masakr 06 - Oblastní charita Jihlava

Úvod/Obsah
Zdravím,
člověk už si ani nevzpomene na sníh v slunci
zalitém dnu a tak předpokládám, že po delší
odmlce jste mohli zapomenout, tak jako na
sníh na náš Masakr a právě proto jsem moc
rád že přicházíme s novým číslem které se
dotýká velkého tématu a to je kriminál .
Doufám že vás toto téma bude zajímat. Pořád čekáme na vaše náměty a připomínky.
Tento měsíčník má ambice být odvážnější .
O čem by jste se chtěli dočíst v našem
Masakru ?
Nízkoprahový klub VRAKBAR
Sídliště u Pivovaru
586 01 Jihlava
[email protected]
2 * Úvod/Obsah
3 * Probační a medianí
služba
4 * Online Streetwork/
Rozhovor
5 * Rozhovor
6 * Malé množství ?
7 * Nenapravitelný vs.
Osud
8 * Slavní v kriminále
9 * Kdo je vrah ?
10 *Vězeňský kaplan
Terénní pracovníci
Petr Göth : 604 413 796
Josef Novotný : 736 523 631
[email protected]
Terénní sociální
práce Pro
mladé lidi /14—26 /
Pomoc a podpora v
situacích
Kdy si nevis rady
/Doma/Ve škole/Úřad/
Policajti/Soud . . . . . .
Zdarma a anonymě
Göthy
Děkujeme za sponzorský dar panu
JUDr. Voborníkovi
2
Probační a mediační služba
MOL Představuje
Probace - je slovo pocházející z latiny a znamená ověřování, zkoušení. V naší trestní praxi se probační dohled ukládá obviněnému nebo odsouzenému, pokud státní
zástupce nebo soudce považuje za účelné sledovat po určitou dobu chování klienta
a uloží mu obvykle i přiměřené omezení nebo povinnost (např. zdržet se her na
hracích automatech, podrobit se léčbě závislosti na omamných a psychotropních
látkách, které není ochranným léčením). Probační a mediační služba poté zajišťuje
výkon dohledu a během zkušební doby jednak kontroluje vedení řádného života klienta, plnění uložených přiměřených povinností a omezení, ale poskytuje mu také
nezbytnou pomoc při řešení otázek, na které klient svými silami nestačí, popř. poskytuje kontakty na organizace, které mohou klientovi pomoci (při hledání bydlení,
zaměstnání apod.). Probační úředník motivuje klienta k řešení problémů souvisejících s trestnou činností (včetně náhrady škody a urovnání konfliktů s poškozeným),
pomáhá klientovi vytvářet podmínky pro reintegraci do společnosti. Dohled probíhá
zejména formou osobních konzultací pracovníka PMS s klientem.
Probační a mediační služba usiluje o zprostředkování účinného a společensky prospěšného řešení konfliktů spojených s trestnou činností a současně organizuje a zajišťuje efektivní a důstojný výkon alternativních trestů a opatření s důrazem na zájmy poškozených, ochranu komunity a prevenci kriminality. To je oficiální cíl probační a mediační služby, který si můžete podrobněji přečíst na internetových stránkách : www.pmscr.czDále pak vám uvedu okruhy činností, které Probační a mediační služby dělá. Nenechte se odradit, dejte si tu práci a článek dočtěte až do konce,
neboť nevíte, kdy se vám budou tyto informace hodit.
Mediace-je jedením ze způsobů mimosoudní řešení sporu mezi pachatelem (ten co
něco proved) a poškozeným (ten co mu byla způsobena škoda pachatelem). Mediace je zadarmo (na rozdíl od soudu), je vedena odborníkem (mediátorem) a než se
přistoupí k samotné mediaci musí obě strany sporu (pachatel a poškozený) souhlasit
s takovýmto řešením jejich sporu. Mediace je vlastně jednání obou stran prostřednictvím třetí osoby (mediátora). Zjednodušeně řečeno, jde o způsob jak se domluvit a
případně se tím vyhnout soudu. Mediace je vlastně výhodná v tom, že poškozenému
dává možnost rychleji dosáhnout náhrady škody, pochopit důvody okolnosti případu. Poškozenému dává mediace možnost omluvit se poškozenému, vysvětlit důvody
svého jednání a navrhnout odškodnění poškozenému. Mediace=šance.
Už je skoro konec textu…zvládli jste to, možná teda ještě pořád nerozumíte co vlastně ta Probační a mediační služba je, ale i na tyto případy jsem myslel. Pokud se vám
stane, že by, jste něco provedly (chytnou vás malovat na zeď, najdou vás na vašem
marihuanovém poli, vožralí rozbijete výlohu atd…) neprodleně kontaktujte nás
(kontakty najdete v masakru) a my vám zprostředkujeme kontakt na probační a mediační službu, nebo sami Probační a mediační službu kontaktujte.
PMS Jihlava
Mgr., Milada Karásková
567211538
Tř. Legionářů 9.
58601 Jihlava
Obecně prospěšné práce (OPP) jsou nejčastěji ukládaným alternativním trestem –
tj. trestem nespojeným s odnětím svobody – v České republice. Nabízejí odsouzenému možnost odpracovat si svůj trest, neboli vlastní aktivitou odčinit své trestné jednání. Úspěšně vykonané OPP přinášejí prospěch jak společnosti, (práce odsouzených sleduje obecný prospěch), tak odsouzenému, který v případě vykonaných OPP
pokračuje ve svém životě s „čistým štítem“, řečí právníků: „dojde k zahlazení odsouzení“. Nelze také pominout nesporný finanční přínos této alternativy, která nezatěžuje stát vysokými náklady, jako věznění (náklady na jeden den pobytu odsouzeného ve věznici se pohybují kolem 800,- Kč) a přinášejí státu prospěch ve formě
zdarma vykonané práce.
3
On line streetwork
Rozhovor
Představujem
Zpracoval: MOL
Vážení čtenáři Masakru,
dovolte nám abychom Vás seznámili s novým způsobem naší práce.
Doba, kdy jsme při komunikaci s našimi známými, kteří nebyli „nadosah“ komunikovali výhradně poštou (dopis, pohled či telegram) je dávno pryč. Po době romantického dopisování jakoby se zem slehla a nejvyužívanějším spojením mezi lidmi se
stává internet. Internet je zdrojem informací, místem trávení volného času, prostředkem pro obchodování s čímkoli a místem kde si lze „ve velkém“ povídat
s kamarády.
Z těchto důvodů, jsme se rozhodli i my terénní sociální pracovníci Nízkoprahového
klubu Vrakbar, dát vám uživatelům naší služby, možnost nás kontaktovat po síti. Na
následujících kontaktech a v následujících časech nás můžete kontaktovat a chatovat
s námi. Nashledanou na síti.
Tento rozhovor vzniknul v průběhu tří návštěv v psychiatrické léčebně, kde se Luboš snaží zbavit své závislosti na drogách. Jeho dosavadní život je plný rozsudků,
odsouzení, nepochopení a možná by se zdálo i smutku. Protože Luboše znám (je to
můj kamarád) pokusím se vám ho nejprve trochu představit.
Luboš je dvaatřicetiletý mladík, který se narodil na severu Čech. Po svém narození
byl umístěn do kojeneckého ústavu. Netuším, jestli ví proč se tam ocitl a nebo ne,
každopádně je to téma, které se mu nechce probírat. Ještě jako malého chlapce ujala
jedna pěstounská rodina u které vyrůstal a prožil převážnou většinu svojí puberty.
Jeho první konflikt se zákonem byl ještě před tím, než mu bylo osmnáct let. Tehdy
putoval do diagnostického ústavu, od té doby se to s ním vezlo. První kriminál, drogy, další kriminál, drogy, žloutenka typu C, léčebna.
Jak se máš?
Už skoro dobře.
Kontakty: e-mail : [email protected]
Skype:
ICQ : 553999394
Facebook: streetwork.vrakbar
Lidé.cz : [email protected]
Absolvoval jsi na tvůj věk docela dlouhou dobu za mřížemi čím to je??
Sám nevím, někdy něco neklapne, potřebuješ peníze a nebo tak. Sem tam tě do
toho taky namočí někdo jinej.
streetwork.vrakbar
streetwork.vrakbar
Časy on line:
Čím to začalo? Myslím tím všechny tvoje konflikty se zákonem
Začalo to krádežema-malejma, pak nějaký auta, chaty a největší bylo to, že sem
vařil.
Úterý 9:00 - 12:00
Středa 9:00 - 12:00
Čtvrtek 14:00 - 20:00
Pátek 9:00 - 12:00
Jak se cejtí člověk, kterej nastupuje do kriminálu?
…nic moc, některý chlapi řikali, že je to jako když nastupuješ na vojnu(když byla
ještě poviná)…já měl strach a vůbec se mi nechtělo…nevěděl jsem jak to
tam vypadá.
Vždy pouze Petr Göth nebo Josef Novotný …. Těšíme se
Je ti třicet dva jakou dobu si strávil za mřížema?
Dohromady čtyři a půl roku plus ústav (diagnostický ústav)
Máš holku?
Mám holku, která se mnou vařila ta zrovna sedí taky tady kousek(Světlá nad
Sázavou)
Píšem si.
4
Rozhovor
Bál jste se o svou rodinu?
„Ano, při zatčení pachatele a jejich vyhrožování, že si mě najdou a udělají něco mé rodině“
Zastřelil jste někoho nebo alespoň postřelil?
„ ne“
Jak jste dlouho u kriminálky a u policie vůbec?
„U kriminálky jsem byl 7let a u policie celkem 27.“
Kolik zločinců jste zatkl?
„Přesné číslo nevím, ale byli jich desítky.“
Váš plat?
„To záleží na počtu odsloužených let. Teda za mě to tak bylo, teď je to jinak, ale přesně
nevím. Můj plat byl okolo 30 000 Kč.“
Prováděl jste také výslech? Je to jako v seriálech?
„Ano, někdy to podle seriálu skutečně tak vypadalo. Jak můžeme vidět zlej a hodnej
policajt.“
Nabízeli Vám úplatky?
„Taky se objevili tací kteří mi podstrkovali různé věci.“
Co vše zjistíte z údajů v občanském průkazu?
„Jestli není hledaný, co všechno má za tresty a taky kolikrát byl zatčen:“
Jak se využívá kamerový systém? Sleduje se nepřetržitě?
„ Po městě se monitoruje nepřetržitě, obrazovky se, ale nepřetržitě nesledují. Vyhledávají se záznamy při trestném činu.“
Jak a kdy se používají odposlechy?
„ Většinou to je v takových případech kdy už jinak nejdou sehnat důkazy o trestné činnosti. Povolení k odposlechu dává soudce. Moc se nepoužívá, 2-3 ročně.“
Vzpomenete si na některý nejvíce šokující případ?
„ Tak nejvíce šokujícího co mě potakalo bylo nalezení oběšence v lese plného červů.
S dopisem na rozloučenou s tím že byl na testech HIV a byli pozitivní. Teď si uvědomuju, že jsem měl taky strach.“
Máte nějakou legrační historku?
„ Vzpomínám si, že jednou při výslechu podnapilého zatčeného, nám vyslýchající usnul
a ráno po probuzení se zhrozil kde je. Omlouval se nám a prosil nás ať ho pustíme.“
Průběh oznámení úmrtí?
„ Hlavně to oznámení musí být provedeno osobně, ne po telefonu nebo dopisem. Nařízení oznámení je provedeno velitelem.“
Celé mládí si strávil u tvých adoptivních rodičů. Vídáš se s nimi?
..no nevidím
Jak to?
No některý průsery za mne museli zaplatit a pak taky nebyl jsem k nim vždycky
upřímnej už se mnou nechtěj komunikovat.
Co dál? Co budeš dělat teď?
Doufám, že tady vydržím (v léčebně) a pak mi stačí nějaká ubytovna a práce
mám ještě nějaký dluhy ale na ty seru nejhorší je to že sem chytnul žloutenku
a nevim jak dlouho tady vlastně ještě budu
Chtěl bys něco vzkázat lidem co čtou masakr?
Nechci, nevím co, nemám co říct.
Ještě jednou děkuju Luboši za rozhovor. I když vlastně nevím, jestli tyto řádky bude
vůbec číst. Držím mu palce a moc mu přeju, ať se jeho život otočí pro něj správným
směrem. Přemýšlím nad nějakým slovem na závěr, nad něčím chytrým, co by mělo
význam sem psát, ale nic mne nenapadá. A tak nechávám konec na vás, dopište si ho
sami, jestli chcete. Já nemám co dodat…………...
Jiným pohledem...
Zpracoval: LooK
V kterém oddělení jste působil?
„ Byl jsem v různých odděleních. Ze začátku když jsem nastoupil ke kriminálce tak jsem
byl v oddělení majetkové trestné činnosti, později jsem přešel do oddělení násilné trestné činnosti“
Měl jste někdy strach ve službě?
„Ani ne, většinou jen při vyčkávání na podezřelého, většinou to ale byl jen takový divný
pocit.“
Šlo Vám někdy o život?
„Ne, do takové situace jsem se nikdy nedostal.“
5
Malé množství ?
Zdroj: legalizace.cz / aktuality.cz
Policie bude hlídat kouření marihuany na veřejnosti, hrozí pokuta až 15 000 korun.
Policie chce postupovat tvrději proti uživatelům drog a například nad kouřením marihuany na veřejnosti už by úřady neměly přivírat oči. Avizoval to v úterý šéf Národní
protidrogové centrály Jakub Frydrych.
Neoprávněné přechovávání drog pro vlastní potřebu je nezákonné a postižitelné vždy:
v malém množství podle zákona o přestupcích; v množství větším než malém podle
trestního zákoníku. Subjekty, které jsou oprávněny drogy přechovávat, definuje zákon
(patří sem např. zdravotnická zařízení, lékárny, laboratoře apod.). Pokud tedy drogy
přechovává uživatel drog nebo závislý, jedná se vždy o protiprávní jednání.
Za neoprávněné přechovávání malého množství jakékoliv drogy pro vlastní potřebu může být v přestupkovém řízení uložena
pokuta až do výše 15 000 Kč.
Upozornil na to, že držení jakékoliv drogy je minimálně přestupkem, za který hrozí až patnáctitisícové pokuty, a právě na řešení přestupků souvisejících s drogami se chce policie
podle něj více zaměřit.
Panuje tu představa, že držení malého množství drogy je legální. Je to ale stejné, jako když
jedete rychle v autě, dopouštíte se zkrátka přestupku a policie to nesmí tolerovat,“ řekl Frydrych.
Podle něj české úřady evidují zhruba tisíc přestupků spojených s drogami ročně, zatímco v
sousedním Rakousku je to patnáctkrát tolik. „Všichni uniformovaní policisté budou informováni, jak takové přestupky řešit,“ dodal k tomu Frydrych.Plány policie na tvrdší postup proti
běžným uživatelům drog se ale setkávají s kritikou odborníků.
Drogovou scénu to v žádném případě nijak pozitivně neovlivní, spíš se vyostří boj mezi mladými a policií,“ řekl k tomu např. drogový expert Ivan Douda z nadace Drop-In.
Zároveň dodal, že policie by navíc v takovém případě spotřebovala na řešení drogových přestupků značnou část své kapacity a chyběla by u závažnějších trestných činů. „Denně kouří
marihuanu v klubech nebo jinde na veřejnosti tisíce lidí, a pokud by to policie chtěla opravdu
důkladně řešit, tak navíc zahltí úřady, které tyto přestupky řeší,“ doplnil Douda s tím, že ze
strany policie může jít spíše o vylepšení svých statistik.
Podle vedení protidrogové centrály zůstává největším problémem v souvislosti s drogami na
našem území masová výroba pervitinu, což umožňuje mimo jiné snadná dostupnost léků s
pseudoefedrinem, které se k „vaření“ používají. Z výroční zprávy protidrogovky, kterou její
šéf včera představil, také vyplynulo, že i v minulém roce stoupal trend pěstování konopí ve
velkopěstírnách.
Tak že pozor na to co a kde kouříte!!!
Za neoprávněné přechovávání konopných drog pro vlastní potřebu v množství větším
než malém může být uložen trest odnětí svobody až na jeden rok, zákaz činnosti nebo
propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Za neoprávněné přechovávání jiné omamné nebo psychotropní látky než konopné
v množství větším než malém hrozí trest odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti
nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Neoprávněné pěstování rostlin nebo hub obsahujících drogy pro vlastní potřebu je
nezákonné a postižitelné vždy. V malém množství podle zákona o přestupcích;
v množství větším než malém podle trestního zákoníku.
Za neoprávněné pěstování rostlin nebo hub obsahujících drogy pro vlastní potřebu
v malém množství může být v přestupkovém řízení uložena pokuta až do výše 15 000
Kč.
Za neoprávněné pěstování rostliny konopí pro vlastní potřebu v množství větším než
malém může být uložen trest odnětí svobody až na šest měsíců, peněžitý trest nebo
propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Za neoprávněné pěstování houby nebo jiné rostliny než konopí pro vlastní potřebu
v množství větším než malém hrozí trest odnětí svobody delší, a to až na jeden rok,
peněžitý trest nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Dělení drog na konopné drogy a jiné drogy, eventuálně rostliny konopí a jiné rostliny a
houby obsahující drogy, zákon používá pouze v případě přechovávání a pěstování pro
vlastní potřebu v množství větším než malém. Jakékoliv další způsoby nedovoleného
nakládání (např. prodej, dovoz, vývoz) jsou trestány stejně bez ohledu na typ drogy.
Co se považuje za „množství větší než malé“ stanovila vláda svým nařízením. Co se považuje za rostliny nebo houby obsahující drogy v souvislosti s pěstováním pro vlastní potřebu stanovila taktéž vláda nařízením. Vládní nařízení jsou stejně jako trestní zákoník
závazná pro každého bez výjimky, tedy i pro orgány činné v trestním řízení, včetně soudů.
6
Nenapravitelný vs. osud
Zpracoval: Mrazík
Jediným řešením se zdálo být vykradení nějaké lékárny. Za těch pár let, co spolu
Radek s Lukášem „podnikali“ jim stouplo ego, takže plán Lékárna byl oboustranně
přijat. Místo připravovaného činu bylo 40 km od Prahy v jednom malém městečku.
Pět minut před zavírací dobou zastavila před lékárnou stará červená dodávka a z ní
vyběhli dva maskovaní muži. Zmizeli vevnitř a chvíli se nic nedělo. Poté se ozvaly
tři výstřely a dva muži vyběhli zase ven. Každý z nich nesl krabici plnou léků. Jeden
z nich držel v ruce svoji devítku a měl strženou kuklu. Oba rychle nastoupili do
dodávky a ujížděli ku Praze. V dálce houkali sirény policejních aut. Otevřenými
dveřmi lékárny bylo vidět tělo ženy ležící bezvládně na zemi. Za pár minut přijede
záchranná služba, ale ženě už nedokážou pomoci. Za to, že se pokusila přemoci zloděje, zaplatí cenu nejvyšší.
Lukáš s Radkem ale nedojeli moc daleko. Technická závada na motoru auta je nejen
zaskočila, ale i zapříčinila jejich dopadení.
Teď před soudcem se Lukáš zase snažil tvářit nevině a snažil se dát najevo, že svých
činů lituje. Ve skutečnosti jediné, čeho litoval, bylo jeho dopadení. Mezitím, kdy se
porota domlouvala na výši jeho trestu, přemýšlel Lukáš o svojí budoucnosti.
„Dostanu tak 10 let. Obhájce mi zajistil snížení trestu, když prásknu lidi, kteří byli
zapletení do obchodu s peřím. Je to sice hnus, ale když mi to sníží trest, tak proč ne.
Jestli to dobře půjde tak mě za 5 let pustí na podmínku za dobrý chování a můžu
začít znovu“
Za dva týdny našel dozorce při ranní kontrole cel Lukáše oběšeného na kusu prostěradla. Jeho spoluvězeň Jirka se poprvé od smrti své ženy, která byla zastřelena při
přepadení lékárny, tvářil spokojeně.
V soudní síni:
„Tak co to bude tentokrát? Výroba a držení omamných a psychotropních látek?
Ozbrojené přepadení? Zastrašování? Zabití? Nebo třeba všechno z toho dohromady
a ještě klidně něco dalšího.“ Bylo toho dost, co by vyšetřovatel mohl předložit
soudci a porotě. Lukáš jen doufal, že toho bude co nejmíň. Lukášovi bylo 34 a rozhodně nebyl žádnou malou rybou. Prakticky hned po narození byl umístěn
v dětském domově, poté co byl odebrán svým biologickým rodičům.
Jako dítě se nechoval zrovna nejlíp. Často vyhledával konflikty s jinými dětmi domova. Mlátil a okrádal slabší a silnější vydíral. Ve škole si ale vedl dobře.
V některých předmětech dokonce zdaleka předčil své spolužáky.
Když v osmnácti odešel z domova neznámo kam, nikdo netušil, jak s ním osud naloží. Už rok po odchodu byl usvědčen z krádeží automobilů a odsouzen na čtyři roky
odnětí svobody. Ve vězení, jak už to tak bývá, se nenapravil, ale naopak tam poznal
spoustu lidí, s kterými v následujících letech páchal nelegální činnost.
Po svém propuštění si našel práci pomocného kuchaře v jednom zapadlém lokále
někde na okraji Prahy. Ve dne pomáhal v kuchyni a snažil se tvářit nenápadně, ale
po nocích plánoval se svými kumpány spoustu věcí, díky kterým by přišel
k penězům.
Začal tam, kde skončil před svým prvním pobytem ve vězení. Krádeže a podobně.
Postupně se naučil, jak to v tomhle byznysu chodí. Propracoval se až na vrchol místních zločineckých klanů. Dopiloval svůj styl a přidal pár kousků, jako bylo třeba
vybírání výpalného od majitelů menších podniků, vydírání osob orientovaných
v politice a jiné věci. Pro svoje chladnokrevné vystupování si vysloužil přezdívku,
která ho vcelku charakterizovala. Rampouch. Uměl jednat s ledovým klidem a suverénností. Málo co ho zaskočilo.
Když propustili jeho spoluvězně Radka, odsouzeného za distribuci a výrobu drog,
tak se tito dva noví přátelé dali dohromady a postupně vybudovali jednu z největších
varen pervitinu v České republice. Díky tomu, že byl Lukáš machr na chemii, zdokonalili výrobu a jejich piko se stalo známé po celé republice. Peněz z prodaného
pervitinu přibývalo, a tak mohl Lukáš zanechat ostatních, méně výnosných, činností
a věnovat se vaření naplno. Jediným problémem se stal nedostatek surovin potřebných k výrobě. Především léků obsahujících efedrin. S narůstající poptávkou po
droze a rozšíření produkce varny, je nestíhali jejich dodavatelé léku zásobovat.
Lukáš s Radkem se tedy rozhodli obstarat si nějaké léky samy. A když už, tak ať
mají alespoň nějakou chvíli zásoby.
7
Slavní v kriminále
Zpracoval: Mol
a posléze i odsouzen. Ve věznici se podrobil léčbě. Po návratu z vězení se na uvítacím večírku předávkoval heroinem, který přinesla jeho matka. Sid umírá ve věku 21
let.
Českou kapelu Gulo Čar nejlépe představím otištěním jedné recenze:
Gulo čar mají na první pohled hodně daleko k dřevním rodinným kapelám cikánských lidových muzikantů jako jsou třeba souputníci na Slovensku žijícího nestora
primášů Júliusa Šuka Bartoša), ale tento dojem je jenom zdánlivý. Gulo Čar jsou
totiž zajímaví především schopností živelného hraní, postaveného na tradici letitého
"rodinného muzicírování. Jejich hudba je nezaměnitelně melodická a i díky charakteristickým vícehlasům "pravověrně cikánská". Na rozdíl od svých "folklorních"
romských souputníků posouvají ale Gulo Čar svůj výraz směrem k mantinelům euroamerické pop kultury.
Na stěně jejich brněnské zkušebny visí vedle krucifixu plakáty černých amerických
hudebníků Stevie Wondera a Prince. Jak už bylo řečeno: v případě Gulo Čar jde především o osobité převyprávění základních rytmických formulí soulu a funku.
Jak se zpěvák a kytarista kapely Gulo čar dostal do vězení? O motivu jeho činu
bych raději nepsal nic, je to zavádějící. Jisté ovšem je, že tenhle hudebník se rozhodl
vytáhnout na svoji psychiatričku v její ordinaci nůž a požadoval od ní peníze. Svoje
peníze dostal, ale posléze za to dostal dva roky nepodmíněně od soudu.
Na tomto místě jsme měli v plánu otisknout portrét jednoho rockera, který za svůj
velmi krátký život vyzkoušel snad všechno: drogy, alkohol, vězení atp… Nakonec
jsem se rozhodl, že to tak neudělám a raději vám nabídnu pohled na různé umělce,
většinou hudebníky, kteří se dostali za mříže.
….. a že jich nebylo málo. Při hledání jsem snad nenarazil na hudební žánr, ve kterém by se nenašel alespoň jeden protagonista, který by nějakej ten pátek nestrávil
ve vězení. Vyjjimku tvoří snad jen „dechovka“, ale tam si nejsem moc jistej, protože
po těchto umělcích se mi pátrat nechce. Potrestané hudebníky můžeme řadit do několika kategorií: podle spáchaného trestného činu, podle žánru, podle toho v jaké žijí
době, nebo podle popularity.
Pro tento text jsem si vybral populární hudebníky, protože je snad všichni znáte, máte jejich plakáty rozvěšené po pokoji, někteří z vás je možná mají raději než svoje
rodiče a ať chceme, nebo ne jejich hudba nás také trochu ovlivňuje.
Tupac Amaru Shakur (2Pac) byl raper, herec, básník. Narodil se v roce 1971
v Bronxu ve státě New York. Mimo různých soundtracků vyšlo celkem patnáct alb,
na kterých je uvedeno jeho jméno (některé natočil on sám a některé vyšli až po jeho
smrti). 2Pac byl gangster a podle toho také vypadal jeho život i jeho smrt. První
zatčení proběhlo v roce 1993 kdy byl zatčen za střelbu na policisty,v tom samém
roce 2Pac a jeho další dva přátele obviní devatenáctiletá dívka ze sexuálního napadení a znásilnění , které v roce 1994 soud přemění na čtyři a půl roku do vězení
s ostrahou. Dalším obviněním, kterým 2Pac za svůj krátký život čelil byli: Sodomie
(nedovolené sex. praktiky), útok se zbraní, napadení a napadení policisty
(několikrát). Dá se klidně říct, že kdyby 2Pac nebyl slavnou a hlavně bohatou
hvězdou, strávil by ve vězení mnohem víc než jen dva roky. 7. září 1996, byl 2 Pac
zasažen čtyřmi ranami z pistole do hrudníku a 13. září 1996 těmto zraněním podlehl.
Když 2Pac umřel, bylo mu 25 let.
Simon John Ritchie (Sid Vicious) další velmi známí a oblíbený hudebník se narodil v roce 1957, v Londýně. Byl to punker tělem i duší, ale jeho taktéž krátký život
nebyl nic moc. Nedlouho po jeho narození se rodiče rozvedli a Sid se odstěhoval se
svou matkou na ostrov Ibiza, kde se jeho matka živila prodejem drog. Sid už jako
čtrnáctiletý mladík prodával LSD. Sid se do kapely Sex Pistols dostal až v roce
1977. Sid měl vážný vztah s dívkou jménem Nancy Spungen, která byla manažerka
Sex Pistols a zároveň byla také závislá na heroinu. Netrvalo dlouho a do závislosti
spadl i Sid. 12. října 1978 ráno, se Sid probral ze svého drogového opojení a na
podlaze našel mrtvou Nancy, která měla čtyři bodné rány v břiše. Sid byl obžalován
Snad nejznámější věznění hudebníci v české republice jsou členové kapely The
Plastic People of the Universe. Skupinu založil v roce 1968 mladý baskytarista Milan "Mejla" Hlavsa, dalšími členy byli Michal Jernek (zpěv, klarinet), Jiří "Přemysl"
Števich (kytara) a Josef Brabec (bicí); o několik měsíců později byl Brabec nahrazen
Pavlem Zemanem a ke skupině se přidal kytarista a klávesista Josef Janíček. Skupina si dala jméno podle písně Franka Zappy Plastic People. Tvorba kapely v tomto
období byla ovlivněná například Frankem Zappou, Captainem Beefheartem, či skupinou Velvet Underground.
Je rozdíl mezi ostatními výše zmiňovanými hudebníky a členy této kapely. Členové
Plastic People nebyli a nejsou žádní násilníci a ani ujetí feťáci. V období tvrdé normalizace pouze chtěli hrát svoji hudbu, dělat to co je nejvíc zajímalo a bavilo. Nikomu tím neubližovali-naopak. I přes to je tehdejší zrůdný režim postupně poslal za
mříže na dvanáct až třicet měsíců.
8
Kdo je vrah?
Zpracoval: Roy
že převede další dva členy Balleyho rodiny – jeho jednatřicetiletou dceru Renatu a
teprve dvanáctiletou neteř. Právě Renata Balleyová se měla stát vrahovou další
Jeden z nejhorších českých vrahů začal zabíjet až v důchodovém věku.
Počet jeho obětí dodnes neznáme.*
"Teď jste na řadě Vy,“ usmál se sympatický důchodce na atraktivní mladou ženu.
"Váš otec už je na druhé straně, čeká jen na Vás,“ pokračoval stařík. Obě jeho věty
byly dvojsmyslné – mladá žena si myslela, že mluví o nelegálním přechodu hranice,
on však plánoval její vraždu.
obětí. Zabil ji stejně jako jejího otce – nejprve ji vylákal na Šumavu, pak ji omráčil
obuškem a nakonec ji uškrtil. Tělo zakopal v lese. Ani tím ale ještě s rodinou
Balleyových neskončil, zbývala ještě dvanáctiletá dívenka Daniela, neteř pana
Emanuela Balleyho. Pilčík si ji odvedl domů pod záminkou brzkého přechodu
hranice. Doma ji ale uvěznil a držel ji tam po čtyři měsíce. Polovinu té doby musela
strávit s hlavou zavřenou v utěsněné dřevěné krabici, jen se železnou trubkou v
Vražďící maniak
Hubert Pilčík, jeden z nejslavnějších českých masových vrahů, překročil zákon poprvé až těsně před důchodem.Byl to chlap jako každý jiný – rád chodil na pivo,
miloval turistiku a také byl vášnivým ornitologem. Byl ženatý, děti neměl.
ústech, kterou dýchala. Celou dobu ji pohlavně zneužíval, navíc musela psát dopisy
pro další lidi, které chtěl Pilčík "převést přes hranici“.
Na stopě vraha
Příležitost dělá vraha
Ke zločinu ho svedla situace po roce 1948. Na Šumavě se objevovalo čím dál vice
zájemců o překročení hranice směrem na západ a pro někoho, kdo znal tamní
hvozdy tak dobře jako turista Pilčík, se tak otvíral zlatý důl. Několik emigrantů
opravdu přes hranici převedl, ale pak přišel na výhodnější způsob, jak vydělat: místo
toho, aby je převáděl, zabíjel je. Jeho první obětí byl plzeňský obchodník Emanuel
Balley. V březnu 1951 ho Pilčík vedl šumavskými lesy směrem k vysněné německé
hranici. Kolem poledne se zastavili v opuštěné hájovně, kde se Balley na chvilku
natáhl, aby si odpočinul. Pilčík neváhal ani na okamžik – jakmile Balley zavřel oči,
vytáhl z batohu gumový obušek a spícího obchodníka umlátil.
Policie se dostala Pilčíkovi na stopu hned po požáru hájovny, kde objevila mrtvé
ohořelé tělo. Vyšetřovatelé sice zjistili, že muž byl před smrtí omráčený a tudíž šlo o
vraždu, ale nedokázali už zjistit, o čí tělo se jedná. Lepší stopu dalo policie náhodně
objevené tělo Renaty Balleyové.
Z otisků zubů zjistili její identitu, a pak už je stopy vedly až k Pilčíkovi. U něj doma
našli nejen spousty kufrů, ale také ještě živou dvanáctiletou Danielu. Vrah byl
okamžitě zatčen. K procesu bohužel nikdy nedošlo, zoufalý Pilčík spáchal ve vězení
sebevraždu. Kolik obětí měl na svědomí, se tak nikdy nedozvíme – ale podle počtu
šperků a kufrů se odhaduje, že nejméně pět a maximálně deset.
Teď jsi na řadě ty!
Vlastně se o to jen pokusil – jeho oběť několik úderů přežila. Balley zemřel až o
několik desítek minut později, když Pilčík celou hájovnu podpálil, aby se zbavil těla.
Cynický vrah se pak vrátil zpět do Plzně, kde bez výčitek svědomí vyhledal obchodníkovu rodinu a nechal si od ní za převedení štědře zaplatit. Současně se domluvil,
9
Vězeňský kaplan: S nejnebezpečnějšími vězni mluvím přes mříž
Autor: Zdeněk Kolbuch, Xman.cz
Jak se na věřící vězně dívají ostatní? Posmívají se jim?
Myslím si, že jedná-li se o hodně ramenatého vězně, nedovolí si, ale těm ostatním se
posmívají. Od věřících vězňů je to projev určité statečnosti.
Nevzdávají to kvůli odstrkování kolektivu?
Každý je individuální. Nesnáze s tím spojené jsou navíc různě velké. Má-li někdo u
ostatních respekt, žádná velká potíž ho nečeká. Když někdo přistupuje k návštěvě u
duchovního jako k zábavě a zpestření času, nikdo se mu nesměje. Ovšem jestli to
někdo myslí vážně a není to ten ramenáč, který si vydobude pozici, vytrpí si svoje.
A ano, někteří to dokonce vzdají.
Vyšetřovatelé ze mě informace netahají
Pracujete ve vazební věznici na Pankráci a ve věznici ve Vinařicích, kde jsou
kratší a středně dlouhé tresty. Liší se práce v těchhle dvou institucích?
Soustředím se hlavně na vazební věznici, kde lidé prožívají krizi z uvěznění a čekají
na výsledky vyšetřování. Ten šok ze změny ze dne na den je pro některé obrovský.
Člověk s nimi prochází obdobím, kdy jsou zoufalí, myslí na sebevraždu, bojí se o
budoucnost svých vztahů a celého života. Na rozdíl od lidí, kteří už odsouzení jsou,
je to akutní práce.
Recidivisté se zřejmě s realitou vězení vypořádají snáze.
Ano, ti tu situaci znají a vyrovnají se s ní docela snadno. Ale pro ty, co jsou uvězněni poprvé a jsou navíc přesvědčeni o své nevině, je to obrovský šok.
Snaží se i vás přesvědčit o tom, že jsou za mřížemi omylem?
Samozřejmě. Mezi těmi, kteří se mě snaží přesvědčit a jsou vinní, a těmi, kteří
opravdu nic nespáchali, je ale velký rozdíl. Chovají se jinak. Můžu se mýlit, ale dá
se to tušit.
V čem ten rozdíl spočívá?
Jeden bojuje za to, aby měl co nejnižší postih a aby se mu vyhnul, přestože si ho
zaslouží. Ten, který nevinný opravdu je, to prožívá jinak. Je zoufalý. Když vám okolí nevěří a vy nevinný skutečně jste, což se může stát, to je velmi těžká situace. Často si nejsem jistý, ale když si připustím, že by to tak mohlo být, že ten člověk o tolik
přichází a je snižována jeho důstojnost… je to strašná představa.
Měl jste někdy s vězni problémy? Cítil jste se v nebezpečí ať už fyzickém, nebo
psychickém?
S lidmi jsou vždycky problémy. Tak jako všude i ve vězení jsou lidé různé mravní a
inteligenční úrovně. Někdo chce, abych ho bavil nebo mu vyhověl v nějakých požadavcích. Když mu ochoten vyhovět nejsem, protože se sebou nenechám manipulovat
a nechci dělat něco nelegálního, zlobí se, říká hulvátská slova… ale tihle lidé pro mě
Jsem tak trochu dobrodruh
Ze začátku se věnoval sociální práci s postiženými lidmi. "Nemám moc problém s
překračováním bariér a nikdy jsem se nebál jít do neznámého prostředí nebo subkultury. Dá se říci, že jsem tak trochu dobrodruh," říká kaplan Převrátil.
Práce s vězni jej oslovila hned po první návštěvě. "Pocítil jsem, že se jedná o
opravdu smysluplnou práci. Navíc v kontrastu k tomu, že i mnozí lidé, kteří ve vězeních pracují, nevidí jiný smysl své práce než v represi a izolaci člověka. Dodnes
si myslím, že má smysl s vězni pracovat a směřovat je ke změně. I když se ta možnost zdá malá.
Každý týden se vydává na místo, jemuž by se většina z nás vyhnula obloukem.
Strach přitom prý necítí, spíš povinnost pomoci. Ten vězeň sice mohl zabít svou ženu, proč by ale útočil na mě? říká vězeňský kaplan Miloš František Převrátil, do jehož „rajónu“ patří kromě farnosti v Praze-Petrovicích i vazební věznice na Pankráci
a věznice ve Vinařicích. S některými ze svých klientů přesto hovoří raději přes katr.
Proč za kaplanem vězeň vlastně přijde? Rozhodne se za mřížemi, že se chce
změnit?
Motiv k tomu, aby mě vyhledal, není otázkou "chci se sebou něco dělat", ale
"potřebuji s někým mluvit". Touhu být někým slyšen a moci někomu věřit má každý
člověk. A my dodržujeme zpovědní tajemství, máme v očích lidí poměrně velkou
důvěru.
Takže to nebývá tak, že za vámi přijde vězeň, který chce rovnou najít cestu k
Bohu…
Hledání víry někdy nastává až po rozhovoru se mnou. Ale i tak to může být, že si
někdo řekne "zkusím hledat u Boha". Jsou samozřejmě i lidé, kteří mají víru v Boha
už při příchodu do věznice, i když třeba jen ve formě tušení. Většina lidí ji má připravenou v záloze, a když nastane období krize, najednou se začínají ptát.
Zkoušejí vás vězni? Říkají si, tak se na chvilku uleju, třeba to u něj nakonec
bude legrace?
Oni se nemají z čeho ulejvat, jedině z nudy. Jsou lidé, kteří přijdou a myslí si, že si
jen zazpíváme a pustíme si film. S takovými lidmi se setkám, a když nepřijdeme na
společné téma rozhovoru, který by měl podle nich i podle mě smysl, už se nesetkáme. U jiných ale vnímám rozhovor jako velmi smysluplný a pokud je z jejich strany
zájem, pokračujeme.
10
Vězeňský kaplan
nikdy neznamenali problém.
Setkal jste se s fyzickým násilím?
Za těch mnoho let, co věznice navštěvuji, na mě ještě nikdo nezaútočil. Ti lidé k
tomu nemají důvod. On sice zabil svoji ženu, ale proč by útočil na mě?
Máte s sebou ostrahu?
Ne. Když je vězeň hodně nebezpečný a ví se to o něm, je to vedeno vězeňskou službou v patrnosti. S takovým člověkem mluvím na katru, chráněn za mříží.
Zmínil jste se o zpovědním tajemství. Nesnaží se ho z vás dostat třeba vyšetřovatelé?
Nejsem s nimi ve styku. Nikdy jsem s žádným nemluvil. Na chodbě se pozdravíme,
ale to je tak všechno.
Náprava může vyjít třeba až po několikáté
Za dobu své činnosti ve věznicích jste musel vyslechnout hodně strašných věcí.
Netrápí vás to potom, přemýšlíte nad tím?
svědka na svatbě. Takové zkušenosti vedou k přesvědčení, že ta práce má opravdu
smysl.
Miloš František Převrátil
Pokřtít se nechal v osmadvaceti letech, osm let nato začal studovat teologii. Dnes je
duchovním správcem farnosti v Praze-Petrovicích. Od roku 2000 navštěvuje každý
druhý týden věznici ve Vinařicích u Kladna, na půl úvazku je zaměstnán jako vězeňský kaplan ve pražské pankrácké vazební věznici.
Článek je možné najít na webu: http://xman.idnes.cz/vezensky-kaplan-snejnebezpecnejsimi-vezni-mluvim-pres-mriz-ptn-/xman-styl.asp?
c=A100112_111933_xman-styl_fro
Každý den slýchám, co mají lidé v srdci. A nemusí to být jenom důvěrné sdělení o tom, z
čeho je ten člověk obviněn. Může to být i rozhovor o dalších důvěrných věcech. Je toho .
hodně, co ti lidé udělali nebo vytrpěli. Často je to oboje u jednoho. Dotyčný toho
hodně vytrpěl a udělal i velké chyby. Já to s nimi nesu. To patří ke kněžství, pomáhat lidem nést jejich trápení.
Věříte v nápravu lidí?
Každý člověk má možnost dalších a dalších rozhodnutí a může si vybrat svoji cestu.
Mezi lidmi, s nimiž pracuji, jsou tací, kteří dělají opakovaně špatná rozhodnutí, a
přesto někdo může po čtyřiceti, padesáti letech života hodit výhybku a dát se na lepší cestu. Samozřejmě to potom nemá lehké, možná proto, že to lehké neměl celý život a nikdo mu moc lásky nebo dobrých rad nedal. Přesto to někteří s pomocí Boží a
dobrých lidí dokážou. Jiní by naopak dost dobře mohli a nerozhodnou se dobře, protože se jim zalíbilo žít lehce.
Navštěvují vás po propuštění? Vyhledávají vás i mimo celu?
Já mám práce dost a klienty na sebe nechci vázat. Zvláště proto, že pracuji ve vazbě,
a to je průchoďák. Je to prostředí, v němž není vidět stabilní trend člověka. Já je za
ten rok, rok a půl nemusím dost dobře poznat, proto je do své farnosti většinou nezvu.¨
Takže se happy endy a la setkání duchovního s napraveným klientem nekonají?
Jistě, jsou i lidé, kteří se tady objevili, hezky jsem si s nimi popovídal a třeba žijí
dobře. Mám dokonce jednoho takového člověka na Slovensku, kterému jsem byl za
11