Mystérium Keltského telegrafu v předvečer 7. ročníku

Ježíš řekl: „Člověk, který hledá, ať nepřestává hledat, dokud nenajde. Když najde, bude otřesen a
jakmile bude otřesen, bude se divit a stane se králem veškerenstva.“
Logion 2 - Tomášovo evangelium.
Keltský telegraf 2016 – 7. ročník!
Již brzy, a to 19. března 2016, proběhne další ročník tzv. Keltského telegrafu.
Termín se vymyká zaběhnuté tradici, kdy se tato akce dosud konala v první jarní
sobotu. Ta v roce 2016 připadne na 26. března. V tu dobu jsou letos Velikonoce.
Ke změně zvyklostí jsme se rozhodli s respektem k tomuto nejvýznamnějšímu
křesťanskému svátku. Věříme, že budeme pochopeni. Zájemcům o tuto akcí
doporučujeme sledovat informace na webových stránkách
www.keltskytelegraf.cz .
Skryté tajemství Keltského telegrafu
Zájem o Keltský telegraf rok od roku vzrůstá. Zkusme se proto zamyslet nad
tím, jaký je jeho skutečný smysl.
Lidský život se za několik posledních desetiletí dramaticky změnil. Opět, jako již
několikrát v historii, si lidstvo nevystačí s aktuálně používaným „softwarem“,
kterým vnímá a prožívá svět.
Pod nezvládnutelným tlakem informací, dezinformací, nových technologií a
divokých změn se počty pacientů psychiatrických oddělení násobně zvyšují.
Údaj, že téměř každý třetí pracující Čech trpí depresí a je ohrožen vyhořením,
asi nepřekvapí. Stejně jako zjištění, že pětina Čechů bere pravidelně léky na
uklidnění a zlepšení nálady. Svět je pro ně, jako pro miliony lidí na celé planetě,
nepřehledný, zmatený a ztrácí v něm orientaci, i přesto, že žijeme, aspoň my
Evropané, v blahobytu, o jakém se nám ani nesnilo. Narůstá strach a s ním i
neschopnost zvládat svůj život. Viníky svých potíží vidí ve svém okolí, zmateném
počasí, neschopné vládě, zlých lidech. Stávají se navíc snadnou kořistí pro
obratné manipulátory.
Doktor Eduard Tomáš ve snaze vysvětlit to, co se dnes odehrává, použil kdysi
metaforu o židli se třemi nohami. Jedna je fyziologická, druhá duchovní a třetí
mentální. Ta první je vcelku normální, ta druhá je velmi krátká a třetí příliš
dlouhá. Lidstvo podle něj sedí na takové židli na kraji propasti a je otázkou času
– pokud se nic nezmění – kdy do ní spadne.
Lidé čím dál víc sklouzávají k povrchnosti. Zapomínají na skryté prostory své
duše, ztrácí tak kontakt s prapůvodními zdroji, ze kterých lidské vědomí
povstalo. Odcizili se sami sobě a neumí překročit omezení a závislosti, které je
poutají k modlám hmotného světa. Tatam je úcta k posvátnosti krajiny,
naplňovaná pokornou poutí na uctívané kopce, kam se dříve chodilo pro radu,
sílu, vizi a udržovalo se tak mystické propojení s bohy, přírodou, druhými lidmi i
se sebou samými. Tatam je víra v cosi logikou nevysvětlitelného. Víc než v Boha
věříme v rozum a peníze.
Zemětřesení, záplavy, hurikány se dají přijímat jako trest boží za naše „hříchy“ i
jako lidská hloupost a bohorovnost, která způsobuje porušení rovnováhy
v přírodě a jejímž následkem jsou zmíněná řádění živlů. Záleží na úhlu pohledu,
modelu prožívání světa, paradigmatu. Evoluce člověka je víceméně právě o jeho
proměně ve vazbě na evoluci světa kolem. Díky této schopnosti přizpůsobit se,
člověk, na rozdíl od jiných organismů, dosud přežívá.
Vývoj lidského vědomí, paradigmatu.
Na úsvitu lidstva žili lidé v dokonalé harmonii s přírodou, chápali ji jako svoji
Matku, v jejíž náruči nacházejí hojnost všeho k životu potřebného. Stačilo se
jenom sehnout nebo natáhnout ruku. Nepociťovali nedostatek. Jean Gebser
označuje jejich paradigma jako původní nebo Archaické.
Jistě vás napadá otázka, co bylo předtím, než se lidé do tohoto „pozemského
ráje“ dostali, odkud a proč do něj přišli? Mnohem důležitější, než ono prvotní
stvoření, je pochopení toho, proč já ty, on, ona, ono, my, vy, oni tady právě teď
jsme. Žijme spokojeně dál s návrhem, který nabízí bible. Adama a Evu stvořil Bůh.
A proč by tomu nemohlo být právě tak?
V archaickém, původním, modelu vyvěrá vědomí člověka samo ze sebe. Je
individuální a zároveň zcela ztotožněné s celkem. Dalo by se říct, že člověk už
začíná být sám sebou, ale zároveň je i Bohem.
Lidí přibývalo, jejich potřeby se zvýšily a nestačilo jim k obživě jenom to, co
nabízel „Ráj“. V tu dobu dochází k symbolickému „Vyhnání“, opuštění teplé
náruče Matky ochranitelky. Pro zvládnutí nové situace potřebují lidé jiné
paradigma. Je typické individualizací, uvědoměním si sebe sama a vznikem ega.
Lidé začínají sami pěstovat různé plodiny a zažívají dosud nepoznané situace obavy z neúrody, řádění živlů i nepřátel. Domestikace zvířat vede ke kočovnému
způsobu života, který přináší nové nástrahy a nebezpečí - tedy i nejistoty. Lidé se
na jedné straně více uvědomují jako individuální jedinci a paradoxně se učí žít
v rozsáhlejších společenstvech, která jim dávají větší společnou sílu a šanci na
úspěch. V jejich vědomí se objevuje potřeba sounáležitosti.
Vlivy zemských a vesmírných sil vnímají ve formě duchů, démonů a k jejich
zvládnutí užívají magii. Tato fáze vývoje vědomí, paradigmatu, se nazývá
Magická. V ní se člověk posilováním své identity vymaňuje z celku. Svět se mu
stává přeludem, a vnímá jej především jako nebezpečí. Proto se pokouší očarovat
a ovládnout přírodu, prostředí i vše ostatní tak, aby tyto neovládaly jeho samého.
Vyvíjí k tomu rituály a umí si to magicky "zařídit". Společensky žije v klanech, v
příbuzenských společenstvích nebo v kmenech. Mágové, šamani a medicinmani
mají v těchto skupinách význačné postavení.
Další fáze vývoje vědomí se nazývá Mýtická. Člověk si uvědomuje svou duši, svůj
vnitřní svět. Nežije již jen ve světě přírody, ale rozvíjí kulturu, jejímž nositelem je
řeč. Nebe je obydleno bohy a Země lidmi. Úspěšné polní hospodářství vede k
výměně zboží a k nezbytnému vynálezu peněz. Vznikají specializované profese
jako kněží, správci, učitelé, řemeslníci. Organizačními formami této epochy jsou
dynastie a theokracie kolem kněžských a válečnických vůdců. Městské státy se
vzdělanými občany v centru se stávají kolébkou dnešních demokracií.
V mýtickém módu vědomí vznikají božstva. Manifestují přírodní síly. Lidé si
projevy živlů zosobnili a polidštili. Analogie se světem lidí jim pomáhala chápat,
jak tito bohové mohou jednat. Prakticky ve všech civilizacích najdeme epochy,
v nichž se objevují spletitá božstva, kterým nakonec většina lidí přestává rozumět
a tak jsou nahrazena zjednodušenými formami monoteizmu – jedním
všemohoucím Bohem, základními protiklady – jing a jang apod. .
Zatímco v předcházejících paradigmatech převládal spíše pravomozkový,
asociativní přístup, v soudobém, označované jako Mentální, převládá
levomozkový, kauzální přístup. Tím se zásadně odlišuje, neboť dominantním se
stává víra v rozum. Přírodní síly nebo bohové již neurčují dění v lidské struktuře
a člověk získává stále větší svobodu, kterou, jak se v poslední době ukazuje, již
neumí zvládnout. Svému jednání dává nyní kauzální, logický a proveditelný
průběh zaměřený na daný cíl. Izolace a odcizení jsou stínovou stránkou této
epochy.
Bylo-li v mytické fázi rovnoprávné hodnocení duše a života, od této doby platí
totéž i pro existenci a myšlení, které se stává jediným základem pro
rozhodování. Technický pokrok otevírá nebývalé možnosti a blahobyt, avšak
současně zakládá i věk světových válek a nebývalých rozdílů a tedy i konfliktů.
Vládne logika a hmota. Duch mizí. Extrémní materialismus tvrdí, že "všechno
jsou jenom atomy ". Filozofie, láska k moudrosti, je nahrazena schopností něco
„dělat". Rozjímání – pohled dovnitř je zneváženo. Tento stav nepotřebuje
moudré, ale muže činu.
Technologické úspěchy nabízejí řešení některých problémů, ale také vytváří
problémy nové a prakticky vedou k úpadku a neutěšenému stavu společnosti.
Evoluce v technologické oblasti není vyvážená stejně skokovou změnou
v mentální oblasti. Ukazuje se, že tzv. svoboda není bezmezná, že každý si
nemůže dělat, co chce. Ale, jak to lidem říct a nenaštvat je?
Podle Jeana Gebsera či Kena Wilbera je integrální přístup východiskem z dnešní
krize vědomí. Doby přechodu se dosud vyznačovaly boji mezi starým a novým
paradigmatem. Po vítězství nového bylo staré prohlášeno za nehodnotné a
špatné. Dnes lze rozeznat všechny typické znaky boje mezi mentální a integrální
strukturou vědomí, která oproti jiným paradigmatům bude do sebe zahrnovat
všechny předcházející - tedy i mentální.
Integrální vědomí se bude samo rozvíjet návratně k počátku: v archaickém
vědomí se člověk cítil součástí vesmíru, v magickém vědomí poznává moc
vitálních energií a sil, snaží se zacházet se svým vlastním "já", člověk v éře
mentálního vědomí nakonec přejímá odpovědnost jako důsledek získané
osobní autonomie.
Lidé integrální epochy jsou schopní, přes všechny nesnáze, žít v rovnováze s
potížemi i radovat se ze života, pracovat bez ohledu na čas, nepředpojatě
reagovat na všechno nové a neznámé. Životním principem je přítomnost se
spoluodpovědností za minulost a budoucnost, i sebe sama, za ostatní lidi, za
zem a kosmos.
To, co se odehrává v symbolickém alchymistově tyglíku, ovlivňuje samotného
adepta, který integruje nevědomé archetypy vystupujících jako symboly s
vědomým já. Integrální vědomí spojuje všechny předcházející. Zároveň dokáže
přebývat v kterémkoliv z nich, podle situace, v níž se člověk ocitá.
Rupert Sheldrake to vidí následovně: „Mechanistická věda nevidí v přírodě nic
posvátného ani živoucího. Podaří-li se nám však obnovit ideu živoucí přírody
jako celku, budeme pak schopni obnovit i svůj vztah k ní a to nejenom
teoreticky, ale i prakticky. Je to možnost, jak bychom mohli obnovit pocit
posvátnosti planety Země.
Znamená to, že když dokážeme změnit svůj postoj k Zemi, je tady velká šance
změnit i své myšlení a chování k přírodě, lidem kolem sebe, vystoupit z iluze
mentálního modelu, kdy vládne kauzální myšlení a rozum a vstoupit do fáze
integrálního vědomí, které dokáže vše asociovat, propojovat, vyvažovat a
překlenovat.
Jak to všechno souvisí s Keltským telegrafem?
Akce Keltský telegraf vznikla pod patronací časopisu Regenerace. Každou
sobotu nejbližší prvnímu jarnímu dnu se na mnoha kopcích rozsvěcují světla a
jejich paprsky mysticky propojují tisíce lidí, kteří se vydali do noční tmy a stále
ještě zimního chladu.
Počátek
Před časem jsem vystoupil na horu Velká Javořina v Bílých Karpatech, jíž
prochází moravsko-slovenská hranice. Umístili jsme tam počátek vysílání
Keltského telegrafu. Díval jsem se na obě strany, slovenskou i moravskou,
vznášel se jako duch nad vodami Váhu i Moravy, v dálce sledoval siluetu
Buchlova a náznaky Pálavy, střídavě se ztrácející a opět se vynořující v oparu
letního odpoledne. A takto opojen nalézal jsem střed sebe sama, propojen se
všemi lidmi, kteří kdy na posvátnou horu na moravskoslovenském pomezí
vystoupali a vymanili se tak ze sevření svých bytů, domů, aut a rolí. Tehdy jsem
uvěřil integrujícímu smyslu Keltského telegrafu.
Příběh
I Keltský telegraf potřeboval svůj nosný, příběh, který celou akci propojil
s lidským vědomím. Stvořil jej Jiří Kuchař a spojil jej s Kelty, prvními obyvateli
našich zemí, které známe jménem. Proč taky ne? Vždyť podle mezinárodních
údajů má 35.6% českých mužů na bílém chromozomu "R1b" což značí Keltský
původ. Pro Keltové i jiné národy byly hory a kopce posvátným prostorem. Na
řadě z nich byly umísťovány svatyně i pohřebiště, které měli své duchovní
správce. I proto využívali kopců a na nich umístěných signálních ohňů pro
přenos zpráv i jako výstrahu před hrozícím nebezpečím. Tady někde vznikl
princip telegrafu, systému pro dálkové předávání informací pomocí stanic. My
známe podobu, kdy se pro přenos využívají dráty a elektrický proud.
Jaro
Alban Eilir nebo také Eostre, Ostara, Méan Earraigh to všechno jsou názvy pro
keltské slavnosti jara spojení s jarní rovnodenností, kdy nastává výjimečný
okamžik. Den a noc jsou stejně dlouhé. K tomuto jevu dochází kolem 21. března
a tímto datem také začíná astronomické jaro. Alban Eilir je hlavně oslavou
plodnosti a nového života. Proto se s ním pojí mnoho tradic, které tento aspekt
podtrhují a ukazují na nadčasové schopnosti Keltů integrovat prvky vnějšího i
vnitřního světa a udržovat je v rovnováze. Přímo při oslavě jarní rovnodennosti
potom proběhla očista novým ohněm, který měl zároveň symbolizovat rostoucí
moc slunce.
Oheň
Prvním jarním dnem člověk symbolicky odhaluje temné závěsy, které halily jeho
duši, otvírají se mu oči a vidí svět vcelku, integrálně. Podle některých badatelů
se v průběhu jarních rituálů hojně zapalovaly ohně kvůli očistě pastvin od zlých
sil a temných zimních démonů. Pravděpodobně hlavně na kopcích. Podobně
jako v alchymii i v Keltském telegrafu má klíčovou roli oheň. Oheň má pro
alchymisty božskou moc. Je schopen zničit organické látky, čímž má moc nad
životem a smrtí, má schopnost tavit kovy a tím je očišťovat. Je nepřímým
důkazem pomíjivosti těla. Z hořících předmětů, které se vyhazovaly do
vzduchu, aby tak odehnaly nevlídné duchy a bytosti nám zbyli třeba papíroví
draci, thajské létající lampiony, ohňostroje.
Integrální princip
Na internetu se objevil příspěvek s dokonalou analýzou Keltského telegrafu,
dokazující logicky, věcně, fakticky, kauzálně, že tato akce je z historického úhlu
pohledu nesmysl. Že nemá se skutečnými Kelty a s postavou čerta nic
společného. Ano logicky, věcně, fakticky, kauzálně na tom něco je.
Před lety jsem si jednomu kamarádovi posteskl, že mne Pánbůh opustil. Řekl mi
na to – myslíš? Zarazil jsem se a opravil své tvrzení – hm, to já jsem opustil
Pánaboha. Kamarád na to – myslíš? Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že já jsem
opustil sám sebe. Soustředěný na povrch zapomněl jsem na tajemství ukrytá
v srdci, na posvátné prostory své duše, na svůj božský základ. I vzácnou
příležitost, setkat se při pouti s posvátností krajiny, integrovat ji, jsem
promrhával. Stejně jako setkání se sebou samotným. Bylo na čase něco ze
sebou udělat.
Ambicí tohoto textů je naznačit skutečný smysl Keltského telegrafu, který se
koná v přelomových jarních dnech. Jeho snahou je podpořit, stimulovat
integrální paradigma návratem k Matce Zemi, magickým rituálům, posvátným
silám přírody, mýtickým duchům, démonům a bohům a integrovat je do našeho
vědomí, odkud byli vytěsněni bezcitnou silou logiky a rozumu. Náš současný
životní rytmus se od koloběhu přírody, magických i mýtických aspektů velmi
vzdálil. Zkusme se k němu alespoň na jeden večer vrátit.
Vlastimil Hela