zde.

Z historie českého osídlování Marylandu
Nejvíc lidí českého původu žije ve Spojených státech. Do USA obyvatelé českých zemí
odcházeli hlavně v průběhu 19. století a usazovali se v místech, která skýtaly dostatečné
možnosti obživy buď v zemědělství nebo v průmyslu. Jedním z míst původního českého
osídlení je stát Maryland, jak dokládá někdejší předseda SVU Miloslav Rechcígl.
Stát Maryland dostal své jméno k uctění královny Jindřišky Marie, manželky anglického krále
Karla I. Roku 1632 král Karel udělil královskou chartou správu marylandské provincie Cecilu
Calvertovi, druhému lordu Baltimorovi. Jakožto katolík lord Baltimore věřil v náboženskou
svobodu a vítal usedlíky bez ohledu na jejich náboženské cítění. Největší město státu, které po
něm nese jméno, bylo sice založeno již v roce 1662, přesto však roku 1729 mělo jen něco
málo přes 100 obyvatel. Podle česko-amerického historika Jana Habenichta, se Češi do
Baltimore začali stěhovat koncem čtyřicátých a padesátých let 19. století. Za nestarší usedlíky
Habenicht pokládá Tomáše Čermáka z Přeštic u Klatov, který přibyl do Baltimoru r. 1847,
Josefa Klecana ze Strakonic, jenž se usadil v Baltimoru r. 1850, Jana Patřila, též se Strakonic,
který tam přijel r. 1854, Josefa Vranka z Kralovic u Plzně, jenž začal r. 1857 české pivo vařit,
a rodinu Luskovu z Veselí u Tábora, která tam přibyla r. 1852.
Můj výzkum ovšem ukazuje, že Češi přibyli do Marylandu mnohem dříve. Kromě pověstného
Augustina Heřmana, tvůrce první přesně mapy Marylandu a Virginie, který se v Marylandu
usadil v šedesátých letech 17. století, jsem objevil řadu přistěhovalců z českých zemí, kteří se
začali usazovat na marylandskem území počínaje osmnáctým stoletím. Roku 1746 musil již v
Marylandu v osadě Frederick žít moravský bratr George Waschke (1712-1766), původem z
Kunina na Moravě, neboť se mu tam v tom roce narodil synek Augustine. V r. 1754 existuje
záznam o Andreasovi (Schmidtovi) Smithovi (1738-1811), údajně z Prahy, který se usadil na
své pražské farmě v okolí Annapolisu. R. 1755 jistý Frederick Schoenfeld (1714-1784) z
moravsko-slezského území se usadil v Hagerstownu, kam se přestěhoval z Pennsylvanie. Jeho
děti se později přejmenovaly na Shaneyfelt. Je pravděpodobně, že to byli potomci staročeské
šlechtické rodiny Schoenfeldů. Kolem r. 1760, žil v Marylandu též moravský rodák Bernard
Winterringer (1732-1840). V devadesátých letech 18. století žilo v Baltimoru několik členů
česko-židovské rodiny Blochů že Švihová. Na přelomu 18. a 19. století emigroval do
Baltimoru pražský žid Levi Colmus (1782-1856), který se zúčastnil války r. 1812. Podle jeho
žádosti kongresu o penzi se účastnil obrany Baltimoru proti britské armádě 12. září 1814.
Roku 1824 žil v Clear Spring v Marylandu Joseph Charles Fritchey z Pennsylvanie, jehož
otec pocházel z Krásné Lípy u Litoměřic v Čechách. V lednu 1842, český kněz Jan Nepomuk
Neumann (1811-1860) z Prachatic v Čechách přišel do Baltimore, kde složil řeholní sliby
jako první redemptorista na americkém kontinentě. Teologická studia dokončil v Praze r.
1835 a v květnu následujícího roku emigroval do New Yorku v ošumělém oděvu a s dírou v
botě, kde během měsíce byl vysvěcen na kněze. Před svým příchodem do Marylandu působil
jako misionář a duchovní pastýř v okolí Niagarských vodopádů. Poté co přišel do Baltimoru
pokračoval ve své misionářské činnosti a pracoval pro redemptoristický řád. Po šesti letech
těžké a úspěšné práce byl jmenován provinciálním Superiorem redemptoristů pro celé
Spojené státy. V Baltimoru sloužil jako kanonický rektor v kostele Sv. Alfonse. R. 1852
opustil Maryland a stal se biskupem ve Filadelfii. Jakožto biskup se zasloužil o zřízení
prvního parochiálního školského systému v Americe. Tak v jeho diecési samotné počet
katolických škol vzrostl z jedné na 200. Pro svoji misionářskou a dobročinnou činnost a pro
řadu prokázaných zázraků byl po své smrti prohlášen za svatého, prvního mužského svatého v
celé Americe.
V následujících čtyřicátých letech se usadilo v Marylandu několik českých židovských rodin.
Tak již v roce 1845 se tu setkáváme s Karlem Winternitzem (1815-1891) z Deštné v Čechách.
Přišel se svou ženou a pěti dětmi a usadil se v Baltimore bez groše v kapse. Během několika
dní si našel práci přáním prádla, což mu dalo dostatečný výdělek k obživě jeho rodiny. Po půl
roce se pustil do železářského byznysu. Během dvou let mu patřily dva obchody a byl velice
úspěšný. Jeden z jeho podniku na Howardove ulici byl soustředěn na těžké železářské zboží,
tři ostatní budovy na též ulici obepínaly velký rozsáhlý dvůr plný železa. V jeho budově na
ulici Pratt bylo veliké skladiště, obsahující železné a ocelové týče, stroje, kovářské náčiní a
materiály, železo pro vozidla a kočáry atd. Jeho firma Charles Winternitz & Synové měla
vBaltimoru největší podíl na obchodu železem v celém státě. Měl osm děti, z nichž tři David, Lewis a Hiram, pokračovali v železářském odvětví. Ve stejném roce se usadil v
Annapolisu, hlavním městě Marylandu, Adolf Guinzburg (cca 1820-1908). Byl
pravděpodobně obchodníkem, neboť o něm máme zprávu, že r. 1873 přesídlil do Clearfieldu
ve státu Pennsylvania, kde si otevřel obchod s pánským zbožím. Čtyři roky poté, co přibyl do
Marylandu, jeho strarší bratr A. Guinzburg (1812-1873) se usídlil se svou rodinou v
Baltimoru. Narodil se v Praze, kde od útlého mladí se věnoval studiu Talmudu a hebrejštině.
Poté co byl vysvěcen na rabína a na kazatele sloužil po několik let v Libochovicích v
Čechách. R. 1849 emigroval do Ameriky a hned by povolán do židovské kongregace do
Baltimoru. Současně působil jako profesor na Newton University a v Marylandskem ústavu v
Baltimoru. Za války působil v Rochestru ve státu New York. Syn rabína Guinzburga Henry
Aaron Guinzurg byl známým továrníkem a filantropem v New Yorku.
V roce 1849, přišel též do Baltimoru Leopold Franz Morawetz (1818-1892), původem z
Roudnice v Čechách. Povoláním byl lékař. Studoval na pražské a pak na vídeňské univerzitě,
kde získal r. 1844 doktorát. Habilitoval se na chirurgii a též na porodnictví. Od svého
příchodu do Baltimoru praktikoval medicínu a patřil k prvním lékařům ve městě. Jeden z jeho
dvou synů Victor Morawetz (1859-1938) byl vyhlášeným právníkem v městě a druhý Albert
Richard Morawetz (1856-?) se stal diplomatem. Kromě Morawtze působil v Baltimoru
počínaje rokem 1865 ještě lékař českožidovského původu L. Charles Winternitz (1843-1959).
Vystudoval na pražské univerzitě a svůj lékařský diplom obdržel z vídeňské university r.
1865. Po založení Hebrew Hospital v Baltimoru se stal jejím sídelním lékařem. Od r. 1869 byl
též posudkovým lékařem pro pojišťovnu Metropolitan Life Insurance Company. Jeho syn
Milton C. Winternitz (1885-1959) byl též lékař, po řadu let působil na univerzitě Johns
Hopkins. Později přešel na Yale University, kde se stal děkanem lékařské fakulty.
V roce 1847 přistál v Baltimoru Tomáš Čermák ve věku 19 let. Začal se učit řeznickému
řemeslu, když ho zlata horečka v roce 1849 přilákala na Západ. Potuloval se po Texasu, kde
založil dobytkářskou farmu, ale vzhledem k tomu, že byl neustále vystaven útokům Indiánů,
se Čapek se krátce vrátil do Baltimoru ještě před vypuknutím Občanské války. Po válce se
tam odstěhoval natrvalo a pokračoval v řeznickém řemesle. V té době vyrostala v Baltimoru
dosti početná česká kolonie.
Podle statistických záznamů v roce 1860 žilo ve města zhruba 122 osob z českého Rakouska,
v roce 1870 žilo ve městě 789 Čechů, v roce 1880 jejich počet stoupl na 1169, v roce 1890 na
1554 a v roce 1900 celkový počet se zdvojnásobil na 2813. V prvním desetiletí 20. století Jan
Habenicht odhadoval počet baltimorskych Čechů na 15.000, většinou žijících v
severozápadní části města. Ačkoliv někteří jednotlivci se odstěhovali do jiných
marylandských okresů, většina českých usedlíků zůstala v Baltimoru. V tom čísle se však
Habenicht značně přepočítal neboť podle sčítání lidu r. 1910 žilo v Baltimoru 7677 česky
mluvících osob a v roce 1920 to bylo 8694. V celém státu Maryland bylo v roce 1910
napočítáno 9120 česky mluvících osob v roce 1920 to bylo 9752 osob. Velká část českých
emigrantů v Baltimoru byli katolíci. Ačkoliv v roce 1870 žilo v Baltimoru téměř na 800
českých katolíků, neměli vlastní kostel, nemluvě o česky mluvícím faráři. V tom roce přibyl
do Baltimoru z Čech farář Valentin Vacula. Před jeho příjezdem o našince částečně pečoval
český redemptorista Jan Nepomuk Berger, synovec biskupa Neumanna, který se jim však
nemohl plně věnovat vzhledem ke svým kaplanským povinnostem v kostele Sv. Alfonse.
Farář Vacula byl energický člověk, kterému se podařilo během jednoho a půl roku koupit
německý luteránský kostel. Ten byl po menších úpravách byl vysvěcen r. 1872 na počest
Sv. Václava. Přes finanční problémy farnost rychle rostla a v krátké době byla postavena farní
škola. Pro nedostatek místa farníci v r. 1885 koupili větší kostel a v roce 1901 se přesunuli na
nové místo na ulici Ashland a Collington Ave. Současný impozantní románský kostel sv.
Václava byl postaven r. 1914. V Baltimoru jsou také dva protestanské kostely. Český
metodistický episkopální kostel pořádal bohoslužby na ulici Chase v blízkosti Washingtonské
ulice. Český a moravský presbytarianský kostel se nalézal na Ashland Avenue. Kongregaci
původně založil v roce 1880 farář Václav Losa z Moravy.
Velkou roli v české komunitě hráli české organizace. Nejstarší Český spolek Slovanská lípa
byl založen r. 1866. R.1869 založili tamní Češi pěvecký a divadelní spolek Perun, který téhož
roku uspořádal divadelní představení Hledá se poklad.Tento spolek však brzy zanikl. Další
divadelní představení uspořádala až v roce 1872 sokolská tělocvičná jednota Blesk. Ačkoliv v
60. letech proběhlo několik pokusů o založení Sokola, k realizaci myšlenky došlo až v roce
1872. Sokol byl založen v doutníkářské továrně Johna D. Kremelberga, který zaměstnával ve
své továrně mnoho Čechů. Šestnáct zakládajících členů se zúčastnilo schůze, na níž zvolili
předsedou Václava J. Šimka. Své podniky zpočátku pořádali v Šimkově Bohemian Hall. R.
1874 si Sokolská jednota založila vlastní jazykovou školu a v témže roce poslala jednoho
svého delegáta na pražský sokolský slet. Když v roce 1902 byla postavena nová sokolovna,
jejího otevření byl přítomen sám starosta města. V Baltimoru též existoval dámský sbor
Libuše, který byl založen r. 1873 a další podpůrné spolky, jmenovitě Vlastimila, Ctirad,
Jaromíra, Zlatá Praha, Baltimorské vlastenky a divadelní spolky Thálie, Praha a Vyšehrad,
které později zanikly. V roce 1882 si baltimorští Češi založili svou organizaci fraternalistické
pojišťovny C.S.P.S. (Česko-Slovanský podpůrný spolek). V roce 1884 založili Český národní
hřbitov (Bohemian National Cemetery), který existuje dodnes, a který podává důkaz o české
přítomnosti v Marylandu. Na mnohých náhrobcích jsou vytesány české nápisy, které
připomínají návštěvníkům z Čech jejich domovinu. Mezi prominentními Američany českého
původu je zde pochováni mj. i nositel medaile kongresu (Congressional Medal of Honor) z
doby Korejské války Sgt. William R. Jecelin.
Od června roku 1989 vycházel v Baltimoru týdeník Telegraf, redigovaný farářem Janem C.
Hojdou, vydával ho J. V. Shimek. Vyšlo však pouze 15 čísel. Počínaje rokem 1895 zde
vycházel čtrnáctidenník Jednota zásluhou českobratrské evangelické jednoty v Americe. Po
čtyřech letech časopis též zanikl. Od listopadu 1900 začal v Baltimoru vycházet týdenník
Národní Noviny, redigovaný J. V. Matějkou. Noviny byly později prodány Newyorským
Listům a vydávání bylo zastaveno na jaře 1907. Ve veřejném životě baltimorští Češi hráli též
důležitou roli. Zmínka již byla o Šimkovi, který za svého působení byl jejich hybnou pákou.
Byl znám pod jménem plukovník (Colonel) V. J. Shimek a všeobecně je pokládán za starostu
baltimorské Bohemie. Václav Šimek (1851-1912), který byl původem z Klatov, přibyl do
Baltimoru ve věku 15 let. Ve svých 22 letech již řídil v Baltimoru továrnu na flašinety. Kromě
toho vlastnil továrnu ve Filadelfii. V jeho podniku na ulici North Broadway byla umístěna
prostorná síň Bohemia Hall, která byla k dispozici pro schůze a tanec, restaurace a tiskárna.
Po nějaký čas Šimek vydával též české noviny Telegraf a přispíval do různých českých
časopisů v Americe. Byl členem celé rady českých organizací a udržoval pravidelný styk s
různými českými komunitami po celé Americe. Byl neobyčejně štědrý a kdykoliv mohl tak v
přístavu vítal nově příchozí české emigranty a pomáhal jim v začátcích. Měl kontakty na
místní firmy, což mu umožnilo nalézt pro přistěhovalce zaměstnání. Baltimorští politici a
média si byli vědomi jeho vlivu a všeobecně ho respektovali.
Druhou významnou osobností české komunity v Baltimoru byl Josef Klečka (1854-1926),
který v roce 1880 byl Šimkovým sousedem. Narodil se ve vesničce Nehodiv nedaleko Klatov
a do Ameriky přijel r. 1871 v útlém věku 17 let. Pro svůj obří vzhled si ho Češi brzy vybrali
za svého mluvčího a lídra. V prvních měsících byl zaměstnán jako dělník v železných dolech,
které se nalézaly v dnešní severní části Baltimoru. Jakmile se naučil anglicky, odebral se na
východní marylandské pobřeží nedaleko Oxfordu, kde se živil rybařením. Jeho byznys byl tak
výnosný, že si mohl brzy zakoupit svou vlastní loď. Během jeho návštěvy do Baltimoru se
zamiloval do jedné české dívky, která odmítla si ho vzít, neboť trávil příliš dlouhý čas na
moři. Rozhodl se proto v roce 1874 svou loď prodat a vrátit se do Baltimore. Tentokrát u své
dívky uspěl a oženil se s ní. Zpočátku ji pomáhal v krejčovství, ale vzhledem k jeho
fyziognomii mu toto řemeslo nesedělo. Otevřel si proto r. 1865 pivnici Český hostinec na
ulici Ashland. S pomocí své ženy, která připravovala jídlo a denní speciality, mu podnik
dobře prosperoval. Později přikoupil dva sousedící domy, kde vybudoval kuželkovou dráhu.
Byl zakladatelem české spořitelny Slávie, jakož i rodinné politické dynastie, neboť řada jeho
potomků se stala právníky a politickými osobnostmi ve vládních kruzích Baltimoru a státu
Maryland. Jeden z jeho synů Josef Klečka ml. (1880-1918) byl jedním z prvních českých
právníků v Marylandu. Jeho nejmladší syn James Klečka (1888-cca1940) byl později
soudcem v Baltimoru. Nejvýznamnější z jeho synů byl však August Klečka (1878-1946),
vedoucí osobnost mezi českoamerickými Demokraty v Baltimoru. Sloužil jako člen
městského zastupitelstva od roku 1915 do 1933 a později byl jmenován prezidentem F. D.
Rooseveltem do funkce federálního maršála pro stát Maryland.
Kromě Šimka a Klečky působila ovšem v baltimorském a marylandském veřejném životě
řada dalších Čechů, např. James T. Klíma a Frank J. Bouček, kteří byli členy městského
zastupitelstva, Josef Mach, státní senátor a člen městského zastupitelstva, Rudolf Běhounek,
Frances Holub, Charles Panuška a Joseph Urban, členové státního ústavodárného sboru,
Frank J. Pelz, který byl šerifem, nebo August A. Kozlovský, policejní soudce. Baltimorští
Češi byli též politicky zorganizovaní v tzv. Českém demokratickém klubu, který měl dost
velký vliv a tvrdí se, že přispěl k politické kariéře Thomase D´Allesandra ml., pozdějšího
kongresmana a starosty Baltimoru. Jeho dcera Nancy Pelosi dnes zastává nejvyšší funkci v
kongresu Spojených států. Nejznámější ženou v demokratických kruzích Baltimoru byla prof.
Mildred Otenasek, jejíž rodiče přišli z Československa. Po 30 let sloužila jako
místopředsedkyně Marylandskeho ústředního výboru demokratů a 20 let jako členka
Demokratického národního výboru. Dnešní česká komunita v Baltimoru není již tak
významná jako v minulosti, neboť se zmenšila. V polovině osmdesátých letech 20. století
došlo k jistému oživení díky Virginii Bakerové, která pracovala v úřadu baltimorského
starosty a přišla s myšlenkou pořádat v Baltimoru výroční české festivaly. Tyto festivaly
přilákají každý rok asi 1000 návštěvníků.
Miloslav Rechcígl Jr.