už odmala
velmi otužilá. Na malé plážičce nedaleko mostu, kam se v létě chodili
lidé koupat, dnes kromě inspektorky nikdo nebyl. Jenom přes most
přejížděla auta do centra města, kde stála i škola. Z pláže na bílou
budovu inspektorka snadno dohlédla. Inspektorka už neotálela a
skočila do vody. Studené kapky se rozstříkly kolem. Paní Datlová se
ponořila až na dno. Vždycky to tak dělala, pak zase vyplavala na
hladinu, dala si pár temp na druhý břeh a zase zpátky a pak šla domů.
Tentokrát ale nohou zavadila na dně o něco tvrdého. Bylo to ještě
studenější než voda! Snad nějaký kámen? Inspektorka rychle po té
věci hmátla rukou a stihla ji vzít do promrzlé dlaně. Když vylezla na
břeh, vytřeštěně zírala na to, co vytáhla z vody. Byla to pistole.
Když se paní Datlová vrátila domů se střelnou zbraní v igelitovém
sáčku, byla z toho nálezu tak rozrušená, že ani nedokázala pořádně
přemýšlet. Uvařila si tedy bylinkový čaj. Jednak na zahřátí po plavání
a jednak pro uklidnění.
Sedla si do křesla a zavřela oči. Hned nato vyskočila, až pár kapek
čaje dopadlo na koberec. Paní Datlová je běžela utřít a myslela
přitom na složky a papíry v její kabelce. Předevčírem jí je přece dal
ředitel, byly tam papíry o všech jeho zaměstnancích. Určitě i trestní
rejstříky. Mohla by se podívat, jestli tam někdo nemá nějaké
prohřešky nebo použití střelné zbraně. Dopila čaj a vyndala si papíry.
Opravdu mezi nimi byly i trestní rejstříky. Nejdřív ze všeho našla
inspektorka složku Nely Kaviové. S očekáváním otevřela rejstřík.
A…byl prázdný. Paní Datlová si povzdechla a vrátila složku zpátky.
1/2015
Stránka 28
Našla si ještě ředitele, jehož trestní rejstřík byl taky čistý. Koho
ještě. Uklízečky, kuchařky, učitelé…co třeba školník? Našla si tedy i
rejstřík pana Noráčka, a tam to stálo černé na bílém. Pan Noráček
měl v minulosti prohřešků spoustu, i když to vše bylo dávno.
Krádež šperků, krádež peněženky, drobné krádeže, krádež a zranění
svědka střelnou zbraní… „Cože?“ vykřikla inspektorka nahlas. Takže
pan Noráček vlastnil střelnou zbraň! Může ji mít u sebe pořád?
„ Pane Noráčku!“ zavolala inspektorka na školníka, který šel po chodbě
kousek před ní. „ Ano, paní Datlová?“ ohlédl se na ni. „Musíme si
okamžitě promluvit.“ Kývla na něj, aby šel za ní. Zavedla ho do skladu,
aby byli sami. Pak vytáhla z kabelky pistoli. Řekla si totiž, že tady už
jí nezbývá nic jiného než být otevřená. „Je tohle vaše?“ Školník si
nasadil brýle, aby si zbraň lépe prohlédl. „No…já…totiž,“ Pak ovšem
pohlédl na inspektorku, která silně dýchala nosem a rty měla stažené
do úzké čárky. Pak se zhluboka nadechl a začal: „ Jo ta pistolka je
opravdu moje. Možná jste četla o nějakých záležitostech v mém
rejstříku, co?“ Paní Datlová kývla. Noráček zvedl ruce na svoji
obranu. „Řekněme, že jsem tuhle věc půjčil někomu, kdo ji potřeboval.
Myslel jsem totiž, že mě nebudete moc propátrávat, že nepřijdete na
ty záležitosti v trestním rejstříku. Ale k věci. Prostě jsem tu věcičku
někomu půjčil a on mi za to slíbil, že neprozradí moje staré
prohřešky, o kterých věděl.“ Školník svěsil ruce a čekal, co na to
inspektorka. „ Děkuji, můžete jít.“ Pan Noráček se nehnul z místa.
„Fakt? Fakt můžu?“ „ Říkám vám, jděte!“ poslala vyjeveného školníka
pryč.
Inspektorka Datlová napochodovala do ředitelny. „ Co se děje? Říkal
jsem vám, ať mě necháte na pokoji!“ ohradil se ředitel sedící za
stolem. Paní Datlová ho odbyla mávnutím ruky. „ Pusťte mě
k rozhlasu,“ žádala. „ Prosím,“ poslal ji pan Hoch k malému mikrofonu
zavedeného do zdi. Inspektorka ho popadla a začala mluvit: „ Prosím
všechny zaměstnance školy a osoby, které se zde právě zdržují, ať se
okamžitě dostaví do ředitelny. Opakuji. Prosím všechny
zaměstnance…“
1/2015
Stránka 29
Inspektorka stála u dveří a sledovala, jak se dovnitř hrnou uklízečky,
kuchařky, vyděšený školník, celý učitelský sbor a pár dalších lidí. Za
chvíli byla ředitelna úplně plná. Inspektorka třikrát zatleskala, aby si
zjednala pořádek. Pak zvučným hlasem, který měla už nacvičený ze
svých předchozích případů, pronesla: „ Už vím, jak to bylo s paní
Hochovou!“ Ředitelnou to vzrušeně zašumělo. „ Všechno začalo tím, že
si tady pan ředitel musel vzít paní Alenu Hochovou.“ Všechny oči se
otočily na nervózního ředitele. „ Jenže on miloval někoho jiného. Svou
přítelkyni, o které paní Hochová nevěděla. A tou ženou byla,“
přejížděla očima po davu, až pronikavý pohled zastavila u učitelky
chemie, „ paní Kaviová, dlouholetá učitelka na této škole. Jiří Hoch
zřejmě nechtěl, aby se jeho ženě něco stalo, dokonce to své
přítelkyni i napsal, ale ta byla jiného názoru. Už dlouho měla v plánu
svou „kamarádku“ odstranit, aby její lásce s panem Hochem už nic
nestálo v cestě.“ Inspektorka do nebohé ženy dál zabodávala pohled.
S odporem se na ní už dívali i všichni ostatní. Chudince Nele Kaviové
tentokrát už z očí tekly opravdové slzy. Ale paní Datlová byla
nemilosrdná. „ Jenže…ještě něco bylo potřeba udělat. Obstarat si
zbraň. Věděla o jednom člověku, který zbraň má a který s ní měl v
minulosti nějaké prohřešky. Nabídkou za nevyzrazení těchto
informací jí zbraň půjčil.“ Školníkovo jméno zatím nezmínila. „Toho
dne večer, co si obstarala zbraň, ji její přítel, pan Hoch, poslal dopis.
Byl velmi důvěrný a žádal ji v něm, aby jeho ženě neubližovala, že k ní
přijde nazítří do kabinetu na kávu, tak ať dává pozor, aby si
nepřečetla jejich dopisy. Jenže milá Alena udělala něco, s čím ani
jeden z milenců nepočítal. Přišla do kabinetu dřív. Chtěla se nejspíš
podívat, jak si vede kamarádčina třída v úkolech. Jenže mezi
dětskými rukopisy našla dopis. Byl to dopis od manžela pro Nelu. Ten
dopis, který pan Hoch den předtím poslal. Z něj se všechno dozvěděla
a velmi ji to rozrušilo. Myslím, že to tady paní Kaviová poznala a jen ji
to utvrdilo v rozhodnutí se Aleny zbavit. Nemýlím se, Nelo?“ usmála
se inspektorka na vzlykající učitelku. „Tak tedy, rozhodla se, že se jí
dnes zbaví. Pozvala proto svou kolegyni do skladu, protože by jí prý
ráda pomohla s jejím trápením. Měla v plánu počkat, až přijde, a pak
1/2015
Stránka 30
ji zabít. Paní Hochová její pozvání přijala, protože se jí to v něčem
moc hodilo.“
„Když se Nela schovala za dlouhou řadou krabic, počkala si, až přijde
Alena a pak měla v plánu ji střelnou zbraní zneškodnit. Jenže jak jistě
víte, ve skladu visí ze stropu spoustu provazů, má je tam pan školník,
jsou tam pěkně v suchu, že?“ otočila se inspektorka na pana Noráčka.
„ Přesně tak,“ kývl školník hlavou. „ A toho chtěla paní Hochová využít.
Když paní Kaviová uviděla, o co se Alena snaží, velmi ji to překvapilo.
Proto povalila celou řadu krabic. Vrhla se k paní Hochové a chtěla
vystřelit. Paní Hochová ji však vytrhla zbraň z ruky. Nakonec to totiž
nebyla paní Kaviová, kdo učitelku zabil. Paní Hochová se zabila sama!“
Všichni na paní Datlovou zírali a hltali každé její slovo. Proto se
inspektorka dala do vysvětlování. „ Když se dozvěděla o vztahu mezi
Nelou a jejím manželem, sebralo ji to natolik, že už nechtěla žít. Když
ji paní Kaviová pozvala do skladu, velmi se jí to hodilo, protože měla
záminku, proč zůstat déle ve škole. Netušila, že ji chce kamarádka
také zabít. Zamýšlela se oběsit na jednom z provazů, což bylo také
to, co paní Kaviovou překvapilo, když rozsypala lepenkové bedny. A
pak jí paní Hochová vzala zbraň a…střelila se do krku. Myslím, že tady
Nelu to velmi vyděsilo. Popadla tedy pistoli, vyběhla ze školy a hodila
zbraň do řeky. Nechtěla, aby na ní někdo našel její otisky a
nepodezíral ji. Pak se stihla vrátit zpět a dělat, že o ničem neví.
Jenže teď už je to marné. Žádný zločin se tu vlastně neudál. Nemám
koho zatknout. Doufám, že vy, kteří jste byli do něčeho zapleteni, si
propříště tyhle potíže radši ušetříte. Tady máte svoji zbraň, pane
Noráčku. Nemusím se bát, po tom pádu do vody a pobytu v ní by byla
asi nefunkční, ale pro jistotu jsem to zařídila tak, že si ji můžete tak
akorát postavit nad krb.“ Paní Datlová se usmála a odešla ze školy.
Případ je uzavřen.
1/2015
Stránka 31
Zábava
Vtipy na téma sport
Sportovní komentátor: „Ano, vážení diváci, hráč Hvozdík si zlomil nos.
A je to jak na potvoru ten samý nos jako loni.“
Na začátku důležitého hokejového zápasu seděl na jednom
z nejlepších míst na tribuně malý klučina.
„Ty sis koupil tak drahý lístek?“ vyzvídá muž vedle něho.
„Já ho nekupoval, to tatínek.“
„A kde je tatínek?“
„Doma. Hledá ten lístek.“
Lezou dva horolezci na skálu a najednou ten víc nahoře povídá:
„Ty Pepo, mně se chce na malou.“
„Ne, nechce.“
„Jo, chce! Já už to nevydržím. Co mám dělat?“
„Zkus autosugesci. Stále si říkej – Nechce se mi, nechce si mi, nechce
se mi.“
Tak ten nahoře si říká: „Nechce se mi, nechce se mi, nechce se mi.“
A ten dole: „Neteče to na mě, neteče to na mě, neteče to na mě.“
Renata Kozlová, Veronika Vopálková, Michaela Picková, 6.A
1/2015
Stránka 32
Křížovka
1. Začátek trasy
2. Krátký a rychlý běh
3. Je do dálky i do výšky
4. Srážení kuželek koulí
5. Chytání prutem
6. Sport na ledě
7. V čem se jezdí Rally
8. Člověk předvádějící
jízdu na koni
9. Podvádění užíváním
látek, které
pomohou k lepšímu
výsledku
10. Příprava ke
sportovnímu výkonu
(cvičení)
11. Co dostanete za
výhru
12. Značka
sportovního týmu
1/2015
Stránka 33
1.
2.
3.
4.
5.
1. Styl plavání
2. Hlavní nástroj při sportovním rybolovu
3. Jak se nazývá sport s tzv. klackama na nohách
4. Známý sport také jako americký fotbal
5. Nejrychlejší muž na světě (příjmení)
Matouš Kopelent, 6.B
1/2015
Stránka 34
Perličky ze třídy
„Co víš o Jiřím z Poděbrad?“
„???...,že pil Poděbradku“
„Paní učitelko, prosím, jak se
„páduje“ tohle sloveso?“
„Dneska jsou vidět
korupce na Slunci“
1/2015
Stránka 35
Recepty
Protože je celý časopis zaměřen na téma sport, i zde přidáváme tentokrát fitness
recepty pro sportovce, které zvládneš i ty
Hruškové smoothie s vločkami, zázvorem a skořicí
Budete potřebovat:
220g hrušek (oloupaných a nakrájených)
100g ovesných vloček
1-2 lžičky nastrouhaného čerstvého zázvoru
1-2 lžičky mleté skořice
125g jogurtu řeckého typu
180 ml mléka
1 lž medu
Všechny suroviny dejte do mixéru a rozmixujte dohladka. Ihned
podávejte.
Pohankové palačinky s ovocným jogurtem
Na těsto budete potřebovat:
500g plnotučného mléka
1lž krupicového cukru
Špetka soli
3lž rozpuštěného másla
70g pohankové mouky
100g hladké mouky
3 vejce
1/2015
Stránka 36
Na náplň:
200ml řeckého jogurtu
Sáček mraženého lesního ovoce
1 lž medu
Postup přípravy:
Všechny suroviny na těsto vyšlehejte metličkou dohladka. Nechte
v lednici přes noc uležet. Zkontrolujte konzistenci – těsto by mělo
z vařečky pomalu odkapávat. Všechny suroviny na náplň rozmixujte do
hladka. Pánev vytřete trochou másla, rozehřejte, vlijte naběračkou
těsto v tenké vrstvě a z obou stran opečte do zlatova. Každou
palačinku potřete dvěma lžícemi jogurtovoovocné směsi. Podávejte
ozdobené zbylým ovocem.
Těstoviny s brokolicovou omáčkou
Budeme potřebovat:
1x Brokolice
1x Cibule
1x Paprika (červená)
Jakákoli zelenina
12 % smetana
Rostlinný olej
Těstoviny
Postup přípravy:Do pánve dáme trochu oleje. Pak přidáme nakrájenou
cibuli najemno. Necháme ji dozlatova osmahnout. Poté přidáme
nakrájenou zeleninu. Chvilku necháme orestovat. Mezitím uvaříme
těstoviny. K zelenině přidáme 12% smetanu, povaříme zhruba 10
minut, poté přimícháme uvařené těstoviny a zamícháme.
Lucie Křenková, 6.A,Adéla Pleyelová, Magdaléna Picková, 6.B
1/2015
Stránka 37
Anketa
Jaký(á) má být nový ředitel(ka)?
 Schopný (Kristýna Bartůšková,7.A)
 Hodný a normální (Lucie Petrů, 8.A)
 Čestný (paní učitelka Jechová)
 Hodný, spravedlivý (Nina Řeřichová, 4.A)
 Spravedlivý, dobrý psycholog (paní učitelka
Augustinová)
 Hodná, hezká, sportovní (Karolína Beranová, 7.B)
 Profesně na úrovni a slávista (pan učitel Bartoš)
Který sport máš rád?
 Tenis (Robin Prokeš,3.A, paní učitelka Hrádková)
 Fotbal (Jonáš Madar, 7.A)
 Atletika (Olga Nová, 7.A)
 Balet (Róza Nováková, 6.B)
 Hokej (Dominik Cina, 5.B)
 Plavání (paní učitelka Jiřičková)
 Veslování (Vanesa Mulerová, 5.E)
Jakého sportovce obdivuješ?
 Plánička, Bican (pan učitel Bartoš)
 Cristiano Ronaldo (Karolína Beranová, 7.B)
 Jágr (Nina Řeřichová, 4.A)
 Sáblíková (Karolína Maryšková, 3.A)
 Soukalová (p. učitel Kún)
Co by nemělo chybět v tomto časopisu?
 Vtipy (paní učitelka Hrádková)
 Sport (Míša Burdová, 8.A)
1/2015
Stránka 38
Poznej svého učitele.Kdo je to?
Foto 1
Foto 2
1/2015
Stránka 39
Foto 3
Foto 4
1/2015
Stránka 40
Komiks
Filip Škarda, 6.B
1/2015
Stránka 41