ekologická konference 2013
Transkript
ekologická konference 2013
Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Projekt Globální vzdělávání pro udržitelný rozvoj reg. č. CZ.1.07/1.1.00/14.0143 EKOLOGICKÁ KONFERENCE 2013 25. dubna 2013 Foto: Martin Pustelník www.martinpustelnik.com konaná pod záštitou starosty městské části Brno – Vinohrady PhDr. Jiřího Čejky Ekologická konference 2013 a vydání sborníků z této akce je spolufinancováno Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 EKOLOGICKÁ KONFERENCE 2013 Ekologické konference byla určena pro prezentaci vybraných prací žáků čtyř škol ze tří regionů, které společně realizujících projekt Globální vzdělávání pro udržitelný rozvoj v sítí spolupracujících škol, obce a ekologických sdružení: • Gymnázia Globe • Střední školy KNIH • Táborského soukromého gymnázia • Gymnázia J. A. Komenského z Dubí Součástí konference byl doprovodný program v terénu ve dnech 24. – 26. 2013, prezentace maturitních prací studentů posledního ročníku, přednášky odborníků z praxe a výstava panelů dokumentující život a zpěv ptactva. 3 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 PROGRAM EKOLOGICKÉ KONFERENCE 2013 1. Burian František, Lobpreis Lukáš, Vrzal Adam: Google (Kvarta B – 2.K) 2. Denk Lukáš, Mařík David: Trojrozměrný tisk (Kvarta B – 2.K) 3. Hortová Veronika, Vanková Natálie: Klamání spotřebitelů (Kvinta A – 1.K) 4. Lauermannová Anežka: Mastné kyseliny (Kvarta A – Sekunda B) 5. Drábková Aneta, Marečková Irena: Cukrovka (Tercie A) 6. Urbásek Dan, Bartošek Jakub: Jaderné elektrárny (Tercie A) 7. Labuda Štěpán: Větrné elektrárny (Tercie A) 8. Dobšovičová Tereza: HAARP (Kvarta A – Sekunda B) 9. Bedaković Martina, Klíčník David: Waste management (Kvinta B – 3.K) 10. Kočí Adela, Kočí Heidi: Plastic pollution in our oceans (Kvarta A - Sekunda B) 11. Durajová Nikola, Richtrová Pavlína: Sluňákov (Kvarta A – Sekunda B) 12. Krampolová Luisa: Proces čištění vody na modelu zahradního jezírka (Gymnázium Brno – Sečkovice, host) 13. Mgr. Keyzlarová Sandra, Ph.D.: Multifunkční krajina města Brna z pohledu zahrádkářských kolonií, host 14. Floderová Zuzana: 100. výročí založení Jedličkova ústavu (SŠ KNIH, 1.K) 15. Karafiátová Denisa, Floríková veronika: Kosmetika (SŠ KNIH, 2.K) 16. Krátká Kateřina: Vyhynulé druhy zvířat (SŠ KNIH, 2.K) 17. Skládaná Eva, Skutilová Lenka: Cukr – sladidlo života (SŠ KNIH, 2.K) 18. Krčál Jakub, Malý Dominik: Vesmírné objevy v roce 2012 (SŠ KNIH, 1.K) 19. Babická Martina, Ryšavá Angelika: Observatoř v Chile (SŠ KNIH, 1.K) 20. Kosová Iva: České originály (Gymnázium J.A.K. Dubí) 21. Doskočilová Aneta: Materiál pro třetí tisíciletí (Gymnázium J.A.K. Dubí) 4 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 22. Kosová Iva, Doskočilová Aneta: Pálení odpadu na Zemi v průběhu staletí (Gymnázium J.A.K. Dubí) 23. Sikorjáková Michaela: Akumulátor a regulátor (Gymnázium J.A.K. Dubí) 24. Blínová Petra: Vliv důlní činnosti – výprava za důlním obrem (Gymnázium J.A.K. Dubí) 25. Voves Petr, Pospíšil Robert: Jordán (Táborské soukromé gymnázium) 26. Faltusová Karolína, Bělohlavová Kateřina: Zemědělství v EU (Táborské soukromé gymnázium) 27. Kovandová Martina: Kmenové buňky (Táborské soukromé gymnázium) 28. Boháč Jiří: Způsoby připojení do sítě (Táborské soukromé gymnázium) 29. Kovandová Martina: Radioaktivita (Táborské soukromé gymnázium) Moderátoři akce - Naďka, Dan a Irena (na fotce zprava do leva 5 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 František Burian, Lukáš Lobpreis, Adam Vrzal, Kvarta B – 2.K, Kvinta A – 1.K Společnost Google každý zná minimálně jako internetový vyhledávač. Dnes již ovšem zasahuje snad do všech oblastí lidského života. Google již velice dlouho provozuje svou e-mailovou doménu, kterou dnes využívá spousta lidí po celém světě. Výhodou tohoto mailu je nejen takřka neomezená kapacita, ale také například online prohlížení příloh pomocí Google Dokumentů. Velice populární je i internetový prohlížeč Google Chrome, který vyniká především ve své rychlosti a jednoduchosti. \rychlost vyhledávání je vysoká díky obrovským servrovnám – místnostem, plným serverových zařízení a síťových kabelů, které musí stíhat zpracovat požadavky z celého světa. V poslední době stále více mobilních telefonů využívá operační systém Android, který také vyvíjí společnost Google. Tato mobilní platforma se stále více rozšiřuje a vzniká i mnoho různých užitečných aplikací. Některé může překvapit, že Google relativně nedávno odkoupil nejznámější server pro sdílení videí YouTube. Jedna z nových funkcí, která se objevila po odkoupení společností Google je možnost výdělku za shlédnutá videa. Google se také snaží konkurovat dnes již zaběhlým sociálním sítím jako je Facebook, Twitter či LinkedIn se svojí sociální sítí Google+, kterou provázal se všemi ostatními službami. Využívaný je i modelovací program SketchUp, jehož velkou výhodou je neplacená verze, kde můžete všechny funkce i pro pokročilejší uživatele vyzkoušet na neomezenou dobu, popřípadě si zkusit na 30 dní plnou verzi s funkcemi pro ty nejpokročilejší modeláře. Ve vývoji jsou i Google knihy, které můžete již dnes navštívit ve verzi beta. V budoucnu bude možné zakoupení a prohlížení milionů knih ve všech světových jazycích. Další službou jsou Google mapy, kde se dnes můžete dokonce procházet jako kdyby jste šli na procházku. Všechny funkce map jsou nejefektivněji dostupné přes program Google Earth, kde dokonce můžete posouvat denní dobu, abyste viděli, v kolik hodin jaký den je na daném místě světlo. Dokonce můžete prohlížet jiné planety jako je Měsíc či Mars. Novým projektem jsou brýle Google, které by měly být dostupné již ke konci letošního roku. Pomocí těchto brýlí můžete prohlížet internet nebo si zjistit informace o aktuálně pozorovaném objektu. Společnost Google se již delší dobu zajímá o vývoj elektronicky řízených automobilů. Také úzce spolupracuje s Mercedesem. Mercedes využívá systém Distronic, který má snížit počet nehod na silnicích a dává pozor za řidiče. 6 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Google razí heslo: Když je spokojený zaměstnanec, tak odvádí i kvalitní práci. Pracovníci Googlu se tedy často cítí v práci lépe než doma. Mají k dispozici zdarma například bowling, posilovnu a občerstvení. Tomu také napomáhá pěkné prostředí nejen uvnitř centrály, ale také v jejím okolí. Zdroje: • • • • • • • http://www.google.cz/intl/cs/about/products/ http://www.digitaltrends.com/wp-content/uploads/2012/05/Face-Rec.jpg http://sathiyam.tv/english/wp-content/uploads/2013/03/GoogleGlass.jpg http://img.topky.sk/big/1160507.jpg/interier-pocitac-centrum-rozvody-google-data-kable-serverovna.jpg http://www-bgr-com.vimg.net/wp-content/uploads/2012/08/Google-Car-645x364.jpg http://nibler.ru/uploads/users/5204/2012-10-19/oborudovanie-internet-zhivet-eto-interesnopoznavatelno-kartinki_396780837.jpg http://starware.net/images/Building1.jpg Účastníci konference 7 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Trojrozměrný tisk Lukáš Denk, David Mařík, Kvarta B – 2.K Když si představíte tiskárnu, se kterou tisknete doma, tak vám v ní nanáší dávkovač inkoustu inkoust ježděním ze strany na stranu a vytvoří tak obrázek nebo text, který jste chtěli vytisknout. U 3D tiskárny je tomu stejně až na to, že po dokončení první vrstvy dělá další a další vrstvy, až vznikne trojrozměrný objekt. Dokáže vytisknout cokoliv, co si zamanete, ale zvolený předmět musí být jednolitý a homogenní. Což znamená, že pokud chcete, aby objekt, který vytisknete, byl pohyblivý, tak musíte vytisknout více součástek a ty pak složit dohromady. Materiál použitý pro trojrozměrný tisk je ABS plast, fotopolymery, kov, vosk a písek. Materiál pro vytisknutí předmětu se dostává na podložku tak, že na malé cívce je namotán materiál, kterým tisknete; ten jde do trysky, kde je za vysokého tepla roztaven na materiál, který se dokáže rychle přilepit a zaschnout. Doba vytisknutí zvoleného předmětu závisí na jeho velikosti – například vytisknout malého králíčka trvá asi 30 min. To, co si chcete vytisknout, musíte nejdříve vymodelovat v programu v počítači nebo stáhnout na stránce http://www.thingiverse.com/. Zde jsou vkládány nejpoužívanější věci pro tisk. Firma, která jako první přišla s myšlenkou 3D tisku byla MAKERBOT. a jejich tiskárna je velká asi 30x30 cm. V Česku máme také své vlastní 3D tiskárny. Jednu z nich vyvinul Josef Průša, který se snaží dotáhnout tiskárnu až do takové úrovně, že vytiskne i sama sebe. 3D tiskárna je i uplatnitelná v medicíně, kde slouží k tisknutí umělých kloubních náhrady. Můžete si tak nechat vytisknout třeba vlastní nohu po částech a posléze ji sestavit tak, aby byla pohyblivá. Také je možno vytisknout si náhrady ústního ústroji. Zdroje: • • • http://datarama.aktualne.centrum.cz/clanek.phtml?id=730192 http://www.3dtiskarna.cz/materialy/, http://www.3dtiskpro.com/index.php?p=cenik http://www.thingiverse.com/ Příklady 3D tiskáren – zahraniční a česká výroba 8 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Klamání spotřebitelů Veronika Hortová, Natálie Vanková, Kvinta A – 1.K Každý podnikatel při svém podnikání musí dbát na ochranu spotřebitele, ať mu poskytuje služby nebo prodává výrobky či zboží; pokud by tak nečinil, hrozí mu pokuta ve výši až 50 milionů korun. Zákon definuje spotřebitele jako fyzickou nebo právnickou osobu, která nakupuje výrobky nebo služby za jiným účelem než pro podnikání s těmito výrobky a službami. Kromě dalších pojmů jako výrobce, dovozce, prodejce apod. definuje také pojmy jako nebezpečný výrobek, výrobek nebezpečný svou zaměnitelností s potravinou, výrobek nebo zboží, které porušuje některá práva duševního vlastnictví, atd. Nebezpečný výrobek je výrobek, který z důvodu jakékoli vady nebo nesprávné či nedostatečné informace sám o sobě nebo při obvyklém používání představuje nepředvídatelné nebo zvýšené nebezpečí ohrožení života, zdraví anebo majetku. Výrobek nebezpečný svou zaměnitelností s potravinou je výrobek, který není potravinou, má však tvar, vůni, barvu, vzhled, obal, označení, objem nebo rozměry, které mohou způsobit, že spotřebitelé, zejména děti, jej mohou zaměnit s potravinou, což může být nebezpečné pro lidské zdraví, zejména způsobit dušení, otravu nebo perforaci či zablokování zažívacího ústrojí. Řetězce se snaží udržet co nejnižší ceny potravin. Záludnost nekvalitních a levných potravin je v tom, že rozdíl v chuti často nemusíme ani poznat. Například zmrazené výrobky jsou většinou dováženy ze zahraničí, často jsou dlouhodobě skladovány. Rozpékané pečivo se šokově zmrazí na teplotu -35 °C. Při -18 °C vydrží až 270 dní a v obchodech se pak už jen na 15 minut rozpeče či dopeče. Kvalita takto zpracovaných výrobků je mnohem nižší než u pečiva čerstvého a už pár hodin po dopečení tzv. gumovatí. Obchodním řetězcům se dopékání a rozpékání pečiva však vyplácí. A to především po vzniku zákona o významné tržní síle, který zakazuje vracet neprodané pečivo zpět dodavatelům. Díky rozpékání a dopékání tak mohou obchodníci zásobovat své prodejny podle aktuální poptávky a večer v regálech tak skoro nic nezbude. Navíc nemusí být závislí na dodávkách jen z blízkých pekáren. A obrovskou výhodou je také vůně, která se šíří z pecí často přes celý obchod a láká tak zákazníky k nákupu – ne nadarmo se nám všem doporučuje nechodit nakupovat hladoví. Výrobci při své práci často také používají náhražky jako například drůbeží separát, sója nebo rostlinné tuky a barviva. Například drůbeží separát je přidáván do uzenářských výrobků – zvyšuje totiž hmotnost výrobku na úkor pravého masa a výrobek tak může být levnější. Dražší suroviny jsou často nahrazovány levnějšími, šizené jídlo totiž neodporuje předpisům. Chemicky upravených potravin pořád přibývá, důvodem je samozřejmě opět udržet co nejnižší ceny potravin. Polotovary se do České republiky často dovážejí z Polska, sladké pečivo pochází většinou z Francie. Drůbeží separát Složení potravin je na obalech psáno malým, nečitelným písmem, často světlé barvy, nakupující pak mají problém v obchodě přečíst složení vybraného výrobku. Pouhá čtvrtina lidí čte pokaždé informace na obalech. Výzkum organizace Better Education for Life prokázal, že v průměru 85 % výrobků uvádí nutriční informace pouze na zadní straně obalu a 15 % pouze na přední straně. Na každém obale by měla být tzv. tabulka živin, která obvykle uvádí přehled známý jako "velká 4“ (energie, bílkoviny, sacharidy, tuky). Tyto informace jsou 9 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 v některých případech doplněny i údajem o podílu energie získané konzumací výrobku na celkovém množství energie, které by mělo být přijato za den (tento údaj se ale vztahuje k dospělému). Aby spotřebitelé dokázali přečíst na etiketách skutečné složení výrobků, musí často v obchodě používat lupu Zdroje: • • • • • • http://kulturistika.ronnie.cz/c-8424-umite-cist-informace-na-etiketach-potravin-co-skryvaji.html http://ekonomika.idnes.cz/vyrobci-maji-nove-finty-jak-vam-vnutit-smejd-uz-sidi-kotlety-i-syry-1p1/ekonomika.aspx?c=A120308_225141_ekonomika_brm ¨ http://www. podnikatel.cz/clanky/klamani-spotrebitele-je-zakazano/ http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/184608-cesi-a-polske-potraviny-dilema-mezi-kvalitou-a-cenou http://ocinastopkach.cz/aktuality/drubezi-separat http://kvety.kafe.cz/zaujalo-nas/2012/1/2/clanky/odlhalte-s-nami-triky-odborniku Aneta a Irena z tercie při prezentaci 10 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Mastné kyseliny Anežka Lauermannová, Kvarta A – Sekunda B Mastné kyseliny Mastné kyseliny jsou organické karboxylové kyseliny obsažené v tucích. Pro živé organismy jsou zdrojem energie a využívají se i v průmyslové výrobě. Mastné kyseliny dělime podle různých kritérií. Nejzákladnější dělení je podle délky řetězce, kdy rozeznáváme mastné kyseliny s krátkým, střednědlouhým, dlouhým a velmi dlouhým řetězcem. Podle nasycenosti rozeznáváme u kyselin řetězce nasycené, které obsahují pouze jednoduché vazby a nenasycené, které v řetězci mají i vazby dvojné – podle počtu dvojných vazeb ještě můžeme rozlišit mastné kyseliny na mononenasycené s jednou dvojnou vazbou a polynenasycené s dvěma a více dvojnými vazbami. Podle typu dvojné vazby dělíme na cis- a transmastné kyseliny. Mastné kyseliny naše tělo přeměňuje v energii. Jsou důležitou součástí buněčných membrán, ale mohou být pro živočichy naopak i škodlivé, protože jejich zvýšený příjem v potravě může vést k nemocem. Je důležité dodávat lidskému tělu esenciální mastné kyseliny, protože z nich v organizmu mohou vznikat ještě jiné další potřebné látky. Esenciální znamená, že si je naše tělo nedokáže samo vytvořit a musí je přijmout v potravě. Omega 3 a omega 6 jsou esenciální mastné kyseliny které jsou pro organismy nepostradatelné, protože snižují množství LDL chelesterolu (známého jako zlý cholesterol), který má za následek onemocnění srdce a cév. Dále z těchto mastných kyselin v organizmu vznikají látky nazývané ikosanoidy, které se v těle například účastní zánětlivých procesů nebo srážení krve. Naopak škodlivé jsou tuky s vyšším obsahem tzv. transmastných kyselin. Transmastné kyseliny vznikají účinkem mikroorganizmů nebo při průmyslové výrobě tuků (např. margarínů) nebo při tepelné úpravě potravin pomocí smažení (přepalované tuky). Jsou pro organizmus škodlivé, protože představují jedno z rizik vzniku onemocnění srdce a cév (ateroskleróza). Využití mastných kyselin v průmyslu Mýdla jsou sodné nebo draselné soli vyšších mastných kyselin. Mýdla se vyrábí hydrolýzou tuků, kdy výchozími látkami reakce jsou tuky v podobě triacylglycerolů a hydroxid sodný nebo draselný. Produktem reakce je glycerol a sodná nebo draselná sůl, tedy mýdlo. Margaríny se vyrábí z rostlinných olejů pomocí chlazení, krystalizace a mechanického promíchávání.V dnešní době se margaríny vylepšují přídavkem dalších látek jako vitamínů (především A a D). Zvyšuje se zastoupení omega 3 a omega 6 mastných kyselin. Přidávají se látky prodlužující trvanlivost a zabraňující žluknutí tuků. Zdroje: • • • • • • • • • • http://che1.lf1.cuni.cz/html/Mastne_kyseliny_2sm.pdf http://maggi.cz/Skola-vareni/M/Margarin.aspx http://www.kanunature.cz/kanunature-cz/eshop/8-1-Aromaticka-mydla-Maya http://www.hansley-cosmetics.com/vyroba-mydla-za-studena.htm https://www.facebook.com/MojehranolkyCZ http://www.sszdra-karvina.cz/bunka/che/09lip/lipah.htm http://www.pnik007.estranky.cz/fotoalbum/ryby/4-ryby.html http://www.zdravykorinek.cz/zdravy-zivotni-styl/role-tuku-ve-vyzive/proc-potrebujeme-tuky http://www.nasevyziva.cz/sekce-ostatni-vyzivove-doplnky/clanek-omega-3-nenasycene-mastne-kyseliny-307.html http://www.gda.cz/sekce-pro-spotrebitele/zasady-zdraveho-jidelnicku/tuky.html 11 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Cukrovka (Diabetes Mellitus) Aneta Drábková, Irena Marečková, Tercie A – Prima B Cukrovka nebo-li Diabetes Mellitus je civilizační choroba, která patří k nejvíce rozšířeným nemocem současnosti. Jedná se o chronické onemocnění slinivky břišní (pankreasu) – ta hospodaří s hladinou cukru v krvi. Podstatou nemoci je zvýšené množství glukózy v krvi, což se dá regulovat podáváním inzulinu. Diabetes dělíme na dva základní typy: cukrovka I. typu, která je vrozená, a cukrovka II. typu, která se získává během života. Za posledních 35 let zaznamenala cukrovka v ČR nárůst téměř o 600 000 případů, což je poměrně velké číslo vzhledem k počtu obyvatel. Slovo diabetes je z řeckého slova plynout nebo ubíhat, přičemž první zmínky o této nemoci máme již ze starověkého Egypta. Ve středověku byly nashromážděny dosavadní poznatky o chorobě a nemocní v tehdejší době nejčastěji umírali na dehydrataci jako průvodní jev diabetu. Až ve 20. století byl poprvé odebrán inzulín pro léčbu lidí ze zvířecího paknreatu a také bylo úspěšně vyléčeno první diabetické dítě. Příznaky cukrovky jak I. typu, tak II. typu jsou téměř stejné: hlad, dehydratace, zmatenost, omdlévání, únava, vyčerpání a časté močení. Cukrovka I. typu je dědičná a projevuje se po narozeníí, častěji ovšem až v pubertě. Inzulín ve slinivce zcela chybí a musí se dodávat se dodávat celoživotně do těla uměle. Nemocný má také předem daný jídelníček. Cukrovka II. typu je získána špatným životním stylem a stravovacími návyky, nejčastěji se projevuje ve středním a vyšším věku. Cukrovkou II. typu trpí téměř 85 % diabetiků – rozdílem oproti I. typu je to, že hladina inzulinu je jen snížená nebo dokonce normální. Je nutné , aby jídelníček diabetika byl velmi vyrovnaný, musí obsahovat sacharidy, bílkoviny, zeleninu a zdroje vápníku. Tomuto typu cukrovky se dá předcházet správným stravováním a dostatkem pohybu. Zdroje: • • • • • http://www.mte.cz/stravovani-jidelnicky.htm http://www.mte.cz/diabetes-typu-2.htm http://www.diabetickaasociace.cz/co-je-diabetes/data-o-diabetu-v-cr http://cs.wikipedia.org/wiki/Diabetes_mellitus http://www.profimedia.cz Podkožní aplikace dávky inzulinu 12 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Jaderné elektrárny Jakub Bartošek, Dan Urbásek, Tercie A – Prima B Jaderné elektrárny fungují na principu tří okruhů. Primární okruh zahrnuje jádro a štěpení jader; následuje sekundární okruh, v němž se ohřívá pára, která pod velkým tlakem proudí skrz turbínu a ta roztáčí generátor. Tím vzniká elektrická energie. Pára pokračuje do terciárního okruhu, kde se v chladící věži ochlazuje a proudí zpět, aby byla znovu využita. Mezi hlavní výhody jaderných elektráren patří fakt, že dokáží nahradit tepelné elektrárny, které vypouštějí do ovzduší obrovské množství emisí ze spalování fosilních paliv. Oproti nim jsou jaderné elektrárny mnohem šetrnější k přírodě, protože vypouštějí pouze vodní páru. Energie získávaná z těchto zdrojů je také výrazně levnější a výroba energie je mnohem efektivnější. Avšak vše má kromě výhod i nevýhody – mezi ty patří jaderný odpad, který po dlouho dobu obsahuje silně radioaktivní izotopy. A v případě havárie silný dopad na životní prostředí. Vyhořelé palivo neboli jaderný odpad se nejdříve skladuje v bazénech s vodou, protože voda slouží jako stínící médium a odvádí zbytkové teplo. Následuje převoz v transportních kontejnerech do meziskladů a ukládá se do suchých meziskladů – v České republice je to v areálech jaderných elektráren Temelín a Dukovany. Jaderné elektrárny musejí být řádně zabezpečeny. Jsou postaveny tak, aby se zamezilo nebezpečí zemětřesení nebo povodní (jsou postaveny výš než jsou hladiny okolních toků). Také se musejí zajistit okolní plynovody a reaktor je postaven tak, aby odolal pádu letadla a případnému atentátu. Personál je vysoce kvalifikovaný Jaderné elektrárny Temelín a Dukovany pořádají pravidelná cvičení a pečlivě vybírají nové pracovníky. Je nutno čtyř po sobě jdoucích chyb, aby došlo k vážnější havárii. Havárií naštěstí nebylo tolik, ale vždy měly silný dopad na všechny a všechno ve svém okolí. Tou první se stala havárie v americké jaderné elektrárně Three Mile Island v USA v roce 1979, a to z důvodu selhání chladícího systému. Obešla se sice bez ztrát na životech a výrazných dopadů na životní prostředí, ale i přes to se jedná o největší jadernou havárii ve Spojených státech. Druhou katastrofou byl výbuch jaderné elektrárny Černobyl na území tehdejšího Sovětského svazu (dnes Ukrajiny). Zde došlo k přehřátí a výbuchu páry následované explozí vodíku vzniklého reakcí vodní páry se vzduchem. Jedná se o jednu ze dvou katastrof stupně 7 (podle Mezinárodní stupnice jaderných událostí), tedy o největší jadernou havárii v dějinách – došlo totiž k úniku radioaktivního materiálu do okolí a ozáření obyvatel v okolních městech a záchranářů. Na vině byl zřejmě lidský faktor. Černobylská elektrárna po výbuchu reaktoru 13 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Třetí a zatím poslední jadernou katastrofou je havárie v japonské elektrárně Fukušima I. Havárii zapříčinilo zemětřesení a následná vlna tsunami, která porušila chladící systém a došlo k výbuchům v reaktorech č. 1 a později i u reaktorů č. 2 a 3. Následoval požár u reaktoru č. 4. Následujících 20 let bude okolí jaderné elektrárny neobyvatelné. Oblast zasažená radioaktivitou po výbuchu elektrárny Fukušima Zdroje: • • • • • http://www.ekologie-energie.cz/jaderny-odpad-ukladani.htm http://cs.wikipedia.org/wiki/Hav%C3%A1rie_elektr%C3%A1rn http://www.je-temelin-dukovany.cz/jaderna-elektrarna-temelin.htmy_Fuku%C5%A1ima_I http://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cernobylsk%C3%A1_hav%C3%A1rie http://www.aktivnizona.cz/cs/clanky/zahranicni-pozorovatele-ocenili-vysokou-uroven-cviceni-v-elektrarne-462.html http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/jaderna-energetika/jaderne-elektrarny-cez/ete/technologie-azabezpeceni/7.html Větrné elektrárny Štěpán Labuda, Tercie A – Prima B Nejobvyklejším využitím větrné energie jako alternativního zdroje energie jsou dnes větrné elektrárny, které využívají síly větru k roztočení vrtule. Díky tomuto pohybu se mění kinetická energie na elektrickou, která poté putuje do rozvodné sítě a dáleke spořebitelům. Klady a zápory mazi nejvýraznější pozitiva větrných lektráren patří to, že jejich provoz neničí přírodu, elektrárny nezapáchají a zdroje jejich energie je obnovitelný. Negativem je zejména jejich velká hlučnost, která často omezuje lidi žijící v jejich blízkosti. Hluk také plaší zvěř v okolních lesích. Nebezpečná může být také situace v zimě, kdy se led přimrzlý na vrtulích elektrárny může uvolnit a spadnout na blízké komunikace. Největší větrná elektrárna na světě Roscoe se nachází v americkém státě Texas. Ve skutečnosti jde o větrnou farmu vybavenou 627 vrtulemi a produkující 781,5 MW energie. Zdroje: • • • • • http://cs.wikipedia.org/wiki/V%C4%9Btrn%C3%A1_energie http://search.babylon.com/?q=větrne+elektrárny+&babsrc=HP_ss&s=web&rlz=0&as=0&ac=252F http://www.vehl.cz%252F%3B768%3B1024 http://www.nazeleno.cz/energie/jak-se-stavi-vetrna-elektrarna-v-cesku-vitejte-ve-stribre.aspx http://www.nazeleno.cz/energie/vetrna-energie/nejvetsi-vetrna-farma-roscoe-o-vykonu-781-5-mw-stoji-v-usa.aspx 14 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 HAARP Tereza Dobšovičová, Kvarta A – Sekunda B HAARP is the abbreviation of High Frequency Active Auroral Research Program. It is a big object in Alaska which is researching space areas not available for people. This part of space is located thousands kilometers high above our Earth – in the ionosphere. The project is composed by 48 antennas, but other 180 antennas are to be installed. It is financed by USA Navy, USA Air Force, DARPA and University of Alaska. Nobody knows when the antennas are to be assembled. The project is shrouded in mystery. People are imagining many conspirations. There is information embargo and on the official HAARP webpage we can find very little information. People can't understand that HAARP is examining weather and its influence, which is extremely important. Next conspiration is connected with Nikola Tesla and his explorings of energy pathways around the Earth. Some scientisis presume that this theory is closely related to the disaster in Tunguska. Finally, there is also a conspiration about thinning of the ozone layer - one of the thinnest parts of the ozone layer is above Alaska. HAARP has got completely different tasks. One of its main goals is better navigation of planes and submarines. It is a project, which aims to help people – HAARP ensures better communication because it has bigger range of signalwhich in its turn is much stronger. HAARP is studying the solar interaction, which can affect our lives. The question is, if we have got the right to interfere into things above us. The Earth was balanced without our technologies for now... it can do it from now on. Everybody must create his own opinion, no matter if it is correct or not. Sources: • • • • Lecture and consultation with doc. Mgr. Vít Kudrle, Ph.D. from Faculty of Science of Masaryk university Brno http://www.haarp.cz http://www.metalsucks.net http://www.vtm.e15.cz 15 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Waste management Martina Bedakovič, David Klíčník, Kvinta B – 3.K There are many waste types defined by modern systems of waste management, notably including: • Municipal Waste includes Household waste, Commercial waste, and Demolition waste • Hazardous Waste includes Industrial waste • Bio-medical Waste includes Clinical waste • Special Hazardous waste includes Radioactive waste, explosives waste, and Electronic waste (e-waste). How to Dispose of Hazardous Waste? Knowing how to dispose of hazardous waste is imperative for citizens and business owners alike because of the dangerous nature of the materials. Hazardous wastes can be potentially harmful to both the health of humans and animals as well as to the environment. They can be found in the form of solids, liquids, gases or sludge, and they come from items such as cleaning fluids, manufacturing by-products, fertilizer, light bulbs, pool chemicals, paint and thinners, insecticides and other technological items. 1. Consider reduction as a disposal tactic Many industries are looking for ways to reduce the amount of hazardous chemicals they use, which in turn reduces the amount of hazardous waste they generate. 2. Reuse and recycle potentially hazardous materials Many items that can turn in to hazardous materials can be recycled or in some cases reclaimed, which is a process that recovers what is left of the usable product. 3. Look into land disposal Land disposal of hazardous waste permanently contains the waste in a landfill, waste pile, injection well or other land based disposal area. 4. Keep up to date with your permits According to the Environmental Protection Agency, the Resource Conservation and Recovery Act hazardous waste permitting program is in place to help make sure that specific requirements are followed in regards to the safe treatment, storage, and disposal of hazardous waste. 5. Find out what collection facilities are available in your community or area Most local government websites can direct you to where you need to go or who you need to contact for help disposing of your hazardous waste. Sources: • • http://www.wikihow.com/Dispose-of-HazardousWaste http://en.wikipedia.org/wiki/Waste 16 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Plastic pollution in our oceans Adela a Heidi Kočí, Kvarta A – Sekunda B Fast facts • the average American will throw away approximately 185 pounds of plastic per year • approximately 380 billion plastic bags are used in the US every year – more than 1200 bags per US resident, per year • plastic in the ocean breaks down into such small segments that pieces of plastic from one litter bottle could end up on every mile of beach throughout the world We're treating the oceans like a trash bin. Plastic accounts for 60-80% of marine litter. So much plastic we can find the sea. Marine animals are dying, our beaches are polluted, and our health may even be at risk. The Southern Ocean The Southern Ocean, also known as the Antarctic, was still considered to be the cleanest. But the explorers and scientists have already discovered plastic waste in it. The English newspaper “The Guardian” published the list of scientists who spent two and a half years sailing across the world's oceans. According to the findings of scientists there plastic waste occurs at approximately 50,000 fragments per square kilometre. Plastics are collected in one place, creating large islands waste. The largest cluster of marine waste in the world, which is located in the north Pacific, is still growing. Over the past decade, the stain doubled and today is similarly large as six times in Britain. Catamaran Plastiki Catamaran Plastiki, which sailed from San Francisco , was created from twelve and a half thousand plastic bottles. Its crew consisted of a team of six ecologists. It was a part of a big campaign against waste and it highlighted the seriousness of the problem. Zdroje: • • • http://theplastiki.com/ http://www.takepart.com/oceans/plastic-pollution http://www.plasticoceans.net/ 17 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Sluňákov a CHKO Litovelské Pomoraví Nikola Durajová, Pavlína Richtrová, Kvarta A – Sekunda B Ekocentrum Sluňákov Tak jako každý rok, i vloni jsme se zúčastnili terénního cvičení v přírodě. Tentokrát jsme strávili týden v areálu ekocentra Sluňákov v Horce nad Moravou, v těsné blízkosti CHKO Litovelské Pomoraví. Ekocentrum Sluňákov je nesmírně zajímavá budova; za svou výjimečnost, která ale splňuje podmínky nízkoenergetického domu a dokonale zapadá do okolní krajiny, získala v roce 2007 hlavní cenu Grand Prix architektů. Dům je postaven ze dřeva, betonu, skla, kamene a nepálených cihel a má tvar půlměsíce, který je zasazen do svahu. Také má zelenou střechu, na kterou je možno vystoupit a kochat se vyhlídkou do okolí. Severní část budovy je zahrnuta zemním valem, který napomáhá tepelné izolaci budovy, naopak jižní fasáda je prosklená – díky tomu sluneční paprsky vyhřívají místnosti. Potřeba energie na vytápění tohoto domu je pětkrát nižší než u běžné budovy stejné velikosti, navíc dům spotřebuje pro vytápění a ohřev vody asi 40krát méně energie z fosilních paliv než stejně velký dům vytápěný zemním plynem. Provoz budovy je řízen centrálně přes počítač; ten nastavuje klapky vzduchotechniky, kontroluje topení a větrání, shrnuje venkovní rolety apod. Stavba využívá principů solární architektury, má velkou tloušťku tepelných izolací a mechanické větrání se zpětným získáváním tepla. To jsme poznali i my při pobytu v budově – i když jsme neotevírali okna, bylo v pokojích příjemně, proudil jimi čerstvý vzduch a teplota byla akorát. Během svého pobytu v ekocentru jsme se zúčastnili programu „Sedm barev duhy“. Program je zaměřen nejen na ekologii, ale také na poznávání sebe sama, svých spolužáků a kamarádů,. Zabývali jsme se globálním pohledem na svět a jeho současnými problémy a také studiem krajiny Postupně jsme se seznámili s budovou ekocentra, s okolní krajinou a zdejšími ekosystémy, dělali jsme pokusy s vodou. Zkusili jsme si i to, jaký život vedou naši vrstevníci v rozvojových zemích – jedno odpoledne jsme si vyzkoušeli dětskou práci. Šili jsme míče z ponožek a naše nasazení a kvalitu naší práce kontrolovaly přísně dozorkyně instruktorky. Uprostřed týdne jsme vyrazili i na celodenní terénní cvičení v CHKO Litovelské Pomoraví. Pozorovali a učili jsme se o lužním lese, který je důvodem přísné ochrany zdejšího území; zastavili jsme se na Lovecké chatě, kde jsme si vlastními silami rozdělali oheň a opekli oběd – špekáčky. 18 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 CHKO Litovelské Pomoraví Lužní les je území s vysokou hladinou podzemní vody, pravidelným chodem záplav a podmáčenými půdami. Důležitým aspektem lužního lesa je přítomnost vodního toku, kolem kterého vzniká unikátní ekosystém. Typickými stromy lužních lesů jsou topoly, duby, jasany, jilmy, olše, vrby a lípy. V ČR se nachází už jen tři území s ekosystémy lužního lesa – Libický luh na Kolínsku, Břeclavský luh na Dyji a právě Litovelské Pomoraví. CHKO Litovelské Pomoraví, u jehož hranic jsme trávili školu v přírodě, bylo vyhlášeno z důvodu ochrany přirozeného meandrujícího toku řeky Moravy a na něj se vázajícího systému lužního lesa; dnes je to navíc i chráněná ptačí oblast. Většina území této CHKO se rozkládá v údolní nivě řeky Moravy a je charakteristické lužními lesy, loukami, mokřady a tůněmi. Kromě bohatých porostů stromů typických pro lužní lesy zde žije i spousta unikátních živočichů – mezi jinými např. bobr evropský, vydra říční nebo rak říční. Právě zbytky po přítomnosti bobrů (ohlodané kmeny) jsme viděli při našem výletu do této chráněné oblasti. Zdroje: • • • http://cs.wikipedia.org/wiki/Chr%C3%A1n%C4%9Bn%C3%A1_krajinn%C3%A1_oblast_Litovelsk%C3%A9_Pomor av%C3%AD http://cs.wikipedia.org/wiki/Lu%C5%BEn%C3%AD_lesy http://www.slunakov.cz/index.php?1-1002x918 Naše osazenstvo na Sluňákově – vyrážíme zkoumat lužní les Aktivity s tematikou ekologie – globální problémy, lužní les, pokusy s vodou 19 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.014343 Proces čištění vody na modelu zahradního jezírka Luisa Krampolová, Gymnázium Brno – Řečkovice Tato práce se zabývá porovnáním kvality vody ve dvou typech zahradních jezírek stejných objemů – v jezírku na bázi přírodního mokřadu a v umělé plastové nádrži. Byly sledovány tyto charakteristiky vody – BSK 5 , pH, konduktivita a množství dusičnanů. Pro měření byl využit experimentální laboratorní systém PASCO a kolorimetrický test pro stanovení množství dusičnanů. Srovnávací studie probíhala v době vegetační aktivity od 22. 4. 2012 (napuštění obou nádrží) do 7. 10. 2012. Měření bylo prováděno jedenkrát týdně. Podle předpokladu se prokázalo, že v jezírku na bázi přírodního mokřadu probíhá intenzivní samočisticí proces. Hrají v něm nezbytnou roli kořeny pobřežní vegetace, které poskytují podmínky pro rozvoj mikroorganismů rozkládajících organické i anorganické látky. Podle poklesu množství organických látek vyjádřených hodnotou BSK 5 bylo zjištěno, že se tento proces nastartuje už během pátého týdne od napuštění. Hodnota BSK 5 se poté až do konce měření pohybovala mezi I. a II. třídou jakosti povrchových vod. V umělé nádrži se čisticí proces nastartuje za stejnou dobu, probíhá však méně intenzivně. Čistota vody v umělé nádrži odpovídala hodnotě III. třídy jakosti povrchových vod. V polovině srpna byl proveden pokus s umělým přidáním dusičnanů. Jejich množství bylo přídavkem dusičnanu draselného zvýšeno z nuly na 100 mg/l. Mikroorganismy přítomné v nádržích způsobily jejich postupné odbourávání. V jezírku pokles dusičnanů probíhal mnohem rychleji – za čtyři týdny byly všechny přidané dusičnany odbourány. V umělé nádrži hodnota dusičnanů poklesla za čtyři týdny na 80 mg/l, za deset týdnů na 60 mg/l. Práce potvrdila, že mokřadní ekosystém má výrazný samočisticí efekt, a kvantifikovala intenzitu tohoto procesu. Na rozdíl od umělé nádrže není k udržení čisté vody potřebná žádná dodatková energie. Ilustrační foto: jezírko v plastové nádrži a jezírko na bázi přírodního mokadu Zdroje obrázků: • • http://www.jezirka-brno.cz/plastova-jezirka-a22 http://hobby.idnes.cz/prvni-soukromou-ukazkovou-prirodni-zahradu-u-nas-muzete-i-navstivit-1kl-/hobbyzahrada.aspx?c=A100802_151359_hobby-zahrada_mce 20 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.014343 Multifunkční využívání krajiny na příkladu zahrádek a chat v Brně Mgr. Sandra Keyzlarová, Ph.D. Zahrádky a chaty (dále jen ZaCh) se staly brněnským fenoménem, a to pro jejich rozšíření, specifický vzhled, funkce, význam a téměř stoletou tradici v jejich využívání. Prvotně vznikaly lidskou potřebou přímého styku s přírodou, pro produkci ovoce a zeleniny a touhou změnit prostředí, utéci ze stereotypu městského života. Dnes jsou převážně brány jako prostředky k využívání volného času formou aktivního a pasivního odpočinku, jako součást cestovního ruchu a rekreace. Jejich vedlejším produktem a značnou výhodou jsou jejich funkce podporující ekologickou stabilitu životního prostředí velkoměsta. Existuje mnoho pohledů a přístupů, jak zahrádky a chaty chápat, zkoumat a navrhovat pro ně taková řešení do budoucna, která by nejlépe vyhovovala nárokům co nejširšímu spektru moderní společnosti. ZaCh jako součást sídelní zeleně mají příznivý vliv na tepelný režim okolních ploch, vlhkost ovzduší, zlepšení jakosti vzduchu, snižování prašnosti, vzdušné proudění, snižování hlučnosti, snížení radioaktivity. Plní funkce vodohospodářské a půdo-ochranné, esteticko-krajinotvorné, bio-homeostatické, zdravotně hygienické, asanačně rekultivační, ochranné, izolační, architektonické, estetické, rekreační, atd. Podle přehledu funkcí sídelní zeleně Reháčkové a Pauditšové (2006) byl sestaven jejich žebříček. I ZaCh plní environmentální funkce v tomto pořadí: 1) rekreační, klimatické, estetické 2) snižování rychlosti větru 3) protihlukové 4) refugiální, topické, trofické, sedimentace prachu, snižování extrémních teplot Svým způsobem si ZaCh zaslouží respekt pro svou mnohaletou setrvačnost v krajině (obr. 1). Některé z nich prošly více politickými režimy, aniž by výrazně měnily svou podobu (např. Kraví hora). Jejich vznik a vývoj podmiňovaly klíčové faktory environmentálního, sociálního i ekonomického charakteru. 1950 1980 Obr. 1. Vývoj ploch ZaCh v Brně v letech 1950, 1980 a 2000. 21 2000 Zdroj: Keyzlarová, 2005 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.014343 Hlavní věkovou skupinu uživatelů ZaCh tvoří senioři. Kromě nich však ZaCh využívají i další věkové skupiny. Lidé se v těchto objektech rekreují, tráví zde volný čas (za předpokladu připustíme-li v současné době existenci volného času) a odpočívají dle svého uvážení a svých možností aktivně či pasivně. Naplňují tak své hlavní potřeby, jako je rekreace (potřeba zotavení, osvěžení, zdraví), kompenzace (potřeba vyrovnání, rozptýlení a potěšení), komunikace (potřeba sdílení, kontaktu a družnosti), integrace (potřeba společnosti a kolektivního vztahu), participace (potřeba sociálního sebepojetí a angažovanosti), atd. Výsledky terénního průzkumu v Brně v létě 2010 (Keyzlarová, 2012) ukazují, že minimem pro běžný chod zahrady v kolonii je částka 3150,- Kč ročně. Z průzkumu dále vyplynulo, že produkty jako ovoce, zelenina, květiny, apod. jsou pouze vedlejším produktem hlavních = nehmotných výnosů. Ve srovnání s ostatními způsoby trávení volného času, při minimálních vkladech do objektu, se zahrádkaření ve městě vyplatit může. Například za vstupy či členství v současně „trendy“ fitness center a jiných zařízení vydá klient při pravidelných návštěvách okolo 6000 Kč ročně. Zahrádkáři se investice do objektu může vyplatit za podmínek minimálních nákladů a při vědomí, že nehmotný užitek značně převáží užitek hmotný (prožitek > užitek). Pokud však pozemek přímo vlastní, mohou se mu investice vrátit při prodeji pozemku několikanásobně, jak ukazuje cenová mapa. Při současných trendech a tlacích subjektů územního rozvoje lze předpokládat, že v budoucnu se udrží jen málo ze stávajících ZaCh, které jsou situovány v prostorech využitelných pro zástavbu (lehce přístupné, s fungujícími inženýrskými sítěmi, apod.). Během více než dvousetletého vývoje zahrádkářských kolonií docházelo k mnoha proměnám jejich funkčního využívání. Měnily svůj význam i vzhled hlavně kvůli politickým a sociálním změnám ve společnosti. Plnily a stále plní důležité environmentální funkce, ale v současné době se klade důraz na jejich ekonomický potenciál vzniklý právě přeměnou na plochy jiného využití. Všechny ZaCh sice nevyhovují svému okolí (jsou opuštěné, neobhospodařované, apod.) a řada investorů a developerů bych na jejich místě viděla své nové lukrativní projekty. Avšak existuje celá řada negativních dopadů, které by zástavba relativně volných a zelených ploch způsobila. ZaCh by se měly rušit, protože údajně brání rozvoji města, vytváří bariéru v krajině a opuštěnými objekty útočiště pro nekalé živly. Pokud je nezachováme, zmizí z přímého zázemí města část sídelní zeleně, místo pro specifický druh rekreace, vhodné útočiště pro řadu ptáků, savců a obojživelníků. Nabízí se tedy řešení částečné transformace (změnit převážně opuštěné objekty na jiný druh sídelní a rekreační zeleně) nebo přestěhovat ZaCh na okraj města. SEZNAM CITOVANÉ LITERATURY • • • Keyzlarová, S.: Zahrádkářské kolonie v Brně – specifické využívání příměstské krajiny. Diplomová práce, PřF MU, Brno, 2005, 92 s. Keyzlarová, S.: Zahrádkaření a chataření – environmentální, sociální a ekonomické aspekty na příkladu města Brna. Disertační práce, PřF MU, Brno, 2012, 210 s. Reháčková, T., Pauditšová, E.: Vegetácia v urbánnom prostredí. Cicero s.r.o., Bratislava, 2006, 132 s., ISBN 80-969614-1-1. 22 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 100. výročí založení Jedličkova ústavu Zuzana Floderová, 1.K SŠ KNIH Jedličkův ústav byl založen v roce 1913 Rudolfem Jedličkou. MUDr. Rudolf Jedlička byl český lékař a mecenáš, který jako první použil na území České republiky rentgenové zařízení a praktikoval kostní a břišní chirurgii. V letech 1912 až 1913 byl během balkánské války v polní nemocnici v Bělehradu, odoperoval zde 1 800 případů válečných zranění, přičemž v jeho pěči zemřelo pouze necelých 40 pacientů. Za tuto pomoc ve válce mu byla vzdána pocta – když později založil ústav pro postižené děti, byl pojmenován po něm. Jedličkův ústav je nejstarší zařízení pro postižené děti a mládež v České republice. Stěžejní myšlenkou doktora Jedličky bylo dát handicapovaným dětem možnost odborného léčení a výchovy s cílem k samostatnému a plnohodnotnému životu. Což se mu po dlouhém plánování a vyřešení mnoha problému podařilo. Do té doby byl přístup k postiženým lidem odlišný. Postoj společnosti k lidem s handicapem se během historie vyznačoval odmítáním, např. ve středověku byly takové děti vražděny hned po svém narození; pokud přežily, měly to velice těžké. Byly jim přidělovány neoblíbené a velice namáhavé práce, pronásledovala je inkvizice, která je často i mučila za údajné spolčení s ďáblem. To se, ale nelíbilo židovským scholastikům a mnichům, kteří zakládali při klášterech azylové domy, kde se o postižené děti starali, dávali jim práci a usnadňovali život. Jedličkův ústav se skládá z hlavní budovy, mateřské, základní a střední školy. Nyní se v tomto objektu nachází kolem 200 dětí a mladých lidí. Dostává se jim zde kompletní péče, zdravotnické i sociální, a mohou zde projít všemi stupni vzdělávacího systému. Areál je zcela bezbariérový a svůj provoz hradí z finančních darů. Nejvýraznější mimoškolní aktivitou Jedličkova ústavu je hudební skupina The tap tap, kterou založil její kapelník Šimon Ornest v roce 1998. Ve skupině hrají studenti a absolventi zdejších škol. Již vydali několik CD, jejich nejnovější se nazývá ,,Párty na kolečkách“. Za píseň ,,Řiditel autobusu“ z tohoto alba vyhráli soutěž Zlatá pecká, kde skončili na prvním místě – což je jistě obdivuhodné. U nás v Brně existuje dlouhá léta podobný ústav – Kociánka (od r. 1918), která funguje na stejných principech. Děti a mladí lidé zde dostávají komplexní zdravotnickou péči včetně fyzioterapie, nabízí se jim volnočasové aktivity, arteterapeutická léčba nebo zooterapie. Zdroje: • • • • • http://www.usp-kocianka.cz/?q=o-kociance/historie http://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Jedli%C4%8Dka_%28l%C3%A9ka%C5%99%29 http://www.jus.cz/ http://is.muni.cz/th/79930/pedf_b/Bakalarskaprace.pdf http://www.seznamskol.eu/skola/1186-jedlickuv-ustav-a-materska-skola-a-zakladni-skola-a-stredni-skola 23 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Kosmetika Veronika Floríková, Denisa Karafiátová, 2.K Kosmetické přípravky používáme všichni. Jako první si pod tímto slovem nejspíš všichni představí řasenku, rtěnku nebo pudr. Nejsou to ovšem jenom dekorativní přípravky, ale také šampóny, krémy, mýdla, i pasta na zuby je kosmetickým přípravkem. Kosmetika musí splňovat podmínky § 25 - § 29 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví. Proto na obalu musí být dostupné údaje o složení kosmetického prostředku, zejména pokud jde o obsah nebezpečných látek a o nežádoucích účincích prostředku plynoucích z jeho používání. Hodně lidí, kteří se obávají účinků případných škodlivých látek v kosmetice, se obrací k biokosmetice. Ta má ale jak své výhody, tak i nevýhody. Jednou z výhod je, že její účinky se nikdy netestují na zvířatech. Kosmetika je velice účinná, působí dlouhodobě a obsahuje složky, které jsou šetrné k dětem nebo alergikům. Obaly jsou recyklovatelné a výrobky neobsahují barviva a jiné látky zatěžující organismus. Mezi nevýhody patří především kratší trvanlivost výrobků a vyšší cena. Když člověk není zvyklý na množství přírodních výtažků, mohou ze začátku podráždit pokožku a jejich vůně nemusí každému vyhovovat. Přírodní kosmetika bývá označená logem CPK, které přiděluje kontrola ekologického zemědělství na základě odborného testování. Neobsahuje parafín, vazelínu ani produkty z ropy, a ani suroviny pocházející ze zvířat. Testování na zvířatech probíhá po celém světě, a přesto si to mnoho lidí stále neuvědomuje. Organizace Peta proto vytvořila dva seznamy: „Společnosti, které testují na zvířatech“ a „Společnosti, které netestují na zvířatech“. Mezi těmito skupinami je velký nepoměr, protože většina výrobců kosmetiky své produkty právě na zvířatech testuje. Mezi firmy, které testují své výrobky na zvířatech patří např. Unilever , L’Oreal, Colgate Palmolive, Max Factor; mezi firmy, které zvířata pro testování naopak nepoužívají patří např. Chanel, Christian Dior, Eucerin. Přesto některé firmy tvrdí, že výrobky na zvířatech netestují a najímají si laboratoře, aby udělaly špinavou práci za ně. K testování na živých tvorech existují samozřejmě i alternativy. Jde o buněčné kultury, PC systémy nebo EXTEX Screen test. Téměř všechny typy lidských buněk mohou být pěstovány v kulturách a ty pak hrají klíčovou roli ve výzkumu rakoviny, ledvinových onemocnění nebo např. AIDS a jsou používány při testování vakcín a vyvíjení léků. PC systémy se využívají při testování léků nebo studiu onemocnění – díky naprogramování založeném na již dostupných informacích o způsobu, jakým lidské tělo reaguje na různé látky. EXTEX Screen Test se používá pro testování oční dráždivosti a využívá se při něm proteinový roztok získávaný z fazolí, který reaguje stejně jako protein v lidském oku. Mezi klady takového testování kosmetiky patří to, že se jedná o postupy šetrné k prostředí, jde o bezpečné testování bez nežádoucích následků na zvířatech a postupy se provádí na dermatologických klinikách. Zdroje: • • • • • http://www.pokusynazviratech.cz http://www.prozeny.cz http://cs.wikipedia.org http://www.netestovanonazviratech.cz http://www.sukl.cz 24 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Vyhynulé druhy zvířat Kateřina Krátká, 2.K SŠ KNIH Proč zvířecí druhy mizí z povrchu Země? A jaký podíl na tom má člověk? Mezi důvody vymírání patří zejména lov kvůli kožešinám nebo pro zábavu, ale i kvůli masu nebo jako hubení škodné. Existují i důvody nepřímo zaviněné člověkem – například kácení lesů, čímž se ničí přirozené prostředí řady zvířecích druhů. Mezi zásadní dokumenty, které evidují živočichy ohrožené vymíráním, patří Červená kniha ohrožených druhů. Tak se nazývá soupis, ve kterém je zapsána většina ohrožených i vyhynulých druhů. Tyto druhy jsou rozdělovány do skupin podle míry ohrožení, ale kromě těch jsou v seznamech zapsány i informace o samotném zvířeti, např. zařazení do taxonomických skupin. Zvířecí druhy uvedené v Červené knize v seznamu dělíme na několik skupin: vyhubené; vyhubené v přírodě; kriticky ohrožené; ohrožené; zranitelné; sledované ochrannými organizacemi; druh, o kterém je málo informací; málo dotčený druh. Ze zástupců uvedených v Červené knize jako vyhynulí patří například následující: Medvěd atlaský Tento medvěd se vyskytoval v Evropě, Asii a v Severní Africe. Jejich výskyt se ale v poslední době snížil jen na pohoří Atlas v Maroku (podle toho je odvozeno jeho jméno) a jeho mizení je přisuzováno kácení lesů. Prokazatelně mohl být spatřen roku 1830 v Marseilleské ZOO. Občas se však donesou zprávy, že byl medvěd atlaský spatřen – je proto naděje, že tento druh stále přežívá. Vakovlk Vakovlk žil v Tasmánii a na australském kontinentu a jako většina zdejších druhů je značně neobvyklý. Zajímavostí je, že vakovlk dokázal svoji tlamu rozevřít do úhlu 170 stupňů, což je skoro přímka. Za jeho vyhynutí mohou pastevci, jejichž ovcím vakovlk škodil; od roku 1830 byly na vakovlka dokonce pořádány hony za odměnu. Zebra Quagga Vyskytovala se v afrických savanách stejně jako její příbuzní. Vymření tohoto druhu zebry bylo nejspíš zapříčiněno jejím ojedinělým vzhledem – měla totiž pruhy jen na polovině svého těla, druhá byla hnědá.. Poslední kus zemřel roku 1883 v ZOO v Amsterdamu. Dodo – blboun nejapný Vyskytoval se na ostrovu Mauritius a byl vyhuben roku 1681; za jeho vyhynutí mohou kolonisté. Dodo však nebyl vybit kvůli lovu – maso podle dochovaných záznamů prý nebylo příliš dobré, místo toho byla vybírána jejich vejce. Příbuzným nelétavým ptákem je moa obývající Nový Zéland, který dosahoval téměř dvoumetrové výšky a svá vejce ukládal do písku. Moa začal být ojedinělý již před rokem 1400, ale jsou zmínky o jejich existenci do roku 1600. Důvodem vymření jsou pravděpodobně Maorové – původní obyvatelé Nového Zélandu. 25 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Je potřeba si uvědomit, že vymření jednoho druhu má dalekosáhlý dopad. Odejmeme-li jeden článek z potravního řetězce, celý tento systém se zhroutí. Jako příklad by mohl sloužit právě dodo, jehož absence měla dopad na stromy sideroxylon grandiflorum, jejichž semena měla příliš tvrdou slupku, aby se bez projití dodovým trávicím traktem mohli uchytit. Stromy by tak bez zásahu člověka též vymizely. Zdroje: • • • • • http://animal.discovery.com http://www.nhptv.org/ http://www.50birds.com http://www.wikipedia.org http://ekologie.upol.cz Cukr, sladidlo života Eva Skládaná, Lenka Skutilová, 2.K Cukry jsou základní zdroj energie pro náš organismus. Dělíme je na monosacharidy, disacharidy a polysacharidy. V případě monosacharidů se jedná o takzvané cukry jednoduché, které jsou dále nedělitelné. Mezi ně patří například fruktóza – ovocný cukr. Dalšími druhy cukrů jsou disacharidy. Jedná se o cukry, které jsou složeny ze dvou látek. Mezi ně řadíme sacharózu, maltózu, laktózu. Naším nejběžněji používaným cukrem je sacharóza. Je to třtinový cukr a řepný cukr. Dalším druhem cukrů jsou polysacharidy. Jedná se o cukry, které jsou složeny z více cukerných jednotek. Jsou to škroby, glykogen a celulóza. Dále existují i náhradní neboli umělá sladidla – jsou takzvaná ,,éčka“ – v České republice je jich povoleno 1500. Jsou vyrobena buď synteticky nebo jsou přírodní; mezi synteticky vyrobená sladidla můžeme přiřadit např. sacharin, aspartam anebo cyklamát. Mezi přírodní sladidla spadá glukóza, fruktóza a cukerné alkoholy, tzv. polyoly (sorbitol, maltitol, xylitol) nebo některé přirozené rostlinné látky (např. stevia). Základní rozdíl mezi oběma druhy spočívá v kalorické hodnotě. Chemická sladidla totiž sama o sobě neobsahují téměř žádnou energii. Jejich jediným cílem je zpříjemnit chuť požívané potraviny bez přídavku energetické hodnoty. Na rozdíl od nich přírodní cukry a jejich deriváty mají podobnou hodnotu jako sacharóza, ale jejich vstřebávání je pozvolnější. Doporučená denní dávka cukru je 4 – 6 g na 1 kg tělesné hmotnosti. Větší množství konzumace cukrů vede k obezitě. Obezita je chronické onemocnění. Mezi rizika obezity řadíme pohybové obtíže, diabetes mellitus, metabolický syndrom, cholesterol a tuk. Zdroje: • • • • • • http://www.stream.cz/peklonataliri/798224-peklo-na-taliri-skryte-cukry http://www.nasevyziva.cz/sekce-cukry/clanek-cukry-70.html http://www.azrodina.cz/3024-cukr-nebo-jina-sladidla http://www.viscojis.cz/teens/index.php/potraviny-rostlinneho-pvodu/cukr/187-171 http://www.jenprozeny.cz/zdravi/8291-skryte-kaloricke-bomby-aneb-proc-nehubnete http://www.obezita.cz/ 26 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Vesmírné objevy roku 2012 Jakub Krčál, Dominik Malý, 1.K Nový planetární systém Byl objeven při misi Kepler v části vesmíru spadajícímu do souhvězdí Lyry. Nacházi se v něm planeta, která je o něco větší než Měsíc a vědci z NASA v něm také objevili několik hvězd, které se velmi podobají Slunci. Seskupení bylo pojmenováno jako Kepler-37. Higssův boson Je poslední článek v takzvaném modelu částicové fyziky, který popisuje základní stavební kameny vesmíru. Ostatních 11 částic, které potvrzují Teorii velkého třesku bylo již nalezeno; tato poslední teoreticky vlastně také, ale vědci si dosud nebyli jisti, zda jde skutečně o něj. Vědci říkají, že kdyby to byla skutečně chybějící ástice, potvrdilo by to jejich teorii o vzniku vesmíru. Ta tvrdí, že vesmír byl nejdříve směsicí částic bez hmotnosti, které létaly rychlostí o velikosti světla a až s Higgsovým polem získaly hmotnost; teprve poté se utvořil vesmír tak, jak ho známe. Přistání Curiosity na Marsu Nejvýznamnějším vesmírným úspěchem roku 2012 bylo jistě přistání vesmírného vozítka na jiné planetě naší Sluneční soustavy. Meziplanetární sonda letěla na Mars více než osm měsíců a urazila přes 566 milionů kilometrů. Jedná se o největší pojízdnou laboratoř v historii – jeho hmotnost je 900 kg a velikostně se může srovnávat s menšími auty. Vozidlo Curiosity má šest kol, dvoumetrové robotické rameno, kterým může vrtat i do tvrdých skal, laserové zařízení pro zkoumání objektů do vzdálenosti sedmi metrů nebo kamery s vysokým rozlišením. Jejím cílem je následující 2 roky pátrat po životě na rudé planetě a má za ukol prozkoumat co největší část Marsu. Curiosty se již nyní pyšní několika objevy. Jedním z nich je objevení stop po vodě – po 7 týdnech výzkumu byly na Marsu objeveny oblázky, Vědci je považují za důkaz, že na této planetě kdysi mohla být tekoucí voda a tedy podmínky vhodné pro vznik života. Dalším objevem jsou uhlíkové sloučeniny – u tohoto objevu není ovšem zcela jasné, zda nebyly tyto uhlikové sloučeniny dopraveny odjinud. Podle expertů je větší šance na zjištění složitějších sloučenin u hory Mount Sharp; k úpatí pět kilometrů vysoké hory se ale Curiority dostane až počátkem příštího roku. Na planetě Mars mohly v minulosti existovat mikrobiální formy života – potvrdila to analýza hornin, které americká sonda Curiosity odebrala v jednom z kráterů. Vzorky obsahovaly síru, dusík, vodík, kyslík, fosfor a uhlík, tedy prvky klíčové pro vznik života. Zdroje: • • • • http://www.rozhlas.cz/zpravy/vesmir/_zprava/na-marsu-pristala-curiosity-nejvetsi-pruzkumna-sonda-v-historii-1094215 http://www.exoplanety.cz/2012/08/05/curiosity-pristani-na-marsu/ http://www.national-geographic.cz/detail/nejdulezitejsi-vedecke-objevy-v-roce-2012-ktere-to-jsou-34528/ http://gamezine.topzine.cz/nasa-objevila-novy-planetarni-system-s-hvezdami-podobnymi-slunci/ 27 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Observatoř v Chile Angelika Ryšavá, Martina Babická, 1.K Observatoř ALMA se nachází na poušti Atacama. Je největší a nejdokonalejší pozorovatelnou vesmíru, jaká kdy byla otevřena. Její otevření proběhlo 13.3. 2013 a na práci při stavbě a vybavování se podílely státy z celého světa včetně České republiky. Nejdůležitější součátí vybavení observatoře je 66 teleskopů postavených v nadmořské výšce 5050 m. Celkově vybavení stálo více než 1,3 miliardy dolarů a trvalo deset let, než se postavilo k plné funkčnosti. Jedním z důležitých přístrojů v observatoři je i interferometr – zařízení lapající terahertzové paprsky elektromagnetického spektra (ležící mezi mikrovlnným a infračerveným zářením), jejichž sled je pak převáděn ve viditelný obraz. Díky němu by astronomové mohli být schopní vidět zrod hvězd a planet. Prý se podaří vidět objekty staré jen několik set milionů let po velkém třesku. Největším přínosem tedy bude objasnění raných epoch vývoje vesmíru, kdy se teprve tvořily galaxie. Velkou výhodou je umístění observatoře. Nachází se na poušti Atacama – nejsušší poušti světa, která je natolik odlehlá od civilizace, že zde nedochází k žádnému rušení. V pětikilometrové nadmořské výšce je řídký vzduch a nízká vlhkost. Výška je ale pro odborníky nepříjemná, při delším pobytu musejí používat kyslíkové přístroje. K práci v observatoři přispívají i Češi, konkrétně z Astronomického ústavu Akademie věd ČR, kde byl zřízen uzel pro mezinárodní koordinaci pozorování slunce. Takže ALMA bude pracovat nepřetržitě ve dne i v noci. Spolupráce bude probíhat i s Karlovou univerzitou v Praze a Masarykovou univerzitou v Brně. Zdroje: • • • • http://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=773793 http://almaobservatory.org/gallery2/main.php?g2_view=core.DownloadItem&g2_itemId=2461 http://www.asu.cas.cz/alma http://www.techblog.cz/astronomie/nejkrasnejsi-pohled-do-vesmiru-mlhovina-vorionu.htmlhttp://aktualne.centrum.cz/zahranici/amerika/clanek.phtml?id=773793 Observatoř uprostřed pouště Atacama 28 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Vodní nádrž Jordán v Táboře Odbahnění a následná rekultivace Miroslav Lutovský, Robert Pospíšil, Petr Voves, 2. ročník Vodní nádrž Jordán je velmi pozoruhodné vodohospodářské dílo. Nachází se ve městě Tábor v jižních Čechách a zabírá poměrně významnou rozlohu. Historie tohoto díla je velice nejasná, neboť se dochovalo velmi málo historických pramenů, ze kterých můžeme čerpat informace. Nemůžeme použít ani například zápisky od Jakuba Krčína z Jelčan, protože jeho práce dokumentuje období až od 16. století. Oficiálně se udává jako založení nádrže rok 1492, ale existují i zmínky o základech nádrže již okolo roku 1400. Jordán v letech 1875-1906 Jordán v roce 2004 Důvodem výstavby takovéto vodní nádrže bylo jednoznačně zásobování Tábora vodou a to jak do městských domů, tak pro množství řemesel, pro které znamenala nádrž pracovní nástroj a životní obživu. Ještě před samotným vybudováním nádrže byla však voda přiváděna systémem kanálů ze Zavadilských hor. Tento způsoby byl však velmi nepraktický a neefektivní, a tak táborští radní přikročili k tomu, aby byl přehrazen Tismenický potok, načež začala vznikat samotná hráz. Díky tomu byla v Táboře vybudována poměrně složitá soustava studní, které zajišťovaly přísun vody do domů. Aby se mohla voda dopravovat do města rychleji a pod větším tlakem, bylo vybudováno dřevěné potrubí, do kterého byla voda čerpána speciálním dřevěným strojem umístěným pod hrází. Tento stroj byl s postupem doby nahrazen strojem kovovým, který byl v provozu až do 1. pol. 20 století. Poté již nebyla nádrž nějak významně využívána až na sportovní rybolov. V roce 2002 byla poprvé zpracována podrobná studie paní Ing. Hanou Randovou, která měla za úkol zjistit, v jakém stavu se nachází spodní výpusť nádrže, a jaká bezpečnostní rizika z toho plynou. Původní výpusť byla kvalifikována jako nedostačující a tak byla v roce 2003 vypracována zpráva s návrhem vybagrování nádrže. Po projednání a schválení městskou radou bylo v roce 2005 zažádáno o dotace z EU, neúspěšně. V r. 2007 bylo opět požádáno o dotace z EU a tentokrát bylo požadavku vyhověno. V roce 2010 bylo vybráno Sdružení Jordán (DAICH s.r.o., Metrostav a.s a ZVÁNOVEC a.s.) ve výběrovém řízení a následně v r. 2011 bylo staveniště předáno k realizaci stavby. Důvodů k projektu odbahnění Jordánu bylo několik. Nejdůležitější bylo vybudování spodní výpusti, aby bylo možno bez problémů regulovat hladinu nádrže a také jako prevence proti povodním. Tato opatření vyvolaly hlavně povodně z roku 2002, kdy nemožnost regulovat hladinu a průtok vody znamenalo zvýšení škod na majetku. Dalším důvodem bylo odlehčení hráze, která byla zatěžována přílišným množstvím sedimentu, kvůli kterému hrozilo její poškození, či dokonce protržení. Díky odbagrování sedimentu by se také kromě odlehčení 29 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 hráze zvětšily retenční prostory, což by také znamenalo větší objem nádrže a následnou větší regulaci toku. Dalším důvodem bylo také zkvalitnění vody a jeho následné využívání jako pitné vody. Celá stavba je rozdělena do tří etap. V první etapě byly vytvořeny podmínky pro další stavební úpravy. Musely být vybudovány objekty potřebné k této činnosti a to např. Otevřené koryto ve dně nádrže, Vtokový objekt tlakové štoly, Tlaková přívodní štola atd. Společně s těmito objekty byla vytvořena dělící hráz přibližně v polovině Jordánu, která rozdělila nádrž na dvě části, které se postupně budou bagrovat. V druhé etapě započalo samotné vypouštění a bagrování, ale pouze v dolní části nádrže. Třetí etapa se pak skládá z přepuštění vody z horní části nádrže do dolní části nádrže a následné vypuštění a vybagrování horní části Jordánu. Při druhé etapě rekultivace však došlo dne 28. prosince 2013 k protržení provizorní hráze a následnému vylití vody z horní části nádrže do již připraveného koryta k bagrování. Tato nehoda měla za následek katastrofální vyplavení ryb do prostoru štoly, kde se ryby zachytávaly mezi náčiní stavbařů, jejž jim působilo rozsáhlá zranění. Dalším problémem bylo vyplavení sedimentu do řeky, kde způsobil značné znečištění. Dnes jsou tyto škody opraveny a pokračuje se v druhé etapě stavby. Na staveništi probíhá také značný archeologický výzkum, při kterém bylo objeveno prastaré sídliště s několika domy. Tento nález byl však do značné míry ohrožen protržením hráze, ale nyní zde probíhá další výzkum jednotlivých obydlí a nalezených předmětů. Společně s panem Ing. Komzákem jsme provedli odebrání a měření vzorků u přítoku, odtoku a poté i ze samotného Jordánu. U těchto vzorků jsme měřili množství rozpuštěných látek a pH. Z výsledků lze vypozorovat, že dochází ke zvýšení koncentrace rozpuštěných látek u odtoku, zatímco pH se příliš nemění. Z tohoto lze usuzovat, že v samotné nádrži se nachází nějaký zdroj znečištění, který lze ale prozatím přisuzovat k probíhající stavbě. Závěrem můžeme říci, že stavba až na protržení probíhá podle plánu a můžeme předpokládat, že její využití proti povodním a jako zdroj pitné vody bude úspěšné. Jediné obavy máme z následného opětovného zanesení sedimentem, protože přítoky Jordánu nepodléhají bagrování a tedy budou neustále přinášet usazující se sediment. Zdroje: • http://cs.wikipedia.org/wiki/Jord%C3%A1n_(T%C3%A1bor) • http://budejovice.idnes.cz/bahno-z-rybnika-jordan-se-bude-vozit-na-tri-mista-fu4-/budejovicezpravy.aspx?c=A120530_190058_budejovice-zpravy_sou • http://www.taborcz.eu/vismo/zobraz_dok.asp?id_ktg=1384 • http://www.facebook.com/peltandavid • http://budejovice.idnes.cz/protrzena-hraz-jordanu-0vl-/budejovice-zpravy.aspx?c=A121228_113440_budejovicezpravy_khr • http://www.infoglobe.cz/lokality/evropa/ceska-republika/prehrady/lokality-jordan/ • http://www.taborcz.eu/aktuality-souvisejici-s-projektem/d-9229 • Vlastní práce autorů (M. Lutovský a R. Pospíšil) Studenky partnerské školy a budoucí „ajťáci“ 30 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Návrh usnesení, který předložil výbor pro zemědělství a rozvoj venkova Kateřina Bělohlavová, Karolína Faltusová, kvinta Sklizeň lepší Evropy. S ohledem na návrhy komise pro obnovenou Společnou zemědělskou politiku pro období 2014 – 2020: Jak může EU zajistit její politické cíle revitalizace venkovských oblastí a zemědělských odvětví, jaké konkurenceschopnosti a udržitelnosti lze nejlépe dosáhnout na nestabilním světovém trhu? Pro toto téma máme několik rezolucí a řešení, které by mohly zlepšit danou situaci, ale nejdříve je potřeba objasnit pár pojmů, které jsou pro otázku rozvoje zemědělství klíčové. První pojem je CAP neboli Common Agriculture Policy a v překladu Společná zemědělská politika. Organizace se zaměřuje na zajištění produkce potravin, jejich export, rozvoj zemědělství a venkova a v neposlední řadě na zabezpečení životní úrovně zemědělců. Další důležitý pojem je Program rozvoje venkova. Díky tomuto programu zemědělci mají možnost modernizovat své zemědělské podniky, inovovat produkty, atd. Důsledkem toho zvyšujeme konkurenceschopnost, což je cíl Společné zemědělské podniky. Cílem Společné zemědělské politiky je revitalizovat venkovské oblasti a zemědělství, zvýšit konkurenceschopnost místních zemědělců a pomoct jim se udržet na světovém trhu, který je nestabilní. Proto Vám předložíme rezoluce, které napomůžou k zlepšení a splnění úkolu. V prvním bodě vyzýváme k postupnému snižování společných vývozních subvencí Evropské Unie, které představují rozdíl mezi cenami EU a globálních cen jídla a komodit. Subvenční zemědělství má totiž velkou výhodu oproti zemědělství mimo EU, z toho vyplývá, že evropské výrobky jsou pak levnější a rozbourávají globální trh. Snížením subvencí by se snížila neoprávněná výhoda oproti zemědělství v jiných zemí a přispělo by to k férovějším konkurenčním podmínkám. Zamezilo by se tím plýtvání potravin, nenarušoval by se volný obchod. V druhé rezoluci podporujeme zachování vysokých dovozních daní pro ty komodity, které jsou nejefektivněji vyráběné v EU. Určité potraviny a komodity jsou nejefektivněji produkované v EU (například český česnek, francouzská vinná réva aj.). Proto bychom měli zvýšit dovozní daně právě těmto komoditám. Snížil by se tím jejich import a zvýšila by se prosperita našich výrobků. Ve třetím bodě zdůrazňujeme, že je potřeba snížit dovozní daně těm komoditám, které nejsou efektivně vyráběné v EU. Jsou potraviny a komodity, které nejsou efektivně produkované v EU, například kvůli podnebným podmínkám. Snížením dovozních daní bychom dosáhli vyššího importu, lepší dostupnosti a nižší ceně. Týká se to komodit, jako je káva, ropa, citrusy či argentinské hovězí. Ve čtvrté rezoluci schvalujeme komisní návrh reformy CAP přidání 25% extra základních plateb mladým zemědělcům na prvních pět let jejich podnikání. Musíme si uvědomit, kdo nahradí zemědělce, kteří odejdou do důchodu a kdo je naše budoucnost. Proto navrhujeme opatření, které by mohlo přilákat nové pracovní síly. Máme na myslí finanční i materiální podporu mladým či začínajícím zemědělcům. Přidali bychom jim 25% ze základních plateb navíc po dobu prvních pěti let. Samozřejmě musíme mít nějakou záruku, proto by museli v oboru zůstat například dalších 5 let. Kdyby toto opatření nebylo dodrženo, musel by dotace, které dostal navíc vrátit. Celkově by se přispělo k zvýšení zaměstnanosti na venkově. 31 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 V posledním bodě doporučujeme, že CAP by dále měla reformovat zvýšení dotací pro ekologicky zodpovědné zemědělce a snížení těm, kteří jsou ekologicky nezodpovědní. Společná zemědělská politika má jedny z nejpřísnějších podmínek na světě (podmínky pro zvířata, šetrnost k životnímu prostředí, kvalita potravin). Proto si myslíme, že by bylo správnou volbou zvýšit dotace těm, kteří tyto podmínky dodržují a snížit dotace těm, kteří tak šetrní nejsou (na základě původní platby). Protože častokrát je pro zemědělce výhodnější a pohodlnější zaplatit ne tak vysokou pokutu od CAP, než jít šetrnou a ekologickou cestou. Tímto můžeme motivovat ekologicky nešetrné zemědělce. Zmíníme také biopotraviny, protože ty se k tématu zemědělství hodí. Biopotraviny jsou v dnešním světě módním trendem, jsou zdravé, kvalitní a pěstované bez chemikálií, jenomže spousta lidí si je nemůže dovolit a ptají se, proč jsou tak drahé. Uveďme to na obecném příkladu, začneme pěstovat 100% rostlin, používáme hnojiva, chemické prostředky, pěstování je rychlejší a rostliny nejsou téměř napadeny žádnými nemocemi a parazity. Z celkového množství nám jich přežije třeba 97%. Ale u biopotravin, když zasadíte 100% rostlin, nesmíte používat žádné chemikálie ani umělá hnojiva, růst jde přirozeně. Část vám jich napadnou nemoci a z celkového množství přežije třeba jen 60% rostlin. A aby se to zemědělcům vyplatilo, zvýší cenu, takže my doplácíme dobu pěstování a nedostatek. Řešením by bylo, kdyby se zemědělci více věnovali těmto potravinám, aby se zvýšil jejich počet a snížila cena. Závěrem bychom si měli uvědomit, že zemědělství je způsob obživy, který lidstvo provází celou jeho existenci. Proto bychom se neměli bát do něj investovat, protože máme velkou jistotu, že se nám ty investice vždy vrátí. Zdroje: • rezoluce dané na výběrové konferenci Evropského parlamentu mládeže • brožura EU – „Co mi přináší Evropská Unie?“ • http://cs.wikipedia.org/wiki/Spole%C4%8Dn%C3%A1_zem%C4%9Bd%C4%9Blsk%C3%A1_politika Účastníci konference 32 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Kmenové buňky Martina Kovandová, 3. ročník Co to jsou kmenové buňky? Kmenové buňky jsou buňky, které mají schopnost se dělit (proliferovat) a přeměnit se na jiný buněčný typ (tzn. diferencovat). Tato schopnost umožňuje tělu vytvořit nové buňky a opravit tak poškozené části těla, které se skládá např. z buněk, které se neumí dělit. Celý organismus vzniká z jediné buňky, která je schopna svým dělením dát postupně vznik novým buňkám (zygotě), ale není schopná sebeobnovy. Tato zygota generuje buňky moruly (první vývojové stádium vajíčka živočichů) a blastocysty, jež jsou z části schopné sebeobnovy, a proto je lze považovat za kmenové buňky. Buňky přiložené k jednomu pólu blastocysty – tzv. embryoblasty produkují tři listy zárodečného terčíku (ektoderm, entoderm a mezoderm), jejichž kmenové buňky jsou schopné produkovat určité druhy tkání. Z těchto kmenových buněk se v embryu v průběhu organogeneze vytváří základy jednotlivých orgánů. Jejich kmenové buňky můžeme označit za specifické, protože produkují buňky dané tkáně. Populace kmenových buněk se v organizmu udržuje po celou dobu života, tzn. od embrya až po stárnoucího jedince. Jejich počet zůstává zhruba stejný. Transplantace kmenových buněk, reparace nervové tkáně a využití při léčbě PD: Transplantace buněk pro náhradu ztracených neuronů, představuje nový a nadějný přístup k léčbě. Pracuje se zde s chemickou látkou dopamin, která vzniká v mozku a funguje jako přenašeč vzruchů. Potřebný je zejména při léčbě Parkinsonovy choroby (PD). Náhrada dopaminergních neuronů u pacientů s Parkinsonovou chorobou poskytla nejvíce poznatků o buněčné transplantaci do centrální nervové soustavy. Léčba PD pomocí kmenových buněk závisí na transplantaci dopaminu do oblasti šedé hmoty uvnitř hemisféry koncového mozku. Může dojít k nahrazení neuronů ztracených kvůli nemoci nebo k zvrácení hlavních symptomů nemoci. Pokud vše dobře proběhne a dopamin funguje tak jak má, neurony se daří obnovit do 10-40% normálních hodnot, což odpovídá časným stádiím PD. Ačkoliv tyto výsledky jsou nesporné, výzkum se prováděl pouze na hlodavcích a primátech. Kromě funkčního zlepšení některých motorických funkcí, transplantací dopaminergních neuronů, se jejich zhoršené chování nenapravilo vůbec nebo jen málo. To může být dané tím, že cílovou oblastí pro transplantované buňky je šedá hmota uvnitř hemisféry koncového mozku, kde se dopamin uvolňuje, nikoli do párové struktury ve středním mozku, kde dochází k degeneraci těl dopaminergních neuronů při PD. Výzkum u lidí: • V roce 1987 byla zahájena první studie u vybraných pacientů, proto aby se dostaly důkazy, které by podpořily transplantaci jako terapii. Tyto testy ukázaly, že lidské zárodky dopaminergních neuronů dokážou u nemocných fungovat v šedé hmotě více než 10 let, aniž by vykazovaly známky postižení při pokračujícím procesu nemoci. • V průběhu devadesátých let minulého století bylo navázáno na zjištěné informace z předchozí studie, ale ukázalo se však, že výsledky přinesly větší zklamání, než se očekávalo. • V součastné době probíhají testy na 26 pacientech ve Švédsku, Francii, USA a Kanadě, ukazují zlepšení motorických výsledků o 6-40%. Zlepšení se dostavovalo postupně 6-24 měsíců po transplantaci. Hlavním problémem však je, že výsledky těchto experimentů byly mezi zeměmi rozdílné. Co je však důležitější, že i mezi pacienty ve stejné zemi, kteří obdrželi stejný typ buněčného preparátu a podstoupili stejnou chirurgickou operaci, došlo k podstatnému motorickému zlepšení. Zdroje: • • • http://www.wikipedie.cz FILIP, S., MOKRÝ, J., HRUŠKA, I.: Kmenové buňky. Biologie, medicína, filozofie. Galén Praha, 2006 ŘÍMAN, J. a kol.L Malá československá encyklopedie. Academia Praha, 1984 – 1987. 33 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Způsoby připojení do sítě Jiří Boháč, 4. ročník Způsobů připojení do sítě je spousta, a proto se tento text zaměřuje hlavně na bezdrátovou technologii, Ethernet a optické kabely. Bezdrátová síť je typ počítačové sítě, ve které je spojení mezi jednotlivými účastníky sítě uskutečňováno pomocí bezdrátové komunikace. Bezdrátová síť se používá nejen v domácnostech a ve firmách, ale i ve školách a veřejných prostorech. Jsou jich různé druhy a liší se hlavně frekvencí, na které pracují a vysílají elektromagnetické vlny. Bezdrátová síť se dělí na WAN, MAN, LAN a PAN. Liší se frekvencí, dosahem, rychlostí a propustností dat a prostupností předměty. Ethernet je jedna z prvních technologií, díky které se daly první počítače propojit navzájem anebo připojit na síť. Vděčíme za to společnostem Digital Equipment Corporation, Intel a Xerox (DIX). Úspěch Ethernetu souvisí s jeho jednoduchostí přenosu dat, nízké ceně, snadné údržbě a instalaci. V dnešní době se stále používá na 90 % všech lokálních sítí. V současné době je nejvíce rozšířena verze Ethernetu s kroucenou dvojlinkou (až 100 Mb/s). Dříve se však používal koaxiální kabel (do 10 Mb/s), který byl použit pouze na dvou verzích Ethernetu. Optická vlákna se dělí na mnohavidová a jednovidová. Hlavní rozdíl je v jejich šířce. Mnohavidová vlákna jsou širší, a proto vedou více paprsků, ale zase na kratší vzdálenost. Většinou se používá 50 – 100 mikrometrů. Jednovidová vlákna jsou většinou široká 8 – 10 mikrometrů. Vedou jeden paprsek, který může putovat na mnohem delší vzdálenosti než mnohavidová vlákna. Na koncích vláken je umístěn konvertor, který paprsky láme pomocí hranolového principu. Zdroje: • • • • • • • Rita Pažmunová, Moderní komunikační sítě od A do Z; druhé aktualizované vydání Computer Press, a.s. Brno 2006 Patric Zandl, Praktický průvodce bezdrátové sítě; Computer Press, a.s. Brno 2003 http://cs.wikipedia.org/wiki/Ethernet http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/7/7a/DruhyPocitacovychSiti.svg http://www.tvdigitalne.cz/obr/474a.jpg http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Pkuczynski_RJ-45_patchcord.jpg 34 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Radioaktivita Martina Kovandová, 4. ročník Jedná se o samovolnou jadernou přeměnu nestabilního izotopu určitého prvku na izotop jiného prvku, která je doprovázena emisí radioaktivního záření. Podle typu emitovaného záření mluvíme někdy o rozpadu α, rozpadu β, rozpadu γ. Radioaktivní záření je záření vysílané atomovým jádrem při přeměně jádra. Základní druhy radioaktivního záření: Záření α Je tvořeno částicemi alfa, jsou to jádra atomu helia. Skládají se ze dvou protonů a dvou neutronů. Toto záření pohlcuje již list papíru nebo tenká vrstva vzduchu. Může být však nebezpečné, je-li radionuklid vydávající toto záření vdechnut nebo pozřen. Proto je tak nebezpečné vdechování radioaktivního plynu radonu, který se hromadí v nevětraných prostorách zděných a který je zdrojem záření alfa. Záření β Záření je tvořeno záporně nabitými elektrony nebo kladně nabitými částicemi, jež mají stejnou hmotnost jako elektrony a nazýváme je pozitrony. Tyto elektrony přitom letí rychlostmi blízkými rychlosti světla. Záření beta je pronikavější než záření alfa a pohlcuje se například tenkým hliníkovým plechem. Záření γ Nejpronikavějším zářením je záření gama. Je to krátkodobé elektromagnetické záření, podobné záření rentgenovému, a lze je pohltit například vrstvou olova. Původ jednotlivých druhů záření Prostupnost jednotlivých druhů záření různými materiály Vznik radioaktivního odpadu V České republice vznikají radioaktivní odpady při mírovém využívání jaderné energie, jedná se o průmyslovou výrobu, zdravotnictví a výzkum. V porovnání s jinými odpady z lidské činnosti je podíl radioaktivních odpadů a vyhořelého jaderného paliva poměrně malý, to znamená, že tvoří setinu procenta hmotnosti všech nebezpečných odpadů. Navíc svou nebezpečnost postupně ztrácí. V České republice vyprodukuje jaderná energetika přibližně 450 tun nízko a středněaktivních odpadů ročně. Do tohoto množství spadají nejen odpady z provozu jaderných elektráren, ale také odpady z dalších oblastí lidské činnosti. České jaderné elektrárny Temelín a Dukovany vyprodukují ročně necelých 100 tun vyhořelého jaderného paliva, které se řadí do vysokoaktivních odpadů. Za bezpečné ukládání všech radioaktivních odpadů v ČR je na základě atomového zákona zodpovědná Správa úložišť radioaktivních odpadů. 35 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Zpracování a úprava radioaktivních odpadů Nízkoaktivní a středněaktivní odpady není možné umístit do úložiště v takovém stavu, v jakém vznikly. Je třeba je vhodným způsobem zpracovat, upravit a vložit do obalu splňujícího požadované vlastnosti. Tak například kapalné odpady jsou zahušťovány a poté zpevněny vhodným ztužidlem, pevné odpady jsou slisovány. Sud naplněný odpadem a zafixovaný cementem nebo asfaltem je vložen do většího sudu a meziprostor je vyplněn betonem. Sud je uzavřen a natřen antikorozním nátěrem. Každý sud s odpadem musí splnit stanovené podmínky přijatelnosti pro ukládání, popř. skladování v úložišti. Tyto podmínky schvaluje Správa úložišť radioaktivního odpadu. Ukládání radioaktivního odpadu Jednu skupinu radioaktivních odpadů tvoří odpady vznikající v jaderné energetice. Jedná se o všechny kapaliny, pomůcky a materiály, které přišly při provozu jaderné elektrárny do kontaktu s radionuklidy, a v budoucnu také o vyhořelé jaderné palivo. Druhou skupinu tvoří takzvané institucionální odpady, které vznikají ve zdravotnictví, průmyslu, zemědělství či výzkumu. Mohou to být např. staré měřicí přístroje a radioaktivní zářiče, znečištěné pracovní oděvy, látky, papír, injekční stříkačky atd. Radioaktivní odpady se obvykle dělí podle aktivity na přechodné, nízkoaktivní, středněaktivní a vysokoaktivní odpady. Zneškodnění nízkoaktivních, středněaktivních a vysokoaktivních odpadů spočívá v zajištění jejich úplné izolace od biosféry, a to po celou dobu, po kterou mohou pro člověka a životní prostředí představovat riziko. Této izolace radioaktivních odpadů je dosaženo v úložištích, v nichž soustava na sobě nezávislých a vzájemně se doplňujících bariér brání uvolnění nebezpečných látek do okolí. Radioaktivní odpady je třeba udržet pod kontrolou tak dlouho, dokud jejich radioaktivita neklesne v důsledku samovolného rozpadu na úroveň vylučující ohrožení jakékoliv složky biosféry. U nízkoaktivních a středněaktivních odpadů je doba, po kterou je nutná izolace radioaktivních odpadů od biosféry, obvykle tři sta až pět set let. Tyto odpady je možné ukládat v povrchových nebo přípovrchových úložištích, jakými jsou i úložiště Dukovany, Richard a Bratrství. Před uložením je nutné odpady zpracovat a upravit do formy vhodné k uložení. Vyhořelé jaderné palivo nebo jiné vysokoaktivní odpady je však třeba izolovat od životního prostředí po dobu nesrovnatelně delší, než umožňuje izolace v povrchových úložištích, řádově desetitisíce let. Vyhořelé jaderné palivo je v současné době bezpečně skladováno v tzv. meziskladech. Vzhledem k tomu, že vyhořelé palivo obsahuje prvky schopné uvolnit ještě značné množství energie, může se v budoucnu stát cennou surovinou. Bezpečnost úložiště Smyslem ukládání radioaktivních odpadů je ochrana člověka a životního prostředí před nežádoucími vlivy radioaktivního záření. Aby se vyloučily jakékoliv pochybnosti o plnění tohoto cíle, je nutné lokalitu úložiště a jeho nejbližší okolí monitorovat. Aby mohlo být úložiště vůbec vybudováno a uvedeno do provozu, musí provozovatel, v tomto případě Správa úložišť radioaktivních odpadů, zajistit, aby bylo úložiště po celou dobu provozu i po jeho uzavření zcela bezpečné pro své okolí. Zdroje: • TARÁBEK, P., ČERVINKOVÁ, P. a kol. Odmaturuj z fyziky Nakladatelství Didaktis Brno 2006, 2. vydání, ISBN 80• • • • • • 7358-058-6 KOLÁŘOVÁ, R., BOHUNĚK, J., ŠTOLL, I., SVOBODA, M., WOLF, M.: Fyzika pro 9. ročník základní školy. Nakladatelství Prometheus spol. s. r. o., Praha 2002, ISBN 80-7196-193-0 http://cs.wikipedia.org/wiki/Radioaktivita http://www.suro.cz/cz/prirodnioz/radioaktivita-stavebnich-materialu http://www.rawra.cz/cze/Uloziste-radioaktivnich-odpadu/Radioaktivni-odpady/Co-je-radioaktivita http://radioaktivita.cz.sweb.cz/radioaktivita.htm http://www.energyweb.cz/web/index.php?display_page=2&subitem=1&ee_chapter=3.5.2 36 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Česká věda České originály se stále rodí Iva Kosová, sexta Zdaleka ne každý národ se může pochlubit tolika nápady, vynálezy a objevy, které se zrodily v českých hlavách, ne vždy šlo o objev zcela nový, leckdy stačilo podívat se na svět jinou optikou a geniální řešení bylo na světě. O české vynalézavosti se dozvídáme například již na základní škole - lodní šroub, ruchadlo, můžeme říci „země sice malá, ale velmi vynalézavá“. Některé úžasné objevy posléze překonal další pokrok, jiné nám zevšedněly každodenním používáním. Zrod objevné myšlenky, originalitu samu však nelze spoutat časem ani čímkoliv jiným, rodí se stále, napříč nejrůznějšími oblastmi vědy a lidského života. I v dnešní době vzniká v českých hlavách mnoho výjimečných nápadů, které oceňuje spousta lidí z nejrůznějších částí světa. Je dobré vědět, že ke špičkám v mnoha oborech patříme stále. Jedním z takových převratných vynálezů, které používáme s naprostou samozřejmostí, je mikrovlnná trouba – kuchyňský elektrický přístroj pro tepelnou úpravu pokrmů. Kdo by tušil, že za vznikem jednoho z nejpoužívanějších elektrických pomocníků dnešní doby stojí princip oscilace magnetronu a český rodák, fyzik a univerzitní profesor Augustin Žáček. řez magnetronem oscilace Byl to právě on, kdo už v roce 1924 jako první popsal princip oscilace magnetronu neboli mikrovlnného záření. Upřel tak pozornost světa k objevu zcela nového principu, který při svém výzkumu radarů využil a dotáhl do dokonalosti americký vynálezce Percy Spencer. Díky českému objevu, patentovanému v roce 1926, tak mohou miliony lidí na celém světě ve svých mikrovlnkách pohodlně připravovat svůj pokrm. Můžeme konstatovat, že jsme zkrátka v oblasti vědy na absolutní světové špičce a v některých oblastech nemáme konkurenci. Možná jen několik dalších příkladů z oblasti vědy – profesor Otto Wichterle (vynález silonu a pružných kontaktních čoček), profesor Oldřich Jirásek (průmyslová výroba nanovlken) a další, kterými Češi obohatili svět. Zdroje: • • • • • • • http://fyzweb.cuni.cz/dilna/krouzky/mikrov/mikrov.htm http://www.mwm.cz/CD/c03.htm http://www.szu.cz/tema/pracovni-prostredi/elektromagneticke-pole A. Žáček, Magnetronové generátory. Praha: ESČ 1936 http://www.uochb.cas.cz/Bulletin/bulletin294/980401.html http://www.ideon.cz/jsme/modules.php?name=News&file=article&sid=6 http://www.vscht.cz/main/soucasti/fakulty/fcht/studium/infch/osobnosti-otto_wichterle_cze.html 37 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Materiál pro třetí tisíciletí – nanovlákno Aneta Doskočilová, sexta Jen málokdo z nás, když se obléká na sportovní, někdy i pracovní činnost nebo na turistickou výpravu, si uvědomí, že většina toho oblečení, těchto textilií může plnit svoji úlohu jen díky novým materiálům z nich vytvořených. Materiálem třetího tisíciletí jsou nanovlákna! Ta jsou schopna změnit vlastnosti řady používaných materiálů nebo umožňují vytvořit materiály zcela nové. Jedním z nich je materiál, který dokáže odstranit fyzikální nebo biologické nečistoty z vdechovaného či vydechovaného vzduchu. Díky jeho vlastnostem je předurčen k použití v medicíně, například pro výrobu obličejové masky proti ptačí chřipce. Druhým příkladem je zvukoabsorpční materiál, který obsahuje nanovlákna s unikátní schopností pohlcovat zvuk v široké řadě frekvencí. Často také slýcháme o neúčinnosti antibiotik, ale i zde nám mohou pomoci nanovlákenné materiály. Velikosti pórů těchto textilií jsou totiž tak malé, že znemožní propustnost jakýchkoli bakterií, nebo dokonce virů, a to je v době rezistentních kmenů antibiotik pro lidstvo dobrá zpráva. Nanovlákno je tak malé a lehké, že jeho jen o trochu větší množství než jeden gram by obtočilo Zemi kolem rovníku. Díky své struktuře a možnosti vytvářet materiály s unikátními vlastnostmi nabízí nanovlákno netušené možnosti pro využití v mnoha různých oblastech. O jejich masové rozšíření, a hlavně zavedení do běžného života po celém světě se významnou měrou zasloužili Češi. Vlákno z Liberce S pokusy o výrobu nanovláken začali vědci již v 30. letech minulého století, o třicet let později byl vydán patent na první přístroj pro výrobu ultratenkých a ultralehkých nanovlákenných tkanin s různými vzorky při použití elektrického zvlákňování. První výrobní technologie výroby nanovláken se na globálním trhu objevily v 80. letech minulého století, většina z nich ale stále fungovala především v laboratorních podmínkách. Na laboratorní výzkumy vědců z celého světa navázal český tým profesora Oldřicha Jirsáka z Technické univerzity v Liberci, kterému se spolu s jeho studenty povedlo uvést nanovlákna v podobě netkaných textilií do běžného života každého z nás. Šlo o významný posun a celosvětové prvenství nového principu a technologie umožňující průmyslovou výrobu nanovláken. Přelomovou technologií se v roce 2003 stal přístroj Nanospider, založený na objevu profesora Jirsáka, na trh ho uvedla v roce 2005 česká firma Elmarco, jako jediný producent strojů na výrobu netkaných textilií z nanovláken na světě. 38 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Nejnovějším produktem z dílny českých vědců je textilní membrána, která oproti mikroporézním membránám, jako je například GoreTex, vyniká vysokou paropropustností. Díky unikátním vlastnostem této membrány vše nasvědčuje tomu, že se stane materiálem třetího tisíciletí. Můžeme konstatovat, že jsme zkrátka v oblasti nanovláken na absolutní světové špičce a v některých oblastech zkrátka nemáme konkurenci. Zdroje: • • • • http://www..electro-spinning.com http://www. japatech.zelenausporam.cz/.../30-5_technologie_nanospider http://www. czechtechnologydays.org http://www. svetvedy.cz/nanospider-zahajil-nanorevoluc Udržitelný rozvoj života člověka Pálení odpadu na Zemi v průběhu staletí Aneta Doskočilová, Iva Kosová, sexta Odpad je starý jako lidstvo samo, ale problémy s ním narostly dnes do takových rozměrů, jaké si nikdo před pár desítkami let nedokázal ani představit. Celá naše planeta již jeví známky promoření cizorodými látkami, které vnášíme do životního prostředí vlivem uspokojování našich potřeb a užívání civilizačních výdobytků. I naši předkové produkovali odpad, podívejme se tedy na okamžik do historie, možná se z ní dokážeme poučit nebo alespoň neopakovat stejné chyby. V dávné historii lidé produkovali odpad přírodního původu, který se většinou časem sám rozložil bez negativního vlivu na prostředí. Například v Dolních Věstonicích se našla hromada mamutích kostí z více než stovky mamutů z období asi 30 až 15 tisíc let před naším letopočtem. Je to zatím nejstarší skládka odpadů, která byla objevena na území naší republiky. Problémy s odpady nastaly, když lidé začali žít na jednom místě. Ve velkém množství se pevné odpady nestihly rozložit a hromadily se kolem. Ve středověku končily veškeré odpady v ohni, na hnojištích nebo přímo na nedlážděných ulicích. Velké epidemie nemocí nutily města tuto neradostnou situaci změnit, například město Hamburk začalo s organizovaným svozem odpadu z města okolo roku 1600, po vypuknutí epidemie moru. V období průmyslové revoluce, která s sebou přinesla jako vedlejší efekt zvyšování produkce pevných odpadů, se začalo s budováním centrálních kanalizací a s vyvážením odpadů na skládky. V Praze například fungoval systém "vyvážka". Pražané, zaslechnuvší hlas zvonku, sami z domů vynášeli odpadky v nejrůznějších nádobách a obecní zřízenec, zaměstnanec hlavního města Prahy, je sypal do vozu. Odtud, z pražských ulic, se pak hromadně odvážely na dvě desítky smetišť , umístěných na periférii velkoměsta. Ani skládky však nemají neomezenou kapacitu a problém s odpadem tu byl znovu. Jako přijatelné řešení se nabídlo spalování odpadů, které zmenšuje jeho objem. Nejstarší 39 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 spalování komunálního odpadu v Evropě probíhalo od roku 1870 v Londýně a po něm v Bruselu. První spalovna na území Rakousko-Uherské monarchie byla postavena v Brně v r. 1905. Na svou dobu disponovala pokročilou technologií, využívající teplo ze spalování k výrobě elektrické energie, až do r. 1941. V současné době je v Evropské Unii v provozu více než 340 zařízení na energetické využívání odpadu (ZEVO). V Německu a Švýcarsku se téměř neskládkuje, odpady se okamžitě energeticky využívají. Také v Holandsku, Rakousku, Belgii a Dánsku jde na skládky minimum odpadů. Energetickým využíváním odpadu tyto země šetří nenahraditelné zdroje paliv, jako jsou uhlí a ropa a zmenšují objem odpadu ukládaného na skládky na minimum. V ČR jsou zatím pouze 3 spalovny komunálního odpadu, drtivá většina odpadů končí na skládkách, jejichž dopady na životní prostředí jsou především nemalé. Kromě metanu a oxidu uhličitého uvolňuje skládka odpadů do ovzduší plynné emise obsahující aceton, benzen, chlorbenzen, chloroform, styreny, xyleny, čpavek a jiné nebezpečné sloučeniny chloru. Další nebezpečí plyne z možnosti průsaku do podzemních či povrchových vod. Uprostřed tělesa skládky zůstane voda kontaminovaná po tisíce let. Brněnská spalovna Většina z nás už třídí svůj odpad z domácností, separujeme plasty, papír, sklo a další. Všichni ale víme, že třídit odpady jde jen do určité míry, vždy zůstane nevábný zbytek, který skončí v popelnici. Co se s ním děje dál? U nás ho většinou bez užitku uložíme na skládce. V mnoha vyspělých evropských zemích upřednostnili energetické využívání odpadu. Ze zbytku, který by jinak ležel na skládce, tak vytěží to nejcennější - energii. Zdroje: • • • • • http://www.envic.cz/k-vyvoji-skladkovani-a-odpadovych-technologii-aneb-neco-historie-neuskodi.htm http://www.odpadjeenergie.cz/historie/prvni-spalovna-odpadu-byla-v-brne.aspx http://www.psas.cz/index.cfm/o-spolecnosti/predstaveni-spolecnosti/historie/ http://odpady.ihned.cz/1-10005080-13970710-E00000_detail-80 http://www.ekonoviny.cz/index.php?LA=CS&MN=Je+toxi%E8t%ECj%9A%ED+pitn%E1+voda+ne%9E+spaliny %3F&ProdID=00028F0667F064860002E8C6&DT=4097&TXTID=2418 Studenky partnerských gymnázií 40 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Podmínky pro udržitelnost života člověka - energie z obnovitelných zdrojů Akumulátor a regulátor energie Michaela Sikorjáková, kvinta V seznamu energetických zdrojů, které se využívají v České republice, mají své nezastupitelné místo obnovitelné zdroje. Do roku 2020 se plánuje investovat do rozvoje těchto zdrojů energie celkem 30 miliard korun, jejich význam však spočívá v šetrném přístupu k životnímu prostředí. K obnovitelným zdrojům energie se v podmínkách ČR řadí využití obnovitelných druhů energie - vody, větru, slunečního záření, biomasy, bioplynu, kapalných biopaliv, geotermální energie. Stát chce „vodní baterky“ Akumulace elektřiny je čím dál zásadnější záležitostí, což si uvědomuje i stát. Do roku 2013 se Česká republika zavázala, že 13% hrubé konečné spotřeby energie pokryje z obnovitelných zdrojů což se týká také využívání vodních zdrojů. V této souvislosti se předpokládá podpora rozvoje systémů akumulace energie - přečerpávajících vodních elektráren a procesu „elektroakumulace“. V kontextu s potřebou energetických zásobníků se uvažuje o výstavbě několika přečerpávajících vodních elektráren, elektroakumulátorů a dalších systémů vhodných pro řízní a regulaci elektrizační soustavy. V současné době je jeden projekt ve stadiu přípravy. Nejde však o klasickou výstavbu, ale o výměnu částí technologie na stávající průtočné elektrárně za technologii umožňující přečerpávací cyklus. Přečerpávací elektrárna V následujících letech vzroste podíl obnovitelných energických zdrojů na celkovém výkonu elektráren v Česku. Předpokládá se také výstavba dalších dvou bloků Jaderné elektrárny Temelín. Tyto skutečnosti a nutnost zabezpečit trvalou a kvalitní dodávku elektřiny vyvolávají nutnost výkon zdrojů více regulovat. Jednou z možností, jak zabezpečit potřebný dynamický regulační výkon, je výstavba nových přečerpávajících vodních elektráren. Více než zdrojem elektrické energie jsou regulátorem kvality dodávek. Vzhledem k tomu, že naše přečerpávající elektrárny jsou postaveny na tocích s minimálním přirozeným průtokem. Přečerpávací elektrárny Dalešice a Dlouhé stráně jsou ovládány z technického dispečinku ČEZ dálkově a uplatňuje „rychle startující“ zdroje na krytí odchylek ve spotřebě v plně automatizovaném provozu. Pro najetí a odstavení není nutný zásah obsluhy. „V době nízkého zatížení je provoz čerpání, výroba v období vysokého zatížení.“ Méně časté, ale velice důležité je využití přečerpávajících elektráren pro pokrytí velkých výpadků spotřeby a udržování napětí v přenosové soustavě, tedy zamezení vlivu při poruše typu „black-out“. Zdroje: • • • http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny.html http://www.cez.cz/cs/vyroba-elektriny/obnovitelne zdroje/jak-funguje-elektrarna.html http://www.cez.cz/cs/spolecnosti-skupiny-cez-v-cr/cez-obnovitelne-zdroje/vodni-elektrarny.html 41 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Vliv důlní činnosti pro udržitelnost života člověka Výprava za důlním obrem Petra Blínová, kvinta Ústecký kraj leží na severozápadě Čech.Z minulosti známe tento region jako významnou průmyslovou oblast. Dnes nabízí množství přírodních krás, historických zajímavostí i skvostů architektury. Na severním okraji je lemován hradbou Krušných hor. Již ve středověku se zde rozvíjelo hornictví spojené s těžbou rud a později uhlí. Významná data z historie 1919 - přijat zákon o všeobecné elektrizaci republiky (pouze 10 % měst a obcí), 1920 - výnosem ministra veřejných prací zavedena třífázová soustava 50 Hz, 1926 - dostavěna první elektrárna v českých zemích - Ervěnice s výkonem 70, MW, 1948 - první přečerpávací elektrárna ve Štěchovicích, 1955 - elektrifikováno celé území českých zemí, 1960 - uveden do provozu první elektrárenský blok o výkonu 110 MW – Tisová, 1967 - uveden do provozu první 200MW elektrárenský blok v Ledvicích, 1969 - zavedení letního času jako ve většině evropských států, 1978 - začala výstavba Jaderné elektrárny Dukovany, 1985 - uveden do provozu první blok Jaderné elektrárny Dukovany, 1987 - zahájena stavba Jaderné elektrárny Temelín, 1993 - postavena první větrná elektrárna v Krušných horách, 1996 - provoz přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně s výkonem 650 MW, 1997 - česká přenosová soustava trvale připojena k západoevropské soustavě UCTE, 1998 - dokončen ekologicky rozsáhlý odsiřovací program českých elektráren, 2002 - zahájení zkušebního provozu prvního bloku Jaderné elektrárny Temelín, 2003 - uvedení druhého bloku Jaderné elektrárny Temelín do zkušebního provozu, BŘEZNO Nedaleko obce Březno v Krušných horách bydlí obrovský drak. Váží 4300 tun, tedy asi jako 17 plně naložených letadel. Vysoký je 51, dlouhý 150 metrů. Jmenuje se Severus a lidé v Březně se ho nemusejí bát. Tenhle drak lidem celý život pomáhal. Těžil pro ně uhlí. Severus je totiž kolesové velkorypadlo KU 800, přezdívku získalo podle hornické pohádky o draku Severusovi, který v dávné minulosti nejprve ohrožoval obec, ale po „domluvě“ chrabrého rytíře nakonec Březnu začal sloužit. Dnes už je drak v důchodu. Aktivní kariéru ukončil teprve před dvěma lety, do té doby pracoval na skrývce dolu Merkur nedaleko Března. Do šrotu ale nepřišel a v zapomnění neupadl, je z něj atrakce, kterou jezdí obdivovat lidé z Čech i ciziny. V dobách svého pracovního nasazení makal „ jako šroub“ - každou hodinu vytěžil kolem 3000 tun hmoty. Od roku 1979, kdy byl nasazen do provozu, odtěžil tento stroj přes 268 miliónu kubíků hmoty. Obří bagr na uhlí Kolesová rypadla jsou při povrchové těžbě hnědého uhlí nezbytný pomocník. Než se může začít těžit uhlí, je nutné se k němu dostat, to znamená odhrabat zeminu nad ním. Po odstranění skrývky (svrchní vrstva zeminy) přichází na řadu opět rypadla. Ta už nabírají horninu, tedy hmotu, která obsahuje to, oč tu běží, „uhlí“. Vytěžená hmota putuje na pásové dopravníky, které ji odvážejí z dolu k dalšímu zpracování do úpravny uhlí. Zdroje: • • • • • http://www.obecbrezno.cz http://www.vyznamna-data.cz http://mostecky.denik.cz/zpravy_region/mostecko POTŘEBOVÁ, L. 2007. Revitalizace oblastí severních Čech postižených těžbou hnědého uhlí. TESAŘ, P. 2005. Obnova a budoucnost Mosteckého regionu. 42 Ekologická konference partnerských škol 2013, projekt CZ.1.07/1.1.00/14.0143 Pro letošní rok se s Vámi loučí moderátoři a účastníci akce Ekologická konference 2013 24. - 26. 4. 2013 43