funkční a málo váží!

Transkript

W W W . H U D Y. C Z
BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH
10
2 0 0 9
Jak se vybavit
– ledovcová túra
02
90 metrů za 5 minut
05
Trénink jištění pádů
07
Vzhůru do rizika!
11
Pád družstva do trhliny
17
Neštěstí na Broad Peaku
19
Destrukce lana kyselinou
21
Poranění končetin
23
Navigace GPS
27
Objevování nebezpečí
39
Svoboda horských vůdců
41
Doba ledová II.
43
Příloha: Mapa a buzola
30
1
2
FUNKČNÍ A MÁLO VÁŽÍ!
VYBAVENÍ
Vyplatí se šetřit na váze?
text: Martin Trdla, Dušan Stuchlík, Michal Bulička foto: Oskar Goliáš, Michal Bulička
VÝBĚR OBLEČENÍ A OBUVI MŮŽE UMOCNIT ČI ZNIČIT VÁŠ VÝKON I ZÁŽITKY SPOJENÉ S OUTDOOROVÝMI AKTIVITAMI.
VHODNÉ OBLEČENÍ NEJEN ŽE NESMÍ OMEZOVAT VOLNOST POHYBU, ZÁROVEŇ DÍKY MODERNÍM TECHNOLOGIÍM POUŽITÝM PŘI VÝROBĚ MATERIÁLŮ DOKÁŽE REGULOVAT KLIMA V BEZPROSTŘEDNÍM OKOLÍ VAŠEHO TĚLA. ODVÁDÍ POT, KONTROLUJE HOSPODAŘENÍ S TEPLEM A OCHRÁNÍ VÁS PŘED VLIVY POČASÍ I UV ZÁŘENÍM.
POŽADAVKY NA OBLEČENÍ
SYSTÉM OBLÉKÁNÍ
Konstrukce oblečení volí rovnováhu mezi
odolností (nepostradatelnou, pokud má
oděv odolat nástrahám drsného terénu), volností pohybu a nízkou hmotností
(kterou vyžadují fyzicky náročné aktivity).
S přihlédnutím k primárnímu použití výrobku ustupuje jedna ze stran této rovnice
do pozadí ve prospěch druhé, na použití
závisí volba materiálu. Hotové výrobky
je možné rozdělit podle jejich vlastností
a podle materiálů do kategorií „na lehko“
a „běžné“.
Z hlediska systému oblékání se první
(transportní, základní), i druhá (izolační)
vrstva pro kategorie „na lehko“ a „běžné“
neliší. Oblečení, používané jako transportní a izolační vrstva, má v obou kategoriích
podobné parametry: hmotnost, použité
materiály, barvy, atd. K rozdílům však dochází u třetí vrstvy oblečení, vrstvy, která
chrání před vlivy počasí.
TRANSPORTNÍ (ZÁKLADNÍ) VRSTVA
Specifickou vlastností této vrstvy je schopnost
přenášet vlhkost v kapalném skupenství. Tato
vlastnost by neměla být zaměňována s prodyšností, tj. schopností materiálu propouštět
vlhkost v plynném skupenství (ve formě vodní
páry). Vrstva bývá v přímém kontaktu s kůží.
Vyrábí se z hydrofobních syntetických nebo
směsových vláken, která izolují a zároveň odvádějí kapalnou vlhkost od povrchu těla.
Obecně platí pro jakýkoli druh pohybu, tedy
i pro pohyb po ledovci, že prádlo by mělo být při
nošení příjemné. Pro aktivní pohyb jsou vhodnější syntetické materiály, které neabsorbují
pot a efektivně jej odvádějí. Nevýhodou může
být v některých případech fakt, že po opakovaném použití bez vyprání mohou páchnout.
Pro volnější pohyb, kdy nedochází k výraznému
pocení, jsou vhodné i materiály přírodní, např.
vlna, která je teplejší a ani při opakovaném nošení nepáchne, nevýhodou je absorpční schopnost – materiál schne delší dobu.
svrchní oblečení udrželoizolační vrstvy suché.
Proto musí být nepromokavé, čímž brání pronikání vlhkosti z vnějšího prostředí, a zároveň
prodyšné, aby nedocházelo k hromadění
vlhkosti vznikající vlivem pocení uvnitř.
Chceme-li zabránit ztrátám tepla prouděním,
vnější oblečení musí být navíc větruvzdorné.
Zde již dochází k odlišnostem v kategorii „na
lehko“ a „na těžko“.
Při ledovcové túře závisí výběr vhodného
oblečení na prostředí, ve kterém se budete
pohybovat. Nadmořská výška téměř vždy nad
IZOLAČNÍ VRSTVA
Izolační vrstva se nosí na transportní vrstvě
a bývá vyrobena z různých izolačních vláken
a textilií. Moderní systém oblékání často
používá syntetické materiály, protože syntetická vlákna si dokážou udržet své izolační
schopnosti i po zvlhnutí. Kromě toho dobře
odvádějí vlhkost od těla, jsou méně nasákavá a schnou rychleji než přírodní izolační
materiály.
Jako vhodnou izolaci doporučujeme výrobky z fleecových materiálů, high loft (úplety
s vysokým vlasem), oblečení plněné izolací
Primaloft, nebo produkty z materiálů typu
softshell, které mohou zároveň nahrazovat
svrchní vrstvu.
VRSTVA CHRÁNÍCÍ PROTI VLIVŮM POČASÍ
Svrchní vrstva oblečení hraje klíčovou roli
v zabezpečení našeho pohodlí. Nepříjemné
pocity způsobené promočeným oblečením
vznikají v důsledku zvýšení tepelných ztrát
těla. Chceme-li jim zabránit, je důležité, aby
F U N K Č N Í A MÁ L O VÁ Ž Í ! p o k ra č o vání na str. 3
2 000 m n. m, sníh a led, možné prudké lokální ochlazení, vítr, sluneční záření a opět sníh
a led, které sluneční paprsky odrážejí a zvyšují jejich účinek.
BOTY
Pro ledovcovou túru volíme vždy pevné,
nejlépe celokožené boty s minimem švů
a nepromokavou membránou (např. GORETEX®). Vyhýbáme se modelům, kde je svršek
boty tvořen kombinací kůže a tkaniny, protože takové boty nejsou odolné pro několi-
BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH, WWW.HUDY.CZ
INFO@HUDY 10/2009
BĚŽNÉ
3
VÁHA
BUNDA
Millet
AERIAL MAX EVO JKT
526 g
BUNDA
SOFTSHELL
Millet
WIND FREE JKT
400 g
KALHOTY
Montura
VERTIGO LIGHT PANTS
435 g
MAČKY
Black Diamond SERAC
1 180 g
CEPÍN
Camp
NEVE
510 g
ŠROUB 16 cm
Black Diamond
EXPRES ICE SCREW
145 g
KARABINA HMS
Rock Empire
HMS RE 120
KARABINA 2X
Rock Empire SG
140 g
SEDÁK
Rock Empire
PEAK QB
410 g
SEŠITÁ SMYČKA
Rock Empire
SMYČKA SEŠITÁ
120 cm PAD
SMYČKY
Millet
SMYČKY Ø 6 mm 5 m,
3 m, 2x1,5 m
258 g
HOLE
Black Diamond
CONTOUR ECLIPTIC SHOCK
664 g
BATOH
Deuter
GUIDE LITE 35+
BOTY
La Sportiva
NEPAL TREK EVO GTX
Celkem
93 g
99 g
1 690 g
850 g
7 400 g
kahodinový pochod ve firnovém sněhu, i když mají goretexovou membránu, a mají
nižší tuhost.
V kamenitém terénu, který bývá často v okolí ledovce, botu po obvodu
výborně ochrání pevná pryžová obsázka, samozřejmostí je podešev z odolného Vibramu.
Boty na ledovcovou túru musí být kompatibilní se stoupacími železy – mačkami.
Moderní mačky s plastovými úchyty jdou nasadit prakticky na každou botu, ale příjemná chůze vás čeká jen v pevné, kožené botě. Nejvyšší modely pohorek, určené
do náročného horského terénu, mají na špičce i patě úpravu na pevné uchycení
rychloupínacích maček.
Nejlepší pohorky se pyšní fixací kotníku a zajištěním jeho dostatečné pohyblivosti (např. 3D Flex systém u La Sportiva). Speciální vrstva, mezipodešev, se postará
o tlumení rázů (např. IBS u La Sportiva nebo Shock Absorb u Hanwag).
Obecně platí úměra: čím pevnější, tužší bota do kamenitého terénu, tím vyšší
hmotnost, odolnost proti promočení, ale také lepší ochrana nohy.
JAK SE VYBAVIT NA LEDOVCOVOU TÚRU
BĚŽNÉ VYBAVENÍ:
• MATERIÁLY: všechny materiály musejí splňovat základní podmínku, kterou je
odolnost proti oděru. Zároveň být prodyšné, odolné proti větru, nepromokavé.
Výrobky z takových materiálů jsou většinou těžší a objemnější, proto název
hardshellové produkty, pro jejich výrobu se využívají většinou třívrstvé materiály
(GORE-TEX® PRO SHELL).
• TECHNICKÉ DETAILY: Bunda – náprsní kapsa, kapsy umístěné nad úrovní sedacího úvazku a bederního popruhu batohu, vhodná je stavitelná kapuce kompatibilní s vaší přilbou a zvýšený límec, odvětrání v podpaží, stahovací spodní
okraj bundy a nastavitelné manžety rukávů. Hmotnost 500 až 1 000 g.
• KALHOTY: Výztuhy kolen, zadku, vnitřní strany nohavic od kolen dolů, odvětrání
na vnější straně stehen, popř. kapsa na mapu na boku nohavice, standardní jsou
šle, popř. pásek. Hmotnost cca 400 až 750 g.
• BARVY: Pro delší pobyt na ledovci doporučujeme světlejší barvy, protože tmavé
povrchy dopadající slunečního záření absorbují a mění je na teplo. Světlé povrchy
naopak většinu energie odrážejí.
• POUŽITÍ: Při dlouhodobých pobytech v náročných a extrémních podmínkách,
skalní lezení, ledové lezení.
• PRODUKTY: Axon Pro GTX EVO Jacket, Guide 3 Jacket, Stratosphere Pants.
• BOTY: Karakorum nebo Nepal Evo GTX.
F U N K Č N Í A M Á L O VÁ Ž Í ! p o k ra č ování na str. 4
INFO@HUDY 10/2009
4
LEHKÉ
VÁHA
BUNDA
The North Face
W CIRCADIAN
PACLITE JACKET
470 g
BUNDA
SOFTSHELL
The North Face
W APEX TREKKING
PANT – REGULAR
550 g
KALHOTY
The North Face
W TKA 100 KHYBER
ZIP NECK – EU
280 g
MAČKY
Camp STALKER
960 g
CEPÍN
Black Diamond
VENOM ADZE 50 cm
525 g
ŠROUB 16 cm
Black Diamond
EXPRES ICE SCREW
145 g
KARABINA HMS
Black Diamond
VAPOR LOCK
52 g
KARABINA 2X
Black Diamond
SG POSITRON
SCREWGATE
112 g
SEDÁK
Rock Empire
LIGHTNING
350 g
SEŠITÁ SMYČKA
Rock Empire
SMYČKA SEŠITÁ
120 cm DYNEEMA
57 g
SMYČKY
Millet
SMYČKY Ø 6 mm
5m, 3 m, 2x1,5 m
258 g
HOLE
Black Diamond
SYNCRO ELLIPTIC
604 g
BATOH
Deuter
GUIDE LITE 28SL
1 050 g
BOTY
Hanwag ALASKA
756 g
Celkem
6 169 g
F U N K Č N Í A MÁ L O VÁ Ž Í ! konec
LEHKÉ VYBAVENÍ:
• MATERIÁLY: převažuje použití 2- a 2,5vrstvých materiálů, a to pro jejich lepší sbalitelnost, nízkou hmotnost, vysokou prodyšnost, nepromokavost a stálou odolnost
proti větru (GORE-TEX® PACLITE® Shell, GORE-TEX® PRO SHELL 2L, Entrant DT
™, Dryedge all weather 2L, Hyvent™Alpha, HyVent DT 2,5L, eVent 2l).
• TECHNICKÉ DETAILY: Bunda, kalhoty – veškeré technické prvky jsou vždy na
úkor nízké hmotnosti, z tohoto důvodu je dobré zvážit, pro jaké použití budete
bundu nebo kalhoty nejčastěji oblékat, a podle toho zvolit jejich vybavenost kapsami, kapucí, manžetami na koncích rukávů a nohavic, odvětráním v podpaží atd.
Z důvodu zachování nízké hmotnosti nemá oblečení zesílení v namáhaných partiích. Hmotnost bundy cca 300 až 500 g. Hmotnost kalhot cca 250 až 350 g.
• BARVY: Volba barvy oblečení závisí velkou měrou na vašem vkusu, doporučujeme
vybírat výraznější barvy, které jsou rozpoznatelné a nesplývají s okolím, což oceníte
v případě nouze.
• POUŽITÍ: Veškeré oblečení z kategorie „na lehko“ je vhodné pro vycházky v přírodě, výlety, jedno- či vícedenní túry, při kterých nedochází k velkému zatěžování
oblečení oděrem (skialpinismus, lezení), nebo jako oblečení záložní. Nezabere moc
místa v batohu a ani jej výrazně nezatíží, může být vždy po ruce.
• PRODUKTY: Aerial Max EVO Jacket, Prophecy Paclite Jacket, Prophecy Paclite
Pant, Kefren Jacket, Kefren Pant.
• BOTY: Alaska GTX nebo Tatra GTX
VÝSLEDEK
Pokud zvolíme běžné vybavení zvážímě 7400 g, když to porovnáme s odlehčenými,
přitom fukčními alternativami jednotlivých produktů, dojdeme k součtu 6169 g. To je
o 1,23 kg méně a úspora váhy činí 20%, tedy celou pětinu – a to už stojí za zvážení.
BEZPEČNĚ V PŘÍRODĚ A V HORÁCH, WWW.HUDY.CZ .
HOROLEZECTVI
Metoda rychlého lezení
text a foto: Heinz Zak
„AM LIMIT“ – FILM O POKUSU BRATŘÍ HUBERŮ PROSTOUPIT V REKORDNÍM ČASE„THE NOSE“ – NADCHNUL ŠIROKOU
VEŘEJNOST. RYCHLOSTNÍ LEZENÍ PŘITAHUJE LIDI DO KINA – TO SI HEINZ ZAK OPRAVDU NIKDY NEPOMYSLEL, KDYŽ
V MLÁDÍ TRÉNOVAL LEZENÍ NA RYCHLOST. NYNÍ NÁM PORADÍ NĚKTERÉ TECHNIKY JIŠTĚNÍ, KTERÉ JSOU PŘI RYCHLOSTNÍM
LEZENÍ NEJEFEKTIVNĚJŠÍ.
Snaha o co nejrychlejší průstup stěnou není
objev posledních let. Rychlostní lezení, ve
všech svých podobách, tu bylo odjakživa. Každá lokální lezecká scéna měla vždy své vlastní
rychlostní tůry: Lezci z Innsbrucku podnikali
již v sedmdesátých letech závody v cestách
stěny Martinswand, o které však zbytek světa
jevil pramalý zájem. Ve stěně Martinswand,
stejně tak jako je tomu dnes na El Capitan,
byla závodní trať přesně stanovena – čas se
měřil od parkoviště po vrchol stěny. Tak tomu
bylo pro ty, kdo si cenili zdraví svých kolen.
Ti ostatní zastavovali stopky, teprve když
znovu dosáhli silnice. Jedna z nejznámějších
rychlostních scén se odehrávala odjakživa
v Yosemitském údolí. Od počátku sedmdesátých let jsou zde vedeny přesné záznamy
o nejrychlejších výstupech všemi známými
cestami. Nejoblíbenějšími rychlostními klasikami jsou normální cesta na Royal Arches
(5. stupeň obtížnosti, 300 m), Nutcracker (6,
200 m), Steck – Salathé na Sentinel Rock 6,
400 m), a samozřejmě také The Nose na El
Capitan (6 A2, 1 000 m) – patrně nejznáměj-
ší lezecká cesta Ameriky. Jim Bridwell, John
Long a Billy Westbay zde slavili již v roce
1975 první jednodenní průstup, a stejně tak
nepředstavitelný a nedosažitelný se zdál být
rekord Petra Crofta a Hanse Florinea z roku
1992, kteří cestou prostoupili v čase 4 hodiny
22 minut. V roce 2002 zvládnul Yuji Hirajama
společně s Hansem Florinem stejnou cestu
v čase 2.48:55. To, že Florine přitom celou
cestu vyjümaroval, je při takovémto průstupu
stejně tak nepodstatné, jako volba techniky,
která přitom byla použita – počítá se jen čas.
Alexander a Thomas Huberové po mnohých
pokusech zlepšili rekord na 2.45:45.
Snaha o dosahování takovýchto smysluplných či nesmyslných rekordů vždy existovala
a existuje všude po celém světě. Pro nezasvěcené jsou takovéto rychlostní průstupy
stěnami, jakými jsou severní stěna Eigeru či El
Capitan, absolutně nepochopitelné. V žádném
případě však není rychlostní lezení vyhrazeno
pouze pro lezce absolutní světové špičky. V následujícím textu chci objasnit, jak funguje rychlostní lezení ve spojení s lanovou technikou.
ZÁKLADY
1. víra, že člověk může být vždy rychlejší
2. správná logistika
3. absolutní disciplína a pečlivost
4. žádný spěch
JEDNODUŠE RYCHLE
Nejprve je plánovaná rychlostní cesta prostoupena ve všem poklidu. Podle toho, jak
komplikovaná je skladba jisticího řetězce, je
vhodné si již v průběhu lezení dělat přesné
poznámky, například o tom, na kterém místě
bude použit příslušný vklíněnec, jaké je optimální řešení příslušného jisticího stanoviště,
které jisticí stanoviště je možné vynechat,
kdo bude prvolezcem na kterých délkách
a jaký materiál je potřebný pro každou lanovou délku. Pokud zbývá dostatek času, mohou být určitá místa i vícekrát prostudovaná
s jištěním shora, aby bylo dosaženo optimálního průběhu pohybů.
Aby se člověk vůbec dostal do živlu rychlostního lezení, je vhodné opakovaně a na
čas prostupovat dobře známou cestou s jiště-
disciplína
pečlivost
tím
nejvyšším
principem. Opravdu rychle lézt můžu pouze tehdy, pokud
jistě vím, že je jisticí stanoviště stoprocentně bezpečné a já sám budu
správně jištěný. Pro trénink těchto
základních principů jsou nejvhodnější dobře odjištěné vícedélkové
cesty. Tempo lanového družstva
musí být přirozeně vždy přizpůsobeno specifikám každé cesty. Sami
a
INFO@HUDY 10/2009
90 METRŮ V PĚTI MINUTÁCH
ním shora. Pouze
tak se lze
propracovat
k dokonalému průběhu
pohybů, které
pak dovolí rychlé, dynamické
a přesto bezpečné
lezení. Mojí tréninkovou cestou byla
vždy 90 m vysoká
„Jungmannschaftsriss“, stupeň obtížnosti 6+. Zpočátku se
mi 20 minut zdálo
opravdu málo
a později jsem
jen stěží mohl
uvěřit tomu,
když jsem náhle stlačil čas
pod 5 minut.
Stejně tak důležité jako vlastní
lezení je optimalizace řešení jisticích
stanovišť, jištění obou
partnerů a vzájemné porozumění. Zcela jasně řečeno: Rychlostní lezení nemá nic co do činění
s ledabylým řešením jisticích stanovišť
a nesprávných povelů předstírajících
bezpečnost (např. povel „jistím pojď“,
zatímco lano ještě není založeno do
jisticí pomůcky). Při rychlostním lezení je
5
9 0 M E T R Ů V P Ě T I M I N U TÁ C H pokračování na str. 6
se budete divit, o kolik rychlejší budete při
druhém či třetím průstupu stejnou cestou.
Jako přípravu pro náš „Laliderer – Hattrick“
(Charlie Chaplin 6+, 700 m; Nordwestschneidung 6, 700 m; Schmidt – Krebs 6-, 800 m)
jsme společně s Petrem Gschwendnerem
prostoupili nejprve každou cestou zvlášť. Při
prvním výstupu Chaplinem jsme potřebovali
asi 9 hodin. Během našeho hattricku jsme
tuto cestu vylezli během 4 hodin a 20 minut,
přestože jsme se do určité míry šetřili pro průstup dvěmi dalšími stěnami.
Při takzvaných „enchainments“, tj. více výstupech za sebou, hraje důležitou roli správné načasování: Otázka kdy a do které cesty
se nastoupí jako první, je stejně tak důležitá
jako optimální spojení sestupu a nástupu
do další stěny. Petrovi Janschekovi a mně se
jako prvnímu evropskému lanovému družstvu
podařil v roce 1999 „enchainment“ El Capa
(cestou the Nose) a severozápadní stěny Half
Dome ve 22 hodinách a 22 minutách. Probírali jsme organizaci celé akce velmi podrobně a náš recept na úspěch vypadal nakonec
následovně:
• 15.00 nástup do severozápadní stěny Half
Dome
• průstup stěny ve 4 hodinách
• běh zpátky do Yosemitského údolí
• konzumace pizzy
• 22.00 nástup do „The Nose“
• lezení po celou noc
• 13.22 zakončení výstupu u stromu na vrcholu stěny
Abychom mohli náš sen realizovat, používali jsme při výstupu dvě jisticí techniky vhodné pro rychlostní lezení, a to: systém Tibloc
a shortfixing
E a^RT !( S^[^ ZT b[^dĒT]Ó Se^d eãi]P\
]ãRW eãa^QRĹ ]P ^dcS^âêÏ\ caWd 2P\_
P2PbX]q?a^]ÇbYPZ^_a^]TYeĖcÓ^QRW^S]ÓĮT
cĖiTRb^dcS^âêã\^_a^SdZche]PÓaT_dQ[XRT
"!^QRW^SĹeêAP'^QRW^SĹ]PB[êT]bZdYT
SĹ[TXcÏPQhRW^\]PX\iÇZPi]ÓZĹ\]PQÓS[XR^
]TYXaÓeãQĖaehb^RTZeP[Xc]ÓRW_a^SdZcĹB_^YT
]Ói]PĒTZ2P\_P2PbbX]]Ç\d\^]Ó_^SbcPc]Ė
aîÓĮXc ]PQÓSZd cTRW]XRZÏW^ [TiTRZÏW^ \PcTaX
Ç[d b _aÛTbX^]Ç[]Ó\ STbXV]T\ I]PĒZP 2P\_
\Ç ![Tc^dcaPSXRXPiZdT]^bcXbeãa^Q^dW^
a^[TiTRZÏWêhQPeT]ÓPiPZ[PSPcT[i]PĒZh2PbbX]
AXRRPaS^2PbbX]YT_a^\]^WÏ[TiRT^_aPeSê^d
Xe^d[TVT]S^d
SYSTÉM TIBLOC
SHORTFIXING
Tato technika umožňuje lanovému družstvu
nejen přiměřené zajištění, ale také současný
postup. Prvolezec na spolehlivých stanovištích zavěšuje do vyrovnávací smyčky HMS
karabinu (důležité!), do ní zakládá lano
a Tibloc tak, aby Tibloc blokoval lano při
tahu od karabiny dolů (nemůže se tedy stát,
aby druholezec strhnul při svém pádu prvolezce ze stěny). Lano musí být do karabiny
a Tibloku založeno tak, že při případném
pádu prvolezce prochází lano nejen Tiblokem, ale i karabinou! Viz obrázek na str. 5.
Tato technika musí být samozřejmě nejprve
pilně natrénována „na suchu“. Pokud tedy
lanové družstvo používá ke vzájemnému
jištění Tibloc, může prvolezec vyvádět bez
problémů jednu délku za druhou, aniž by se
musel zastavovat na stanovištích. Důležité
je to, aby mezi prvolezcem a druholezcem
bylo vždy alespoň jedno stanoviště s Tiblokem. Optimální jištění prvolezce je však
zaručeno pouze tehdy, je-li lano mezi lezci
napnuté. Při použití tohoto způsobu jištění
jsme společně s Petrem prostoupili pěti sty
metry ve stěně Half Dome. Každý z nás věděl přesně, kam umístit svůj „tiblok“ v jednotlivých lanových délkách, každý z nás měl
pro tento účel připravený celý set, stejně
tak jako čtyři až pět dalších pro zřízení
ostatních stanovišť.
Tato technika může být za určitých podmínek výhodná především pro „normální“
výstupy v horském terénu. Použití této techniky při výstupech v mírnějších firnových
a ledových stěnách je již několik let rovněž
vyučováno.
Tato technika jištění je nejosvědčenější metodou pro těžké cesty (cca. Od 7. stupně obtížnosti). Existují dvě varianty „shortfixingu“.
JEDNODUCHÝ SHORTFIXING
Po dosažení jisticího stanoviště fixuje prvolezec jisticí lano, aniž by dobíral druholezce.
To stojí čas a sílu. Druholezec se na konec
lana nenavazuje, ale šplhá pomocí jümarů
po tomto laně vzhůru a cestou sbírá použité
jištění. Po dosažení jisticího stanoviště předává druholezec materiál potřebný pro další
délku prvolezci. Ten je stále navázán na horním konci dolů volně visícího lana, a to až do
té doby, dokud nedojde k výměně partnerů.
Petrovi a mě tato technika postačovala pro
noční průstup cestou „The Nose“.
mo, že je schopen ve stejném čase vylézt 20
metrů ve spáře sedmého stupně obtížnosti.
Odměří proto přesně 20 metrů lana, to zafixuje a pokračuje v lezení. Podle toho, kde
založí další jištění, riskuje při lezení nejvyšší
možnou rychlostí pád od 20 do 40 metrů.
Tento způsob lezení je opravdu nebezpečný, neboť lano v tomto případě poskytuje
pouze zdánlivý pocit bezpečí. (Mírnější variantu tohoto způsobu zajišťování představuje použití GriGri, při kterém se prvolezec
zajišťuje stejným způsobem jako při lezení
sólo, a tím případnou délku pádu podstatně
zkracuje.)
Například Dean Potter a Timmy OŃeil používali kvůli redukci hmotnosti, a tím i vyšší
rychlosti při svých výstupech pouze devítimilimetrové lano, což už samozřejmě hraničí se
šílenstvím.
HIGH SPEED SHORTFIXING
Lámání tvrdých rekordů je celkově dost nebezpečné. Aby bylo lezení opravdu rychlé,
musí prvolezec zakládat jen minimum jištění,
čímž zaprvé šetří čas, za druhé sílu díky nízké
hmotnosti jisticích prostředků, které má při
sobě. Když prvolezec dosáhne jisticího stanoviště, odměří právě takovou délku volného
lana, jakou je schopen vylézt do té doby, než
rovněž jeho partner šplhající po laně dosáhne
stanoviště. Ten se samozřejmě snaží šplhat co
nejrychleji, aby mohl v co nejkratším čase poskytnout prvolezci plnohodnotné zajištění.
Příklad:
Lanové družstvo přesně ví, kolik času potřebuje druholezec k vyšplhání 40 metrů po
laně (asi 3 min). Prvolezeci je rovněž zná-
9 0 M E T R Ů V P Ě T I M I N U TÁ C H konec
SERAC CLIP / STRAP
Velmi dobré
mačky na VHT
s možností lezení
kratších úseků v kolmém terénu.
Včetně vložek proti nabalování
sněhu.
Použití: VHT,
horolezectví
Velikost:
36–46 v EU
Hmotnost:
1180 g (včetně vložek ABS)
Antiboot: guma
Typ upínání: rychloupínací systém na
patě, řemínky, plast
Materiál: ocel
Cena: 3150 Kč
HUDYpartner: 2930 Kč
INFO@HUDY 10/2009
6
TRÉNINK BEZPEČNÉHO JIŠTĚNÍ A PÁDŮ
LEZENÍ
Víte, jak jistit pády?
text: Stefan Kleinhappl
foto: Peter Plattner
Ilustrace: Lisa Manneh
PODLE ANALÝZ STOJÍ ZA VĚTŠINOU LEZECKÝCH NEHOD NESPRÁVNÉ JIŠTĚNÍ. PRO BEZPEČNÉ
ZACHYCENÍ PÁDU JE PODSTATNÁ SOUHRA PADAJÍCÍHO S JISTÍCÍM. V NÁSLEDUJÍCÍM TEXTU PŘEDKLÁDÁME NÁPADY PRO METODICKÝ TRÉNINK POTŘEBNÝCH DOVEDNOSTÍ.
INFO@HUDY 10/2009
Ten, kdo jistí prvolezce, musí být schopen zachytit jeho pád. Pouze výjimečně je však tato
dovednost nacvičována začátečníky. Lezení
na hranici pádu, denní chléb ostřílených borců, není na úrovni začátečníků běžné. K pádům však dochází i u začátečníků. V této nové
situaci jsou pak mnozí jistící překvapeni. Ve
výuce by měla situace vypadat zcela odlišně.
Již na úrovni začátečníků je možné efektivně trénovat bezpečné padání a zachycování
pádu. V posledních letech vzniklo v oblasti
vzdělávání v rakouském Alpenvereinu něco
jako standardní program pro trénink padání
a jištění, který však nezohledňuje úroveň dovedností a psychické vyspělosti frekventantů.
Znamená to, že u začátečníků i pokročilých
jsou užívány většinou stejná cvičení a stejné
postupy.
7
DYNAMICKÉ JIŠTĚNÍ
– SPRÁVNÉ PADÁNÍ
Předpokladem pro zahájení tréninku padání
je správné uvedení frekventantů do problematiky vyvádění a jištění prvolezce. V ideálním případě bylo v přípravné fázi cvičeno
odsednutí do mírně prověšeného lana při
jištění top-rope (s horním jištěním). Nutná
je opatrnost při použití nových, impregnovaných a stále tenčích jednoduchých lan. Při
použití určitých jisticích pomůcek mohou vést
vlastnosti nových lan ke vzniku menší brzdné
CO JE DYNAMICKÉ JIŠTĚNÍ?
Statické jištění používáme v případě, že
chceme zabránit hrozícímu pádu až na
zem. Pokud toto nebezpečí nehrozí, je
výhodnější jistit dynamicky. Zabrání se tím
prudkému nárazu lezce do stěny a jeho tělo
nepocítí tvrdý dopad do sedáku. Při pádu
vzniká vždy kyvadlový oblouk, pokud je
lano zabrzděno prudce, tzv. „natvrdo“. Čím
dynamičtější je jistící pohyb (čím delší je
prokluz lana jisticí pomůckou), tím pomalejší je kyvadlový pohyb padajícího a tím
měkčí jeho přistání.
JAK JISTIT DYNAMICKY?
Dynamické jištění provádíme dvěma
způsoby. První spočívá v řízeném prokluzu
lana jisticí pomůckou. Pro toto jištění se
hodí kyblíky, ale i osma nebo karabina
HMS. Nejde provádět u poloautomatických
jistítek. Druhou možností je dynamické
jištění tělem, které se vyznačuje bezpočtem
variací. Jde o povolení lana prostřednictvím
přesunu těla jistícího.
síly a k rychlejšímu prokluzu lana jisticí pomůckou. Před každým cvičením je pak samozřejmé provedení vzájemné kontroly lezců.
PADÁNÍ
Ze strachu z možného kontaktu se stěnou se
většina padajících odráží příliš silně směrem
vzad. Zvláště v kombinaci se statickým způsobem jištění při tom vzniká silný akcelerační
efekt a následuje velmi tvrdý náraz do stěny.
Z toho vyplývají dva závěry:
• Čím silněji odskočí padající směrem vzad,
tím silnější bude impuls směrem ke stěně
v okamžiku, kdy se lano napne.
• Čím statičtěji bude provedeno jištění, tím
silnější bude zrychlení směrem ke stěně.
DYNAMICKÉ JIŠTĚNÍ
Nejvyšší prioritou musí být samozřejmě samotné zachycení pádu. V druhé řadě by však
měl být pád zbrzděn také dynamicky, aby nedošlo ke zranění padajícího tvrdým nárazem
na stěnu. Na začátku je tedy důraz kladen
na zachycení pádu. K tomu se přidává nepatrná míra dynamiky. Pro pokročilé nabírá
„měkké“, dynamické jištění stále více na
významu, neboť padání patří na této úrovni
k dennímu pořádku.
Dynamického jištění je dosahováno
dvěma technikami:
• Dynamické jištění jisticí pomůckou
• Dynamické jištění tělem
Dynamické jištění jisticí pomůckou
Vyžaduje takový prostředek, který umožňuje
lanu i pod zatížením kontrolovaný průchod.
Poloautomaty nejsou pro tento účel vhodné
a při kurzech by neměly být používány. Výjimkou je lezecká dvojice s velkým hmotnostním
rozdílem v neprospěch jistícího. V tomto případě je většinou efekt dynamického jištění tělem
T R É N I N K B E Z P E Č N É H O JI Š T Ě N Í A PÁ D Ů pokrač ování na str. 8
8
INFO@HUDY 10/2009
dostatečný, pokud jistí ten lehčí… To však
neznamená, že každý hmotnostní rozdíl mezi
prvolezcem a jistícím je při lezení akceptovatelný. Hmotnost prvolezce by neměla přesáhnout
hmotnost jistícího více než o třetinu. Speciální
triky (zvýšení tření lana, zatížení jistícího) nepatří na úrovni kurzů ke standardním postupům
ke kompenzaci velkého hmotnostního rozdílu.
Dynamického jištění tělem
Je dosahováno pohybem jistícího ve směru
tahu lana.
Existují zde dvě možnosti:
• jistící se nechá táhnout a tahu se nebrání.
Tak je vzniklá síla pomalu zbrzděna (pasivní dynamické jištění tělem).
• jistící se vědomě pohybuje ve směru tahu
lana (aktivní dynamické jištění tělem)
Pokud jistící pohyb svého těla reflexivně blokuje, nebo dokonce ustoupí o krok vzad, nejedná se o dynamické jištění.
Obě techniky mohou být použity ve vzájemných kombinacích odpovídajících různým
úrovním pokročilosti lezců.
• dynamické jištění jisticí pomůckou pro začátečníky
• dynamické jištění jisticí pomůckou a pasivní dynamické jištění tělem pro mírně
pokročilé
• dynamické jištění jisticí pomůckou a aktivní
dynamické jištění tělem pro pokročilé
CVIČENÍ NA ZEMI
Při dynamickém jištění jisticí pomůckou pohybuje začátečník pouze rukama ve směru tahu lana.
Mírně pokročilý se nechá lanem mírně táhnout.
Pokročilý provede aktivní pohyb vpřed.
Dynamické jištění jisticí pomůckou pro
začátečníky
Dynamické jištění jisticí pomůckou vyžaduje
stejné pohyby rukou, jaké jsou zapotřebí k po-
volování lana při jištění prvolezce. Díky již dříve
nacvičenému pohybovému stereotypu je nyní
trénink této dovednosti snazší. Pokud je síla
při pádu dost velká, je navíc tělo taženo vpřed
a kromě dynamického jištění jisticí pomůckou
se navíc automaticky přidává i pasivní dynamické jištění tělem. Pro začátečníka je toto
nevědomé pasivní dynamické jištění tělem
prvním krokem k jeho aktivní variantě.
PRŮPRAVNÁ CVIČENÍ
K DYNAMICKÉMU JIŠTĚNÍ
Cvičení na zemi
Předtím, než začneme s vlastním cvičením na
stěně, je vhodné frekventanty provést jednotlivými fázemi dynamického jištění pomocí
několika průpravných cvičení na zemi. Lezec
je navázaný a stojí naproti jistícímu. Lano je
volné, lezec provádí rychlý pohyb směrem od
jistícího. Nejprve pomaleji, s každým opakováním pak rychleji a silněji.
HMS RE 120
Karabina HMS se zámkem
Key Lock.
Typ: HMS
Hmotnost: 93 g
Nosnost podélná: 24 kN
N
Nosnost příčná: 8 kN
Nosnost s otevř. zámkem:
em:
8 kN
Rozevření: 23 mm
1. Začátečníci
– dynamické jištění jisticí pomůckou
Výchozí pozice brzdící ruky musí být za jisticí
pomůckou co nejdále, držena níže stranou od
těla. Když jistící cítí tah lana, pohybuje se brzdící ruka směrem k jisticí pomůcce. Ruka nebrzdí pohyb od začátku, ale nechá se pasivně
táhnout. Pozor! Brzdící ruka musí lano stále
pevně svírat, lano nesmí rukou proklouzávat.
Ruka se však nesmí dostat do bezprostřední
blízkosti jisticí pomůcky, jinak vzniká nebezpečí skřípnutí ruky.
Toto cvičení vícekrát opakujeme do té
doby, než je načasování pohybů dobře zvládnuté. Jako obměnu můžeme cvičení provádět
i se zavřenýma očima. Začátečníci se tento
pohyb snadno učí, dynamické jištění tělem
doprovází toto cvičení na zemi obvykle au-
STREAK
Sportovní model
úvazku, plně
polstrovaný
a stavitelný.
Inovovaný tvar
polstrování
nohaviček.
Sportovní úvazek,
3 QB spony, nastavitelné
nohavičky, 3D polstrování, pevnost poutek 5 kg.
Hmotnost: 505 g
Velikost: XS-M, M-XXL
Konstrukce: sendvič s polstrováním
Přezka: QB
Poutka na materiál: popruhová
Cena: 250 Kč
Cena: 999 Kč
T R É N I N K B E Z P E Č N É H O JI Š T Ě N Í A PÁ D Ů pokrač ování na str. 9
délky pádu. Jakmile jistící ucítí tah lana, jde
aktivně ve směru jeho tahu.
2. Mírně pokročilí
a pasivní dynamické jištění tělem
Při tomto cvičení je vzniklá síla vědomě zbrzděna pouze tělem. Lano je fixováno k úvazu
jistícího, pracuje se bez použití jisticí pomůcky. Lezec se opět pohybuje směrem od jistícího. Následuje pomalé a plynulé zbrzdění
tělem jistícího. Ten se nechá pasivně táhnout
až do úplného odeznění pádové energie. Při
tom je důležité, že jistící nedělá žádný aktivní
krok ve směru tahu. I toto cvičení může být
nacvičováno se zavřenýma očima.
Aplikovaná cvičení k dynamickému
jištění prováděná na stěně
Při cvičeních na stěně je třeba dodržovat několik důležitých pravidel:
• Svislý nebo mírně převislý terén je k nácviku pádů bezpečnější.
• Jistící a lezec musí mít k dispozici dostatek
prostoru. Nácvik pádů v přeplněné hale
není možný.
• Dvoučlenná družstva jsou sestavena tak,
aby hmotnostní rozdíl trénujících nečinil
více než 30 % v neprospěch jistícího.
• Použití nových, hladkých lan není vhodné,
neboť mohou mít malé tření.
3. Pokročilí
a aktivní dynamické jištění tělem
V této fázi se tělo aktivně pohybuje ve směru tahu. Z toho vyplývá značné prodloužení
WOMEN'S TKA 100 KHYBER ZIP NECK
Lehký, hřejivý
pulover
s dlouhým
zipem.
Použitý materiál je
speciálně ošetřen proti
žmolkování.
Materiál:
TKA 100 fleece
– 100 % Polyester
Velikost: XS–XL
Barva: červená, modrá
Cena: 1590 Kč
Před vlastním nácvikem musí být objasněna
a prodiskutována následující opatření:
• V první fázi nácviku a všeobecně u začátečníků se vyvarujeme neohlášených pádů.
• Zpočátku dává trenér pokyn k pádu.
• Do posledního postupového jištění je lano
zavěšeno prostřednictvím dvou expresek
vzájemně otočených zámky proti sobě nebo
do karabiny se šroubovou pojistkou zámku.
• Stanoviště jistícího je mimo pádovou linii
lezce. Abychom se vyhnuli nebezpečí kolize
lezce a jistícího, doporučuje se zavěsit první
expresku do jištění v sousední cestě.
• Nošení helmy při nácviku je na zvážení.
Prvolezec (padající) dbá na následující:
• Tělo je zpevněné, těžiště před pánví (lehce
vystrčený zadek), nohy mírně rozkročené
a pokrčené.
• Neodskakovat dozadu, nesklápět se vzad
(nebezpečí přetočení se a poranění hlavy),
nejlépe lehce odpadnout vzad (jako kapka
vody).
• Při pádu se nikdy nechytat lana vedoucího
od jistícího k bodu postupového jištění (nýty,borháky), expresky ani chytů.
• Nikdy nemít lano za nohou.
4. Aplikovaná cvičení pro začátečníky
Na úrovni začátečníků se při tréninku vyvarujeme jakýchkoli neohlášených pádů. Stupeň
obtížnosti cesty musí být přizpůsoben úrovni
frekventantů tak, aby trénující padali opravdu jen v naplánovaném místě. Řešení je však
často obtížné, neboť svislý nebo dokonce
převislý terén je i přes velké chyty pro začátečníky často nepřekonatelný.
Napoprvé by měl lezec alespoň dvakrát
provést cvičný pád z polohy, při které má pánev ve výšce posledního jištění. Až poté trénujeme pády s jištěním mezi pánví a koleny.
Na úrovni začátečníků nejsou pády s jištěním
pod úrovní kolen vhodné. Pokud však přeci
jen někdo trvá na takovéto výšce pádu, měl
by být jistícím trenér. Pro uvedené úrovně
pádů by měla být vždy stanovena minimální
výška, ve které se nácvik bude provádět. Jistící dělá to, co se naučil – dynamické jištění
jisticí pomůckou.
5. Aplikovaná cvičení pro mírně
pokročilé
Od předcházejících cvičení můžeme na této
úrovni přejít k pádům z výšky kotníků na
úrovni posledního jištění. Předpokladem však
je, že frekventanti uspokojivě zvládli techniku
dynamického jištění při cvičeních nižší úrovně. Do hry zde přichází rovněž pasivní dynamické jištění tělem. Také v této fázi nácviku
by měl být pád předem ohlášen.
6. Aplikovaná cvičení pro pokročilé
Na této úrovni je většinou možné začít s nácvikem pádů s jištěním ve výšce kolen. Na
konci metodické řady by pak měli být frekven-
INFO@HUDY 10/2009
tomaticky. V této fázi by však nemělo být
vyžadováno jeho vědomé provádění.
9
T RÉ N I N K B E Z P E Č N É H O JI Š T Ě N Í A PÁ D Ů p okrač ování na str. 10
tanti schopni odskočit s jištěním pod úrovní
chodidel. Před zahájením těchto cvičení musí
být již obě metody dynamického jištění (jisticí
pomůckou i tělem) dobře nacvičeny. Při aktivním dynamickém jištění tělem zkouší nyní
jistící naskočit na stěnu (při svislém nebo leh-
ce převislém terénu), nebo směrem ke stěně
popoběhnout (při silně převislém terénu)
PŘED ODLETEM…
Na umělých stěnách je první jištění často tak
nízko, že při aktivním dynamickém jištění
tělem hrozí nebezpečí, že se jisticí pomůcka
dostane do karabiny první expresky a jistící
v ní zůstane viset. Při nácviku pádů je proto
vhodné vyháknout před vlastním pádem první expresku z jištění.
Při aktivním dynamickém jištění tělem dochází automaticky ke značným délkám pádu.
Při pokusech na umělé stěně zůstává padající
viset většinou na úrovni pátého jištění shora od poslední zavěšené expresky. Ten, kdo
si předem jištění odpočítá, udělá si snadno
představu o tom, jak velká bude celková délka pádu.
Správně padat a pád jistit vyžaduje tedy určité know-how a dobrý přehled. V přeplněných
lezeckých halách není často snadné zajistit
pro trénink pádů a jejich jištění dost prostoru.
Z tohoto důvodu by měly být tyto dovednosti
nacvičovány nejlépe v prostoru lezecké haly
odděleném od ostatního provozu. Nezbývá
tedy než popřát „šťastný let!“
CVIČENÍ NA STĚNĚ
Prvolezec přizpůsobí výšku pádu úrovni svého jistícího. Průběh nácviku od jistícího začátečníka po
pokročilého jistícíhl má následující fáze:
pasivní dynamické jištění jisticí pomůckou
dynamické jištění jisticí pomůckou, pasivní dynamické jištění tělem
dynamické jištění jisticí pomůckou, aktivní dynamické jištění tělem
HALF DOME
ALIAS VEST
VERTIGO LIGHT PANTS
Lehká
a pohodlná
přilba vhodná
pro všechny druhy lezení.
Efektivní odvětrávací
systém zajišťuje dobrou
ventilaci vzduchu.
Integrované upnutí čelovky.
Nezáleží, je-li vítr
jižních nebo severních
směrů, vesta od
Montury čelí úspěšně i uragánu.
Má nízkou hmotnost a perfektně sedí. Boční elastické
panely, prodloužený zadní díl.
Odlehčená verze skutečného bestselleru
posledních let
– kalhot Vertigo – nižší hmotnost
a větší prodyšnost. Elastické panely,
kevlarové vyztužení na kolenou a ve
spodní části nohavic.
Materiál: No Wind®
Bistretch Shell
Hmotnost: 309 g (L)
Velikost: S–XXL
Barva: červená, černá
Materiál: Kepro Light,
Bistretch, Air Bistretch
Hmotnost: 435 g (L)
Velikost: S–XXL
Barva: černá/šedá
Hmotnost: 360 g
Rozsah velikostí: 53–61 cm
Barva: modrá, bílá, šedá, oranžová
Použití: skalní lezení, VHT, lezení v ledu
MODAL COOLMAX® FX HIKER – TMCF
Ponožky vyrobené novou
technologií TRI LAYER. Použitá
kombinace materiálů udrží
nohy v suchu i při
náročných túrách.
Materiál:
1. vrstva 50 % Coolmax®,
2. vrstva 25 % Modal,
3. vrstva 15 % Nylon, příměs
10 % Lycra
Velikost: S–XL
Barva: hnědá/zelená
Cena (16 cm): 1390 Kč
Cena: 2990 Kč
Cena: 3990 Kč
Cena: 520 Kč
T R É N I N K B E Z P E Č N É H O JI Š T Ě N Í A PÁ DŮ konec
HORSKÝ VŮDCE UIAGM
KAREL KŘÍŽ (HUDY MOUNTAIN
GUIDE) DOPORUČUJE:
1. Trénovat pády nejprve při jištění toprope
(s horním jištěním).
2. Pády nacvičovat v mírně převislém
terénu – ne ve svislé nebo jen ukloněnné
stěně.
3. První pády nacvičovat s asistencí záložního jistícího, případně instruktora, který
drží lano ještě za brzdící rukou jističe.
4. Poslední postupové jištění, do kterého se
padá, musí být tak vysoko, aby i při dynamickém jištění lezec zůstal v bezpečné
výšce nad zemí – minimálně 4 m.
5. Pádu lezce na zem lze také zabránit
uvázáním uzlu na laně jistícího v takové
vzdálenosti za jisticí pomůckou, aby při
jeho případném selhání, nespadl lezec
na zem.
6. Pro slabší lezce je možné k nácviku využít převislé stěny přilehlé ke svislé tak,
aby mohl lezec vylézt nad jištění lehkou
cestou ve svislém profilu a pak pouze po
dobrých chytech lehce přetraverzovat do
převisu nad poslední jištění.
7. Lano by mělo vést do posledního postupového jištění propnuto všemi nižšími
body kromě prvního (viz výše), tzn. nikdy
nenacvičovat pád pouze s posledním
postupovým jištěním, byť by v něm byly
dvě expresky zapnuté zámky k sobě.
INFO@HUDY 10/2009
10
VZHŮRU DO RIZIKA!
Úvahy o zodpovědném nakládáním s rizikem
při túrách ve vysokohorském prostředí
VHT
text a foto: Michael Wicky a Emanuel Wassermann
PODLE ANALÝZ STOJÍ ZA VĚTŠINOU LEZECKÝCH NEHOD NESPRÁVNÉ JIŠTĚNÍ. PRO BEZPEČNÉ ZACHYCENÍ PÁDU JE PODSTATNÁ SOUHRA PADAJÍCÍHO S JISTÍCÍM. V NÁSLEDUJÍCÍM TEXTU PŘEDKLÁDÁME NÁPADY PRO METODICKÝ TRÉNINK
POTŘEBNÝCH DOVEDNOSTÍ.
INFO@HUDY 10/2009
Díky Munterovi můžeme být i při třetím stupni
lavinového nebezpečí na lyžařské tůře relativně v bezpečí, jen ne vždy a všude. Stejně tak
vděčíme Werneru Munterovi za to, že o stálé
přítomnosti lavinového rizika uvažujeme nyní
racionálně a že máme v rukou jednoduchá
pravidla, pomocí kterých můžeme nebezpečí
hodnotit lépe než kdy dříve, i když nikdy ne
se stoprocentní jistotou.
V oblasti letní vysokohorské turistiky nám
však doposud chyběl racionální a systematický přístup k posouzení přítomného rizika.
V následujícím textu bychom se rádi přimluvili za uvědomělé a systematické zacházení s rizikem při letních vysokohorských
túrách a současně přitom vyvodili některá
základní pravidla, která naši snahu podpoří.
Pro ilustraci nám poslouží příklad přechodu
Weissmiesu.
MANAGEMENT RIZIKA
JAKO ZÁKLAD
Vědomé nakládání s nebezpečími a riziky hor
– takzvaný „management rizika“ – vyžaduje
jasná základní pravidla při plánování a v prů-
11
běhu túr. Jde o to stále si pokládat následující
otázky:
• Co vše by se mohlo stát?
• Jak je to pravděpodobné?
• Co to pro mě/nás znamená?
• Musím z toho vyvodit nějaké důsledky?
Cílem je významná rizika rozpoznat a vědomě s nimi pracovat. Určitě lze riziko považovat určitým dílem za půvab horolezectví.
Aby však bylo možné učinit na vlastní zodpovědnost rozhodnutí, zda zážitek stojí za
podstoupení určitého rizika, je nutné zvážit
veškeré možné důsledky. Teprve pak je možné opravdu si túru užít bez svíravého pocitu
strachu v žaludku.
VYHLEDÁNÍ ZDROJŮ NEBEZPEČÍ
V první řadě je důležité vyhledat nejdůležitější možné zdroje nebezpečí. Při plánování
je nutné systematicky vyhledat všechna dílčí
rizika túry a v terénu pravidelně kontrolovat,
zda průběh túry skutečně odpovídá našemu plánování. Stálým zlepšováním našich
schopností lze subjektivní zdroje nebezpečí
přímo ovlivňovat. Na druhé straně, k redukci objektivních nebezpečí musí být nejprve
rozpoznány jejich zdroje. Zkušenosti s horským prostředím a kompetence (znalosti,
dovednosti, kondice) napomáhají společně
se strukturalizovaným managementem rizika tato nebezpečí rozpoznat a zodpovědně
s nimi pracovat.
Pro fázi plánování se nabízejí tři vzájemně kombinovatelné metody:
• Chronologické prověřování
Průběh túry je krok za krokem chronologicky
prověřován. Otázka zní: Co vše a za jakých
podmínek se může pokazit?
• Uvažování „worst case“
Při stanovování dílčích rizik lze postupovat
také ve směru od možné nehody. Zvažujeme při tom nejhorší možnou nehodu, která
se může v průběhu plánované túry přihodit.
Pokládáme si otázky jak, kde a proč může
k nehodě dojít. Jaké faktory mohou vznik
nehody ovlivnit. Často se jedná o celý řetězec okolností, které nakonec společně vedou
k nehodě. Pokud je však tento řetězec včas
rozpoznán, může být snadno přerušen.
• Vyslyšení vnitřního hlasu
Kromě vlastní „duševní práce“ je zapotřebí
chvíli v klidu naslouchat vnitřnímu hlasu, který často napoví, co může být na plánované
tůře nejožehavější. Důležité je si tuto chvíli
klidu pro vyslyšení vnitřního hlasu záměrně
vyhradit, případně naplánovat.
ODHAD RIZIKA
V druhé fázi plánování musí být stanovena míra
dílčích rizik. Ta je zaprvé dána rozsahem jejich
možných následků, zadruhé pravděpodobností jejich naplnění. Pokud nejsou tyto následky
příliš vážné, např. vymknutá noha, můžeme si
pro jednou dovolit riziko podstoupit. Je-li však
riziko přespříliš vysoké a jeho následkem může
být těžké zranění nebo dokonce smrtelný úraz,
je nutné učinit vše možné, aby se pravděpodobnost takovéto nehody přiblížila nule, jinak
řečeno takovémuto úrazu zabránit.
Techniky „worst case“ uvažování a „vyslyšení vnitřního hlasu“ jsou pro odhad těchto
rizik velmi vhodné. Stojíme-li například před
rozhodnutím, zda výstup zajišťovat od štandu
ke štandu s postupovým jištěním nebo po-
V Z H Ů RU D O R I Z I K A ! p o k ra č o vání na str. 12
12
INFO@HUDY 10/2009
WOMEN'S CIRCADIAN PACLITE® JACKET
Velmi lehká
dámská bunda do
nepříznivého počasí
vyrobená z vysoce
prodyšného materiálu GORETEX® Paclite®. Vhodná
na turistiku i každodenní
nošení. Stavitelná kapuce
v límci, odvětrávání
v podpaží, náprsní kapsa,
2 přední kapsy, manžety na
suchý zip.
Materiál: GORE-TEX® Paclite®
Hmotnost: 470 g (M)
Velikost: XS–XL
Barva: černá
Cena: 5590 Kč
stupovat současně s použitím krátkého lana,
jsou rozhodující odpovědi na otázky: Co by se
stalo, kdyby...?, a Jaký mám pocit...?
nebylo k nehodě daleko, snahu o vnesení
ještě více bezpečnosti, než je bezpodmínečně nutné, a především stále se ptát: „Co se
stane, když…?“
MINIMALIZACE RIZIKA
Při minimalizaci rizika rozlišujeme mezi aktivními a pasivními opatřeními. Pasivní opatření,
pokud jsou jednou uskutečněna, by měla být
automaticky využívána při všech túrách. Patří
mezi ně například systematické vzdělávání,
zlepšování úrovně znalostí, dobrá technika
postupu a jištění, odpovídající vybavení a pomůcky k záchraně, optimalizace průběhu stále se opakujících činností – např. standardizovaná technika slaňování atd. Naproti tomu
aktivní opatření k minimalizaci rizika vyžadují
stále znovu nový aktivní přístup: dobrou volbu túry, plánování s rezervou a variantami
(zabudování kontrolních bodů do průběhu
túry, ve kterých budeme systematicky zvažovat vlastní jednání), správné rozhodování,
poučení se z nehod a ze situací, při kterých
NÁSTROJE
K MINIMALIZACI RIZIKA
Existují různé nástroje, které, pokud jsou důsledně používány, přispívají k systematické
minimalizaci rizika.
• Plánování túry
Při plánování túry máme možnost již dopředu
rozpoznat nebezpečí a z toho vyvodit odpovídající závěry. Máme přitom dostatek času,
v klidu a ještě v bezpečí zvážit všechny možnosti.
• Standardizované postupy
Činnosti, které se při túrách často opakují.
Vyplatí se je stále znovu nacvičovat a jejich
provedení optimalizovat. Příkladem takových-
to činností je například slaňování, budování
jisticích stanovišť, nebo jištění spolulezce.
Při takovýchto činnostech se standardizované techniky osvědčují obzvláště dobře. Jak
už řekl Murphy: I malé riziko může skončit
fatálně, pokud je podstupováno dostatečně
často.
• Kontrolní seznamy
Z praktických důvodů se kontrolní seznamy
hodí při horolezectví zejména pro činnosti plánovací a organizační. Tam především
poskytují dobrou službu, neboť zajišťují, že
nic důležitého nebude opomenuto (např.
kontrolní seznam „Plánování túry“  str.
16, kontrolní seznam týkající se vybavení
atd.). V terénu se pak hodí kontrolní seznamy zejména při mimořádných situacích,
které musí být zvládnuty pod velkým stresem (např. průběh záchranné akce po pádu
laviny, průběh mobilizace záchranného řetězce).
• Tolerance vůči chybám dosahovaná
díky redundanci
Pokud jeden systém selže a druhý může
převzít jeho funkci, nazýváme tento systém
redundantní. Přínos je přitom enormní, neboť
vynaložení dvojnásobku naší energie přináší
zmnohonásobení bezpečnosti. Tento princip
je například užíván při budování jisticích stanovišť (dva fixní body), slaňování (slaňovací
pomůcka + zajišťovací prusík), lezení s jištěním (pokud dojde k pádu, je lezec jištěn lanem), při kontrolách (kontrola partnerů před
lezením, kontrola lavinových vyhledávačů
před túrou) nebo při naplánování alternativ.
Měli bychom si pokud možno pod sebou vždy
napnout takovouto rezervní záchranou síť,
abychom předešli situaci, kdy by jedna jediná
chyba mohla vést k tragické nehodě. Často
při tom pomůže i trocha fantazie.
díky rezervě
WOMEN'S CIRCADIAN PANT
Lehké nepromokavé
dámské kalhoty vhodné
pro vysokohorskou
turistiku. Anatomicky
tvarovaná kolena, elastický pás se
zapínáním, zadní kapsa na zip, krátký
boční zip ve spodní části nohavic.
Materiál: GORE-TEX® Paclite®
Hmotnost: 290 g (M)
Velikost: S–XL
Barva: černá
Cena: 3850 Kč
Při horolezectví přicházíme přirozeně do styku
se špatně odhadnutelnými riziky. Podmínky,
obtížnost lezení a čas potřebný k tůře se nedají často přesně určit. Znamená to, že vždy
musíme zajistit takovou rezervu, aby chybný
odhad nevedl okamžitě ke katastrofě.
TRIKO DLOUHÝ RUKÁV
Funkční triko s dlouhým
rukávem, velmi praktické
a pohodlné, vhodné pro veškeré
zimní aktivity. Antibakteriální
vlákno s ionty stříbra,
anatomický přiléhavý
střih, ploché švy.
Materiál:
32 % Coolmax®
Fresh™ FX
s ionty stříbra,
62 % Coolmax®,
6% Lycra
Hmotnost: 212 g (L)
Velikost: S–XXL
Barva: modrá/bílá, antracit
Příklad:
PŘECHOD WEISSMIESU
Z ALLMAGELLERHÜTTE NA
WEISSMIESHÜTTE
Jens, Peter a Brigitta chtějí na konci srpna
podniknout přechod Weissmiesu. Jsou absolventy kurzu vysokohorské turistiky pořádaném DAV a společně již podnikli tři túry ve
vysokých horách. Předpověď počasí a podmínky v terénu jsou dobré.
PŘÍKLADY PRAKTICKÉHO
PLÁNOVÁNÍ JEJICH TÚRY
S VYUŽITÍM MANAGEMENTU
RIZIKA
Rozpoznání nebezpečí a odhad rizika
• Chronologické prověření túry
Všichni tři si společně v duchu túru procházejí
a přemýšlejí, co by se nemuselo zdařit. Krom
jiného se dostanou k tomu, že by ráno za tmy
mohlo být těžké nalézt cestu do sedla, což
by je mohlo stát čas, který budou potřebovat
na konci pro sestup. Rozhodují se tedy ještě
navečer vystoupit kousek nad chatu a cestu
si dobře zapamatovat.
• Uvažování „worst case“
Každý zvažuje, co nejhoršího by se mohlo
zítra přihodit. Shodují se, že největší riziko
představuje pád a stržení celého družstva
při výstupu firnovým hřebenem, neboť s pohybem v takovém terénu ještě nemají příliš
mnoho zkušeností. Po diskuzi docházejí
k rozhodnutí přesněji prostudovat kritickou
pasáž z větší blízkosti od konce skalnatého
hřebene a teprve poté stanovit vhodnou taktiku postupu. V případě, že by se přeci jen na
překonání tohoto úseku necítili, mají stále
dost času k sestupu zpět na Allmagellerhütte.
Je také možné, aby šel vpředu Jens, který se
cítí ve sněhovém terénu nejlépe, a cepínem
vylepšil stopu pro ostatní. V každém případě chtějí jít co nejkoncentrovaněji a před
nástupem na hřeben znovu prověřit správné
upnutí maček.
• Vyslyšení vnitřního hlasu
Ve večerním slunci za chatou si Jens v duchu
prochází zítřejší den. Nějak mu dělá starosti, že Petr nebyl dnes při výstupu na chatu
tak rychlý, jako je obvyklé. Pokud to zítra
půjde stejně tak pomalu, nestihnou poslední lanovku dolů. A sníh bude také už docela
měkký. Při snídani se zeptá Petra na jeho stav
a v průběhu túry bude mít stále na paměti
časový plán.
MINIMALIZACE RIZIKA
• Plánování túry
Tři účastníci si vyhradí dostatek času k dů-
kladnému plánování, při kterém konzultují
průvodce a mapu. Chataře se zeptají na aktuální podmínky a zvláštnosti v terénu.
• Standardizované postupy
Všichni tři trénovali v rámci kurzu sebezáchranu z visu po pádu do trhliny. Každý má
stále na stejném místě úvazu připravené
správně dlouhé smyčky, ví, jak uvázat prusíky
nebo použít vklíněnce. Pokud opravdu dojde
k pádu do trhliny, záchrana se takto připravenému členu družstva automaticky podaří.
• Kontrolní seznamy
Za účelem kontroly svého plánování použijí
kontrolní seznam z tohoto článku. Obávají se
rizik obsažených v bodech „možnosti jištění“
a „zkušenost v daném terénu“, hodnotí je
proto kriticky. Znovu si v duchu procházejí
skalní a firnové pasáže pod vrcholem: „Jak
přesně terén vypadá?“, „Kdo půjde první?“,
KALHOTY DLOUHÉ
PODPRSENKA
NIMBLE JACKET
PROPHECY PACLITE JACKET
Pánské spodky
zajišťující
maximum
tepelného
komfortu. Antibakteriální
vlákno s ionty stříbra,
anatomický přiléhavý střih,
ploché švy.
Funkční, anatomicky tvarovaná
podprsenka. Vlákna s ionty
stříbra pro antibakteriální
ální
ochranu. Ploché švy.
Softshellová
pánská bunda,
ideální pro
všechny typy
sportovních aktivit, kde
nechcete být nemile
překvapeni nepříznivými
vlivy počasí. 2 přední
kapsy, bezpečnostní
kapsa na rukávu.
Lehká voděodolná bunda.
Odvětrávání v podpaží zajistí
velmi dobrou
ventilaci vzduchu
při náročných aktivitách.
Anatomický střih, plně
stavitelná kapuce, 2 náprsní
kapsy, malá kapsa na
levém rukávu.
Materiál: 32 % Coolmax®
Fresh™ FX s ionty stříbra,
62 % Coolmax®, 6 % Lycra
Hmotnost: 182 g (L)
Velikost: S–XXL
Barva: modrá/bílá, antracit
Cena: 790 Kč
Cena: 690 Kč
Materiál:
32 % Coolmax®
Fresh™ FX s ionty
stříbra, 62 %
Coolmax®,
6 % Lycra®
Hmotnost: 37 g (M)
Velikost: XS–XL
Barva: modrá, antracit
Materiál: Apex™ Aerobic s DWR úpravou
Hmotnost: 598 g (L)
Velikost: S–XXL
Barva: šedá, červená
Materiál:
GORE-TEX® Paclite®
Hmotnost: 420 g (L)
Velikost: S–XXL
Barva: modrá, šedivá
Cena: 590 Kč
Cena: 2590 Kč
Cena: 6990 Kč
INFO@HUDY 10/2009
• Poučení se díky reflexi
Uvědomělé vyhodnocení uskutečněné túry
a srovnání skutečných podmínek s předpoklady s sebou přináší poznatky, které napomohou k lepšímu plánování dalších túr, a do
budoucna tak i ke zvýšení naší bezpečnosti.
Pokládáme si takové otázky jako například:
„Kde to bylo skutečně nebezpečné?“, „Co
nás dnes obzvláště překvapilo?“, „Byla učiněná rozhodnutí správná?“
13
V Z H Ů RU D O R I Z I K A ! p o k ra č o vá n í na str. 14
14
PŘECHOD HŘEBENE
WEISSMIESU
• Popis cesty z průvodce „Hochtouren im
Wallis“ od Hermanna Binera
• Trasa vyznačena do mapy SAC-Landeskarte, přiřazeny jsou fotografie z přechodu
Trasa:
• Výstup JJV hřebenem
WS (mírně obtížné), II, 4 hod. Od chaty
Almagellerhütte (2894 m) do sedla
Zwischenbergpass (3268 m) odtud po
JJV hřebeni na vrchol (4023 m)
• Sestup ZZS úbočím
(v průvodci popsáno jako výstup) WS
(mírně obtížné), 3 až 4 hod. Ledovec je
ve své spodní části velmi rozpraskaný,
průstup vyžaduje zvýšenou opatrnost.
Od chaty Weissmieshütte (2726 m) nebo
Hohsaashütte (3098 m) zaledněným ZZS
úbočím na vrchol.
Předpokladem pro odhad rizik horské
túry je obeznámení se s trasou výstupu a sestupu. V této fázi plánování jsou
mapy a průvodce neocenitelnými pomocníky. (zde použit knižní průvodce „Plaisir
Alpin“ od J. v. Känel, www.filidor.ch).
TREKKING EXTREME MERINO WOOL – TEL
Ponožky do velmi
chladného
počasí
a těžkých
terénních podmínek.
Materiál: 75 % vlna Merino,
15 % Nylon, 10 % Lycra
Velikost: S–XL
Barva: šedá
Cena: 460 Kč
V Z H Ů RU D O R I Z I K A ! p o k ra č o vá n í na str. 15
INFO@HUDY 10/2009
• Redukce rizika díky možnosti ústupu
Pokud je možné kdykoli túru v jejím průběhu
přerušit, a nejsme-li ani příliš „hrdí“ tak učinit,
můžeme potenciální rizika účinně redukovat.
Na mnohých túrách ovšem existuje tzv. „point
of no return“ (bod, z něhož není návratu, musí
se pokračovat dál). Při plánování musí být tento bod jasně stanoven. Již předem musí být
také určeno, za jakých podmínek si můžeme
dovolit tento bod překročit a pokračovat dál.
„S jakými odstupy budeme navázáni?“,“
Kde jsou možnosti zajištění?“, „Kdy budeme jistit od štandu ke štandu a kdy půjdeme
společně a lano budeme průběžně zakládat
za hroty?“ atd.
• Odolnost vůči chybám dosahovaná
díky redundanci
Záměrně nejprve plánují podrobnosti túry
každý zvlášť a poté se baví tím, že zjišťují, zda
všichni dospěli k podobným řešením. Pokud
by plánovali výhradně společně, je větší šance, že přehlédnou dobrý nápad nebo naopak
pochybnost.
INFO@HUDY 10/2009
díky rezervě
Vědí, že túra v této nadmořské výšce a v takovémto terénu je pro ně stále ještě něčím
novým. Na skalnatém a firnovém hřebeni
budou potřebovat o něco více času a Petr
na tom není s kondicí úplně dobře. Časová rezerva je pro ně tedy velmi důležitá.
Všechno tedy zorganizují tak, aby ráno
mohli rychle vyrazit z chaty. V nejhorším případě mohou přenocovat v chatě Hohsaas
nebo na Weissmieshütte a domů jet o den
později.
• Redukce rizika díky možnosti ústupu
Obtížná pasáž při sestupu ve výšce asi
3 400 m n. m. musí být bezpodmínečně
dobře schůdná. Když už tam při sestupu
jednou budou, není snadné vrátit se zpět,
zvláště když ještě Petr není úplně fit. Rozhodnou se proto na vrcholu („point of no
return“), posoudí počasí a zahájí sestup
směrem k Weissmieshütte pouze tehdy,
bude-li k dispozici vyšlapaná sestupová
stopa.
• Reflexe s cílem vyvodit ponaučení
pro další túry
Po túře sedí všichni tři u piva na terase
v Saas Grund a pohlížejí zpět směrem k „jejich“ kopci. Všechno šlo dobře, výhled byl
skvělý, milánskou katedrálu však bohužel
neviděli. Záměrně se v myšlenkách vrací
k nesnázím dnešní túry, diskutují a hodnotí. Na závěr se každý snaží vybavit si, co
bylo pro něj největším překvapením. Peter
vypráví: „Vlastně bylo všechno skvělé, až
na ty bolesti hlavy, které mě trápily už od
Zwischenbergpassu. Celý můj zážitek tím
byl dost poznamenaný. Příště bych si chtěl
pro čtyřtisícový kopec vyhradit více času než
jen víkend a lépe se před výstupem aklimatizovat.“ A Jens se přidává: „Nějak bylo pro
mě těžké být na jedné straně vedoucí, a na
druhé straně vše společně prodiskutovávat.
Příště si musíme otázku rozhodování předem lépe vyjasnit.“ Brigita konstatuje: „Pořád se mi při sestupu lepily bakule sněhu na
mačky. To už nikdy víc!“ Jdou tedy společně
do prvního sportovního obchodu, kupují pro
Brigitu protisněhové destičky na mačky proti nabalování sněhu a míří o zážitek bohatší
zpět do Mnichova.
KONTROLNÍ SEZNAM PRO
ODHAD RIZIKA HORSKÉ TÚRY
Pozor:
Některá nebezpečí se vzájemně zesilují, např.
„žádná rezerva“ a „dlouhá túra“, zatímco
15
jednotlivé negativní body mohou být vyváženy těmi pozitivními, např.: „míra nebezpečí
pádu do trhliny“ a „vyšší počet členů lanového družstva (např. 5)“.
Návod:
1. Projděte seznam a u každé otázky zakroužkujte jednu odpověď. Všechny zakroužkované negativní body představují
potenciální rizika.
2. Potenciálních rizik se musíte zcela vyvarovat, nebo je přinejmenším redukovat na co
nejnižší úroveň.
Tip: Minimalizace rizik lze dosáhnout
třemi způsoby:
• Redundancí: stále mít nějakou pojistku.
• Rezervou: zvláště časovou a v úrovni lezení.
• Možností ústupu: pokud je možný ústup,
nejsme za každou cenu nuceni překonat
obtížné místo.
Přinejmenším jednu z uvedených možností bychom měli mít stále k dispozici.
Vysvětlení různých bodů:
Otázky týkající se nebezpečí pádu:
1 Klíčová místa (nebezpečné, obtížné pasáže) prověřit jedno po druhém.
2/3 Srovnat se známou túrou, vzít v úvahu
momentální fyzický stav účastníků.
4/5 Pokud při plánování zjistíme, že při túře
nebudeme mít za dobrých podmínek
časovou rezervu, pak musí být podmínky i náš fyzický stav opravdu dobrý.
7 Technicky nejobtížnější pasáže nejsou
často ty nejnebezpečnější.
9
Mimo plánovanou trasu je terén často
podstatně obtížnější a skála lámavější.
12 Chlad a vítr zatěžují tělo i ducha. V těchto podmínkách hůře jistíme a rozhodujeme se rychleji a bez rozvahy.
Otázky týkající se ostatních nebezpečí
1/2 Pozor při tvrdém sněhu, ve strmém terénu a lanovém družstvu s výrazným
hmotnostním rozdílem partnerů.
3 Nebezpečí zasažení padajícím ledem je
závislé na době, po kterou se pohybujeme v exponovaném terénu, na možnostech úniku a pravděpodobnosti pádu
ledu.
4 Velké nebezpečí hrozí při teplém počasí
v kombinovaném terénu (sníh – led –
skála), dále v kuloárech a žlebech.
6 Také v létě dochází k lavinovým nehodám. I malý sesuv sněhu může vést
k pádu lanového družstva.
7–9 Špatné počasí výrazně zvyšuje riziko. Za
určitých okolností je cizí pomoc nemožná.
Otázky týkající se zvýšení rizika v důsledku skupinového horolezectví
1 Pro lehké túry stačí, pokud je nejslabší
účastník v dostatečné kondici. Pokud
postupujeme na krátkém laně, může
jediný slabý člen ohrozit celé družstvo.
2 Velké skupiny potřebují mnohem více
času. O to více, pokud se v obtížných
pasážích jistí od štandu ke štandu.
3 Závislé na schopnostech vedoucího
a nejslabšího člena družstva.
CIPHER WINDTOPPER® JACKET
Prodyšná
windstopperová
bunda
s elastickými
díly, které umožňují
dokonalou volnost
pohybu. Sportovní střih,
stavitelná kapuce, reflexní
loga, 2 přední kapsy,
manžety na suchý zip,
stahování ve spodní části.
Materiál: Windstopper®, Apex™ Aerobic
s DWR úpravou
Hmotnost: 540 g (L)
Velikost: S–XL
Barva: černá, modrá
Cena: 4590 Kč
ALASKA GTX
Velmi pohodlná a pevná
celokožená turistická
bota s goretexovou
membránou patří
k nejvyhledávanějším modelům
v této kategorii.
Certifikováno
jako pracovní
obuv, pryžová
obsázka chránící proti oděru, ventilace Air Pulse
Systém, měkký horní okraj boty a jazyku pro vyšší rozsah pohybu, minimum švů snižuje možnost
mechanického poškození, tento produkt používá
Horská služba ČR.
Svršek: kůže Nubuk
Podšívka: GORE-TEX®
Mezipodešev: PU s tvarovou pamětí
Podešev: Vibram® Fuorá
Hmotnost: 1924 g (pár vel. 42)
Rozsah velikostí: 39,5–49,5 v EU
Cena: 6290 Kč
16
INFO@HUDY 10/2009
KONTROLNÍ SEZNAM PRO ODHAD RIZIKA HORSKÉ TŮRY
OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE NEBEZPEČÍ PÁDU
1 Možnosti jištění
2
Jaké jsou rezervy v mé/naší lezecké technice s ohledem na plánovanou cestu?
3 Jaké jsou mé/naše zkušenosti v daném terénu?
4
Pokud se budeme jistit, budeme pod časovým
tlakem? (při dobrých podmínkách)
KONTROLNÍ SEZNAM PRO ODHAD RIZIKA HORSKÉ TŮRY
NEGATIVNÍ
POZITIVNÍ
žádné
skalní hroty
skoby + borháky
převážně borháky
žádné
malé
mírné
značné
žádné
malé
mírné
značné
ano, pod značným
ano
ne
vůbec ne
OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE OSTATNÍCH NEBEZPEČÍ
1 Jak velké je nebezpečí pádu do trhliny?
NEGATIVNÍ
POZITIVNÍ
velké
je přítomné
nepravděpodobné
velmi, velmi malé
2
3
4
5 a více
3 Jak velké je nebezpečí pádu ledových bloků?
velké
malé
nepravděpodobné
neexistuje
4 Jak velké je nebezpečí samovolného pádu kamení?
velké
malé
nepravděpodobné
neexistuje
velké
malé
nepravděpodobné
neexistuje
6 Lavinové nebezpečí?
velké
je přítomné
málo pravděpodobné
nepatrné
7 Jak dobré jsou mé orientační schopnosti (v mlze)?
nulové
špatné
dobré
velmi dobré
2
5
Kolik osob tvoří jedno lanové družstvo při průstupu
ledovce
Jak velké je nebezpečí pádu kamenů uvolněných třetí
osobou?
Délka túry při dobrých podmínkách (s ohledem na
5
schopnost koncentrace)
velmi dlouhá
6 Existují alternativní možnosti ústupu?
ne
těžko
málo
stále
všude
na konci
občas
na začátku
8 Jaká je pravděpodobnost, že padne mlha?
vysoká
je přítomná
nepatrná
velmi malá
8 Lámavý terén?
velmi
občas
krátké lehké
pasáže
pevná skála
9 Může někdo omrznout?
dobře možné
možné
nepravděpodobné
ne
9 Jasný průběh cesty?
zcela nejasný
nejistý
jasný
známý terén
OTÁZKY TÝKAJÍCÍ SE ZVÝŠENÍ RIZKA
V DŮSLEDKU SKUPINOVÉHO HOROLEZECTVÍ
10 Stav skalních pasáží?
pokryté ledem
a sněhem
mokré
ráno příp. mokré
suché
led
led s dobrou
stopou
sníh, v němž se
dobře dělají stupy
7
Kde se nachází nejtěžší (nejnebezpečnější) místa
túry?
11 Stav ledových / sněhových pasáží?
12 Teplota, vítr?
dlouhá
střední
krátká
středně
POZITIVNÍ
NEGATIVNÍ
1
Výkonnost nejslabšího člena ve srovnání se zbytkem
skupiny?
podstatně slabší
nejistá
skoro stejná
stejná
2
Jakou časovou rezervu má skupina při dobrých
podmínkách?
žádnou
malou
dostatečnou
velkou
3
Jaké rezervy v lezeckých dovednostech má skupina
při dobrých podmínkách?
žádné
malé
dostatečné
velké
4 Jaké bude vedení skupiny?
žádné
špatné
dobré
profesionální
5 Počet osob?
7 a více
5 nebo 6
3 nebo 4
2
vysoké
existuje
nepatrné
téměř žádné
hluboký sníh
velmi chladno
chladno
teplo
13 Pravděpodobnost srážek během tůry?
jisté
dost dobře
možné
nepravděpodobné
vyloučené
14 Aktuální informace o panujících podmínkách?
žádné
z druhé ruky
vlastní pozorování
z první ruky
6
Jaké je riziko, že skupina ohrozí sebe sama padajícím
kamením?
V Z H Ů RU D O R I Z I K A ! konec
ŠPATNĚ ZABRŽDĚNO!
Pád lanového družstva do ledovcové trhliny
text a foto: Stefan Wierer
NĚJAK SE PRO MĚ, COBY HORSKÉHO VŮDCE, NEVYVÍJEL TENTO ROK PŘÍLIŠ DOBŘE. NEJPRVE MI PŘI LYŽOVÁNÍ MIMO
SJEZDOVKU JEDEN KLIENT UPADL A VYKLOUBIL SI RAMENO. PAK JSEM SI SÁM ZLOMIL PŘÍČNÉ VÝBĚŽKY PŘÍČNÉ VÝBĚŽKY
NA PRVNÍCH DVOU BEDERNÍCH OBRATLÍCH, KDYŽ JSEM PŘI SJEZDU HLUBOKÝM SNĚHEM NARAZIL DO ZASNĚŽENÉ HROUDY PO STARÉ LAVINĚ. 25 LET STAHUJI PO SLANĚNÍ LANA BEZ JEDINÉHO PROBLÉMU, AVŠAK ZROVNA TENTO ROK MI PŘI
SESTUPU Z KOPPENKARSTEINU SPADNUL KÁMEN VELKÝ JAKO HLAVA PŘÍMO NA ZÁPĚSTÍ…
WALLIS
4. SRPEN
A pak přišlo avízo od horoškoly, pro kterou
pracuji, abych převzal týdenní vedení klientů ve
Wallisu. Klause už znám, udělali jsme spolu už
více čtyřtisícovek, Ulliho zatím neznám. Když
probíráme náš týdenní plán, cítím jeho očekávání a napětí: Zahřívací túra – Nadelhorn, dále
pak Obergabelhorn a potom, podle podmínek,
nějaká pěkná túra na závěr. Pro tento vůdcovský úkol se cítím dobře připravený, už jen proto,
že jsem nedávno v oblasti byl a znám aktuální
podmínky. Už při balení si všímám, že ti dva
se dobře vyznají a pro mě tak odpadá obvyklá
kontrola batohů. Výstup k chatě Mischabelhütte probíhá bez problémů, naše kondice je
dobrá, počasí také, vzrůstá euforie. Na chatě
následuje to obvyklé: grog, krátký rozhovor
s chatařem, který potvrzuje mé pozorování
z minulého týdne. Na ledovci je méně sněhu
než v minulých letech, zmiňuje však dva sněhové mosty a sama normální cesta na Nadelhorn
byla v posledních dnech vícekrát prostoupena.
3.30 budíček, 4.30 start. Po jasné, chladné
noci vyrážíme společně s několika dalšími
družstvy směrem k místu, na kterém se obvykle navazuje na lano. Zde si nasazujeme
úvazy a na lano se navazujeme i my, zatímco nás zdraví překrásný východ slunce. Jsme
tříčlenné lanové družstvo, já jdu jako první,
za mnou Ulli, Klaus jako poslední. Na laně
jdeme s asi 10metrovými rozestupy, celý
jeho zbytek mám naskládaný v batohu. Sledujeme vyšlapanou výstupovou stopu. Jedná se o snadnou chůzi v mačkách po tvrdém
firnu. Zmíněné sněhové mosty překonáváme
bez potíží. Vrchol se mnou dosahuje pouze
Klaus, Ulli zůstává sedět kousek pod ním.
Doléhá na něj stres z cesty, první noci na
chatě i nezvyklá nadmořská výška. A do
toho kousek pod vrcholem ještě malá nehoda – při příliš energickém sundávání batohu
odhazuje Ulli několik metrů dolů za východní hranu hřebene svůj cepín. Zamýšlíme ho
vyzvednout na zpáteční cestě. To však za
nás mezitím zařídila některá z ostatních
skupin…
„Kdyby ti to přišlo divný, tak řekni a zůstaň
jednoduše stát!“ volám ještě na Klause. Ten
právě přechází sněhový most. Těsně předtím,
než dosáhne níže položeného okraje trhliny,
vstupuje jednou nohou mimo vyšlapanou
stopu, část mostu se láme a Klaus padá po
zádech stranou do trhliny. Když to vidím, pomyslím jen na ochablé lano, které nás spojuje, a na to, že Ulli, vybavený kombinovaným
úvazem, nemůže pád zabrzdit kvůli nevýhodně vysokému umístění navazovacího bodu.
A opravdu, Ulli jede taky!
U mě přebírají velení reflexy – zaujmout
polohu na břiše, zarazit cepín, mačky zvednout! Teď cítím tah lana naplno, hrot mého
cepínu nenachází žádnou oporu. Zrychluji
směrem k okraji trhliny. „Moje žena bude
muset vychovávat děti sama,“ bleskne mi
hlavou. Vnímám blížící se okraj trhliny a napadá mě poslední možnost záchrany – zarazit hroty maček těsně před okrajem trhliny
do sněhu a nechat se tak možná vyhodit za
její vzdálenější hranu. Stačilo to však pouze
k tomu, abych na protější okraj trhliny jen
narazil a pak následoval volný pád.
V hloubce asi osmi metrů jsme zůstali ležet
na sněhovém mostě vzdáleni asi metr jeden
od druhého. Vlevo i vpravo ode mě jen černá
prázdnota…
KONTROLA
Stalo se mně samotnému něco vážného?
Ne, necítím žádné bolesti, žádnou krev, prsty
u nohou mohu pohybovat. Pak přicházejí na
řadu moji klienti – volám jejich jména. Odpovědí je mi bolestné sténání. Pomyslím si: klika, nikdo není mrtvý. Vysvobodím se ze své
SESTUP
Během sestupu se Ulli přidává zpět do
našeho lanového družstva a už má k dispozici zachráněný cepín. Klaus jde první,
já družstvo uzavírám. Sedla Windjoch
dosahujeme bez problémů a dáváme si
krátkou přestávku před dalším sestupem
směrem k ledovci Hohbalmgletscher a pak
dále k chatě. Kvůli změklému firnu mimo
ušlapanou stopu raději prodlužujeme rozestupy na 12 metrů. Na laně nemáme
brzdicí uzly.
Nejprve traverzujeme pod sedlem, poté
odbočujeme do svahu asi 30 ° prudkého, jehož sklon se dále směrem k údolnímu ledovci zmenšuje. Jdeme nyní přímo po spádnici,
míjíme první sněhový most a blížíme se ke
druhému.
INFO@HUDY 10/2009
LEDOVEC
NEHODA
17
Š PAT N Ě Z A B R Ž D Ě N O ! pokračování na str. 18
sklíčené pozice a dělám si obrázek o situaci.
Těsně za mnou leží Ulli s krvácejícím šrámem nad obočím. Sněhem mu otírám krev,
abych mohl posoudit rozsah jeho poranění:
dobrý… Potom lezu ke Klausovi. Schytalo to
jeho rameno. Žádná krev, stěžuje si jen na
bolest.
VYSVOBOZENÍ
Mischabelhütte (3 329 m)
4 hodiny ze Saas Fee (1 540 výškových metrů), modře značená horská stezka, dobře zajištěná
ocelovým lanem, kramlemi a jedním žebříkem.
Windjoch (3 850 m)
1,5 hodiny, G2 (520 výškových metrů). Od chaty Mischabelhütte po pěšině přes skalnatý hřbet až
k ledovci Hohbalmgletscher (cca. 3 600 m). Odtud obloukem k patě sněhového svahu pod sedlem
Windjoch, poté strmě do sedla.
Nadelhorn (4 327 m) SV hřeben
I–II (sníh do 40 °), 2 hodiny, G4 (480 výškových metrů), normální cesta. Ze sedla Windjoch vzhůru
zprvu širokým firnovým hřebenem. Ten se v horní polovině postupně zužuje a je prostoupen snadnými, často zasněženými skalami. Poslední metry k vrcholu vedou v dobré a členité skále.
Pohlédnu nahoru a k mému úžasu se sněhový most klene přes trhlinu tak jako předtím.
Dolů z něho kape voda. „Co budeme teď
dělat?“ chci se zeptat svých klientů. Ve skutečnosti pak jen řeknu: „Je tu mokro, musíme
vymyslet, jak se odsud dostaneme!“
Ale jak? Bez lana shora! Zkoumám terén
a snažím se najít místo, kudy by se dalo vylézt
nahoru. A skutečně nalézám ve stěně slabinu. Cesta ovšem vede nad propastí trhliny,
mimo bezpečí sněhového mostu. Tak holt bez
záchranné sítě. Zajišťuji své klienty ke šroubu
do ledu, sám si nechávám dostatek volného
lana a vyzbrojen jedním cepínem stoupám
za světlem. Při lezení nejsem „vyklepaný“,
postupuji překvapivě suverénně a koncentrovaně. Klíčové místo výstupu tvoří okraj trhliny.
A potom, když už ležím napůl venku, nabízí
pomoc něčí ruka. Naši nehodu pozorovala
anglická dvojice. Společně pak vyprošťujeme
pomocí prostého tahu Klause a Ulliho z trhliny.
si nadiktovat požadované číslo. Abychom
záchranu ulehčili, slézáme ještě společně asi
50 metrů na plochý ledovec. To však již slyšíme rachot rotoru. Po dalších deseti minutách
je Klaus již ve vzduchu. Já a Ulli, který nechtěl letět helikoptérou (jak jsem se později
dozvěděl, neměl pojištění pro případnou záchranu v horách) pak společně pokračujeme
v sestupu.
Když docházíme kolem 13. hodiny na
chatu Mischabelhütte, mám pocit, že jsme
to zvládli. Chatař se i nás snaží přimět k návratu vrtulníkem, protože ani cesta od chaty není žádný med. Na tuto možnost však
Ulli nepřistupuje. Něco tedy pojíme, sbalíme všechny věci a vydáváme se na cestu
do údolí. Po první třetině sestupu, ještě ve
skalnatém terénu, Ulli totálně odpadá. Ke
dvěma stávajícím přibírám tedy ještě i jeho
batoh, dohromady teď nesu asi 25 kilo. Lituji, že jsem netrval na ústupu vrtulníkem. Na
cestu do údolí, která normálně trvá devadesát minut, potřebujeme tři a půl hodiny. Ulli
je na dně psychicky, já fyzicky. Dole v údolí
musíme působit opravdu zoufalým dojmem,
protože už první auto nám okamžitě zastavuje a veze nás na parkoviště. V hotelu se
dozvídáme, že Klaus, jehož rameno bylo
nakonec zlomené, leží již po operaci v nemocnici. Vyčerpaně usínáme.
PO NEHODĚ
AIR ZERMATT
Klaus si stěžuje na bolesti v oblasti ramene.
Potřebujeme helikoptéru. Telefonní číslo na
Air Zermatt nemám po ruce. Volám tedy do
své kanceláře, ohlašuji nehodu a nechávám
Š PAT N Ě Z A B R Ž D Ě N O ! konec
Následující týden jsem již vedl bez problémů
dětský lezecký kurz, jako by se nic nestalo.
Pád mého družstva do trhliny mi připomínala už jen modřina na stehně, která pomalu sestupovala přes koleno dolů. Teprve až
následující víkend, když jsem se poprvé od
nehody ocitl opravdu v klidu, začala moje
psychika zpracovávat nahromaděný stres.
Špatně jsem spal, budil se uprostřed noci,
rozrušeně bloumal od dětské postýlky k postýlce, a teprve dlouho po půlnoci jsem našel
trochu klidu.
DŮSLEDKY
Jaké zkušenosti jsem událostí získal? Častěji
než dříve teď chodím při sestupu po ledovci
v lanovém družstvu jako první, abych si mohl
o situaci udělat přesnější představu. V případě, že se mi v budoucnu stane podobná těžká
nehoda, budu důrazněji trvat na ústupu vrtulníkem, bude-li to možné. Psychický šok jsem
při této události jasně podcenil.
LIGHTNING
Univerzální úvazek
s vynikajícím
poměrem hmotnost/
pohodlí. Široké
nožní popruhy
a polstrovaný
opasek
v kombinaci
s jedinečným systémem
oblékání. Univerzální úvazek,
nastavitelné nohavičky, 4 poutka na materiál,
pevnost poutek 5 kg.
Hmotnost: 350 g (M)
Velikost: XS–XL
Konstrukce: kombinace sendvič a popruh
Přezka: jednoduchá AL
Poutka na materiál: popruhová
Cena: 920 Kč
INFO@HUDY 10/2009
18
SNÁŠENÍ MRTVÉHO
Z BROAD PEAKU
HOROLEZECTVÍ
Walter Würtl hovoří
s Georgem Kronthalerem
ZNÁMÝ HOROLEZEC A HORSKÝ VŮDCE MARKUS
KRONTHALER UMÍRÁ PO NOCI V BIVAKU V BLÍZKOSTI
VRCHOLU PO ZDOLÁNÍ BROAD PEAKU. ZŮSTÁVÁ LEŽET V BLÍZKOSTI VÝSTUPOVÉ CESTY, PROTOŽE HO NENÍ MOŽNÉ SNÉST OKAMŽITĚ DOLŮ. O ROK POZDĚJI
ORGANIZUJE JEHO BRATR EXPEDICI, JEJÍMŽ CÍLEM JE SNÉST MARKUSE Z VÝŠKY
INFO@HUDY 10/2009
PŘES 8000 METRŮ DO ÚDOLÍ.
Co tě přimělo snést svého bratra z vrcholu? Šlo především o osobní důvody,
nebo jsi chtěl hlavně ukázat, že vyprošťovací akce mají i v extrémních výškách smysl a nejsou nemožné?
Poté co jsem překonal první šok po zprávě
o smrti mého bratra, jsem si velice rychle
uvědomil, že se se situací, že Markus tam
někde nahoře jen tak leží, nikdy nevyrovnám. Každý rok kolem něho budou chodit
horolezci, co půjdou na vrchol Broad Peak,
možná ho budou fotografovat a fotky vystaví na internetu nebo je budou ukazovat
na přednáškách. Každý rok budu mít strach
z toho, že uvidím, jak se mění, každý rok se
všechno bude vracet. Toho jsem chtěl sebe
i rodinu ušetřit. A kromě toho i tam nahoře
má člověk právo na důstojné místo posledního odpočinku. A také jsem myslel na to,
že pokud Markuse nesnesu, bude jedním
19
z mnoha horolezců, kteří tam byli zanecháni. Všichni s argumentem. „Z takové
výšky nelze mrtvé snášet.“ Když jsem hledal
materiály ohledně případného vyprošťování, postupně jsem si uvědomoval, s jakou
brutalitou jdou někteří lezci za svým cílem
zdolat vrchol. Bylo otřesné zjišťovat, že
přitom projdou kolem lidí, kteří se ocitnou
v tísni, aniž by jim pomohli. A to vše kvůli
dvěma pravidlům: V této výšce se nedá nikomu pomoci! a Každý si je sám svým bližním! Rychle mi došlo, že pokud se snesení
podaří, nebudou mít tato pravidla již žádné
opodstatnění.
Pokud se transport podaří, nebude už nikdo moci říkat, že není možné dopravit mrtvé
do údolí, nebo že není možné pomoci člověku, který se ocitl v tísní, ale ještě komunikuje.
Kdo má dost sil vystoupit na vrchol, má i dost
sil pomoci.
Mělo by to být v budoucnu podle tvého
názoru standardní chování?
Ano! V žádném případě už není přípustná
dosavadní praxe, kdy organizátoři předloží
před expedicí člověku k podpisu dokument,
že souhlasí, že v případě nehody bude navždy
zanechán na místě. Na pováženou je i další
praxe. Pokud při expedici přijde o život, do-
stanou o tom rodinní příslušníci zprávu s tím,
že se musí ihned rozhodnout, co bude dál.
V tom okamžiku je ale člověk šokován a musí
především vnitřně zpracovat zprávu o úmrtí.
V takovém stavu se nedá za pár minut rozhodnout, co se zesnulým udělat. Jedinou
útěchou v tom okamžiku je, že zesnulý přišel
o život „ve svých milovaných horách“. Proto-
že většinou nikdo z nás nemá ani tušení, jak
vypadá situace na místě, musíme věřit líčení těch, co tam jsou. Proto také souhlasíme
s pohřbením, aniž bychom si uvědomovali
psychické důsledky, které mohou nastat až
po určité době. Často pochopíme až později,
jak by bývalo bylo důležité, aby byl zesnulý
převezen do vlasti. Potom je již ale pozdě,
S N Á Š E N Í M R T V É H O Z B R O A D P E A K pokračování na str. 20
INFO@HUDY 10/2009
20
protože mrtvého už nelze najít. Pro organizátory je samozřejmě nejjednodušším řešením
nechat mrtvého v horách. Na Mount Everestu
leží již 220 mrtvých. Každý rok přibývá 10 až
20 nových. Jednou už je nebudeme moci nechat jen tak ležet. Kolik jich ještě bude muset
být, než s tím něco uděláme? Máme i povinnosti vůči našim dětem. Ty také mají právo
užívat si krásy hor – bez mrtvol! Doufám, že
v budoucnu vstoupí do hry i justice, pokud
nějaký lezec jenom kvůli vrcholu projde kolem zraněného a nepomůže mu!
Při snášení mrtvého se nesmělo nic
stát! Jak jsi se vyrovnal s tímto tlakem?
Z tohoto důvodu jsem zpočátku s sebou
nechtěl brát nikoho ze svého okolí. Bylo
mi jasné, že pokud se někomu něco stane,
třeba i jen nějaká maličkost, tak se s tím
nikdy nevyrovnám. Své možnosti jsem znal
a byl jsem si jist, že je nikdy nepřekročím.
O pákistánských nosičích jsem věděl, že
jsou výborní lezci a byli by schopni Markuse odtud snést sami. Přesto jsem byl rád,
když se hned od počátku nabídl Stefan
Lackner a později ještě Paul Koller, že se
snesení zúčastní. Oba jsou výborní lezci
a současně odpovědní horští vůdci. Zpětně
vidím, že psychická zátěž pro mě byla mnohem těžší než zátěž fyzická. V „kritické“
fázi jsem několik nocí nemohl spát, protože
jsem pořád měl strach, že se stane nějaká
maličkost, která bude mít fatální dopad na
snesení, např. že Markuse nenajdeme, že
nám „vyklouzne“, že k němu dojdeme bez
rezerv a budeme ho muset nechat nahoře.
Nebo ještě hůře, že by se někomu z družstva mohlo i přes všechna bezpečnostní
opatření něco stát. Trvalo několik měsíců
po expedici, než jsem začal cítit, jak ten
tlak pomalu mizí.
Jaká opatření managementu rizika jsi
naplánoval?
V písemné podobě managementu rizika stálo
na prvém místě: Při této expedici se nesmí
nikomu nic stát, snesení by se mělo přesto
podařit!
Jak vážně jsem to bral, se ukázalo hned
druhý den snášení. Za bouřky, sněžení a husté mlhy jsme znovu stoupali k Markusovi,
kterého jsme den předtím museli zanechat
ve výše cca 7 500 metrů. Stefan, nosiči a já
jsme od něho byli vzdáleni už jen 50 metrů.
Ale nemohli jsme ho najít. Počasí se pořád
zhoršovalo a tak jsem rozhodl, že hledání
přerušíme a sestoupíme, i když jsme už byli
u Markuse tak blízko. Sestoupili jsme asi 100
metrů, když se mraky na pár sekund roztrhaly
a my jsme se mohli trochu zorientovat. Znovu
jsme se vrátili nahoru a Markuse jsme skutečně našli a dopravili do tábora 3 ve výšce
7 000 metrů.
S N Á Š E N Í M R T V É H O Z B R O A D P E A K pokračování na str. 22
Bezpečnostní zárukou bylo vedle skvělého lezeckého umění účastníků i to, že jsme
s sebou vzali a používali kyslík. Kromě toho
jsme byli vybaveni nejlepším záchranářským
materiálem (např. speciálním záchranářským
vakem), který byl vyroben speciálně pro nás.
Měli jsme tedy rezervy, které normální expedice nemají. Proto bylo riziko podstatně menší než u „normálního“ výstupu. Aby se nám
úplně nahoře povedlo vyproštění, rozhodli
jsme předem, že k Markusovi musíme dojít
minimálně čtyři. Nakonec nás nahoře bylo
sedm. Hubert, náš kameraman, čtyři nosiči,
Stefan a Paul. Díky této početní „převaze“ se
Paulovi dokonce podařilo udělat další snímky
zejména z nejobtížnějších míst a tím zdokumentovat těžkou práci vyprošťovacího týmu.
Kromě toho bylo v třetím táboře připraveno
pomocné „záchranné družstvo“ v počtu dvou
osob, které by bývalo mohlo v případě potřeby zasáhnout. Z objektivních nebezpečí bylo
potřeba v prvé řadě brát v potaz dvě: padající
kamení až do tábora č. 1 a laviny. Obě se
dala trochu zmírnit tím, že jsme vyráželi brzy
ráno a nosili jsme přilby. Co se týče lavin, bylo
důležité počkat na první hezký den. Potom
EXPRESS ICE SCREW
Ledovcový šroub s kličkou pro
rychlejší a snadnější zavrtání do ledu.
Délka: 16 cm
Hmotnost: 145 g
Cena (16 cm): 1490 Kč
PŘETRŽENÍ LANA
STALKER
Řemínkové 12-hroté mačky vhodné
pro VHT a klasické lezení v horách.
Dodávány včetně obalu.
Včetně vložek proti nabalování sněhu.
VYBAVENÍ
Skladujete správně lana?
text a foto: Pit Schubert
JIŽ SKORO PŮL DRUHA DESETILETÍ JE ZNÁMO, ŽE
KYSELINA SÍROVÁ POŠKOZUJE POLYAMIDY (NYLON,
PERLON), TEDY MATERIÁLY, ZE KTERÉHO SE DĚLAJÍ LANA. POŠKOZENÍ MŮŽE
M
VÉST
AŽ K TOMU, ŽE SE JEDNODUCHÉ LANO DÁ PŘETRHNOUT TROCHU SILNĚJŠÍM
TRHNUTÍM RUKY. ZŮSTÁVÁ OVŠEM OTÁZKOU, JAK MŮŽE LANO PŘIJÍT DO STYKU
S KYSELINOU SÍROVOU.
ZASE JEDNOU…
Přetržení lana vlivem kyseliny
sírové se dosud nevyskytovalo příliš často. K předposlednímu
přetržení
došlo před třemi roky
v lezecké hale v Innsbrucku. Od roku 1994, kdy
byl odhalen první
případ přetržení
lana vlivem kyseliny
sírové, je mezi
rakouskými a německými lezci známo jen pět
takových případů; naštěstí
všichni, kdo se takto zřítili, přeži-
byla
li. Ve všech pěti případech
příp
přítomnost kyseliny
prokázána přítomn
sírové. Nedalo se oovšem zjistit,
jak mohla kyselina
sírová
kys
přijít s lanem do
styku.
Minulé
léto došlo k dalšímu přetržení
lana
pře
ře
vlivem
sírové,
vliv
ivvem kyseliny
kyssel
a sice v Německu při spouštění
na
s
laně s horním jištěním. To stojí za povšimnutí proto, že zatížení lana je v tomto
přípat
dě jen o málo větší než tělesná váha spouštěné osoby. Lezkyně, která spadla,
přežila.
spa
Části lana, které nebyly kontaminovány
kykontam
selinou sírovou, byly podrobeny normovým
zkouškám; ze tří vzorků dva vydržely dva
normové pády, třetí dokonce tři. Lano bylo
tedy ještě zcela použitelné a nemohlo se
při tomto způsobu použití nikdy přetrhnout
nebýt kontaminace. Zatížení při spouštění
s horním jištěním totiž představuje řádově
desetinu zatížení, které vzniká při normovém pádu.
Jak se může dostat kyselina sírová na
lano?
Tato otázka zatím nebyla u žádného z případů vysvětlena. S kyselinou sírovou se
v běžném
životě
běž é ži
tě ddostaneme
t
ddo styku
t k pouze při manipulaci s autobateriemi, protože
v nich je kyselina sírová. Současné baterie
jsou sice uzavřeny a již se nedají otevírat,
ale mají dva odvětrávací otvory o průměru
cca 5 mm, ze kterých může při manipulaci
unikat kapalina, zejména její plyny při nabí-
jení. Baterie u starších aut se dají (podle
roku výroby) otevírat a doplňovat. V tomto
případě je riziko podstatně větší.
Výrobky z polyamidů (nylon, perlon) nacházející se v blízkosti, zvláště pak v bezprostřední blízkosti, jsou ohroženy! Mnozí
lezci již tuto zkušenost mají, naštěstí ne
s lanem, ale s oblečením z nylonu či perlonu, které leželo v dílně v blízkosti baterie. Důkazem, že kyselina sírová pochází
z baterie, byla dosud vždy – i ve shora
uvedeném aktuálním případě – přítomnost
zbytků olova. Elektrody baterie jsou z olova
(kladná z oxidu olova, záporná z olova).
V některých případech tohoto druhu přetržení lana se o lano nestaral pouze jeho
majitel, lano bylo dočasně zapůjčeno nebo
používáno jinými horolezci a lezci. Vlastní lano a vůbec celé lezecké vybavení se
nemá,
známo,
nikomu
půjčoá jak
j k je
j dávno
dá
á
ik
ůjč
vat, protože pak nevíme, co se s ním děje.
Známé úsloví „Žena (muž), zubní kartáček
a lano se nepůjčují“ pořád platí. Na kontaminaci kyselinou sírovou je ďábelské to,
že její vliv pouhým okem nepoznáme. Kyselina sírová nezanechává prakticky žádné
Použití: VHT, horolezectví, skialp
Velikost: 36–48 v EU
Hmotnost: 960 g (včetně
vložek ABS)
Antiboot: guma
Typ upínání:
řemínky, plast
Materiál:
ocel
Cena: 2350 Kč
NEVE
Klasický cepín pro
horolezectví a VHT, vyrobený
z nejnovějších materiálů
s vysokou pevností a nízkou
hmotností.
Použití: VHT
Materiál: Al 6082
(rukojeť), NiCrMo ocel
(hlava a hrot)
Délka: 50–80 cm
Hmotnost: 425 g
Cena: 1590 Kč
stopy. Nerozežere třeba kousek lana, jak
by se dalo očekávat od žravých krys nebo
myší. Pevnost vláken (správně: schopnost
pojmout energii) se ovšem může – podle koncentrace kyseliny sírové a intenzity
kontaminace – zmenšit na zlomek původní
hodnoty.
INFO@HUDY 10/2009
PŮSOBENÍM KYSELINY SÍROVÉ
21
P Ř E T R Ž E N Í L A N A P Ů S O B E N Í M K Y S E L I N Y S Í R O V É konec
Velmi lehká,
celokožená,
zateplená obuv
určená pro
lezení v horách
a VHT.
Tepelně izolovaná vložka
Ibi-Thermo,
9 mm podrážka s IBS technologií
tlumí nárazy až o 20 %, 3D Flex systém zaručí
optimální pohyb kotníku, anatomicky tvarované
elastické návleky, vyjímatelný jazyk s možností
přesného vymezení vnitřního prostoru.
Svršek: 3 mm vodoodpudivá kůže
Podšívka: GORE-TEX®, Duratherm®
Mezipodešev: Ibi-Thermo 9 mm
Podešev: Vibram® IBS
Rozsah velikostí: 40–47 v EU
Cena: 9190 Kč
KARAKORUM
Vysoce odolná kožená obuv
konstruovaná pro VHT. Tato
bota vás bezpečně provede
po ledovci stejně jako
suťovými a sněhovými
poli.
Svršek: kůže
Podšívka: DryBest®
Mezipodešev:
Nylon 8 mm,
v ýztuha proti
torzi
Podešev: Vibram®
Rozsah velikostí: 38–48 v EU
Cena: 4990 Kč
to již bylo relativně bezpečné. O počasí nás
pravidelně informoval dr. Karl Gabl satelitním
telefonem. Díky jeho informacím došlo třeba k tomu, že nám na sklonku druhého dne
snášení (tábor č. 3 / 7 000 m) naléhavě volali
ze základního tábora, ať sestoupíme, protože
v noci bude silně sněžit a foukat. Poté většina
z nás sestoupila.
Co by bylo, kdyby se tobě nebo někomu z družstva něco stalo?
Myslím, že je to stejné jako při záchranářské
akci v našich zeměpisných šířkách. I zde již
došlo k nějakým neštěstím. I když se člověk
sebelépe připraví a vše zorganizuje, vždycky
se může něco stát. Samozřejmě, takové snášení se ještě nikdy neuskutečnilo, a tlak na
mě, resp. výčitky vůči mě by byly obrovské,
pokud by došlo k nějakému neštěstí. Všechno dopadlo díky bohu dobře. Zpětně mohu
říci: Určitě jsme si sáhli na dno svých fyzických sil, ale nikdy nenastala situace ohrožení života. Vždy jsme si byli jisti, že máme
věci pevně ve svých rukou.
Zapojením široké veřejnosti se tlak
na tebe a tvůj tým ještě vystupňoval.
Bylo nutné a smysluplné mít s sebou
od počátku televizní tým?
Jak intenzivně byla expedice prezentována
v médiích, jsme v Pákistánu nemohli tušit.
Takže tlak na nás tím nevzrostl. Díky týmu
pořadu Galileo z Pro7 jsme mohli – kromě
snesení Markuse – tlumočit široké veřejnosti i naše poselství, které toto snesení
provázelo. S týmem z Galilea jsme měli to
velké štěstí, že jsme poznali skvělé lidi, ke
kterým jsem okamžitě pojal důvěru. Hned
na začátku jsme se dohodli, že ukážou jen
to, za čím si rodina může stát. A tento slib
lidé z televize dodrželi. Přítomnost týmu
filmařů mi poskytla také výjimečnou příležitost zdokumentovat úplně celou expedici.
Filmový dokument mně jako vedoucímu expedice sloužil i jako právní zajištění. Při případném úrazu nebo jiné události by bývalo
bylo možno použít snímky pro vyhodnocení
mých pokynů. S režisérem dokumentu, Karstenem Scheurenem, jsem se velice spřátelil.
Byl za svůj film „Hrob v mrazivé výšce“ vyznamenán 9. května 2008 cenou Bavorské
televize.
Jak se na tuto záchrannou akci dívali
domorodí nosiči?
Naši pákistánští nosiči byli překvapeni, že
my, západní lezci, vyznáváme rodinné hodnoty, které sahají až za hranice smrti. Po
tomto snesení si uvědomují, že i oni mohou
snášet zemřelé pákistánské lezce dolů a pohřbít je doma. S nosiči jsem i přes rozdílnost
kultur navázal skvělé vztahy. S „Little Husseinem“ jsem dokonce sdílel nahoře spacák, protože jeho byl příliš neskladný. Naučil
jsem se od nich, co je to motivace. Jednou
mi řekli: „Georgu, ty jsi náš bratr, a proto je
i Markus náš bratr a našeho bratra sneseme
domů!“ A slib splnili.
Viděno zpětně – co si tom všem myslíš?
Expedice proběhla v podstatě skvěle. Vše
fungovalo podle plánu, takže nedošlo
k žádným velkým překvapením. Jsem velmi
vděčný expedici Broad Peak 2007, zvláště
jejímu vedoucímu Gerfriedu Göschlovi, který
mi byl i lidsky velmi blízký. I přes smutnou
skutečnost, že jsem snášel svého bratra,
jsem získal mnoho nových přátel.
Začněme třeba u Huberta Riegera,
se kterým jsem nahoře sdílel stan, týmu
z Pro7, Karstena Scheurena, Bernda Welze
a Markuse Riedla, až po naše pákistánské
přátele, bez nichž by se transport nepodařil. Děkuji Stefanu Lacknerovi a Paulu Kollerovi za skvělou spolupráci a všem doma.
A také našim sponzorům, kteří se nezdráhali podpořit expedici, při které se nedala
získat žádná cena, ale při níž šlo o lidské
hodnoty. Obě pravidla: „v extrémních výškách se nedá nikomu pomoci“ a „mrtví
lezci se nedají snášet“, už neplatí! Navíc
Stefan Lackner prokázal, že i bez přídavného kyslíku lze být rovnocenný s těmi, kdo
kyslík používají. Obecně platí: Čím strmější
svah, tím jednodušší je spouštění vyprošťovaného. Plochý terén, protivýstupy, hřebeny
a dlouhé traverzy se zdolávají neobyčejně
obtížně a vyžadují daleko více sil.
Jak vypadá budoucnost? Vznikne
s tvou podporou v Pákistánu záchranná služba?
Společně se svými přáteli, Karstenem
Scheurenem a Andreasem Pendlem, jsem
založil „Markus Kronthaler Mountain Rescue Foundation“. Cílem je zřídit v Pákistánu za pomoci Pákistánského horolezeckého
svazu záchrannou službu. Naším úkolem
bude vyškolit pákistánské horolezce na
záchranáře, a také je vybavit potřebnou
S N Á Š E N Í M R T V É H O Z B R O A D P E A K konec
výzbrojí. Hledám sponzory a doufám, že je
najdu hlavně mezi pořadateli expedic. Musí
být přece i v jejich zájmu, aby nenechali ležet vlastní lidi na hoře.
KEFREN JACKET
Bunda nové generace, která
nabízí ,,vše v jednom"
– spolehlivou ochranu proti
nepřízni počasí a částečnou
prodyšnost, to vše za příznivou
cenu. Elastický zadní
panel, podlepené švy,
anatomicky tvarovaná
kapuce, odvětrávání
v podpaží, nastavitelné
manžety na rukávech.
Materiál: Dry
Edge 2L
Hmotnost: 380 g (L)
Velikost: S–XXL
Barva: oranžová, černá
Cena: 3650 Kč
KEFREN PANT
Kalhoty, které nabízí spolehlivé
řešení pro větrné a deštivé dny
a přitom příliš nezatíží ani batoh
na zádech ani rodinný rozpočet.
Anatomicky tvarovaná kolena,
postranní odvětrávací zipy,
podlepené švy.
Materiál: Dry Edge 2,5L
Hmotnost: 270 g (L)
Velikost: S–XXL
Barva: černá
Cena: 2890 Kč
INFO@HUDY 10/2009
NEPAL EVO GTX
22
PORANĚNÍ KONČETIN
ZDRAVÍ
První pomoc v horách
text a foto: Martin Honzík
PORANĚNÍ KONČETIN PATŘ Í PŘ I POHYBU V HORÁCH K NEJČASTĚJŠÍM ÚRAZŮM. ČASTO SE JEDNÁ O DROBNÉ RANKY, ODŘENINY NEBO PUCHÝŘE, KTERÉ NÁM MOHOU TÚRU POUZE „ZNEPŘÍJEMNIT“. JEJICH VČASNÉ A SPRÁVNÉ OŠETŘENÍ MNOHDY
UŠETŘÍ NÁSLEDNOU NÁVŠTĚVU CHIRURGICKÉ AMBULANCE. V PŘÍPADĚ ZÁVAŽNĚŠÍHO ÚRAZU SE ODBORNÉMU OŠETŘENÍ
V NEMOCNICI VĚTŠINOU NELZE VYHNOUT, ALE SPRÁVNÁ PRVNÍ POMOC A OŠETŘENÍ JIŽ V TERÉNU MŮŽE ZAMEZIT DALŠÍM
KOMPLIKACÍM A VE FINÁLE MŮŽE ZNAMENAT PODSTATNÉ ZKRÁCENÍ DOBY LÉČBY A NÁSLEDNÉ REKONVALESCENCE.
Kůže, podkoží, cévy, nervy, svaly, šlachy, vazy,
klouby, kosti – to všechno se může na končetinách poranit. Příčinou vlastního poranění může
být úraz, působení přímého násilí, přetížení,
přetrénování nebo i špatně zvolená výstroj.
Vzhledem k tomu, že poranění končetin
může znamenat značnou limitaci pohybových
aktivit, vyplatí se jejich ošetření a následné
léčbě věnovat náležitou pozornost.
RÁNY
INFO@HUDY 10/2009
Patří k nejčastějším poraněním končetin. Mohou zasahovat pouze kůži a nebo pronikat
i do hlubších vrstev. Hlavním rizikem je krevní
ztráta a infekce.
OBECNÉ ZÁSADY OŠETŘENÍ RAN:
1) Pamatujte na vlastní bezpečnost – při
ošetřování pacienta používejte ochranné
rukavice.
2) Zastavte krvácení – mezi základní možnosti zástavy velkého krvácení patří stlačení
rány, přiložení tlakového obvazu a popřípadě i použití škrtidla (více o zástavě masivního krvácení viz Info@hudy 8/2007).
3) Vyčistěte ránu a její okolí – každá
rána znamená riziko infekce a proto je velmi důležité ránu a její okolí před překrytím
obvazem, popř. uzavřením stehem, důkladně vyčistit a případně i vydezinfikovat.
4) Proveďte opatření k co nejrychlejšímu zhojení – po úvodním vyčištění
a dezinfekci je potřeba zamezit dalšímu
zanesení infekce do rány jejím krytím.
Zhojení větších ran významně urychlí přiblížení jejích okrajů a popřípadě i dočasná
imobilizace poraněné partie. Pamatujte, že
definitivní ošetření větších ran je potřeba
23
Ošetření:
Ránu omyjte pitnou vodou. Všechny nečistoty (písek apod.) odstraňte proudem vody,
kartáčkem, popř. pinzetou. Po vyčištění ránu
osušte sterilním gázovým čtvercem. Rány
menšího rozsahu kryjte náplasťovým rychloobvazem. Na povrchové rány většího rozsahu
nejprve přiložte nepřilnavé krytí, a teprve to
překryjte gázovým čtvercem, který lehce připevníte náplastí nebo obvazem.
HLUBOKÉ RÁNY
Rána proniká skrz kůži do hlubších struktur
a je mnohdy doprovázena i silnějším krvácením.
provést odborně ve zdravotnickém zařízení, a to i včetně případného přeočkování
proti tetanu.
5) Pravidelně ránu kontrolujte – případné komplikace v podobě infekce je
potřeba řešit (opětovným vyčištěním rány
a třeba i podáním antibiotik). Důležitá je
i prevence – nezapomínejte na pravidelné
přeočkování proti tetanu!
POVRCHOVÉ RÁNY
Jedná se o běžné odřeniny, kdy je poraněna
pouze vrchní část kůže a rána nezasahuje do
hlubších struktur.
přidáme padesát kapek Betadine®. Vyčištění
je potřeba provádět silným proudem roztoku, který je do rány vstřikovaný pod tlakem.
Potřebného tlaku docílíte použitím stříkačky
s nasazenou jehlou.
V terénu lze v rámci improvizace použít
PET láhev, do jejíhož uzávěru propálíte nažhaveným špendlíkem malý otvor. Tímto způsobem opět docílíte tolik potřebného tlaku
k odstranění nečistot z rány, které by jistě
znamenaly rozvoj následné infekce.
ŘEZNÉ RÁNY
Ošetření:
Prioritní je zástava krvácení – viz obecné
zásady ošetření ran. Pokud je zdravotní péče
dobře dostupná, pak proveďte pouze očištění
a dezinfekci okolí rány a na ránu přiložte krytí
a obvaz.
U hlubokých ran je velkým rizikem rozvoj
následné infekce. Z tohoto důvodu je nutné
v situacích, kdy je další zdravotní péče nedostupná, ránu nejprve vyčistit a vypláchnout.
Roztok pro výplach rány připravíte převařením půl litru vody, do kterého po vychladnutí
Jedná se o rány způsobené ostrými předměty.
Pokud má rána rovné okraje, je možné její
zhojení urychlit přiblížením okrajů pomocí
náplasťových stehů – stripů.
P O R A N Ě N Í KO N Č E T I N p o k ra č o vání na str. 24
INFO@HUDY 10/2009
24
Ošetření:
Ránu i její okolí vyčistěte – viz výše. Kůži v okolí rány osušte, opatrně odmastěte a v případě potřeby i oholte. Pak přibližte okraje rány
k sobě a přelepte je stripem. Jednotlivé stripy
lepte střídavě zleva a zprava. Máte-li ránu
„sešitou“, pak ještě přelepte okraje stripů
pruhy náplasti po obou stranách. Tím zvýšíte
spolehlivost jejich přilepení. Ránu pak překryjte sterilním gázovým čtvercem.
JAKÉ RÁNY JE POTŘEBA
ODBORNĚ OŠETŘIT ANEB S ČÍM
DO NEMOCNICE?
• hluboké rány
• silně krvácející rány
• infikované rány
AMPUTACE
Jedná se o méně časté úrazy, kdy je část nebo
i celá končetina oddělená od zbytku těla.
OTLAKY A PUCHÝŘE
Vznikají na místech vystavených zvýšenému
tlaku. Nejčastěji se jedná o prsty na nohách
a o paty. Dobrým řešením této nepříjemné
situace jsou tzv. absorpční hydrogelové náplasti na puchýře. Aplikují se na puchýř hned
po jeho vzniku, případně již při otlaku. Hydrogelová vrstva přímo zabrání vzniku puchýře
tím, že utlumí další tlak boty. Pokud již puchýř
vznikl, aplikovaná náplast svou vysokou absorpční schopností absorbuje tekutinu v průběhu 1 až 3 dnů.
jedná-li se o zlomeninu, nebo například
„pouze“ o bolestivé zhmoždění či podvrknutí. V situacích, kdy je odborná péče nedostupná, a my si o rentgenu můžeme nechat pouze
zdát, stojíme mnohdy před těžkou otázkou je potřeba poraněnou končetinu úplně znehybnit, nebo bude stačit jiné, „technicky“
méně náročné a pro pacienta méně omezující opatření?
Při rozhodování je potřeba si uvědomit,
že každé poranění končetiny je doprovázeno
bolestí. Dále může být poraněná končetina
oteklá, popřípadě může být v místě poranění
hematom. Pokud se příznaky omezí na výše
uvedený výčet a končetinu lze zatížit, vystačíme v rámci první pomoci s následujícími
opatřeními:
FIRST AID KIT
Lékárnička první pomoci se základním vybavením je nezbytnou
součástí každého
zavazadla. Je
dodávána ve dvou
velikostech S, M.
Trojúhelníkový
obvaz, obinadlo, sterilní
polštářky, sada
náplastí, gumové rukavice,
náplast v cívce, píšťalka, izofólie
(pouze vel. M).
Hmotnost: 120 g včetně vybavení (vel. S),
360 g včetně vybavení (vel. M)
Rozměry: 12x10x6 cm (vel. S),
17x11x8 cm (vel. M)
Materiál: Nylon
Barva: červená
Cena (vel. S): 350 Kč
zdroj: www.adam.com
Pokud se jedná o ránu většího rozsahu nebo
o ránu, která je v partii namáhané při pohybu končetinou, pak proveďte znehybnění
končetiny.
zdroj: www.handinjury.com
Častými příčinami amputací v rámci horolezectví je zachycení prstýnku na hraně chytu
při pádu lezce, zachycení prstů lanem v jistící
pomůcce nebo omotání smyčky lana kolem
prstů nebo celé ruky.
RIZIKOVÉ RÁNY
Každá rána s sebou přináší riziko infekce,
obzvláště hluboké rány způsobené pokousáním nebo rány znečištěné exkrementy či zeminou. Takové rány je potřeba řádně vyčistit
a kompletně neuzavírat. Pokud je to možné,
pak proveďte pouze krytí rány a vyhledejte
odborné ošetření.
V případě pokousání zvířetem pamatujte
na možné riziko vztekliny, a pokud to lze,
tak zjistěte, zda bylo zvíře proti vzteklině
očkované.
Ošetření:
V první řadě je nutné provést zástavu krvácení a ošetření rány (viz výše). Dále je potřeba
se postarat o amputovanou část končetiny.
Tu zabalte do gázy a vložte ji do igelitového sáčku, který neprodyšně uzavřete. Sáček
s amputátem vložte do druhého sáčku naplněného jedním dílem ledové tříště nebo sněhu a dvěma díly vody. Tímto zajistíte optimální chlazení amputované části a zvýšíte tak
šanci na její opětovné přišití a přihojení.
Pokud je puchýř už stržený, lze přes výše uvedenou náplast ještě umístit ochrannou „podložku“ z karimatky s vystřiženým otvorem,
který je o něco větší než vlastní puchýř. Tak se
zabrání tlaku boty přímo na poraněnou partii
a dokončení túry je pro postiženého alespoň
trochu snesitelnější.
DALŠÍ PORANĚNÍ KONČETIN
PORANĚNÍ KOSTÍ, KLOUBŮ,
ŠLACH A VAZŮ
Tato poranění vznikají nejčastěji působením
přímého násilí nebo následkem přetížení.
V terénu je mnohdy velice obtížné rozlišit,
• Omezit zatížení poraněné končetiny
a maximálně ji šetřit.
• Chladit poraněné místo – chlazení
provádíme co nejdříve po úrazu alespoň
po dobu 20 minut. Chlad omezí tvorbu
otoku a zmírní bolest. Po skončení chlazení je nutné poraněné místo stáhnou elastickým obinadlem, aby nedošlo k rozvoji
otoku následkem zvýšeného prokrvení.
Tento postup opakujeme několikrát po
sobě.
• Stáhnout poraněné místo elastickým
obinadlem – stažení jednak omezí následný otok, ale také poraněnou končetinu
částečně stabilizuje. To je výhodné zejména u poranění kloubů (např. podvrtnutý
kotník). Elastické obinadlo je potřeba na
končetinu nakládat od jejího konce a postupovat směrem k tělu. Obinadlo musí
P O R A N Ě N Í KO N Č E T I N p o k ra č o vání na str. 25
ICON
Čelovka
s výkonnou
tříwattovou LED
diodou a čtyřmi menšími
LED diodami. Kontrolka
stavu nabití včas
signalizuje
nutnost výměny
baterií. 3
intenzity svícení.
Baterie: 3 AA baterie
Žárovka: 1 3 Watt LED dioda,
4 SuperBright LED diody
Svítivost: 145 h (hlavní 3 Watt dioda),
164 h (LED diody)
Dosvit: 100 m (hlavní 3 Watt dioda),
23 m (LED diody)
Hmotnost: 188 g (včetně baterií)
Cena: 1790 Kč
ky. Tyto požadavky dobře splňuje například
firemně vyráběná dlaha SAM Splint. Jedná
se o pás z lehké slitiny duralu, který je obalen pěnovou hmotou. Dlaha je velmi lehká
a skladná, takže může být uložena v zádové
části vašeho batohu jako výztuha a v případě
potřeby použita k ošetření úrazu.
Aby tato dlaha byla dostatečně pevná, je
nutné ji před fixací prohnout do profilu U,
C nebo T. Dlahu je možné bez problémů vytvarovat podle poraněné končetiny.
být naloženo těsně, ale pozor na přílišné
utažení.
• Poraněnou končetinu uložit do zvýšené polohy – tímto opatřením opět redukujeme rozvíjející se otok.
• Následná stabilizace – pomocí bandáže,
tapingu nebo ortézy jako prevence dalšího
poranění.
KDY JE POTŘEBA ZNEHYBNĚNÍ
KONČETINY
• končetina je deformovaná,
• končetinu nelze zatížit,
• abnormální rozsah pohybu v kloubu (omezení nebo zvětšení normálního rozsahu),
• při vyšetření cítíte pohmatem nestabilitu
nebo praskání úlomků kostí,
• na končetině je velká rána,
pak v situacích, kdy odborná zdravotní péče
není dostupná, je nutné končetinu znehybnit.
Znehybnění končetiny je potřeba provést tak,
aby byl imobilizován kloub nad i pod místem
úrazu. Ideálním způsobem fixace takto poraněné končetiny je použití dlahy. Dobrá dlaha
musí být pevná, aby dostatečně podpírala
a stabilizovala poraněnou končetinu. Zároveň ale musí být komfortní, to znamená dostatečně měkce obalená nebo vypodložená,
aby nezpůsobovala pacientovi bolestivé otla-
RESOLVE JACKET
S/S ATLAS
Multifunkční pánská
bunda klasického
střihu. Nastavitelná
kapuce, hlavní
zip s krycí légou na suchý
zip, stahování ve spodní
části.
Hedvábně jemné
a vzdušné triko
s užším střihem.
Nepohlcuje
pachy, takže s několika
exempláři vydržíte po celý rok.
Řada BODYFIT150.
Materiál: 70D
HyVent™ dvouvrstvý
Hmotnost: 500 g (L)
Velikost: S–XXL
Barva: šedá, modrá
Materiál:
100 % vlna Merino
Hmotnost: 150 g/m2
Velikost: S–XXL
Barva: černá
Cena: 2590 Kč
Cena: 1250 Kč
V případě nutnosti můžeme jako improvizovanou dlahu použít cokoli z naší výzbroje.
Při výběru materiálu na výrobu dlahy musíme pamatovat minimálně na dva základní
požadavky, které musí splňovat každá dlaha
– pevnost a komfort. Připevnění dlahy (elastickým obinadlem, šátkem atd.) je potřeba
provádět dostatečně pevně, ale s ohledem
na zachování prokrvení.
V nouzových situacích, kdy není k dispozici žádná dlaha, můžeme znehybnění
provést fixací poraněné končetiny ke zdravé
končetině nebo k tělu. Důležité je opět dbát
na měkké vypodložení.
INFO@HUDY 10/2009
Porovnejte poraněnou končetinu s nezraněnou, a pokud se k základním příznakům (bolest, otok a případný hematom) přidají další
příznaky:
25
P O R A N Ě N Í KO N Č E T I N p o k ra č o vá n í na str. 26
PORANĚNÍ RUKY PŘI
SPORTOVNÍM LEZENÍ
Velká část sportovních lezců má díky úrazu nebo
přetížení své osobní zkušenosti s úrazy prstů,
ruky nebo paže. Tato poranění většinou znamenají dlouhodobé problémy mnohdy spojené
s nucenou pauzou v lezení. Vzhledem k malému
povědomí lezecké veřejnosti o závažnosti této
problematiky je odborná léčba spolu s rekonvalescencí často odkládána, což má za následek
další poškození. To nakonec znamená náročnější
a dlouhodobější léčbu.Mezi nejčastěji postižené
části ruky patří šlachy a šlachová poutka prstů.
Obvyklé příčiny těchto poranění jsou:
• špatný úchop chytů, zejména malých lišt,
spojený s prolamováním prstů,
• opakované jednostranné přetěžování, například při tréninku shybů na lištách,
• absence dostatečné regenerace mezi jednotlivými tréninky.
BARAT VEST WOMAN
TRIKO KRÁTKÝ RUKÁV
Materiál: No Wind Light Shell
Hmotnost: 247 g (M)
Velikost: XS–XL
Barva: šedá
Cena: 3250 Kč
PREVENTIVNÍ OPATŘENÍ
Některým poraněním končetin lze mnohdy
zabránit nebo předejít správným rozcvičením
a protažením před vlastní pohybovou aktivi-
WINDY JACKET WOMAN
Dámské funkční triko s krátkým
rukávem pro veškeré sportovní
aktivity. Antibakteriální vlákno
s ionty stříbra, anatomický
přiléhavý střih, ploché švy.
Vesta, která v batohu
nezabere téměř žádné
místo a může tak být stále
v pohotovosti pro případ,
že se příjemný vánek změní
v uragán.
2 přední kapsy s reflexními
zipy, prodloužený zadní díl.
Následkem výše uvedených příčin může dojít
k zánětům šlach nebo šlachových pochev. Dále
pak k částečnému nebo i úplnému přetržení
šlach nebo šlachových poutek. Hlavními příznaky zánětu je bolest a otok v postižené oblasti.
Tento stav není radno podceňovat a je nutné
jej před dalším lezením dobře vyléčit, neboť
v rámci chronických pozánětlivých změn může
dojít i k omezení hybnosti prstu. V úvodu spočívá
léčba v maximálním možném omezení zátěže
a případné imobilizaci poraněného prstu spolu
s protizánětlivou léčbou nesteroidními antirevmatiky (např. Ibuprofen, Diclofenac), doplněnými
enzymoterapií (např. Phlogenzym). Pokud se stav
nelepší, je nutné vyhledat odborné ošetření.
Poranění šlachových poutek v podobě jejich
přetržení je často doprovázeno slyšitelným
prasknutím a náhle vzniklou bolestí spolu
s otokem. Hybnost, zejména při ohnutí prstu,
je omezená. Šlacha může vytvářet „tětivu“
a vystupovat na spodní straně prstu. V rámci
úvodní léčby je nutné znehybnění a vyloučení
další zátěže. Dále je nutné provést odborná vyšetření, podle kterých se stanoví další postup
léčby. Ten může být konzervativní spočívající
v úvodním cca. dvoutýdenním znehybnění
s následným postupným zatěžováním při
současném tapingu. Z protektivních důvodů
je nutné taping poraněného poutka provádět
dlouhodobě i po odeznění obtíží. Zejména
u vícenásobných ruptur (přetržení) šlachových
poutek je nutné operativní řešení.
APEX™ ELIXIR VEST
Softshellová vesta
pro všestranné
použití. Sportovní
střih, reflexní
loga, vnitřní kapsa na
cennosti, 2 přední kapsy.
Materiál:
32 % Coolmax®
Fresh™ FX
s ionty stříbra,
62 % Coolmax®,
6 % Lycra
Hmotnost: 110 g (M)
Velikost: XS–XL
Barva: bílá/modrá, antracit
Materiál: Apex™ Aerobic
s DWR úpravou
Hmotnost: 320 g (L)
Velikost: S–XL
Barva: černá
Cena: 690 Kč
Cena: 2350 Kč
P O R A N Ě N Í KO N Č E T I N ko n ec
Větruodolná bunda s praktickou
kapucí. Italskému designu
lze jen těžko odolat,
návrháři se opět ukázali
v nejlepším světle.
Materiál:
No Wind® Light Shell
Hmotnost: 336 g (M)
Velikost: XS–XL
Barva: béžová, černá
Cena: 3250 Kč
INFO@HUDY 10/2009
26
tou. Důležitou roli hraje i správná volba zátěže a rozložení tréninku spolu s dostatečnými
pauzami na regeneraci.
Při trekingu nebo vysokohorské turistice je
vhodné v rámci prevence poranění dolních končetin používat teleskopické hole. Ty zejména při
sestupu značně odlehčí klouby dolních končetin
a pomáhají udržovat stabilitu. Pamatujte, že po
předchozím úrazu je nutné zařadit a dodržet přestávku na potřebnou rekonvalescenci a následně
zatěžovat poraněnou končetinu postupně. Vhodným opatřením v rámci prevence dalšího úrazu je
podpůrná stabilizace poraněné partie například
pomocí tapingu, bandáže nebo ortézy.
APEX™ TREKKING PANT
Větruodolné kalhoty
vhodné pro různé
outdoorové aktivity.
Jsou zároveň
oděruvzdorné a částečně
voděodolné. V prodeji ve
2 délkách nohavic, Regular
a Long.
Materiál: Apex™ Universal
s DWR úpravou
Hmotnost: 590 g (L)
Velikost: XS–XXL
Barva: černá
Cena: 3290 Kč
NAVIGACE GPS
ORIENTACE
Jak využít GPS v přírodě
text: Michal Bulička
foto: autor a Vít Sedláček
„DŽÍPÍESKY“ ZAŽÍVAJÍ V POSLEDNÍ DOBĚ VÝRAZNÝ NÁRŮST ZÁJMU. JE ZPŮSOBENÝ ZVÝŠENÍM JEJICH KVALITY I PŘESNOSTI, A TAKÉ POSTUPNÝM SNIŽOVÁNÍM JEJICH CENY. ZATÍMCO NAVIGACE DO AUT SE STALA MASOVOU ZÁLEŽITOSTÍ DÍKY
RAZANTNÍ REKLAMĚ, OUTDOOROVÝM NAVIGACÍM K ROZVOJI VÝRAZNĚ POMOHL NÁSTUP CELOSVĚTOVĚ OBLÍBENÉ HRY NA
INFO@HUDY 10/2009
HLEDÁNÍ POKLADŮ – GEOCACHINGU. PRÁVĚ NAVIGACEMI PRO POHYB V PŘÍRODĚ SE BUDEME V TOMTO ČLÁNKU ZABÝVAT.
GDE PROBOHA SU?
JAK FUNGUJE GPS
Tato svérázná moravská prupovídka docela vystihuje funkci přístroje. GPS ve skutečnosti znamená Global Position System. Přijímá signál
z družic. Čím větší počet družic anténa přístroje zachytí, s tím vyšší přesností přístroj pracuje.
Pro jednoduchost budu většinou v dalším textu
používat pro navigační přístroj nesklonný výraz
„GPS“. Fotografie přístroje, stránek a popisy
funkcí nejvíce odpovídají novějšímu modelu
mezi outdoorovými GPS – Garmin Vista HCx.
GPS systém sestává v současnosti z 28 satelitních družic, které dvakrát za den obkrouží
zeměkouli. Družice vysílají signál, který přijímá a vyhodnocuje přístroj GPS. Aktuální
pozice přístroje se odvodí z vypočtených
vzdáleností k jednotlivým družicím, jejichž
signál přístroj zachytil svojí anténou. Čím
více družicových signálů přístroj zachytí, tím
přesněji vypočítá svoji polohu. K určení polohy potřebujeme signál z alespoň tří satelitů,
k určení nadmořské výšky ze čtyř. Obvyklý je
příjem z 5 až 9 satelitů.
Současné přístroje jsou výhradně paralelní
12kanálové přijímače, což znamená, že jsou
schopny přijímat signál současně z dvanácti
družic.
VÝHODY GPS OPROTI KOMPASU
• V každém okamžiku známe svoji polohu.
• Stále máme přehled o aktuálním směru
a zbývající vzdálenosti do cílového bodu
• Kopírováním předem nahrané trasy
můžeme túru bezpečně dokončit i za
minimální viditelnosti.
• K navigaci nepotřebujeme žádné v terénu
markantní body.
• Při obcházení překážek GPS neustále přepočítává aktuální směr a vzdálenost k cíli.
DRUŽICOVÉ SYSTÉMY
V roce 2008 je jediný plně funkční družicový
systém NAVSTAR GPS, provozovaný armádou
USA. Ruská vláda schválila znovuobnovení
27
systénu GLONASS do plného operačního
stavu. Navigační systém Galileo je plánovaný
autonomní evropský Globální družicový polohový systém (GNSS), který by měl být obdobou amerického i ruského systému. Jeho
výstavbu zajišťují státy Evropské unie a jejich
instituce. Spuštění GNSS Galileo je stále oddalováno, původně měl být provozuschopný
od roku 2010, podle nových plánů je nejbližší
možný rok spuštění 2014. Projekt byl pojmenován podle italského vědce Galilea Galileiho, který se mimo jiné zabýval problematikou
námořní navigace.
ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ
PŘÍSTROJŮ GPS
Současné GPS přístroje se dělí na nemapové, mapové a mapové s routingem. Pro účely
horských sportů se hodí mapové přístroje, ale
základní funkci GPS – orientační pomůcka –
dobře splní i základní přístroje bez routingu
i mapy.
Bez navigace s routingem se naopak neobejdete, pokud často jezdíte podle GPS v autě.
FUNKCE GPS
Hlavní funkcí GPS je zaměření souřadnic přijímače na Zemi. Zaměření probíhá obvykle
každou vteřinu, v případě nastavení úsporného módu každých 5 vteřin. Během pohybu
tak GPS vypočítává řadu užitečných údajů:
souřadnice, nadmořská výška, rychlost, směr
pohybu, směr k cíli, vzdálenost do cíle, čas
pohybu, rychlost přibližování k cíli atd. GPS
disponuje několika stránkami, které slouží
k zobrazení jejích funkcí: satelitní, mapová,
kompasová, trasový počítač, výškoměr, barometr, routing, záznam trasy.
N AV I G AC E G P S p o k ra č o vá n í na str. 28
INFO@HUDY 10/2009
28
SELEKTIVNÍ DOSTUPNOST
Od 25. března 1990 byla do signálu zanášena umělá chyba. Toto opatření pod názvem
Selective Availability (SA) mělo zabránit
zneužití, např. možnosti navádět balistické
rakety. Protože USA vyvinuly systém, jak
lokálně rušit signál GPS, bylo SA 1. května
2000 zrušeno a přesnost kódového měření
polohy se tak zvýšila na 10 metrů a méně.
STRÁNKA MENU
Nepoužíváme ji sice často, ale občas je nutné
provádět změny v „Nastavení“  . Zajímá
nás hlavně Systém, Displej, Směr pohybu,
Jednotky  a Čas. Displej a Systém nastavíme jednou a nemáme moc důvodů ke
změně. Pokud s GPS neopouštíme naše časové pásmo, nemusíme se zabývat nastavením
času. Letní a zimní čas dovede přístroj změnit
automaticky.
Pokud jde o směr pohybu, nastavujeme
si orientaci k severu (doporučuji zeměpisný)
a hlavně volíme způsob vyjádření směru. Buď
zkratkami světových stran, pro ty, kdo mají
práci s mapou v malíčku, se hodí nastavit
směr pohybu ve stupních  . Každý „ma-
pař“ ví, že 90 º míří na E (východ), 180 º na
S (jih), 270 º na W (západ), 360 º na N (sever)
 .
Nejčastěji z Menu otevíráme stránky
Označit (Mark) při zadávání aktuálního
bodu a Hledat (Find) při hledání požadovaného bodu.
Kromě toho je k dispozici kalendář, stopky,
hodinky, kalkulačka nebo také třeba zábavné
hry.
SATELITNÍ STRÁNKA
(Satellite Info)
Udává informace o počtu a poloze satelitů,
které GPS přijímá, a o intenzitě příjmu jejich
signálu  . Bývá uveden i odhad přesnosti
zaměření, který představuje i kvalitu příjmu
signálu.
Pro příjem signálu ze satelitů je nutný přímý pohled na družice (oblohu) bez překážek.
Signál neprochází dřevem, betonem, kamenem nebo vodou, naopak prochází sklem
nebo látkou. Proto moderní přístroj dobře
přijímá, i když je uložený ve víku batohu nebo
v náprsní kapse membránové bundy. Oproti
dřívějšku už není nutné, abychom ho nosili
ve speciálním klipsu na popruhu nebo víku
batohu.
MAPOVÁ STRÁNKA (MAP PAGE)
Ukazuje aktuální pozici GPS v mapě přístroje. Na mapové stránce je možné měnit
měřítko zobrazení na displeji, kurzorem
prohledávat mapu  .
U nemapového přístroje sice vidíte
prázdnou mapu, ovšem pokud je zapnut
režim záznamu trasy, můžeme sledovat linii
trasy i tehdy, není-li v ní žádná mapa nahrána. Jste-li v horách a chcete vidět na displeji
mapu, musíte ji mít nahranou v paměti přístroje  . GPS ale dobře poslouží i bez
ní, stačí mít v přístroji zadané souřadnice
důležitých orientačních bodů (chaty, sedla,
vrcholy apod.).
Mapovou stránku můžeme mít zorientovanou ve směru pohybu nebo k severu  .
Na této stránce vídáme také tzv. chybovou kružnici (accuracy circle), což je kruh
kolem aktuální polohy, znázorňující okolí
bodu, ve kterém se nachází správná poloha
přijímače. Kružnici lze vypnout. Mapovou
stránku doplňuje při pohybu kurzoru pole
datová lišta, znázorňující souřadnice kurzoru, nadmořskou výšku a směr pohybu
a vzdálenost kurzoru z aktuálního stanoviště  .
STRÁNKA KOMPASOVÁ
NEBO-LI NAVIGACE
Má podobu digitálního kompasu, určujícího směr pohybu a orientaci vůči světovým
stranám. Digikompas ale reaguje pouze na
pohybu a směr odvozuje ze zaměřených
souřadnic. Kvalitnější přístroje jsou vybaveny
kompasem elektromagnetickým, který reaguje podobně jako klasický kompas se střelkou.
U těchto GPS lze preferovat oba druhy kompasů. Pozor, tento kompas má větší spotřebu
baterií a je ovlivnitelný vnějším magnetickým
polem.
Na této stránce můžeme zadat navigaci
ke zvolenému cíli a GPS vždy ukazuje vzdálenost a přímý směr k cíli (šipkou, světovou
stranou, azimutem). Více o navigaci v dalším textu.
VENOM ADZE
Cepín pro
náročnou VHT
s možností lezení
krátkých úseků v kolmém terénu.
Vyměnitelný hrot.
Použití: VHT, horolezectví
Materiál: hliník
(rukojeť),
ocel
Délka: 50–64 cm
Hmotnost: 525 g
(50 cm, s poutkem)
Cena: 3790 Kč
STRÁNKA S BAROMETRICKÝM
VÝŠKOMĚREM
Je doménou jen vyšších outdoorových modelů. Ty poskytují dvojí, nezávislé měření výšky
(elektronické a barometrické) a umí zobrazit jak výškový profil prošlé trasy  , tak
i vývoj barometrického tlaku v čase (lze z něj
odvodit vývoj počasí)  . Tato funkce se
v horách rozhodně vyplatí.
GEOCACHING
Je hra na pomezí sportu a turistiky, která spočívá v použití navigačního systému GPS při hledání
skryté schránky (skrýše, pokladu, ...) nazývané cache (keš), o níž jsou známy jen její geografické
souřadnice systému WGS 84. Při hledání se používají turistické přijímače GPS. Po objevení pokladu, zapsání se do logbooku a případné výměně obsahu ji nálezce opět uschová a zamaskuje.
Jednou ze základních myšlenek geocachingu je umísťování pokladů na místech, která jsou
něčím zajímavá, a přesto nejsou turisticky navštěvovaná. V popisu cache (listing) jsou pak
uvedeny informace o místě s jeho zvláštnostmi a zajímavostmi. Poklady se ale umísťují i do
velmi frekventovaných míst.
Geocaching vznikl v roce 2000 v USA bezprostředně poté, co vláda USA odstranila umělou
odchylku, přidávanou do signálu GPS, a zlepšila tak přesnost navigačního systému na několik
metrů.
Největším přínosem geocachingu je fakt, že vyláká lidi od televizí a počítačů do přírody. Vše
podstatné najdete na www.geocaching.cz a www.geocaching.com.
WOMEN'S ASHOKA JACKET
Elegantní
fleecová mikina
s celorozepínacím
zipem, kapucou
a zajímavou grafikou na
přední straně
Materiál:
TKA 100 fleece
Velikost: XS–XL
Barva: béžová, hnědá
Cena: 2090 Kč
TRASOVÝ POČÍTAČ
Na této stránce si můžeme navolit více polí
a v každém z nich sledovat vybranou veličinu,
která má souvislost s naším pohybem. Pro pohyb v horách je zajímavé sledovat vertikální
rychlost a také čas pohybu a naopak dobu odpočinku. Odpoledne nás může zajímat čas západu slunce a při brzkém startu východ slunce.
Zajímavé mohou být i různé rychlosti (celková,
maximální, průměrná rychlost pohybu). Dobře
poslouží k vyhodnocení túry a k porovnání původních předpokladů se skutečností  .
ZÁZNAM PROŠLÝCH TRAS
(Track Log)
Tato strana nás zajímá, pokud chceme ukládat trasu, kterou procházíme  . Tu pak
můžeme uložit, archivovat do paměti počítače jako soubor. Pokud si někdy chceme trasu
zopakovat, stačí ji nahrát z PC zpět do GPS.
Případně ji můžeme někomu poslat mailem
apod. Některé přístroje mají na této straně
volbu intervalu zaměřování polohy. 
. Doporučuji zvolit „normální“, jde o výraznou úsporu spotřeby baterií při zachování
JAK ULOŽIT TRASOVÝ BOD
(Waypoint)
Waypoints můžeme ukládat čtyřmi způsoby:
1. Aktuální poloha v terénu. Jednoduše
lze uložit souřadnice a nadmořskou výšku
aktuálního místa, na němž se nacházíme.
K bodu si můžeme přiřadit zvolený piktogram a libovolně si ho pojmenovat. 
Podle jeho souřadnic můžeme najít jeho
polohu na papírové mapě.
2. Manuálním zadáním – souřadnice z papírové mapy. Z papírové mapy můžeme
odečíst souřadnice bodu pomocí plánovací
fólie, pravítka a v nouzi i odhadem (viz dále).
3. V mapě GPS. Nalezení kurzorem v digitální mapě v přístroji  a jeho následným uložením.
4. V digitální mapě v PC. Nalezení v digitální mapě v PC, uložení a následný přenos
z PC do přístroje (upload).
NAVIGACE
NAVIGACE DO CÍLOVÉHO BODU
Navigace na cíl se provádí tak, že v paměti
přístroje vyhledáte bod, město, adresu atp.,
spustíte navigaci, přičemž u mapového přístroje můžeme zvolit, zda trasu má GPS
hledat „mimo silnice“ (v přírodě) 
nebo „sledovat silnici“ (v autě). Průběh
navigace sledujeme na mapové 
nebo
kompasové stránce.
Navigační šipka u kompasu může mít dvě
podoby. Obvyklejší je navigace na směr (bearing) – šipka nám ukazuje k cíli z aktuální
polohy  .
Druhou možností je navigace na kurz
(course), který je spojnicí pozice GPS v okamžiku zadání a cílového bodu. Šipka nás
tedy stále navádí na spojnici těchto bodů.
 . Taková navigace se nejčastěji využívá na lodi (např. mořský kajak) nebo v letadle.
INFO@HUDY 10/2009
Výhodou barovýškoměrů je, že není nutné dělat ruční kalibraci výšky, tu lze provádět i automaticky. Další výhodou kombinace
barometrického a elektronického výškoměru
je zvýšení přesnosti výšky na 2 až 3 m při
ruční kalibraci. Automatická kalibrace je jen
o málo nepřesnější, můžeme počítat s přesností 5 m.
Nepříliš známá je skutečnost, že barovýškoměry dokáží zaznamenávat hodnoty barometrického tlaku každých 15 minut, i když je
přístroj vypnutý.
dostatečné přesnosti záznamu. Podle typu
GPS můžeme mít v přístroji 10–20 záznamů
tras, lze však nastavit ukládání na paměťovou kartu.
Na této straně se aktivuje také mód „Naviguj zpět“, který nám umožní bezpečný návrat
při zhoršení podmínek (mlha, tma apod.)
N AV I G AC E G P S p o k ra č o vá n í n a str. 31
• V terénu se musíme orientovat a naši trasu si
musíme umět představit. Používáme pozorování
terénu, nahlížíme do mapy, případně zapojujeme
paměť (dřívější, shodná túra).
• Cestou musíme umět odhadovat vzdálenost,
směr, sklon svahů, převýšení atd.
• Všemi smysly se stále snažíme vnímat důležité
informace, např. jakým směrem vane vítr, kde přitéká potok, kde je povrch sněhu tvořen krustou
apod.
• Orientační schopnost můžeme stále trénovat
a rozvíjet, i pokud nejsme obdařeni přirozeně
dobrým smyslem pro orientaci.
• V mlze se zejména v členitém terénu můžeme
orientovat velmi obtížně bez pomoci technických
pomůcek. Proto musíme umět pracovat s mapou,
buzolou, výškoměrem a GPS, a tyto pomůcky mít
vždy s sebou.
• Práci s mapou nám výrazně usnadní plánovací
fólie, něm. „Planzeiger“. S její pomocí na mapě
rychle a přesně naměříme azimut, určíme vzdálenost a sklon svahu a odečteme souřadnice pro
GPS. K dostání je na www.alpenverein.at v sekci
„Karten“.
• Základní orientační pomůcky jsou mapa, buzola,
výškoměr, GPS a plánovací fólie.
• Pokud se chceme vydat samostatně na túru, je
bezpodmínečně nutné, ovládat orientaci v terénu
a práci s mapou a buzolou.
CHARAKTERISTIKY MAPY
• Mapa je zakreslený průmět krajiny z výšky.
• Jedinou veličinou, která na mapě přesně odpovídá skutečnosti, je úhel.
29
www.hudy.cz
ORIENTACE – MAPA A BUZOLA
UMĚNÍ ORIENTACE

• Na severní polokouli bývá sever na horním okraji
mapy, jih dole, západ vlevo a východ vpravo.
• Na kompasech a buzolách dominuje cizojazyčné
značení. Sever je N (north), jih S (south), východ
E (east) a západ W (west).
• Stínování reliéfu. Na mapách „svítí“ slunce od
severozápadu a této konvenci odpovídají na
mapě i stíny.
• V přírodě používáme nejlépe mapy v měřítku 1:25 000, 1 cm na mapě je skutečných
25 000 cm = 250 m.
• Nejmenší použitelná kvalita je 1:50 000. Vzdálenost 1 km tedy na takové mapě představují
4 cm.
• Ekvidistance je informace o tom, jakým vertikálním rozestupům odpovídají sousední vrstevnice
(čáry spojující místa se stejnou nadmořskou výškou). Většinou to bývá 20 m, přičemž vrstevnice
znázorňující celé stovky bývají zvýrazněny o něco
tlustší linkou.
• Tiráž udává rok vydání mapy, datum poslední aktualizace značených cest a uveden stav ledovců
(letopočet), údaje pro spolupráci s GPS (formát
souřadnic, elipsoid).
KOMPATIBILITA MAPY S GPS
• Všechny moderní, solidní mapy se dnes dodávají
kompatibilní s GPS.
• Mapu pokrývá síť pravoúhlých souřadnic, obvykle
čtverce 1x1 km.
• V tiráži mapy najdeme formát souřadnic a elipsoid,
shodné musíme zadat do GPS a pak je možné najít
na mapě bod podle souřadnic GPS.
• Naopak z mapy lze odečíst souřadnice a zadat je
do GPS navigace.
• Obvykle jsou souřadnice na mapě ve formátu UTM
UPS a elipsoid WGS 84.
BUZOLA
• Buzola je kompas, doplněný úhloměrem.
• Magnetická střelka buzoly míří k severu (např.
evropská buzola nefunguje na jižní polokouli.
Globální střelka funguje na celé zeměkouli bez
omezení. Severní konec střelky bývá většinou
označen červeně.
zde přehnout
• Buzola je funkční při teplotách od -30 ºC po
+50ºC
• Miřidla na principu „muška – hledí“ jsou velmi
důležitá pro zvýšení přesnosti při měření azimutu.
• Zrychlení a zpřesnění při určování azimutu umožňuje prizmatické hledí.
• Dokonalejší buzoly jsou navíc doplněny i sklonoměrem (klinometr)
• Globální střelka nepodléhá vlivu inklinace a funguje na severní i jižní polokouli
DEKLINACE, MAGNETICKÝ & ZEMĚPISNÝ PÓL
Střelka kompasu ukazuje směrem k magnetickému
severu, který se se zeměpisným severem neshoduje.
Dělí je od sebe zhruba 1 500 km. Úhel mezi magnetickým severním pólem a geografickým severním
pólem, měřený z určité polohy se nazývá deklinace.
Hodnota deklinace je vyjádřena ve stupních a může
být vyjádřena jako východní či
západní a podle toho jako pozitivní či negativní hodnota.
Isogonická mapa deklinace
Isogony jsou linie shodné deklinace (rozestupy 5°). Znaménko minus (-) označuje západní deklinaci, znaménko plus
(+) nebo bez znaménka značí východní deklinaci. Tato mapa
je z roku 1995, s časem se drobně mění. Například v oblasti
střední Evropy se nulová linie (viz mapu) posouvá za rok
průměrně o 5 km na západ.
www.hudy.cz
INKLINACE
– GLOBÁLNÍ & 2-ZÓNOVÝ SYSTÉM
Zemská magnetická pole mohou ovlivnit vyváženost
střelky kompasu. Tento fenomén se nazývá inklinace,
která vede ke ztrátě vyvážení, která nastává, jestliže
kompas vstupuje do odlišné geografické zóny. Aby
tedy střelka kompasu správně ukazovala, musí být
kompas vyvážen na různé zóny. Díky novému 2-zónovému systému Suunto kompasů, jsou nyní tyto
kompasy vyváženy pouze pro 2 zóny, severní nebo
jižní polokouli, přičemž kompasy mají větší rozsah
západ-východ. Kompas vyrobený pro severní polokouli bude správně fungovat, i když vás vaše cesty
zavedou krátkou cestou na jižní polokouli a obráceně. Kompasy se střelkou GLOBAL ukazují přesně po
celém světě.
MĚŘENÍ SKLONU SVAHU NA MAPĚ
• Na plánovací fólii (Planzeiger) máme stupnici rozestupů vrstevnic pro mapy 1:25 000 a 1:50 000
a pro vrstevnice v rozmezí 20 m nebo 10 m.
• Na mapě máme svah, jehož sklon chceme měřit,
zpravidla zvolíme nejprudší místo svahu.
• Okraj měřítka přiložíme kolmo na vrstevnice.
• Posouváme měřítkem tak, aby se úsečky na měřítku překrývaly s vrstevnicemi 3. (str 35, obr 2)
V tomto případě naměřeno 33°.
• Použití lupy zvyšuje přesnost měření.
• POZOR! Změřit lze jen průměrný sklon svahu, ve
skutečnosti může být svah v krátkém úseku prudší.
NAVIGACE PO PROŠLÉ TRASE
G TKA 100 GLACIER 1/4 ZIP
Z vlastní dlouholeté zkušenosti považuji tuto
metodu pro pohyb v horách za optimální.
V praxi ji lze použít dvěma metodami:
1. Aktivací funkce Naviguj zpět na stránce
„Záznam prošlé trasy“. Předpokladem je
mít zapnutý záznam túry, například při výstupu na vrchol. Při předpokladu sestupu
stejnou cestou lze tuto metodu použít.
2. V terénu kopírováním linie virtuální prošlé
trasy, kterou si v klidu domova vytvoříte
v PC a nahrajete si ji do přístroje. Podrobnosti v dalším textu.
Dívčí slušivá
mikina pro
široké použití.
Materiál:
TKA 100 fleece
Velikost:
XS–XL
Barva:
modrá
Cena: 850 Kč
Je klíčovou funkcí pro navigování v autě. V outdoorové praxi mnohem více používáme k trasové navigaci stránku „Záznam prošlé trasy“
(tracks). Pokud nemáme z domova nahraný
track, který v terénu kopírujeme, a jsme v situaci, kdy přirozená orientace v terénu není možná
(např. mlha), musíme nouzově zadat do přístroje trasu – route. Na mapě si zvolíme několik klíčových bodů trasy, odečteme jejich souřadnice
GPS A PAPÍROVÁ MAPA
Pro orientaci v přírodě je GPS pouhým doplňkem staré dobré papírové mapy. Limitem GPS
je velikost displeje, proto má papírová mapa
POPIS ZONY UTM
Zóny a pruhy projekce UTM: Poledníky v intervalu 6 º zeměpisné šířky odpovídají jedné zóně, definované číslem. Každý pruh je pokaždé ohraničen dvěma rovnoběžkami po 8 º zeměpisné délky (výjmkou
je nejsevernější pruh široký 12 º). Pruhy jsou označeny velkými písmeny. Země je tedy rozdělena do
1200 polí.
pozitivní vyhlídky i do budoucnosti. Orientace v mapě a základní dovednosti s mapou
a buzolou jsou nutnou podmínkou pro samostatné plánování a podnikání horských túr
 info@hudy č. 8. Pro využití mapy společně
s GPS je potřeba zvládnout pár věcí, a pokud
zapojíme do přípravy akce ještě počítač, bu-
deme na horské výlety dobře připraveni.
ZEMĚPISNÉ SOUŘADNICE
Souřadnice polohy, které naměří GPS, nám
umožní najít tuto polohu na mapě, a naopak
podle souřadnic odečtených z mapy uložit
bod do GPS.
INFO@HUDY 10/2009
Po aktivaci navigace se v datovém poli
objeví údaj o vzdálenosti vzdušnou čarou
a směru k cílovému bodu, doplněný směrovou šipkou na kompasu  . Takovou navigaci je dobré používat v nenáročném terénu
s minimem překážek. V horském, obecně ve
členitém terénu používáme navigaci formou
routingu nebo po prošlé trase. Podmínkou
navigace do cílového bodu je schopnost zadat jeho souřadnice.
NAVIGACE TRASOVÁNÍM
(Routing)
a ručně je zadáme do GPS.  Několik takto
zadaných bodů seřadíme na stránce Trasa ve
správném pořadí a tím vznikne lomená spojnice
těchto bodů  . V reálu pak postupujeme
podle navigace od jednoho bodu k druhému.
Takhle zadáváme trasu, pokud máme
v GPS několikadenní túru a kvůli špatné
předpovědi počasí na další dny musíme změnit plány a sjet nebo sejít z hřebenu do údolí.
Například při Haute Route z Chamonix do
Zermattu se potřebujeme po ledovci dostat
z Cabane Vignettes dolů do Arolly.
Druhým typickým případem je výstup na
vrchol za hezkého dopoledního počasí. Sestup
nebo sjezd odpoledne však ztíží rychle nastupující mlha, často doplněná difuzním světlem.
Orientace je téměř nemožná, a tak nastupuje
GPS. Pokud jsme si výstup nenahrávali, musíme zadat několik klíčových bodů, pospojovat
je a spusit navigaci od bodu k bodu..
31

www.hudy.cz
ZÁKLADNÍ DOVEDNOSTI
otáčíme úhloměrem
otáčíme celým tělesem (NE úhloměrem)
1. ORIENTACE MAPY K SEVERU
Hrubá orientace – bez buzoly. Mapou pootočíme
tak, abychom známé markantní cíle v terénu viděli
pod stejným úhlem, jaký je v mapě.
Přesná orientace – použijeme buzolu.
• Na buzole otáčením úhloměru nastavíme sever
„N“ nebo-li 0 º.
• Hranu buzoly přiložíme na mapu tak, aby hrana
přesně kopírovala boční okraj mapy (severojižní
linii N-S).
• Otáčíme současně mapou i přesně přiloženou
buzolou tak dlouho, dokud střelka neukazuje na
značku severu na úhloměru buzoly  .
• V ten okamžik míří mapa přesně k severu.
měřený cíl
stanoviště
stanoviště
Pomocí plánovací fólie
• Rychlejší a přesnější určení azimutu z mapy.
• Střed úhloměru položíme přesně na místo, ze kterého azimut měříme (musíme se přesně najít na
mapě).
• Sever na fólii musí mířit k severu na mapě a zároveň severojižní linie na mapě i na fólii musí být
rovnoběžné.
• Pak uchopíme nylonovou šňůrku, kterou napneme
a namíříme přesně na cílový bod.
• Na stupnici úhloměru odečteme přesný azimut –
naměřeno 333 º  .
• Dlouhá šňůrka má tu výhodu, že lze změřit azimut
hodně vzdáleného i velmi blízkého bodu s velkou
přesností.
4. MĚŘENÍ AZIMUTU V TERÉNU
• Buzolu držíme ve výši očí a mířidly zaměřujeme
cíl.
• Zatímco v zrcátku sledujeme střelku, otáčíme úhloměrem tak, aby severní konec střelky mířil přesně mezi „severní rysky“.
• Pokud tomu tak je, odečteme na stupnici hodnotu
azimutu  .
Pomocí plánovací fólie
• Rychlejší a přesnější metoda
• Na výrazný bod v terénu jehož azimut změříme
(např. vrchol), položíme na mapě střed úhloměru
plánovací fólie.
• Fólii otočíme o 180 º, rubovou stranou, tedy západ W bude mířit opačným směrem – k pravému
okraji mapy.
• Naměřená hodnota azimutu je vynesena pomocí
napnuté šňůrky na úhloměr fólie, potažmo na
mapu  .
• Změřený bod najdeme na šňůrkou vynesené
fólii.
měřený cíl
2. MĚŘENÍ AZIMUTU NA MAPĚ
Azimut je pochodový (směrový) úhel mezi severem
(zeměpisným) a směrem k cíli, měřeno ve směru
hodinových ručiček. Jdeme-li pod úhlem 0 º, míříme na sever (N), 90 º na východ (E), 180 º na jih
(S) a 270 º na západ (W).
Pomocí buzoly
• Buzolu přiložíme na mapu tak, aby okrajová
hrana buzoly kopírovala linii mezi výchozím
a cílovým místem.
• Následně otáčíme úhloměrem buzoly až do
chvíle, kdy jsou severojižní linie na úhloměru
rovnoběžné s těmi na mapě, přičemž sever „N“
na otočné stupnici míří k hornímu okraji mapy
(k severu).
• Na stupnici pak odečteme úhel – naměřeno
294 º  .
• Buzola přitom funguje jen jako úhloměr, je
tedy jedno, v jaké poloze je mapa a kam míří
střelka.
stanoviště
3. PŘENOS AZIMUTU
Z MAPY DO TERÉNU
5. PŘENOS NAMĚŘENÉHO AZIMUTU
NA MAPU
Přes miřidla buzoly
• Úhloměr buzoly pootočíme tak, aby hodnota azimutu, naměřeného na mapě byla na severní rysce,
např. 74 º  .
• Buzolu uchopíme do natažených rukou ve výši očí
a otáčíme jí. Polohu rysek a střelky přitom sledujeme v zrcátku.
• Otáčíme tak dlouho, dokud magnetická střelka
nemíří k severu, tedy mezi rysky vymezující sever.
• Následně si naměřený směr přes mířidla buzoly
prohlédneme v terénu a očima najdeme skutečný
bod, jehož azimut jsme odečetli z mapy.
Pomocí buzoly
• Postupem jako u kroku 4 změříme ze známého
stanoviště azimut vybraného cíle.
• Buzolu položíme rohem okrajové hrany na místo,
ze kterého měříme.
• Celým tělesem buzoly (nikoli úhloměrem) otáčíme tak dlouho, dokud nejsou na buzole severojižní linie pro střelku rovnoběžné s těmi na
mapě.
• Někde na přímce, shodné s okrajovou hranou
buzoly, leží v terénu naměřený bod.
• Zbývá ho najít na mapě, což je tím snazší, čím
výraznější objekt to je (např. vrchol hory)  .
6. MĚŘENÍ SKLONU SVAHU BUZOLOU
• Provádíme buzolou se stupnicí na měření sklonu
svahu nebo sklonoměrem.
• Na svah přiložíme hůl tak, aby co nejpřesněji kopírovala povrch svahu.
• Na hůl přiložíme buzolu nebo sklonoměr  .
• Na stupnici odečteme sklon – červená ryska na
červené stupnici  .
7. CHŮZE PODLE BUZOLY
• Na úhloměru buzoly nastavíme požadovaný azimut (nebo změříme podle kroku 2).
• Buzolu zaměříme (podle kroku 4).
• V mířidlech buzoly vidíme směr chůze.
• V naměřeném směru si zvolíme záchytný bod.
• Při delších úsecích je lepší zvolit více jasných bodů
a kratší vzdálenosti mezi nimi.
Obcházení překážek
• Překážku, např. ledovcovou trhlinu nebo skalní výběžek, můžeme obejít a vrátit se na původní směr.
• Přitom nemusíme ani otáčet pouzdrem buzoly
a měnit naměřený azimut.
• Před překážkou si jen zaměříme v zrcátku buzoly střelku o zvolený úhel na potřebnou stranu.
Jdeme pod azimutem např. 250 º, potřebujeme
obejít trhlinu a odhadneme, že posunutí pochodu
doleva o 50 º bude dostatečné.
• Buzolu nastavíme do základní, výchozí polohy, tj.
úhloměr do polohy N (sever) = azimut 0 º.
• Otočíme buzolou tak, aby střelka v zrcátku nemířila mezi rysky k severu, ale o 50 º doprava, čili na
hodnotu 50º namísto původních 360º.
• Vydáme se podle mířidel novým směrem a počítáme kroky.
• Pokud usoudíme, že se můžeme vrátit zpět do
původního směru postupujeme zrcadlově.
• Střelka míří od severu o 50 º na opačnou stranu,
tedy na 310 º. Tímto směrem popojdeme o stejný
počet kroků jako v předchozím úseku.
• Poté opět pokračujeme pod původním azimutem
250 º.
740
196 000
670
V době před GPS se používaly na mapách
pouze zeměpisné souřadnice, pro lepší představu jim můžeme říkat sférické. Linie takové
sítě se měří v úhlových jednotkách – stupních, minutách, vteřinách.
Poloha v této síti se uvádí v severní / jižní
šířce, označované N / S a východní / západní
délce, E / W. GPS nabízí tři volby formátu zeměpisných souřadnic:
1) ve stupních hddd.ddddº, např. 49.24362º.
2) ve stupních, minutách a desetinách minut
hdddºmm.mmm, např. 49º14.617´. V tomto formátu najdete na webu souřadnice
pokladů při geocachingu.
360
3) ve stupních, minutách a vteřinách
hdddºmm´ss´´, např 49º14´37´´ .
PRAVOÚHLÁ SÍŤ SOUŘADNIC
Současné mapy jsou už s GPS kompatibilní – jen takové mají smysl pro spolupráci
s GPS. Kromě informativně uvedených ze-
158 000
měpisných, sférických souřadnic jsou na
nich vykresleny rovinné souřadnice s pravoúhlou čtvercovou sítí. Čtverce obvykle bývají o straně 1 km. Kilometrová síť umožňuje
jednoduché odečítání vzdálenosti z mapy.
Souřadnice jsou uváděny v metrech na
osách x a y. Čtou se doprava od nultého,
Greenwichského poledníku a nahoru od
rovníku. Střední Evropa je východně od
Greenwiche, a tak osu x označujeme E (easting), a severně od rovníku, osu y tedy
N (northing). Poloha bodu je tak vzdálenost
v metrech od nultého poledníku (E), resp.
od rovníku (N).
INFO@HUDY 10/2009
36 24 000
575
55 22 000
022
630 000
900
643 000
z tiráže mapy
33
ROZDĚLENÍ ZEMĚKOULE
NA ZÓNY
Země je elipsoid, jehož plocha se rozdělí na
pásy, podobně jako slupka pomeranče. Pro
potřeby GPS je země ve směru poledníků
rozdělena do 60 tzv. UTM zón (ozn. čísly 1
až 60), každá zahrnuje interval 6º a ve směru rovnoběžek do 20 pruhů (ozn. písmeny
C až X)  . Pokud se podíváme na displej
GPS třeba v Brně, přečteme si souřadnice 33
U eeeeeee / nnnnnnn. To znamená, že Brno
se nachází v poli č. 33 východozápadního
rozdělení a U zóně severojižního rozdělení.
O číselné hodnotě později.
Pokud chceme, aby mapa byla kompatibilní s GPS, musíme mít v GPS nastaven stejný
elipsoid a stejný formát, jako má mapa. Jen
tak se podle zaměření GPS najdeme v mapě,
a naopak odečtené hodnoty z mapy zadáme
do GPS.
JAK ODEČÍST SOUŘADNICE
Z MAPY?
Na GPS jdeme do Menu  Nastavení  Jednotky  Formát souřadnic + Elipsoid. Obě
hodnoty nastavíme tak, jak je uvedeno na
mapě. Příklad si ukážeme na mapě rakouského Alpenvereinu. Používá systém WGS 84
a souřadnice UTM UPS.
SOUŘADNICOVÝ SYSTÉM
Pro účely GPS se používá celosvětový souřadnicový systém WGS 84. V menu GPS 
jej máte označen slovem elipsoid (česky)
nebo Map datum (anglicky). Některé země
mají svůj elipsoid, který odpovídá reliéfu
povrchu dané země přesněji než univerzální
WGS 84, např. český S-42 (elipsoid Krassovského) nebo švýcarský CH-1903.
Druhou klíčovou veličinou je formát souřadnic (position format). Standardně se používá formátu rovinných souřadnic UTM UPS,
ale opět existují i odlišné formáty, např. švýcarský Swiss Grid.
Rechter Fernerkogel – Ötztaler Alpen
V tiráži mapy si přečteme, jaký je elipsoid
(WGS 84), formát souřadnic (UTM UPS) 
a v jaké zóně se mapový list nachází (32T)
 tiraz mapy.
Mapa je pokryta čtvercovou sítí, jednotlivé
linie jsou od sebe 1 km, na mapě v měřítku
1:25000 tedy 4 cm od sebe.
K odečítání souřadnic z mapy používáme
nejlépe plánovací fólii, ale vystačíme si i s obyčejným pravítkem. Polohu daného bodu měříme doprava (easting) a nahoru (northing) od
nejbližších souřadnic. Přiložením měřidla na
FORMÁT SOUŘADNIC  UŽIV. UTM GRID
plánovací fólii (pro měřítko 1:25000) změříme vzdálenosti bodu „Rechter Fernerkogel“
od nejbližších čar sítě. Vodorovně, doprava
(easting) naměříme 670 m. Svisle, nahoru
naměříme 575 m. Tyto vzdálenosti přičteme
k hodnotám nejbližších linií na mapě.
Hodnota UTM souřadnic je popsána šestimístným číslem po okrajích mapy, např. na
ose y, která je pro nás northing, měříme od linie 196 000. Ve skutečnosti je však souřadnice této linie 5 196 000. V tiráži totiž stojí, že
hodnotu uvedenou na okraji mapy je potřeba
zvýšit o 5000000. Ještě je nutné připočítat
na mapě naměřených 575, a součtem je tedy
N 5196575.
Zbývá stanovit easting. Podle tiráže jde
o zónu 32T, měřili jsme od linie 643 000
a připočteme naměřených 670 m. Easting je
tedy 32T 643670  .
JAK PŘENÉST POLOHU
Z GPS NA MAPU?
Analogickým způsobem přenášíme body zaměřené GPS na mapu. Tuto dovednost potřebujeme zejména proto, abychom se na mapě
dokázali najít a mohli
přizpůsobit další postup terénním překážkám. V horském terénu
totiž nelze jít přímo za šipkou, ale obcházet
terénní překážky.
Sjezd ze Schilthornu
Ukažme si postup na příkladu ze švýcarské
lyžařské mapy v měřítku 1:50000. Při sjezdu
volným terénem z vyhlídkové hory Schilthorn
vede trasa širokým a členitým údolím Soustal.
Stěžejní je na pomyslné křižovatce odbočit
vlevo. Právě GPS nám v takové situaci pomůže určit svou polohu na mapě.
Předně si musíme upravit nastavení GPS
v souladu se švýcarskými mapami. Tedy elipsoid CH-1903 a formát souřadnic Švýcarský grid  .
Podle toho, jak vypadá terén, a při pohledu
do mapy usuzuji, že bychom mohli být na rozcestí. Souřadnice zaměřené GPS v šestimístném švýcarském formátu čtu na displeji: 630
740 / 158 022 (pozn. E/N)  . Pokud bych
použil fólie s měřidlem, najdu se přesně, podobným postupem jako v předchozím případě.
Od linií v mapě 630 bych naměřil 740 m, resp.
od linie 158 pouhých 22 m, a v průsečíku bude
na mapě bod přenesený z GPS  .
ELIPSOID (MAP DATUM)  USER
Východní Morava
a Slovensko
Čechy, Morava, Slezsko, Slovensko
zadávané hodnoty
anglicky
Čechy a západní Morava do 18º vých. délky
DX
+ 23
Počátek zeměpisné délky
Longitude origin
E 015º
E 021º
DY
- 124
Měřítko
Scale
1.0000
1.0000
DZ
- 84
Odsazení východní délky
False Easting
3500000
4500000
DA
- 108
Odsazení severní šířky
False Northing
0.0
0.0
DF
0,0048076
AERIAL MAX EVO JACKET
Technická bunda pro
horolezectví, horskou
turistiku a do
extrémních podmínek,
kde je kladen důraz
na nízkou hmotnost.
Speciální anatomický
střih, voděodolné
zipy, 100% elastická
nastavitelná kapuce,
3 kapsy na zip, tvarované
rukávy, vyztužená ramena.
Materiál: GORE-TEX® Paclite® Shell SBK
Stretch 2,5L, vyztužení Super Fabric®
Hmotnost: 526 g (L)
Velikost: S–XXL
Barva: šedá
Cena: 7550 Kč
GOKYO PEAK PANT
Kalhoty, které vás nenechají
na holičkách – odolají
nepřízni počasí a hrdinně
vzdorují i nešetrnému
zacházení v náročných
horských podmínkách.
Elastický materiál zaručuje
neomezený pohyb,
2 přední kapsy na zip
a postranní kapsy.
Materiál: Extensible
Schoeller® One 3XDRY®
Hmotnost: 390 g (L)
Velikost: S–XXL
Barva: černá
Cena: 2350 Kč
INFO@HUDY 10/2009
34
LIMITY GPS
Buzolu a výškoměr bereme na každou
horskou túru, neboť GPS má svoje limity:
• V úzkých soutěskách, strmých stěnách
a v hustém lese je horší příjem signálu.
• V silném mrazu může zamrznout displej.
• Mohou nám dojít baterie.
• Vláda USA může zavést umělou chybu
selective availability.
• Ačkoli systém GPS je velmi stabilní
a přístroje odolné, technické selhání nelze
nikdy vyloučit.
V terénu mi ale stačí hrubá orientace. Mezi
čarami 630 a 631 leží 740 m z 1000 m přibližně ve třech čtvrtinách tohoto intervalu.
22 m nad linií 158 lze přeložit jako těsně
nad touto čarou. Na mapě, ve čtverci 2x2 cm
(souřadnice na mapě 1:50000) je pak snadné
představit si i bez měření, kde tento bod leží.
INFO@HUDY 10/2009
MAPY A GPS V ČESKÉ REPUBLICE
Protože nejvíce času strávíme v přírodě na
území naší vlasti, jistě vás zajímá kompatibilita českých map s GPS.
Situace je poněkud komplikovaná. Kompletní série listů topografických map, které
pokrývají Českou republiku, vydává KČT
(Klub českých turistů) v měřítku 1:50000.
Mapy označené „GPS“ ale nejsou jednotné.
Některé starší listy z devadesátých let mají
síť kilometrových čar, bohužel bez označení. O něco lepší je to u map, které používají
Krassovského elipsoid. Jeho označení S 1942
je nenápadně uvedeno v levém horním rohu
mapy. V menu GPS ovšem elipsoid S 1942
nelze nastavit a tak jej do GPS musíme zadat
manuálně. Totéž platí o formátu souřadnic.
Bohužel konstanty, které je potřeba zadat
35
do nastavení GPS, nejsou na mapě uvedeny,
a tak je uvádím zde v tabulce 34, v GPS vypadají takhle  , .
Nejaktuálnější vydání map KČT už upustilo od postsovětského vojenského systému
S 1942 a přešlo na mezinárodní standard
UTM UPS na elipsoidu WGS 84. Například
mapový list 27 „Orlické hory“ z dubna 2007
má opět vlevo nahoře v zeleném rámečku
UTM UPS / WGS 84, bohužel není uvedeno,
že list je v zóně 33 U.
ODPOČET SOUŘADNIC V MAPĚ
KČT – ELIPSOID S 1942
Odpočet souřadnic kóty 470,8 západně od
obce Třebařov na listu 50 Svitavsko. V GPS
musíme manuálně nastavit formát souřadnic a elipsoid  , , . Pokud nastavené konstanty uložíme, máme vystaráno pro
mapy KČT na S 1942 a v budoucnu v menu
jednotek přepneme na „Uživ. UTM Grid“
a „User“. Stejně jako v předchozích případech naměříme na ose x (Easting) doprava od linie 24 vzdálenost 360 m a na ose
y (northing) 900 m nahoru od linie 22. Pozor
na malá dvojčíslí 36, resp. 55. S nimi musíme počítat při sestavení finálních souřadnic.
E (x) = 36+24+360 a N (y) = 55+22+900
(+ je pomyslné), do GPS naťukáme pozici
3624360 / 5522900  .
ZAMĚŘIT CÍLOVÝ BOD – AZIMUT
Podobně jako můžeme buzolou zaměřit na cíl
přes mířidla  , u některých GPS máme
natištěná  tedy provizorní mířidla, díky
nimž můžeme zamířit na cíl a na kompasové
stránce odečíst azimut k cíli.
CO JE DOBRÉ VĚDĚT
DISPLEJ, ANTÉNA, PROCESOR
Současné modely GPS mají barevné displeje a podobně jako u mobilních telefonů to
oproti starším černobílým neznamená zvýšenou spotřebu baterií. Naopak mají nižší spotřebu energie než starší černobílé displeje.
Rozhodně tedy sáhněte po aktuálním modelu, jehož barevný displej bude dobře čitelný
i na prudkém slunci, aniž byste museli využít
podsvícení.
Černobílé displeje jsou nepřehledné, pokud
chcete na slunci zobrazit podrobnou mapu.
U nemapových přístrojů se není čeho obávat.
Významnou vlastností je typ GPS přijímače
a typ antény. Navigace nové generace jsou
vybavené technologií SIRF III, a jsou proto
schopny přijímat signál i v místech, kde starší přístroje nefungují, např. v lese nebo uvnitř
budovy (nedaleko od okna). Dříve se používaly
i externí antény, dnešní kvalita antén u outdoorových navigací jejich použití nevyžaduje.
ODOLNOST PROTI VODĚ
MAPY BEZ GPS SOUŘADNIC
I takové mapy jsou pro práci s GPS použitelné, byť nemají síť souřadnic. Je možné si
do mapy takovou síť narýsovat, ale není to
vůbec jednoduché a v tomto textu se tím nebudeme zabývat.
miřidla
Odolnost GPS v extrémních podmínkách je
pro outdoorové navigace poměrně důležitá. Míra odolnosti proti vodě je označována
zkratkami IPX2, IPX4 a IPX7, vyšší číslo znamená vyšší odolnost. IPX2 vyjadřuje odolnost
proti kapající vodě, IPX4 vydrží ostřik prou-
dem vody ze všech stran. IPX7 už garantuje
výdrž navigace i po ponoření do hloubky 1
m po dobu 30 minut.
JAKÉ BATERIE POUŽÍT V GPS?
Outdoorové GPS používáme většinou v prostředí, kde není možnost externího napájení,
na rozdíl např. od auta. Standardně jsou napájeny z dvojice tužkových baterií typu AA,
které lze koupit kdekoli na světě. Vzhledem
k poměrně silné spotřebě energie se rozhodně vyplatí používat dobíjecí akumulátory, které se bohužel nedobíjejí při použití externího
napájení. Bez nabíječky se tedy neobejdeme.
Při nákupu volte akumulátory s co nejvyšší
kapacitou. Na trhu se postupem času objevují baterie se stále vyšší kapacitou, v současnosti 2500 mAh. Články s kapacitou nižší
než 1000 mAh jsou pro provoz GPS nedostatečné.
Doporučuji akumulátory typu NiMH. Pokud je zcela vybijete, snížíte si možnost počtu
dobití přibližně na 20. V případě, že baterky
nevybíjíte úplně, počet nabíjecích cyklů si zvýšíte na 100 až 200. Výhodou NiMH je fakt, že
netrpí tzv. paměťovým efektem. I když dobíjíte třeba jen z poloviny vybitý článek, na další
funkci (míru kapacity) to nemá vliv.
Předchůdci NiMH, nikl-kadmiové články
(NiCd) mají bohužel nižší kapacitu a silný
paměťový efekt. Pokud je nevybijete úplně,
jejich kapacita se snižuje právě o nevybitý
podíl), Výhodou NiCd je nižší cena a větší
počet nabití.
Je nutné vědět, že nabitý akumulátor ztrácí
samovybíjením každým dnem nečinnosti 1 až
2 % své kapacity, a proto je dobré obnovit
nabití těsně před akcí.
Jako železnou rezervu používejte dvojici
lithiových nedobíjecích akumulátorů, které
drží kapacitu několik let, a navíc jsou lehčí.
JAK ŠETŘIT BATERIE
Nejdůležitější je mít v menu přístroje nastavený režim intenzity záznamu. Můžeme zvolit normal – zpracovává pozici 1x za vteřinu
INFO@HUDY 10/2009
36
nebo spořivý, pro outdoorové aktivity zcela
dostačující battery saver, česky „šetřič baterií“. Pozice se zpracovává každých 5 vteřin.
KOLIK AKUMULÁTORŮ S SEBOU
Pokud odečtu používání GPS v rámci jednodenních výletů, třeba hledání pokladů (geo-
caching) a jedu na více dnů mimo civilizaci
s batohem a bez nabíječky, musím si stanovit,
kolik akumulátorů budu potřebovat.
Velkou váhu má roční období, přesněji řečeno teplota ovzduší a intenzita slunečního
záření. Čím vyšší hodnoty obojího, tím déle
baterie vydrží.
S vývojem displejů, jejich vyšším rozlišením
i barevností se naštěstí nezvyšuje energetická
náročnost přístrojů. Když k tomu přičteme stále výkonnější akumulátory, vychází nám, že na
jedno nabití se provozní doba GPS průběžně
prodlužuje v závislosti na míře pokroku.
Moje praktická zkušenost říká, že pokud
používáme GPS na archivaci celých túr, pak
počítejme, že se moderními outdoorovými
přístroji (Garmin Vista HCx) zaznamenáte na
jednu sadu baterií průběh 2 až 3 celodenních
zimních túr a 4 až 6 túr v letním období. Samozřejmě při nastavení režimu „spořič baterií“.
Alternativním řešením dobíjení akumulátorů mimo civilizaci je solární energie. Na
trhu se objevují různé miniaturní solární pa-
nely určené pro dobíjení v horách, stačí zasurfovat na netu.
GPS A POČÍTAČ
Přístroje GPS lze spojit s počítači a pomocí
programů s nimi komunikovat. To je podstatnou výhodou, a tak můžeme v PC archivovat
prošlé trasy, do přístrojů nahrávat mapy, souřadnice bodů, prošlé trasy atd.
KOMUNIKAČNÍ SOFTWARE
Z řady programů představím trojici – freeware G7toWin (zdarma), shareware Ozi Explorer (zdarma na odzkoušení) a software, plně
placený MapSource. Většinou jsou k dispozici
v angličtině a práce s nimi není žádná věda.
G7TOWIN
Komunikační program má jednoduché ovládání a je k dispozici i v češtině. Jde o základní
program, umožňuje stahovat data z přístroje
i data do něj nahrávat. Díky funkci „Uložit
jako“ můžeme převádět data do formátů,
které potřebujeme. Tento program neumožňuje práci s naskenovanou mapou.
MAP SOURCE
Placený program společnosti Garmin. Funguje jen s přístroji Garmin a prodává se ve
verzi s digitální mapou. Program umí prohlížet
mapy, nahrávat do mapových GPS digitální
mapy, editovat body, manuálně vytvářet virtuální trasy (černé body jsou v místě kliknutí
navigační trasy, zobrazit prošlé
myši) 
trasy  a samozřejmě download a upload
dat z resp. do GPS, zobrazení výškového profilu  atd.
CO JE DOBRÉ VĚDĚT O GPS
• Jak odolává GPS nárazům?
Přístroje Garmin jsou mimořádně robustní, vydrží zrychlení až 6 g, které může vzniknout při
vibracích a nárazech.
• Co dělat, když prší?
Všechny outdoorové přístroje Garmin splňují normu IPX7, podle které musí přístroj vydržet 30
minut ponoření do vody ve hloubce 1 m. Deště se tedy nemusíte obávat
• Jak přesně určí GPS pozici?
Pokud není omezen „výhled“ GPS na oblohu a nic nebrání příjmu signálu z družic, je přesnost
polohy a nadmořské výšky +- 10 m i lepší. V úzké soutěsce nebo v hustém lese se přesnost
zhoršuje. Jeli silný signál z více družic, není u nejmodernějších přístrojů (např. Garmin Vista
HCx) výjimkou přesnost polohy +- 3m
• V jakém teplotním intervalu GPS bezvadně pracuje?
Přístroje Garmin fungují od -15 ºC do 70 ºC. V silnějším mrazu dochází k rychlému vybíjení
baterií. Do silných mrazů se nejvíce hodí sice dražší, ale mrazu odolné lithiové baterie.
• Lze nahrát do GPS topografickou mapu?
Do přístrojů, které jsou k tomu určeny ano. Takové bývají většinou vybaveny paměťovým
slotem. Lze do nich nahrát vektorové mapy výrobce. Rozsah nahrané mapy limituje velikost
paměťové karty.
• Můžeme používat ruční outdoorovou GPS i v autě?
V podstatě ano. Kdo je zvyklý na automatický výpočet trasy tak jako u navigací určených do
auta, potřebuje outdoorový přístroj s funkcí autoroutingu s mapou, která podporuje routing.
Výhodné je pořídit si držák na přístroj (na sklo). Přídavná anténa zvýší přesnost navigace.
• Jak dlouho vydrží baterie?o závisí přístroj od přístroje. Spotřebu baterií ovlivňuje míra
používání osvětlení a také nastavení časového intervalu vyhodnocování dat. Průměrně
počítejte se spotřebou 2 až 3 celodenní túry v zimě a 4 až 6 v létě na dvojici dobíjecích baterií
(2 500 mAh).
OZI EXPLORER
KALIBRACE MAPY
Nejznámější shareware program, standard mezi komunikačními programy. Umí
umístit do souřadnic naskenovanou mapu
a na ní zobrazovat např. stažené body
nebo prošlé trasy. Výborně poslouží pro
přípravu tras v teple domova, aniž bychom potřebovali digitální mapu. Ideální
program pro outdoorové nadšence, kteří
se bez papírové mapy v terénu neobejdou.
Ukažme si podrobně, jak v takovém případě postupovat.
Naskenujeme mapu v rozlišení 200 až 300 dpi
a uložíme ve formátu *.jpg. V menu zadáme
 „File“  „Load and Calibrate Map Image“.
Zvolíte naskenovaný obrázek a vpravo se objeví
okno pro zadávání souřadnic jednotlivých bodů
 . Minimem je zadat souřadnice 2 bodů,
ale pro větší přesnost kalibrace doporučuji zadat 5 bodů – 4 v rozích a 1 uprostřed skenu.
Vzniklý mapový soubor je ve formátu *.map.
Po kalibraci se mapa chová jako digitální, každý
pohyb myši provází změna souřadnic.
GPS V NÁRAMKOVÝCH HODINKÁCH
V roce 2001 s tímto nápadem přišla firma Casio, posléze Timex, a dnes je dodává i Garmin. GPS
v hodinkách nabízí ale pouze základní funkce – zaměření pozice, uložení bodu, navigace na cíl
apod. Nevýhodou je nemožnost zobrazení mapového displeje, a tak slouží hlavně jako sběrna
dat, která lze pak stáhnout do PC, nebo prohlížet na digitální mapě. GPS v hodinkách nám
umožní najít svou pozici na papírové mapě nebo nahlásit souřadnice v případě úrazu. Většinou
mají dobíjecí lithiovou baterii. Měl jsem možnost porovnávat přesnost náramkové GPS Garmin
Forerunner 405 se špičkovou outdorovou navigací Vista HCx. Přesnost náramkového přístroje
byla překvapivě vysoká a její úroveň se blížila „velké“ navigaci s citlivou, přesnou anténou.
Náramková GPS navigace se hodí hlavně pro tréninkové účely, kromě pozičních dat měří rovněž
různé parametry fyzického výkonu.
ZADÁNÍ WAYPOINTU
Otevřeme zkalibrovanou mapu, aktivujeme
funkci „Waypoint“ a v dialogovém okně přiřadíme výstižný symbol a případně dopíšeme
i nadmořskou výšku, odečtenou z mapy  .
TVORBA VIRTUÁLNÍ PROŠLÉ
TRASY
Velmi důležité pro navigaci po prošlé trase – viz výše. Zapneme funkci „Create
manual track“ a opět v kalibrovaném skenu
mapy okopírujeme trasu požadované túry.
Takto vytvořenou prošlou trasu pošleme přímo do GPS (přes kabel spojený s PC), nebo
uložíme ve formátu *.plt do počítače a kdykoli později ji můžeme nahrát do přístroje.
Při následném reálném procházení této túry
v terénu pak můžeme v orientační nouzi jít po
linii virtuální trasy (zelená)  , kterou jsme
si vytvořili doma a následně nahráli do GPS.
Teoretickou trasu na obr. můžete porovnat
s reálným záznamem prošlé trasy (fialová) na
obr.  . Tato forma navigace se hodí do terénů bez cest i za dobré viditelnosti. Typickým
příkladem použití je túra po ledovci. Můžeme
vytvořit i route pospojováním několika známých bodů  , v GPS  , .
DOWNLOAD A UPLOAD
Stahování a nahrávání bodů a tras mezi GPS
a PC je základní činnost, pokud hodláte svoje
trasy archivovat, popř. je používat opakovaně.
Pro ty, kdo jezdí do hor častěji, trasový a bodový
archív doporučuji. Pokud vás o nějakou z tras
požádá kamarád, můžete mu ji poslat mailem.
ZOBRAZENÍ PROŠLÉ TRASY
V GOOGLE EARTH
Je to taková třešnička na dortu, vzpomínka
na túru. V programu Map Source stáhneme
z GPS trasu a následně zadáme v menu
„Zobrazit“  Zobrazit v Google Earth. Automaticky se otevře program Google Earth
a na zvolenou trasu se automaticky přiblíží.
Pak už stačí libovolně nastavit úhel pohledu
Zajímavé odkazy
• www.garmin.cz
• www.navigovat.cz
• www.geocaching.cz
• www.geocaching.com (angl.)
• www.gpsbase.cz
• www.oziexplorer.com (angl.)
• http://gpsinformation.net (angl.)
• www.travelgis.com/geocode (angl.)
INFO@HUDY 10/2009
GPS A INTERNET
Trasy ke stažení
• www.gps-tour.info
• www.GPSies.com
• www.tourfinder.net (něm.)
• www.garmin.com/garmin/cms/site/de/de/
links/links_touren
37
10 DOBRÝCH RAD
1. Rutina
Pravidelné používání GPS zvyšuje jistotu
ovládání a důvěru v navigaci. Zautomatizované ovládání může pomoci v nouzové situaci.
2. Náhradní baterie
Vždy mějte připravenou náhradní sadu
baterií.
3. Papírová mapa
Klasická topografická mapa oblasti patří
v každém případě do batohu. Je to na rozdíl od GPS základní orientační prostředek.
4. Obal a držák
GPS je citlivý přístroj, a proto jej uchovávejte v obalu. Pokud slouží k orientaci třeba
na kole, neobejdete se bez držáku.
5. Zůstaňte kritičtí
Při slabém signálu a „nelogickém“ zobrazení
uložených „tracks“ se nebojte zapochybovat
o funkci GPS a situaci vyhodnoťte vlastním
rozumem. GPS je pouze pomocník.
6. Firmware
Software přístroje příležitostně aktualizujte prostřednictvím webových stran
výrobce.
7. Ukládejte data
Po túře uložte tracks i waypoints do
PC. Vytváříte tím archív vlastních tras,
a pokud se za čas vydáte do stejných míst,
můžete si nahrát z počítače už jednou
ověřená data.
8. Vypínejte osvětlenímezte na minimum
osvětlení, resp. intenzitu osvětlení displeje
– výrazně šetříte baterie.
9. Vypněte pípání
Vypněte pípání provázející každé stisknutí
tlačítka – šetřte svoje nervy.
10. Lithiové baterie do rezervy
Výborně odolávají chladu a navíc jsou
o 30 % lehčí. Svoji kapacitu neztrácí
několik let – ideální jako rezervní.
zdroj: Google Earth
a pokochat se vámi prošlou krajinou tak, jak
byla nafocena z výšky. V alpské oblasti je
kvalita a rozlišení fotek ohromující. Na seriálu tří zobrazení z Google Earth si můžeme
prohlédnout reálnou trasu dvoudenní túry
v masivu Bernina  . Na obrázku
je
vidět výstup i sestup po vrcholovém hřebeni
a stopa odpoledního výstupu k chatě Marco
e Rosa i sjezd po ledovci Morteratsch. Přesnost satelitních fotek na Googlu dokazuje
trasa klikatící se mezi trhlinami, které jsou
v zimě částečně pod sněhem  .
Velkou výhodou je, že takto lze zobrazit i virtuální trasy, které si vytvoříte doma
v rámci příprav, a kudy trasa povede, si můžete plasticky prohlédnout v Google Earth,
podmínkou je mít nainstalovaný tento program a být připojen k internetu.
PROŠLÉ TRASY STAHUJEME Z WEBU
Jak pracovat se staženými trasami již víme.
Některé reálné trasy, které jsou zveřejněné na
webu, lze docela snadno stáhnout a následně
nahrát do své GPS. Na webu můžete narazit
i na placené stahování „tracks“. Na českém internetu doporučuji databázi na www.gps-tour.
info. Zde je možná i prohlídka trasy v Google
Earth. Případnou změnu formátu provedeme
v popsaném programu G7toWin.
FIRMWARE
Jde o vnitřní ovládací software přístroje. Po nějaký čas probíhá vývoj tohoto softwaru, jehož
aktualizaci si lze většinou stáhnout z webu výrobce a odstranit touto cestou případné nedokonalosti prvních přístrojů dané řady na trhu.
Technické
goretexové
kalhoty
z třívrstvého
materiálu konstruované
do nejtěžších
klimatických podmínek.
Postranní voděodolné
zipy po celé délce
nohavic, vyztužená vnitřní
část kotníků.
Materiál: GORE-TEX®
Performance Shell
třívrstvý
Hmotnost: 429 g (L)
Velikost: S–XL
Barva: černá
Cena: 6650 Kč
Použitá literatura: GPS ad A do Z, Steiner, Černý
zdroj: Google Earth
N AV I G AC E G P S ko n e c
STRATOSPHERE PANT
zdroj: Google Earth
INFO@HUDY 10/2009
38
OBJEVOVÁNÍ NEBEZPEČÍ
HISTORIE
„Nehody se nestávají těm, kdo rozumí svému
povolání a nezanedbávají rozumná opatření.“
text: Ingeborg Schmidt-Mummert foto: Lisa Manneh
V 19. STOLETÍ NEBYL „OBJEVEN“ JEN SPORTOVNÍ ALPINISMUS V PODOBĚ ZDÁNLIVĚ NEUŽITEČNÉHO HOROLEZECTVÍ,
SLOUŽÍCÍHO POUZE OSOBNÍMU POVZNESENÍ, TEPRVE OBJEVOVÁNO MUSELO BÝT TAKÉ NEBEZPEČÍ V HORÁCH. PŘITOM SE
RODILO PŘESVĚDČENÍ, ŽE NEBEZPEČÍ JE MOŽNO ČELIT ZKUŠENOSTMI, VĚDĚNÍM A VHODNÝMI PREVENTIVNÍMI OPATŘENÍMI. RUŠIVÝM FAKTOREM BYLO A DODNES JE, ŽE SE OBĚTÍ STÁVÁ NEZŘÍDKA I ZKUŠENÝ EXPERT. INGEBORG SCHMIDT SE
OHLÍŽÍ DO MINULOSTI A NACHÁZÍ ZAJÍMAVÉ PARALELY K SOUČASNOSTI.
INFO@HUDY 10/2009
LISTOPAD 2004
Jedny regionální švýcarské noviny se věnují
lavinovým neštěstím a používají statistická
data a mnemotechnické pomůcky jako podklad pro portrét jednoho horského vůdce
a záchranáře. Na otázku, jak dalece přemýšlí během zásahu o neštěstí, které se událo,
a případně o tom, co ho zavinilo, odpovídá
dotázaný, že si díky svému povolání vypěstoval zvláštní smysl. Tento dojem ještě podpoří
vyprávěním, jak se sám dostal do laviny sahající po boky.
„To byla mladická nerozvážnost“, cituje
ho list. Dnes by se mu to prý již nestalo
– díky vzdělání, obrovským zkušenostem,
kvalitnímu vybavení a dodržování bezpečnostních předpisů. Takže je zřejmé: Pokud
by se tomuto člověku z nějakého důvodu
při jeho horských výstupech něco stalo –
příspěvek přece jen obsahuje poselství
„Přes všechna preventivní opatření v sobě
svět hor skrývá rizika“ – tyto noviny by mu
jako kvalifikovanému odborníkovi určitě
39
nepodsouvaly lehkovážné bezmyšlenkovité jednání. Abych neupadla do necitlivých
abstraktních konstrukcí nehod, dovolím
si poukázat na konkrétní alpské neštěstí
z minulosti:
6. SRPEN 1885
Emil Zsigmondy se zabil pádem na jižní stěně Meije v Dauphiné. Měl skvělé jméno jako
výborný alpinista, prvovýstupce, objevitel
mnoha nových výstupů a spolulezec Ludwiga
Purtschellera, velkého „lezce bez vůdců“. Deset let po pádu popsal Purtscheller Zsigmondyho jako jednoho z těch vysokohorských
turistů, kteří „se domnívají, že mají potřebné
vlastnosti a zkušenosti k tomu, aby mohli lézt
na vysoké a těžké alpské vrcholy bez pomoci
vůdců.“
Touto, spíše cynicky znějící poznámku
připomíná Purtscheller jím ražené heslo, že
lezení bez vůdce se dá tolerovat jen u zvlášť
zkušených výjimečných alpinistů, kteří hory
důvěrně znají.
A konečně byl to sám Emil Zsigmondy, kdo
uvedl do odborné literatury pojem „alpské
nebezpečí“, tedy nebezpečí pohybu v horách. V podtitulu své knihy vysvětluje, že chce
poskytnout „horolezcům praktické pokyny“.
V dalších vydáních pokračoval Wilhelm Paulcke. Zsigmondův smrtelný pád na skoro čtyřtisícovce s několika vrcholy označované někdy
za „nejtěžší horu v Alpách“ líčí Paulcke nadnesenými, ale pro nekrology ne netypickými,
slovy: „Byl jedním z nejlepších, kteří na této
hoře našli svou smrt, a Meije se mu stala hrobem tak vznešeným a hrdým, jaký nemají ani
králové!“
SÍLA ZKUŠENOSTI
Emil Zsigmondy se snažil ve svých ponaučeních ukázat, jak velké moci nabývá horolezec nad nebezpečím, jemuž je vystaven, díky
svým zkušenostem, duchapřítomnosti, šikovnosti a síle. Že právě on přišel při horském výstupu o život, přimělo pozůstalé konstatovat,
že ani horolezci, kteří své věci rozumějí a ne-
podceňují „rozumná bezpečnostní opatření“,
nejsou před nehodou v horách uchráněni.
Třeba Purtscheller v souvislosti s konkrétním
průběhem neštěstí říká:
„Autor ‚Alpských nebezpečí‘ znal záludnosti a strašáky velehor, ale proti slepému
řádění náhody nemůže poskytnout dostatečnou ochranu ani praxe, ani teorie.“
Deset let před tímto neštěstím se v anglických horolezeckých kruzích diskutuje o tom,
zda horolezectví má ještě vůbec nějaký smysl, když už byly v Alpách uskutečněny takřka
O B J E V O V Á N Í N E B E Z P E Č Í pokračování na str. 40
40
INFO@HUDY 10/2009
valy nejrůznější stanoviska, která se všechna
shodují v požadavku, že je potřeba sjednotit
definici toho, co se má chápat pod pojmem
nebezpečí, a kde se má vést hranice mezi tím,
co je nebezpečné a co obtížné. S odvoláním
na článek Angličanů zahajuje debatu „Německý a rakouský alpský spolek“ a provokuje
otázkou: „Co jsou platná varování (…) před
nebezpečím v důsledku padajícího sněhu
nebo kamení, aby se mu člověk nevystavoval,
když je jím zaskočen (…)?“
Nebezpečí hor je uznáno za reálné. Kamenné nebo sněhové laviny jednoduše existují. Je však nutno jasně rozlišovat, jestli se
někdo tomuto nebezpečí vystavuje vědomě
nebo jestli je s ním konfrontován nepřipraven. „Cvičené oko“ zkušeného alpinisty zaručuje při vyhodnocování alpského nebezpečí
každopádně lepší schopnost ho posoudit.
Faktory, které z výstupu udělají „nebezpečný
výstup“, je proto nutno hledat jak v terénu,
tak v osobě lezce.
OBJEKTIVNÍ A SUBJEKTIVNÍ
NEBEZPEČÍ
všechny velké výstupy. Zbývají pouze obtížné
a nebezpečné podniky. Alpine Journal v této
souvislosti varuje, že silně omezený výběr dosud nezdolaných vrcholů a průsmyků, které
přitahují ctižádostivé horolezce, vede k zane-
dbávání jedné z hlavních zásad horolezectví:
„Vyvaruj se míst, kde hrozí laviny a pád kamení.“
Diskuze se brzy přenesla z Británie i na
pevninu. Četné alpinistické časopisy publiko-
Toto konstatování se odvolává na ustálené
dělení nebezpečí, která lezce v horách potkávají, do dvou velkých skupin. Všechny
teoretické rozbory horských neštěstí, které
vznikají od poloviny 19. století, rozlišují
mezi nebezpečími, která ohrožují alpinistu
zvnějšku, a těmi, jejichž příčinou je (nesprávné) chování člověka bez aktivního působení
přírodních sil. Edward Whymper, který si
připsal prvovýstup na Matterhorn, jenž dosáhl ovšem i smutné proslulosti vzhledem ke
smrtelnému pádu čtyř mužů z celkem sedmi-
členného lanového družstva, používá v této
souvislosti pojmy pozitivní a negativní. Julius Meurer mluví ve svém „Katechismu pro
horolezce, horské turisty a návštěvníky hor“
o základních a osobních nebezpečích. Zsigmondy zavádí ve své knize o nebezpečích
pojmy objektivní a subjektivní nebezpečí.
Jako objektivní nebezpečí uvádí jmenovitě
padající kamení, ledové a sněhové laviny
a špatné počasí, přičemž zvláště zdůrazňuje
mlhu, chlad, větrnou bouři a bouřku. Subjektivní nebezpečí spočívají, jak zdůvodňuje
autor, „v člověku samotném, v jeho duševní
a tělesné nedostatečnosti“.
Zde považuje Emil Zsigmondy za nejčastější pád v důsledku uklouznutí a úrazy v důsledku prolomení tenké vrstvy sněhu, zakrývajícího trhlinu. Nejdůležitější ochranou před
oběma je používání lana. Subjektivní nebezpečí ale závisejí i na schopnostech turisty,
proto jim autor věnuje samostatnou kapitolu.
Podle jeho zkušeností je totiž počet nehod,
při kterých lidé „padli za oběť objektivním
nebezpečím“, poměrně velmi malý, zatímco subjektivní nebezpečí „si vyžádala velmi
vysoký počet obětí“. Ke spoustě neštěstí,
říká Zsigmondy, by vůbec nedošlo, pokud by
zúčastněné osoby dodržovaly jisté zásady.
V úvodu k vydání z roku 1922 se praví: „Tato
kniha chce především naučit horolezce se
pozorně dívat; dále je chce vychovat k tomu,
aby z pozorovaných skutečností vyvodili závěry a poučení.“
Když Wilhelm Paulcke dopracovává a doplňuje Zsigmondyho rady, snaží se zdůraznit,
že nechce vtěsnat dovolené a nedovolené,
bezpečné a nebezpečné do pravidel a para-
O B J E V O V Á N Í N E B E Z P E Č Í konec
grafů, ale že je třeba upozornit, že nehody,
při kterých lidé přišli k úrazu nezaviněně, patří k výjimkách. Z toho lze vyvodit: „Když je
člověk dobře vyzbrojen proti všem hrozbám,
které s sebou horolezectví přináší ,a chce je
s dobrou myslí zvládnout, musí se poznat
a zvládnout dva velké okruhy: přírodu velehor
a sama sebe: krajinu objektivních nebezpečí
a spletitý organismus vlastního já.“
„… UDĚLEJ NEBEZPEČÍ
NEMOŽNÝM“
Horolezectví samo o sobě, konstatuje i Alpine
Journal, není nebezpečné, za předpokladu, že
„lezec ví, co dělá, a podnikne veškerá opatření, aby udělal nebezpečí nemožným.“
DNES JAKO KDYSI
Pokud se stane zdánlivě „nemožné“ a i znalce potká neštěstí, jsou různé způsoby, jak
se dá na smrtelný úraz člověka platícího
všeobecně za znalce reagovat: Důrazné vytrubování „PROČ?“, obětavé hledání zodpovědných osob, detailní analýzy neštěstí,
pedantské srovnávání teorie a praxe, nechápavé kroucení hlavou, pobouřené vypočítávání nedostatků, oněmění…
Nebo, jako ve shora uvedeném nekrologu
Emila Zsigmundyho, poukaz na „slepé řádění náhody“, jemuž je občas vydán na milost
a nemilost i nejzkušenější horolezec.
„Byl jedním z nejlepších, kteří na této hoře
našli svou smrt, a Meije se mu stala hrobem
tak vznešeným a hrdým, jaký nemají ani králové!“
Wilhelm Paulcke
SVOBODA HORSKÝCH VŮDCŮ
HISTORIE
Z historie krásného povolání
text: Ingeborg Schmidt-Mummert foto: Peter Plattner
„CHRAŇME SE PODCEŇOVAT ČI PŘECEŇOVAT TO, CO MOHOU DĚLAT HORŠTÍ VŮDCI.“ BRIENZSKÝ FARÁŘ BAUMGARTNER,
POVOLÁNÍM TAKÉ VEDOUCÍ PRVNÍHO URNSKÉHO VÝCVIKOVÉHO KURZU HORSKÝCH VŮDCŮ, ROZPOZNAL JIŽ V ROCE 1886,
HOR, TAK PRO HORSKÉHO VŮDCE. NÁSLEDUJÍCÍ ŘÁDKY REFERUJÍ O SVOBODĚ, OMEZENÍCH A POCITECH VE VZTAHU MEZI
NÁVŠTĚVNÍKEM, HOSTEM A HORSKÝM VŮDCEM V POČÁTCÍCH ALPINISMU.
1893
1. ledna 1893 vstoupil v platnost nový řád
horských vůdců pro Tyrolsko a Vorarlbersko. Protože byl zcela shodný s nařízeními,
která byla vydána v předchozím roce pro
Korutany, očekávalo se, že se stane základem postupného sjednocování vůdcovských
řádů v rakouských alpských zemích. Právě
zde bylo nutně potřeba horské vůdcovství
zákonně upravit. Bezprostředním podnětem,
který přiměl zemské úřady doplnit dosud
platné řády horských vůdců, bylo neštěstí
v údolí Stubai.
PRVÁ NEŠTĚSTÍ – POŠKOZENÍ
IMAGE TURISTIKY
Joh. Bapt. Schraudolph, horský vůdce, Allgäu,
Muzeum alpinismu, Innsbruck
Při výstupu od Nürnbergerhütte se ztratil úředně autorizovanému vůdci z Neustiftu v mlze
student z Wroclawi. Horský vůdce a „náhodný společník“ pokračovali v cestě, aniž by se
o pohřešovaného starali. Ani po návratu do
údolí nedali žádný podnět k dalšímu hledání
pohřešovaného. To začalo až o čtrnáct dnů
později z podnětu rodiny. Až téměř po měsíci byl student nalezen mrtev nad Sulzenau
a nastalo velké rozhořčení. Nejrůznější alpské
spolky se předháněly v pobouřených prohlášeních. Takřka ze všech prohlášení je zřejmá
snaha, aby negativní titulky v tisku neohrozily
vzkvétající alpskou turistiku.
Všichni byli zajedno v tom, „že tento politováníhodný případ by neměl být pro přátele
turistiky v nádherném světě hor ve Stubai
podnětem k nějakým obavám.“
Ústřední výbor „Rakouského a Německého
alpského svazu“ požádal c.k. místodržitelství
v Innsbrucku o zahájení soudního šetření,
aby se zjistilo, do jaké míry se průvodci nešťastníka dopustili „právně postižitelného
nedopatření“. Tento postup navíc sledoval
i cíl „vystoupiti na jedné straně proti obavám
horských turistů vzniklým na základě této
události a nepřímo poškozujícím cizinecký
ruch, a dosáhnouti odstranění mezer a nedostatků v dosavadních vůdcovských předpisech.“
ALPSKÝ SPOLEK A HORŠTÍ VŮDCI
Oba citáty jasně ukazují, že alpský spolek plní
do jisté míry dvojí funkci. Na jedné straně
Odznak horského vůdce: „DuoeAV úředně autorizovaný horský vůdce Alois Kneissl“ okolo 1900,
Muzeum alpinismu, Innsbruck
Současný odznak vůdce UIAGM
musí jako alpské sdružení s největším počtem
členů ve východních Alpách podle svých stanov „ulehčovati cestování Alpami“, a tudíž
zastupovat zájmy vysokohorských turistů. Na
druhé straně je mluvčím horských vůdců, má
podstatný vliv na výběr budoucích horských
vůdců. Úřady autorizují povolání horského
vůdce totiž pouze po úspěšném absolvování
vůdcovského kurzu, rozhodnutí o přijetí do
tohoto kurzu je vyhrazeno spolku. Vytvořením řádů a tarifů horských vůdců byl učiněn
důležitý krok ve vývoji horského vůdcovství.
Již na tvorbě tyrolského řádu horských vůdců se podíleli prominentní zástupci alpského
spolku. Spolek se intenzivně věnoval zvyšování kvality horského vůdcovství a definování
statutu horského vůdce. Velký důraz se kladl
na ochranu horských vůdců před těmi, kdo
„nemají pro povolání horského vůdce potřebné vlastnosti.“
Osvědčeným horským vůdcům úřady vydávaly odznak horského vůdce, který vytvořil alpský spolek. V prohlášeních alpského
spolku k horskému vůdcovství se opakovaně zdůrazňuje, že povolání horského vůdce
vzniklo teprve na základě rozvoje turistiky.
V „Instrukcích pro výkon povolání horského
vůdce“ z roku 1906 je proto také za „hlavní
povinnost vůdce považováno starati se o úplnou bezpečnost pána.“ Z tohoto vztahu,
jak se zdůrazňuje na přednáškovém večeru
sekce ve Frankfurtu, se ale zároveň odvozuje
„morální zodpovědnost turisty vůči svému
vůdci.“
Teprve když se „vodění po horách“ vyvinulo z příležitostného ukázání cesty v řádné
povolání, stalo se pro mnohé riskantním způsobem obživy. Většinu horalů by totiž „nebýt
turistů bažících po poznávání nového nebo
milujících alpský sport… nikdy nenapadlo
(…) vyhledávati nové nebezpečné cesty na
nějaký vrchol nebo přes nějaké sedlo.“
HORSKÝ VŮDCE A PŘÍTEL
Závazky spjaté s povoláním byly pro horské
vůdce často důvodem, proč se vydali do ne-
INFO@HUDY 10/2009
ŽE PŘEKRÁSNÉ POVOLÁNÍ HORSKÉHO VŮDCE V SOBĚ MŮŽE SKRÝVAT NEJEDNU ZÁLUDNOST – JAK PRO NÁVŠTĚVNÍKA
41
S VO B O DA H O R S K Ý C H V Ů D C Ů p o k ra č o vání na str. 42
GUIDE LITE 32
Boty značky Hanwag
vhodné pro turistiku i VHT, které
splňují všechny
potřebné
technické
parametry.
Velmi pohodlné a zároveň
elegantní. Měkký horní okraj boty, tlumící systém
Shock Absorb, níže položené háčky šněrování
na kotníku zajistí pevnost nohy v botě, pryžová
obsázka na špičce a patě.
Nový, ultralehký
batoh – žhavá
novinka firmy
Deuter. Horské
vrcholy zdoláte
s výjimečnou lehkostí a ještě
vám zbude spousta energie
na jiné aktivity. Zádový
systém Alpine s výztuhou
Delrin®, polstrované
ramenní popruhy, polstrovaný bederní pás,
pevné víko s kapsou na zip, boční nosiče na lyže,
vyjímatelná podložka v zádech, kompatibilní
s vodním rezervoárem, poutka na cepíny.
Svršek: kůže Nubuk
Podšívka: GORE-TEX®
Mezipodešev: PU s tvarovou pamětí
a stabilizátorem
Podešev: Vibram® AW Integral
Rozsah velikostí: 39,5–48,5 v EU
Materiál: Microrip 210, Duratex-Lite
Objem: 32 l
Hmotnost: 1150 g
Rozměry: 66x32x22 cm
Barva: zelená/šedá
Cena: 5890 Kč
Cena: 2190 Kč
E. G. LAMME (1863–1945)
Eugen Quido Lamme, který je spojován
s mnoha významnými novými výstupy,
z nichž mnohé podnikl sólo, upozorňuje
na to, jak se může pokažená pověst vůdce
škodlivě odrazit na výši jeho příjmů: Na akcích sekcí a přednáškových večerech se nikdy neopomene poukázat na to, „že slavný
vůdce X odmítl na tomto místě pokračovati
ve výstupu, protože se mu to zdálo nezodpovědné.“
Taková negativní reklama může přivést
vůdce do hospodářských obtíží. Lammert
objevuje silnou sociální závislost horských
vůdců na turistech. Svou úvahu převádí do
provokativní otázky:
Y M
UNTAI
E
TATRA GTX
O
GUID
Tu zavádí „nový“ řád horských vůdců, když ve
výčtu jednotlivých tarifů zvlášť vyznačuje výstupy,
u kterých si smí vůdce vyžádat další nosiče nebo
vůdce, nebo smí za určitých okolností i výstup
odmítnout. Těmito okolnostmi nejsou jen sněhové a povětrnostní podmínky, ale i „nedostatečná
způsobilost nebo nevhodná výstroj turistů.“
6/ÊÊ<÷/¶Ê,Ê6Ê*"Ā=t
UD
NEDOSTATEČNÁ ZPŮSOBILOST
TURISTŮ?
Do popředí se staví osobní odpovědnost
vůdce za vlastní život i za životy hostů. Proto
jsou absolventi vůdcovských kurzů vybavováni kompasem a mapami příslušné oblasti,
literaturou o první pomoci v horách a obvazovým materiálem. Smějí podnikat jen takové
výstupy, na které si s dobrým svědomím plně
troufnou.: „(Vůdce) musí mít vždy na paměti, že přebírá odpovědnost za život svého
pána.“
Realizaci tohoto požadavku má zaručovat
i to, že je včleněn i do pravidel pro chování
turistů:
„(…) Naopak turisté nemají požadovati
od horského vůdce splnění nepřístojných
úmyslů a požadavků, používati zastrašování a nátlaku, pokud tento ve smyslu těchto
předpisů požaduje, aby byli přibráni další
vůdci, nebo se odmítá z oprávněných důvodů
výstupu účastniti.“
H
To je ovšem problematická situace, protože vůdce si musí nejprve udělat jméno, aby
jeho služby byly vyhledávány a placeny. A to
je zas naopak možné jen na nebezpečných
výstupech. „Své kvality jako vůdce musí
osvědčovati neustálým podnikáním takovýchto výstupů.“
N
bezpečného terénu, do kterého by jako soukromé osoby nikdy nešli. S tímto vědomím
vyzývá spolek po neštěstí, při kterém byli zraněni nebo usmrceni horští vůdci a jejich rodinní příslušnici se dostali do hmotné nouze,
k peněžitým darům. Spisek vydaný v polovině
osmdesátých let 19. století švýcarským alpským klubem důrazně připomíná turistům:
„Muži, kteří pro radost cestovatele dávají
všanc svůj život a své zdraví, ačkoli jsou to
většinou otcové nemajetných rodin, si zaslouží, aby se s nimi zacházelo jako s přáteli,
a ne aby se jim škodilo nerozumnými požadavky.“
Obdobně argumentuje rakouský Alpenverein, když zdůrazňuje: „Vůdce touží si vydělati, netouží po nebezpečí.“
HMG
ÜÜÜ°Õ`ÞÕÌ>}Õì°Vâ
„JSOU HORŠTÍ VŮDCI
SVOBODNÍ?“
Mnohem méně empatie je cítit z toho, když
se tentýž autor o pár let později zapojí do
diskuze, jak dalece přemíra sportovního
zaměření škodí alpinismu. Zejména se mu
nelíbí, když se horští vůdci podrobují „zcela nealpinistickému honění se za časovými
rekordy“ a své hosty podněcují ke spěchu
„… a turista udělá dobře, když tyto hochy,
kteří ho chtějí hnáti světem hor jako závodního koně, bezohledně a rázně odkáže do
jeho role sluhy.“
Že si údajní alpští sluhové uměli dobře
pomoci sami a neposlouchali bezpodmínečně panská nařízení, dokazuje stíž-
S VO B O DA H O R S K Ý C H V Ů D C Ů konec
nost jednoho pohoršeného turisty z roku
1889:
„Varování. Nechť se každý chrání angažovat horského vůdce Giovanna Barbariu
alias Zuchina z Cortiny, aby se nedostal do
podobné fatální situace jako já, když jsem
s ním lezl 10. srpna tohoto roku na Monte
Pelmo. Při tomto výstupu odmítl jmenovaný
nést můj 6 až 7 kilogramů těžký batoh (…)
Dokonce mě během sestupu na suťovisku
nepříjemným způsobem opustil (…)“
„Jsou horští vůdci svobodní?“ Otázka
Eugena Quido Lammera byla již dávno
zodpovězena takřka sama od sebe.
INFO@HUDY 10/2009
42
DOBA LEDOVÁ II.
Stěna Changabang
Slavné cesty v ledu
a mixu (1970–1990)
HISTORIE
text: Otti Wiedmann
V ČÍSLE 10 INFO@HUDY JSTE SE DOČETLI O PIONÝRSKÝCH ZAČÁTCÍCH
ALPINISMU, OD PRVOVÝSTUPU NA MONT BLANC PO DOBYTÍ STRMÝCH
STĚN DVOU PRVNÍCH OSMITISÍCOVEK. V TOMTO PŘÍSPĚVKU POPISUJE OTTI WIEDMANN ČASY LEZENÍ
VELKOLEPÝCH CEST V LEDOVÉM A MIXOVÉM TERÉNU AŽ DO POČÁTKU DEVADESÁTÝCH LET. JEDNÁ SE
SICE JEN O DVĚ DESETILETÍ, ALE V TOMTO KRÁTKÉM ČASOVÉM INTERVALU SE TOHO NA LEZECKÉM POLI
ODEHRÁLO OPRAVDU HODNĚ.
Po úspěšném prostoupení dvojice stěn na osmitisícovkách – Rupálské stěny na Nanga Parbatu (1970) a jižní stěny Dhaulagiri – došlo k razantnímu vylepšení zbraní do ledu. Také tento
fakt umožnil další zvýšení výkonnosti. Hamish McIness1 vyvinul v Anglii „Terrodactyla“,
„sekeru“ do ledu se silně zakřiveným zobanem. Současně se objevil na scéně Američan Yvon
1
Chouinard s novými zbraněmi a technikou. Tato prvotní fáze skutečného lezení v kolmém
ledu tak vtrhla do lezeckého světa plnou silou. Prvními protagonisty nových směrů byli vedle Angličanů hlavně Američané a Francouzi, částečně rovněž Italové. Ve Velké Británii byla mezi lezci v ledu elitní skupina mnohem početnější než
Cunningham, Rab Carrington, Alan Rouse, Paul Nunn, Tut
Braithwaite, Mike Gedes, Ian Nicolson, Ian Stewart Clough, Alex McIntyre a Andi Nisbet
se postarali na Ben Nevisu ve Skotsku, v Alpách a v dalších horách celého světa o senzační výstupy. Světového věhlasu dosáhli Doug Scott, Don Whillans2, Joe Brown, Dougal Haston, Martin Boysen
a Chris Bonnington3. Doug Scott je mimořádně aktivní ještě dnes, zatímco jiní (Haston, Brown) už nejsou mezi
Dobývání Západních Alp
– ledové kuloáry
živými. Ve Francii jsou označováni za předjezdce nastupující genera-
Začalo to v roce 1973. Od 28. do 31. prosince přelezli Walter Checchinel a Claude Jaeger
INFO@HUDY 10/2009
v ostatních lezeckých velmocích: Jim
43
Paragot, Magnone a Berardini (jižní stěna
Aconcaguy). Ti se sice nepodíleli na nových cestách v Alpách, ale
ce
stanovili další směr vývoje ledového a mixového lezení, které se do té
doby v malém měřítku provozovalo jen v oblasti Ben Nevisu.
2
3
Couloir
mezi Petit a Grand Dru od severovýchodu. Super-Couloir na Mt. Blanc du Tacul
následoval v květnu 1975, úspěšní byli Jean Marc Boivin a Patrick Gabarrou a přidali k tomu ještě
Dru-Couloir, což představovalo další zvýšení laťky, zatímco zlezení velkého kuloáru West-Couloir na
Aiguille du Plan, který v roce 1975 poprvé vylezli Gabarrou a Jean-Marie Picard-Deyme, – tak
D O B A L E D O V Á I I . pokračování na str. 44
44
INFO@HUDY 10/2009
Stěny na Moose´s Tooth
Hypercouloir na Mt. Blanc du Tacul – 1977 Checchinel
a Jaeger – už další zvýšení úrovně nepřineslo. Až v roce 1982 se podařil Patrickovi
Gabarrou a Švýcarovi Pierrovi Alainovi Steinerovi průstup Super-Couloir du Broillard na Mt. Blanc ještě o něco obtížnější cestou. Pak přišla na
řadu spektakulární trojkombinace: Christoph Profit4 absolvoval během 24 hodin svoji 4
trilogii severních stěn: Eiger, Matterhorn a Grandes Jorasses. Transport od
jako
hory k hoře byl proveden vrtulníkem, ale Profit nenasedal do vrtulníku na vrcholu stěny, ale sestupoval pěšky.
Jean Marc
Boivin zvládl čtyři velké stěny Mt. Blancu
během jediného zimního dne, přičemž
jako sestupový prostředek použil deponovaný paraglide a z poslední cesty na Point Walker si užíval noční slet
na rogalu.
Scéna ledového a mixového
lezení v Kanadě a USA
Také Severní Amerika se hlásí o slovo, hlavní parketou je lezení v ledu. Ve Státech sehrál stěžejní roli Yvon Choui-
nard, i na poli vývoje lezeckého hardwaru. Nebyl ale sám. Pinnacle Gully na Mt. Washington
přelezli už v roce 1970 J. M. Carthy a B. Putnam. Bridalveil-Fall v Coloradu byl patrně první
scénou, kde se lezlo v převislém vodním ledu v podání Jeffa Lowe a Mika Weise. Od dálnice Highway 16
a 93 viditelné ledopády kanadských Rockies přitahovaly lezeckou elitu. Patří k nejdelším světovým
cestám v ledu a svým nevšedním rozměrem ledových stěn a giganticky vysokými sloupy představují nedosažitelný najestát přírody. První pokusy zde podnikli Bugs McKeith, John Lauchlan, Jeff Lowe, die Burges Twins,
Charlie Porter, Mike Weis a Albi Sole. Kanaďané stanovili také vlastní škálu obtížnosti, která se podobá té
skotské, v hodnocení se jeví o trochu méně přísná. Už v roce 1974 zdolali Carlsberg
Column a Curtain
Call linie Pilsner Pillar a Nemesis (5., resp. 6. stupeň obtížnosti). Na Mt. Kitchener se povedl
Jeffovi Lowe s Mikem Weisem průstup Grand Central Couloirs, cesta s převýšením 1 000 m
jim trvala 26 hodin (!) a v linii Polar Circus (620 m dlouhá cesta, 6. stupeň) byli v roce 1975 úspěšní Bugs
McKeith, Allen a Adrian Burges a Charlie Potter. Upper Weeping Wall, Slipstream
(převýšení 925 m) a Weeping Pilar představovaly v sedmdesátých letech na kanadské scéně další vrcholné
výkony. Klasické cesty byly už od roku 1977 přelézány volně. V této disciplíně se činili hlavně John Roskelly
a John Lauchlan.
Na východě Kanady, v Quebecu otevřeli Claude Berube und Regis Richard první cestu 6. stupně na zamrzlém vodopádu „Le
Equerre“. Tehdejšími kanadskými hity se staly „Gimme Shelter“ v podání Jay
Smithe, „Reality Path“ díky Marku Twightovi, „Riptide“ přelezený Jeffem Marshallem, „Emporer Face“ na Mt. Robsonu v hlavní roli s Mugsem Stumpem a „Last but
not least“ a „French reality“, které v roce 1992 přinesly slávu François Damilanovi.
Mt. McKinley, na Moose´s
Tooth otevřeli v zimě
1981 Mugs Stump
a Jim Bridwell, – dva
V oblasti
Jižní stěna Dhaulagiri
z nejvýkonějších Američa-
Útok na velké stěny
ve světových velehorách
nů, absolutně čistým alp-
Kvalitnější vybavení a technika umožnily mnohem rychlejší pohyb v nejstrmějších pasážích, a tak výrazně stoupaly
stěně. Sestup pro ně byl
šance na úspěch a zároveň bylo možné částečně eliminovat objektivní nebezpečí. Míra rizika však nadále zůstá-
kvůli nedostatku materiálu
Cerro Torre dosáhli vrcholu 13. ledna 1974 díky
masivnímu použití fixních lan Italové Casimiro Ferrari, Mario Conti a Pino Negri. Úspěšní byli v ledem
opancéřované západní stěně. Devět let po zlezení sousedního monumentu Fitz Roy se „čistým“ přelezením cesty
Supercanaleta prosadil Fonrouge, což však v Patagonii nepředstavovalo průlomový výkon, a tím nebyla ani linie, kterou otevřel v jižní stěně své osudové hory Cerro Torre v roce 1970 Cesare Maestri5. Přitom
horskou odysseou se šťast-
ským stylem novou cestu
v 1 400 m vysoké východní
ným koncem.
Jižní
stěna
Dhaulagiri byla poprvé přelezena ve stejném
použil kompresní vrtačku k osazení 300 borháků. Skalní obr Cerro Torre přitom patří k nejmohutnějším, nejkrásnějším
roce. V pravé části stěny
a nejdivočejším přírodním zázrakům na Zemi. V roce 1975 se podařilo trojici Američanů ve složení John
uspělo slovinské družstvo
Bragg, Jim Donini a Jay Wilson vylézt na Torre Egger, bezprostředního souseda Cerro Torre,
velice zajímavým prvovýstupem. Zaprvé proto, že tato linie je identická až do sedla Col de la Conquista s výstupem
ve složení Stane Belek6, Vinko Bercic
dvojice Egger – Maestri, a zadruhé proto, že vrcholová stěna Torre Egger se tyčí přímo naproti stěně Cerro Torre, a tak
a Emil Tratnik. Do výš-
představuje její zrcadlový obraz. Přes fixní lana, visící stále ještě na začátku vrcholové stěny Torre Egger, potřebovali
ky 5 300 m donesli 500 m
Američané na tento úsek na vrchol ještě další tři bivaky oproti svým předchůdcům, a to měli oproti dvojici Egger –
fixních lan. V 7 300 m vy-
Maestri mnohem lepší vybavení než oni v roce 1959.
traverzovali ze stěny k ji-
Prvovýstupci z Torre Egger (1975) patřili k mnoha, kteří Maestriho výstup z roku 1959 silně zpochybňovali, nebo
hovýchodnímu
hřebenu
dokonce rozhodně popírali. Toto také ve skutečnosti zdůvodňovali tím,
a po něm trojice lezla až
že už 500 m pod sedlem Col de la Conquista už nenalezli vůbec žádné
do úrovně 7 950 m. Po-
stopy po výstupu svých přechůdců. Avšak pod „Sněhovým trojúhelní-
tom horolezci museli kvůli
kem“, asi v jedné třetině cesty „Egger/Maestri-Route“ nakonec našli
špatnému počasí a vichřici
5
jejich sklad materiálu.
INFO@HUDY 10/2009
vala vysoká, což potvrzovaly mnohé tragické události. Na
6
vzdát útok na vrchol. Jen
45
46
padní stěně této hory úspěšně působili v roce 1984 Češi pod vedením
Jiřího Nováka10. Karel Jakeš a Jarýk Stejskal11 dosáhli
23. října 1984 vrcholu a ohodnotili obtížnost na skále stupněm IV
10
a strmost ledových stěn 80 º.
1985 se povedlo Robertovi Schauerovi12 z rakouského Grazu – poté co už v roce 1978 stál na vrcho11
lu Everestu při expedici rakouského Alpenvereinu – s Polákem Vojtkem Kurtykou13 první přelezení fantastické, 2 300 m vysoké
západní stěny karákoramské hory Gasherbrum IV.
Alpským stylem s osmi bivaky, díky sestupu přes neschůdný severní
hřeben šlo nakonec o velkolepý přechod.
K2, Magic Line a Abruzziho pilíř
následující sestup východní stranou hory, s několika stoupáními
a ošemetnými pasážemi, byl nesmírně náročný a nakonec trval nekonečných 9 (!) dní.
Na
Changabang byla vylezena přímá linie (předtím Ja-
ponci v roce 1976) vysoké obtížnosti ve skále i ledu. Úspěšní byli 7
8
Manera a Castiglia, kteří vedle Messnera, Grassiho, Casarotta7, Kammerlandera8 a Waldera tehdy patřili k nejvýkonnějším Italům. V roce 1982 byl zlezen Kongde Ri (6 187m)
v Nepálu. 1 500 m vysokou severní stěnou tam vylezli Jeff Lowe a David Breashears západoalpským stylem, bez přípravy – „by fair means“ – , navzdory tomu, že
průměrný sklon stěny byl 65 º. Bivakovali třikrát.
Francouzi J. N. Roche a Pierre Beghin9 vylezli jihozápadním
9
pilířem
na Dhaulagirialpským stylem a po třech bivacích stanuli 4. října 1984 na vrcholu (je-
12
13
INFO@HUDY 10/2009
den český tým potřeboval v roce 1988 na stejnou cestu 11 dnů). V zá-
Pohled na Cerro Torre,
Cerro Standhardt a Cerro Egger z letadla
Masherbrumu
Slovákem Peterem Božíkem19 podaři-
(7 825 m) byla poprvé zdolána od údolí Mandu expedicí rakouské-
lo dokončení cesty Magic-Line. Wroz
ho Alpenvereinu. Objektivně mimořádně nebezpečné, náročné lezení
se ale při sestupu z vrcholu smrtelně zřítil.
Severní stěna
monumentálního
v ledu ve spodní části stěny muselo být kvůli zvratům počasí několikrát
V
severozápadní stěně osOyu zastihla smrt teh-
opakováno. Nakonec se výstup podařil a 24. července 1985 stáli na 14
15
vrcholu Andi Orgler, Michael Larcher14 a Robert Renzler, zatímco v horní části stěny byli rychlejší Ja-
mitisícovky Cho
ponci, kteří nastupovali z údolí podstatně lehčí cestou.
Pierre Alain Steinera. Steiner patřil ke
Ve stěně Diamir na Nanga Parbatu byla ve stejném roce úspěšná polská dámská expedice s Wandou
Rutkiewiczovou15. Od prvovýstupu Hermanna Buhla byla dodnes jeho cesta zopakována jen jednou, pro-
švýcarské elitě společně s osobnostmi jako
tože mezi horolezci získala oblibu tzv. Kinshoferova cesta přes Diamirskou stěnu na „Nanga“.
Annapurnu zlezli severozápadní stěnou Reinhold Messner16 a Hans Kammerlander. V této
expedici byli také Tyrolané Reinhard
Schiestl, Reinhard Patscheider a Luggi Rieser. Patscheider se
zřítil při sestupu stěnou, po manipulaci s fixním lanem. Po 600 m vysokém pádu však zůstal nezraněn!
Poláci M. Berbeka17 a B. Probulski našli v obří
jižní
stěně novou cestu k vrcholu a prvně jmenovaný prostoupil o rok
později (1986), částečně sólovýstupem, jižní stěnou Dhaulagiri
přes levý pilíř, končící na hřebeni v 7 500 metrech. Kvůli špatné-
16
17
mu počasí museli na vrchol rezignovat.
dy asi nejschopnějšího švýcarského lezce
Känel, Hanspeter Drachsler, Peter Lüthi, Daniel Anker, Erhard Loretan, Norbert Joos, Marcel
Rüdi a Michel Piola.
Paul von
Na strach nahánějící, strmou, ale tvarově překrásnou horu Kantega, která se
jako ohromná katedrála tyčí k nebi z nepálského údolí Khumbu, vylezli prvový-
Lowe, Tom Frost, Mark
Twight a Alison Hargreaves
stupem Jeff
(tehdy nejlepší anglická horolezkyně, poz-
INFO@HUDY 10/2009
1986, rok velkých úspěchů
a tragédií
ději zahynula na K2) severozápad-
Ten rok měl skutečně něco do sebe: úspěchy a tragédie jako nikdy předtím přicházely ráz na ráz. Na K2 (8 611 m)
ní stěnou, zatímco Američan Jay
Smith se zapsal do historie přelezením
severovýchodního pilíře
působilo hned 11 expedic. Přinesly vrcholový úspěch a splnění snů (Magic-Line,
alpským stylem se sedmi (!) bivaky.
jižní stěna), ale 10 ho-
rolezců různých národností se z hory nevrátilo domů. Mezi nimi Rakušané Hannes Wieser, Alfred Imitzer, Angličan Alan Rouse, Ital Renato Casarotto a Poláci W. Wroz a T. Piotrowski18
V západní stěně
Ušby,
nejkrásněj-
ší hory Kavkazu,
(poslední z nich už předtím vystoupil na všech 14 osmitisícovek). Casarotto se sólovýstupem
slavili úspěch mi-
probojoval v cestě Magic-Line až do 8 300 m, kde ho zastihl zvrat počasí. Nedaleko základního
mořádně
stylem (za jeden
tábora, na úpatí své cesty se zřítil do okrajové trhliny, přičemž jeho přítelkyně ho očekávala ve
20 minut vzdálenem basecampu. Polákům Wrozovi a Piaseckému se společně se
47
čistým
18
19
den ve stěně pře-
48
INFO@HUDY 10/2009
lezli 1 600 výškových metrů) Britové Mike Fowler20 a Victor
Severozápadní stěna Jannu
Saunders (obtížnost V a VI,
mixový terén). Tak a až teď si můžeme odškrtnout tento tragický 20
rok v dějinách alpinismu.
Batard, který patřil se svými krajany
Profitem, Escoffierem a Bovinem k nejlepším na světě, podnikl výstup na Everest za jediný den
Francouz M.
z basecampu v Solo Khumbu přes Jižní sedlo. 22,5 hodiny po opuštění tábora dobyl vrchol 26. září 1987.
Rakušan Edi Koblmüller21 byl úspěšný v jižní stěně Batury (7 785 m) a Doug Scott22 vylezl
východním pilířem na Shivling, zatímco Slovák Zoltán Demján23 a borci z Kazachstánu Jurij
Mojsejev a Kazbek Valijev bojovali dlouhých 11 dnů na jihozápadním pilíři Dhaulagiri, přičemž slanění pilířem trvalo 5 dní!
V Patagonii podnikli Američané Jim Bridwell, Greg a Jay Smithovi a Gien
Dummire první dokončený výstup východní stěnou na Cerro Standhardt včetně vrcholového hřibu, zatímco Angličané Brian Hall a John 21
Whittle se ocitli na úpatí převislého ledového hřibu už v roce
1977. Třetí výstup na vrchol, a zároveň první zimní, zvládli Tyrolané
mací, free sólo po přímé linii a svůj výkon ohodnotil takto: skalní obtížnost VI až VI+, kombinovaný terén s mnoha
náročnými místy, srovnatelný s cestou „No siesta“ v severní stěně Grande Jorasses. Jižní
stěna Lhotse byla
pro Toma dalším zářezem na pažbě, bohužel se opět nechali slyšet pochybovači.
Tommy Bonapace a Toni Ponholzer v srpnu 1991.
Také v jihoamerických Andách se bojovalo na nejtěžších cestách k vrcholům. Západní stěnou na Caye-
sh (1986 vylezli J. Gore a T. Moore) a Fowlerroute na Taullirajo, patří dodnes k tomu nejtěžší-
Vedle těchto mistrných výkonů v kolmém ledu, alpských stěnách
a světových velehorách na sebe upozornil jeden muž – Jugoslávec
Tomo Česen. Jeden z posledních cílů v Himálaji, severní stěnu Jannu (7 710 m), prostoupil, podle svých infor-
22
23
mu, co kdy bylo v ledu a mixu vylezeno.
Zápasy o velká, strmá úbočí hor pokrytá ledem jsou takřka nekonečný příběh, proto může mít tento malý článek
Šéfredaktor:
Michal Bulička ([email protected])
Redakční rada:
Dušan Stuchlík, Ondřej Johanovský,
Richard Litochleb, Martin Šťastný,
Michal Burda, Martin Trdla
Na čísle spolupracovali:
Martin Honzík, Karel Šváb, Karel Kříž,
Oskar Goliáš, Renata Horáková, Aleš
Novák, Walter Würtl, Lisa Manneh,
Otti Wiedmann, Heinz Zak,
Emanuel Wassermann, Michael Wicky,
Pit Schubert, Peter Plattner, Ingeborg
Schmid-Mummert, Stefan Wierer,
Georg Kronthaler, Stefan Kleinhappl
Překlady: Zdeňka Myšková, Kryštof
Částka, Michal Bulička
Jazyková korektura: Jiří Havelka
Odborný partner: Berg & Steigen,
www.bergundsteigen.at
Grafický návrh: Jan Liška
Ilustrace na titulní straně:
Lisa Manneh
Sazba a zlom: SLIM media s. r. o.
– Petr Antoníček
Tisk: Merkurtisk, a.s.
Internetová verze: www.hudy.cz
Vydává: HUDYsport, Bynovec 138
registrováno MK ČR E 15451.
Neprodejné.
info@hudy
jen střípkovitý charakter a pokus o klasifikaci obtížnosti nebude odrážet celou skutečnost. Problematičnost hodnocení
spočívá samozřejmě i ve velkých rozdílech kvality ledu podmíněných především teplotou a jinými vlivy. Současné
vrcholné výkony ve světových velehorách by neměly takovou kvalitu, kdyby před 30 lety nedošlo v místních horách
k rozkvětu lezení v ledu, mixového a sportovního lezení, od kterých se dá jistě ještě něco očekávat. Sotva se dá předpokládat, že lezení v ledopádech získá jednou takovou oblibu jako třeba sportovní lezení. Průvodní okolnosti, jako
mokro a nepoměrně větší riziko jsou, přinejmenším doteď ještě trochu odstrašující.
D O B A L E D O V Á I I . konec
Foto: Wiedman, archiv Alpenverein, Michal Bulička

funkční a málo váží!

Transkript

Podobné dokumenty

MonitoRovaCí JeDnotKa pRo ZaBeZpečení voZiDel GC 076