poslední interglaciál
Transkript
poslední interglaciál
Eem (MIS 5e) – poslední interglaciál Würm Riss Poslední interglaciál bez podstatného vlivu člověka Mindel Zajímavý pro srovnání s holocénem Eemská transgrese Uniformnější vegetační zonace oproti holocénu bof – boreální les (Picea, Pinus, Betula) cdf – jehličnato-listnatý les (Corylus, Picea, bez teplomilných prvků) def – opadavý temperátní les s teplomilnými prvky (Cotinus, Buxus, Ilex, Vitis, …) med – neopadavé křoviny a mediteránní lesy (Olea, Ostrya, atd.) Tzedakis 2007 Würmský glaciál vrcholný glaciál (pleniglaciál) Dansgaard – Oeschgerovy oscilace LGM Gravettien X Homo neanderthalensis jeskyně Chauvet, 31 kA BP Vrcholný Würm: Základní otázky Byl středoevropský vrcholný glaciál „bod nula“? cca 3 km ledu „glaciální föhn“, extrémní klimatické podmínky, kontinentální klima horské zalednění vstupující až do mediteránu Alternativní postglaciální kolonizační scénáře. Který je správný? „mamutí step“– co to bylo zač? Kombinace stepních a tundrových elementů. Non-analog community? Just junipers, birches and pines scattered in a mammoth steppe? Boreal forests („taiga“) N of the Alps, including some temperate elements? (Criptic refugia concept.) Fosilní data pro střední Evropu Dolní Věstonice PK1 Pupilla loessica Vojen Ložek a George Kukla Uhlíky v gravettských ohništích: Picea, Pinus, Juniperus, Taxus, Ulmus, Fagus, Tilia, Quercus, Acer Bulhary Ložek 2007 Larix sibirica park forest with species-rich udergrowth (xerothermic and alpine elements) on permafrost. Minusinsk Basin, Khakasia. Jankovská et Pokorný 2008 Prokázaná refugia podle Langa (1994) 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 1. Z Brit. ostrovy 2. Bretaň a přil. 3. Biskaj 4. S Rusko 5. S centr. Rusko 6. J centr. Rusko 7. Ukrajina a Černé moře 8. Z a Stř. Alpy 9. V Alpy a Karpaty 10. J Polsko 11. SZ Iberie 12. V a J Iberie 13. J Francie 14. Korsika 15. Itálie 16. J Řecko 17. Balkán Jankovská et Pokorný, Preslia, 2008 Laciniaria plicata Nadachowski, 2006. Finds of brown bear at Full-glacial sites in Europe. Monachoides vicinus Ložek, 2007. Demanding forest elements are widespread among Full-glacial snail communities in Western Carpathians. Mountain taiga (Larix sibirica, Picea obovata, Pinus sibirica, Alnus viridis). Central Western Sayan. Proč jižní Sibiř? Poučení z jižní Sibiře Adonis vernalis, Anemone sylvestris, Astragalus danicus, Phleum phleoides, Phlomis tuberosa, Scabiosa ochroleuca, Scorzonera purpurea, Stipa pennata Vnitřní Asie jako reliktní území Vallonia tenuilabris Many elements of European Full-glacial flora and fauna still survive sympatrically In southern Siberia Columella columella Vertigo parcedentata Pupilla loessica Microtus gregalis Důvody: - velká diverzita biotopů (kombinují se gradienty výšky a kontinentality) - klimatická konzervativnost (chybí výrazně vlhký střední holocén) - trvale přírodní charakter (nízká hustota osídlení) - přes velkou vzdálenost od Evropy bývaly areály mnoha druhů propojené disjunktní areál stepí v SV Ázii – - zbytek původního rozšíření 4079 BP Kienast et al. (2005) Elias et al. (2007) M. Chytrý, P. Kuneš, B. Pelánková, M. Horsák, V. Jankovská, V. Řičánková … etc. Project aims The project is focused on diversity of plant and mollusc communities of forest, forest-steppe, steppe and mountain tundra landscapes of the southern Siberian mountain ranges (Altai, Western Sayan) in its relationships to environment. The results are used for palaeoecological interpretation of Central European landscape and vegetation in the Late Glacial and Early Holocene. Field methods include sampling vegetation, mollusc communities and surface pollen deposition. Field data are used for vegetation typization based on species composition, creating general descriptions of plant and mollusc community patterns in the landscape, analysis of the relationships between vegetation and surface pollen deposition, and comparisons of modern pollen spectra and modern mollusc communities of southern Siberia with fossil record from Central Europe. Pinus sibirica taiga Moderní pylová spektra na vegetačním gradientu v Západním Sajanu. Kuneš et al., 2008 continental steppe (Cleistogenetea) Horsák et al., 2010 Tyto druhy nežijí na otevřené stepi, ale na okraji lesa a uvnitř křovin, kde mohou přežívat tvrdou kontinentální zimu s málem sněhové pokrývky. taiga hemiboreal forest Dospěli jsme k přesvědčení, že jižní Sibiř poskytuje velmi přiléhavé analogie k našemu vrcholnému glaciálu. Jak vypadaly vrcholně glaciální krajiny ve střední Evropě? wooded fen treeless fen alpine grassland shrubby tundra species-rich steppe Betula rotundifolia (B. nana) tundra steppe saline grassland meadow Rather a mosaic of steppes and tundras then a „mammoth steppe“. pozdní glaciál (tardiglaciál) Pozdní glaciál pozdní paleolit Lascaux, cca 16 kA BP mezolit Magdalenien Extinkce megafauny v pozdním pleistocénu. „We live in a zoologically impoverished world, from which all the hugest, and fiercest, and strangest forms have recently disappeared…“ (A. R. Wallace, 1876) „Look ing at the whole subject again, I am convinced that the rapidity of the extinction is due to man‘s agency, acting in co-operation with those general causes which at the culmination of each geological era has led to the extinction of the larger, the most specialised, or the most strangely modified forms. „ (A. R. Wallace, 1911) Brown a Lomolino, 1998 Největší extinkce v Austrálii a Americe (70 – 80%) Slabší v Africe a Eurázii (14 – 20%) Hypotézy: -Vybití (Overkill Hypothesis; Martin 1967) - Environmentální stres ekosystémy musely být velmi produktivní. Velká role herbivorů s fermentačním trávením. V zimě snadno dostupná zmrzlá rostlinná biomasa.) (Tehdejší Zdeněk Burian, 1968 - Globální epidemie Zima 1999/2000 – Zud v Mongolsku. 5.4 milionů kusů dobytka uhynulo. Šíření dubu: tradiční koncept rekolonizace střední a severní Evropy dřevinami Frontální šíření Šíření z výsadkových populací (zakladatelský efekt) Nezávislé šíření z více refugií Alternativní modely šíření populací Všechny způsoby jsou možné zároveň Ve střední Evropě dnes vychází jako plausibilní model 3 Fylogenetický model šíření Fagus sylvatica