Svëtlo a jeho vliv na lidské emoce a vnímání prostředí

Svëtlo a jeho vliv na lidské emoce a vnímání prostředí
◙
Rešerše dostupných prací a výsledků výzkumů na dané téma
Příprava modelového testu, který povede k mëření vlivu svëtla na lidské emoce
Autoři:
Ing. arch. Romana Fukalová
prof. Ing. arch. Irena Šestáková
Ing. arch. Pavel Lupač
Fakulta architektury ČVUT v Praze, rok 2013
Práce byla zpracována za podpory studentského grantu ČVUT, registrační číslo OHK1 – 006/13
ABSTRAKT
Podle různých psychologických a architektonických studií má rozmanitost osvëtlení důležitý
vliv na lidské chování. Slabé nebo naopak silné osvëtlení může dokonce způsobit zmëny
nálady človëka. Je prokázáno, že svëtlo přímo ovlivňuje lidské vnímání prostředí. Různé
studie ukazují, jaký vliv má svëtlo na vnímání a spokojenost človëka ve vztahu k místu
pobytu.
Kvantita svëtla je fyzikální pojem, který se snadno mëří, a proto je často jediným
parametrem při návrhu osvëtlení. Do pozadí ustupuje kvalita svëtla, která ovlivňuje
uživatelovo vnímání a atmosféru prostoru. Tato práce se zamëřume především na kvalitu
svëtla a pokouší se definovat její vztah mezi různými druhy osvëtlení se zamëřením
na prostory pro osoby s hendikepem.
Podle závërečných výsledků dřívëjších studií, které jsou v práci analyzovány, umožnily
použité výzkumné metody získat podrobná data o vlivu osvëtlení na lidské vnímání a emoce.
Při vëtšinë výzkumů však bylo zapotřebí široké škály nástrojů pro samotné provedení
experimentu i jeho následné vyhodnocení. Studie se současnë zamëřovaly především na
jeden typ prostoru, a to kancelářské prostředí. Námi vytvořený model experimentu bude
snadno proveditelný s použitím základních a snadno dostupných prostředků a bude probíhat
v prostorách určených pro lidi s hendikepem, a to konkrétnë tam, kde tráví často vëtšinu
dne. Experiment bude probíhat za přirozeného osvëtlení, umëlého osvëtlení a jejich
kombinace. Zjišťování vlivu svëtla na vnímání a emoce účastníků bude probíhat písemnë
pomocí nëkolika dotazníků.
Abychom předešli zmënám emocí, které s vlivem svëtla nesouvisí, budou účastníci písemnë
dotazování na začátku i na konci experimentu na svou náladu a emoce. Zároveň bude
uplatnën test na míru pozornosti, jehož výsledky budou porovnány právë se zmënou nálady.
Dále bude kladen důraz na samostatné hodnocení osvëtlení a daného prostoru.
Tato práce si klade za cíl prezentovat dostupné informace z oblasti vnímání prostředí a
architektury. Představuje stručnou formou poznatky z oblasti psychologie a poukazuje na
potřebu spolupráce tëchto dvou oborů pro možnosti budoucího pokroku.
2
OBSAH
1 ÚVOD............................................................................................................................. 6
HYPOTÉZA ............................................................................................................................... 8
CÍL PRÁCE ................................................................................................................................ 8
METODOLOGIE ....................................................................................................................... 9
2 ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ ...................................................................................................... 10
2.1 LIDSKÉ OKO ..................................................................................................................... 10
2.1.1 VLASTNOSTI OKA...................................................................................................... 12
2.1.2 PSYCHOFYZIOLOGICKÉ FAKTORY ............................................................................. 13
2.2 EFEKTY NEOPTICKÉ ......................................................................................................... 14
2.2.1 POTŘEBA ORIENTACE, UMÍSTĚNÍ ............................................................................ 16
2.2.2 VLIV ČASU................................................................................................................. 17
2.3 OBECNÉ ZÁVĚRY ............................................................................................................. 19
3 PSYCHOLOGICKÉ FAKTORY ........................................................................................... 21
3.1 POCIT .............................................................................................................................. 21
3.2 VNÍMÁNÍ ......................................................................................................................... 22
3.2.1 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VNÍMÁNÍ ............................................................................. 23
3.3POCITY A NÁLADA............................................................................................................ 25
3.3.1 VLIV POCITŮ NA VNÍMÁNÍ ....................................................................................... 26
3.4 SHRNUTÍ KAPITOLY ......................................................................................................... 28
4 KVALITA OSVĚTLENÍ ..................................................................................................... 29
4.1 PŘIROZENÉ OSVĚTLENÍ ................................................................................................... 30
4.2.1 ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ ARCHITEKTURY PRACUJÍCÍ S DENNÍM SVĚTLEM ..................... 31
4.2.2 POMÍJIVOST PŘIROZENÉHO SVĚTLA ........................................................................ 31
3
4.2.3 DEFINOVÁNÍ HODNOTY SVĚTLA V PROSTORU ........................................................ 32
4.2.4 TYPOLOGIE PRÁCE S DENNÍM OSVĚTLENÍM ............................................................ 34
5.1 VLIV SVĚTLA NA NAŠE CHOVÁNÍ .................................................................................... 39
5.2 VNÍMÁNÍ SVĚTLA ............................................................................................................ 42
5.3 MODELY TESTŮ POUŽÍVANÝCH V BEHAVIORÁLNÍCH VÝZKUMECH ............................... 44
5.3.1 MODELOVÝ TEST - BARON ....................................................................................... 44
5.3.2 MODELOVÝ TEST - MARANS A BROWN ................................................................... 44
5.3.3 MODELOVÝ TEST - FLYNN ........................................................................................ 45
5.3.4 MODELOVÝ TEST - VEITCH A NEWSHAM ................................................................. 46
5.3.5 MODELOVÝ TEST - BARON , REA A DANIELS ............................................................ 49
5.3.6 MODELOVÝ TEST - SANCHEZ .................................................................................... 50
5.3.7 MODELOVÝ TEST - TONELLO .................................................................................... 51
5.4 SHRNUTÍ KAPITOLY ......................................................................................................... 53
ZÁVĚR............................................................................................................................. 55
LITERATURA.................................................................................................................... 56
4
PŘEHLED OBRÁZKŮ
Obrázek 1: Schodištë před Muzeem Philadelphia.............................................................. ......9
Obrázek 2: Kontrastní nasvícení vchodu a vitrín obchodu ....................................................13
Obrázek 3: Automobil .........................................................................................................15
Obrázek 4: interiér Casa Mila ..............................................................................................15
Obrázek 5: Guggenheimovo muzeum ................................................................................17
Obrázek 6: Pantheon.............................................................................................................24
Obrázek 7: Pantheon..........................................................................................................24
Obrázek 8: Koncertní síň Stadthalle ve Vídni.......................................................................30
Obrázek 9: Kostel San alle Quattro Fontane v Římë ..............................................................32
Obrázek 10: Výstavní pavilon v Barcelonë...........................................................................33
Obrázek 11: Ciudad de las artes y ciencas ve Valencii........................................................33
Obrázek 12: REHAB Centrum v Basileji.................................................................................34
Obrázek 13: Kontrastní „divadelní“ osvëtlení..........................................................................39
Obrázek 14: Kruithofův diagram..........................................................................................41
Obrázek 15: Promënné zasahující do návrhu osvëtlení........................................................47
Autorství fotografií Romana Fukalová, Pavel Lupač, pokud není uvedeno jinak.
PŘEHLED TABULEK
Tabulka 1: Subjektivní vnímání různých typů osvëtlení.........................................................40
5
1 ÚVOD
V 19. století nebyla technologie schopna nabídnout takovou úroveň komfortu jako dnes.
Prvky osvëtlení byly vëtšinou funkčnë umisťovány, tj. byly instalovány tak, aby osvëtlovaly
vnitřní prostory, které byly dál od oken, a přirozené svëtlo sem již nedosahovalo. Instalací
náhradního zdroje osvëtlení tak mohlo dojít k prodloužení aktivní doby dne.
S příchodem elektřiny a především nástupem zářivek o nëkolik desítek let pozdëji mëní
umëlé osvëtlení svou funkci. Již nejde jen o zdroj svëtla. Ze svítidel se stávají objekty, které
nabízí osvëtlení a vizuální pohodu. Inženýři a architekti se začínají při navrhování projektů
spoléhat na normy jako na garanty návrhu komfortního prostředí k žití. Jejich pozornost se
však ubírá pouze ke kvantitativním fyzikálním hodnotám svëtelného toku a množství svëtla
v daném prostoru.
Především na sklonku 70. let 20. století se obrací pozornost k psychologickým problémům,
které mohou být způsobeny nevhodnë navrhnutým prostředím i přes splnëní nejrůznëjších
fyzikálních parametrů daných předpisem či normou. Různé odborné a nejen psychologické
studie prokázaly, že velké rozdíly osvëtlení vyvolávají závažné zmëny v lidském chování a
dokonce i velmi nízká nebo velmi vysoká intenzita svëtla může zmënit náladu lidí.
Tato práce by proto mëla demonstrovat, jak může svëtlo přímo ovlivňovat vnímání vnitřního
prostoru budov.
Na sklonku 20. století byly provedeny výzkumy, které napomohly zjistit, jak svëtlo působí na
psychiku človëka. Jmenujme např. autory: Veitch a Newsham (1997), Tonello (2001) a Baron,
Rea a Daniels (1992). Nicménë ačkoliv byly závëry jejich studií přínosné, použité vëdecké
metody jim neumožnily docílit přesnëjších výsledků mapujících vliv osvëtlení na nálady
človëka. Navíc u vëtšiny výzkumů bylo nezbytné velké množství techniky pro samotné
provedení studie a následných analýz. Tato práce si proto bude klást za cíl vytvořit takový
model testování vlivu svëtla na lidské chování a nálady, který by byl snadno aplikovatelný bez
použití nákladných přístrojů a mohl by být jednoduše proveden v prostorách domů pro
seniory či osoby s hendikepem.
6
Stručný popis starších studií zmiňovaných výše bude v rámci této práce stručnë prezentován,
na nëkteré studie bude v rámci nëkterých parametrů navázáno. Zároveň může být novë
navrhovaný model testování použit i v jiných objektech a přispët tak k dostupnosti informace
o vlivu svëtla na chování a náladu uživatele objektu. Tato práce má zároveň snahu
srozumitelnë prezentovat širší odborné veřejnosti vztah mezi architekturou a subjektivním
vnímáním prostoru z pohledu psychologie a přispët tak k navázání mezioborové spolupráce.
V současném globalizovaném svëtë se již jednotlivé zemë neliší tolik technologickým
pokrokem nebo architektonickým stylem. Mluvíme-li však o lidském chování, nacházíme
stále mnohé rozdíly. Lidé se různë seznamují, jsou pro në jinak důležité sociální kontakty a
prostředí, v kterém spolu žijí. Jedním z kulturních rozdílů je i odlišnost ve vnímání svëtla, a
proto může být experiment realizovaný v odlišných kulturních podmínkách vždy s jiným
výsledkem.
7
HYPOTÉZA
Kombinace přirozeného a umëlého osvëtlení zlepšuje duševní pohodu seniorů. Vnímání
kvality svëtla není závislé na hendikepu.
CÍL PRÁCE
Cílem práce je vytvořit modelový test, který by hodnotil vliv osvëtlení na emoce a vnímání
uživatelů daného prostoru.
Dílčí cíle:

Analýza jednotlivých faktorů, které ovlivňují vnímání – emoce a prostředí.

Představení nëkterých modelových testů, jejichž cílem je zjistit vliv svëtla na lidské
emoce a náladu.

Vytvořit modelový test, který by byl snadno aplikovatelný a formou experimentu by
analyzoval vliv svëtla na lidské emoce.
8
METODOLOGIE
Tato práce může být definována jako terénní výzkum, pro jehož realizaci bylo nutné
nastudovat bibliografii, vytvořit teoretický rámec daného tématu a následnë provést
experiment včetnë statistického zhodnocení získaných výstupů. Byla nastudována literatura
zabývající se tématem lidského vnímání a byly prezentovány základní termíny užívané
v souvislosti s lidskými emocemi. Cílem práce je vytvoření modelového testu, který analyzuje
vliv svëtla na psychiku človëka pomocí nëkolika dotazníků. Bëhem experimentu se zároveň
uplatní metoda pozorování, budou namëřené nëkteré hodnoty dostupnými mëřicími přístroji
a bude současnë provedena fotodokumentace celého průbëhu.
Získaná data budou statisticky vyhodnocena, budou podrobena diskuzi a budou vyřčeny
závëry potvrzující nebo vyvracející stanovenou hypotézu. Taktéž budou navrženy možné
budoucí výzkumy vycházející z výsledků této práce.
9
2 ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ
Človëk tráví v budovách kolem 90 % času a z toho vyplývá široká škála aktivit, které se
v uzavřeném prostoru provozují – práce, zábava, pohyb, odpočinek. Lidské vnímání informací
se dëje z 85 % prostřednictvím zraku, který se tak stal nejdůležitëjším smyslem. Človëk si
především prostřednictvím zraku vytváří (v daném prostoru) svůj jedinečný obraz okolí.
Vnímání komfortního prostředí vzniká za přítomnosti třech faktorů:

volná chvíle, kdy můžeme zamëřit naši pozornost na to, co chceme nebo
potřebujeme vidët;

aby hledaná informace byla jasnë viditelná a odpovídáála našim tužbám a
očekáváním;

aby pozadí hledané informace nesoupeřilo s objektem
Abychom mohli předpovëdët lidské chování jako funkci závislou na svëtelných podmínkách,
je nezbytné porozumët fyzikálním a fyziologickým procesům lidského zraku. Ten se skládá
z optických efektů - svëtelných stimulů oka, které vytváří vidëní prostředí kolem nás, a
zároveň každý jedinec vidí vëci jinak, díky individuálnímu vnímání, které zraková stimulace
vyvolává.
2.1 LIDSKÉ OKO
Lidské oko je párový orgán, který umožňuje vnímání svëtla a barev a pomáhá nám
prostřednictvím obrazů představovat si svët kolem nás.
Evolučnë dřívëjší druhy zvířat mají oko složené témëř pouze z pigmentových bunëk, které
umožňují rozlišovat mezi svëtlem a tmou. Pokročilejší druhy mají již zorničku a duhovku, aby
mohli ostřit a omezovat prostup svëtla do oka a zároveň mají buňky citlivé na svëtelné
záření, které umožňují vidët svët v obrazech (Pilotto, 1980).
10
Obrázek 1: Schodištë před Muzeem
Philadelphia, Scutter, ,Dali´s crazy eye´,
9.4.2005,
flickr,
creative
commons
license.
Základní části lidského oka, které umožňují vidëní, jsou:
Rohovka – transparentní vrstva, která umožňuje prostup svëtla, a zároveň provádí refrakci
(lom) paprsků. Rohovka má asi 40D, je to tedy nejsilnëjší čočka v oku.
Duhovka – je neprůhledná pigmentovaná vrstva, která obsahuje dvë vrstvy hladkých
svalových bunëk, které pohybují zornicí.
Zornice- otvor uprostřed duhovky, který mëní svůj průmër v závislosti na intenzitë svëtla.
Zornice funguje jako clona resp. závërka ve fotoaparátu. Reguluje množství svëtla
procházejícího do oka, a také filtruje periferní paprsky, které vidëní rozostřují (Ostrý obraz
vzniká pouze z tzv. paraxiálních paprsků.)
Čočka- průhledná bikonvexní čočka, umožňuje prostup paprsků a jejich lom/refrakci. Sílu má
cca 19D.
Sítnice: Vnitřní vrstva oka. Skládá se z mnoha vrstev bunëk, vláken a spojů. První vrstva
obsahuje svëtločivné buňky, tzv. receptory, které na svëtlo reagují depolarizací, a tento
signál předávají dalším buňkám ve zrakové dráze. Čípky jsou převážnë v centru sítnice,
fungují nejlépe za vysoké intenzity svëtla, zajišťují ostré a barevné vidëní. Tyčinky se
nacházejí nejhustëji ve střední periferii sítnice, fungují nejlépe za šera a za tmy, zajišťují
vidëní ve škále šedi.
Žlutá skvrna (macula lutea) je centrální část sítnice s nejvëtší hustotou čípků. Do makuly se
promítá obraz, na který se díváme. Je to místo nejostřejšího vidëní.
11
Zrakový nerv přenáší signály ze sítnice oka do zrakových center v mozku.
2.1.1 VLASTNOSTI OKA

Akomodace oka – Čočka oka se dokáže automaticky reflexnë přizpůsobit různým
vzdálenostem sledovaného objektu a její akomodace umožní dopad obrazu na sítnici
v takové podobë, abychom mëli vidëný obraz vždy ostrý. Schopnost akomodace
ztrácíme vëkem. Dëtské oko umí akomodovat i 20D. Pro čtení nutnou minimální
akomodaci 3,5D má človëk průmërnë do 45 let vëku. V pozdëjším vëku používáme
brýle na čtení.

Fotoreakce
– Lidské oko se dokáže adaptovat na různou svëtelnou intenzitu.
Při ostrém svëtle se zornička smrští a dojde k prostupu minimálního množství svëtla.
Naopak při horších svëtelných podmínkách dojde k opačnému efektu, kdy rozšířenou
zorničkou projde maximum svëtla, které dopadem na sítnici vytvoří daný obraz.

Reakce na pohled do blízka – Při pohledu do blízka se zornice smrští, propustí pouze
paraxiální paprsky, oko tak vidí maximálnë ostře.

Zraková ostrost – Schopnost rozlišit detaily sledovaného objektu v závislosti na
vzdálenosti od pozorovatele. Jedná se čistë o kvantitativní parametr. Ostrost vidëní
může zhoršovat mnoho faktorů faktorů. Příčinou může být vlastní oko (dioptrická
vada, poruchy zornicové reakce, patologie průhledných optických struktur, sítnice,
zrakového nervu či dále ve zrakové dráze). Dále záleží na pomůckách, kterými ostrost
vyšetřujeme. Nejčastëji se vyšetřuje 100% kontrastní černé tvary na bílém podkladë.
Pro vyšetření kontrastní citlivosti používáme 10% kontrast. Posledním aspektem při
vyšetření jsou svëtelné podmínky v místnosti. Při velké tmë se snižuje ostrost kvůli
široké zornici a rušivému efektu periferních paprsků. Při umístëní zdroje svëtla
v blízkosti vyšetřovacího plátna může dojít k oslnëní a také k falešnë horšímu
výsledku. Nejvëtší vliv na zrakovou ostrost má první skupina faktorů.
12
Obrázek 2: Kontrastní nasvícení vchodu
a vitrín obchodu, Hamburg.

Zorné pole – Veškerý vidëní prostor kolem nás při pohledu vpřed. Střední část obrazu
vidíme s vëtším detailem, okrajové části – tzv. periferní vidëní – vidíme ménë ostře.
Vnímáme obrysy a pohyb. Pokud nëco zaznamenáme, pohneme okem a přesuneme
objekt do centra vidëní. Vyšetřuje se pomocí perimetrie.
2.1.2 PSYCHOFYZIOLOGICKÉ FAKTORY
Vidëní je složitý komplexní proces. Obraz sledovaného je strukturami oka vytvářen na sítnici,
kde je receptory mënën na nervové signály, které jsou přenášené do mozku. Mozek obraz
dále zpracovává. Zrak má své limity, a proto svëtelná technika vytváří optické podmínky pro
lepší vidëní.
Správná viditelnost předmëtu závisí na osvëtlení místnosti, velikosti objektu, kontrastu
s pozadím a délce expozice neboli času, bëhem kterého se na předmët díváme.

Osvëtlení - Viditelnost objektu závisí na intenzitë svëtla, které na nëj dopadá, a
odraženém svëtle, které prochází okem. Čím více svëtla nasmërujeme na sledovaný
objekt, tím je vëtší pravdëpodobnost zlepšení podmínek viditelnosti.
13

Velikost předmëtu - V závislosti na velikosti předmëtu jsme schopni rozeznat detaily
na vëtší vzdálenosti.

Kontrast – Jedná se o schopnost rozlišit rozdílné jasy. 100% kontrast černá na bílém
pozadí. 0% kontrast bílá na bílém.

Délka expozice - Vidëní není okamžitý proces, je třeba nëkolik okamžiků ke stimulaci
sítnice, která pošle informaci do mozku a ten ji interpretuje jako obraz.
2.2 EFEKTY NEOPTICKÉ
Potřeba znát, jak vnímání ovlivňuje naše chování v daném prostředí, je životnë důležita pro
pochopení, jak se budeme chovat v určitých situacích a prostředích.
Neustále jsme bombardování různými stimuly a naše mysl nevëdomky přijímá všechny tyto
informace a filtruje je přes tzv. zkušenostní filtr – druh pamëti, kde se ukládají data
z předešlých momentů. Vjem vyhodnocený jako důležitý je následnë poslán do vëdomého
vnímání. Náš mozek informaci přijme, vyhodnotí, interpretuje a vybere. Tento proces se
nazývá Attributive phase/stage of perception (APhP) – v překladu Atributy stupňů vnímání.
Irelevantní informace jsou uloženy do pamëti a ty vëcné jsou ihned myslí vnímány a použity
k uspokojení potřeb, které podnítily šetření. Pro lepší představu APhP si představíme
dobrovolníka, kterému ukážeme dvë fotografie. V okamžiku, kdy je každá z fotografií
promítnuta na sítnici, jedná se ve skutečnosti pouze o elektrickou energii bez konkrétního
významu. Díky dřívëjším zkušenostem dobrovolníka, může ihned a nevëdomky vnímat první
fotografii jako automobil. Naopak s druhou fotografií může mít problém ji interpretovat,
protože pravdëpodobnë zkušenostní filtr nebude obsahovat dostatek materiálu, který by
umožnil pojmenovat vidëný vjem. Tato situace může vyvolat mnohoznačnost a klade vyšší
nároky na pozornost – částečnë vyvolává zvëdavost, ale zároveň vyvolává pocit strachu
z nëčeho neznámého. Celkovë tak může být pociťována nervozita a diskomfort.
14
Obrázek 3: Automobil v Gorges du Todra, Maroko.
Proces APhP nezávisí pouze na sledovaném předmëtu. Všechny prvky, které se nalézají
v zorném poli, jsou ihned hodnoceny jako jednotlivé elementy. Význam nëčeho je
principiálnë odvozen od svého kontextu. Pokud u předešlého příkladu vidíme druhou
fotografii v kontextu, rozeznáme na obraze lidskou figuru. Okamžité vnímání předmëtů tak
může být díky naší zkušenosti nebo vzhledem ke vztahu k ostatním vëcem, prostředí či
osobám.
Obrázek 4: interiér Casa Mila
v Barcelonë, Antonio Gaudí.
Dalším prvkem pro klasifikaci vnímaných objektů je naše očekávání. Pokud jsme například
ztraceni v cizím mëstë, očekáváme, že budou budovy seřazeny do nëjakých řad a postupnë
očíslovány.
15
Třetí základní složkou procesu vnímání je dojem. Každý stimul vyvolává nëjaké emoce, jak se
cítíme v daných situacích a místech. Zajímavý nebo příjemný stimul může zaujmout naší
pozornost natolik, že ho začneme zkoumat do detailu. Zatímco nezajímavý nebo v danou
chvíli nepotřebný stimul může v naší zrakové pamëti témëř okamžitë zaniknout. (Lam, 1992).
Proces zrakového vnímání je součinnost oka a lidského mozku, který vyhodnocuje zaslané
vjemy, porovnává je s předešlými zkušenostmi a rozhoduje o zvýšené pozornosti při vnímání.
Důležité pro upoutání pozornosti není jen dostatek svëtla, nebo pohyb, často stačí zajímavý
kontext, vztah mezi předmëty nebo mezi sledovaným prvek a jeho pozadím.
Podle Lama (1992), jsou vedle biologických potřeb nejdůležitëjší:

Poloha – ve vztahu k vodë, k jídlu, slunečnímu svëtlu, únikovým východům, cílům.

Hodina – k níž se vztahují naše biologické hodiny.

Počasí – potřeba vëdët o klimatu a dobë slunečního svitu.

Konstrukce – bezpečnost konstrukce, umístëní a kontrola prostředí, ochrana před
zimou, před teplem, deštëm atp.

Být naživu – přítomnost rostlin, zvířat a lidí.

Teritorium – hranice, které vymezují vnitřní prostor.

Příležitost k odpočinku – stimuluje mysl, tëlo a pocity.
2.2.1 POTŘEBA ORIENTACE, UMÍSTĚNÍ
Pro naši fyzickou ochranu je náš orientační smysl neustále ve střehu, a to i bëhem spánku.
Nejdůležitëjším prvkem pro orientaci je horizont. Je důležitá vysoká a průbëžná kvalita
zrakových informací o naší poloze pro provádëní jakékoliv fyzické aktivity jako např. chůze,
bëhu, skákání nebo práce. Povëdomí o horizontu je důležité i ve chvílích, kdy sedíme. Pokud
je horizont v naprosté tmë, vyvolává v nás tato skutečnost nepohodu.
Uvnitř budovy nemusíme vždy horizont vidët, ale je důležité porozumët konceptu reference
k horizontu. Pokud ve vnitřním prostředí chybí horizontální a vertikální linie a dochází např.
výmalbou k optickému klamu deformace prostoru, může pobyt v takovémto prostředí
vyvolávat nepříjemné pocity. Příkladem nechť je známé Guggenheimovo muzeum v New
Yorku, kde se spousta návštëvníků necítí ve své kůži. Rampa ve tvaru spirály je vůči zemi
lehce naklonëna a vystavená díla jsou kolmo k této spirále.
16
Obrázek 5: Guggenheimovo muzeum, New York,
ifw, ,Guggenheim Museum New York´,
13.10.2003, flickr creative commons license.
Dezorientace ve vnitřních prostorách nám poukazuje na důležitý aspekt procesu vnímání.
Přežíváme a fungujeme na tomto svëtë pouze díky tomu, že se svët chová vëtšinou tak, jak
očekáváme, že se budou vëci dít (Lam, 1992).
Očekávání ovlivňuje naše emoce v různých prostředích odlišným způsobem. Pokud stojíme
na břehu moře, očekáváme viditelný horizont. A pokud tomu tak není, cítíme se nejistë.
Naopak pokud jsme na exkurzi v hlubinném dole, absence horizontu nás nechává v klidu.
2.2.2 VLIV ČASU
Lidský druh, stejnë jako další živé organismy, funguje na bázi biologického rytmu dne a noci.
Tyto zmëny ovlivňují jak psychiku, tak biologické procesy.
Pokud studujeme zmëny z pohledu psychologie, očekáváme ve dne svëtlo a v noci tmu. Toto
očekávání hraje důležitou roli v hodnocení vnitřního osvëtlení, vytváří referenční úrovnë
v mozku. Nepotëší nás uprostřed dne zatažená obloha, když čekáme v tuto denní dobu
slunečno a jasno. Ze stejného důvodu nám přijde divné, pokud uprostřed noci vidíme jasnou
oblohu, jako kdyby byl den. Vzhledem k časové orientaci si nevëdomky vytváříme očekávání,
že venku je bëhem dne více svëtla než uvnitř budov a v noci naopak. Sluneční svit může
17
v nëkterých situacích znepříjemňovat pobyt uvnitř budovy, pokud nás třeba sluneční paprsky
oslňují nebo se budova slunečním svitem přehřívá. Obecnë řečeno je však Slunce vëtšinou
vítáno v interiéru budovy. Navíc stačí malý sluneční paprsek a naše biologické procesy jsou
uspokojeny.
Důležité je zmínit, že výmëna přirozeného osvëtlení za umëlé může způsobit u nëkterých lidí
nepohodu, umëlé osvëtlení může oslňovat a rozptylovat.
Vedle psychologického vlivu má různé osvëtlení dopad i na biologické procesy. Jak již bylo
zmínëno, každý živý tvor má v sobë biologické hodiny, což je nervový mechanizmus schopný
mëřit čas a dávat organizmu znamení, aby začal nebo ukončil nëjakou svou pravidelnou
aktivitu. Tëlo má nespočet systémů, které fungují cyklicky a jsou závislé na biologických
hodinách. Jeden z cyklů je spánková fáze REM, která trvá 90 minut nebo reprodukční cykly,
které jsou v mësíčních a ročních periodách.
Existují nëkteré faktory, které se dëjí kolem biologických hodin jako sociální interakce, čas
jídla, rytmus spánku a bdëní, a nejdůležitëjším faktorem je střídání dne a noci či chcete-li
svëtla a tmy (Sanchez, 2002). Ačkoliv vëdci zjistili, že cykly se opakují pořád stejnë,
v podmínkách totální izolace od okolních faktorů vnëjšího prostředí se mohou adaptovat na
odlišné prostředí.
Vedle všech životních funkcí, jsou rytmus spánku a bdëní pro človëka nejdůležitëjší. Není
pochyb o tom, že se jedná o nejstabilnëjší a nejpravidelnëjší činnost. Svëtelné stimuly aktivují
sekreci hormonů melatoninu a kortizolu, které regulují spánek a frekvence srdečního rytmu.
Fyzická a psychická aktivita človëka není bëhem dne stejná, nýbrž demonstruje cyklus
pravidelného denního
rytmu. Existuje okamžik bëhem spánku, kdy je naše fyzická a
psychická aktivita nejnižší a naopak bëhem dne můžeme vysledovat kulminaci naší aktivity
v jeden moment. Znamená to, že lidé reagují na stejnou situaci různë podle právë probíhající
denní doby.
Nëkteré studie tvrdí, že nedostatek spánku má za následek psychologické zmëny, jako zmëny
nálad či zmëny citového rozpoložení a výskyt antisociálních jevů. Smith Coggins a další
(Gaspar, 1998) analyzovali pët tipů subjektivních nálad (únava, štëstí, stres, jasné myšlení
18
a podráždënost) a zjistili, že pokud lidé pracují 24 hodin či více bez možnosti spánku, byla
sledována vyšší únava a pokles jasného uvažování.
Orton a Grzilier (Gaspar, 1998) také objevili zmëny v subjektivních pocitech lékařů, kteří
pracovali více než 24 hodin v kuse. Byl vysledován nárůst stresu, úzkosti, deprese, nechutë,
nepřátelství, únavy a dezorientace.
Často se zmëny nálad nepojí výhradnë jen s nedostatkem spánku a s přepracováním. Je třeba
brát v potaz i chronotyp daného jedince, kdy může být na vinë nevhodná denní doba, kdy je
aktivita vykonávána. Lidé se dle chronotypu dëlí do tří skupin: na skřivany, kterých je
v populaci 10-12 % a jsou přirozenë aktivnëjší v časných ranních hodinách; dále na sovy, což
jsou lidé rádi ponocující a tvoří v populaci 8 – 10 %; zbylí lidé nemají vyhranënou preferenci
denní doby, jsou tolerantnëjší, odolnëjší nedostatku spánku a tvoří vëtšinu populace (HORNE
OSTBERG, 1976).
2.3 OBECNÉ ZÁVĚRY
Zrak tvoří 85 % lidského vnímání. Důležitou součástí procesu vidëní jsou akomodace,
fotoreakce zornice a adaptace sítnice na svëtlo. Vidëní není pouze fyzická aktivita, nýbrž také
vjemový akt. Každý človëk vnímá své okolí jinak. Jeden předmët může být nëkolika jedinci
interpretován různë na základë jejich osobních zkušeností, jejich charakteru, nebo dokonce
může nëjaká patologická porucha ovlivnit samotné vnímání předmëtu.
Při posuzování prostředí bere jedinec v úvahu podvëdomë tři základní faktory, které
nasmërují jeho další chování. Človëk si prostředí nejdříve prohlédne a poté se v rámci
prostředí umístí. Dále zhodnotí prostředí emočnë a vyhodnotí ho jako příjemné či
nepříjemné, inspirující nebo nudné atp. Na závër přehodnotí své očekávání a cíle.
Podle Lama může zajímavý stimul upoutat naší pozornost ve chvíli, kdy jsou příjemné
svëtelné podmínky, objekt je jasnë osvëtlen a nevznikají nëjaké nejasnosti nebo
dvojznačnosti či pocity nepohodlí. Pozornost diváka tak můžeme zaujmout, pokud
zapůsobíme na emoční vnímání.
19
Dalším faktorem, který může ovlivnit vnímání a hodnocení prostoru jsou různé denní doby a
chronotyp daného jedince. Pro testování určité skupiny dobrovolníků je proto důležité znát
tuto charakteristiku u každého jedince.
Vzhledem k faktu, že zrak je nejvlivnëjší smysl pro vnímání prostoru kolem nás, je nesmírnë
důležité při navrhování objektů zamëřit pozornost právë na svëtlo, jehož efekty by mëly být
důslednë studovány. V prostorách pro seniory a osoby s hendikepem, kteří tráví často uvnitř
budov vëtšinu svého času, by svëtlo a jeho dopad na uživatele objektu mël být studován
velmi podrobnë.
20
3 PSYCHOLOGICKÉ FAKTORY
Cílem této práce je vysledovat, jak svëtlo ovlivňuje náladu človëka uvnitř budovy. Pro tento
zámër je nezbytné představit nëkteré studie také z oblasti psychologie. Abychom mohli
analyzovat vztah mezi jedincem a prostorem, kde se nachází, je třeba důkladnë zanalyzovat
potřeby človëka a jaký význam má toto uspokojení. Nicménë definice pocitu a vnímání
prostoru bude v této práci pouze stručnë nastínëna pro pochopení fenoménu svëtla a jeho
vlivu na lidského jedince.
Abychom vnímali svët kolem nás, musíme používat naše smysly – zrak, sluch, hmat, chuť a
rovnováhu. Nejdříve si však blíže objasníme pojmy pocit a vjem.
3.1 POCIT
Pocit může být slabë vnímaná i obtížnë pojmenovatelná emoce, myšlenka, vjem, případnë
jejich vzájemná kombinace. Různé pocity jsou součástí lidského prožitku nebo i zážitku, tedy
každého bëžnë lidského života. Může se jednat o pocity libé, nelibé, pozitivní, negativní nebo
i neutrální. Pocit pak obvykle vyjadřuje nëco, co človëk neumí sám přesnë pojmenovat a
vyhodnotit, a co on sám vnímá jak smysly, tak i mimo në.
Nëkteré pocity umíme pojmenovat dobře, zejména pokud se jedná o pocity vztahující se k
fungování našeho tëla. Často pociťujeme různé biologické a fyziologické potřeby (hlad, žízeň,
chlad, teplo, nutnost vymëšování apod.) nebo patofyziologické pochody (bolest, nevolnost,
závrať apod.)
Mnohé lidské pocity také bývají tzv. smíšené, jedná se o jejich různorodou smës.

Externí pocit je odpovëď všech smyslových orgánů na daný stimul. Např. při ruchu je
externím pocitem vjem hluku.

Interní pocit reflektuje pohyby uvnitř našeho tëla, vnímá vnëjší podnëty a předává
tuto informaci orgánům, které zabezpečují motoriku, rovnováhu a organické funkce
21
v tële. Např. pocit rovnováhy pochází z vnitřního ucha a určuje nám pozici tëla a
hlavy.

Zvláštními pocity a samostatnou kategorií jsou pocity hladu, žíznë nebo pocit únavy.
Právë pocity nás spojují s naším vlastním tëlem, s vnëjším svëtem i s vëcmi, které jsou
v našem okolí. Znalost svëta je výsledkem získaných pocitů. A čím více jsou smyslové orgány
a nervový systém zvířetevyvinuty, tím jemnëjší a pestřejší jsou jeho pocity.
Je spousta lidí, kteří mají dobrý zrak, ale chybí jim smyslový vjem. Jedná se o poruchy té části
mozku, která přijímá a tlumočí došlé zprávy.
Pokud analyzujeme pocity seniorů a lidí s hendikepem vůči svëtelným podmínkám, svou roli
zde bude hrát nëkolik faktorů, nikdy nedocílíme čistë pouze pocitu ze svëtla. Ovlivňují nás i
mezilidské vztahy, prostor, nebo vykonávaná aktivita.
3.2 VNÍMÁNÍ
„Vnímat znamená poznat prostřednictvím smyslů, předmëtů a situací.“ (Penna, 1997)
Vnímání můžeme definovat jako psychickou funkci, která umožňuje organismu
prostřednictvím smyslů přijímat a zpracovávat informace ze svého okolí.
Existují různé faktory, které způsobují vnímání předmëtu: 1) smyslové podnëty; 2) umístëní
předmëtu v čase a v prostoru; 3) vliv předchozích zkušeností daného jedince.
1) Proces vnímání je ovlivnën fyziologickými charakteristikami človëka (hluchota,
barvoslepost, atp.). Hluchý človëk nezaznamená zvukový rozdíl ve chvíli, kdy vyjde
z domu na rušnou ulici. Avšak nemůžeme tvrdit, že vnímání nëjakého předmëtu nebo
jevu je spojeno pouze s jedním smyslovým podnëtem. Smysly se doplňují a fungují
pohromadë.
Rušnou ulici nevnímáme pouze sluchem, ale registrujeme i velké množství aut, lidí, cítíme ve
vzduchu výfukové plyny, atp.
2) Abychom mohli mít z nëjakého předmëtu vjem, musí být sledovaný objekt v naší
blízkosti a v daném čase. Pokud jsou předmëty ve vzdáleném čase, nevnímáme je, ale
22
vybavujeme si je, vzpomínáme. Stejnë tak, pokud je sledovaný objekt daleko od nás,
naše smysly spíše spekulují, než že by vnímaly.
3) Pro Serra a Coche (1995) je učení vnímání ovlivnëno vedle fyziologických
charakteristik ještë historicko-kulturními obsahy. Vše v prostředí, kde jsou různé
smyslové podnëty. V tomto procesu vnímání se může zapojit pamëť a uplatní se
předešlé zkušeností.
Z výše řečeného můžeme vyvodit, že proces vnímání je vztah různých smyslových podnëtů a
je proto velmi obtížné určit obecná pravidla tohoto zatím málo prozkoumaného procesu.
Existují však nëkteré základní principy, které jsou ovëřeny (Florensa a Cohc, 1995):

Je známo, že vnímání není výsledkem jedné jediné stimulace. Existují podnëty vnitřní
a vnëjší. Momentální nálada a motivace taktéž ovlivňují jakýkoliv proces vnímání. A
jakmile nëjaké jednání je podníceno určitým podnëtem, často se uchová, aby jiné
podnëty zmënilo a další zachovalo.
3.2.1 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ VNÍMÁNÍ
Můžeme mluvit o čtyřech faktorech, které ovlivňují vnímání jedince:
Prvním je zkreslené vidëní, také nazýváno optický klam. Toto odlišné vnímání se může mezi
jedinci lišit, záleží na ostrosti zraku, perimetrii, barvosleposti, astigmatismu atp. Pochopit
tyto odlišnosti je užitečné pro pochopení limitů zraku.
To, jak človëk vnímá svët kolem sebe, se může lišit od skutečné reality. Pokud spojování
smyslových vjemů jde proti sobë, vzniká pak optický klam. Např. Pantheon – známá stavba
z antického Řecka, jejíž rovné linie a střízlivost výrazu vytváří dojem monumentality a
jednoduchosti, byla ve skutečnosti postavena naprosto křivë, aby ve výsledku kompenzovala
možný vzniklý optický klam. Je známo, že umístëní rohu nad rovnou linii přetvoří tuto linku
v křivku. Pokud by byl Pantheon postaven naprosto pravoúhle, vidëli bychom ho jako na
dalším obrázku.
23
Obrázek 6:Pantheon - upravená fotografie.
Ve skutečnosti ho však díky optickému klamu a širší horní části vidíme jako na obrázku 7.
Obrázek 7:Pantheon v Athénách.
Druhým faktorem ovlivňujícím naše vidëní jsou asociace. Dëje se tak pokud podnëty, které
odpovídají jednomu smyslu, ovlivňují také odpovëdi jiných smyslů. Podnëty jako zvuk nebo
barva jdou obvykle v kombinaci s jinými pocity a nakonec v lidském tële vytvoří komplexní
vjem, který je spojen s celým souborem pocitů (Serra a Coch, 1995). Příkladem může být,
když řekneme, že "červená barva dává pocit tepla, zelená je barva klidu a modrá v nás
vyvolává pocit chladu“. (Serra a Coch, 1995).
Třetím faktorem je efekt synestezie, který sdružuje různé podnëty, které jsou vnímány
jednotlivými smysly odlišnë a mëní svojí preferenci při hodnocení výsledku sledovaného
předmëtu. Lidé s touto vzácnou odlišností vidí zvuky, barvy vnímají jako vůni a cítí chuť
materiálů. Vyskytují se případy, kdy jedinec při pohledu na písmeno A třeba myslí na
modrošedé barvy, B je pro nëj pastelová modř a C rudá červená. Čísla vidí podobnë, třeba
čtyřka a desítka jsou pro nëj červená rajčata. Tyto vjemy mívají lidé již od dëtství a
nedokážou si své vnímání představit jinak.
24
Na závër analýzy faktorů, které mohou ovlivnit výsledný vjem, bychom se mëli zmínit o
různých lidských charakterech. Serra a Coch (1995) vytvořili seznam sobë opačných
charakterů, které jsou považovány za nejdůležitëjší v souvislosti s okolním prostředím:
Introvert / Extrovert – určuje vztah daného jedince k okolnímu prostředí
Aktivní / Pasivní – jedná se o sklon jedince k provádëní činností
Klaustrofobik / Agorafobik – strach s malého nebo naopak z velkého prostoru
Individualista / Gregarián – nëkteří radëji pracují sami, jiní ve skupinë
Neofilik / Neofobik – Preference nových vëcí a zmën a odmítání starých a naopak
Je důležité uvëdomit si relativnost tëchto charakteristik, človëk může v různých situacích své
chování mënit, jednou být pasivní a jindy aktivní, atp.
3.3POCITY A NÁLADA
Engelmann (1978) ve své snaze definovat pojem emoce, naráží na velké množství slov, která
jsou obvykle považována za názvy emocí. Jmenuje např. vášeň, lásku, nálady. Současní
psychologové, kteří se zabývají emocemi, dávají přednost jednomu nebo druhému výše
zmiňovanému výkladu a používají ho k označení široké škály jevů. S ohledem na složitost této
vëci, se nëkdy používají různá slova pro jeden jev, jindy jeden termín označuje různé aspekty.
Zdá se, žejednotliví autoři nejsou jednotní. Bisquerra (2000) uvádí, že: „Termíny emoce, cit a
pocit jsou používány v hovorové řeči témëř jako synonyma. To platí i pro vëdecký jazyk, který
může být nepřesný a s chybami.“ Dalším zjištëním je, že vëtšina textůje psána v angličtinë,
francouzštinë nebo nëmčinë a jejich autoři používají volnë slovní termíny ve svém jazyce;
termíny, které jsou historicky používány v určitém kontextu. Všichni souhlasí s tím, že emoce
ovlivňují způsob, jakým myslíme, jak se cítíme a jak se chováme. Pokud lidské bytosti regulují
a řídí emoce, potom tyto emoce plní adaptivní funkci, v opačném případë by byly nevhodné
pro danou situaci.
25
Definujeme si i související pojmy nálada a pocit.
Nálada je emoce trvající delší dobu a mající nižší intenzitu, zároveň ovlivňuje vnímání
okolního prostředí. Nálada není konstantní, trvá pouze danou periodu. Známé příklady nálad
jsou deprese, radost, hnëv či úzkost.
Pocit je momentální emoce, která má přesné trvání. Emoce mohou být pozitivní nebo
negativní. Pocit umožňujevnímat fakta příjemným nebo nepříjemným způsobem, osciluje
mezi dvëma póly, smutkem a euforií. Zmëny nemusí nastat ve sledovaných skutečnostech,
alev jejich vnímání. Například velmi příjemná situace odehrávající se v poledne může být
vnímána nepříjemnë v podvečer, vše záleží pouze na emocích, na pocitech.
Človëk se obvykle cítí buď pozitivnë, nebo negativnë; jsou to dva relativnë nezávislé pocity
vůči sobë opačné (Reeve, 2003).
Pozitivní vliv odráží okamžiky, kdy se človëk cítí nadšený, aktivní a ostražitý. Jak ukazuje
studie od Bisquerra (2000) "v omezeném smyslu slova se pozitivní pocit může vnímat jako
emoce rodinné lásky“.
Naproti tomu negativní pocit je definován jako nepříjemný kompromis, kdy jedinec může
pociťovat apatii, hnëv, pohrdání, znechucení, pocit viny, strachu a nervozitu. Pozitivní a
negativní pocity však nejsou provázané jako misky vah. Více pozitivních pocitů ještë
neznamená ménë negativních a naopak.
Studium pocitů a nálad je pro tuto práci velmi důležité. Umožňuje lepší pochopení vztahu
mezi emocemi jedince a jeho prostředím. Pomocí různých dotazníků můžeme přesnë
posoudit významné parametry prostředí vůči vzbuzovaným emocím. To nám může pomoci
při navrhování vhodnëjších prostředí.
3.3.1 VLIV POCITŮ NA VNÍMÁNÍ
Pro kanadského výzkumníka Veitche (2001) je emocionální složka přítomna tehdy,
kdyžčlovëk dëlá estetický úsudek podvëdomým kladením si otázek: Jak se v prostoru cítím?
Jsem v prostoru spokojený?
26
Pro Corraliza (1987), může být emocionální rozmër místahodnocen prostřednictvím projekce
osobních pocitů na prostředí, výraznýmexpresívním chováním nebo prostřednictvím
fyziologických zmën vyvolaných emocemi pozorovatele.
Nëkteří behaviorální vëdci jako Bean a Bell ( 1992), Hawkes, Loe, Rowlands (1979) se
domnívají, že spokojenost jestav, který je určen daným jedincem. Podnët vyvolávající tuto
spokojenost je pak následnë človëkem vyhledáván a upřednostňován.
Psycholog životního prostředí a sociolog Robert Baron (Veitch, 2001), je hlavní zastánce
teorie, že podmínky prostředí vytváří pozitivní pocit, který vede k lepšímu výkonu, vytváří
ménë konfliktů a zvyšuje u lidí jejich vlastní iniciativu k pomoci ostatním.
27
3.4 SHRNUTÍ KAPITOLY
Studie vnímání prostředí kolem nás je rozhodující pro pochopení individuálního chování
človëkav prostředí, kde tráví často vëtšinu svého času. Víme, že vnímání je podvëdomá
reakce na smyslový podnët a současnë s sebou nese naše dřívëjší zkušenosti.
Kulturní dëdictví a poučení z našich zkušeností může předurčit a ulehčit vnímání známého
prostředí nebo situace či naopak ztížit, pokud jsou pro nás místa a dëje neobvyklé a zvláštní.
Existují tři faktory ovlivňujícínaše chování v prostoru:
Objektivním faktorem je samotný prostor a všechny jeho atributy; subjektivní prvek je
pozorovatelovo emoční vnímání prostoru. A třetím faktorem je referenční prvek, což je
srovnání vjemu, který vidí pozorovatel s tím, co již zná.
I když je možné jednotlivé faktory rozlišit, ve chvíli, kdy človëk vstoupí do nëjaké místnosti,
pracují všechny tři současnë. Můžeme k nim přidat ještë náladu. Pokud nëjaká osoba trpí
depresemi, vyhodnotí prostor jinak, než človëk, který netrpí touto nemocí. Stejnë tak pokud
se nëkdo špatnë vyspí a je rozzlobený na celý svët, pak bude prostředí kolem sebe vnímat
jinak, než osoba spokojenë odpočatá.
Stejnë tak může prostředí ovlivnit emoční rozpoložení pozorovatele, který však může prostor
přizpůsobit svým emočním potřebám. Provedené výzkumy, v kterých se mënily teploty
prostředí a hluk, ukázaly nëkteré závëry, které nás mohou nasmërovat při navrhování
adekvátního prostředí. Pocit chladu nebo tepla stimulují určité prvky vnímání a to samé se
dëje se zvukovými podnëty.
Dáváme přednost určitému místu, když nabízí dostatek pohodlí pro naši činnost. Daný
prostor v nás vytváří pocit spokojenosti. Znamená to, že hodnotíme prostor pozitivnë,
protože se v nëm cítíme dobře, uvolnënë a šťastnë.
28
4 KVALITA OSVĚTLENÍ
V 70. letech 20. století přišla energetická krize a umëlé osvëtlení se začalo drasticky
redukovat, především ve velkých továrnách či kancelářských budovách. V tento moment se
začaly objevovat spekulace, že ménë svëtla by mohlo zhoršit pracovní podmínky.
V následujícím desetiletí proto tak především v Severní Americe bylo provedeno nëkolik
výzkumů na téma subjektivního vnímání osvëtlení prostředí.
Mnozí odborníci se shodují, že definice kvality osvëtlení je „užívaný termín popisující všechny
faktory zdroje svëtla ne přímo související s množstvím osvëtlení“ (Stein, Guinness a
Reynolds, 1986). Není to tak, že by kvantita nebyla součástí kvality, avšak nejedná se o
nejdůležitëjší prvek.
Svëtelná kvalita není jasnë mëřitelná veličina jako např. délka, hmotnost nebo objem, jedná
se o abstraktní pojem podobnë jako agrese, altruismus nebo jemnost.
Prvním krokem k pochopení subjektivity svëtelné kvality je stanovení si pravidel pro mëření
abstraktních pojmů. (Ghiselli, Campbell a Zedeck, 1981). Čím více jsou testovány hypotézy
nëjaké definice abstraktního pojmu, tím platnëjší je daný koncept (Cook a Campbell, 1979).
Stein, Reynolds a Mc Guinness (Veitch, 2001) definovali svëtelnou kvalitu jako termín
používaný k popisu všech faktorů svëtla, které nejsou přímo spojeny s množstvím
dopadajícího svëtla.
Veitch a Newshman (1997) tvrdili, že kvalita svëtla existuje ve chvíli, kdy svëtelné podmínky
napomáhají k uspokojení potřeb človëka, jako jsou: viditelnost, provedení úkolu, nálada,
vizuální komfort, estetický úsudek, zdraví, bezpečnost a pohoda.
29
4.1 PŘIROZENÉ OSVĚTLENÍ
Denní osvëtlení je neustále se mënící, dynamický element navrhování. Ostatní prvky
architektury můžeme považovat za pevnë dané - rozmër hmot, orientaci budovy, použité
materiály a jejich zpracování. Denní svëtlo se ale vymyká naší kontrole. Mëní se jeho
intenzita a barevnost od rána do večera, den ode dne, v rámci ročních období a také
zemëpisné šířky. Jak je vůbec pro architekta možné, s takto promënlivým až vrtošivým
elementem pracovat?
Je třeba si uvëdomit důležitost práce se svëtlem již v konceptu projektu. Tento citlivý a
zároveň základní element architektury se významnë podílí jak na vizuální stránce exteriéru
objektu díky formë a umístëní okenních otvorů a zároveň osvëtluje interiér budovy a může
vytvářet uvnitř různé efekty. Svëtlo je schopno mënit vnímání velikosti prostoru, atmosféru,
dokáže předurčit prostor k danému využití – ať už k výkonu nëjaké aktivity nebo k odpočinku,
duchovnímu rozjímání.
Příkladů zajímavé práce se svëtlem je v rámci architektury spousta. My jsme se zamëřili na
projekty 20. a 21. století. Typologie budov i práce se svëtlem je v postihnutých příkladech
různorodá. Abychom potlačili vliv barev a materiálů prostoru, upravili jsme fotografie do
černobílé verze, kdy vynikne svëtelný efekt. Pro vëtší přehlednost jsme příklady uspořádali
nejdříve podle druhu práce se svëtlem do 8 skupin a popsali jsme základní principy nástrojů,
kterými bylo efektů dosaženo a převládající typ budovy, kde se přistupovalo k práci se
svëtlem podobnë. Pro pokračování kategorizace se nabízí rozdëlení dle kulturnë historických
prostředí a vyzdvihnutí převažujících tendencí v té dané oblasti, např. v České republice.
Obrázek 8: Koncertní síň Stadthalle
ve Vídni – Helmut Dietrich.
30
4.2.1 ZRAKOVÉ VNÍMÁNÍ ARCHITEKTURY PRACUJÍCÍ S DENNÍM SVĚTLEM
Je třeba souhlasit, že denní svëtlo je předností dobré architektury. Jaká vlastnost svëtla ale
vytváří kvalitu takového prostoru?
V kontextu současného zvýšeného důrazu na životní prostředí, cítíme tlak na hodnocení
architektury z hlediska parametrů udržitelného rozvoje, kdy je čím dál tím častëji poptávaná
energetická bilance návrhu. Okem vnímaná kvalita svëtla se možná díky svému
subjektivnímu mëření a hodnocení dostala do pozadí zájmu. Je však třeba si neustále
připomínat, že architektura je ve svém základu složena ze tří konstantních elementů –
Hmoty, Prostoru a Svëtla – které dokáží vytvořit lidskému oku zajímavé a kvalitní prostředí
s umëleckým přesahem. Svëtlo je důležitým pomocníkem při vnímání architektury a dokáže
vytvořit materiálové nebo prostorové akcenty v daném prostředí.
Samotný charakter a účel svëtla je závislý na souboru zásad navrhování, které získá
pozorovatel na základë zkušeností, a nikoli prostřednictvím tabulek. Určitý schématický
přehled nám ale může pomoci vytvořit si představu o široké škále různorodé práce s denním
svëtlem v architektuře a zhodnotit si uplatnëní tëchto efektů v rámci typologie staveb.
4.2.2 POMÍJIVOST PŘIROZENÉHO SVĚTLA
Na rozdíl od umëlých svëtelných zdrojů, které mohou být upraveny pro vytvoření
požadovaného vizuální efektu bez ohledu na místo a čas, denní svëtlo je ovlivnëno mnoha
vlivy. Zemëpisná šířka daného místa ovlivňuje délku a intenzitu denního svëtlapo celý rok,
zatímco místní okamžitá zmëna klimatu ovlivňuje jeho momentální sílu a promënlivost.
Okolní prostředí objektu můžepodpořit nebo zabránit možnosti proniknutí svëtla do
interiéru. Často jde o tëžko předvídatelný jev především v rámci komplexní mëstské
struktury, kde se podmínky okolí v průbëhu času mëní.
Tato práce si klade za cíl zdůraznit vjemové účinky svëtla, které jsou stejnë tak důležité
v procesu navrhování jako energetická bilance či normativní kvantita svëtla. Steane a
Steemers (2004) se ve své práci soustřeďují na význam životního prostředí a vizuální
rozmanitost i v zastavëném prostředí. Popisují potřebu jak časové, tak prostorové
rozmanitosti v architektuře. Autoři zmiňují nástroje, kterými se může tato rozmanitost
docílit. Jedná se o orientaci budovy vůči svëtovým stranám, velikosti a umístëní okenních
otvorů a finální úpravu povrchů v interiéru. V rámci zkoumání vztahu mezi svëtelnou
31
rozmanitostí a vnímáním kvality vnitřního prostředí bylo zjištëno, že čím rozmanitëjší jsou
svëtelné podmínky, tím příjemnëjší a osobnëjší se prostor jeví. Autoři popisují jev, kdy
studenti v knihovnë bëžnë rozsvëcí stolní lampy, ačkoliv osvëtlení prostoru splňuje všechny
normy. Byl vyvozen závër, že použití stolní lampy nemá souvislost s nedostatkem intenzity
osvëtlení, nýbrž je způsoben touhou po rozmanitosti svëtla v rámci zorného pole uživatele.
Jde o zajímavý postřeh, kdy nejrůznëjší normy a doporučení postihují pouze kvantitativní
parametry svëtla, ale uživatelé budov touží i po vizuální rozmanitosti svého okolí.
4.2.3 Definování hodnoty svëtla v prostoru
Svëtelný efekt může být popsán jako kombinace čtyř faktorů: zdroje svëtla (jeho intenzity,
smëru a barvy svëtla); geometrie prostoru (umístëní zdroje svëtla v rámci prostoru); povrchů
odrážejících nebo mënících svëtelný tok (stávají se tak druhotnými zdroji svëtla); a jedince,
který se v prostoru pohybuje a vnímá svëtlo kolem sebe (Millet, 1996). Jedná se převážnë o
faktory, které jsou dynamické a jejich posuzováním na fotografiích dojde vždy k určitému
zjednodušení. Nicménë budeme vycházet z předpokladu, že fotografie pořízené často
samotnými architekty zaznamenávají prostor z jeho nejvhodnëjšího úhlu v souvislosti se
svëtelným efektem a zároveň představují geometrii prostoru a jeho materiálové provedení.
Obrázek 9: Kostel San alle Quattro
Fontane v Římë - Francesco Borromini.
Pokud pohlédneme na architektonické tendence barokní architektury sedmnáctého století a
modernismu dvacátého století, můžeme vidët dramatický posun ve výrazu objemu a práce
se svëtlem. Barokní architektura pracovala s velkým objemem hmoty, výraznými ornamenty
a zakřivenými kopulemi. Svëtlo zde bylo nástrojem zdůrazňujícím prostorovou geometrii
32
(Ching, 2011). Tento jevreprezentuje dílo Francesca Borrominiho - San alle Quattro Fontane
v Římë (obr. 2).
Obrázek 10: Výstavní pavilon v Barcelonë
– Ludwig Mies van der Rohe.
Moderní architektura, ačkoliv bez okrasných ornamentů, cílí pozornost na uspořádanou
kompozici a funkční výraz prostoru. Barcelonský Pavilon od Miese van der Roheho z roku
1929 je reprezentujícím příkladem (obr.3).
Všeobklopující transparentnost, nové materiály a technologie osvobodili architekturu od
zásad navrhování z minulých dob (Ching, 2011; Curtis, 1996). Zůstává však subjektivní lidská
potřeba prostorové definice, materiálového pojetí a svëtla. V posledních dvou desetiletích
jsme zaznamenali nárůst geometricky složitých staveb a znovuzrození obliby interakce
přírodních elementů a architektury. Počítačové softwary umožnili architektům osvobodit se
od pravoúhlých horizontálních tvarů a výsledkem jsou velmi dramatické a originální prostory,
které pracují s přirozeným osvëtlením zas novým způsobem.
Obrázek 11: Ciudad de las artes y ciencas
ve Valencii - Santiago Calatrava.
33
Zatímco nëkteré prostory jsou určeny pro specifické aktivity (učebny , ateliéry nebo galerie) a
vyžadují specifické úrovnë intenzity osvëtlení, mnohé prostory tyto nároky nemají a nemëly
by proto splňovat stejná kritéria. Architekti by mëli posoudit dynamické dopady přirozeného
osvëtlení v průbëhu času a prostoru k dosažení silnëjší vazby mezi trvale udržitelnou
architekturou, uživatelským pohodlím a smyslovým vnímáním prostoru.
4.2.4 TYPOLOGIE PRÁCE S DENNÍM OSVĚTLENÍM
Subjektivní povaha navrhování neumožňuje jasnë definovat vhodné vizuální efekty
přirozeného osvëtlení nebo jejich škálu zajímavosti. Bližší pohled na architekturu poslední
doby nám ale ukazuje určité podobnosti v tom, jak architekti pracují s rozmanitostí denního
svëtla. Tyto druhy přirozeného osvëtlení mohou být uspořádány do nëkolika kategorií, které
napomohou v orientaci v možnostech práce se svëtlem.
Obrázek 12: REHAB Centrum pro pacienty po
poranëní mozku a míchy v Basileji – Herzog,
de Meuron.
34
Rockcastle a Andersen (2013) ve své práci uvádí celkem 75 příkladů architektury pracující
s efekty denního svëtla a rozdëluje tyto práce do 15 kategorií podle stupnë kontrastu. My
jsme si vytvořili celkem 8 kategorií, které vytváří obecný rámec práce s denním osvëtlením.
První tři kategorie reprezentují přímé stropní nebo boční osvëtlení, kdy svëtlo prochází přes
různë hustý rastr zasklení nebo vëtší otvory v plné fasádë. Při stropním zasklení, které
můžeme vidët např. na díle Normana Fostera Kogod Courtyard, dochází k promítnutí rastru
především na fasády domů ve dvoře a odehrává se zde každodenní hra svëtla a stínu. Použití
hustšího rastru (kategorie 2) je především v prostorech, kde chceme eliminovat denní svëtlo,
ale zároveň chceme dovolit minimální prostup. Fasáda nebo charakter zasklení plní spíše
funkci stínícího prvku (např. Jean Nouvel – Arabský institut v Paříži). Pokud v rámci návrhu
fasády použijeme zajímavé netradiční tvary oken, docílíme dramatického efektu s vysokým
kontrastem (Toyo Ito – Mikimoto Store).
Čtvrtá kategorie reprezentuje prostory, které pracují s lineárními štërbinami často
dramaticky seskládanými vůči sobë. Prostup svëtla je minimální, ale o to intenzivnëjší je
výsledný dramatický dojem. Štërbiny mají často i svůj symbolický význam (Tadao Ando –
Kostel Svëtla).
Pátou kategorií jsou prosklené stëny s minimálním rastrem zasklení. Dochází k maximálnímu
prostupu svëtla, prostor se vůči svému okolí stává transparentním (SANAA – Pavilon skla).
Šestou kategorií je přímé osvëtlení skrz okenní nebo stropní otvory, které pracují s různë
šikmým ostëním a parapetem otvoru. Jedná se o tvar často čtyřhraného jehlanu, avšak bez
špice. Dochází k přemënë na nepřímé osvëtlení. Velmi známým příkladem je kaple Notre
Dame du Haut od Corbusiera.
Poslední dvë kategorie reprezentují nepřímé osvëtlení a rozptýlené svëtlo. Dochází
k prostupu svëtla svëtlovody různých tvarů nebo vetšími otvory, které přímo nevidíme.
Nepřímé osvëtlení vytváří v prostoru akcent, ale svëtelné přechody jsou jemné, ne
dramatické. Svëtlo zde nevytváří velký kontrast (kategorie 7 – Steven Holl, Heart Museum).
Osmou skupinu tvoří především prostory galerií a výstavních sálů, kdy je třeba eliminovat
svëtelné efekty a ideální je zde uplatnëní rozptýleného svëtlo (např. Renzo Piano - LACMA
Muzeum). Nedochází zde k žádné dramatické promënlivosti svëtla, která by mohla narušit
vnímání vystavených dël. Zároveň přímé denní svëtlo by mohlo exponáty degradovat, proto
se preferuje často kombinace nebo pouze umëlé osvëtlení.
35
Při analýze příkladů byly zaznamenány tendence práce se svëtlem vůči typologii budov.
Nejedná se však o významný vztah. Vždy záleží na konceptu návrhu a efektu, který chceme
na uživatele prostoru docílit.
1
2
Norman Foster
Kogod Courtyard
3
-stropní přímé osvëtlení
-pravidelný rastr zasklení
-efekty na všech čtyřech
Jean Nouvel
Arabský institut v Paříži
stënách
-hustší rastr zasklení
-veřejná prostranství
-atria
-obchodní pasáže
4
Toyo Ito
-přímé i nepřímé
Mikimoto Store
osvëtlení
-ochrana před Sluncem
-efekt prosvícení
-dramatický efekt
-přímé osvëtlení
-veřejné instituce
-vëtší otvory
Tadao Ando
-atria
-často nepravidelnost
Kostel Svëtla
-obchody
-veřejné instituce
-obchody
-lineární štërbiny
-symbolika
-dramatičnost
-musea
-sakrální stavby
36
5
6
SANAA
Pavilon skla
-celoprosklené stëny
-přímé osvëtlení
-transparentnost
-maximální prostup
7
Le Corbusier
Notre Dame du Haut
svëtla
-rodinné domy
8
Steven Holl
-přímé osvëtlení se mëní
Heart Museum
v nepřímé
-šikmé ostëní otvorů
-jehlan bez špice
-nepřímé svëtlo
-duchovní atmosféra
-svëtlovody
-uživatel
okna
nevidí
-sakrální stavby
přímo
Renzo Piano
LACMA Muzeum
-koncertní sály
-sakrální stavby
-koncertní haly
-galerie
-rozptýlené svëtlo
-minimum efektů
-galerie
37
5.1 VLIV SVĚTLA NA NAŠE CHOVÁNÍ
Zdroj svëtla s sebou nepřináší pouze osvëtlení pro provádëní určité činnosti, nýbrž ovlivňuje
vnímání celého prostoru, fyziologické funkce človëka, náladu a chování jedince.
Pokud máme prostor jednotnë osvëtlen, může vyvolávat pocit, že je prostorný, avšak ničím
nezajímavý a monotónní díky absenci stínů nebo ménë osvëtlených částí místnosti. Jiný
prostor, osvëtlený nestejnomërnë, může působit menším dojmem a vytvářet pocit soukromí.
Nestejnomërnë osvëtlené prostředí může vyvolávat až divadelní dojem, pokud docílíme
vëtšího kontrastu svëtla a stínu.
Obrázek 13: Kontrastní „divadelní“
osvëtlení, Brusel.
Svëtlo má velký vliv na fyziologické chování človëka. Elektromagnetické záření - od
ultrafialového (100 až 400 nm), přes viditelné záření (400 až 780nm) až po infračervené (780
až 1400nm) - je detekováno do tëla přes oči, kůži a krev. Účinky záření mohou být jak
negativní, tak pozitivní. Může dojít k poškození oční sítnice, tvorbë kožních nádorových
onemocnëní, nebo naopak k hormonální úpravë a synchronizaci biologických rytmů.
Vztah mezi lidskými biologickými hodinami a východem a západem Slunce omezuje naši
činnost a přímo ovlivňuje produkci lidských hormonů. Významný je spánkový hormon
melatonin, jehož tvorba je přímo závislá na střídání svëtla a tmy.
Cirkadiánní regulace funguje na základë svëtelných informací a ovlivňuje nejen naše denní
aktivity, ale také naše chování. Pokud se vyskytují zmëny v denním osvëtlení, organismus
začne jinak fungovat a můžeme pozorovat sníženou chuť k jídlu, špatnou náladu a až
depresivní stavy (Sanchez, 2002).
V případë deprese se proto svëtlo používá jako
terapeutický nástroj.
39
Nëkteré výzkumy naznačují, že pacienti, kteří jsou vystaveni více intenzivnímu svëtlu,
zaznamenali lepší náladu (Rio , Duarte a Rheingantz, 2002).
V rámci studie provedené Butlerem a Binerem (1987) se zjistilo, že velké svëtelné rozdíly
vyvolávají důležité zmëny v chování. Bylo pozorováno, že v prostorách pološera byli lidé více
agresivní, impulzivní a nepřátelští.
Každý jedinec ukládá bëhem svého života všechny informace o vnëjším svëtë a utváří tím
svoji osobnost. Pojmy jako pohodlí a kvalitní osvëtlení jsou proto velmi subjektivní, liší se
človëk od človëka. Nëkteré parametry spokojenosti, pocitu pohodlí a komfortu však můžou
být vnímány všemi stejnë.
V tabulce, viz níže, jsou uvedeny nejčastëjší typy osvëtlení spolu se subjektivním dojmem,
který je tím u človëka obecnë vyvolán.
Subjektivní dojem
Jasná viditelnost
Prostor
Odpočinek
Soukromí
Komfort a priorita
Typ osvëtlení
Rovnomërné osvëtlení, dostatek svëtla, velká
odrazivost od stën a stropů.
Rovnomërné osvëtlení.
Nerovnomërné osvëtlení prostoru, preferováno
osvëtlení stën.
Nerovnomërné osvëtlení, tendence neumisťovat
zdroj svëtla blízko k uživateli, slabší zdroje osvëtlení.
Nerovnomërné osvëtlení. Důraz na periferní
umístëní zdrojů svëtla (na stëny).
Tabulka 1: Subjektivní vnímání různých typů osvëtlení
Studie Butlera a Binera (1987) hodnotí genderové preference v osvëtlení různých prostor,
které jsou spjaty s odlišnými činnostmi. Zjistilo se, že ženy mají oproti mužům odlišné nároky
na osvëtlení prostředí pro nejménë dvë činnosti. Při mytí nádobí vyžadují silnëjší osvëtlení
než muži a při parkování taktéž. Výsledky naznačují, že lidé si volí osvëtlení na základë
provádëné činnosti bez ohledu na prostor, v kterém se činnost odehrává.
Butler a Biner (1987) dodávají, že když človëk vyžaduje hodnë svëtla nebo naopak málo, je to
proto, že je pro nëj pro výkon dané činnosti množství svëtla velmi důležité. Naopak pokud
vykonávaná činnost nevyžaduje speciální osvëtlení, ztrácí svëtlo pro človëka na významu.
40
Belcher a Kluczny (Tonello, 2001) tvrdí, že různé osvëtlení může mít vliv na náladu človëka
různým způsobem. Autoři studie navrhli model, kde jsou nálada, vizuální vjem a rozhodovací
strategie ovlivňovány osvëtlením. Výzkum ukázal, že zmëna nálad u žen je silnë negativní,
pokud svëtelný zdroj září jasnë a prostředí je přitom spoře osvëtleno. Naopak muži na tyto
svëtelné podmínky reagovali opačnë. Závëry studie ukazují, že ženy jsou spontánnëjší
v rozhodování, pokud nejsou v prostředí se sporým osvëtlením, které jim způsobuje špatnou
náladu.
Umístëní svëtel a intenzita osvëtlení nejsou jedinými faktory, které ovlivňují chování
uživatele prostoru; studie ukazují, že taktéž teplota barvy může mít nezanedbatelný vliv.
Kruithofův diagram znázorňuje závislost mezi intenzitou osvëtlení a teplotou barvy svëtla.
Čím vyšší intenzita, tím bëlejší by mëlo svëtlo být.
Obrázek 14: Kruithofův diagram.
A – oblast pocitu přesvëtlení a zkreslení
barev, B – oblast pocitu příznivého osvëtlení,
C – oblast pocitu nedostatečného osvëtlení
Prostor s nízkou intenzitou osvëtlení a vysokou teplotou barvy bude vypadat studenë a
temnë. Stejný prostor s vysokou intenzitou osvëtlení a studeným svëtlem bude působit
nepřirozenë.
Psychologické výzkumy zabývající se lidským chováním ukazují nové formy osvëtlení, které
vytváří příjemnëjší prostředí pro človëka. Např. svëtlo oranžových tónů uklidňuje a vyvolává
až ospalost. Oranžová totiž odkazuje na východ a západ Slunce, denní doby, kdy lidé
přirozenë začínají a končí své aktivity. Bílé svëtlo lidský organismus aktivuje a je spjato
s denní dobou od 9 do 16 hodin, kdy je vëtšina lidí nejvíce aktivních. Pozor ale na bílé svëtlo
s vysokou teplotou barvy a malou intenzitou, takovéto svëtlo může vytvořit nepříjemnou
atmosféru podobnë jako svëtlo s nízkou teplotou barvy ale intenzivním zářením, které zas
41
bude vytvářet temnëjší prostředí. Tento druh svëtla lze pozorovat ve dnech s vysokou
oblačností, kdy se efekt u lidí projevuje zhoršením jejich nálady (Amaral, 2002).
V práci Barona, Rea a Danielse (1992) bylo zjištëno, že při osvëtlení teplým svëtlem mají lidé
vëtší tendenci k řešení mezilidských konfliktů prostřednictvím spolupráce než při studeném
svëtle. Lidé vystaveni svëtelnému zdroji teplých tónů (žlutá, oranžová nebo červená) mívají
více pozitivních reakcí, než když jsou vystaveni studeným tónům svëtla (modré a zelené
odstíny) v kombinaci s nízkou intenzitou osvëtlení. V prostředí osvëtleném teplým svëtlem se
pak cítí výraznë klidnëjší a ménë napjatí.
5.2 VNÍMÁNÍ SVĚTLA
Prostor vyvolává emoce, spokojenost, líbivost, máme tendenci prostor hodnotit.
Spokojenost je definována jako okamžik, kdy jsou uspokojeny veškeré potřeby človëka;
zalíbení je vyvoláno pocity spokojenosti a pohodlí; a emoce je termín používaný k popsání
emočních odezev. V pozitivnë působícím prostoru se človëk cítí příjemnë, uvolnënë a šťastnë
(Veitch, 2001).
Při vnímání osvëtlení daného prostoru má citová složka svou důležitou roli, protože na každý
pocit existuje emoční reakce. Tento úsudek je kvalitativní, ne kvantitativní. Nepoužívá se, že
místnost má jas 0,3 nt a svëtelný tok 20 luminů, osvëtlení místnosti popíšeme jako oslňující
a nepříjemné. To znamená, že naše hodnocení záleží na skutečnosti, zdali je místnost svëtlá
nebo tmavá, ne na hladinë jasu osvëtlení. Zároveň je důležitý soulad s naším očekáváním, co
si přejeme nebo potřebujeme vidët.
Rozdíl mezi objektem zářivým a oslňujícím je v pocitu, který v nás vyvolává. Pokud nás svëtlo
rozptyluje, aniž by uspokojovalo potřeby pro vykonávání dané činnosti nebo potřeby vidëní,
není optimální.
V tmavém prostředí má človëk přirozenë strach, což je způsobeno nedostatkem přijímaných
informací. Tma v našem domë v nás ale strach nevyvolává, protože toto prostředí známe a
víme o místech, kde bychom mohli přijít k úrazu. Pokud však mluvíme o neznámém místë,
třeba o parku, máme obavy a strach právë z možných nebezpečných míst a zároveň
42
z nevëdomí, kde se nalézají bezpečné prvky. Na druhou stranu, pokud se nalézáme na
známém místë, kde nemáme strach, jako třeba na zahradë víkendového domu, tmu zde
můžeme vnímat dokonce jako nëco intimního, romantického.
Zajímavé zjištëní udëlal Hack (Lam, 1992), když definoval místa v ulicích, která vyvolávají
v lidech strach. Zjistil, že všechny stíny jsou zde vnímány jako nebezpečné. Ulice s lampami
umístënými jedna vedle druhé a se svëtlem nízké intenzity byla považována za bezpečnëjší
než svítilny s vëtší intenzitou svëtla, ale rozmístëné ve vëtších vzdálenostech. Důvodem byl
fakt, že slabší osvëtlení vytváří jemnëjší stíny, které po krátké vzdálenosti přechází opët v
svëtlo.
43
5.3 MODELY TESTŮ POUŽÍVANÝCH V BEHAVIORÁLNÍCH VÝZKUMECH
Vëda zabývající se lidským chováním používá vëdecké nástroje, které nám pomáhají
pochopit fotometrické podmínky ovlivňující reakce človëka. Používají se dotazníky
(obsahující objektivní i subjektivní otázky, zkoumající kvalitu i kvantitu), metody pozorování a
metody statistické.
Je nutné použít model výzkumu a statistické metody, abychom mohli formulovat závëry
v rámci určitých mezí, které nám přiblíží rozdíly v působení různého osvëtlení na človëka.
5.3.1 MODELOVÝ TEST - BARON
Baron (1994) představil koncepční model pro studium vztahu mezi fyzikálními podmínkami
prostředí, osobními vlastnostmi človëka a odpovëďmi jedince a skupiny. Tento dotazník se
však zamëřoval na chování všech lidí v jednom specifickém prostoru. Pozdëji byl dotazník
upraven a vznikl vëdecký nástroj, který umožňuje analyzovat chování v souvislosti
s osvëtlením. Podmínky prostředí ovlivňují emoční rozpoložení jedince, zároveň ovlivňují
kognitivní procesy a vytváří pozorovatelné efekty bëhem testu a v rámci sociálního chování.
5.3.2 MODELOVÝ TEST - MARANS A BROWN
Marans a Brown (1987) vytvořili v 80. letech 20. století hodnocení požitků ze svëtelných
podmínek v rámci třinácti kancelářských budov. Studie stanovila vztah mezi kvantitativními
hodnotami a kvalitativními (spokojenost uživatelů). Modelový test vycházel z osvëdčených
testů pro sledování lidského chování. Začínal otázkami na fyzické charakteristiky místa a
svëtla, poté následovala analýza osobních charakteristik - vëk, pracovní pozice - pokračovaly
otázky na hodnocení kvality a komfortu osvëtlení a na závër byli dotazovaní tázáni na svoji
pohodu (např. spokojenost s prací, s místem, atp.) a na zdravotní obtíže související s prací
(bolest hlavy, unavené oči).
Studie ukázala, že ¾ dotazovaných, kteří pracují pod přímým svëtlem zářivek, vyjadřovaly
vëtší spokojenost se svou prací než lidé pracující pod nepřímým osvëtlením, které si
44
nemohou sami upravovat. Studie také zjistila, že lidé, kteří si mohou ovládat osvëtlení na
svém pracovním místë a žaluzie pro regulaci slunečního osvëtlení vykazovali vëtší
spokojenost se svým pracovním místem než lidé bez možnosti této regulace.
Použitý dotazník Maranse a Browna byl složen z přímých otázek na stupeň spokojenosti, jako
např.: „Jak jste spokojen s osvëtlením vašeho pracovního místa?“ nebo „Co je důležité pro
zlepšení osvëtlení?“. V rámci této studie nebyly použity psychologické testy, které by
nepřímo odpovëdëli na subjektivní otázky na téma spokojenost. Odpovëdi pracujících
můžeme považovat za automatické, protože již hodnocené prostředí dobře znali a byli na nëj
zvyklí. Vyvozujeme tak z výsledku části testu, kdy mëli dotazovaní z 10 různých možností
osvëtlení vybrat tu jím nejbližší a vëtšina výsledků (51 %) zvolilo svëtelné podmínky velmi
podobné tëm, na které byli zvyklí na svém pracovišti.
5.3.3 MODELOVÝ TEST - FLYNN
Flynn (1973) ve své studii o svëtle a jeho vlivu na uživatelům dojem, vytvořil šest kombinací
osvëtlení:
1. Přímé osvëtlení s nízkou intenzitou svëtla.
2. Nepřímé osvëtlení bočních stën.
3. Nepřímé a rozptýlené svëtlo ze stropu s nízkou intenzitou.
4. Přímé osvëtlení v kombinaci s osvëtlenou zdí v pozadí.
5. Nepřímé a rozptýlené stropní svëtlo s vysokou intenzitou.
6. Kombinace přímého osvëtlení, periferního svëtla a rozptýleného svëtla.
Srovnání probíhalo v rámci pëti kategorií: preference, vnímaný jas, prostorová komplexnost,
velikost prostoru, formálnost.
Výsledky ukázaly, že osvëtlení 4 a 6 jsou nejvyhledávanëjší a naopak 3 a 5 nejménë
preferované. Typ osvëtlení 5 a 6 byl vyhodnocen jako nejjasnëjší na vnímání; 1 a 3 prostor
nejvíce zmenšují oproti 6 a 2. Nejvíce se pak lišil faktor formálnosti.
45
Flynn (1973) došel k závëru, že rozptýlené stropní svëtlo může mít vliv na jasné vnímání, ale
má malý vliv, pokud se jedná o navození přátelského pocitu či radosti. Přímé stropní
osvëtlení bylo hodnoceno pozitivnëji než rozptýlené stropní svëtlo.
Ačkoliv byl Flynn jedním z nejvýznamnëjších vëdců zabývajících se osvëtlením a používajících
sofistikované psychologické metody, z dnešního pohledu můžeme spatřovat určité limity,
které jeho studie mëly. Veitch (2001) zmiňuje, že nevyznívá moc jasnë, jak byla úvodní
skupina různé sémantické škály vytvořena; taktéž se neví, zdali účastníci výzkumu hodnotili
vzhled svëtla nebo vzhled prostoru. Jakákoliv nejasnost v rámci instrukcí testu tak mohla
způsobit odchylky ve výsledcích. Z pohledu Veitche vede k nejvážnëjším pochybnostem o
vërohodnosti výsledků fakt, že experiment nebyl do té doby nikým zopakován. Navíc Flynn
sám provádël tento výzkum pouze jako provizorní studii. Její závëry byly podloženy pouze
jedinou studií, provedenou v konferenčním sálu v Pensylvánii. Z toho vyplývá odůvodnëná
otázka, jak moc můžeme zobecnit výsledky jeho studie pro jiné prostředí a lokalitu?
5.3.4 MODELOVÝ TEST - VEITCH A NEWSHAM
Veitch a Newsham (1997) navrhli modelový test pro výzkum svëtelné kvality v souvislosti
s prvky chování jako pozornost, kontrola, pocit a hodnocení prostředí. Veitch a Newsham
tvrdili, že tyto promënné jsou hlavními současnými tématy v rámci behaviorálních studií a
také, že jsou často připomínané odborníky na osvëtlení. Studie popisovala různé stavy efektů
vnímání v rámci svëtelné kvalitativní škály.
46
Lidské potřeby





Viditelnost
Mezilidská komunikace
Nálada
Zdraví, pocit bezpečí
Posuzování
KVALITA
Ekonomika




SVĚTLA
Architektura




Instalace
Údržba
Energie
Prostředí
Forma
Kompozice
Styl
Normy
Obrázek 15: Promënné zasahující do návrhu osvëtlení.
Ve své studii Veitch a Newsham popisují hodnocené kategorie: možnost kontroly osvëtlení,
pozornost, hodnocení prostředí a pocity.

Kontrola osvëtlení: tato kategorie může eliminovat stres. Testy ukázaly, že určité
procento pracovníků upřednostňuje mít kontrolu nad osvëtlením svého pracovního
místa. Odborníci vëřili, že nabídka možnosti ovládání individuálního osvëtlení bude
mít pozitivní efekt na pohodu uživatelů.
Burger (Veitch, 2001) zjistil, že lidé se vzdají možnosti ovládání osvëtlení ve chvíli, kdy cítí
určité riziko možného nedosažení požadovaného osvëtlení, nebo pokud svým neznalým
ovládáním způsobí velmi nepříjemné osvëtlení.

Pozornost: určité reakce se mohou zlepšit pomocí svëtla, které přitáhne pozornost
uživatele k určitému předmëtu. Tento efekt se využívá hojnë v divadlech, kde jsou
výraznë nasvíceny hlavní postavy dëní a pozadí se topí ve tmë.
47
Přestože divadelní osvëtlení ukazuje, že dobře osvícené prvky mohou upoutat pozornost,
není známo, jak se tento princip může uplatnit k dosažení specifického chování v jiných
prostorech.
Mckenan a Parry (Veitch, 2001) nezjistili žádný efekt uniformního osvëtlení na plnëní úkolů.
Yearout a Konz (Veitch, 2001) také nezjistili žádné účinky, když mënili jas na obrazovce
testovaných jedinců.
Máme data pouze z jednoho výzkumu, kdy se zjistilo zlepšení ve výkonu činnosti při
nerovnomërném osvëtlení. Dospëlí jedinci v rámci této studie počítali na papíře aritmetické
úlohy a k osvëtlení byly použity klasické stolní lampy se zářivkou.
Kaplan (Veitch, 2001) tvrdí, že človëk má potřebu se ztotožnit s tím, co vidí, aby to pro nëj
mëlo smysl. Definuje čtyři kategorie hodnocení: souvislost, čitelnost, tajemství a složitost.
První dva výrazy se pojí s přítomností informace a zbylé dva s potřebou interpretace
informace.
Lidem svëtlo umožňuje hodnotit jakýkoliv prostor. Lepší pochopení tohoto hodnocení nám
umožní vytvořit kategorie svëtelných podmínek za účelem popsání preferencí a ovëření
hypotéz o osvëtlení daného prostoru.
Veitch a Newsham (1997) provedli experiment na ovëření hypotézy, jak svëtlo ovlivňuje
provádëní nëjaké naší činnosti, náladu, pohodlí, zdraví a estetické soudy. Experiment
spočíval nejdříve ve vyplňování dotazníků v čekárnë a pozdëji se účastníci přemístili do
místnosti bez oken, která představovala typickou kancelář. Bëhem celého experimentu byly
účastníci sledování kamerami, které natáčely jejich činnosti. Místnost byla osvëtlena devíti
různými typy osvëtlení s různou intenzitou a nasmërováním. Účastníci experiementu
vyplňovali testy na počítači i na papíře, čímž simulovali práci v kanceláři a vyplňovali
dotazníky, kde hodnotili svoji spokojenost se svëtelnými podmínkami, hodnotili svou náladu,
fyzické pohodlí a atmosféru mezi sebou. Výsledky ukázaly, že nižší intenzita svëtla nesnižuje
spokojenost, náladu nebo výkon. Nebylo zaznamenáno ani zlepšení v hodnocení osvëtlení ve
chvíli, kdy byl prostor osvëtlen nepřímo. Autoři experimentu také konstatovali, že účastníci
hodnotili více dojem z celé místnosti než osvëtlení. Nëkteří kritici argumentovali tím, že
48
v dotaznících chybëla škála hodnocení a samotné instrukce nebyly dané jednoznačnë pro
hodnocení svëtla.
5.3.5 MODELOVÝ TEST - BARON , REA A DANIELS
Baron , Rea a Daniels (1992) studovali účinky osvëtlení a rozložení jeho spektra při plnëní
úkolu, který zahrnoval vliv na emoční stav lidí v pracovním prostředí. Cílem výzkumu bylo
zjistit vliv osvëtlení na výkon pracovníků bëhem činností, které nevyžadují dokonalou
zrakovou ostrost. Jednalo se o hodnocení fiktivního zamëstnance, plnëní pracovních cílů a
preferované formy při řešení konfliktů na pracovišti. Účastníci studie pracovali na různých
kognitivních a mezilidských úkolech při intenzitë osvëtlení 150 lx a 1500 lx a s použitím
zářivek s různou teplotou svëtla (teplé svëtlo 3000°K, přirozené 3600°K, bílé 4000°K, zářivë
bílé 5000°K). Místnost byla celá bílá a jediné okno v místnosti bylo zakryto. Lidé hodnotili,
zdali přijmout uchazeče o zamëstnání čtením jeho životopisu, kde se nalézali jak jeho silné
tak i slabé stránky. Následnë řešili kognitivní úkol, kdy mëli seskupit skupinu slov do čtyř
kategorií. Také se hodnotili nálady účastníků pomocí škály pozitivních a negativních pocitů
(tzv.PANAS – Positive And Negative Afect Scale). Na závër experimentu účastníci hodnotili
fyzikální aspekty místnosti včetnë osvëtlení.
Na základë práce Isena a Shakera (Baron, Rea a Daniels, 1992) která se zabývala vlivem
pozitivního pocitu, se očekávalo, že podmínky osvëtlení budou ovlivňovat náladu, což se
zjišťovalo dotazníkem PANAS. Studie ukázala, vëtší důležitost hraje intenzita svëtla než
barva. Uživatelé pracující s intenzitou 150 lx hodnotili lépe fiktivního zamëstnance než jejich
kolegové, kteří pracovali s intenzitou 1500 lx. Při studeném svëtle v rámci obou intenzit byl
sledován pokles pozitivního pocitu a zároveň byl i pocitovë hůře vnímán samotný prostor. Ve
vztahu osvëtlení k zaznamenaným pocitům účastníků experimentu nevyznëly výsledky práce
nijak jednoznačnë.
Sami autoři připustili, že absence nëkterých faktorů zapříčinila nedostatek zásadních
výstupů. Jejich závëry:
1) Je možné, že podmínky osvëtlení neovlivňují pozitivní nebo negativní pocit.
49
2) Je možné, že rozdílné osvëtlení způsobuje zmënu lidských pocitů, avšak tyto zmëny
mohou být velmi nepatrné, než aby se daly zaznamenat.
3) Je možné, že nástroj hodnotící pocity (dotazník PANAS) nemël dostatečnou
vypovídající schopnost. Tento dotazník byl vyplňován na konci experimentu, a tudíž
nebylo možné zjistit, zdali došlo ke zmënë osvëtlení a zdali tato zmëna ovlivnila pocit
účastníka.
4) Účastníci experimentu mëli angličtinu, v které byly psány všechny dotazníky, jako
druhý jazyk a nebyly si vždy jisti přesným významem slov při hodnocení svých pocitů.
5.3.6 MODELOVÝ TEST - SANCHEZ
Sanchez (2002) provedl analýzu obvyklých svëtelných podmínek v kancelářích, a hledal ty
parametry, které by mohly snížit vliv na lidské zdraví. Ve svém experimentu hodnotil
objektivní veličiny (tëlesnou teplotu, míru pozornosti a rychlost) a subjektivní veličiny
(stupeň únavy a koncentrace) ve dvou etapách. V první etapë bylo osvëtlení konstantní, ve
druhé se umëlé osvëtlení mënilo v závislosti na denní dobë, zvyšovalo se do poledních hodin
a poté se zas snižovalo, jak se blížil večer. Osvëtlení tak svojí dynamikou v podstatë
reflektovalo přirozenou křivku denní aktivity.
Ve svém výzkumu Sanchez vycházel z předešlých prací, které upozorňovaly na potřebu
pozorování charakteristik účastníků, jako je vëk, tendence vykonávat práci ráno či odpoledne
(typ sova/ skřivan) a bëžná doba spánku. Při vytváření závërů bylo důležité účastníky
seskupovat do homogenních skupin dle tëchto parametrů.
Hodnotily se mëřitelné aktivity, jako schopnost pozornosti a rychlosti vnímání
prostřednictvím PC testů. Na škále od 0 do 12 se mëřil stupeň subjektivního pocitu únavy a
koncentrace. Tento program byl navržen za použití testů široce uplatňovaných v oblasti
psychometrie.
Ve studii, ve které se zkoumala zmëna osvëtlení, byly nalezeny významné rozdíly v rámci
aktivit účastníků, jak v objektivních parametrech, tak v subjektivních a také v cirkadiální
tëlesné teplotë.
50
Promënlivé osvëtlení taktéž mëlo pozitivní vliv na výkon účastníků; v rámci testu pozornosti
a rychlosti bylo zaznamenáno více správných odpovëdí. Pocit únavy byl nižší a koncentrace
vyšší.
Sanchez (2002) si kladl otázku - Do jaké míry přítomnost nebo absence svëtla či jeho
promënlivost ovlivňují a řídí naše chování a náladu? Ne pouze v rámci optického vnímání,
které bylo doposud nejvíce zkoumáno, nýbrž z pohledu vlivu svëtla na neoptické procesy
nervového systému vyjma zraku?
5.3.7 MODELOVÝ TEST - TONELLO
Tonello (2001) se zabýval třemi hypotézami: zda přirozené a umëlé osvëtlení mají nëjaký vliv
na náladu lidí, pracujících v kancelářích; zda se vyskytují nëjaké odlišnosti bëhem roku; a zda
charakter človëka má nëjaký vliv na vnímání svëtla.
Studie se provádëla v severní Argentinë v kancelářských prostorách banky, továrny,
telekomunikační společnosti a v různých katedrách univerzit. Vždy ve stejnou hodinu v pëti
různých obdobích roku. Každá místnost byla osvëtlena různë; od 37 luxů do 1230 luxů,
v místnostech jak s okny, tak bez oken.
Účastníci studie obdrželi dotazníky, kde hodnotili svoje nálady a vnímání osvëtlení. Zároveň
vyplňovali dotazník, jehož výsledek je dëlil na dvë skupiny. Typ osobnosti A se definoval jako
nervózní, soutëživý, ve stresu a s pocitem viny, pokud nic nedëlají. Typ B se charakterizoval
naprosto opačnë.
Studie prokázala drobnou souvislost mezi náladou a osvëtlením. Emocionální „status“ byl
lehce vyšší, pokud bylo osvëtlení pro účastníky adekvátní (což znamenalo 470 – 450 luxů).
Tento jev byl sledován při všech pëti mëřeních bëhem celého roku vyjma srpna, což je
v Argentinë zimní období. Ačkoliv se jedná o drobnou závislost, bylo prokázáno, že kvalita
osvëtlení má na emoční rozpoložení človëka vëtší vliv než kvantita svëtla.
Bëhem roku byl pouze jeden zkoumaný faktor vnímán odlišnë, a to interiér kanceláře, kdy
v létë byla popisována jako barevnëjší. Pravdëpodobnë díky silnëjšímu přirozenému svëtlu,
které vytvářelo ostřejší stíny uvnitř budovy. Tonello (2001) na závër studie prohlašuje, že
51
nálada pracovníků je ovlivnëna více interiérovým osvëtlením a vnitřním vybavením než
střídáním ročních období.
Cook, Campbell (1979) i Diener (1994) doporučují, aby se pro různé výzkumy spojené
s chováním používaly různé hodnotící modely, především různé varianty odpovëdí. Tímto
způsobem se mohou překonat chyby v hodnocení chování. V případë hodnocení kvality
osvëtlení, je velmi důležité uplatnit různé hodnotící techniky, protože osvëtlení slouží
k naplnëní různých potřeb – ke zrakovému vnímání, k provádëní činností, sociální interakci,
ovlivňuje náladu, pocit bezpečí a estetické vnímání okolí.
Z výše uvedeného je zřejmé, že je třeba vytvořit model, který se bude jednoduše aplikovat a
analýza výsledků bude vést k prohloubení tématu a případnë bude sloužit ke srovnání
s různými předešlými studiemi zabývajícími se vnímáním.
52
5.4 SHRNUTÍ KAPITOLY
V druhé části této práce jsme analyzovali vliv svëtla na lidské chování. Prostřednictvím
krátkých abstraktů nëkterých studií provedených v poslední dobë na téma svëtlo a jeho
vnímání, jsme potvrdili důležitost osvëtlení a jeho skutečný vliv na každodenní život. Lidská
bytost reaguje emocionálnë, pokud je stimulována svëtlem. Výše zmínëné studie ukazují, že
existují různé výsledky hodnotící prostor podle typu osvëtlení.
Nëkteré výzkumy zjistily, že svëtlo má vliv na emoce, náladu a lidské chování. Nejvíce
citovaná studie je bezpochyby od Johna Flynna (kapitola 5.3.3), která byla provedena v 70. a
80. letech 20. století.
Pro vytvoření našeho hodnotícího modelu jsme vycházely především z nëkterých parametrů
popsaných J.A. Veitchem a Newshamem (1997) – kapitola 5.3.4:

Kontrola osvëtlení: použití stolních lamp, které dávají účastníkovy pocit kontroly nad
osvëtlením jeho bezprostředního okolí a vytváří rozmanité svëtelné podmínky.

Pozornost: instalace takového systému osvëtlení, které vytváří kontrasty mezi bližšími
a vzdálenëjšími osvëtlenými objekty, což vytváří prostřednictvím různého osvëtlení a
vytváří tak nejednotné a tudíž ménë monotónní prostředí.

Nálada: uplatnëní dotazníků, které jsou schopny hodnotit zmëny nálad a emocí
sledovaných účastníků experimentu.
Pokud analyzujeme experiment Veitche a Newshame zjistíme, že jejich model může být
prakticky uplatnën pouze v laboratorních podmínkách. Byly použity kamery, které účastníky
sledovaly, a vyplňování prvních dotazníků probíhalo nejdříve v předsálí a následnë byl
experiment provádën v hlavní hale. Nejedná se tudíž o jednoduše aplikovatelný model, který
by se dal provést v témëř jakémkoliv prostředí domu pro seniory, pokud máme k dispozici
pouze omezenou škálu pomůcek.
Vzali v úvahu také schéma vlivu kognitivních procesů, které zmiňuje Baron (1994) ve své
práci. Poukazuje na fakt, že podmínky prostředí, rozdíly v osobnostech, různé stimuly, které
človëk nemůže ovládnout, zasahují do závërečných výsledků. Do našeho experimentu byl
proto také začlenën psychologický test, abychom zjistili, zda účastníci hodnotí svëtlo nebo
prostředí, což se stalo předmëtem diskuze při experimentu provedeném Flynnem (1973).
53
Barva svëtla byla zvolena na základë zkušenosti z experimentu Barona, Rea a Danielse
(1992), kteří v rámci hodnocení výsledů tvrdí, že „lidé vystaveni teplému svëtlu mají sklon
k pozitivnëjším reakcím než ti, kteří jsou vystaveni studenému svëtlu.“ Taktéž se uplatní
metoda použití střídavého osvëtlení, kdy bude stropní osvëtlení vypnuté a znovu zapnuté.
Bude použit dotazník PANAS jako jeden z nástrojů pro mëření emocí. Jeho uplatnëní bude na
začátku a na konci experimentu, aby se zamezilo zpracování nevhodných dotazníků.
Modelový test vytvořený Sanchezem (2002) využíval počítačový program, který obsahoval
různé psychologické testy, objektivní i subjektivní. Naopak Marans a Brown (1987)
neuplatnili nepřímé otázky, které by demonstrovaly subjektivní pocit spokojenosti.
Studie Tonella (2001) zmiňuje, že emocionální status sledovaných účastníků byl bëhem roku
stabilní vyjma zimního období, což nás vede k poznatku aplikovat experiment v období od
jara do podzimu.
Jak doporučují nëkteří vëdci (Cook a Campbell 1979; Denier 1994), pro výzkumy spojené
s chováním a náladami je třeba aplikovat různé hodnotící modely a používat varianty
odpovëdí.
54
ZÁVĚR

Vytvoříme modelový test, který povede k mëření vlivu svëtla na lidské emoce.

Použijeme psychologický test, který nám umožní dozvëdët se, zdali účastník
hodnotí prostředí nebo svëtlo.

Experiment bude probíhat v prostorách určených pro lidi s hendikepem.

Experiment bude probíhat za přirozeného osvëtlení, umëlého osvëtlení a jejich
kombinace.

Při testování umëlého osvëtlení budou použita svítidla s teplým svëtlem (kolem
3000°K).

Bude uplatnën dotazník, který mëří pozornost účastníků a jejich schopnost
vykonávat nëjaký úkol.

Experiment bude realizován od jara do podzimu.

Příprava i průbëh experimentu by mëly být jednoduché a snadno proveditelné,
vzhledem k různé škále možných hendikepů účastníků.

V průbëhu experimentu bude použit luxmetr, hlukomër a teplomër. Celý průbëh
bude zaznamenáván fotoaparátem v režimu intervalového snímání, tzv. Timelapse.

Bude provedeno pilotní testování na skupince 2-4 dobrovolníků. Zkoumána bude
především srozumitelnost otázek a časová náročnost testu.
55
LITERATURA
AMARAL, J.V. (2002): Analise de iluminação varejista . Rio de Janerio: Universidade Federal
do Rio de Janeiro.
BARON,R. A., REAM, M. S., DANIELS S. G. (1992): Effects of indoor lighting (illuminance and
spectral distribution) on the performance of cognitive task and interpersonal behaviours: the
potential mediating role of positive affect. Motivation and emotion. v. 21, n 1, s. 3-16.
BARON, R.A. (1994): The physical environmental of work settings: Effects on task
performance, interpersonal relations, and job satisfaction. In B. M. Staw & L. L. Cummings
(Eds) Research in Organizational Behavior (vol. 16, s. 1-46) Greenwich, CN: JAI Press.
BEAN, A. R., & BELL, R. I. (1992): The CSP index: A practical measure of office lighting quality
as perceived by the office worker. Lighting Research and Technology, 24 , s.215-225
BISQUERRA, R (2000): Educación emocional y bienestar . Barcelona: CISS PRAXIS.
BUTLER, D., BINER, P.M. (1987): Preferred lightings, behaviours, and individuals.
Environment and behaviour . s. 695-721.
CHING, F., JARZOMBEK, M., & VIKRAMADITYA, P. (2011): A global history of architecture.
Hoboken: Wiley.
COOK, TD., & CAMPBELL, DT. (1979): Quasi-experimentation: Design and analysis for field
settings . Boston: Houghton Mifflin.
COREN, S.; WARD, M. L.; ENNS, J. T. (1999): Sensación y percepción. Mexico: Mc Graw Hill.
CORRALIZA, J.A..(1987): La experiencia del ambiente: percepción y significad del medio
construido . Madrid: tecnos S.A.
CURTIS, W. (1996): Modern architecture since 1900. London: Phaidon Press.
DIENER, E. (1994): Assessing subjective well-being: Progress and opportunities. Social
Indicators Research , 31, s.103-157.
ENGELMANN, A. (1978): Os estados subjetivos: uma tentativa de classificação de seus relatos
verbais . São Paulo: Ática.
FLYNN,J.E.; SPENCER,T.J.; MARTYNIUK,O.; HENDRICK,O. (1973): "Interim Study of Procedures
for Investigating the Effect of Light on Impressions and Behavior", Journal of the Illuminating
Engineering Society , v.3., s.87-94.
GASPAR, S.; MORENO, C.; MENNA-BARRETO, L. (1998): Os plantões médicos, o sono e a
ritmicidade biológica. Revista da Associação Médica Brasileira . v.44 n.3.
56
GHISELLI, EE., CAMPBELL, JP., & ZEDECK, S. (1981): Measurement theory for the behavioral
sciences . San Francisco, CA: W. H. Freeman & Co.
HAWKES, R. J., LOE, D. L., & ROWLANDS, E. (1979): A note towards the understanding of
lighting quality. Journal of the Illuminating Engineering Society, 8 , s.111-120.
IESNA Lighting Handbook (2000): Reference and Application. New York, N.Y.Illuminating
Engineering Society of North America.
LAM, W. M. C. (1992): Perception and lighting. N.Y: Christopher Hugh Ripman.
MILLET, M. (1996): Light revealing architecture. New York: Van Nostrand Reinhold.
PENNA, A. G. (1997): Percepção e realidade. Brasil.
PILOTTO, N.E.. (1980): Cor e Iluminação nos ambientes de trabalho. São Paulo: Livraria
ciência e tecnologia.
RIO, V.; DUARTE, C. R.; RHEINGANTZ, P. A. (2002): Projeto do lugar . Rio: Contra capa.
ROCKCASTLE, S., ANDERSEN, M.(2013): Annual Dynamics of Daylight Variability and
Contrast. London: Springer.
SANCHEZ, L. M. (2002): La luz en la Arquitectura. Su influencia sobre la salud de las personas.
Estudio sobre la variabilidad del alumbrado artificial en oficinas. España: UPC.
SERRA, R.F; COHC, H.R. (1995): Arquitectura y energía natural. España:Politext.
STEANE, M. A., & STEEMERS, K. (2004): Environmental diversity in architecture. New York:
Spoon Press.
STEIN, B., REYNOLDS, J. S., & Mc GUINNESS, W. J. (1986): Mechanical and electrical
equipment for building .(7th ed.). New York: Wiley.
TONELLO, G. (2001): Lighting mood and seasonal fatigue in northern Argentina. Comparison
to countries close to and further from the Equator. Suecia: Lund University.
VEITCH, J.A. (2001): Psychological process influencing lighting quality. Journal of the
illuminating Engineering Society , v. 30, no 1, s. 124-140.
VEITCH, J.A., NEWSHARN Guy R. (1997): Lighting quality and energyefficiency effects on task
performance, mood, health satisfaction and confort. Journal of the illuminating Engineering
Society, Conference, paper 47.
VIANNA, S. N.; GONÇALVES, J.C.S. (2001): Iluminação e arquitetura . Brasil: Virtus S/C ltda.
57