kult božských soch a průvodiče Mezilidské koMunikace

l i d éM ě s ta/u r b a npeo pl e14 ,2 012 ,1
kultbožskýchsochaprůvodiče
MezilidskékoMunikaceve
staroseMitskýchcivilizacích *
Dalibor Antalík
FilozofickáfakultaUKPraha
thecultofdivinestatuesandtheethicalnormsof
communicationintheancientsemiticcivilisations
Abstract: This paper deals with some problems concerning divine images
in ancient Semitic religions. As an introduction, it presents asurvey of
information from primary sources. The archaeological evidence of Semitic
cult statues is very sparse. We can find their representations only in some
stonereliefsandinthepresentationscenesofcylindersealmotifs.Thereare
some written materials: sporadic references in royal inscriptions, asmall
numberofcultictextswithacompletedescriptionofthepurifyingritualsfor
aneworreneweddivinestatue(theso‑called«mīspî»textsinMesopotamia),
other references can be found in mythic and ritual texts (for ex. in the Epic
of Erra, in the Ugaritic and in the Emar ritual texts) or anti‑idolatrous
polemics in the Old Testament. According to the literary documentation,
the „idolatry“ (from the Greek eidōlon, image, portrait) of pre‑Judaic and
pre‑IslamicSemitesmightbedefinedastheworshipofanobjectconsidered
as alegitimate substitute for the divine in the cult, but not as a„living“
entity.Thesevehiculaofthedivinepresenceplayedanessentialroleinmany
important rituals and regular religious ceremonies in the temple area and
sometimes even outside the sanctuaries. However, the donation of food and
drinktotheimagesofgods(i.e.thepresentationofsacrificesandlibations),
the giving of votive gifts, the anointing with oil and washing the mouth of
* Studie je součástí projektu „Centrum, či periferie? – Dějiny akultura Syropalestiny
(3000–300př.n.l.)“, který je podporován Grantovou agenturou České republiky (č.projektu
404/09/0162).
3
stati
statues, their ritual fashioning and clothing, and finally, their taking to
bed on purpose to evoke either symbolic divine rest or „sacred marriage“
(hieros gamos) represent the core of this ritual complex in the temple. In
the final part of this paper, the question of finding some correlates of these
forms of idol’s worship in asphere of social ethics is treated. For example,
thetwofirsttabletsoftheGilgameshEpicrevealthatfundamentalritualised
concomitants of interpersonal communication (the common consummation
offoodanddrink;theexchangeofconventionalgifts;theanointingwithoil
and washing of the guest; the provision of clothes; the offering of „sexual
favours“) correspond to the cultic rules of communication with the sacred
throughidolatry.
Keywords:AncientNearEast;ancientSemiticcivilisations;Mesopotamia;
Syria; Israel; religion; cult of divine statues; idols; ethical norms of
communication.
Uctíváníbožskýchsochpředstavujejev,jehožpřítomnostlzekonstatovatvtéměř
nepřebernéřaděarchaickýchisoudobýchnáboženství.Vtétopřípadovéstudiiomezímepozornostnajehovýskytpouzevjednomrelativněhomogenním
náboženskémareálu,kterýkonstituovalysemitskécivilizacestarověkéhoPředníhovýchodu.Vsynchronníperspektivěnámjakopramennýmateriálposlouží
reálieasyrsko-babylonské,syropalestinskéastaroarabské.Zchronologického
hlediskapocházejízdlouhéhočasovéhoobdobíodpočátku2.tis.př.Kr.dokonce
1.tis.př.Kr.Většinucitovanýchdokladůvšaklzesituovatdoobdobíprvnípoloviny1.tis.př.Kr.Nazákladějejichanalýzysepokusímevystihnoutshodnéprvky
kultickékomunikacebohoslužebnýchaktérůsidolyakomunikacemezilidské
vstarosemitskémkulturnímprostoru.
O významu idolatrie v dané oblasti mj. svědčí rozsáhlá polemika s tzv.
„modlářstvím“ objevující se jak v judaismu, tak v islámu, které vznikly po
monoteistickýchreformáchhistorickystaršíchpolyteistickýchnáboženství–
staroizraelskéhoastaroarabského.Obasystémyvesvýchpočátcíchnešetřily
energií,abyvytrvalebrojilyprotiuctíváníbožskýchsochadalšíchbohoslužebnýchsymbolů.Nejvýraznějibyltakovýtoprotimodlářskýimperativformulován
vedruhémpřikázánížidovskéhodekalogu:„NezobrazíšsiBohazpodobením
ničeho,cojenahořenanebi,dolenazeminebovevodáchpodzemí.Nebudešseničemutakovémuklanětanitomusloužit…“(Ex20,4n;srov.Dt5,8n.).
4
d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e
Ještěiranákřesťanskáapozdějipatristickácírkevsebránilaidolatrii.1Ktomu
docházelojižvprůběhukonfrontaceshelénistickounáboženskoukulturou,
běhemnížovšemkřesťanštíapologetimnohdykritizovalispíšesvůjvlastníkonstruktnáboženstvítěchdruhýchnežliskutečnoupodstatukultickéhorozměru
náboženskéhoživota„pohanů“.
Pokudjdeoevidencistarosemitskýchidolů,vtomtoohledubylyvýsledky
dosavadnícharcheologickýchvýzkumů,přinejmenšímvporovnánísostatními
nálezyhmotnékultury,víceméněneuspokojivé.Paradoxnětedypojednáváme
otématu,kterélzefaktickydokumentovatjenveskrovnémměřítku.Objasnění
tétoskutečnostisenabízíněkolik.Vprvéřadějenasnaděvysvětlení,žebožské
sochysenedochovalypředevšímproto,žebylyčastovyráběnyzevzácnýchdruhů
dřeva,tedyzmateriálu,kterýrelativněrychlepodléházkáze(Meissner1920,
I.:249).Dálejemožné,žebohatězdobené,zlacenéačastozdrahýchkovůpřímo
iodlévanéidolysestávalyoblíbenoukořistíběhemválek.Otom,ževítěznávojskanechávalabožskésochyporaženýchroztavit,resp.roztříštit,jsmezpraveni
bezpečně (srov. obr. 1). Dlužno však připomenout, že se nemuselo vždy jednatopouhédrancování.Jetotižznámo,ževopticearchaickýchkulturdocházeloběhembojenejenkestřetávánílidí,alepředevšímbožstev,kteráznepřátelenéstranyuctívaly.Nelzetudížvyloučitanidestrukcirituálnípovahy,kterou
bylanejenstvrzovánapolitickáprohra,nýbržinegovánanáboženskáidentita
poražených(Brandes1980:28–41).Zároveňnebylovýjimkou,žeidolybožstev,
kteráspolusesvýmivyznavači„prohrála“,bylyzachoványvpůvodnípodobě
anaznameníporážkydeportoványdosvatyňbožstevvítězných(srov.obr.2)
(Cogan1974:22–41,118n.).Jinoumožnostpředstavujeteorieotom,žeidoly
bylyrituálnědestruoványsamotnýmivěřícími.Atovsituaci,kdybylapříslušná
sochavyřazovánazbohoslužebnéhoprovozu.2Vposledkunejméněpravděpodobnéjemalýpočetbožskýchsochmeziarcheologickýminálezyvysvětlovattezí
oobecněsemitskétendenciknáboženskémuanikonismu,přinejmenšímvnejstaršíchobdobích(Spycket1968:99–105).
O existenci idolů jsme přesto informováni dobře. Jednak díky piktografickémumateriálu,jednaknazákladěpramenůpísemnépovahy. Nařaděstél
1
Idolatriebyltermín,kteréhovesvýchpolemikáchpoužívaliprávěhelénofonnížidéakřesťanéve
smyslu„modloslužba“.Řeckéto eidólonznamenalopůvodně„obraz“,resp.„socha“vobecnémslova
smyslu;teprvevSeptuagintěanovozákonníchspisechseztohotolexémustalterminus technicuspro
„modlu“,„bůžka“,„falešnéhoboha“.
2
Usuzovattaklzeovšempouzenazákladěkomparacesjinýmináboženskýmikulturami,neboť
příméargumentyprotutohypotézustarosemitsképramenyneposkytují.
5
stati
Obr. 1: Destrukce idolu vojáky Sargona II. na novoasyrském reliéfu
(podle A. Novotného).
areliéfů,stejnějakonapečetníchválečcíchsesetkávámesvýjevy,kteréobsahujíivyobrazeníbožskýchsoch.Vmezopotámskémpísemnictvísedochovalo
několiktextů,kterébylyvýslovněvěnoványkultubožskýchsoch.Patřímezině
předevšímsérietabulekz8.–5.st.př.Kr.,kterézachycujíbohoslužebnýpořad
rituálů, jejichž ústředním prvkem bylo symbolické „omývání úst“ (akkadskymīs pî)idolů.Protoseotěchtopísemnostechvnovodobédiskusiobvykle
hovoříjakootzv.«mīs pîtextech»(nejnovějšísoubornékritickévydánípřipraviliWalker–Dick2001).Mezinejúplnějšíznichpatřínovobabylonskátabulka
z6.st.př.Kr.,kteránasedmdesátiřádcíchzachycujepodrobnýscénář,jímžse
řídilrituálposvěcení(nikolivšak„oživení“)novězhotoveného,resp.restaurovaného idolu (Walker – Dick 2001: text č. 2; srov. též starší vydání Smith
1925).Dalšírituálníinstrukcespojenéskultemsochnalézámenatabulkách
z3.–2.st.př.Kr.,kterébylyzávaznéproklérusAnovauruckéhochrámuEanna
(Thureau-Dangin1921:61–125).Zajímavéinformaceoidolatriiposkytujítéž
některépasážeMýtu o Errovi(Mýtus o ErroviI.,124–128;I.,141–163;kritické
vydánípublikovalCagni1969;překladdočeštinypořídilProsecký2010:364–
394).NarážímevněmnakurióznízmínkyoMardukověsoševjehobabylonské
svatyniEsagile.Dalšípramenypředstavujemnožstvízprávrozptýlenýchpředevšímvkrálovskýchnápisechavrůznýchinventárníchseznamechjednotlivých
6
d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e
Obr. 2: Deportace idolů vítěznými vojsky Tiglatpilesara III. na novoasyrském reliéfu
(podle J. B. Pritcharda).
svatyní(např.Borger1956:textč.14;Bottéro1949:1–40,137–215ad).Pokud
jdeonáboženskékulturyseverozápadníchSemitů,písemnézprávyoidolatrii
zdeposkytujíkusejší„dossier“,nežlitomujevpřípadějejichvýchodníchpříbuzných. V ugaritském písemnictví vypovídají o kultu soch některé rituální
texty,3díkynimžjsmezpravenioobřadechprocesníhocharakteruaoněkterýchdalšíchdetailech(kupříkladuzoblastirituálníhoodíváníidolů).Vemarskýchpramenech4poskytujíurčitéindiciepředevšímscénářevelkýchkultickýchslavností;sjednotlivýmiaspektyidolatriesezdesetkávámezejménapři
obřadnímuváděníkleričekdojejichduchovenskéhoúřadu,běhemslaveníněkterýchbohoslužebnýchsvátků,stejnějakovurčitýchdokumentechadministrativnípovahy.5Přesto–čispíšeprávěproto–žeseantiikonickéinterdiktyTóry,
3
VizkupříkladuKTU1.41;1.43;1.90;1.91;1.115;1.148a1.161.Posledníkritickévydánípřipravili
Dietrich–Loretz–Sanmartín1995(=KTU).Výborzugaritskýchtextůvčeskémpřekladupořídil
Stehlík2003.
4
KritickévydánípublikovalArnaud1985–1987(=Emar).Převodemarskýchtextůdočeštinydosud
nebylpořízen.
5
Viz Emar369 (intronizace kněžky-ittu), 370–372 (intronizace kněžky-maš‘artu), 373–377
(slavnostdukru),Emar385–388(svátkykissu),BLMJ24–26,28a30(administrativnízáznamy)atd.
KritickévydáníemarskýchtextůvesbírkáchjeruzalémskéhoMuzeabiblickýchzemípublikovalaWestenholzetal.2000(=BLMJ).
7
stati
„protimodlářská“teologiedějinPředníchprorokůivarovnévýkřikyZadních
prorokůsnažilykultbožskýchsochkriminalizovatavykořenit,lzeizžidovského
Tanachučerpatinformaceoidolatrii(Berlejung1998),kterávnáboženstvípředexilníhoIzraelemuselapřímokvést.Zajímavéjepřitomsledovat,jakstarozákonnípodánístereotypněvysvětlujeidolatriiuvnitřIzraelejakoproduktsynkretizacesnáboženskýmistrukturamiokolníchnárodů.Přímo„aitiologickýmýtus“
vtomtoohledupředstavujevyprávěníoŠalomounovi,kterýpodlePrvní knihy
královské„vystavělposvátnénávršíKemóšovi,ohyzdnémodle(hebrejskyšiqūs. )
Moábců,aMolekovi,ohyzdnémodleAmónců;totéžudělalprovšechnysvéženy
cizinky,kterépálilykadidloaobětovalysvýmbohům“(1Kr11,7n.).Zhistorickéhohlediskavšakjepravděpodobnějšípovažovatkultbožskýchsochzaoficiální
součástnáboženskýchstrukturIzraeleaždobabylonskéhozajetí(např.Mettinger1995;Tromp1995;včeskédiskuziobdobněPrudký1996:115n.).Archeologickytodobřeilustrujíkupříkladunálezyidolůvprůkaznějahvistickésvatyni
vAraduz10.st.př.Kr. (srov.Aharoni1968:1–32;Mazar1991:1280n).Židovskámyšlenkaanikonismutedypatrněvznikalapozději,snadteprvevdoběexilu
jakoteologickáreakcenarituálnídestrukciadeportacijeruzalémskéchrámové
výbavyBabyloňany.VpřípadějihozápadníchSemitůjsmepakodkázánipouze
naněkolikmáloinformací,kterélzečerpatzepigrafickéhomateriálu,apozdější
muslimskoukritikumodlářství.
Konkrétnízpůsob,jakýmbylyidolyvoblastistarověkéhoPředníhovýchodu
uměleckyztvárňovány,sesamozřejmělišilpřípadodpřípadu.Přestolzehovořit
ourčitýchikonickýchtypech.Prvníreprezentujíidolynevýtvarnépodoby(srov.
obr.3).Vjejichpřípaděbyvšaknebylopřesnéhovořitonějakém„primitivním“
vývojovémpředstupnibožskýchsoch,neboťjinéarcheologickénálezydatovatelnéstejněpřinášejídůkazyojinakvysokéúrovnifigurálníhoumění.Většinou
sejednaloolehceopracovanékamennéstélyabloky(srov.syrskésikkānātu,
nabatejskémsgd’m,staroizraelské mas. s. ēbôt)nebodřevěnékůly(srov.starosyrské‘is. ū,amorejské‘a/umūsū,resp.‘umāsū,staroizraelské ’ašērîm),kteréurčitý
tvarnaznačovalyjenvzdáleně.Druhýtypnaopakpředstavujíidoly,přijejichž
ztvárňováníseširoceuplatňovalynejrůznějšívýtvarnépostupy.Takvznikaly
skulptury(srov.eblajskélah. anū,akkadskéasyrsko-akkadskés. almū,foinické
simlīm)božskýchpostavspropracovanýmiantropomorfnímirysy(srov.obr.4).
Zoomorfní symbolizace posvátna je pro starosemitské náboženské kultury
vpřípaděidolůprůkaznájenokrajově(Collon1985:83–85;Watanabe2002).
Pravidelně se přitom jedná o tauromorfní sochy, o nichž se zmiňuje několik
8
d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e
Obr. 3:Syropalestinské nevýtvarné idoly z Megidda
a Gezeru (podle A. Novotného).
Obr. 4:Rekonstrukce
dioritového idolu bohyně
Ningal z období sumerské
renesance (podle
T. Rickardsové).
Obr. 5:Kněz v adorační pozici
před standartami se symboly
podsvětního Nergala (vlevo)
a lunárního Sína (vpravo) na
novobabylónském pečetítku
(podle T. Rickardsové).
9
stati
textůseverozápadosemitsképrovenience.6Třetímikonickýmtypembylyidoly
vpodoběstandartsneantropomorfnímisymboly,kteréodkazovalykpříslušným
reprezentantůmpanteonu(Herles2006).Tytoustálenésymbolyse,přinejmenšímzčásti,vyvinulyzřejmězpůvodníchatributůbožstev(srov.obr.5).Dotéto
skupinypatřípředevšímmezopotámskéšurīnū,doslova„zástavy“,„korouhve“.
Označoványtakbylyceremoniálnípředmětytvořenébožskýmsymbolemumístěnýmnavrcholuozdobnéhopodstavcečisloupku.Přijejichztvárňováníse,
kromějiného,uplatnilaizmiňovanásymbolikazvířecí.
Jakrozumětfunkcibožskýchsochaobrazůustarosemitskýchpopulací,
jevíceménězřejmé.Šloouctíváníviditelného,určitýmzpůsobemztvárněného
symbolu,jenžkbožskérealitěpouzeodkazoval.Snejvětšípravděpodobností
tedypředmět,kterýbožstvozpodobňoval,nebylpovažovánzaidentickýstím,
kohoreprezentoval.Idolbylvnímánjenjakovehikulum,jehožbožstvomůže,ale
nemusípoužít(podobnějakotomujenapř.vpravoslavnéteologiisikonami).
Právěprotovšakmuselbýt,přinejmenšímuvýchodníchSemitů,rituálněevokovánjehonadpozemskýpůvod.Smyslempatřičnýchintronizačníchobřadůbylo
vyjmoutbožskésochyzprofánnírealitya„teleportovat“jedooblastiposvátného.Protosevmezopotámských«mīs pîtextech»objevujíobratyo„svatém
obrazu,jehožuměníjezrozenovesvatosti“,„vnebesích“nebo„zdechunebes“
apod.(Berlejung1997:45–72;Walker–Dick1999:55–121).Žádnýznichvšak
nezmiňujekultickýúkon,jehožprostřednictvímbybožstvo„fyzicky“vstupovalo
dosvéhoidolu.Tenvestarosemitskéopticevždyzůstávaljen„obrazem“odkazujícímkpřesažnévrstvěreality.Týmžsměremukazujeifilologie.Asinejuniverzálnějšímitermíny,kterýchstarověkésemitsképopulaceužívalyvesvémkultickém
slovníkukoznačováníidolů,bylysémantémysouvisejícís*s. ‑l‑m.Znějseodvozujísubstantivatypuakkadskéhoasyrsko-akkadskéhos. almu,aramejskéhos. elem
čihebrejskéhos. elem.Vevšechpřípadechsejednáovýrazy,kterélzedočeštiny
překládatvevýznamu„obraz“,„zpodobení“.7
6
KsituacivSýriisrov.kupříkladuARET3.3.r.III;ARET3.467r.II;MEE10.27.r.X’:5–9;(vše
dokumentyzEbly);AT397:6(textzAlalachu);Emar282:16nn(tabulkazEmaru).Ksituacivpředexilním
Izraelisrov.Ex32či1Kr12,28n.KritickávydánítextůzEblyvycházejívedičníchřadáchARET=Archivi
reali di Ebla: Testi1981→ aMEE=Materiali epigrafici di Ebla 1979→.Alalašsképísemnictvípublikoval
Wiseman1953(=AT).Žádnýzuvedenýchtextovýchkorpusůdosudnenízpřístupněnvčeskémpřekladu.
7
PlatítoipronáboženskoukulturuIzraele;srov.Ez7,20a:„Okázaléokrasypyšně(zne)užiliamodly
(s. almê)ohavnésvéaodpornézhotovili“;srov.aramejskýtvars. elemvDa2–3.Dlužnovšakpodotknout,
žerozšířenějšístarozákonnívýrazivopředstavujílexémypesel=dřevěnýikamenný,rytýitesanýidol;
massēkâ=idolodlévanýzkovu;t erāpîm=idolyochrannýchgéniů;’ēpôd=označeníblíženespecifikovatelnéhoidoluvknizeSd;atd.
10
d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e
Protitétotezivšakmohoubýtvznesenydvěnámitky.Vprvéřadějízdánlivě
oponujíněkteréstarozákonnívýroky,kterétvrdí,žemodlyjsoujen„mrtvým“
dílemlidskýchrukou–vporovnánísjedinýmskutečně„živým“bohemIzraele.
KupříkladuprorokJeremjášříká:„To,čímseřídínárody(roz.modlami),/je
pouhýpřelud,/dřevoporaženévlese,/výrobekpřitesanýřemeslnourukou./
Krášlíjejstříbremazlatem,/hřebíkyakladivyupevňují,/abytonebylovratké./
Jsoujakostrašákvokurkovémpoli./Nemluví,musísenosit,/samineudělajíani
krok./Nebojtesejich,nemohouudělatnicdobréhoanizlého.“(Jr10,3n.).TakovétopasáževTanachu(dálevizDt4,28;Ž115,2–8;Iz2,8;44,9–20;Abk2,18n.)
ivdeuterokanonickýchspisech(předevšímvtzv.Jeremjášovělistu)sijakoterč
svéhovýsměchuvybírajívíruv„oživenostbožskýchsoch“.Aeo ipsomohoubudit
zdání,ževestarosemitskéopticeexistovalarovnice„idol=božstvo“.Vtomto
ohledu je však třeba si uvědomit, že starozákonní výroky, které hodnotí jiné
náboženskékultury,resp.vlastnípředmonoteistickouminulost,představujíspíše
polemickouperziflážnežobjektivníinformaci.
Jinounámitkuvůčipostulátu,žebožskésochybylychápányjakosymboly
kposvátnupouzeodkazující,pakpředstavujejednaskutečnost,snížsesetkávámevpísařsképraxiSemitůvýchodníchiseverozápadních.VklínopisemzaznamenanýchdokumentechzMezopotámieiSýrietotižbývátermínuproidolčasto
předřazentzv.determinativ dingir,kterýsignalizuje,ženásledujícíslovozachycujeurčitéteonymumnebojinouskutečnostbožsképovahy.Avšakanislovní
spojení„božskásocha“(ds. almu),případně„božskástéla“(dsikkānu)neopravňují
strictu sensoktvrzení,žestarověcíSemitéidolynechápalijakosymboly,nýbrž
žejeskutečněidentifikovalispříslušnýmibožstvy.Vždyťsestejnýmjevemselze
setkativpřípadějinýchpředmětůužívanýchběhemobřadů(jmenovitěvpřípadě
kadidelnic,obětníchmisek,liturgickýchhudebníchnástrojůatd.)!
Jaktedybylouvedenovýše,domnívámese,žezákladnífunkcíidolubylo
božstvoreprezentovat,evokovatjehopřítomnost.Atovprvéřaděvkultovním
dění,8nikolivmetafyzickémslovasmyslu.Protosenatomtomístězastavíme
usouboruritů,vekterýchbožskésochyhrálynezastupitelnouroli.Podlestarosemitskýchpramenůklerikovéilaicipředsochamivesvatyníchpronášelisvé
modlitbyneboprosilioseslánívěštnéhoznamení.Mimochrámseidolyuplatňovalypřirůznýchprocesíchapoutích.Tutokultickoupraxiodrážíiřadamytických
látek:kupříkladumezopotámskátradiceocestělunárníhobohaNanny-Sujína
8
Srov.Prudký1996:112:„Základnífunkcíobrazu(peselu)jevyjádřeníspecifickéidentitybožstva
jakoentitypřítomnévkultu…“
11
stati
doEnlilovachrámuvNippuruapod.Svourolisamozřejměhrályipřivelkých
periodickýchsvátcích:přislavnostiakītubylaNabúovasochapřenášenazBorsippy,abyvBabylonuasistovala,spolusidolyMardukaadalšíchbožstev,při
určováníosudůpronadcházejícírok.Idolmohlsloužitijakopalladiumvčele
vojska:AsyřanétáhlidobojepodstandartamiIštaryneboAššuraastejnětak–
alespoňpodleněkterýchindicií–nakládalistaříHebrejovéskorouhvísvrchovanéhobohaIzraele.Předkultovnísochoumohlabýtskládánaipřísahačisignovánadohodamezidvěmasmluvnímistranami.
Jakoritysui generislzeovšemvyčlenitobřady,kterétvořilyzákladnípilíře
pravidelné chrámové bohoslužby. Právě v nich idoly hrály prvořadou úlohu.
Předevšímšlookrvavéinekrvavéobětiaúlitby.Předobrazembožstvasevšak
přinášelynejensakrificiaalibace,aleivotivnídary.Dáledobohoslužebného
pořaduspadaloomýváníidolůvodouapomazáváníolejem,okuřováníkadidlem
avneposlednířadětéžrituálníodíváníazdobení.Dochrámovévýbavypatřila
ilůžka,nakterábylybožskésochypřenášenynejenksymbolickémuodpočinku,
nýbržizaúčelemevokováníhierogamickéhoaktu.
Jedná se tedy o soubor ritů, na jehož pozadí se rýsuje na první pohled
„naivní“antropomorfismus:božstvůmjsouposkytovány„fyzické“úsluhy,které
majíukojitjejich„fyzické“potřeby.Přihlubšíanalýzeovšemvycházínajevo,že
vrámcistarosemitskýchspolečenstvíexistujípozoruhodnéshodymezikultickýmipravidly„komunikacesposvátnem“,reprezentovanýmkultovnímiobjekty,
aetickýminormami„mezilidskékomunikace“.Přirekonstrukcipravděpodobného „kodexu“ sociální etiky starověkých Semitů lze totiž jako elementární
ritualizovanéprůvodičekomunikacedvou(čivíce)lidskýchsubjektůodhalit:
1)společnoukonzumacipokrmůanápojů(~sakrificiumalibace);2)výměnu
konvenčníchdarů,kterádvaodlišnésubjektyzavazujekekorektnímujednání
(~ votivní dary); 3) poskytnutí „hygienických“ služeb, které obnášelo omytí
vodou(~idem)apomazáníolejem(~idem);4)poskytnutí,resp.darováníoděvu
(~rituálníodíváníidolů);5)případnésexuální„služby“(~hierogamickéobřady).
Pozoruhodnoukumulacitěchtoritualizovanýchprůvodičůinterpersonální
komunikaceposkytujeEpos o Gilgamešovi.9Naprvníchdvoutabulkáchtohoto
„bestsellerustarověkéhoPředníhovýchodu“jetotižpopisovánprocespostupně
sezintenzivňujícíkomunikacepůvodněcizinceEnkiduasuruckýmlidem,který
9
Posledníkritickévydánítzv.standardníbabylonskéverzetohotodílapřipraviliParpola–Luukko
–Fabritius1997.NejnovějšípřevoddočeštinypořídilJ.Prosecký;vizProsecký–Hruška–Rychtařík
2003:85–182.
12
d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e
nakonecústídoEnkiduovazačleněnídodanéspolečnosti(kpostavěEnkidua
vgilgamešovskétradicisrov.Jacobsen1976:195–219;Tigay1982:198–213;
Moran1991:121–127).NazačátkueposusiuruckýlidstěžujenaGilgamešovu
tvrdouanekompromisnívládunadobyvateliměstaavolákbohům,abyjeho
životučinilioněcosnesitelnějším.ZároveňvšakisamotnýGilgameš,kterýaž
dosudnenalezlžádnéhopřítele,toužíponěkom,kdobymubyldruhemarádcem.Takovátosouhraokolnostípředznamenávádalšíděj.BůhnebesAnupovolá
bohyniAruruapřikážejí,abystvořilabytost,kterábyGilgamešovidokázalačelit
„avyrovnatsejehobouřnémusrdci“(Epos o GilgamešoviI.,80).Atatobohyně
skutečněnaAnůvpříkazstvoříbytostjménemEnkidu.Enkiduvšaknepovstává
kživotujakocivilizovanýčlověk(akkadskyawīlu),nýbržjakodivoch(akkadsky
lullû).Následujícídějpakpopisuje,jaktentolullûzačínápostupněkomunikovat
slidskou(uruckou)společností,jejímžplnoprávnýmčlenemsenakonecstane.
Jakoprvníaktjelíčenaslavnáhistorkaojehosexuální„iniciaci“,kterou
obstaráprofesionálnínevěstkaŠamchat(Epos o GilgamešoviI,144–177).Druhý
krokpředstavujeto,žejejŠamchatobléknedočástisvýchšatů,žemudaruje
oděv:„Jedenoděvsvlékla/ajehooděla/adruhýmsvýmoděvem/samasezahalila“(ibid.,II,26–27).Třetídějstvíobnášíposkytnutípokrmůanápojů,jimiž
Enkiduapodarujípastýři:„Chlébpředněhopoložili,/pivopřednějpoložili./
Enkiduchlébnejedl,/mhouřiloči,jensedíval,/(neboť)nevědělEnkidu,/jak
chlebasejí,/jakpivosepije./(Tu)nevěstkaEnkiduovipraví:/,Enkidu,jezchléb
/…/(a)pivopij!‘/…/SnědlEnkidusedmchlebů,/sedmdžbánůpivavypil.“
(ibid.,II,36–45).Dalšífázinacestěkplnéinkorporacidospolečenstvíawīlū
představujeepizodaoEnkiduovýchpokrocíchv„hygienické“oblasti:„Vodou
omyl/svésrstíporostlétělo,/potřelseolejem,/včlověkaproměnilse“.10
PočátečnídvětabulkyEposu o Gilgamešovitedyvprvéřaděposkytujívhled
dotoho,jakstarověcíMezopotámcikoncipovalipojemcivilizovanosti:pouze
awīlutepelnězpracovávápotravuapřipravujefermentovanénápoje,nosíoděv,
provádíočistutělaaprovozujekultivovanousexualitu.VdruhéřaděEpos o Gil‑
gamešoviinformujeotom,jakéetickénormyregulovalykomunikacidvousubjektů–UručanůaEnkidua:vedleposkytnutísexuálníchslužebjetopředevším
odění rouchem a pomazání olejem (či vonnou mastí), společná konzumace
pokrmů a nápojů a uspokojení hygienických potřeb. To jsou v optice Eposu
10 Epos o GilgamešoviII,47–48. Posledníčláneksocializačníhořetězcepak,jakpřesvědčivěprokázal
J.-J.Glassner,představujeEnkiduůvsoubojsGilgamešem(Epos o GilgamešoviII,80–98).Teprvepo
němsezEnkiduastáváGilgamešůvpříteladruhaeo ipso iprávoplatnýčlenuruckéhospolečenství.Viz
Glassner1990:65–71.
13
stati
o Gilgamešoviaxiómykomunikačně-etického„rituálu“civilizovanéspolečnosti.
Podobnýchpříkladůbychomvestaroorientálnímpísemnictvínašlicelouřadu.
OvšemvžádnémznichnejsoujednotlivéaxiómykumuloványtakjakovEposu
o Gilgamešovi,narážímenaněpouzeizolovaně.(Ukázekobdarovánípartnera
vrámcikomunikačníhoprocesupaklzevpramennémmateriálunalézttéměř
nepřeberné množství. Narážky na ně se objevují v administrativních záznamechpraktickykaždéhoodhalenéhopalácovéhoarchivunastarověkémPřednímvýchodě.)
Závěremtedylzekonstatovat,žepřiformovánírituálníhokomplexupředstavujícíhotučástidolatrie,kterábylanedílnousoučástípravidelnéchrámové
bohoslužby,antropomorfismussvounezaměnitelnouúlohubezpochybysehrál.
Jednaloseovšemoantropomorfismuspromyšlený,sofistikovaný–vžádnémpřípaděnaivní.Praktickykevšemvýznamnýmaxiómůmchrámovéhokultusochje
totižmožnénaléztpříslušnékorelátyvjednotlivýchritualizovanýchprůvodičích
komunikace.
Nechcemetvrdit,žetaktokonstruovanásymbolizacekultickékomunikace
s„posvátnem“jepouhouprojekcísociálníroviny.Nehodlámevšakproklamovatanipravýopak,tj.žebynormyinterpersonálníetikybylymodeloványpodle
kultickýchpravidel.Nemámetedyvúmysluvyjadřovatsekestarožitnémusporu
sociologůnáboženstvíoto,zdabyladříve„slepice,nebovejce“.Spokojujeme
sesprostýmzjištěním,žemezioběmarovinamidocházelovestarosemitských
civilizacíchkpermanentníavelicesystematickéinterakci.Azároveňisnadějí,že
analýzasociálně-etickéhokontextukultubožskýchsochposkytujejedenzmožnýchhermeneutickýchklíčůktomutofenoménu.
daliborantalík studoval na evangelických teologických fakultách v Praze, Lausanne a Ženevě. V současné době působí jako docent v Ústavu filosofie a religionistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Jeho hlavní badatelský zájem se
soustřeďuje na prejudaistické a preislámské náboženské kultury starověkých Semitů.
Kromě dílčích studií v religionistických, teologických a orientalistických periodikách
a sbornících publikoval monografii Jak srovnávat nesrovnatelné: Strategie mezináboženské komparace (Praha 2005). Kontakt: [email protected].
14
d .a n ta l í k :k u ltb o ž s k ýc hs o c hap r ů v o d i č eM e z i l i d s k éko M u n i k a c e
Použité prameny a literatura
Aharoni,Yohanan.1968.„Arad:ItsInscriptionsandTemple.“Biblical Archaeologist31,
1968:1–32.
Arnaud,Daniel.1985–1987.Recherches au pays d’Aštata: Textes de la pratique.Emar
6/1–4.Paris:RecherchesurlesCivilisations.
Berlejung,Angelika.1998.Die Theologie der Bilder: Herstellung und Einweihung von Kult‑
bildern in Mesopotamien und die alttestamentliche Bilderpolemik.OrbisBiblicuset
Orientalis162.Freiburg:Universitätsverlag;Göttingen:Vandenhoeck&Ruprecht.
Berlejung,Angelika.1997.„WashingtheMouth:TheConsecrationofDivineImagesinMesopotamia.“Pp.45–72inKarelvanderToorn(ed.):The Image and the Book: Iconic Cults,
Aniconism, and the Rise of Book Religion in the Ancient Near East.Leuven:Peeters.
Borger,Rykle.1956.Die Inschriften Asarhaddons, Königs von Assyrien.ArchivfürOrientforschungBeiheft9.Graz:E.W.Weidner.
Bottéro,Jean.1949.„LesinventairesdeQatna.“Revue d’Assyriologie43,1949:1–40
a137–215.
Brandes, Marc A. 1980. „Destruction et mutilation de statues en Mésopotamie.“
Akkadica16,1980:28–41.
Cagni,Luigi.1969.L’Epopea di Erra.Studisemitici34.Roma:IstitutodiStudidelVicino
Oriente,UniversitàdiRoma.
Cogan,Mordechai.1974.Imperialism and Religion: Assyria, Judah and Israel in the Eighth
and Seventh Centuries B. C. E.SocietyofBiblicalLiteratureMonographsSeries
19.Missoula:ScholarsPress.
Collon, Dominique. 1985. „Les animaux, attributs des divinités du Proche-Orient
Ancien:Problèmesd’iconographie.“Pp.83–85inPhillippeBorgeaud–YvesChristie–IvankaUrio(ed.):L’animal, l’homme, le dieu dans le Proche‑Orient Ancien.
CahiersduCEPOA2.Leuven:Peeters.
Dietrich,Manfried–Loretz,Oswald–Sanmartín,Joaquín.1995.The Cuneiform Alphabe‑
tic Texts from Ugarit, Ras Ibn Hani and Other Places.AbhandlungenzurLiteratur
Alt-Syriens-Palästinas8.Münster:Ugarit-Verlag.(1.vyd.1976podnázvemDie
keilalphabetischen Texte aus Ugarit. AlterOrientundAltesTestament24.Kevelaer:
VerlagButzon&Bercker;Neukirchen-Vluyn:NeukirchenerVerlag.)
Glassner,Jean-Jacques.1990.„L’hospitalitéenMésopotamieancienne:Aspectdela
questiondel’étranger.“Zeitschrift für Assyriologie80,1990:60–75.
Herles,Michael.2006.Götterdarstellungen Mesopotamiens in der 2. Hälfte des 2. Jahrtau‑
sends v. Chr.: Das anthropomorphe Bild im Verhältnis zum Symbol.AlterOrientund
AltesTestament329.Münster:Ugarit-Verlag.
Jacobsen,Thorkild.1976.The Treasures of Darkness: A History of Mesopotamian Religion.
NewHaven–London:YaleUniversityPress.
Kolektivautorů.1981→. Archivi reali di Ebla: Testi.Roma:Missionearcheologicaitaliana
inSyria.
Kolektivautorů.1979→. Materiali epigrafici di Ebla.Napoli:IstitutoUniversitarioOrientalediNapoli–SeminariodiStudiAsiatici.
Mazar,Amihai.1991.„SanctuairesettemplesenCanaan.“Col.1258–1286inJacques
Briend–ÉdouardCothenet(ed.):Supplément au Dictionnaire de la Bible.Paris:
Letouzey&Ané.
15
stati
Meissner,Bruno.1920–1925.Babylonien und Assyrien,I-II.Heidelberg:CarlWinter.
Mettinger,TryggveN.D.1995.No Graven Image? Israelite Aniconism in its Near Eastern
Context, Coniectanea Biblica, Old Testament Series 42. Stockholm: Almquist
&Wiksell.
Moran,WilliamL.1991.„Ovid’sBlandaVoluptasandtheHumanizationofEnkidu.“
Journal of Near Eastern Studies50,1991:121–127.
Parola, Simo – Luukko, Mikko – Fabritius, Kalle. 1997. The Standard Babylonian
Epic of Gilgamesh. State Archives of Assyria: Cuneiform Texts 1. Helsinki: The
Neo-AssyrianTextCorpusProject,InstituteforAsianandAfricanStudies,UniversityofHelsinki.
Prosecký,Jiří.2010.Slova do hlíny vepsaná: Mýty a legendy Babylónu.Praha:Academia.
Prosecký,Jiří–Hruška,Blahoslav–Rychtařík, Marek.2003.Epos o Gilgamešovi.Praha:
NakladatelstvíLidovénoviny.
Prudký,Martin.1996.„Duolocivellocusduplexunanimis:Kliterárníateologickéintegritě1.a2.výrokuDekalogu.“Pp.103–117inMinisterium Verbi Divini: Sborník pro
Pavla Filipiho.Praha:Kalich.
Smith,Sydney.1925.„TheBabylonianRitualfortheConsecrationandInductionof
aDivineStatue.“Journal of the Royal Asiatic Society,1925:37–60.
Spycket,Agnès.1968.Les statues de culte dans les textes mésopotamiens des origines à la
I ère dynastie de Babylone.CahiersdelaRevueBiblique9.Paris:Gabalda.
Stehlík,Ondřej.2003.Ugaritské náboženské texty: Kanaanské mýty, legendy, žalmy, litur‑
gie, věštby a zaříkávání pozdní doby bronzové.Praha:Vyšehrad.
Thureau-Dangin,François.1921.Rituels accadiens.Paris:ErnestLeroux.
Tigay,JeffreyH.1982.The Evolution of the Gilgamesh Epic.Philadelphia:UniversityOf
PennsylvaniaPress.
Tromp,Johanes.1995.„TheCritiqueofIdolatryintheContextofJewishMonotheism.“
Pp.105–120inPieterWillemvanderHorst(ed.):Aspects of Religious Contact and
Conflict in the Ancient World.Utrecht:UniversiteitUtrecht.
Walker,Christopher–Dick,MichaelBrennan.1999.„TheInductionoftheCultImage
inAncientMesopotamia.“Pp.55–121inMichaelBrennanDick(ed.):Born in Hea‑
ven, Made on Earth: The Making of the Cult Image in the Ancient Near East.Winona
Lake:Eisenbrauns.
Walker,Christopher–Dick,MichaelBrennan.2001.The Induction of the Cult Image in
Ancient Mesopotamia: The Mesopotamian «Mīs Pî» Ritual.StateArchivesofAssyria
LiteraryTexts1.Helsinki:TheNeo-AssyrianTextCorpusProject,Institutefor
AsianandAfricanStudies,UniversityofHelsinki.
Watanabe, Chikako Esther. 2002. Animal Symbolism in Mesopotamia: A Contextual
Approach.WienerOffeneOrientalistik1.Wien:InstitutfürOrientalistik.
Westenholz,JoanGoodnicketal.2000.Cuneiform Inscriptions in the Collection of the
Bible Lands Museum Jerusalem I: The Emar Tablets.CuneiformMonographs13.
Groningen:Styx.
Wiseman,DonaldJohn.1953.The Alalakh Tablets.OccasionalPublicationsoftheBritishInstituteofArchaeologyatAnkara2.London:BritishInstituteofArchaeology
atAnkara.
16