Národní výhrady

John Brophy, Miloslav Fišera
„NÁRODNÍ VÝHRADY“ 1 („NATIONAL CAVEATS“)
Úkoly, které jsou postaveny před české velitele (AČR) v zahraničí jsou dobře známy již od
vstupu do NATO v r. 1999. Za normálních okolností tyto úkoly sestávají z běžných vojenských
úkolů: mít správně vycvičené osoby, odpovídající výstroj a výzbroj, logistické, zdravotnické a
finanční zabezpečení atd. Navíc se české jednotky stávají neustále známějšími svými
vynikajícími vlastnostmi při řešení humanitárních úkolů, kde ukazují svůj jedinečný logistický a
finanční přístup. 2
Nyní si však čeští velitelé uvědomují nový úkol AČR, tj. velet mnohonárodnostnímu uskupení.
Ten přináší do jejich úkolů při zasazení v rámci NATO velení a řízení (C2) 3 nový rozměr.
Čeští velitelé zjišťují, že mnoho národních kontingentů, které s nimi působí v těchto zahraničních
misích, je omezeno v tom, jak se chovat k tomu, co je známo jako tzv. „národní výhrady“.
Národní výhrady jsou v zásadě politicko-vojenská omezení uložená většině národních
kontingentů. Tyto výhrady jsou stanoveny jednostranně. To znamená, že jsou stanoveny
politickými představiteli každého státu, ne po dohovoru s NATO nebo velitelem
mnohonárodnostního uskupení, který je za tuto zahraniční misi zodpovědný.
Ačkoli jsou výhrady v rámci jednotlivých států značně rozdílné, jsou ukládány na vojenské i
humanitární mise (např. CIMIC 4 nebo záchranné zdravotní skupiny 5 ) a mohou obsahovat
omezení logistická, finančního zabezpečení a osob. To zjednodušeně znamená - výhrady jsou
„červenými kartami“. 6
Všichni velitelé a štáby, které se připravují k nasazení v mnohonárodnostní operaci NATO, tedy
potřebují vědět, že výhrady ovlivní veškeré stupně/úrovně operace, nejenom obvyklé vojenské
operace. Jednotlivý národní kontingent uplatňuje výhrady dokonce i na členy svých
1
2
3
4
5
6
Překlad stanoven Právním oddělením AČR.
Avšak finanční, ekonomický a logistický přístup k zabezpečení českých jednotek v zahraničí/při plnění úkolů je
stále nedořešený.
V NATO se běžně používá termín velení a řízení s označením C2. V českém jazyce se místně používá zkráceně
jen „velet“, případně „velení“, avšak se stejným významem.
CIMIC - CIvil MIlitary Cooperation - civilně vojenská spolupráce - Koordinace činnosti a spolupráce mezi
velitelem NATO a civilními představiteli, včetně místního obyvatelstva a místních orgánů a rovněž
mezinárodních, národních i nevládních organizací a agentur ve prospěch plněného úkolu. Jsou to zdroje a
opatření, která podporují vztahy mezi veliteli NATO, národními vládami a civilním obyvatelstvem v oblasti, kde
jsou nebo kam mají být rozmístěny vojenské síly NATO. [Národní pravomoci vojenské i politické jsou, v případě
AČR, delegovány vrchním velitelem armády, tj. prezidentem (NCA) a vládou veliteli českého kontingentu
v daném nasazení]
Například Trauma team při nasazení po zemětřesení 2005 v Pákistánu. Složen z části lékařů a odborného
zdravotního personálu Úrazové nemocnice Brno, zdravotníků AČR (vojenských lékařů a středně zdravotnických
pracovníků) a záchranářů - Rescue Team HZS Praha.
“Nebojová omezení Nemecka by měla být posouzena orgány NATO”, DW-World.DE, Deutsche Welle, p. 1, na
stránkách www.dw-world.de/dw/article/0,2144,2250071,00.html.
Brophy John
Page 1
9/5/2007
humanitárních organizací a na plnění civilně rekonstrukčních úkolů. Tyto výhrady např. svazují
možnosti velitele velet (C2), dokonce i plnit úkoly např. skupinou obnovy oblasti (PRT 7 ) nebo
skupinou vojensko civilní spolupráce 8 (CIMIC). 9 Jestliže je velitel, který je pověřený velet (C2)
mnohonárodnímu uskupení, přímo zodpovědný za provádění humanitárních operací ve svém
prostoru zodpovědnosti (AOR), taková civilní omezení „mrzačí (mnohonárodnostní)
spolupráci...“ 10 , a pak tyto civilní výhrady mohou ovlivnit jeho velení (C2) spíše, než mnohem
zřetelnější výhrady vojenské.
„Dnes se v našich vojenských nasazeních pochopitelně hodně hovoří o ‚národních výhradách‘...
Ale není třeba pochybovat o tom, že ‚národní výhrady‘ jsou vytvořeny i pro civilní nasazení.
Tyto (civilní nebo humanitární) výhrady jsou velmi závažné. Vedou k plýtvání a
nekoordinovanému použití zdrojů...“ 11
Tyto výhrady však často mnohem podstatněji omezují plnění operačního úkolu samotného a
činnost jednotlivých národních kontingentů, které se dané mnohonárodnostní mise účastní.
To znamená, že vlády jednotlivých států mohou uvalit na bojové použití svých jednotek omezení.
Velitelé těchto mnohonárodnostních uskupení v misích, jako např. těch na Balkánu, v Kosovu a
nejznámější Síly mezinárodní bezpečnostní pomoci (ISAF), které bojují pod záštitou NATO
v Afghánistánu, zjišťují, že tyto výhrady skutečně nedovolují jednotkám mnoha států účastnit se
v bojových operacích nebo jen být na nepřátelském území.
Ačkoli národní výhrady existují přinejmenším od zapojení NATO na Balkáně, jejich existence
byla a je záměrně zahalována tajemstvím pro jejich politickou citlivost, a teprve v současnosti se
dostala v obecnou známost. Naneštěstí jeden z důvodů, proč se výhrady dostaly na veřejnost, je,
že se staly tak běžnými a tak omezujícími, že překážejí velitelům mnohonárodnostních uskupení
ve velení a řízení (C2).
Například v Kosovu, v r. 2004, národní výhrady zabránily veliteli KFOR zasadit velkou část jeho
NATO jednotek, aby zvládl národnostní násilnosti. V Afghánistánu je situace v souvislosti velení
a řízení (C2) údajně daleko vážnější.
Někteří mluvčí NATO prohlásily, že v současnosti je mezi 30 kontingenty, které jsou nasazeny
v misi ISAF, více jak 100 výhrad, které jim údajně např. zakazují účastnit se bojového nasazení.
Ostatní nebudou dovolovat svým jednotkám působit mimo hlavní město (Kábul) nebo ve
více nepřátelských jižních oblastech země. Některé výhrady dovolují použít dané jednotky
k úkolům obnovy v tzv. CIMIC nasazeních (Provinční rekonstrukční týmy), zatímco jiné státy
nebudou pravděpodobně umožňovat jiným státům NATO využívat jejich letouny.
7
8
9
10
11
Provincional Reconstruction Team
jako např. pomoc ženijními jednotkami při obnově komunikací, mostů, škol, studní apod.
“Proslov na schůzce Výboru NATO (NAC), Norský ministr zahraničních věcí Jonas Gahr Store, Brussel, 26.
ledna 2007. Viz. www.norwayh-nato.or/operation/afghanistan/26107.htm, p. 2 k “národní sponzoři”.
Simon Tisdall, „No Quick Afghanistan Exit“ (Z Afghánistánu nelze rychle odejít), deník The Guardian,
2.listopadu 2005.
Ibid, Norský ministr zahraničních věcí, Jonas Gahr Store, proslov na schůzce NATO, 26. ledna 2007.
Brophy John
Page 2
9/5/2007
Jeden ze skutečných problémů, který mnohonárodnostní velitelé musí řešit, je, že pravděpodobně
žádné z těchto výhrad nejsou veřejně známé. Není vydán seznam nebo dokument s těmito
zákazy, takže velitel NATO je v postavení, že o nich neví až do chvíle, kdy vydá rozkaz
národnímu kontingentu pod svým velením a poté se dozví, že jednotka jej neprovede.
Samozřejmě neschopnost velet všem mu podřízeným zasazeným jednotkám je rozhodujícím
omezením povinnosti velet a řídit jakéhokoliv velitele; nicméně pokud tato situace roste do
extrémů, potom by to mohla být vojenská katastrofa. Již dříve zmíněné násilnosti v Kosovu jsou
příkladem toho, co by se mohlo stát v mimořádné situaci, ale zprávy z Afghánistánu naznačují, že
situace zde může být mnohem horší.
V září 2006 se smíšená britsko-afghánská 12 hlídka střetla s početně silnější nepřátelskou
jednotkou. Následujících 14 dní pak tato hlídka ISAF vzdorovala sama bez posil. Některé zprávy
tvrdí, že tyto posily byly k dispozici, ale nemohly být okamžitě zasazeny pro národní výhrady. 13
Jiné zprávy naznačují, že kanadské jednotky ISAF, které se účastnily operace Medúza, v lednu
2007, utrpěly četné ztráty, protože ostatní státy jim nemohly pomoci.
„Nejrozsáhlejším útokem NATO v posledních letech byla Operace Medusa ... ta čtvrtého dne
téměř selhala... protože v důsledku národních výhrady Kanaďané nebyli zabezpečeni dalšími
zeměmi, jak potřebovali.“ 14
Je zde i veřejné „obvinění“, že během operace Medusa zemřelo nejméně 12 kanadských vojáků,
protože pro tato bojová omezení nebyli zabezpečeni kontingenty ostatních států. O této údajné
události nebylo zveřejněno více podrobností a tyto zvěsti nebyly potvrzeny. Byly také popřeny
tajemníkem NATO, gen. Jaap de Hoop Schefferem v jeho úvodním vystoupení na Schůzce
NATO v Rize, ale přetrvávají názory, že bojová omezení (zákazy) národních kontingentů
v Afghánistánu způsobily zbytečné ztráty. 15
Tyto události naznačují, že omezení neovlivňují pouze vyšší mnohonárodnostní velitele, ale také
velitele malých jednotek, kteří jsou v naléhavých případech závislí na posílení svými sousedy z
jiných národních kontingentů.
12
13
14
15
Afghan National Army - Afghánská národní armáda
Matthew Hickley, „Makeshift ‘Rorke’s Drift’ (pomoc v nouzi) Jednotka zdravotníků a ženistů vzdoruje
Talibanu“, (britský) Daily Mail, 26.listopadu 2006.
<http://www.dailymail.co.uk/pages/live/articles/news/news.html ?in_article_id=418786&in_page_id=1770>
Autor zajímavě hovoří o dánských nebojových omezeních jako o “Rules of Engagement” (ROE - pravidla
nasazení/střetu).[ Rorke’s Drift - roku 1879 se v jižní Africe oddíl 100 britských vojáků bránil proti ohromné
přesile 4 tisíc největších bojovníků kmene Zulu. Den předtím zmasakrovali asi 1200 britských vojáků a vypravili
se na faru Rorkes Drift, kde celý den, celou noc a pak ještě další den postupně útočili a britští vojáci se snažili
bránit a obnovovat obranu. http://en.wikipedia.org/wiki/Battle_of_Isandlwana]
Britský republikán (člen parlamentu), Mark Lancaster, v „Oddílu/odstavci 1249“, během “Hansard Debates”
(Rozhovorů v Hansardu) v britské Dolní sněmovně 30.listopadu 2006. Dostupné na stránkách:
www.publications.parliament.uk/pa/cm200607/cmhansrd/cm0611/debtext/61130-0008.htm
Viz. tisková konference gen. Scheffera, na http://www.mfa.gov.ge/index.php
?lang_id=ENG&sec_id=78&info_id=276, kde dopisovatel z německého „Frankfurt Allgemeine Zeitung“
prohlásil, že: „Předpokládám, že hovoříme o operaci Medůza a že to ... bylo odmítnuto/neuposlechnuto místními
veliteli a že následkem toho, jak bylo řečeno v Ottawě, 12 kanadských vojáků zemřelo“.
Brophy John
Page 3
9/5/2007
Nakonec je stále příliš brzy, abychom se dozvěděli vše, co je v pozadí tohoto příběhu, a to je jistě
hodné dalšího studia, ale již dnes je jasné, že výhrady jsou stále více spornou otázkou, která je
hrozbou nejenom bojovým možnostem NATO, ale je skutečnou hrozbou „vrážející klín“ mezi
státy NATO. Někteří pozorovatelé tvrdí, že omezení brání vojenskému úspěchu v Afghánistánu a
navíc sami ohrožují alianci.
„Úvodní zkoumání v Armádě České republiky o jejím přístupu k ‚výhradám‘ ukázalo, že právní
základ pro využití sil AČR (a humanitárních) během mnohonárodnostních misí v zahraničí je
poměrně široké, a prakticky neomezené. Ve skutečnosti AČR nemá v současnosti tzv. ‚národní
výhrady‘. Neexistuje žádný oficiální dokument, a v současnosti Náčelník Generálního štábu AČR
přehodnocuje ‚Pravidla nasazení/střetu‘ (ROE) AČR a připravuje jejich vydání. Po jejich
konečném vymezení budou jejich součástí i ‚Stálá pravidla nasazení AČR‘. Jsou založena na
znění směrnice MC 362/1, NATO ROE. Stálá pravidla budou poté používána spolu s pravidly
upřesněnými pro daná nasazení/mise. Ta budou samostatným dokumentem pro každou misi.
Podstatné je to, že v tomto okamžiku nemají velitelé AČR omezující ‚výhrady‘ pro svá
nasazení.“ 16
Všechny tyto vývody a tvrzení znamenají, že dopad na operaci těchto politických omezení či
příkazů by měl být předmětem dalšího bádání a měl by se stá nedílnou součástí přípravy jednotek
AČR před výjezdem do mise.
16
Náčelník právní služby AČR, pplk. Mgr. Zdeněk VLČEK, „Právní stanovisko ke pravidlům nasazení AČR a
uplatňování ‚národních výhrad‘“, Praha, 10.5.2007 (na vyžádání Fišery). Dále: Použití síly Ozbrojenými silami
ČR vyplývá v míře přiměřené plněnému úkolu a v mantinelech stanovených mezinárodním humanitárním právem
ze zákona č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„zákon“). Použití vojenského materiálu se řídí ustanovením zejména § 31 odst. 1 zákona („Ozbrojené síly jsou
oprávněny užívat vojenský materiál k plnění svých úkolů.“). Úkoly ozbrojených sil jsou stanoveny v § 9, 14-24a,
26 a 28 zákona. Bližší vymezení je uvedeno jen pro použití vojenské zbraně při výkonu pořádkové, strážní,
eskortní a dozorčí služby dle § 42 zákona a při použití zvláštních prostředků dle § 42a zákona.
Brophy John
Page 4
9/5/2007