5˗6/2011 - Hlas mučedníků

HLAS MUÈEDNÍKÙ
Č L E N
M E Z I N Á R O D N Í
K Ř E S Ť A N S K É
A S O C I A C E
I C A
5–6 / 2011
Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás
může potkat utrpení. – Židům 13,3
Bùh nám dává to, co sám považuje pro nás za dobré
Pákistán – køesané pod palbou
Bláznovství anebo skutky heroismu? – úvaha Toma Whita
Zprávy ze svìta
Nakladatelství STEFANOS nabízí:
Rasooli & Allan – Lékaø z Kurdistánu
Pøíbìh o obrácení muslimského mullaha.
A5, 134 stran, cena 77 Kè.
Richard Wurmbrand – Vítìzná víra
Inspirující ètení na téma køesanské víry a svìdectví. 12×18 cm, 176 stran, cena 120 Kè.
Ken Anderson – Smìlý jako beránek
Životní pøíbìh známého èínského køesanského
disidenta. A6, 170 stran, váz. 137 Kè.
Pavel Rejchrt – Dvanáct kázání
Sbírka kázání èeského malíøe, básníka a literáta z posledních deseti let, ve kterých se autor
zamýšlí nad duchovní situací souèasného køesanstva i spoleènosti.
Váz. brožura, 14×19 cm, 96 stran, 147 Kè.
John Bunyan – Milost pøehojná
Duchovní autobiografie Johna Bunyana.
11,5×17,5 cm, 192 stran, cena 157 Kè.
John R. Weinlick – Hrabì Zinzendorf
životní pøíbìh hrabìte Mikuláše Ludvíka Zinzendorfa, nejvýznamnìjšího pøedstavitele
Obnovené Jednoty bratrské.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 232 stran,
cena 175 Kè.
Hermann Hartfeld – Víra navzdory KGB
Autentické vyprávìní o pronásledování køesanù
v Sovìtském svazu v šedesátých letech.
12×19 cm, 304 stran, cena 177 Kè.
Richard Wurmbrand –
Kristus na židovské cestì
Autor sám židovského pùvodu uvažuje na židovské téma. 12×18 cm, 248 stran, cena 175 Kè.
Sam Wellman – William Carey
Kniha o životì anglického misionáøe v Indii.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 167 Kè.
Hans Martin Braun – Let pøes hranice
Napínavý román z prostøedí ruské podzemní
církve se špioná�ní zápletkou.
Vázaná, 11,5×17 cm, 120 stran, 2.vydání,
cena 138 Kè
Mike Fearon – Martin Luther
Beletrizovaná biografie jedné z klíèových postav
historie køesanství.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 112 stran,
cena 165 Kè.
Anatolij Granovskij – Byl jsem agentem
NKVD
Memoáry agenta sovìtské tajné služby, pùsobícího krátce také v pováleèném Èeskoslovensku.
Vázaná s pøebalem,
12×19 cm, 288 stran, cena 245 Kè.
Tom White – Akce Kuba
Po sedmnácti mìsících vìzení na Kubì vypráví
autor vzrušující pøíbìh církve trpící za „tøtinovou
oponou“.
A6, 230 stran, cena 83 Kè.
Darlene Deiblerová-Roseová –
Ve stínu vycházejícího slunce
Podivuhodný pøíbìh americké misionáøky
v japonském zajetí za druhé svìtové války.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 288 str.,
cena 248 Kè.
Richard Wurmbrand – Vìzeòské zdi kdyby
promluvily
Autorova kázání, sestavená na samovazbì, která
jsou pozoruhodným a jedineèným dokumentem
o hlubinách køesanské víry uprostøed nelidského teroru a zoufalství.
Vázaná, 12×18 cm, 136 stran, cena 185 Kè.
Sam Wellman – Jan Kalvín
Biografie slavného reformátora.
Vázaná brožura, 12×19 cm, 160 stran,
cena 225 Kè
Bratr Andrew – Pašerákem ve službách
Nejvyššího
Kniha popisuje zaèátky služby bratra Andrewa.
Díky této knize se mnozí západní køesané zaèali
zajímat o utrpení svých spoluvìøících v totalitních zemích a mnohým rovnìž pomohla nalézt
víru v Ježíše Krista.
Vázaná s pøebalem, 12×19 cm, 262 str.,
cena 245 Kè
Nabízené knihy z nakladatelství STEFANOS si mùžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní stranì obálky.
Poštovné ani balné není úètováno. Ukázky knih naleznete na internetové adrese www.hlas-mucedniku.cz)
HLAS MUÈEDNÍKÙ 5–6 / 2011
FOTO NA PRVNÍ STRANĚ VAZBY:
Muslimští radikálové v Pákistánu protestují po zprávě, že by Asia Bibiová mohla být zproštěna obžaloby.
RICHARD WURMBRAND NAPSAL
Bùh nám dává to,
co sám považuje
pro nás za dobré
„Náš Pán nám dá, co je dobré.“
(Žalm 85,13)
Naši draze milovaní!
Pøestože toto je v Písmu napsáno, trpí mnozí nepopsatelné
zlo.
Mnoho bratøí bylo øadu let ve vìzení a mnozí jsou vìznìni i dnes. V bývalém SSSR zavírali komunisté vìøící do psychiatrických léèeben a léèili
jejich jediné šílenství – lásku k Bohu. Dnes jsou køesané ve vìzeních
v muslimských státech. Stále dostáváme nové zprávy o zatýkání køesanù
v tìchto zemích. Naposledy to byla zpráva ze Spojených arabských emirátù. Policisté tam zatkli úèastníky neoficiálního shromáždìní a pak je
ve vìzení nutili stát po dva dny na jedné noze. Zkuste to sami na patnáct
minut a poznáte, jak je to bolestivé. Když se nìjaký vìzeò postavil na druhou nohu, byl krutì zbit.
V rumunském vìzení Aiud byli vìzni násilím nuceni polykat sklo.
Nadporuèice Vidal Neditèová se „specializovala“ na bití mužù holí pøes
pohlaví. (Pozdìji byla sama uvìznìna a bita svými spoluvìzeòkynìmi.)
Vìzòùm byla také podávána pøesolená strava, kterou nemohli nièím
zapít. Byli nuceni po celý den a noc bìhat dokola ve své cele, aniž se
smìli zastavit. Když se na chvíli zastavili, pustili na nì cvièené psy. Takovým zpùsobem si na vìzních vynucovali komunisté doznání, na jehož
základì je pak odsoudili.
Avšak žádná z tìchto procedur nepùsobila takovou bolest, jako jedna
stále hlodající otázka: Bùh je všemohoucí. Mùže všechno. Zaslíbil dát, „co
je dobré“. Proè potom zakoušíme toto dìsivé utrpení?
Byl jsem v Rumunsku ve vìzení s pastorem, který o této otázce dnem
a nocí rozjímal. Nakonec spáchal sebevraždu.
Panna Marie musela èastokrát, jako všichni ostatní zbožní Židé, zpívat
slova tohoto Žalmu. „Pán dá, co je dobré.“ Pøesto musela se svým novorozeným dítìtem v chudobì uprchnout ze zemì. Z ruky svých bližních
také musela pøijímat køíž ponižování.
Jan Køtitel zpíval tហslova. Nakonec byl sat na žádost tanèícího dìvèete. Také apoštolové byli vìznìni a bièováni.
1
Muèedníci snášeli veliká utrpení, dokonce i smrt, pøestože vìøili v Toho,
který je ujišoval, že jim dá dobré. Jak je to možné?
Je nezvratnou skuteèností, že ne všichni køesanští vìzni zùstali trvale
vìrni tváøí v tváø tomu, co museli snášet. Urèitý poèet z nich svou víru
zapøel, aby tak unikl muèení a strádání. Na místì nejkrutìjšího muèení,
v rumunském vìzení „Pitešti“, se nìkteøí vìzni úèastnili muèení svých
bratøí v nadìji, že tak sami uniknou vlastnímu muèení.
Kde jsou Boží zaslíbení, že nám dá dobré?
Dostali jsme dopis od amerického køesana, který nám píše, že naše
zprávy nemohou být pravdivé, nebo je psáno, že z Jeho ruky nás nikdo
nevyrve (Jan 10,28). Známe tato zaslíbení, ale fakta jsou naprosto
neúprosná a mohou zvrátit pøesvìdèení toho, který nad Božím slovem
nesprávným zpùsobem uvažuje.
Ježíšùv slib je, že Bùh dá svým dìtem, co je dobré. Je to však zaslíbení týkající se budoucnosti, v jistých pøípadech snad vzdálené budoucnosti.
Jste bohové
Èlovìk vidí božskost toho, co se mu v pøítomnosti dìje, pouze pod podmínkou, že se dívá ze správné perspektivy. Jsme-li stvoøeni jen pro omezený prostor života zde na zemi, utrpení nedává smysl. Jsme však povoláni
k nìèemu mnohem vznešenìjšímu. Ježíš øíká: „Jste bohové.“ Život zde na
lidské úrovni je pouze zaèátkem nìèeho naprosto odlišného.
Sv. Irenej napsal: „Bùh se stal èlovìkem, abychom se mohli stát bohy.“
Až se ukáže, budeme jako On. Ti, kteøí vìøí a pøemáhají omyly pøítomného
pozemského života, trvajícího jen nìkolik desetiletí, dostanou privilegium
vládnout nad národy a sedìt s Ním vìènì na Jeho trùnu, ze kterého byl
stvoøen a je øízen vesmír.
Dnes víme o milionech galaxií, v porovnání se kterými je naše zemì
jako zrno prachu. Proè potøebujeme v této naší krátké pøítomné existenci
trpìt? Je to nepøíjemná vìc. Ale jednoho dne budeme vládnout a kralovat spolu s Ním.
Rozpoznejte toto své veliké povolání!
Potøebujeme zakusit tìžkosti a dramata pøítomného života, abychom porozumìli, v èem bude spoèívat soud nad národy (Daniel 7,22;
1 Korintským 6,2). Je potøeba, abychom v souèasném životì pøijali to
nejpotøebnìjší, co budeme pro své budoucí královské a božské povolání potøebovat.
Zázraky v našem životì
Bùh nás však nevede jen tak pøes pøítomné potíže, ale zjevuje nám
v nich svou pøítomnost. Dokonce pro nás koná zázraky, aby nám ukázal svou lásku.
Bezprostøednì po svržení komunismu ve východní Evropì jsme se
rozhodli zøídit v Rumunsku køesanskou tiskárnu. Avšak velké tiskaøské
zaøízení stojí celé jmìní. Právì v tu dobu zkrachovala hlavní tiskárna
2
východonìmecké komunistické strany. Nikdo již nevìdìl, kdo by ještì
èetl jejich bláznivé ideály. Zaøízení bylo zakoupeno v aukci již jen za zbytkovou cenu – naší misií! Tak jsme získali právì to, co jsme potøebovali.
Pak jsme potøebovali skladištì pro knihy, které jsme hodlali tisknout
ve velkých nákladech. Bùh naplnil tuto naši potøebu a vyhlédl pro nás
døívìjší protiletadlový kryt nìkdejšího komunistického diktátora Ceausesca, který pøesnì vyhovoval našim požadavkùm.
Tento kryt má však vlastní historii. Když Ceausescu stavìl svùj ohromný
palác (mnohem vìtší než je tøeba Bílý dùm), muselo být nìkolik sousedních domù strženo, aby byl vytvoøen potøebný prostor. Mezi nimi byl
i hlavní stan tajné policie, v jehož podzemí bylo vìzení. A tak se stalo,
že jsme byli posláni na místo, kde byli vìznìni bratr Rascol, moje žena
a mnoho dalších køesanù.
Tyto døívìjší cely, ve kterých jsme spoleènì s ostatními trpìli, se staly
skladištìm pro naše Bible a køesanskou literaturu. Byly to cely, kde jsme
snili o tom, že po možném pádu komunismu napíšeme o našich prožitcích
a zápasech.
Když jsme skladištì (s touto zvláštní historií) knih navštívili, tanèili
jsme s manželkou radostí – jako kdysi tancovali Miriam nebo David
k slávì Boží.
Hospodin nám dal, co je dobré.
K jakému druhu knìží patøíme?
Každý køesan je povolán ke knìžské službì. Bible hovoøí o dvou druzích knìží: synech Eliho, kteøí si neprávem pro sebe brali nejlepší èásti
z masa obìtovaného Izraelci, Bohu pak nechávali jen, co zbylo (1 Samuelova 2). Podobnì i mnoho køesanù uspokojuje nejprve své vlastní zájmy
a Bohu nechává jen zbytek. Naproti tomu Áron postavil službu Bohu
a církvi na první místo a sám se spokojil s tím, co zbylo (Leviticus 2,10).
Co je v naší mysli na prvním místì? Hledáme nejprve Království Boží?
Je naše energie, èas, pøíjem zasvìcen službì Jemu, s nìjakými zbytky pro
naše užití? Nebo je Bùh jako nìjaký žebrák, který dostává jen almužnu
poté, když se nejprve nasytila naše chtivost?
Malíø van Gogh byl pùvodnì kazatelem v chudé hornické vesnici
v Belgii. Stal se nejskromnìjším ze všech – v bydlení, stravì, ošacení. Své
posluchaèe pøemáhal evangelikálním zápalem. Bìhem epidemie tyfu
dal všechno, co mìl, na potøebné obvazy, dokonce i tìch nìkolik cárù,
které mìl na sobì. Byl hanìn svými vlastními náboženskými pøedstavenými, kteøí mu øekli, že není dostateènì kultivovaný, aby se mohl stát
pastorem.
Pak objevil svùj malíøský talent. Dnes po více jak devadesáti letech
mají jeho malby mnohamilionové hodnoty. Avšak van Gogh sám nemìl
z malování žádné pøíjmy. Dál se životem protloukal v nejhlubší bídì. V ní
tvoøil mistrovská díla.
Podobnì také „mistrovská díla“ misijního úsilí je možné tvoøit i bez
velkých penìžních èástek.
3
Jestliže nebudeme mít peníze na tištìní Biblí, budou opisovány ruènì.
Dìlalo se to tak po 16 století. My však mùžeme, díky pøíspìvkùm, které
nám zasíláte, pokraèovat v jejich tištìní. Jestliže nejsou peníze na pomoc
rodinám køesanských muèedníkù, budou, aè hladoví, milovat Boha stejnì
jako døíve.
Pronásledované podzemní církve se nikdy nedovolávají pomoci. Ani
ty, které trpí v muslimských státech.
Bùh nás pøed více jak dvaceti lety vedl k tomu, abychom založili tuto
první mezinárodní organizaci, která si vzala za cíl seznamovat svìt s životy
hrdinù víry.
Dìkujeme všem, kteøí nám spontánnì pomáhají svými penìžními
dary. Z nich jsou tištìny Bible a køesanská literatura, poøizována tiskaøská zaøízení, nakupovány potraviny a léky. Všechno pak je dopravováno
nebo pašováno na místa urèení. Dìkujeme také stejnou mìrou za vaše
modlitby i projevy køesanské lásky.
Èím se vìzni sytí
V komunistických vìzeních nejsou Bible ani jiné knihy. Nìkteøí však
mìli výbornou pamì a tak mezi námi ústnì kolovaly biblické pasáže
nebo básnì. Jednou z nejproslulejších byla báseò od Trajána Dorza (také
vìznì). Zde je její pøeklad:
Ó,drahé Nemluvnì,
zneviditelna krás,
pøišlos zas mezi nás, spát s námi v chladu
na slámì,
zrodit se bídou hladu
trápit se náramnì,
že jsme zlí a špatní – sobci!
Ty jsi z nebe vysokosti,
neseš dobro s èistou nìhou,
øeku lásky bezebøehou.
Vítají Tì, vzácný hosti?
Co my lidé za to dáme?
Koledy Ti zazpíváme.
Èlovìk už je plémì zmijí:
ti co pìjí, také plivou,
jejich ruce tvrdì bijí
a na hlavu bolestivou
z trnù korunu Ti tlaèí,
zde se smìjí – tamti pláèí.
Boží Synu, jsi tak jiný!
v mémsrdci je plno viny.
Pøišlos, na svìt Boží dítì
a mé oèi milují Tì.
4
Život chci Ti z lásky dát,
pøišels za mne umírat.
Takové básnì mìly na ty, kteøí je recitovali, tak velký vliv, že byli
pøipraveni na stvrzení tìchto veršù zemøít. I my máme krásná tvrzení
v písních, které zpíváme jako svobodní lidé. Kéž by nás také pøipravily
trpìt za pravdy v nich obsažené.
Mìj v nenávisti svùj život
Za komunismu bylo u nìkterých køesanek v Rusku zvykem položit
poblíž svého zrcadla obrázky uvìznìných køesanských žen (jako byla
napø. Galina Vilèinskaja), které v dùsledku špatné stravy, nedostatku
slunce a tìžké práce pøišla o všechny vlasy a zuby.
Pravoslavní køesané a katolíci mívají ve svých domácnostech obrazy
svatých a dávných muèedníkù. Proè bychom potom nesmìli ukazovat
obrazy tìch, kdo trpí pro Krista v souèasnosti? Takové obrazy nás mohou
vyuèovat o nadøazenosti duchovní krásy nad krásou fyzickou.
Láska k vlastnímu vnìjšímu vzhledu mùže èasto tvoøit v srdci Jidáše.
Nataša Lazarovová vydávala v Rusku podzemní køesanský èasopis.
Pozdìji byla za tuto èinnost uvìznìna. Po návratu z vìzení ve vydávání
pokraèovala a byla uvìznìna znovu. Tentokrát však dostala vysoký
trest.
Ale komunisté zvolili jinou taktiku. Ukázali jí obrázek Aidy Skripnikovové, baptistického dìvèete neobyèejné krásy. Pak ji ukázali obrázek tohoto dìvèete po jejím propuštìní po tøech letech vìzení. Všechna
její krása byla pryè. Také jí ukázali obrázek mladé katolické jeptišky
Sadunaity – potom její zuboženou tváø po propuštìní. Ukázali jí obrázek Vilèinské, která ve vìzení pøišla v 21 letech o zuby i vlasy.
„Tohle tì èeká,“ øekli jí komunisté, „nebudeš-li s námi spolupracovat
a podávat zprávy o vašich spolupracovnících.“
„Co ode mne žádáte?“
Lazarovová ve strachu zapomnìla, že Ježíš s tváøí nejvyšší krásy se
nechal zohyzdit bièováním, nechal se poplivat; jeho zakrvavené tìlo se
chvìlo vyèerpáním; obìtoval svùj vzhled ještì pøedtím, než obìtoval život.
Stal se „tak nevzhledným, že jsme po nìm netoužili“ (Izajáš 53,2).
Zapomnìla na Pannu Marii, která se zlomeným srdcem plakala jako
matka pod køížem. Zajímala se o svého trpícího Syna spíše než o svùj
úèes nebo vnìjší vzhled.
Aby zachránila svou fyzickou krásu, zradila Lazarovová padesát jiných
køesanù, svých spolupracovníkù z podzemní církve. Vìdìla, že je mùže
èekat kruté vìzení.
Ježíš vyuèoval: „Nemá-li kdo v nenávisti sám sebe, nemùže být mým
uèedníkem“ (Lukáš 14,26). „Køesan“ je vysoký titul. Lazarovová nechtìla
zaplatit náležitou cenu; stala se Jidášem. Pøesto byla odsouzena na šest
let.
Pøijmìme z takových tragédií pouèení.
5
Varujme se zrady ve svých vlastních životech. Nadto však milujme i Jidáše navzdory jejich nevìrnosti.
Lenin, zakladatel komunismu, napsal: „Náboženství je jakási duchovní
pálenka.“ Marx uèil: „Náboženství je opium lidstva.“ Ale ne všichni, kdo
pùvodnì hlasovali pro komunismus, vìdìli, co èiní. Dnes však mnozí
vìdomì volí ty, kteøí nenávidí Boha jen nìkolik let poté, co je sami zbavili moci.
Pøipomíná nám to proroctví ze Zjevení 20,7, kde dokonce i po tisícileté Kristovì vládì lásky bude satan propuštìn z vìzení, kde byl na
pøechodnou dobu držen.
Neklamme sami sebe. Jeho vliv na nás není nikterak povrchní. Své
koøeny má i v srdcích køesanù, kteøí již prožili triumfy víry. Známe
nìkteré, kteøí i po mnohaletém vìzení pro víru nakonec kapitulovali
a stali se horlivými satanovými služebníky.
Lidské srdce je nestálé. Úzkostlivì ho støežme. Usilujme, aby bylo zachováno v trvalé èistotì.
Vrátí se v Rusku komunisté k moci?
Ti, kdo považují komunismus ve východní Evropì za jednoznaènì
ukonèenou záležitost, se evidentnì mýlí.
Pøi volbách na Slovensku prokázal mnohem vìtší vliv, než se oèekávalo.
V Polsku si ve svobodných volbách vìtšina obyvatel zvolila komunistu
za prezidenta. Také v Rumunsku, kde byli komunisté pøed nedávnem
svrženi, se znovu dostali k moci. Ve svobodných volbách hlasovala vìtšina populace pro tuto stranu.
Pøi nedávných prosincových parlamentních volbách v Rusku získala
ze všech stran nejvíce hlasù právì komunistická strana. Tato skuteènost
pøedstavuje velké nebezpeèí, že získá znovu moc.
Podle zprávy Alexandra Jakovleva, který je hlavou Jelcinova Úøadu
pro vyšetøování politických zloèinù, bylo v Sovìtském svazu v letech
1917–1980 umuèeno nebo zabito kolem 200 000 duchovních. Ještì pro
další ilustraci: Komunisté pronásledovali 500 000 náboženských aktivistù, znièili 40 000 kostelù, více než polovièku synagog, když pøedtím
zastøelili tisíce èlenù církví.
Zpráva dále uvádí: „Duchovní byli køižováni pøed vchody do kostelù,
zastøeleni, uškrceni, v zimì hozeni do vody, kde zmrzli.“ A Jakovlev ještì
dodává: „Masové popravy náboženských pøedstavitelù a èlenù církví
byly veøejné!“
Podle Jakovleva se ale nyní, po sedmdesátileté nemilosrdné represi
náboženství, znovuvzkøíšená ruská komunistická strana „zamilovala“
do náboženství, aby si vylepšila svùj veøejný image. Po pokusu znièit
náboženství, však „zamilovanost do náboženstvi“, bez pokání svìdèí
o extrémním morálním úpadku. Jakovlev doufá, že tato zpráva povede
pøedstavitele komunistické strany k „veøejné lítosti“ (National and International Religion Report, 11. prosinec 1995).
Vzhledem k takovému morálního úpadku komunistù lze od nich oèe6
kávat jen to nejhorší. Udìlejme vše, co je v našich silách, aby byli pøivedeni
ke Kristu.
Tajné tištìní
V jedné nejmenované zemi, kde zuøí nejhorší protikøesanský teror,
jsem mohl navštívit tajnou tiskárnu a setkat se s mladými køesany, kteøí
pro šíøení evangelia riskují život i svobodu. V jednu chvíli jsem pocítil
nutkání zout si boty, jak to uèinil Mojžíš, když se setkal s Bohem (Exodus 3,5).
Právì držím ve své ruce Bibli, která tam byla vytištìna. Pøináší
zprávu, že Syn Boží sestoupil z nebes, aby pøinesl svìtlo a spasení,
za které zaplatil svou vlastní krví. Tito mladí obrácení køesané kráèí
pøesnì v Jeho šlépìjích. Kolik z nás je pøipraveno riskovat a trpìt pro
Boha?
Mezi knihami, které tam byly tištìny, jsem vidìl i své knihy – Muèen
pro Krista a další. Poznamenal jsem: „Je tolik vynikajících a slavných køesanských autorù. Proè tisknete právì moje knihy?“
„Ceníme si i jiných knih,“ odpovìdìli, „ale vedle Bible potøebujeme
nejvíce tvoje knihy, protože vyprávìjí pøíbìhy o mnoha souèasných hrdinech a muèednících víry, kteøí trpìli za fašismu nebo komunismu. Takové
pøíklady jsou právì to, co potøebujeme.“
Práce mezi muslimy
Katalánec Raymond Lull je nejznámìjší misionáø mezi muslimy. Pøed
sedmi sty lety se vzdal kariéry univerzitního profesora a šel jim kázat
evangelium.
Na konci svého života napsal: „Byl jsem úžasnì bohatý. Mìl jsem ženu
a dìti. Užíval jsem všechny radosti života. Ale rád jsem se všeho zøekl,
abych mohl pøinést muslimùm pravdu o Kristu. Studoval jsem arabštinu.
Byl jsem uvržen do vìzení a bièován. Nyní jsem již stár, ale nevzdávám
se. Chci vytrvat podle Boží vùle až do smrti.“ Jeho touha byla splnìna.
V roce 1314 byl kamenován v Alžíru, ale
zachránili ho janovští obchodníci, kteøí ho
odvezli domù. O rok pozdìji zemøel v kruhu
svého malého stádce obrácených.
Nìkolik køesanù následovalo jeho
kroky. Je mezi nimi nìkolik i z naší misie.
Dnes máme oproti Lullovi jednu výhodu,
kterou nemohl znát. Zøídili jsme tajné
tiskárny s velmi výkonným zaøízením.
(Podobnou máme také v Èínì.) Obvykle
nezveøejòujeme podrobnosti. Osobnì jsem
však navštívil jednu z tìchto muslimských
zemí. Není do ní dovolenou pøicestovat ani
Židu ani køesanskému duchovnímu. Jsem
Raymond Lull na staré rytinì
obojí, Žid i køesan. Pøesto jsem tuto zem
7
navštívil. Protože Bùh dìlá zázraky, mohl jsem tam osobnì povzbudit
mnoho køesanù z podzemí.
Naše misie má øadu tiskáren (v Indii, Nìmecku, Austrálii, Rumunsku
a Albánii). Tiskárny v muslimských zemích jsou korunou našeho misijního úsilí.
Srdeènì dìkujeme za vaši podporu. Díky Bohu povstali hrdinové víry
v mnoha zemích. Až v nebi poznáme rozsah této služby pronásledovaným.
V Kristu váš
Richard Wurmbrand
[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský faráø, který byl pro svou víru vìznìn ètrnáct
let v komunistickém žaláøi. Po odchodu na Západ založil se svou manželkou Sabinou v roce 1967
mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným køesanùm. Tento èlánek
pochází ze starších materiálù.]
PRONÁSLEDOVANÁ CÍRKE V DNES
Pákistán – køesané pod palbou
Isha a Isham na své matce hodnì lpìly. Když ale byla v èervnu
2009 obvinìna a uvìznìna za údajné rouhání, vidìly ji od té doby jen
nìkolikrát.
„Matka nás velmi miluje,“ vypráví Isham pracovníku Hlasu muèedníkù.
„Brala nás sebou na tržištì a každý den jsme jí pomáhaly v domácnosti.
A než jsme šly do školy, vždycky nás peèlivì vypravovala.“
Dvanáctiletá Isha a osmiletá Isham již musí žít bez matky celé dva roky
a naposledy ji mohly vidìt letos v bøeznu.
Zatímco se dcerky modlí za propuštìní své matky z vìzení, sedí Asia
Bibiová sama v malé cele a èeká na možnou popravu. Jejím „zloèinem“
bylo to, že otevøenì hovoøila o své víøe. Asia je obyèejná pákistánská
køesanka, námezdní èesaèka ovoce, nicménì velmi živá co se týèe pøíkazu Pánì o zvìstování pravdy ve svém národì.
Dnes v Pákistánu militantní muslimové považují lidi jako je Asia Bibiová
za rouhaèe. Pravda evangelia je uráží a pøivádí k zlosti a domnívají se, že
slouží Alláhovi, když vypalují kostely a zabíjejí køesany.
Po Asiinì uvìznìní, nemohl její manžel Ashiq brát dìti pøíliš èasto sebou, když ji šel do vìzení navštívit. Ale naposledy projevila Asia pøání,
aby sebou vzal jejich dcery, protože se jí po nich velmi stýskalo. Dìvèata
z toho mìla ohromnou radost.
8
Tøebaže byla jejich návštìva velmi krátká, byly
velmi šastné, že mohou
zase vidìt svoji maminku,
která nevìøila svým oèím,
jak dcerky vyrostly. Aèkoli
by se s matkou rády objaly, nemilosrdnì jim v tom
bránily møíže. Mohly se jen
pøes nì s matkou vzájemnì
dotýkat koneèky prstù.
Když Ashiq odvádìl
dìvèata z vìzení, øekla Isham matce: „Vra se brzy.“
Radost nad shledáním
s matkou ale po návratu
rychle vyprchala, a místo
Salman Taseer, guvernér provincie Pandžáb, navští- ní zaplavil dìvèata smuvil Asia Bibiovou ve vìzení a vyzýval k jejímu propuš- tek nad opìtovným roztìní, tøebaže je muslimem. Pozdìji byl za podporu køes- louèením.
anské ženy zavraždìn èlenem vlastní ochranky.
Než byla Asia Bibiová
zatèena, živila se jako èesaèka ovoce na jedné farmì v pákistánské provincii Pandžáb. Jednoho dne,
když svým muslimským spolupracovnicím pøinesla na pole vodu, ženy ji
odmítly pít s odùvodnìním, že jí tato nevìøící žena poskvrnila. Muslimské èesaèky se Bibiová také posmívaly kvùli její køesanské víøe a prohlašovaly, že její køesanský prorok se narodil bez otce. Asia jim na to
odpovìdìla: „Náš Kristus obìtoval svùj život na køíži za naše høíchy. Co
pro vás udìlal váš prorok? Náš Kristus je živý, váš prorok je mrtvý. Náš
Kristus je pravý prorok Boží a váš pravý není.“
Asiiny kolegynì oznámily tyto „rouhavá slova“ místním muslimským
pøedákùm. O pìt dní pozdìji si nìkolik mullahù a místních islámských
aktivistù pøijelo pro Asii Bibiovou, aby ji odvezli na vesnický úøad. Tam ji
nakonec zbili lidi ze zástupu, který se tam kvùli ní sebìhl. Její argumenty,
kterými se chtìla proti obvinìní bránit, nikdo ani nevyslechl. Tøebaže se
dostavilo i nìkolik vesnièanù, kteøí se jí chtìli zastat, islamisté je zastrašili
pohrùžkami násilí, takže nakonec odešli s nepoøízenou.
Asia byla zatèena a skonèila ve vìzení. Dozorci ji øíkali, že když pøistoupí
k islámu, bude urèitì okamžitì propuštìna. To však Asia Bibiová rezolutnì
odmítla slovy: „I kdybyste mì zabili, Ježíše nikdy neopustím.“
Hlas muèedníkù pomáhá Asii Bibiové i její rodinì od prvních okamžikù, kdy jsme se dovìdìli o jejím zatèení. Prostøednictvím našich fondù posíláme finanèní podporu jejímu manželovi Ashiqovi i jejich malým
dcerám, kterým hradíme veškeré náklady na vzdìlání. Pomáhali jsme rovnìž sestavit právní odvolání proti rozsudku smrti, který byl nad ní vynesen. Za posledních sedmnáct mìsícù se vzhledem k výhrùžkám radikálù
9
musela rodina Asie Bibiové
pìtkrát pøestìhovat. I v této záležitosti jí naše misie
pomáhala.
Sedmnáct mìsícù po
svém zatèení byla Asia
Bibiová soudem shledána vinnou z porušení pákistánského zákona è. 295
(nechvalnì proslulý zákon o rouhání proroku
Mohamedovi) a odsouzena k trestu smrti. Tøebaže
ještì nebyl nikdy žádIsha a Isham se nadšenì zavìsily na svoji matku, když ný pákistánský køesan
ji smìly navštívit bìhem jejího transportu do jiného na základì tohoto zákovìzení v øíjnu 2009.
na popraven, existují však
pøípady, kdy extrémisté zavraždili takto obvinìné køesany po jejich propuštìní z vìzení. Pøípad Asie
Bibiové se postupnì dostal do mezinárodního tisku a køesané v zahranièí volali po jejím propuštìní, zatímco islámští extrémisté v Pákistánu
požadovali vykonání popravy.
Maulana Yusef Qureshi, imám v známé péšavárské mešitì Mohabbat
Khan, vydal na Asia Bibiovou fatvu a nabídl 6 000 dolarù tomu, kdo
ji zabije. Její rodina a pøátelé se obávají, že by se ji mohl nìkdo buï
z øad vìzòù anebo dozorcù pokusit zabít ve vìzení . Z tohoto dùvodu nevychází ze své cely a jí pouze potravu, kterou jí pøinese manžel,
nebo panují rovnìž obavy, že by ji mohl otrávit tøeba nìkdo z kuchyòského personálu.
Aèkoli Asia neumí èíst, má u sebe Bibli a jedné køesance je dovoleno,
aby z ní Asii èetla. Smìjí se spolu rovnìž i modlit.
Ashiq svou ženu navštìvuje dvakrát do mìsíce a bìhem návštìvy se
vzájemnì posilují. „Vždycky jí vyprávím o Hlasu muèedníkù, že jste od
poèátku s námi v našem soužení,“ prohlašuje Ashiq. „Také ji stále pøipomínám, že se za ni po celém svìtì modlí mnoho køesanù, a že tyto
modlitby jistì pøinesou øešení naší situace. Tímto zpùsobem se snažím,
aby neklesala na duchu.“
Ashiq také vypráví, že zatèení a uvìznìní jeho ženy pøineslo celé jejich
rodinì nejenom útrapy, ale rovnìž veliké duchovní obživení. „Dokonce
i naše malé dcerky prohlásily, když jsem je varoval, aby byly nanejvýš
opatrné: ‚Pokud nás zabijí pro Krista, není to nic zlého, nebojíme se
toho.‘ “
Ashiq nás prosil, abychom se i nadále modlili za propuštìní Asie, aby
jejich rodina mohla být zase úplná. Je pøesvìdèen, že je to Boží zkouška,
ve které mají osvìdèit vìrnost. Ashiq pøitom cituje Ježíšova slova, že „kdo
vytrvá až do konce, bude spasen.“
10
Úkolem naší misie je,
abychom nejen stáli pøi
soužených, ale abychom
i nesli jejich bøemena. Stojíme pøi Asii Bibiové a její
rodinì a zùstaneme pøi
nich tak dlouho, dokud
nás budou potøebovat.
Vražda Asiiných
zastáncù
V souvislosti s kontroverzním rozsudkem smrti
nad Asia Bibiovou byli
zavraždìni dva pákistánští politici, kteøí se odsouzené ženy veøejnì zastávali.
Guvernér Salman Taseer Jedna pracovnice Hlasu muèedníkù se setkala s mannavštívil Asii ve vìzení želem Asie Bibiové a s jejími dcerami, aby je podpoøila
20. listopadu 2010 a vyjád- a spoleènì se modlili.
øil pøesvìdèení, že by mìla
být propuštìna. Federální ministr pro menšiny Shahbaz Bhatti hájil Asii
Bibiovou od samého zaèátku jejího zatèení. Oba tito politici byli úkladnì
zavraždìni.
Guvernéra Taseera, který byl muslimského vyznání, zastøelil 4. ledna
2011 jeden z èlenù jeho vlastní ochranky. Pøi policejním výslechu uvedl, že
svùj èin spáchal kvùli tomu, že se guvernér zasazoval o zrušení pákistánského zákona o rouhání.
Ministr Shahbaz Bhatti, køesan, který dlouhodobì bojoval za práva
køesanù v Pákistánu, byl zavraždìn 2. bøezna 2011 ve svém automobilu, když na nìho støíleli ètyøi samopaly ozbrojení útoèníci. Bhatti
již pøedtím obdržel øadu výhrùžek kvùli svým nekompromisním
postojùm vùèi zákonu o rouhání a dalším aktivitám coby obhájce lidských práv.
Krátce pøed svou smrti Bhatti vydal prohlášení, ve kterém vyjádøil
odhodlání nedbat hrozbám tìch, kteøí mu usilují o život a kteøí se snaží
v Pákistánu „prosazovat pøedstavy své radikální filozofie“. Bhatti ve svém
projevu prohlásil: „Vìøím v Ježíše Krista, který dal svùj život za nás. Vím,
co znamená jít cestou køíže… a jsem pøipraven za svou vìc i zemøít. Svùj
život jsem zasvìtil službì svojí komunitì i všem trpícím lidem a za obhajobu jejich práv neváhám položit vlastní život.“
Islámské teroristické skupiny odpovìdné za Bhattiho vraždu – Tanzeem Al-kajda a Tehrik-e-Taliban – zanechaly na místì atentátu své pamflety, kde stojí psáno: „S požehnáním a pomocí Alláha vás mudžahedíni
pošlou jednoho po druhém do pekla.“ Pamflet dále prohlašuje, že Bhattiho vražda „je názornou lekcí pro nevìøící svìt“ a vyzývá ostatní islamisty,
11
Muslimští radikálové zablokovali cestu po poplašné
zprávì, že køesan Imran Ghafur spálil nìkolik stránek z koránu.
Falešná obvinìní z rouhání
aby nikdy netolerovali ani
tu nejmenší neúctu k proroku Mohamedovi“.
Jeden pøíbuzný zavraždìného ministra Bhattiho sdìlil zástupci naší
misie, že Shahbaz mìl ve
zvláštní oblibì biblické
verše z Matoušova evangelia 5,10–11: „Blaze tìm,
kdo jsou pronásledováni
pro spravedlnost, nebo
jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás
budou tupit a pronásledovat a lživì mluvit proti vám
všecko zlé kvùli mnì.“
Pákistánský zákon 295 je také èasto zneužíván proti zcela nevinným
køesanùm v rùzných majetkoprávních sporech a rozmíškách. Aèkoli si
záležitost Asie Bibiové získala pozornost mezinárodního spoleèenství jakožto
první kauza, kdy v této
zemi byla odsouzena podle zákonu 295 k smrti žena,
je od 1. èervence 2009 další
mladý pákistánský køesan
ve vìzení na základì obvinìní podle zákona o rouhání. V lednu 2010 vynesl
soud nad Imranem Ghafurem trest doživotí za údajné znesvìcení koránu.
V roce 2009 Imran praImran se svým otcem pracovali v rodinném obchùdku
coval
v malém rodinném
ve Faisalabádu. Po nepokojích, které vyvolaly zvìsti
o tom, že Imran údajnì spálil stránky z koránu, se obchùdku ve Faisalabádu
rodina musela odsud odstìhovat.
a v posledních patnácti
letech provozoval hned
v tìsném sousedství svou obchodní živnost horlivý muslim Haji Liaqat
Abdul Ghafoor. Tento obchodník byl znaènì protikøesansky naladìný,
což dával Imranovi, jeho otci i bratrovi silnì najevo.
1. èervence 2009 Haji Liaqat zahlédl, jak Imran ve svém krámku pálí
nìjaké papíry, a následnì ho obvinil, že šlo o stránky z koránu. Zaèal
hned køièet, že Imran znesvìtil korán a rouhal se islámu a Mohamedovi.
12
Podle jiných sousedù, „zástup rozhnìvaných muslimských mužù bez ohledu na fakta napadl Imrana
a krutì ho zbil, pak tito muži vydrancovali jeho
krám a nakonec Imrana odvlekli na policii“. Tito
sousedi charakterizují Haji Liaqata jako skalního
muslima a pøíslušníka jedné islámské radikální
skupiny. Policie ho pozdìji obvinila ze zneužití
tlampaèe v místní mešitì k vyvolání poulièních
nepokojù.
Po Imranovì zatèení se dav rozvášnìných muslimù pøed policejní stanicí dále zvìtšoval a nakonec zaèal skandovat: „Povìste toho, kdo znesvìtil
svatý korán! Køesané jsou psi!“ Pak zaèali nìkteøí
ze zástupu házet kameny do oken policejní sta- Imran Ghafur byl obnice, jiní na silnici zapalovali pneumatiky a mávali vinìn z rouhání a odsouzen k doživotnímu
transparenty s islámskými slogany.
trestu.
Imran byl nakonec odsouzen k doživotnímu
vìzení a pokutì 100 000 rupií (pøes 20 000 Kè).
Hlas muèedníkù podporuje Imranovu rodinu a v minulém roce jsme mu
obstarali nového obhájce, který proti rozsudku podal odvolání k nejvyššímu soudu. Dva roky po svém zatèení zùstává Imran v ústøedním vìzení
ve Faisalabádu.
Stržení kostela
Obyèejná disputace mezi køesany a muslimy v Pákistánu vede èasto
k násilí, protože muslimové zde na køesany nahlížejí jako na nevìøící,
kteøí nemají stejná práva jako muslimská vìtšina obyvatelstva.
V listopadu minulého roku slovnì napadl pastora Sarwar Masiha z jednoho vesnického sboru poblíž Láhaur jistý rozhnìvaný soused. „V této vesnici si žádný kostel stavìt
nebudete!“ køièel na pastora onen èlovìk jménem
Muhammad Habib Bhatti.
„V naší vesnici máme mešitu a kostel tady nepotøebujeme!“
O den pozdìji, 15. listopadu se u kostela objevil
Muhammad Bhatti s osmi
soukmenovci, kteøí byli
obleèeni do policejních
uniforem. „Køièeli na nás
a vyhrožovali nám,“ potrosky jsou zbytky kostela, který byl v Láhauru
pisuje událost jeden ze Tyto
znièen jako výsledek slovní disputace s muslimskými
svìdkù. Muži následnì za- sousedy. Transparent nad sutinami vyzývá ke spraèali házet po køesanech vedlnosti.
13
kameny a cihly a zranili takto jedno tøíleté dítì. Nakonec se objevil buldozer, který celou stavbu strhl. Rozbìsnìní muslimové potom ještì na
ruinách kostela spálili nìkolik Biblí.
Po nìkolika dnech nabídli vesniètí úøedníci køesanùm odškodné ve
výši 50 000 rupií, když na celou záležitost zapomenou. To køesané odmítli
a požadovali, aby byli útoèníci po zásluze potrestáni. Køesané prohlašují, že mnoho z jejich muslimských sousedù nemá ke stavbì kostela ani
k jejich pravidelným shromáždìním žádné výhrady. Hlas muèedníkù
pomáhá postiženému sboru s výstavbou nové budovy.
Køesané nuceni opouštìt své domovy
Rodina Fareeda Masiha je jednou z pouhých sedmi køesanských
rodin, které žijí ve mìstì Kot Radha Kishan. Tito køesané nemají ani
svou modlitebnu ani svého pastora, a proto se Fareed rozhodl, že bude
konat biblické setkání ve svém domì. Když ale zaèal poèet vìøících na
shromáždìních narùstat, nesli to nìkteøí z jeho muslimských sousedù
znaènì nelibì. Nelíbil se jim ani zpìv ani modlitby, které z jeho domu
bylo možné zaslechnout. Proto zaèali Fareeda varovat, aby shromáždìní
v jeho domì pøestala.
Fareed se velmi brzy stal cílem jejich útokù. Dostal nìkolik ran a kopancù a jeden rozhnìvaný muslim ho dokonce napadl s nožem v ruce.
Navzdory tìmto útokùm se ve Fareedovì domì nadále konala køesanská
shromáždìní.
Jednoho dne vtrhli do jeho domu radikální muslimové, právì když tam
byli na návštìvì jeho pøátelé a pøíbuzní, kteøí pøišli na modlitební setkání
u pøíležitosti narozenin Fareedova syna. Muslimští radikálové Fareeda
a jeho manželku ztloukli a požadovali, aby setkání ukonèili a konvertovali
k islámu. Vetøelci rovnìž z domu odnesli všechno vybavení a pøinutili tak
Fareeda, aby se uchýlil k pøíbuzným. Nakonec Fareed pøišel kvùli svému
køesanskému vyznání i o zamìstnání.
Kvùli extrémnímu tlaku islamistù konvertovali
i nìkteøí køesané k islámu.
Fareed a jeho manželka
ale zùstali ve víøe pevní.
Pokraèují dál v poøádání
biblických setkání, nyní
ovšem na jiném místì.
Hlas muèedíkù pøispívá Fareedovì rodinì na živobytí
a také jsme mu opatøili rikšu, aby mohl mít svou nezávislou živnost.
Asia Bibiová, Imran
Poté co Fareed pøišel o práci øidièe rikši, koupila mu
naše misie vlastní rikšu, aby tak získal ekonomickou Ghafur, pastor Masih i Fanezávislost.
reed Masih a mnozí další
14
pákistánští køesané žijí dál ve stínu islámského fanatismu. Oni však
dál nesou køíž Kristùv, a tak mohou další jejich krajané poznat pravdu.
Jako jejich bratøi a sestry ve víøe jsme jejich hlasem ve svìtì a máme úkol
pøinášet o nich svìdectví.
– Hlas muèedníkù, USA, srpen 2011
Vietnam – nejhledanìjší obyvatelstvo
14. prosince 2010 znièil buldozer biblickou školu mennonitské církve v Ho Èi Minovì mìstì
ve Vietnamu. Komunistická vláda zmobilizovala asi
stovku policistù, kteøí vytvoøili kolem místa demolice zhruba pùlkilometrový
kruh. Nìkolik dalších stovek pøíslušníkù policie operovalo uvnitø uzavøené oblasti. Dva policisté napadli
elektrickým obuškem øeditele školy pastora Hong
Quang Nguyen, poté, co
mu pøedtím svázali ruce
za zády.
Kníže tohoto svìta tem- Tato tøída biblické školy promovala jen nìkolik týdnù
noty je vždy ohrožován pøedtím, než byla budova školy úøednì znièena.
aktivním køesanstvím.
Když byla budova biblické školy znièena, pøišla
na øadu nedaleká chlapecká ubytovna. Pozdìji
se policejní velitelé setkali s køesanskými pastory této oblasti a snažili
se je zastrašit pøed další spoluprací s pastorem
Quangem.
Jen nìkolik týdnù pøed
znièením této biblické školy v ní probìhla slavností
promoce osmadvaceti studentù tøíletého biblického
studia. Dvì tøetiny tìchto Tajný snímek jednoho z køesanù, který vyfotografostudentù pak pocházejí val vietnamské policisty bìhem zátahu na mennonitz domorodých kmenù Jo- skou biblickou školu.
15
rai, Bahnar, Hre, Kor, Steing a Hmong. Podle slov tamních køesanských
pøedstavitelù tito absolventi „hovoøí slovo Boží s mocí a jejich pùsobením
vznikají nové skupinky vìøících“.
Pod rouškou sloganù komunistické propagandy, jako je tøeba „v zájmu
národní jednoty“, se vláda již nìkolikrát snažila biblické studenty rozehnat. Již v roce 1996, tehdy na jiném místì, policie znièila první mennonitskou biblickou školu, kterou tehdy pastor Quang založil. Tehdy rovnìž
zkonfiskovali velké množství køesanských knih a nahrávek. Od té doby
provedla policie na mennonitskou školu ještì další tøi razie, tu pøedchozí
v roce 2007. Ta, kterou úøady nechaly znièit 15. prosince 2010, fungovala
tøi roky.
Abychom lépe porozumìli tamním událostem, hovoøili jsme s jednou
z biblických studentek, která navštìvovala mennonitskou školu pastora
Quanga. Nyní chodila do tøetího roèníku, a první vážné pronásledování
na své kùži zakusila v pouhých ètrnácti letech. Zde je svìdectví této mladé
dívky z vietnamských hor:
Ètrnáctiletá Ráchel ve vìzení
Jsem z naší rodiny nejmladší. Mùj otec je zemìdìlec. Patøíme ke
kmeni, který žije v horách. Máme tam malý domek, který je zasvìcen
službì Pánu a v nìmž se scházejí køesané k pravidelným shromáždìním. Když mi bylo asi šest let, uvìøila jsem, když mùj dìdeèek
èetl z Bible.
Bylo to z Janova evangelia 3,16. To místo jsem mìla velmi ráda a zaèala jsem je øíkat ostatním dìtem. Pán mì mnohokrát ochránil. Èasto
jsem stála pøed ostatními dìtmi, zpívala jim nìjakou píseò nebo jsem
jim vyprávìla nìjaký pøíbìh z Bible. A nebylo to jen v naší vesnici, ale
i v okolních vsích.
Když mi bylo ètrnáct
let, pøišlo k našemu domu
mnoho lidí v uniformách
a vyhrožovali nám i ostatním køesanùm, že jestli
nepøestaneme s naší vírou,
tak nás jednoho dne dají
všechny do vìzení.
A to se nakonec i stalo.
Bylo to zrovna pøed Vánoci
a v našem domì bylo právì
asi dvacet dìtí. Sedìli jsme
na hlinìné podlaze a já
jsem jim vyprávìla z Bible
a zpívala.
Dìti žijící ve vietnamských horách se v nedìlní škole
Ti policisté pøijeli na mouèí o Ježíši Kristu. Vláda ale považuje takové nekontrolované šíøení evangelia za škodlivé a od podobných torkách. Dìti z nich mìly
veliký strach. Nìkteré ale
setkání se snaží vìøící co nejvíce odrazovat.
16
zùstaly se mnou, jiné se daly s køikem na útìk. Já jsem se také hroznì
bála. Vidìla jsem, že mají zbranì a obušky a rùzné další vìci, a tak jsem
se radìji schovala.
Ale policisté mì snadno našli a strèili mì do nìjaké dodávky. Nìkteøí
lidé z vesnice pøibìhli a ptali se jich, proè mì zatkli. A policisté jim sdìlili, že jsem porušila zákon.
Když jsme odjíždìli z vesnice, vidìla jsem, jak pøed námi jedou ozbrojení policisté na motocyklech.
Krátce pøed mým zatèením jsem byla u pastora Quanga v Ho Èi Minovì
mìstì, abych tam studovala Boží slovo. Vesnièané vždycky Boha hledali.
Ale zdejší úøady nechtìjí, aby lidé byli zbožní tím zpùsobem, jako jsme
my. Naši pøedstavitelé by chtìli, aby byl Vietnam buddhistickou zemí.
A tak mì Pán povolal, abych chodila a mluvila Boží slovo, tøebaže jsem
ještì malá. A policie ve mnì vycítila svého odpùrce.
Když naše kolona dorazila na policejní stanici, mìla jsem veliký strach
a modlila jsem se k Bohu. Nemìla jsem dùvìru k jídlu, které mi pøedložili, a tak jsem radìji zùstala o hladu. Po tøech dnech si ale policisté všimli,
že jsem velice slabá a hned mi pøinesli chléb a musela jsem ho sníst.
Dali mì do cely s jednou ženou a dvìma muži. Ptali se mì, co jsem spáchala zlého. A já jsme jim øekla svoje svìdectví. Policisté mi øekli: „Stát tì
od malièka krmí, tak proè nechceš poslouchat, co ti øíkáme.“
Bìhem mìsíce, který jsem ve vìzení strávila, nikdo z naší vesnice
nepøišel, aby se zeptal, co se se mnou dìje. Tak se báli policie. V té dobì
byl mùj otec daleko z domova. Když se doslechl o mém zatèení, byla jsem
ve vìzení už tøi týdny. Otce ke mnì nepustili a dovolili, aby mi poslal
nìjaké obleèení.
Ve vìzení jsem si zpívala a chválila Boha a modlila se. Nìkteøí o mnì
prohlašovali, že jsem se ve vìzení urèitì zbláznila.
Pán ke mnì promluvil a pøipomnìl mi Žalm
24,4–5, kde stojí psáno:
„Ten, kdo má èisté ruce
a srdce ryzí, ten, kdo nezneužije svou duši, ten,
kdo nepøísahá lstivì. Ten
dojde požehnání od Hospodina, spravedlnosti od
Boha, své spásy.“ Bùh mi
rovnìž pøipomnìl, co prohlašuje v Genesis 28,15, totiž že bude s námi, a pùjdeme kamkoli.“
Jedna policistka se mnì
zeptala, proè jsem navští- Když bylo Ráchel (napravo) ètrnáct let byla uvìznìna
vila pastora Quanga, a do- za zvìstování evangelia vesnickým dìtem. Policie ji
dala: „To se nebojíš, že tì od té doby stále sleduje.
17
prodá jako otrokyni?“ A pak se pokoušela mi namluvit nejrùznìjší nepravdy o tom, co jsem tam vidìla. Když jsem její slova odmítla, zaèala
mì bít a políèkovat. Ale nebála jsem se v tu chvíli žádného èlovìka, protože Hospodin je mùj pastýø, mùj ochránce, a proto se nebudu bát.
Bìhem mìsíce stráveného ve vìzení jsem hovoøila o evangeliu s mnoha
lidmi. Vždy jsem je nabádala: „Nebojte se. Vìøte v Pána a pak od nìho
pøijmete pokoj.“
Není nic, co by mì mohlo potkat, aby to nebylo v Božím plánu k utvrzení a vyzkoušení mojí víry. Doba, po kterou Pán dovolil, abych byla ve
vìzení, mne doslova promìnila. Stala jsem se silnìjší a smìlejší pøi hlásání Božího slova.
Policisté mne také pøinutili, abych stále asi patnáct minut na pøipínáèkách, které mi dali pod chodidla. Stále jsem proti zdi a modlila se:
„Pane, pomoz mi.“ Jakmile bych chtìla ustoupit, ihned by se na mne vrhli.
Bylo to hrozné, nemohla jsem tu bolest déle vydržet, a tak jsem nakonec
omdlela a probrala se asi až za hodinu. Vìøím, že mi Pán pomohl, abych
to nìjak vydržela.
Nakonec si na policejní stanici zavolali mého otce, aby si mì odvedl
domù. Když jsme na jeho motorce stoupali do naší vesnice, cítila jsem
velkou úlevu. Když mne uvidìli naši vesnièané, nìkteøí plakali, jiní na
mne radostnì volali. Mnozí byli tím, co jsem prožila a s pomocí Boží
vydržela, posilnìni a zaèali sami mluvit smìleji Boží slovo.
Policie mne již šest let nepøetržitì sleduje. Mám rovnìž o rok starší
kamarádku, která byla podobnì jako já ve vìzení. Setkáváme se vždy
nìkde na odlehlém místì, abychom nebyli policii na oèích, a vzájemnì
se posilujeme ve víøe.
Ráchel bìží k cíli
Pøi jednom policejním zátahu na biblickou školu byl
pastor Quang pøinucen podepsat úøední dokument
obsahující jména pøítomných studentù a èísla jejich
legitimací.
18
Tato odvážná dívka nyní
studuje biblickou školu
pastora Quanga. Do konce studia jí chybí ještì jeden rok. Její zkušenosti
z vìzení coby ètrnáctileté
dívky povzbuzují ve víøe
ostatní studenty.
Ráchel sama prohlašuje:
„Když nìkteøí ze studentù
vidí, že k nám pøichází policie, mají veliký strach. Snažím se je povzbudit, aby se
nebáli, a pøipomínám jim,
že Pán má seèteny i vlasy na jejich hlavì a že bez
jeho vùle jim ani vlas z hlavy nespadne. Vždy nám
zaslíbil, že s námi bude do
skonèení svìta.“
Ráchel nám také sdìlila,
že by se ráda stala laickou
uèitelkou. „Chci chodit po
naší zemi od vesnice k vesnici a sdílet s lidmi Boží
slovo. Nebojím se dalšího
zatèení a jsem pøipravena
na utrpení.“
Pastor Hong Quang
Nguyen se rovnìž nebojí.
Od roku 1979 byl již vietnamskými úøady zatèen
pìtkrát. Obvinìní, která Pastor Quang založil ve Vietnamu jedinou skautskou
byla proti nìmu vznesena, organizaci, která zde pùsobí. Její èlenové se snaží
konat ve svém okolí prospìšné práce.
byla stále tatហ– „ilegální
shromáždìní“ nebo „ilegální kázání“. Jeho poslední tøíletý trest byl v roce 2005 pøerušen díky
protestu mezinárodní veøejnosti, který iniciovala naše misie.
Pastor Quang nám øekl, že bìhem pobytu ve vìzení pøivedl k víøe
nìkolik desítek vìzòù.
Vietnamská vláda povoluje v zemi jen nìkolik biblických škol. Jedna
škola tak pøipadá asi na 30 milionù obyvatel. Ostatní skupiny se musí scházet v domácnostech jen v nepatrných poètech deseti až patnácti èlenù.
Nìkteré neregistrované sbory musejí nìkdy dokonce podplácet policejní
úøedníky, aby se pak jejich
èlenové mohli scházet ve
vìtším poètu.
Sbory založené pastorem Quangem mají od
ostatních církví ve Vietnamu jednu odlišnost.
Jsou to otevøená a rostoucí spoleèenství, která nechtìjí dìlat žádné kompromisy se státem, které
by následnì vedly k zasahování komunistických
úøadù do aktivit církve. Pastor Quang prohlašuje: „Registrace u komunistických Èeská poboèka v tomto roce finanènì podpoøila (èásúøadù nevede ke svobodì tkou 2450 dolarù) projekt ICA, v jehož rámci obdrželi
vietnamští pastoøi motocykl, který jim pomáhá pøi jenáboženství, ale naopak jich pastoraèní èinnosti. Na obrázku je jeden z nich,
k ještì vìtšímu pronásle- pastor Y Djik z vesnice Chu A, správní støedisko Pleiku, provincie Gia Lai.
dování a podøízenosti.“
19
V roce 2002 pastor Quang založil další organizaci, která mìla dokladovat Kristovu lásku ostatním lidem. Šlo o chlapeckou a dívèí unii
køesanských skautù. Tito skauti, kteøí jsou jedinou skautskou organizací ve Vietnamu, jsou rozdìleni do ètyø úrovní: dìti, dorostenci, mladí
a dospìlí. Jejich náplní je tiše chodit po svém okolí a konat užiteèné
a prospìšné vìci. A tato organizace funguje ve Vietnamu dodnes. Tøebaže jejich úkolem není evangelizace, nejsou i tak úøadùm pøíliš po chuti.
Mají však dovoleno se veøejnì organizovat.
Ani po násilném uzavøení biblické školy nezùstali její studenti neèinnými. Za tøi týdny rozdali zhruba tøi tisíce traktátù a vìnovali se dalším
aktivitám. Nyní se poohlížejí po novém místì. Hlas muèedníkù se chce
finanènì podílet na vzniku dalšího zaøízení, kde by tato biblická škola
mohla pùsobit.
– Hlas muèedníkù, USA, duben 2011
Srí Lanka – „Nechte dìti pøíjít ke mnì“
Bylo to v noci v odlehlé èásti Srí Lanky. Šestiletý Nimal a jeho dvanáctiletá sestra Nirmala již spali, když je náhle probudil veliký hluk. K jejich
rodinnému domku dorazil zástup rozhnìvaných lidí, kteøí oknem vhodili do domu zápalnou nálož. Když explodovala, dùm se otøásl a uvnitø
zaèalo hoøet.
Rodièe ihned dìti odnesli do bezpeèí a požár uhasili, èímž zabránili
zkáze svého domu, a pøedevším ochránili životy svých dìtí. Nemohli již
ale zabránit duševnímu šoku, kterým dìti pøi této události prošly. Nešlo
navíc o první útok, který tato rodina zakusila. Tito køesané již dobøe vìdí,
že chtìjí-li hlásat evangelium ve své zemi, musí se pøipravit nést dùsledky. Již mnohokrát této rodinì nìkdo vyhrožoval
smrtí. Otec obou dìtí prožil øadu nemilých pøíhod.
Jednou ho kamion schválnì vytlaèil se silnice právì
v místì, kdy byla rokle, naštìstí se do ní nezøítil. Jindy
ho kontaktoval nìjaký èlovìk, který pøedstíral zájem
o køesanství. Nakonec ale
vyšlo najevo, že ho chtìli
vlákat do jednoho domu,
kde mu hrozilo možná
i smrtelné nebezpeèí.
Ale žádný z tìchto inciTento kostel ve srílanském mìstì Boraluwewa znièili dentù tohoto køesana nev roce 2004 tamní buddhisté.
zastrašil ani jeho víru ne20
znejistil. On odmítá na
tyto hrozby dát a pøerušit
svou službu. A jelikož byly
podobné incidenty namíøené proti jejich otci, Nimal
se svého otce v dìtské prostotì zeptal: „Abys sloužil
Bohu, tak musíš umøít?
Nirmaly se zase zmocnil
strach a zaèala mít bolesti
hlavy a jiné pøíznaky, které Vnitøek kostela ve srílanské Kesbawa, který byl takto
nemìly jiné než psychické znièen již pøed nìkolika lety.
pøíèiny. Dokonce se jí kvùli
tomu zhoršil ve škole prospìch. Její otec se cítil bezmocný. „Já naši situaci unesu, ale co bude s mými dìtmi?“ posteskl si jejich otec. „Já opravdu
nevím, jak je mám utìšit.“
Lidé z vedení Národní køesanské evangelikální aliance Srí Lanky
(NKEASL) se o tìchto dvou dìtech dovìdìli a pozvali je na dìtský prázdninový tábor, který NKEASL ve spolupráci s naší misií každoroènì organizuje. Zámìrem poøadatelù tohoto tábora je posílit a povzbudit dìti
køesanù, kteøí zakoušejí pronásledování. V tomto táboøe se jim dostává
pøimìøeného biblického vyuèování a mohou také navazovat nová a èasto
trvalá pøátelství s ostatními dìtmi, kteøí žijí v podobné situaci. Èasto tím
nejdùležitìjším je pro tyto dìti zjištìní, že to nejsou jen ony, kdo prožívají
takové tìžkosti.
V táboøe jsou dìti rozdìleny do tøí vìkových skupin, 14–17, 10–13 a 6–9.
Každý rok se volí nìjaké ústøední duchovní téma a dìti se také vìnují
bìžným prázdninovým aktivitám. Posledního tábora se zúèastnilo dvaasedmdesát dìtí z devatenácti krajù Srí Lanky.
Bìhem táborového života tyto dìti rovnìž získávají
nový osvobozující pohled
na rùzné etnické tøenice,
ke kterým v této zemi dochází, a které v roce 1980
uvrhly Srí Lanku do obèanské války. Tøebaže tato
válka v roce 2009 skonèila,
nìkteré neblahé dùsledky
nadále pøetrvávají. Od jejího skonèení v zemi narùstá poèet evangelikálních køesanù.
Kvùli rozvoji církví pod- Nápis na troskách tohoto kostela v Boraluwewa lze
nikají tamní protikøesan- pøeložit takto: „Od tohoto dne na vìky již žádný kosské radikální organizace tel!“
21
rùzné aktivity, které mají
tento rùst køesanství zamezit. Ty jdou dvìma základními smìry. První se
týká srílanské legislativy,
hlavnì zavedení zákona
proti náboženským konverzím. A za druhé se tito extrémisté snaží zastrašovat køesany buï
nejrùznìjšími pohrùžkami,
anebo pøímo brutálním násilím. Podle organice Operation World bylo na Srí
Tento velký transparent nese protikøesanskou výzvu:
Lance v roce 2010 znièeno
„Buddhisté, probuïte se! Zniète vražedné køesanské
nebo poškozeno asi 250
církve!“
kostelù.
Pro rodinu Nimala a Nirmaly byla cesta do tohoto tábora sice hodnì
dlouhá, leè velmi pøínosná. Dìti byly povzbuzeny a nauèily se, jak mají
pøekonávat traumata, která jim život v køesanské menšinì na Srí Lance
pøináší.
Nimal a Nirmala však patøí jen mezi mnoho dalších dìtí, kterým se snažíme prostøednictvím tìchto køesanských táborù pomáhat.
Zmìnit slzy ve vítìzství
Pøed dvìma lety se Jan a Ondøej (zmìnìná jména) vrátili se svými rodièi domù z krátké návštìvy pøíbuzných. Ale na to, co je doma èekalo,
nebyli rozhodnì pøipraveni. Z jejich domu a pøilehlého kostela zbyly jen
sutiny. V dobì, kdy byli pryè, zapálili neznámí útoèníci jejich dùm i sousední budovu kostela. Požár znièil støechu i zdi a všechno osobní vlastnictví této rodiny se promìnilo na hromadu popela. Cílem útoèníkù byla evidentnì snaha pøekazit hlásání evangelia, a zamezit znaènému rùstu
tohoto sboru, ve kterém byl otec Jana a Ondøeje pastorem. Podobnì jako
v pøípadì rodiny Nimala a Nirmaly, nešlo o první pøípad, kdy se rodina
setkala kvùli své víøe s pronásledováním.
Šestnáctiletý Jan a tøináctiletý Ondøej byli v šoku, když uvidìli, co se
s jejich domem a kostelem stalo. Jan bìžel hledat mezi trosky své hudební nástroje, kytaru a soupravu bubínkù, které používal pøi bohoslužbách.
Když zjistil, že jsou zcela znièené, rozplakal se a nìkolik dní byl celou
událostí hluboce zasažen. I jeho studium bylo neblaze ovlivnìno, protože pøi požáru pøišel o všechny své školní sešity a uèebnice. Ondøej na celou událost reagoval trochu odlišnì. Velmi se bál toho, aby útoèníci nepøišli znovu a tak po øadu nocí velmi špatnì spal.
Podobnì jako otec Nirmaly a Nimala i rodièe Jana a Ondøeje se sice
sami dokázali s celou situací vyrovnat, ale nevìdìli si pøíliš rady se svými
syny, kteøí se uzavøeli do sebe a tìžko se s celou událostí smiøovali. Když
22
se o této události dovìdìli pøedstavitelé NKEASL,
pozvali oba hochy na náš
prázdninový tábor, aby se
tam odreagovali, navázali nová pøátelství a získali
nové duchovní obživení.
Dnes jejich otec prohlašuje, že se oba synové již cítí
jako døív.
Díky darùm našich ètenáøù mùžeme tak traumatizovaným srílanským
dìtem pomáhat, aby získali nazpìt svou duchovní
a duševní rovnováhu. Pa- Dìti s nìkterými táborovými pracovníky
matujme na tyto dìti také
ve svých modlitbách.
Jeden šestnáctiletý hoch, který cestoval pøes osm hodin autobusem,
aby se úèastnil prázdninového tábora, øekl: „Vyrovnával jsem se s velmi
tìžkou situací… Ale díky Bohu za možnost, že se tohoto tábora mohu
zúèastnit.“ Jiný zase prohlašuje: „Nauèil jsem se zde mnoha vìcem a našel i odpovìdi na øadu otázek a problémù, které mì dlouhou dobu sužovaly… Dìkuji Všemohoucímu Bohu za tuto pøíležitost.“
Ježíš svým uèedníkù øekl: „Nechte dìti pøijít ke mnì a nebraòte jim“
(Matouš 19,14). Modlíme se, aby tyto tábory pomáhali dìtem pronásledovaných køesanù následovat Ježíše Krista a povzbudit je v jejich nelehkých
životních situacích, se kterými se ve své zemi èasto setkávají.
– Hlas muèedníkù, Kanada, èervenec 2011
Indie – pomoc dìtem pronásledovaných
køesanù
„Vidím svého otce poøád pøed sebou,“ prohlašuje tøináctiletá Turani
a se slzami v oèích dodává, „byl umuèen.“ Pracovníci Hlasu muèedníkù
se setkali s Turani v jejich dvoupokojovém polorozboøeném cihlovém
domeèku jen nìkolik dnù po tragické smrti jejího otce.
Turanin otec Saul Pradhal se již nikdy nevrátil ze svého nového zamìstnání, které získal v nedaleké cihelnì, a kam nastoupil 10. ledna 2011.
Tento venkovský kazatel z indického státu Odisha (døíve Urísa) nechtìl
zprvu tuto práci pøijmout. Lidé, kteøí mu ji nabídli, totiž byli èleny radikální hinduistické organizace, která byla v podezøení, že stála za brutálními útoky na køesany v tomto indickém státì v roce 2008. Nicménì Saul
potøeboval peníze. Jeho dùm v roce 2008 pøi protikøesanských nepoko23
jích znièen a on potøeboval podporovat svoji
ženu, dvì dcery a také svoji sestru.
Saulova rodina tìlo nalezla otcovo poblíž
místního rybníka. Policie se nejprve snažila
tvrdit, že Saul zemøel pøirozenou cestou na
podchlazení, ale lidé, kteøí mu dali práci, se
nakonec pøiznali k vraždì. Policisté se pak
snažili vdovu pøesvìdèit, aby žalobu nepodávala, ale ta trvala na potrestání tìch, kteøí
jejího manžela zabili.
„Vrate mi manžela živého, a já žalobu stáhnu,“ øekla policejnímu náèelníkovi.
Po setkání se Saulovou rodinou poskytla
jedna z poboèek Hlasu muèedníkù rodinì peníze na stavbu nového domku. „Mnohé orgaTato dívka jménem Priya z dìt- nizace sice také uveøejnily Pradhalùv pøíbìh,
ského domova v Sideras drží ale žádná pomoc odnikud nepøišla, uvedl jev ruce svou první Bibli.
den z køesanských pøedstavitelù v tomto regionu. Hlas muèedníkù rovnìž zaplatil obìma dcerám zavraždìného pastora školné a vdovì poskytl prostøedky k otevøení malé živnosti.
Hinduistiètí extrémisté nadále pokraèují ve svých útocích na køesanskou menšinu ve státì Odisha. Za první polovinu roku 2011 došlo
jen ve zdejším okrese Malkangiri k patnácti útokùm. O minulých Vánocích na Štìdrý den vtrhlo do kostela ve vesnici Kovi Konda 200 radikálù
a vážnì pøitom zranili nìkolik køesanù. Bìžnì pak radikálové takto pøepadávají modlitební shromáždìní a bijí pøítomné køesany a nezastavují
se ani pøed tìhotnými ženami a dìtmi. Nìkteré køesanské rodiny se již
kvùli tomu vystìhovaly do jiné oblasti.
Hlas muèedníkù pomáhá dìtem pronásledovaných køesanù také
prostøednictvím naší spolupráce s dìtským domovem v Sideras, který
poskytuje domov a vzdìlání dìtem, které byly postiženy pøi nepokojích
v roce 2008 ve státì Odisha. Toto protikøesanské násilí propuklo, když
byl zavraždìn pøedák jisté extrémistické hinduistické organizace. Tøebaže se k odpovìdnosti za atentát pøihlásila jedna marxistická skupina,
rozlícení hinduisté pøepadávali zdejší vesnice, nièili domy, kostely i obchody a pøinutili mnohé k útìku.
– Hlas muèedníkù, Kanada, èervenec 2011
Indonésie – pøíbìh Ishmaela
Zasvìcený muslim Ishmael (pøezdívka) mìl blízko k alkoholu, hráèství,
prostituci a k dalším neøestem. Vším tím chtìl naplnit svùj stereotypní
život øidièe autobusu na letišti. Byl však i horlivým muslimem, který navštìvoval rùzné mešity a nakonec se také pøipojil k jedné radikální skupinì vyznávající džihád. V prosinci 2005 Ishmael v této skupinì dostal
24
úkol, aby pøerušil vánoèní
bohoslužby, které vedl jistý pastor Ibrahim. Ale místo narušitelského èinu se
Ishmaelova srdce dotkl
Duch Svatý a on prožil duchovní promìnu.
Když poslouchal pastora
Ibrahima, jak káže o Ježíši
Kristu, chtìl se dovìdìt
nìco víc. „Cítil jsem, že se
nìco stalo v mém srdci,“
vzpomíná Ishmael. „Pastor mi dal Bibli a korán Nìkdejší horlivý indonéský muslim Ishmael vypráví
a øekl mi, abych pøemýšlel o svém obrácení.
o svém životì.“
Po šest mìsícù studoval Ishmael jak korán, tak i Bibli. Po této dobì byl
již zcela rozhodnut stát se køesanem a nechat se pokøtít. Jeho život se od
té doby dramaticky zmìnil a jeho manželka Faiza k tomu poznamenává:
„Chtìla jsem se dovìdìt, co tak velice mého manžela zmìnilo.“
Avšak nìkolik pøíbuzných Ishmaleovou zmìnou nebylo zrovna nadšeno. Jeho širší pøíbuzenstvo se ho zøeklo a úøady vypudily rodinu z jejich bydlištì. Nakonec ho muslimská komunita donutila odejít na jiné
místo.
Navzdory tomuto vývoji Ishmael prohlašuje, že se ve víøe utvrdil a nikdy již nechce svého Spasitele opustit. Necelý rok po svém obrácení se Ishmael stal køesanským pracovníkem na plný úvazek. Na motocyklu objíždí
nové køesany, kteøí opustili islám a nyní potøebují duchovní vedení a posílení.
S pomocí pastora Ibrahima
rovnìž káže v nìkolika domácích církvích složených
z muslimských konvertitù.
„Všem vyprávím, jak jsem
se setkal s Ježíšem,“ prohlašuje Ishmael. „Jsem velmi šastný a mám velkou
radost, když se mohu setkat každý pátek se skupi- Ishmael byl èlenem islamistické skupiny vyznávající
nou pìtatøiceti až ètyøiceti džihád, od které dostal úkol, aby narušil bohoslužby
vìøících a chválit s nimi vedené pastorem Ibrahimem. Na tomto obrázku jsou
èlenové islamistické skupiny Laskar Izzul Islam, kteøí
spoleènì Pána.“
protestují pøed soudní budovou, kde pøed soudem sta– Hlas muèedníkù,
nuli køesané obvinìní z toho, že vyprávìli o Ježíši
nezletilým dìtem.
Kanada, leden 2011
25
Èína – pøíbìh Joshui Wanga
Syn zemìdìlce Joshua Wang vyrostl v ateistickém prostøedí komunistické propagandy, která za veškerými životními tìžkostmi vidìla tøídní
boj. Také násilná revoluce v Èínì byla pro Joshuu dùsledkem tohoto boje.
Když v roce 1989 došlo k protestùm demokraticky smýšlejících mladých
Èíòanù na námìstí Tiananmen, a policie tam tehdy zastøelila tisíce demonstrantù, Joshua Wang byl mezi úèastníky ale vyvázl nakonec jen s pouhým disciplinárním trestem. Po této události ale ztratil o komunistickém
režimu veškeré iluze a zaèal hledat pravdu a smysl života.
Jedné noci naladil na svém pøijímaèi nìjakou køesanskou stanici. „Když
jsem poslouchal toto vysílání, ve kterém se poøád hovoøilo o Bohu a Bibli,
vzbudilo to ve mnì zvìdavost, o co zde vlastnì bìží,“ vzpomíná Joshua.
A tak brzy chtìl získat Bibli. „Jednoho dne jsem šel kolem jakéhosi kostela a uvažoval jsem, že bych se mìl podívat dovnitø, ale pak jsem si to
rozmyslel ve strachu, že by to mohlo mít pro mì negativní dopady. Byl
to dùsledek ateistických pomluv a pøedsudkù, které jsem od dìtství slyšel kolem sebe.“
O náboženství Joshua vìdìl jen to, co se uèil ve škole, tedy nic jiného
než donekoneèna omílané marxistické mantry, že náboženství je opium
lidstva a že je to pouze berlièka pro slabochy. Nakonec ale neodolal
a pøesvìdèil jednoho z pøátel, aby s ním šel do kostela. Pozdìji se mu
rovnìž podaøilo koupit Bibli.
Jelikož Joshuu a další jeho pøátele stále v duchu pronásledovala událost
na námìstí Tiananmen, která v tìchto mladých lidech vyvolala nenávist
ke komunistickému režimu, pøidali se tito mladí k hnutí odporu, které se
snažilo o zmìnu pomìrù v Èínì. Tyto aktivity však nakonec vedly k jejich zatèení.
A tak se Joshua ocitl ve vìzení, kde zprvu
snil o odplatì komunistùm, ale také zaèal
stále více toužit po duchovních vìcech
a èetbì Bible. Když strávil ve vìzení rok,
byl obvinìn ze „šíøení protirevoluèní propagandy“ ale nakonec byl propuštìn, nebo
hrál v hnutí odporu jen okrajovou roli. Ještì
ve vìzení se zaèal modlit a po propuštìní
pøijal Ježíše jako svého Spasitele.
O nìkolik let pozdìji zaèal Joshua sloužit Bohu na plný úvazek. „Už nemám v srdci
nenávist a touhu po pomstì, protože moje
srdce a mùj život naplnila láska Boží,“ proV Èínì jsou Bible k sehnání také
pøed kostely státní církve. Mnoho hlašuje Joshua. „Láska Kristova mì pudí
lidí po desetiletích ateistické sloužit druhým, aby i oni poznali, že Syn
indoktrinace hledá v této veliké Boží je Spasitelem høíšníkù.“
zemi pravdu.
– Hlas muèedníkù, Kanada, leden 2011
26
ÚVAHA TOMA WHITA
Bláznovství, anebo skutky
heroismu?
Jeden náš saúdskoarabský kontaktní pracovník mi øekl, že mezinárodní letecká spoleènost Swiss International Air Lines nesmí
létat nad Mekkou, protože na jejich letadlech
jsou namalované èervené švýcarské køíže. Tøebaže aerolinky se svými køíži do Saúdské Arábie nesmìjí létat, nemohou duchovní pøedáci
této zemì zabránit tomu, aby køíž Ježíše Krista
nepromìòoval srdce muslimù, kteøí pøijali Ježíše
jako Pána.
Muslimské vlády zakazují køesanským konvertitùm, aby si zmìnili svoji
náboženskou pøíslušnost ve svých osobních dokladech z islámu na køesanství. Nìkteøí køesané dokážou skuteènost, že mají ve své legitimaci
napsanou pøíslušnost k islámu, i využít k prospìchu evangelia. Jeden èerstvý vìøící mi vyprávìl: „Šel jsem na každoroèní pou do Mekky a kráèel
jsem kolem Kaaby se statisíci ostatních poutníkù. Tu jsem se vždycky
zeptal èlovìka, který šel vedle mì, zda má nìkoho v rodinì nemocného,
za koho by chtìl, abych se pomodlil. Když jsme pak chodili v kruhu kolem
èerného kamene, vyprávìli mi o svých nemocech a strastech, a já jsem
jim potom øekl, že se za nì budu modlit ve jménu Issa, Al Massih (Ježíš,
Mesiáš). A oni mi potom dìkovali za mé modlitby.“
Mnozí køesanští zahranièní dìlníci, kteøí v Saúdské Arábii pracují,
hovoøí o této zemi jako o „pekle“, nikoli ovšem pro tamní horké podnebí,
ale kvùli protikøesanskému duchovnímu klimatu. V této zemi není ani
jeden køesanský kostel a po soukromých shromáždìních køesanských
zahranièních dìlníkù, slídí tamní náboženská policie, tzv. mutawa. Pastor Richard Wurmbrand mìl kdysi pøíležitost navštívit jednu saúdskoarabskou domácnost, kde krásnì zpívala skupina filipínských køesanù,
kteøí v Saúdské Arábii pracovali. Avšak dnes jsou køesanští dìlníci z Indie, Filipín a dalších zemí, biti, zatýkáni a vyhošováni tìmi, kteøí víru
v Ježíše Krista doslova ïábelsky nenávidí.
Co si potom myslet o nìkterých výjimeèných køesanech, kteøí
nacházejí odvahu evangelizovat saúdské obyvatele otevøenì, pøímo
na veøejných prostranstvích? Mìli bychom se na takové lidi dívat jako
na blázny nebo jako na smìlé vìøící, kteøí kráèejí ve šlépìjích apoštola Petra, který kázal o Letnicích nebo Pavla, kázajícího na Areopagu?
Pøipomeòme zde Mussie Eyoba, Eritrejce, který se stal køesanem
pøed dvìma roky, právì v dobì kdy pracoval v Saúdské Arábii. Tento
27
køesan byl 12. února 2011 zatèen
pøed mešitou v Džiddì, druhém nejvìtším saúdsko-arabském mìstì, za
to, že kázal muslimùm. Dozvìdìli
jsme se, že Mussie zaèal kázat
9. února pøed eritrejskou ambasádou a po tøech dnech se pøesunul
k mešitì. Kázat muslimùm je v Saúdské Arábii považováno za veliký
zloèin a Mussiemu nyní hrozí trest
smrti.
Mussie Eyob
Saúdské úøady se nejdøíve domnívaly, že Mussie je urèitì duševnì
nemocný. Byl však vyšetøen tamními
lékaøi a prohlášen za svéprávného. Následnì ho pøevezli do nechvalnì
známého a pøísnì støeženého vìzení Briman. Pøátelé a rodinní pøíslušníci,
kteøí ho 5. bøezna navštívili, uvedli, že sice ztratil na váze, byl ale v relativnì dobrém rozpoložení. Avšak èlenové jeho rodiny mají o jeho zdraví
velké obavy.
Zatèení Mussie Eyoba pøedcházelo zatèení dvou indických køesanù,
jednatøicetiletého Yohana Nese a osmadvacetiletého Vasantha Sekhar
Vary. Oba jmenovaní byli zatèeni pøi zátahu Muttawy na domácí shromáždìní køesanù. Tito muži byli obvinìni z toho, že se snaží obracet
muslimy ke køesanství. Byli surovì biti a policie se z nich snažila vytlouci
jména pastorù a dalších køesanù v Saúdské Arábii. Pamatujme v modlitbách i na tyto odvážné svìdky.
V domovinì Mussie Eyoba jsou køesané zamykáni do kovových kontejnerù. V Saúdské Arábii mìl Eyob svobodu hlásat evangelium a úøady
mìly zase svobodu ho zatknout. Nyní má Eyob svobodu kázat evangelium
svým spoluvìzòùm. Mussie Eyob je zasvìceným køesanem, který se stal
jako apoštol Pavel bláznem pro Krista. A blázen se nikdy pøíliš neohlíží
na okolnosti a ani na to, co si o nìm lidé myslí.
Dívá se Bùh na bláznovství nìkterých køesanù a na to, že jejich jednání
nepøináší viditelné a hmatatelné ovoce? Anebo mnohem spíše zkoumá
naše zámìry, pohnutky, naše srdce i naší touhu následovat Ježíše a naplòovat naše velké poslání víry?
V našich bulletinech popisujeme situace i osobní charaktery køesanù
z nejrùznìjších koutù zemì, kteøí se ocitli uprostøed nepøátelského svìta
a kteøí odvážnì následují Krista bez ohledu na to, jak bláznivì se lidem
kolem jeví.
Nemùžeme jistì obsáhnout takové množství svìdkù víry, ale snažíme
se vám pøinášet alespoò svìdectví tìch, které jsme na jejich cestách
potkali.
– Tom White, øeditel americké poboèky Hlasu muèedníkù,
èervenec 2011
28
BIBLICK Á ÚVAHA
Køesan na závodní dráze?
Nevíte, že ti, kdo bìží na závodišti, všichni sice bìží, ale jen jeden, že
obdrží cenu? Bìžte tak, abyste jí dosáhli. (1. Korintským 9,24)
Je poslední den v tomto roce a tak zase uplynula èást našeho životního
bìhu i bìhu víry, o kterém zde Pavel hovoøí.
Musím, bratøi a sest ry, pøiznat, že mám znaèné problémy s tímto
Pavlovým podobenstvím i s obdobnými obrazy, které tu a tam v Novém
Zákonì nacházíme. Tedy ne, že bychom našemu textu nerozumìli, že by
to bylo místo nìjak zastøené èi nesrozumitelné. Právì naopak, je to velmi
jasný a lapidární obraz. Také katolická vìrouka tento výrok vykládá právì
oním zpùsobem, který je hned po ruce, který se nám doslova nabízí.
Napøíklad v poznámkách jednoho staršího katolického pøekladu o tomto
verši mùžeme èíst:
Jako nestaèí jen vstoupiti na závodištì, ale tøeba se mnohého zøíci a vyvinouti nejvìtší úsilí, má-li kdo zvítìzit, tak také nestaèí jenom vstoupiti
do Církve, ale je potøeba býti pohotový k nejvìtšímu odøíkání a obìtavosti
k získání vìèné spásy. (NZ 1948, pøeklad Dr. P. Škrabal).
Ano, to je vskutku logická aplikace našeho Pavlova podobenství. Jenže
Pavlùv obraz a ještì mnohem více tento zmínìný výklad jaksi neodpovídá tomu základnímu zacílení evangelijní zvìsti. Má-li život køesana mít
právì takovýto charakter, má-li být životem jakéhosi vrcholového sportovce, pak lze sotva porozumìt tomu, v jakých „vodách“ si Ježíš hledal
vítìze našeho závodu, zvaného køesanská víra èi život køesana. Má to
vùbec logiku, hledat vítìze takovéhoto klání mezi tìmi, kteøí jsou k závodìní snad nejménì vhodní? Víme dobøe, že Ježíš nacházel své uèedníky
zejména mezi celníky, tedy lidmi zkorumpovanými a oportunními, mezi
osobami morálnì padlými jako tøeba nevìstky, èi mezi hrubými a nevzdìlanými rybáøi a jinými podobnì šedivými postavièkami. Zatímco
na stranì druhé si Ježíš k tìm morálnì vznešeným, odøíkavým a nábožensky vzdìlaným, tedy k tìm, kteøí mìli k takovému bìhu ty nejlepší
pøedpoklady, vytváøel zøetelný odstup, až to nìkdy skoro vypadá, že ani
vùbec nechce, aby v nìho uvìøili – zatvrdil jim srdce, zalepil uši, oslepil
oèi (Mk 4,11–12; Lukáš 8,9).
Podivné vítìze Ježíš hledá. Jako by nìkdo hledal geniální vìdce mezi
žáky zvláštní školy nebo vrcholové sportovce mezi tìmi, kteøí mají ètyøku
z tìlocviku, èi hudebníky mezi tìmi, co neudìlali zkoušku ani do obyèejné
hudebky. A teï by mìli bìžet, a snažit se být nejlepšími, a dokonce vyhrát
závod nad celou tou náboženskou elitou svého národa.
A na povzbuzení do tohoto podivného bìhu jim Ježíš ještì øekne: A nepøedbìhnete-li ve své spravedlnosti minimálnì o nìkolik kol zákoníky
a farizeje, tak do Božího království nevejdete. (Matouš 5,20). To tedy znamená, že tenhle bìh nebude nìjaká uzavøená paralympiáda druhoøa29
dých a hendikepovaných, jak by si snad mohl nìkdo myslet, ale bude
to doslova bìh na život a na smrt s velmistry a pøeborníky náboženské
spravedlnosti.
Není pak ovšem divu, že se mnozí takového bìhu zaleknou. Vždy promyslíme-li povolání køesana z této stránky, nemùže nás pøekvapit, když
nìkdo padne pøed Ježíšem spoleènì s Petrem a øekne, Pane, já jsem pøece
èlovìk høíšný, proè se obracíš zrovna na mne? To pøece nemùžeš myslet
vážnì! Vždy se znám, dneska jsem pln horlivosti, ale zítra už ochabnu
a všichni se kolem mì pøeženou a nechají mì za sebou, a já už je nikdy
nedohoním. Nebude lepší, abych se potichu vytratil a bìh vzdal? A nebude
i pro Tebe lepší, když si povoláš ty, kteøí mají opravdové pøedpoklady,
tedy nejvyšší morální úroveò, železnou vùli, nezlomné odhodlání a mimoøádnou sílu všeho druhu? Anebo by jiní mohli zase reptat asi následovnì, tak my jsme si, Pane, mysleli, že to u tebe bude jiné než ve svìtì.
Velebil jsi Otce, že své evangelium zjevil nám malièkým, druhoøadým,
slabým a ve svìtì za nic položeným. A najednou ejhle! No, vlastnì se to
dalo pøece èekat, že to nakonec bude u Tebe stejné, že zase budou mít
výhodu ti lepší, silnìjší, ti s pìti, ètyømi nebo tøemi talenty a høivnami,
zatímco já, který mám sotva jeden, jsem holt odsouzen, abych zùstal
daleko za nimi, a nakonec jim ještì odevzdal i to málo co mám. Tak to
je tedy ale opravdu hoøké zklamání! Ostatnì je vùbec vhodné, aby apoštol Pavel používal právì takový obraz ze sportovního klání? Pøipodobòovat duchovní život køesana k tomu, jak to chodí ve sportu? Pavel sotva
tušil, jak právì toto podobenství bude i po dvou tisíciletích mimoøádnì
aktuální. Právì za našich dnù dosahuje nejrùznìjší sportovní soutìžení
pøímo bizarních a obludných rozmìrù. Ale duchovního na tom není zhola
nic. Tyhle ty nejrùznìjší strkanice, snaha druhého pøedbìhnout, pøedèit,
vyøadit z boje, tyhle ty hokejové a fotbalové rvaèky, a stále vìtší zištnost,
agresivita a primitivita sportovcù i jejich fanouškù, tohle má být pro nás
duchovní inspirací? Myslí to apoštol vùbec vážnì? Není to mnohem spíše
pøesný opak toho, jak by to mìlo v našem køesanském životì vypadat?
Abychom se koneènì dobrali nìjakých závìrù, zaènìme s tím, o jakou
spravedlnost v našem životì vlastnì bìží. Jako vyznavaèi reformace dobøe
známe pojem spravedlnosti Boží, spravedlnosti Kristovy. Vìøíme, že je
nám skrze víru zadarmo, bez našich zásluh, pøiøknuta, pøidána.
Na druhé stranì ale Nový Zákon obsahuje také místa, kde se tento reformaèní pojem na první pohled nìjak vytrácí, kde jsme tak nìjak ponecháni
sami sobì, svému usilování a svému bìhu. A právì toto Pavlovo sportovní
podobenství takto pùsobí.
Ale zpátky k té spravedlnosti shùry. Spravedlnost Boží, Kristova, ta není
prostì jen o mnoho dokonalejší než ta naše spravedlnost lidská a než byla
spravedlnost zákoníkù a farizejù. Je to také spravedlnost úplnì jiného
druhu a charakteru a obsahuje v sobì jednu u lidí nevídanou božskou
vlastnost.
Když se v Písmu hovoøí o lidské spravedlnosti, pak zjišujeme, že tato
spravedlnost je nepøenosná, na rozdíl od høíchu, který se nesmírnì
30
ochotnì a pohotovì pøenáší i na druhé. Již ve Starém Zákonì, u proroka
Ezechiela, èteme, že spravedlivý nemùže svou spravedlností vykoupit,
tedy zachránit nikoho druhého, a to platí i o tak záøných osobách, jakými
byli Noe, Job nebo Daniel (Ez 14,12). A Nový Zákon je ještì skeptiètìjší,
když prohlašuje, že spravedlivý, a zde bychom asi mìli rozumìt po lidsku
spravedlivý èlovìk, bude jen sám stìží zachránìn, natož pak, aby dokázal svou spravedlností zachránit nìkoho dalšího.
Boží spravedlnost je však neskonale dokonalejší. V Listì Øímanùm
èteme, že poslušností jednoho, totiž Ježíše Krista, se mnozí stanou spravedlivými. Kristus tedy nebyl spravedlivý jen sám pro sebe, jen aby dokázal, že je nejlepší a že je ten jediný opravdový svatý, ale svou spravedlnost
nám všem nabízí zdarma, a to skrze pouhou víru. Není tedy divu, že po
této spravedlnosti z víry se jako první natáhli právì ti, o kterých již byla
øeè a kteøí v lidské spravedlnosti nejvíce selhali. Zde ucítili novou šanci.
I když si mohli dobøe spoèítat, že nikdy nebudou moci naplnit všechno
to, co jim Ježíš naøizuje, pøesto jím byli vnitønì fascinováni a neodolatelnì
pøitahováni. Chodili za ním, protože mìl slova vìèného života. Kam jinam
by mìli jít. Nikoho z nich nikdy neodsuzoval, byl k nim laskavý, promíjel
viny, nikoho nevyhánìl a neštítil se tìch, kteøí byli od ostatních v pohrdání. Byl opravdový Spasitel.
Je-li tedy Kristova spravedlnost takovéhoto druhu, pak bychom i my
mìli usilovat o spravedlnost, ze které by mìli užitek i druzí a která by
mìla vykupitelské vlastnosti. A právì touto všechny lidi zahrnující spravedlností Ježíš nejvíce pobuøoval náboženský svìt své doby?
Vrame se ale na závìr znovu k Pavlovu textu. Nabízí se otázka, zda
k nìmu není nìjaký lepší výklad než ten, který z nás dìlá atlety na závodní
dráze a kteøí se mají za pomoci svých ostrých loktù dostat pøed druhé.
Když Ježíš pøedložil pohanské ženì ještì mnohem tvrdší podobenství
o hostinì privilegovaných dítek a psech, kterým nepatøí chléb ze stolu
pánù, žena se tím nenechala odradit, ale ihned poskytla Ježíšovi vlastní
kontravýklad jeho podobenství. A z Písma víme, že se Ježíšovi její aplikace velice zalíbila.
Co kdybychom udìlali nìco podobného s Pavlovým obrazem. Nevíte,
že ti, kdo bìží na závodišti, všichni sice bìží, ale jen jeden, že obdrží
cenu? Bratøi a sestry, kdo je tím jedním, který má na tuto cenu nárok? Je
to nìkdo z nás. Což celé Písmo nevydává svìdectví o tom jednom jediném spravedlivém, o jediném opravdovém vítìzi nad høíchem, pokušením a ïáblem?
Budeme-li na náš dnešní text nahlížet tímto zpùsobem, pak z nìho
mùžeme pøijmout ještì další povzbuzení. Tu získanou cenu si Pán Ježíš
nenechává pro sebe, ale nabízí ji nám. To je ta vykupitelská Boží spravedlnost. Náš bìh tedy není bìhem o naše vítìzství, bìhem o naši lidskou sobeckou spravedlnost, kterou bychom mohli dávat na odiv a jí se
mohli holedbat nad druhými. Bojujeme o to, abychom byli úèastni na
cenì, kterou pro nás Kristus již vybojoval. A to se dìje vírou. Bojujeme
zápas, abychom v této víøe setrvali, a slavná cena Kristova vítìzství se
31
vztahovala i na nás. A jako lidé sledují své sportovní šampiony a radují
se z jejich vítìzství, jako by bylo jejich, èímž jsou tìm rozumným kolem
k smíchu, upnìme mnohem spíše my svùj vnitøní zrak na Ježíše Krista,
aby se jeho vítìzství promítalo i do našich životù a nic se nedejme odradit, že to svìtu pøipadá pošetilé. Pak zaslechneme a uposlechneme i výzvu našeho Žalmu: Radujte se z Hospodina a jásejte, spravedliví, plesejte
všichni, kdo máte pøímé srdce.
Pak se také nebudeme bát, když to bude vypadat, že nìjak zaostáváme,
a že se nìkdo dravìjší, silnìjší a sebejistìjší dostává pøed nás. Bìh víry má
úplnì jiná pravidla než klání tohoto svìta. Nezapomeòme, že na konci
budou mnozí první posledními a poslední prvními.
–sf–
ZPR ÁV Y ZE SVĚTA
FILIPÍNY
Starší církve zavraždìn na
Mindanao
MacArthur Arbado, starší baptistického sboru Carmen, Cotabato byl zavraždìn
10. listopadu, když se vracel ze své farmy.
Útoèníci ho støelili do nohy, do bøicha a do
zad. Nakonec mu usekli hlavu jeho vlastní
maèetou. MacArthur po sobì zanechal vdovu s tøinácti dìtmi.
Aèkoli jeho farmu obklopují pozemky muslimù, mìl se všemi sousedy dobré
vztahy. Dokonce mu mnoho z nich øíkalo
„strýèku“. Èasto se ho jeho pøátelé snažili
obrátit na islám, ale on stál ve své víøe pevnì a naopak jim vyprávìl o køesanství.
Má se za to, že za jeho vraždu nesou zodpovìdnost èlenové jedné muslimské separatistické skupiny, která v této oblasti
operuje. Pamatujme v modlitbách na jeho
manželku Lolitu i jejich dìti, a také na sbor,
který navštìvovali.
– Hlas muèedníkù, Kanada,
15. prosince 2011
SOMÁLSKO
Islamistiètí extrémisté v Somálsku
sali sedmnáctiletého køesana
Radikálové ze skupiny al-Šabáb 25. záøí
zavraždili místního mladíka. Vraždì pøedcházelo dlouhodobé sledování skupin32
ky biblického studia, kterou organizovali
chlapcovi rodièe v osadì nedaleko hlavního mìsta Mogadišu. O incidentu informoval
místní novináø. Islámští radikálové zaèali
rodinu Guleda Jama Muktara sledovat bezprostøednì po pøíjezdu z Keni v roce 2008.
„S rodinou se znám osobnì, jsou to køesané a ve svém domì vedli tajné studium
Bible,“ uvedl zdroj. Podle informací oèitých
svìdkù èlenové al-Šabáb dorazili ke Guledovu domu v šest hodin ráno, kdy se chlapec vypravoval do školy. Rodièe již tou dobou pracovali na místním tržišti. „Sousedé
zaslechli z domu køik, který náhle utichl,“
dodal zdroj. Sousedé informovali rodièe,
kteøí se okamžitì vrátili domù a syna bez
meškání pohøbili, kvùli obavám z dalších
násilností. Celá rodina následnì uprchla.
Nejedná se o ojedinìlý pøípad. V lednu byla
pro svou køesanskou víru brutálnì zavraždìna matka ètyø dìtí, na jaøe byl zastøelen
køesanský mladík a v záøí bylo nalezeno
tìlo uneseného køesanského konvertity,
kterému nìkdo uøízl hlavu. Muslimští extrémisté z hnutí al-Šabáb (skupina s vazbami na al-Kajdu) stále ovládají jižní a centrální èást zemì. Vlády nìkolika západních
zemí oznaèily al-Šabáb za teroristickou
organizaci.
– Compass Direct, 31. 10. 2011
BIBLICKÉ ZAMYŠLENÍ
Nauè nás poèítat naše dny. (Žalm 90,12)
Jistý Amerièan naléhal na svého pøítele, který právì pøicestoval do
Ameriky z Thajska: „Rychle, pospìšme si, a chytíme ten autobus!“ Když
již sedìli v autobuse, øekl šastný Amerièan: „Získali jsme tøi minuty.“ Jeho
thajský pøítel se ho zeptal: „Co s nimi hodláš dìlat?“
Lidé žijící v rozvinutých západních zemích na tuto otázku vìtšinou
nemají odpovìï. Naše generace zapomnìla, co znamená normální chùze.
Víme pouze, co je to spìch a jízda autem.
O Ježíši však neèteme, že by nìkdy bìžel; on pouze kráèel. V jeho dobì
existovaly dvoukolové vozy, konì a velbloudi, ale nemáme zprávu, že by
je kdy použil. Jen jednou je zmínìno, že Ježíš jel na zvíøeti – avšak na takovém, jehož jízda byla ještì pomalejší než lidská chùze.
Je dobøe, když se snažíme ušetøit každou minutu. Každá minuta je drahokamem, jehož hodnotu si ale èasto uvìdomujeme, až když je pozdì.
Vypráví se pøíbìh o muži, který za soumraku kráèel podél øeky. Tu narazil na sáèek, obsahující kaménky. Sebral jej a zbytek cesty se bavil tím, že
kaménky házel postupnì do vody. Líbilo se mu, jak kamínky dopadaly
na hladinu vody s typickým „žblunknutím“. Když došel domu, zbyly mu
v sáèku již pouze dva. Doma na svìtle zjistil, že sáèek obsahoval drahokamy.
Horeènì se snažíme ušetøit cenné minuty, které následnì promrháme
v neužiteèných aktivitách, rozhovorech a zábavách. Pokladník je odpovìdný za každý haléø, který mu projde rukama. Èlovìk, který žil sedmdesát let se bude Bohu zodpovídat za tøicet sedm milion minut.
– Z knihy Richarda Wurmbranda Reaching Towards The Heights
Mùžete nám psát na naši e-mailovou adresu:
[email protected]
[email protected]
Další informace v angliètinì lze najít na internetových adresách:
www.persecution.com
www.persecution.net
Starší èísla v elektronické podobì naleznete na internetové adrese:
www.hlas-mucedniku.cz
MUÈEDNÍCI KØESANSKÉ VÍRY
Skryté kameny v základech církve
LIZZIE ATWATEROVÁ
15. srpna 1900
Bìhem Boxerského povstání v Èínì na
pøelomu devatenáctého a dvacátého století
nebyl v této zemi v bezpeèí žádný cizinec.
Boxeøi bojovali proti všem zahranièním
vlivùm vèetnì køesanských misionáøù.
Diplomaté uprchli do bezpeèí v Pekingu,
ale misionáøi žijící v odlehlých provinciích
nemìli mnoho voleb kam se uchýlit.
Místní úøedníci v mìstì Fenzhou v provincii Šan-si byli misionáøùm pomìrnì
pøíznivì naklonìni, a proto se tam uchýlila øada misijních pracovníkù v nadìji,
že tam v bezpeèí pøeèkají povstání až do
konce. Záhy však guvernér Šan-si, který byl
naklonìn Boxerùm, najmenoval ve Fenzhou
nové magistrátní úøedníky. Tito nechali okamžitì všechny cizince pozatýkat.
Jedna z misionáøek, Lizzie Atwaterová,
byla v té dobì tìhotná. 3. srpna 1900 napsala
svým rodièùm poslední dopis:
Drazí, toužím spatøit vaše drahé tváøe,
ale obávám se, že na této zemi se již neshledáme… Pán je mi podivuhodnì blízko
a On mì nikdy nezklame. Byla jsem velmi
vyèerpaná a úzkostná z myšlenek, zda je
pro nás ještì šance na život, ale Bùh mì
od toho vysvobodil a nyní se modlím jen
za milost, abych tuto hrùzu snášela stateènì až do konce. Bolest bude brzy za
mnou, a pak pøijde to sladké uvítání tam
nahoøe!
Mé malinké dìátko pùjde se mnou. Myslím, že mi je Bùh dá v nebi a moje drahá
matka bude tak šastná, až nás uvidí.
Nemohu si pøedstavit uvítání našeho
Spasitele. Ach, jaké to bude vynahrazení
za všechny tyto dny nejistoty. Drazí, žijte
v Boží blízkosti a nelpìte tolik na pozemských vìcech. Není žádné jiné cesty, na
které bychom mohli získat tento Boží
pokoj plný porozumìní… ty dva roky, co
jsem vdaná, byly tak plné štìstí. Zemøeme
spoleènì, mùj drahý manžel i já.
Jsme zde v hrozné separaci. Pokud
se nám nyní podaøí uniknout, bude to
zázrak. Posílám láskyplné pozdravy vám
všem i všem drahým pøátelùm, kteøí na nás
vzpomínají.
O dvanáct dní pozdìji byli Lizzie, její
manžel i jejich nenarozené dítì a dalších
šest misionáøù popraveni.
Zdroj: www.asiaharvest.org
Hlas muèedníkù Vychází pìtkrát do roka.
V prosinci vychází dvojèíslo.
Toto periodikum je registrováno u Ministerstva
kultury ÈR pod evidenèním èíslem
MK ÈR E 12970
Bulletin vydává obèanské sdružení
POMOC PRONÁSLEDOVANÉ CÍRKVI
K hlavním cílùm tohoto sdružení patøí:
• poskytovat hmotnou a duchovní pomoc pronásledovaným a potøebným køesanùm
• informovat veøejnost o pronásledování køesanù
• podporovat vydávání literatury, která vypovídá
o køesanských muèednících a svìdcích víry.
Obèanské sdružení úzce spolupracuje s celosvìtovou misijní organizací International Christian
Association (ICA).
Pìt hlavních zásad této misijní organizace je založeno na biblickém verši epištoly židùm 13,3:
1. Podporovat køesany v šíøení evangelia v oblastech, kde jsou pro své svìdectví o Ježíši Kristu
pronásledováni, prostøednictvím køesanské literatury, Biblí, rozhlasového vysílání, lékù a dalších forem pomoci.
2. Poskytovat v tìchto oblastech pomoc rodinám
køesanských muèedníkù.
3. Podporovat vìøící, kteøí osobnì prošli utrpením
v bývalých komunistických zemích.
4. Nejrùznìjším zpùsobem se snažit získávat pro
Krista ty, kteøí se podílejí na pronásledování
køesanù v totalitních zemích a problémových
oblastech.
5. Informovat veøejnost o krutostech páchaných
na køesanech.
Tento bulletin lze bezplatnì objednat na adrese:
Hlas muèedníkù
pošt. pøihrádka 21
377 01 Jindøichùv Hradec
Úèet pro dobrovolné pøíspìvky:
ÈSOB Jindøichùv Hradec
è. ú.: 131257607/0300