text - Speleo.cz

OD
REDAKÈNÍHO
„ KRÝGLU“
(ÚVODNÍK)
pøekrouceny. Takže s chutí do toho, protože tak jako
praví pøísloví: “každý z nás má v tornì maršálskou
hùl”, urèitì platí, že každý má v sobì i kus písmáka
a byl by rád, kdyby jeho jméno zùstalo zachováno
aspoò po nìjakou dobu, když už svému koníèku
vìnoval takové množství èasu. Poprvé je to vždy
nejhorší, ale jak se prvotní ostych pøekoná, tak už to
jde samo. Také èím dál víc zjišujeme, kolik dobrých
kreslíøù v tom našem “spolku” je, jen z nich nìco
dostat! Zase ten ostych nad svým dílem?
Druhá vìc, která nás trápí, je nedostatek pìkných
fotografií na obálku. Cožpak dnes, v dobì relativnì
levné barevné fotografie a digitálních fotoaparátù,
na akcích už nikdo nefotografuje?
Byli bychom rádi, kdyby se aspoò pro nìkteré
tato slova stala impulsem – to prostì zkusit a obohatit
tak stránky èasopisu, který bude vždycky takový, jaký
ho budeme chtít mít. Je to zájem nás všech.
A ještì jen poslední malá prosba. Zájemci o
publikování mrknìnte do „pokynù pro autory“, hodnì
to pomùže pøi redakèní práci.
Již uplynulo víc než pùl roku od vydání
posledního èísla Spelea. Možná se to nìkomu zdá
dlouho, ale souvisí to hlavnì s tím, jaké množství
pøíspìvkù redakce dostane. Tedy jinak øeèeno: pokud
není pøíspìvkù dostatek – je tøeba poèkat, zvláštì
když jsme pøece jen trochu zápasili s finanèním
pokrytím jeho vytištìní. Ale stal se zázrak a pro
letošní rok jsme dostali grantové finanèní prostøedky
Ministerstva životního prostøedí ÈR na tisk Spelea o
celkové èástce 92 400 Kè. V projektu jsme se
zavázali, že v letošním roce pùjde o 4 èísla, takže
pište, a všechna èísla naplníme kvalitními pøíspìvky
z aktuálního dìní nejen v našich, ale i zahranièních
krasových oblastech. O to, že pøíspìvky nebudou
nijak dlouho ležet v redakci, bude postaráno èetností
vydávání.
Nevìøíme, že by se ve skupinách nic nedìlo. Zdá
se však, že ono je asi mnohdy tìžké najít nìjakého
obìtavce, èasto hanlivì oznaèovaného jako “pisálek”,
který tu èi onu událost zaznamená “na vìèné èasy”.
Nezapomínejme ale, že jen události napsané a
vytištìné ve více výtiscích mají šanci pøežít tak, jak
se opravdu staly, protože jinak zcela jistì upadnou
do “propasti èasu” nebo budou alespoò notnì
S díky za celou redakèní radu
Honza Vít
AKTUÁLNÍ
INFORMACE
Z èinnosti pøedsednictva
Nedávno, na mimoøádné valné hromadì, pøijali
delegáti Vašich ZO zcela nové stanovy a organizaèní
øád. Tyto dokumenty doznaly oproti minulosti
nìkolika zásadních zmìn. Pøedevším znaènì
zeštíhlely, a to o více než 3/4 z pùvodních 40 stran
na stran 9! Organizaci života spoleènosti se, až na
pár výjimek, však zásadnì nemìní, pøitom všechny
zákonné a dùležité informace jsou v nich obsaženy
a orientace v nich je mnohem jednodušší.
Pøijetí tìchto základních dokumentù pro
fungování spoleènosti však bylo pouze prvním
krokem, po kterém musí následovat další, v podobì
zásadní revize ostatních interních materiálù, napø.
bezpeènostních smìrnic. V procesu jejich tvorby
1
budou hrát významnou roli Vaše pøipomínky z praxe,
bez nichž nebude možné dobré smìrnice vytvoøit.
A dobré smìrnice nás musí smìøovat tak, aby veškeré
naše poèínání bylo co nejbezpeènìjší.
Delegáti si také z valné hromady odvezli první
verzi propagaèních letákù ÈSS, které nechalo
pøedsednictvo vyrobit a které jsou urèeny pro
podporu našich zájmù, pro pøedstavení naší èinnosti,
pro zlepšení obrazu o ÈSS na veøejnosti. Opìt rádi
pøivítáme Vaše námìty a pøipomínky k tomuto
materiálu.
V poslední dobì rozvíøila hladinu veøejného
mínìní pøipravovaná novela zákona 114/92 Sb. O
ochranì pøírody, zejména paragrafu 10, který se týká
jeskyní. Zmínìná novela vychází z nutnosti
harmonizace našeho práva s právem EU, je však
doplnìna o nìkteré ryze èeské prvky, jako je
vyvlastnìní jeskyní z pozemkù, nebo vázání pouhého
vstupování do jeskyní na povolení orgánù ochrany
pøírody. Pøedsednictvo se tímto zabývalo již od
èervence a již v té dobì jsme novelu konzultovali
s Agenturou ochrany pøírody a Ministerstvem
životního prostøedí. Naše pøipomínky smìøovaly
k formulaci o možnosti provádìt pouze výzkumy
chránìné tímto, nebo jinými zákony, kde jsme
navrhovali vypuštìní této podmínky, a k vázání
vstupování do jeskyní na povolení orgánù ochrany
pøírody, kde jsme rovnìž navrhovali jeho vypuštìní.
V prvním pøípadì jsme nakonec dosáhli toho, že
v pøipravované vyhlášce, která bude na zákon
navazovat, bude samostatný paragraf o
speleologickém výzkumu, èímž se z nìj stane veøejný
zájem, navíc zakotvený v naší legislativì. Na
formulaci zmínìného paragrafu se pøedsednictvo
pøímo podílelo.V druhém pøípadì jsme zaslali naše
pøipomínky v pøipomínkovém øízení a o jejich osudu
v tuto chvíli ještì nevíme. Problematiku
majetkoprávních vztahù jsme nepøipomínkovali,
nebo nezastupujeme zájmy vlastníkù jeskyní.
Z pohledu ÈSS je totiž úplnì jedno, kdo je vlastníkem
jeskynì. O podmínkách, za jakých nám umožní do
jeskyní vstoupit, budeme vždy muset s pøíslušným
majitelem jednat.
V pøíloze obìžníku è. 61 dostaly všechny ZO
obecnì zpracované pokyny pro podání žádosti o
výjimky. Tyto pokyny jsme obdrželi z Ministerstva
životního prostøedí a mìly by Vám zejména ušetøit
èas strávený listováním v zákonech a posloužit jako
podklad pro Vaše jednání s místnì pøíslušným
správním orgánem.
Do nového roku Vám pøeji hodnì úspìchù
v životì jeskyòáøském i osobním.
Memoriál, súaž jaskyniarskej šikovnosti o
Putovný pohár László Lukácsa
László
Lukács
(2. 7. 1955 – 28. 12. 1982)
Ako horolezec vystúpil na nieko¾ko najvyšších
štítov Sovietského zväzu a Mongolska. S ob¾ubou
preliezal klasické cesty aj vo Vysokých Tatrách.
Bol medzinárodne uznávaný ako odborník
v oblasti speleologickej a horolezeckej techniky.
Aktívne pracoval v komisii pre aplikovaný prieskum
BTSZ a FTSK a tiež ako èlen maïarskej
jaskyniarskej záchrannej služby.
Jeho kniha Barlangjárás (jaskyniarska technika)
manuskript, vlastné vydanie 1982, je ešte stále
aktuálna.
Smr ho zastihla v plnom rozkvete osobnosti a
mesiac pred narodením syna v tatranskej lavíne spolu
so šestnásroèným bratom Zoltánom a
osemnásroènou Timeou.
Medzi priate¾mi známy ako Drúz, vyštudoval
chemickú automatizáciu. Jaskyniarsku kariéru zaèal
desadenným podzemným táborom v jaskyni
Szemlõhegyi. V nasledujúcich rokoch vykonával a
viedol jaskyniarsky prieskum v poèetných
maïarských jaskyniach, ale aj v iných krajínách.
Roku 1980 bol èlenom po¾skej expedície do
Jubileum schacht (-1 173 m). Bol èlenom
jednotýždòovej objavnej a mapovacej expedície
v jaskyni Hölloch vo Švajèiarsku.
Poznal všetky významné jaskyniarske lokality
v Maïarsku a rád sa zúèastòoval exkurzií do jaskýò
v Èeskoslovensku, Rumunsku a Bulharsku.
V po¾skej Snežnej dosiahol dno s prvou úspešnou
maïarskou výpravou.
2
Speleologická skupina “Jána Majku” organizuje pokraèovanie súaže jaskyniarskej šikovnosti o
putovný pohár L. Lukácsa:
Cie¾ súaže: Stretnutie mladých športovo ladených
jaskyniarov z celého sveta a ich vzájomné súaženie
v šikovnosti a bezpeènosti pri pohybe v nároènom
jaskynnom prostredí a v jednolanovej technike.
zostupujúcich družstiev do jaskyne. Sled je po 20
minútach, a ak rýchlejšie družstvo dobehne pomalšie,
tak pomalšie je povinné uvo¾ni cestu rýchlejšiemu
družstvu.
3. Viazanie uzlov na èas.
4. Zostavenie kladkostrojov.
5. Zvesenie druha z lana.
6. Jedna humorná úloha, nejakým spôsobom
súvisiaca s SRT.
Miesto a termín konania súaže: Èertova diera na
Hornom vrchu (Slovenský kras) 22. – 25. August
2002.
Oficiálny jazyk súaže: Angliètina (postaèí ak jeden
zo súažného družstva ovláda základné výrazy a
základnú terminológiu SRT).
Ceny: Prvé tri umiestnenia dostanú hodnotné
jaskyniarske ceny (ca. 150,- 100,- 50,- EUR).
Najlepšie ženské družstvo bude taktiež odmenené
hodnotnými jaskyniarskými cenami (ca. 100,- EUR).
Registraèný poplatok: 40,- EUR (platí sa bankovým
šekom alebo pri prezentácii)
Mimoriadna cena sponzorov a komisie memoriálu
L. Lukácsa pre víaza je: 1.000,- EUR.
Podmienkou pre získanie mimoriadnej ceny okrem
víazstva v súaži je, že víazné družstvo o dva roky
pripraví a zorganizuje podobnú súaž niekde
v prístupnej èasti sveta na úrovni akceptovate¾nej
komisiou memoriálu L. Lukácsa.
Súažné družstvá: Môžu by z ktorejko¾vek krajiny
sveta okrem krajiny organizátora. Mužské, zmiešané
a ženské družstvá budú hodnotené spolu. Súaži
budú dvojèlenné družstvá a z každej krajiny sa môžu
zúèastni najviac dve mužské alebo zmiešané
družstvá a jedno ženské družstvo.
Maximálny poèet zúèastnených družstiev je 20. Ak
sa na súaž nezaregistruje 20 družstiev, tak sa môžu
zúèastni aj družstvá z krajiny organizátora.
Podmienkou registrácie je prehlásenie družstva, že
v prípade víazstva o dva roky zorganizuje
pokraèovanie memoriálu. Toto prehlásenie musí by
potvrdené národnou speleologickou organizáciou
alebo známym speleologickým klubom, ktorý týmto
preberie na seba morálnu zodpovednos za
pokraèovanie memoriálu.
Definitívne zaregistrované bude až družstvo, ktoré
nám pošle potvrdené prehlásenie a bankový šek na
40,- EUR. Pokia¾ sa niekto rozhodne zaplati
registraèný poplatok až pri prezentácii, nebude ma
garantovanú možnos úèasti. Limit 20 + 5 družstiev
je maximálny možný limit, ktorý nám povolili orgány
štátnej ochrany prírody, pre pohyb v jaskyni a okolitej
krajine, ktorá sa nachádza na území CHKO
Slovenský kras.
Úlohy na súaži:
1. Prelezenie trenažéra jednolanovej techniky na
skalnej stene v trvaní cca 10 minút. Bude sa mera
èas prelezenia a sledova dodržiavanie
bezpeènostných zásad SRT.
2. Èasové poradie prelezenia trenažéra urèí poradie
Kontaktná adresa: Gustáv Stibrányi, 044 02 Turòa
nad Bodvou è. 328
tel/fax 055 4899101, 4662230, [email protected],
www.meander.sk
Od januára 2002 aj: www.lukacskupa.hu
Pozor !!
Srbska. Z vítìzù budou vybrána dvì dvouèlenná
mužská družstva a jedno družstvo ženské, které
budou reprezentovat ÈSS na závodech na Slovensku.
Zájemci o úèast se nahlásí M.Záviškovi do 15.5.2002
(tel.domù 02/41741666, 0723/952991).
V dùsledku toho, že se soutìže jeskyòáøské
zruènosti o putovní pohár L.Lukácsa mohou zúèastnit
pouze 2+1 družstva z jednoho státu (viz propozice
soutìže v tomto èísle), SZS Èeský kras uspoøádá dne
15.6.2002 nominaèní závody v lomu na Chlumu u
3
Soutìžní discipliny (budou stejné, jako pak na
Slovensku):
2. Prùstup jeskynì.
3. Vázání uzlù na èas.
4. Sestavení kladkostroje.
5. Záchrana na lanì.
6. Humorný úkol související s SRT.
1. Pøelezení trenažéru na skalní stìnì jednolanovou
technikou - mìøí se èas a sleduje dodržování
bezpeènostních zásad SRT.
Odvody pøíspìvkù, které byly dohledány nebo doplaceny
od 27. 6. (viz Speleo 33) do 30. 11. 2001
ZO
za rok 2000
za rok 2001
1-06
1-07
1-10
3-05
4-01
4-03
5-01
5-02
5-03
5-06
5-07
6-13
28.2.01 2.860,-
28.2.01
28.11.01
10.8.01
3.12.01
7.10.01
27.11.01
27.2.01
7/01
27.9.01
6-16
6-18
6-21
6-23
7-01
7-02
7-07
10.8.01 800,-
26.9.01 800,-
3.900,1.800,3.300,600,300,300,14.400,600,2.700,-
23.1.01
3.900,30.7.01
2.200,20.8.01
1.100,15.8.01
300,2.3.01
5.100,4.10.01
300,9/01
5.700,6/01
300,10/01
600,30.11.01 doplaceno 240,- za 97, 1,500,- za 98, 1.800,- za 99, 3.000,- za 2000
4
DOMÁCÍ
LOKALITY
Objev ústí portálové jeskynì v prostoru Hostìnického propadání II
Petr Kos - Petr Nováèek (ZO 6-12 Speleologický klub Brno)
O jednom víkendu v mìsíci prosinci roku 2001
se konala v Mechovém závrtu jedna z posledních
pracovních akcí naší ZO v tomto roce a nutno øíci,
že nebyla urèitì poslední, nebo se došlo na mnoho
nových velice zajímavých zjištìní. Náhlé teplotní
zmìny, související s pøíchodem prvních vìtších
mrazù, nám poprvé umožnily pozorovat aktivní
cirkulaci vzdušných proudù i v j. V Mechovém z.
Poslední prùzkumné práce, probíhající s dílèími
úspìchy v nejnižším bodì jeskynì (cca –46 m), nám
dìlají stále vìtší problémy v souvislosti
s nedostatkem vzduchu a prùvodním hromadìním
CO2. I když se daøí kyslíkový handicap úspìšnì
eliminovat menšími poèty pracovních akcí, práce
jdou kupøedu jen velice pomalu.
Bìhem tìchto prací se vìnujeme také sledování
výronù teplého vzduchu z podzemí v celé oblasti
Mokerské plošiny. Kromì nìkolika drobnìjších
ventarol zanedbatelného významu v blízkosti j.
Pekárny a Kamenného žlíbku nic výraznìjšího
nenacházíme. Zklamáni malou úspìšností našeho
poèinu, se jdeme nakonec pokochat idylkou krásnì
zasnìženého Hostìnického propadání. Po prohlídce
zamrzlého ponoru si vzpomínáme na místo, kde má
být údajná ventarola, která je uvedena v nìkolika
èláncích J. Himmela (1990, 2001) na vyobrazených
mapkách. Podle uveøejnìných kresebných plánù by
se mìla ventarola nacházet nìkde v prostoru
Vilémova údolíèka (Køíž 1867; Pokorný 1996)
s bývalým lomem a povodòovým propadáním
Hostìnického potoka, oznaèeným øímskou èíslicí II.
Po chvilce brouzdání snìhem stojíme pøed posledním
cca 7 m vysokým terénním stupnìm, za nímž se již
nachází uzávìrová stìna starého opuštìného lomu.
5
Nìkde v tomto údolním pøedìlu by mìla ventarola
být. Aè se ale snažíme prolézat okolní roští sebevíc,
nic zde, až na nìkolik slabì ojínìných otvùrkù
v zasnìženém køoví, nenalézáme. Podobnì ojínìných
míst je tento den všude celá øada, proto si nemyslíme,
že se jedná o pøímý doklad existence ventaroly.
Na zpáteèní cestì se vracíme pøes místo, kde se
za zvýšených vodních stavù ztrácí povodòové vody
Hostìnického potoka (viz pøiložený obr.). Na dnì
pøítokového žlíbku jsou jasnì patrné pozùstatky
erozního korýtka, které konèí v otevøeném hlinitém
trativodu, jehož obvod je nádhernì ojínìn a okolní
sníh je v nejbližším jeho okolí na nìkolika jiných
místech dokonce roztátý. Zde se musely naposledy
propadat povodòové vody, protože místa ponorù se
každým rokem v této vìtvi propadání mìní.
Naše letmá návštìva propadání by tak mohla být
oznaèena za ukonèenou, ale nebylo tomu tak. Opodál
otevøeného trativodu objevil P. Nováèek v èerstvì
utrženém bøehu jakýsi nenápadný otvor. Poté, co se
ležmo naplazil do hustého køoví, oznamuje nález
náznaku jeskynní chodby. A skuteènì, asi 3 m na JZ
od vlastního ponoru II je v levém hlinitém bøehu
ponorového údolíèka patrný náznak oblého
jeskynního portálu. Pod stropem vystupující chodby
jsou èásteènì odplavené hlinité sedimenty, které
obnažují èást krátkého pokraèování jeskynì v jz.
smìru od propadání. Jeskynì má nápadnì erozí
zarovnaný strop, podobnì jako portál j. Pekárny, což
by mohlo svìdèit o existenci vìtší fluviální jeskynì
s pomìrnì vyrovnaným spádem odtoku vod.
Vzhledem k tomu, že strop jeskynì se nachází
pouhých cca 0,5 m nad úrovní ponoru (cca 371 m
n.m.), lze pøedpokládat, že neznámé pokraèování této
jeskynní chodby doposud odvádí alespoò periodicky
èást vod Hostìnického potoka. Zatím ale neznáme
pøesnìji sedimentární výplò jeskynì ani její retenèní
schopnost.
Asi 50 m na JZ od místa propadání II je znám z
blízkosti lesní cesty mìlký bahnitý závrt, který by
mohl naznaèovat smìr odtoku recentních nebo
fosilních vod, pøípadnì hypotetický smìr
pokraèování této ”pirátské” jeskynní chodby.
Zajímavé je, že zmínìný závrtek byl v minulosti již
jednou pokusnì kopán, ale bezúspìšnì (dle sdìlení
L. Slezáka; srovnej v Himmel 2001, obr. 2, 11).
Když si udìláme krátkou odboèku do minulosti,
zjistíme, že M. Køíž lokalizuje do prostoru propadání
II objev jeskynní propasti, uèinìný již v roce 1864
bìhem lámání kamene místními vápeníky z Hostìnic
(Køíž a Koudelka 1902, 121; novìji Pokorný 1996).
Køíž sám popisuje prùzkum této jeskynì a zmiòuje
se i o chodbì vedoucí vlevo, tj. smìrem zhruba j. od
propadání. Nákres této jeskynì se však bohužel do
dnešních èasù nedochoval.
Vzhledem k aktuálnosti souèasného øešení
problematiky geneze Kamenného žlíbku (Musil
1998) a jeskynní sítì v jižní èásti Moravského krasu
by bylo velice zajímavé tuto jeskyni (autory pracovnì
nazvanou ”Portálová”) podrobit detailnìjšímu
prùzkumu, nebo alespoò výzkumu její sedimentární
výplnì. Nadmoøská výška vchodu Portálové j. (cca
371 m) by teoreticky mohla odpovídat ponorové
oblasti j. Pekárny, pøípadnì jí odpovídajícím poøíèním
úrovním (Himmel a Himmel 1967).
Literatura:
Himmel J. (1990): Hydrografie systému Ochozské
jeskynì. - Ès. kras, 41: 71-82. Praha.
Himmel J. (2001): Využití vod vypuštìného rybníku
k hydrologickému výzkumu krasového povodí
Øíèky. - Speleofórum 2001, XX: 10-12. Praha.
Himmel J., Himmel P. (1967): Jeskynì v povodí Øíèky.
- MS, Speleologický kroužek KPS. Brno.
Køíž M. (1867): Der unterläfsliche Führer in die
romantische Gegenden der devonische
Kalkformacion. Brün.
Køíž M., Koudelka F. (1902): Prùvodce do
Moravských jeskyní. - J. Hon: 1-479. Ždánice-
6
Vyškov.
Musil R. (1998): Vývoj údolní sítì v jižní èásti
Moravského krasu. - Geol. výzk. Mor. Slez. v r.
1997: 11-15. Brno.
Pokorný J. (1996): Vilémovo údolíèko a Ochozská
jeskynì. - Speleo (Praha), 23:27-29.
Summary: The discovery of a mouth of Portal Cave
within the area of Hostìnice Ponor II.
During an observation tour around the ponor of
Hostìnické propadání in the Southern part of the
Moravian Karst a small entry portal has been
discovered. The cave is situated at the elevation of
371 m and further explorations are proposed. The
object was named as Portal Cave.
Nové poznatky o smìru podzemního odtoku
od Hostìnického propadání III
Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská)
ethylalkoholu stekla k jedné stìnì a vytvoøila zde
silnìjší vrstvu asi l cm vysokou. Svìtelným
kuželíkem baterky pøi osvitu z boku pøi pozitivním
nálezu fluoresceinu se objeví v paprsku svìtla
fluorescence.
Nejprve bylo novému testu podrobeno 35 patron
s aktivním uhlím z profilu na proudící vodì,
povìtšinì povrchových. Zbarvení, které by bylo
jednoznaènì fluoresceinové, nebylo u žádné patrony
zjištìno. Poté bylo opìtovnì novým zpùsobem
zpracováno 18 patron instalovaných ve vrtech.
Výsledek byl pøekvapující: u pìti z šesti patron
exponovaných ve vrtu PV 24 byla vyluhována
pozitivní fluorescence. U ostatních vrtù byl výsledek
negativní.
Každý profil byl patronami s aktivním uhlím
osazován ve tøech na sebe navazujících etapách a to
s dobou expozice pøibližnì v délce 3 týdny. Výsledky
shrnuje tab. 1.
Stopovací zkouška, provedená v roce 1998
z Hostìnického propadání III, ukázala smìr odtoku
vod jjz. smìrem, který je zøejmì ovlivnìn tektonikou
èlenité geologické stavby této východní hranice
Moravského krasu, kde krasové území, tvoøené
pøevážnì øíèskými vápenci, je od kulmu Drahanské
vrchovinyoddìleno zónami písèitých vápencù
s hostìnickou vápencovou brekcií smìru S-J, do
nichž jsou na nìkolika místech lokálnì vèlenìny
ostrovské bøidlice stejného smìru.
Vrt PV 24, ve kterém byl stopovaè zachycen, je
situován 230 m jjz. od ponoru III. Podle informací
poskytnutých D. Hyprem prochází vrt zpoèátku
prachovitou bøidlicí s vložkami šedého brekciového
vápence, dále øíèskými vápenci s klasty s tenkou
vložkou bøidlice a písèitými vápenci. Patrony
s aktivním uhlím byly situovány do hloubky 88 m
Propadání Hostìnického potoka III leží na jz.
okraji Hostìnického údolí pod patou svahu
s høebenem skalek jjz. smìru v úrovni údolního dna
ve vzdálenosti 180 m proti toku od mùstku s cestou
pøed ponory I a I. Má tvar závrtu o prùmìru 5 – 6 m,
do nìhož ze strany pole ústí mìlká erozní rýha
obèasné, vìtšinou jarní, záplavy. V souèasné dobì
lze ponor zavodòovat pomocí osinkocementových
rour z dnes napøímené navigace toku. Jeho ponorová
kapacita se pohybuje v rozpìtí 1,8 – 2,3 l.sec –1.
Nánosový materiál závrtu poklesává. Svìdèí o tom
nález plechovky v hloubce témìø 9 m pøi hloubení
šachtice v rámci vyhodnocování ložiska pro lom
Mokrá. Z popsané situace lze útvar považovat za
zanesený paleoponor.
Když v roce 1998 autor s kolegy z Èeské
speleologické spoleènosti provádìl stopovací
zkoušku od Hostìnického propadání III za použití
vysoké dávky 15 kg fluoresceinu a sledoval v nižší
èásti povodí 12 povrchových profilù a v okolí ponoru
5 nejblíže a do všech stran možného odtoku
situovaných vrtù, nebylo barvivo nikde
zaznamenáno. Nepodaøilo se to pøes pøedchozí
metodické zkoušky s aktivním uhlím. Fluorescence
mìla být vyvolána syntetickým lihem a postupem
blíže popsaným (Himmel 1999).
Místo syntetického lihu byla použita smìs
èistého 96% ethylalkoholu s 15% roztokem
hydroxidu draselného v pomìru 1:1. Z obou koncù
patron bylo odebráno malé množství exponovaného
aktivního uhlí, celkem asi 3 až 5 gramù a pøelito smìsí
ethylalkoholu tak, aby se zvlhèil celý objem
testovaného aktivního uhlí a ještì nad ním zùstalo
malé množství roztoku. Po dvanácti hodinách stání,
kdy se usadil èerný kal ve smìsi ethylalkoholu, se
ve tmì sklenièka naklonila tak, aby smìs
7
jeskynì.
Vyšší úroveò zvodnìní kolem vrtu PV 24 byla
zasažena stopovaèem až pozdìji, mezi 15.- 39. dnem
od zahájení stopovací zkoušky. Postupová rychlost
horninovým puklinovým systémem k horní patronì
s aktivním uhlím, exponované v úrovni 308,3 m n.m.
m., tj. 27 m pod úrovní hladiny spodní vody, by byla
maximálnì 14,38 m.den-1 (0,0166 cm.s-1), minimálnì
5,9 m.den-1 (0,007 cm.s-1), nejpravdìpodobnìji však
kolem 11,5 m.den-1 (0,013 cm.s-1).
Zbarvení fluoresceinem v PV 23 bylo zachyceno
též poslední, tøetí etapou vsazovaných patron
s aktivním uhlím v dobì od 8.6. – 1.7. , tj. od 39. –
61. dne od vpravení stopovaèe do ponoru a to v horní
i spodní hloubkové úrovni.
Sledované ostatní vrty (PV 15, PV 17, PV 25,
PV 29) byly po celou dobu zkoušky negativní.
Znamená to tedy, že od ponoru III na jz. okraji
Hostìnického údolí odtékají vody jjz. smìrem k PV
24, tj. smìrem k tìženému lomu. Z postupové
rychlosti vyplývá pohyb v puklinách vyplnìných
spodní vodou nikoliv v soustøedìném toku. Rychlost
11,5 m.den-1je pro puklinový systém pomìrnì znaèná
rychlost a ukazuje na jejich relativní otevøenost.
Podle množství vtoku vody do ponoru pøi
stopovací zkoušce prùmìrnì 2,15 l.s-1. tj. 185,76
m3.den-1 (14 303 m3 za 77 dní), lze uvažovat pøi
teoretické porozitì hornin 5 % o stopovaèem
zasaženém horninovém obsahu asi 286 070 m3. Pøi
pravdìpodobné hloubce vodního sloupce 70 m
zasaženého stopovaèem a plné vzdálenosti od ponoru
230 m, by šíøka pásma, v nìmž se pohyb vody
uskuteèòuje, byla 17 m. Pravdìpodobnìjší se zdá,
že z první èásti úseku již stopovaè odtekl, takže pøi
vzdálenosti asi 180 m by šíøka pásma byla 22 m. Jsou
to ovšem jen teoretické a pøibližné hodnoty. Toto
Obr. 1: Geologické schema oblasti asituace vrtù
(Podle Dvoøák - Pták, 1963).
blízko zóny otevøených krasových puklin s velkým
sklonem a do puklinové zóny v hloubce 120 m pod
povrchem.
Zbarvení se objevilo ve vrtu PV 24 bìhem
patnáctidenní expozice aktivního uhlí nejprve
v hloubce 120 m pod povrchem. Horní zóna zvodnìní
sledovaná druhou patronou v hloubce 88 m
fluoresceinem zatím zasažena nebyla. Poèítáno pro
dobu 15 dní vychází postupová rychlost 15,33 m.den
–1
, tj. 0,017 cm.s -1. Jedná se tedy o prùstup vody
puklinovým systémem. Zajímavá je okolnost
hlubinného prùbìhu v horninì preferované odtokové
zóny, která probíhá v hloubce okolo 60 m pod úrovní
hladiny této oblasti a o 54 m níž, než jsou ve
vzdálenosti cca 300 m koncové prostory Ochozské
R]QDþHQtYUW DR]QDþHQtSDWURQ
~URYH SDWURQ
m.n.m
pod terénem m
expozice
30.4.- 15.5.
15.5.- 8.6.
8.6.- 1.7.
PV 15
312
PV 17
314
PV 24
308
276
PV 25
317
PV 29
339
314
-65
-50
-88
-120
-95
-40
-65
0
0
0
0
0
0
0
+
+
+
+
+
0
0
0
0
0
0
*
-
SDWURQD]DVHNQXWDDXWUåHQD
Tab. 1: Výsledky stopovací zkoušky
8
Dvoøák J. - Pták J. (1963): Geologický vývoj a
tektonika devonu a spodního karbonu
Moravského krasu.- Sbor. geol. Vìd Ø.G., 3, 4984, Praha
pásmo spodní vody asi 20 m široké odvádí od ponoru
III vodu jjz. smìrem.
Pokud by se postupová rychlost nemìnila a odtok
by pøes úvahy o hydrologické bariéøe ve smìru Z-V
nìkde uprostøed dobývacího prostoru lomu
pokraèoval stále stejným smìrem, dospìl by do
oblasti obce Mokrá asi za 130 dní. Pokud by jeho
další smìr byl ovlivnìn pøedpokládanou
hydrologickou bariérou v prostoru lomu a zmínìný
smìr pohybu se obrátil k západu, trvalo by 243 dní,
než by dospìl do údolí Øíèky.
Summary: New tracing experiment was carried out
in the sink of the Hostìnice Creek no. III.
Fifteen kg of fluorescein were used as a tracer at
water discharge of 2.15 l.s-1. Tracer was indicated
in the borehole PV 24, which is situated 230 m to
SSW of the sink. The sink drains the fissure system at
the depth of 120 m under the surface or 60 m under
groundwater level. The water velocity reached from
11 to 15 m.day -1. Theoretical width of the
groundwater drainage zone was calculated to 20 m.
Literatura:
Himmel J. (1999): Nová stopovací zkouška od
Hostìnického propadání III. - Speleofórum ´99:
13-15. Praha.
K pùvodu vod v jeskyni Malèinì
Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská)
V severojižní chodbì tvoøící hlavní osu jeskynì
a ústící jedním koncem visutì do Blátivého dómu,
stéká obèas v dobì vyšších vodních stavù blíže k j.
konci chodby z horní chodbièky drobný pøítok o
kapacitì asi 0,03-0,05 l.sec-1. Pøi ústí do spodní
chodby pøekonává rozstøikem 2,2 m vysoký stupeò
a naplòuje mìlké jezírko s èirou vodou na dnì spodní
chodby, kterou zatápí smìrem k jejímu jižnímu konci,
kudy voda z jeskynì opìt odtéká. Na tento drobný
obèasný pøítok do jeskynì Malèiny upozornil
v literatuøe poprvé Balák (2001).
Pøi zvýšených prùtocích v záøí 2001 po nezvykle
velké srážkové aktivitì (148,1 mm v mìsíci) se
èinnost tohoto pøítoku neznámého pùvodu opìt
obnovila. Pro stanovení pùvodu této vody odebral a
zpracoval autor dne 20.9.2001 srovnávací vzorky pro
hydrochemické posouzení vod v okolí. Mimo vody
neznámého pøítoku byly odebrány vzorky vody ze
zaèínající zátopy na dnì Blátivého dómu Malèiny
jeskynì, kde se obèas vytváøí jezero pøes 1 m hluboké
s plochou 92 m2 a objemem 150 m3 (Himmel 2000).
Dále byly odebrány vzorky z Ochozského potoka,
Hádecké Øíèky a Hostìnického potoka, vytékajícího
ze vchodu Ochozské jeskynì. Výsledky shrnuje tab 1.
Z provedených hydrochemických analýz
vyplývá pøíbuznost shora popsaného obèasného
pøítoku v j. èásti jeskynì Malèiny s vodami
Ochozského potoka. Nasvìdèují tomu podobné
hodnoty obsahu alkality, celkové tvrdosti, vápníku,
Obr. 1: Situace jeskynì Malèina vzhledem k povrchu.
9
Srovnání vod v 0DOþLQ
MHVN\QLV
þ
þ
þ
þ
vodivost
µS.cm-1
737
522
645
420
549
alkalita
mval.l-1
4,3
3,5
3,3
1,5
2,3
celk. tvrdost
mval.l-1
6,1
4,7
5,2
4,9
5,0
vápník
mg.l-1
102
80
109
61
69
KR þtN
mg.l-1
12,3
8,4
0?
22,7
18,7
8,3
9,5
?
2,7
3,7
chloridy
mg.l-1
15,3
5,6
12,4
4,8
11,5
sírany
mg.l-1
58,6
48,5
59,6
71,4
75,1
GXVLþQDQ\
mg.l-1
48,5
10,2
58,2
14,7
34,3
Ca/Mg
hyporhealu, doprovázející povrchovou vodu ve
štìrcích pod lùžkem toku. Tomu svìdèí mírnì vyšší
mineralizace, zatím co vody povrchového toku jsou
pøi vyšších prùtocích zøedìnìjší s nižšími hodnotami
koncentrací jednotlivých chemických velièin.
Pùvodu vody z Ochozského žlíbku nasvìdèuje
též poloha místa. Pøítok pøed j. koncem Malèiny
jeskynì se nachází 20 m od povrchového øeèištì
Ochozského potoka a asi 1,5 m pod jeho úrovní.
okolními recipienty
þ
Literatura:
Balák I. (2001): Údolí Øíèky v Moravském krasu. Blansko: 1-214.
Himmel J. (2000): Hydrologie nejvìtšího obèasného
jezera v povodí Øíèky. - Estavela, 4: 14-19. Brno.
Tab. 1: Srovnání vod v Malèinì jeskyni s okolními
recipienty. Oznaèení vzorkù: è.1 jeskynì Malèina,
pøítok z horní chodby; è.2 jeskynì Malèina, Blátivý
dóm; è.3 Ochozský potok; è.4 Hádecká Øíèka; è.5
Hostìnický potok
Summary: Origin of water in the Malèina Cave.
Origin of the water in a small creek in the Malèina
Cave was studied. The chemical analyses indicated
the source of the water in Ochoz Creek.
chloridù síranù, dusiènanù a vodivosti vody. Nejedná
se však o pøímý ponor z øeèištì, nýbrž o vodu z jeho
Èerpací pokus ve Trativodné chodbì Staré Rasovny
v Moravském krasu
Libor Beny Beneš (ZO 6-19 Plánivy)
Znaveni neustálým vyprávìním a vzpomínáním
na drsné pøíhody a krušné okamžiky pøi èerpacím
pokusu v roce 1982, rozhodli jsme se vyøešit tajemství
V. sifonu Trativodné chodby v areálu Staré Rasovny,
u jehož hladiny tenkrát prùnik skonèil. Oba
pamìtníci, kteøí se stali hlavními iniciátory celé akce,
J. Èièa Koèí a Milan Veèeøa, zmnohonásobili svoje
úsilí a výøeènost, když na poèátku tohoto roku zaèal
plán získávat konkrétní podobu. Brzy byli zvikláni i
poslední váhavci a byl stanoven termín 4.-8.kvìtna
2001. Od února probíhala pøíprava materiálu. Byla
zkontrolována èerpadla, kabely i mobilní rozvodné
skøínì. Mìnily se koncovky na kabelech a tlakových
hadicích. Èást materiálu byla zapùjèena od
spøátelených skupin Tartaros a Holštejn. Pro vlastní
prùzkum V. sifonu byla domluvena spolupráce s
potápìèi P. Nakládalem ze Speleoaquanautu a
D. Netušilem z Labyrintu.
Generální zkouškou èerpacího pokusu byl
neèekaný “Velikonoèní prošuch”, kdy jsme se
pomocí èerpadel a tlakových hadic snažili
zprùchodnit exkrementy ucpané odpadní potrubí z
naší základny Slepièárna. Pøes efektní gejzíry vody
a rozložených hnìdých váleèkù bylo dosaženo jen
èásteèného úspìchu a pro plné zprùchodnìní se
musela èást potrubí vykopat a opravit. Získali jsme
však znaènou zruènost v pøepojování èerpadel,
nasazování redukcí a sestavování hadicových tahù.
Bylo to výborné cvièení, které, jak se pozdìji ukázalo,
o Velikonocích absentujícím èlenùm pøi vlastním
èerpáku citelnì chybìlo. Kombinace vypínaèe a
reverzního pøepínaèe totiž dokázala zmást i studenty
VŠ takovým zpùsobem, že je nebylo možné k obsluze
rozvadìèe vùbec použít.
Popis jeskynì
Vchod do jeskynì se nalézá v komplexu Staré
Rasovny, v její levé èásti v místech, kde výrazná
skalní stìna pøechází ve zbory balvanù Zboøiska.
Vstupní èást je tvoøena nízkou chodbou vedoucí k S,
jejíž levou stìnu tvoøí bloková su Zboøiska a pravou
kompaktní skála. Chodba se postupnì stáèí k SSZ a
konèí 3 m vysokým skalním stupnìm, z jehož dna
vychází k JZ šikmo dolù trativod ukonèený za
standardní situace vodní hladinou. Po 1,5 m se
trativod lomí doprava o 90o k SZ . I. sifon je široký 1
m a velmi nízký, po položení prkenné lávky na
kameny jeho dna zbývalo ke stropu jen 30 cm. Tento
úsek je naštìstí jen 1,5 m dlouhý, pak se strop zdvihá
do výšky 50-60 cm. Dále se chodba zdvihá v délce
10
Obr. 1: Pùdorys Trativodné chodby.
30 m oválným tlakovým kanálem o šíøce 1 m,
èásteènì zaneseným štìrky s kulmskými valouny.
Smìr se stáèí mírnì doleva k Z až SZ a konèí
pøepadovou hranou II. sifonu. Šest metrù za I.
sifonem je po pravé stranì 3 m dlouhá plazivka
konèící v sedimentech. Pøi tomto èerpacím pokusu
byl zaznamenán prùsak vody z této plazivky k I.
sifonu. Pøed II. sifonem se chodba rozšiøuje do
prostory 1x1,5 m s výškou 1,5 m. Zde se chodba
znovu lomí o 90o a pøechází v II. sifon. Jeho sestupné
rameno je tvoøeno dvìma stupni. První stupeò, 1 m
hluboký, je rozdìlen na úzké skalní okno a nízkou
chodbièku širokou 50 cm a vysokou 70 cm, na jejímž
dnì zùstává a mírnì dotéká louže vody. Po 1 m se
chodbièka i okno spojují v úzkou, 40 cm širokou a 2
m vysokou puklinu, která se po 70 cm rozšiøuje do
propástky o prùmìru 80 cm. Propástka tvoøí druhý
stupeò sifonu a je 4 m hluboká. Její dno je nejnižším
místem II. sifonu. Z kolena sifonu vychází nízká, 40
cm vysoká a 1-1,5m široká vzestupná chodba,
èásteènì vyplnìná štìrkem s pøímìsí kulmských
valounù míøící k JZ. Po 10 m se chodba rozšiøuje do
prostory 5 m vysoké, orientované k SZ, kde chodba
pøechází v pøepadovou hranu III. sifonu. V prostoøe
jsou vyryty nápisy dokumentující návštìvy tìchto
prostor v roce 1950 (Ondroušek, Èubuk, Coufalík,
Krátký, Sekanina, Pokorný a Kuèera) a v roce 1982
“Plániváci”. Hladina III. sifonu se nachází v hloubce
4 m pod pøepadovou hranou. Hloubka sifonu je 4 m
a po vyèerpání je nutné vzniklou osmimetrovou,
skoro kolmou stìnu vystrojit lanem. Strop sifonu je
snížen skalní kulisou, takže výška nad vodou je max.
50 cm a šíøka 1 m. Za kulisou se sifon rozšiøuje v
malou síòku 2x3 m s výškou 80 cm. Na jejím dnì
jsou dva vìtší kameny, vrchol vìtšího z nich je použit
jako polygonový bod è. 23. V kolenu sifonu se smìr
opìt mìní o 90o doprava k SV. Ze síòky vychází
vzestupná chodba èásteènì vyplnìná štìrky. Chodba
se stále zdvihá, zatáèí doleva a po 5 m pøechází do
prostory 5 m vysoké, 3 m široké, orientované k SZ
s pøíkrým dnem tvoøeným jílovými sedimenty.
Prostora konèí skalní stìnou pøecházející do komínù
ve stropì. V levé stìnì je ve výšce 2 m nad dnem
skalní okno, z nìhož pokraèuje 25 m dlouhá
puklinová meandrující chodba široká 30-60 cm a
vysoká 1,5 –3 m. Chodba se celkovì stáèí doleva a
klesá až k hladinì IV. sifonu. Ten je tvoøen obøím
hrncem o hloubce 4 m z jehož dna vychází jz. smìrem
20 m dlouhá chodbièka o rozmìrech 40x50 cm.
Chodbièka se stáèí s. smìrem, toèí se o 180o a
pøechází v pøepadové okno do 31 m hluboké propasti.
Dno propasti je tvoøeno hladinou V. sifonu o
rozmìrech 3x5 m. Pod hladinou pokraèuje s. smìrem
chodba o prùmìru 2 m klesající pod úhlem 45o. Po
11
cca 11 m v hloubce 9,5 m se z levé strany objevují
kalcitové kulisy, které výraznì snižují profil chodby.
Popis èerpání
Vlastní akce byla zahájena v pátek ráno v 9:00
sestavováním kabelového tahu od naší základny
Dittrich k Staré Rasovnì. Po 11:00 byl zahájen
transport materiálu do jeskynì a zøizováno první
èerpací stanovištì pøed I. sifonem. Zajímavým faktem
byla skuteènost, že hladina I. sifonu byla o cca 80
cm níže, než pøi kontrolní návštìvì 15. dubna 2001.
V té dobì musela hladina vlivem skapové vody
nastoupat do neobvyklé výšky, protože námi zjištìná
úroveò hladiny byla uznána jako standardní. To
uspoøilo množství èasu, protože bylo nutné vyèerpat
menší množství vody, než se pøedpokládalo. Èerpání
proto trvalo jen 8 min. Ještì bìhem pátku se podaøilo
dopravit do II. sifonu èerpadlo a natáhnout kabelový
a hadicový tah. Pøi kontrolním, asi 20 min. trvajícím
èerpání poklesla hladina cca o 1 m. To nás naplnilo
optimismem, protože v roce 1982 byl II. sifon, 5 m
hluboký, dvìma èerpadly Rondella èerpán pøes 10
h. Dnes jsme použili èerpadlo KDMU 65 napojené
z obavy pøed vracející se vodou na 1´ hadici. Voda
byla èerpána, tak jako v pøedchozím pøípadì, do
trativodu pøed I. sifonem. Pøi kontrole v jeskyni
Piková dáma bylo zjištìno, že èerpaná voda vytéká
ze sutí v koncových partiích Ledové chodby.
V sobotu ráno jsme pro zvýšení rychlosti
nahradili 1´ hadicový tah hasièskými hadicemi typu
C. Tento tah se vyplatil, protože zbytek sifonu byl za
1 h. vyèerpán. Ihned byl zahájen transport materiálu
ke III. sifonu. Je prodloužen kabelový i hadicový tah
a ještì pøed polednem zahajujeme èerpání III. sifonu.
Za další 1,5 h. je sifon prázdný. Vzestupná chodba
za III. sifonem je však èásteènì zanesena štìrky a
musí se prohloubit. Po zprùchodnìní zaèínáme
transport materiálu ke IV. sifonu. Zatím jen lávky do
III. sifonu a žebøíku do okna v koncové prostoøe
chodby, odkud pokraèují puklinové meandry až ke
IV. sifonu. Celými meandry natahujeme hadicový tah
(hasièská hadice typu C). Vlastní pøepojení
hadicového tahu, kabelù a transport èerpadla
probìhne až v nedìli po doèerpání III. sifonu. Z obav
pøed dotékáním II. sifonu byl zvolen následující
postup: do II.sifonu bylo dopraveno èerpadlo KDMU
80 napojené na samostatný kabelový a hadicový tah
(hasièská hadice typu C). Druhý kabelový tah je od
rozvadìèe pøed I. sifonem veden k èerpadlu KDMU
65 postavenému v III. sifonu. Na to je napojena opìt
hadice typu C, která je vedena pøes pøepadovou hranu
III. sifonu po štìrkovém svahu do nejnižšího místa
II. sifonu. Na pøepadovou hranu III. sifonu je umístìn
telefon od rozvadìèe pøed I. sifonem, aby byla
zajištìna souhra èerpání obou sifonù. Bìhem tìchto
akcí probíhá fotodokumentace (B. Polák).
V nedìli ráno musíme snížit hladinu I. sifonu
(silný skap). Rozhodujeme se pro klasickou metodu
- kýblování. Po 20 kýblech je I. sifon znovu prùstupný
a zapínáme èerpadla v II. a III. sifonu. Bìhem
nìkolika minut signalizuje snížený prùtok v hadicích
vyèerpání obou sifonù. Transportujeme èerpadlo
KDMU 65 s kabelovým tahem k IV. sifonu.
Propojujeme hadicový tah pøes III. sifon a zahajujeme
èerpání IV. sifonu. Za další 1,5 h. je sifon prázdný.
Nastupuje vystrojovací družstvo, které souèasnì
transportuje potápìèský materiál. V ústí koncové
propasti jsou osazeny dva nýty a zavìšena lana
k snadnìjšímu spuštìní potápìèe na hladinu (stìny
propasti jsou pro svoji èlenitost a sklon volnì
lezitelné). Vzhledem k obtížnosti transportu
k V. sifonu a skuteènosti, že z potápìèù zbyl jen
P. Nakládal (D. Netušil mìl autonehodu), byl pokus
minimalizován na zjištìní, jestli je vùbec kam se
potápìt. Pokus byl tedy realizován s lehkou výstrojí,
lahvemi 2x7, bez ploutví atd. K pøekvapení všech
však potápìè objevil pod hladinou chodbu o prùmìru
2 m pokraèující pod úhlem 45o volnì dál. Viditelnost
byla 3-4 m. S tím byl pokus ukonèen a veškerý
materiál vèetnì èerpadla a hadic odtransportován
pøed III. sifon.
Mezitím je ve Spirálce zapnuto èerpadlo KDMU
100, ponoøené v Jezírku, které je souèástí Pikovkospirálkového (P-S) sifonu. Chceme si ovìøit, zda není
možná komunikace mezi hladinami P-S sifonu a V.
sifonu. Pøi èerpání tlakového kanálu ústícího do P-S
sifonu, malebnì pojmenovaného Díra do pekla, bylo
dosaženo úrovnì -40 m pod hladinou normálního
stavu vody. Ani v takové hloubce nebyly objeveny
žádné prostory ani odboèky. Pøesto pøitéká
z tlakového kanálu do P-S sifonu pøítok o vydatnosti
0,5 l.s-1 s jinou teplotou, než je voda ve zbývající
èásti Pikové dámy. V nedìli je èerpadlo zapnuto jen
po krátkou dobu a pokles o cca 10 cm se nám nezdá
dostateènì prùkazný vzhledem k pomìrùm v
V. sifonu. Pøi druhém potápìèském pokusu v pondìlí
je znovu èerpáno, a pokles o 50 cm v obou
sledovaných místech je jako dùkaz jednoznaèný.
Pøes noc byla prodebatována všechna rizika a
aspekty celého pokusu a bylo rozhodnuto uèinit ještì
jeden pokus. V pondìlí ráno jsme nastoupili do
12
9FKRG
VLIRQ
VLIRQ
VLIRQ
P
VLIRQ
Obr. 2: Øez jeskyní
MH]HURVLIRQ
KORXENDQHP
jeskynì posíleni o nìkolik èlenù ZO 6-15 Holštejnská
a po zjištìní, že II. i III. sifon jsou prùstupné jsme
vynosili všechen materiál, èerpadla, kabely a hadice
pøed jeskyni a odtud pak na základnu. Mezitím
nastoupil P. Nakládal s podpùrným týmem na další
pokus. Podaøilo se mu sestoupit až do hloubky 9,6 m,
kde další postup uzavøela kalcitová kulisa vystupující
z levé strany chodby. Je zajímavé, že podobnou kulisu
vidìl potápìè o 7 m zpátky po pravé stranì. Vyslovil
domnìnku, že se jedná o kalcitovou výplò posunutou
tektonikou v horizontálním smìru o 7 m. Vzhledem
ke kladnému výsledku pokusu o snížení hladiny
Jezírka ve Spirálce se nepokoušel o prùnik kolem
kalcitové kulisy. Pokud by v cestì nestály žádné
skalní prahy, dala by se hladina v V. sifonu snížit až
o min. 40 m a uvedená místa projít suchou nohou.
Viditelnost pøi druhém ponoru byla jen 30 - 40 cm.
Charakter odkalování vody odpovídá sifonu bez
pøítoku. Pøedpokládaná doba odkalení min. 1 týden
až 1 mìsíc. Bìhem pøípravy na ponor je nebezpeèí
zkalení vody od kamenù padajících do sifonu pøi
neopatrném sestupu k hladinì.
K nejdùležitìjším objevùm celé akce patøí
prokázání spojení hladin v V. sifonu s hladinou
Pikovko-spirálkového sifonu, zjištìní pokraèování
prùchodných prostor pod hladinou V. sifonu a
prokázání spojení levostranných trativodù v pøední
èásti Trativodné chodby s Pikovou dámou. Z
drobnìjších objevù lze pak jmenovat zmìnu klimatu
P
HQD
za III. sifonem (výrazné oteplení) a citelné prùvany
v komíncích pøed IV. sifonem.
Podìkování:
ZO 6-13 Tartaros - zapùjèení kabelù
ZO 6-15 Holštejnská - zapùjèení kabelu, pomoc pøi
transportu materiálu
J. Èièa Koèí, M. Veèeøa - výborný nápad, jak využít
krásného kvìtnového poèasí
Summary: Pumping experiment in the Trativodná
Passage of the Stará Rasovna Ponor.
Four supms had to be pumped out before descending
almost 30 m deep shaft with a lake (the 5th sump) at
the bottom. The diver tried to reach some new spaces
twice but his advance was stopped in a depth of 9,6
m by a calcite pendant. The pumping experiment of
the Spirálka - Piková Dáma Sump in the Spirálka
Cave indicated parallel water level change both in
Spirálka and in the lake at the bottom of Trativodná
Passage. This action proved direct connection
between the Trativodná Passage and so called Díra
dopekla (Hole to the Hell) in Spirálka - Piková Dáma
Sump. (Hole to the Hell is a freatic passage under
the water level, 70 cm in diameter and with small
tributary, sinking under inclination of 35-40o. The
depth of almost 40 m under the water level was
reached but the main task was not fulfilled.)
13
Z AHRANIÈNÍ
AKCE
Abisso di Monte Novegno (–478 m)
Jedna z TOP TEN svìtových vertikál – krátká zpráva o sestupu
Michal Novák (SZS è.1 Èeský kras)
Ve dnech 20.-23. 9. 2001 uskuteènili èlenové
SZS è.1 R. Židlický, M. Novák, Z. Šlahùnek,
J. Zelinka a P. Smíšek krátký výpad do italských
Toskánských Alp, kde se ve výšce 1 470 m n.m.
nachází vchod do 478 m hluboké propasti Abisso di
Monte Novegno, pojmenované po nedalekém
stejnojmenném vrcholu. Tato propast je jednou
z megavertikál svìta. Jde v podstatì o dvì ústøední
šachty grandiózních rozmìrù P 220 a P 203, spojené
malým prùlezem.
U horské chaty nedaleko vchodu, kde nacházíme
doèasné útoèištì, se témìø ztrácíme v husté mlze.
Ihned po pøíjezdu jdeme lokalizovat vchod. Vchod
do propasti o rozmìrech 0,5x 0,5 m je nejužším
místem jeskynì. Nachází se nedaleko vrcholu Monte
Novegno v naprosto šíleném terénu asi 100 m od
hrany ledabyle oploceného lesa, v pøíkrém
zalesnìném svahu v malých skalkách.
Po nutných pøípravách železa, špagátù a
konzultací s lanový plánem od Italù, zahajujeme
sestup druhý den v 10:00. První sestupuje dvojice
Židlický, Novák zhruba s 300 m lan. Po 6 metrech
vstupní plazivky následuje P 50 lehce skrápìná
deštíkem, krátká P 7 s jezírkem na dnì a asi
desetimetrový meandr, který nás pøivádí nad první
monumentální studnu P 220 – Machu Picchu. Zde
zjišujeme, že minimálnì èást této studny je
vystrojena. Pomalu zaèínáme sjíždìt toto metro
postavené na výšku. Jak se pozdìji ukazuje, studna
je vystrojena pouze do hloubky -150 m, a to nás nutí
pøebalovat vaky. Èasová úspora se tím velmi
zminimalizovala. Zde nás dohánìjí Zelinka, Šlahùnek
a Smíšek se zbytky materiálu. Asi 70 m nade dnem
P 220 je oøíšek v podobì 10 m skalního žebra
rozdìlujícího studnu na dvì èásti, které je tøeba
rozkroèmo pøekonat. Sestup propastí pokraèuje na
protìjší stranì. Díky chaosu s neúplnì vystrojenou
studnou musíme zbytek P 220 pøestrojovat. Co by
èlovìk z tréninkových dùvodù neudìlal. Na dnì
P 220, v hloubce pøibližnì -280 m necháváme karbid,
vaøení a Zelinku, kterého lehce trápí záda. Na dno
14
jdeme naotoèku. Z malého okna, asi 5 m nade dnem
P 220, nastupujeme do P 203 – Tempestu. Nìkolik
kratších pøepínek a studna se otevírá do
megalomanských rozmìrù. Zbývajících 150 m
slaòujeme témìø bez kontaktu se stìnou. Po 6 h.
stojíme na dnì v hloubce -478 m, pouhých 10 m od
kolmice od vchodu. Lehké posilnìní pøi výstupu pod
P 220, krátké zdržení s vytahováním lan z P 203
a mùžeme pokraèovat. Dvojice Zelinka, Židlický
vystupuje s lehkým pøedstihem s èástí lan. Novák,
Šlahùnek a Smíšek odstrojují zbytek propasti a kolem
pùlnoci jsme všichni venku.
Lehce mrholí. Poslední lahùdkou je kluzký svah
nad vchodem. Co 10 krokù, to držka do listí.
Se dvìma vaky není nic lepšího.
Ráno již za deštì balíme, krátká rozluèka
s místními horaly a „go home“.
Pár informací pro následovníky: Lokalizace
vchodu je pomìrnì nároèná, je dobrá pøedchozí
konzultace nebo ještì lépe doprovod znalý terénu
(My jsme mìli Roberta, který v propasti již byl).
Propast je vystrojena závitovými šrouby, jediná
klasická plaketa je ve vchodu. V propasti je pomìrnì
nevyzpytatelný vodní režim, vzhledem ke
stálé pøítomnosti vody na nìkterých místech v jeskyni
mùže být zvl᚝ pøi jarním tání nezanedbatelným
nebezpeèím.
Summary: Di Monte Novegno Abyss. One of the„TOP TEN“ world vertical shafts - short message
of descending.
Several members of the Speleological Rescue Service
visited this 478 m deep shaft in Toscanian Alps (Italy)
in September of the last year.
Nové nálezy plže Oxychilus (Riedelius) montivagus (Kimakowicz, 1890)
z rumunských jeskyní
Libor Dvoøák - Michal Horsák
Skelnatka rumunská (Oxychilus montivagus) je
støednì velký plž se žlutavì zbarvenou ulitou, která
je plochá s lehce vyvýšeným kotouèem. Šíøka ulity
je 10-12 mm, výška 4,5-5,5 mm. Svými rozmìry se
blíží skelnatce hladké (O. glaber), jejíž ulita dosahuje
rozmìrù š. 11-13 a v. 6,0-6,5 mm. Díky velmi úzké
píštìli jsou nedorostlí jedinci skelnatky rumunské
nápadnì podobní skelnatce stlaèené (O. depressus),
která má ulitu o rozmìrech š. 7,5-8,5 a v. 3,8-4,0 mm.
Oba zmiòované druhy žijí i na našem území v suti i
v jeskyních. Pro skelnatku rumunskou je
charakteristickým znakem, který ji odlišuje od
zmínìných dvou druhù, široce do strany vytažené
ústí ulity. Tento znak je na spodní stranì opticky
zvýraznìn díky velmi úzké píštìli, která zaujímá
pouze 1/18-1/19 šíøky ulity. Pøi porovnání má
skelnatka hladká ze zmiòovaných druhù píštìl nejširší
(1/13 šíøky ulity), naopak skelnatka stlaèená má píštìl
nejužší, ale vzhledem k malým rozmìrùm její ulity
zaujímá píštìl “pouze” 1/14-1/15 šíøky ulity.
Velké množství zástupcù rodu skelnatka
(Oxychilus) obývá izolované oblasti jižnìjších èástí
Evropy. Skelnatka rumunská je endemický druh
Rumunska, kde obývá pouze západní èást Jižních
Karpat - pohoøí Apuseni (Muntii Apuseni) a Banát
(Muntii Banatului; Grossu 1983; Riedel 1980, 1996).
Vyskytuje se v montánní zónì zmínìných pohoøí na
stinných místech, pod kameny nebo listím; na území
svého výskytu žije èasto spoleènì s výše zmínìnými
pøíbuznými druhy O. depressus a O. glaber (Grossu
1983). Žije hlavnì podzemním zpùsobem, èastý je
také v jeskyních (Negrea 1964; Riedel 1996). Na
jeskynì je vázán pomìrnì úzce, proto se øadí mezi
troglofilní živoèichy (Riedel 1996).
Nové nálezy v Banátu: Nálezy pocházejí
z pohoøí Gorgan, který je jz. èástí Banátu. Dvakrát
byl zaznamenán O. motivagus poblíž mìsta Moldova
Noua v jeskyni Pestera Gaura Haiduceasca (L.
Dvoøák lgt., det. et coll.), odkud je tento druh znám i
z literatury (Grossu 1983). Poprvé byla 24.8.2000
nalezena 1 ulita o rozmìrech 9,5x4,7 mm, podruhé
12.4.2001 již 2 ulity o rozmìrech 10,6x5,2 a 10,4x5,1
mm. Spoleènì s tímto druhem obývá jeskyni pøíbuzný
a taktéž troglofilní druh skelnatka hladká (Oxychilus
glaber; viz též Dvoøák 2000) a dále lesní èi víceménì
lesní druhy slimák popelavý (Limax cinereoniger),
vøetenovka hladká (Cochlodina laminata) a
vøetenatka mnohozubá (Laciniaria plicata). Všechny
výše zmínìné druhy jsou známy i z jiných
rumunských jeskyní (Negrea 1964).
Nový nález v Apuseni: Nový nález skelnatky
rumunské (Oxychilus montivagus) byl uèinìn v
pohoøí Bihor (Muntii Bihorului), který je z. souèástí
pohoøí Apuseni. Dva živí jedinci a dvì prázdné ulity
byly nalezeny v okolí jeskynì Pestera Muncelului
dne 26.7.1998 (P. Šmarda leg., M. Horsák det. anat.
15
et coll.). Ulity dvou dospìlých jedincù mìly rozmìry
11,3x5,6 a 10,2x5,1 mm. Zbývající dvì ulity nebyly
plnì dorostlé, proto nemá smysl uvádìt jejich
rozmìry.
Negrea A. (1964): Gastropodes des grottes de
Roumaniae. - Acta Soc. Zool. Bohemoslov.,
XXVIII, 1: 26-29.
Riedel A. (1980): Genera Zonitidarum. - Dr. W.
Backhuys Publisher: 1-197. Rotterdam.
Riedel A. (1996): Die in West-Paleärktis unterirdisch
lebenden Zonitidae sensu lato (Gastropoda,
Stylommatophora). - Fragmenta faunistica, 39,
24: 363-390. Warszawa.
Adresy autorù:
Libor Dvoøák, Správa NP a CHKO Šumava, Sušická
399, 341 92 Kašperské Hory, e-mail:
[email protected]
Michal Horsák, Pøírodovìdecká fakulta Masarykovy
univerzity, Kotláøská 2, 611 37 Brno, e-mail:
[email protected]
Summary: New findings of snail Oxychilus
(Riedelius) montivagus (Kimakowicz, 1890) from
caves of Romania.
Oxychilus motivagus is an endemic species of
Romania occurring in the western part of the South
Carpathians (mountain ranges of Muntii Apuseni and
Muntii Banatului). It lives predominantly
underground, and it is ranked into troglophilous
species. Authors report several new findings of this
species from the cave of Pestera Gaura Haiduceasca
(Muntii Banatului), and from the vicinity of the cave
of Pestera Muncelului (Muntii Bihorului).
Literatura:
Dvoøák L. (2000): Plž skelnatka hladká Oxychilus
(Morlina) glaber (Rossmässler, 1835)
v jeskyních v okolí obcí Svatá Helena a Sasca
Montana (JZ Rumunsko - Banát). - Speleo
(Praha), 30: 29-30.
Grossu A.V. (1983): Gastropoda Romaniae, Ordo
Stylommatophora, 4, Suprafam.: Arionacea,
Zonitacea, Ariophantacea ºi Helicacea. - Editura
Litera: 1-564. Bucuresti.
PSEUDOKRAS
A
HISTORICKÉ
PODZEMÍ
Nové pseudokrasové jeskynì v j. èásti støedního Slovenska a geneticky
zajímavé pseudokrasové mezoformy slovenských a maïarských
neovulkanitù
Roman Mlejnek - Petr Pauliš – František Radinger (ZO 5-07 Antroherpon)
Všechny jeskynì jsou øazeny do provincie Západné
Karpaty a subprovincie Vnútorné Západné Karpaty
(Mazúr a Lukniš 1978).
Podle morfogenetické typizace pseudokrasu
dìlíme jeskynì na území Èeské i Slovenské republiky
do šesti skupin (Vítek 1981). Jedná se o jeskynì
puklinové, vrstevní, rozsedlinové, jeskynì v sutích
(suové), kombinované a jeskynní výklenky.
V mladotøetihorních neovulkanitech støedního
Slovenska a v pøíhranièní oblasti s. Maïarska existuje
nìkolik pseudokrasových jeskyní, které mají
charakteristický trubkovitý tvar a které nezapadají
do výše jmenovaného èlenìní. Je velmi
pravdìpodobné, že jde o dutiny po rozložených
kmenech stromù z období sedimentace
Úvod
Nekrasová území, spadající pøevážnì do j. èástí
støedního Slovenska, jsou po speleologické stránce
oblasti stále málo známé. Výjimku pøedstavuje pouze
Cerová vrchovina, kde je registrováno 40
pseudokrasových jeskyní, nacházejících se zejména
po obvodu bazaltové plošiny Pohanský hrad.
Nedostateènì prozkoumané jsou naopak
geomorfologické celky Krupinská planina, Ostrôžky
a z. èásti Juhoslovenské kotliny s podcelky Ipe¾ská
kotlina a Luèenská kotlina. K 31.12.1998 zde byly
evidovány pouze 3 jeskynì v pohoøí Ostrôžky a 5
jeskyní (z toho dva pøevisy) na Krupinské planinì
(Bella a Holúbek 1999). Èlánek popisuje nové, ve
speleologické literatuøe doposud nepopsané jeskynì.
16
vulkanoklastického materiálu. O tento typ jeskyní se
tak mùže rozšíøit již známý výèet pseudokrasových
mezoforem. Pilous (1982), který popisuje nìkteré
novì objevené pseudokrasové jeskynì z neovulkanitù
j. Slovenska se též o dutinách vzniklých po
vyvìtralých kmenech stromù nezmiòuje. Za
geneticky blízké mùžeme považovat pouze dutiny
po vyvìtralých jilmech o prùmìru 10-40 cm, které
byly zjištìny v Zolné u Zvolena (Dublan 1993,
Chovanec 1991, Mazùrek 1983). Dutiny po kmenech
stromù zde byly zjištìny v sedimentech tzv.
studeného laharu, složeného ze sopeèného prachu a
popela smíšeného s vodou. Tyto lahary vznikly
v minulosti po vydatných srážkách a náhlých
proudech vody, vytékajících z kráterového jezera. O
geneticky podobných pseudokrasových dutinách
informuje i mìsíèník NSS NEWS (June 2000).
Z Japonska se zde popisují dutiny po vyhoøelých
kmenech se zbytky vìtví, které pohltila tekoucí láva
z Fudžijamy. První slovenskou pseudokrasovou
jeskyni, která pøedstavuje dutinu po rozkladu a
vyvìtrání kmenu stromu, popisuje Gaál (1993)
z pohoøí Po¾ana. Mlejnek a Radinger (2002) následnì
uvádìjí podobné jeskynì z Krupinské planiny
(Trpaslièia jaskyòa) a Juhoslovenské kotliny (jeskynì
Pecna).
výškou cca 220 m leží v zalesnìném j. svahu
spadajícím k øece Ipe¾. V této èásti je výškový rozdíl
mezi hladinou øeky a vchodem do jeskynì pøibližnì
60 m. Na jeskyni upozornil speleolog Jozef Úri
z Luèence, který se narodil a bydlel v obci Trenè.
Jeskynì je vytvoøená v epiklastických
andezitových slepencích lyseckého souvrství. První
èást jeskynì je založená na poruše ve smìru 147327°. Tato porucha je v jeskyni rozeznatelná jako
puklina na stropní èásti, vyplnìná drobnými kameny.
Mimo jeskyni je porucha dobøe viditelná i pøed
bodem è. 0 (vchodem), kde se vytvoøila rozsedlina
široká 25-30 cm s délkou 1,3 m, ve které je zaklínìný
skalní blok. Porucha je sledovatelná i ve svahu nad
jeskyní, kde je však rozsedlina vyplnìná hlínou.
Druhá èást jeskynì ve smìru 200-20° (mezi body è.
1 a 2) je široká 1 až 2 m, s maximální výškou 2,4 m.
Její kompaktní stìna je uklonìná v úhlu pøibližnì 40°.
Protilehlá stìna je tvoøená skalními bloky. Koncová
èást (mezi body è. 2 a 3) je pak nízká prostora dlouhá
1,2 m o šíøce okolo 0,5 m. Celková délka mìøièských
tahù je 7,7 m.
V koncových èástech jeskynì (v blízkosti bodu
è. 2) byl dne 2.4.2000 pozorován jeden zimující
netopýr Rhinolophus hipposideros.
Jaskyòa Pecna (k.ú. ¼uborieèka, okr. Ve¾ký
Krtíš), souøadnice: 19°31´36´´ v.d., 48°15´27´´ s.š.,
Luèenecká kotlina. Nad obcí ¼uborieèka se zdvihá
vrch Vysoká (277,7 m). Vchod do jeskynì Pecna (cca
265 m n.m.) se otevírá v zalesnìném svahu 1 km na
JJV od tohoto vrchu. Na jeskyni upozornil kronikáø
Jaskyòa pri Trenèi (k.ú. Trenè, okr. Luèenec),
souøadnice: 19°33´45´´ v.d., 48°12´59´´ s.š., Ipeåská
kotlina. Jeskynì se nachází pøibližnì 1,5 km jz. od
obce Trenè, kde zaèínají øeku Ipe¾ po obou bøezích
lemovat nevelké vrchy. Nejvyšší vrch na slovenské
stranì je Strážna hora (332,7 m) a na maïarské Bükktetõ (366,2 m). Vchod do jeskynì s nadmoøskou
17
Jeskynì vznikla patrnì následkem selektivního
zvìtrávání hornin vyvìtráním kmenu fosilního
stromu, èemuž by mohla nasvìdèovat i krátká
válcovitá prostora v závìru jeskynì. Vylouèit nelze
ani možnost, že jeskynì byla pozdìji umìle rozšíøena
(nalezeny stopy po tesání).
Jaskyòa Sucháòska trhlina (k.ú. Sucháò, okr.
Ve¾ký Krtíš), souøadnice: 19°14´42´´ v.d., 48°17´04´´
s.š., krupinská planina, daèolomská planina.Pøibližnì
3 km jv. od obce Sucháò se do Suchánského potoka
vlévá menší potok Suchánik (turistická mapa,
1:50 000, VKÚ, š.p., Harmanec 1999). Jeskynì, která
se nachází na pravém bøehu Suchánského potoka, je
od soutoku vzdálená cca 0,5 km na JJZ. Celá dolina
je po obou bøezích zalesnìná. Hlavní vchod do
jeskynì (vchod I.) má v. expozici s nadmoøskou
výškou 410 m, tedy asi 30 m nad dnem doliny. Místní
oznaèení této èásti doliny je Svíbí. Jedná se o jeden
z lidových názvù (svíba) vlhkomilného keøe krušiny
jelšové (Frangula alnus). Na jeskyni upozornil
etnograf Ján Mihá¾kin žijící v Sucháni.
Jeskynì je rozsedlinová, vytvoøená na šikmé
trhlinì (rozsedlinì) smìru 25-205°, se sklonem 70°.
Do trhliny se dostaneme krátkou chodbou pøes sesuté
bloky. Horninu tvoøí chaotické brekcie
pyroklastického proudu. Úlomky (pøevážnì
ostrohranné) tvoøí šedé andezity max. 30 cm velké.
Základní hmota je tufová. Stratigraficky je zaøazená
do èelovského souvrství (støední miocén). Maximální
výška jeskynních prostor se pohybuje okolo 1,5 m.
V koncových èástech (mezi body è. 6 a 7) je výška
v rozmezí 0,15-0,5 m. Velice nízký (max. 0,3 m) je
rovnìž portálovitý pøevis mezi body è.0 a 1, který
se navíc ve smìru do masivu neprùleznì snižuje. Dno
jeskynì vyplòuje z velké èásti humusová hlína,
v nìkterých èástech s listím.Vedle hlavního vchodu
(1 x 0,7 m) se ve vstupní chodbì nachází ještì boèní
vchod (vchod II.). Tento menší, do jeskynì šikmo
orientovaný vchod má rozmìry 0,7 x 0,3 m. Celková
délka zamìøených prostor èiní 17,8 m.
Obr. 3: Jeskynì Pecna. (Foto P. Pauliš)
z mìsta Luèenec Dr. Jozef Drenko. První písemná
zmínka o jeskyni pochází již z roku 1826 (Mocsáry
1826). Antal Mocsáry popisuje ve své knize jeskyni
za pøíležitostný úkryt pro místní obyvatele.
Nevýrazný vrch nad jeskyní oznaèuje jako Pekna.
V souèasné dobì jej starší obyvatelé z obce
¼uborieèka nazývají Pecna.
Jeskynì je vyvinuta v hrubých andezitových
aglomerátech vzniklých stmelením sopeèných bomb,
jejichž velikost dosahuje až 80 cm, na rozhraní
s nadložními epiklastickými pískovci. Obì vrstvy
(slepence, pískovce) jsou stratigraficky øazené do
lyseckého souvrství (baden, støední miocén). Výše
uvedenou teorii vzniku by mohla podporovat
i nevelká, válcovitá prostora v závìru jeskynì.
Vchod do jeskynì má nepravidelnì kruhový
profil o prùmìru pøibližnì 1,5 m. Zadní èást jeskynì
je více oválná a v linii øezu B-B´ má rozmìry 1,5 m
(výška) a 2,35 m (šíøka). V samém závìru se pøi dnu
jeskynì nachází 65 cm dlouhá dutina o poèáteèních
rozmìrech 13x9 cm. Ve smìru do masivu se zužuje.
Zamìøená délka jeskynì je 6,1 m.
Trpaslièia jaskyòa (k.ú. Dol. Daèov Lom, okr.
Ve¾ký Krtíš), souøadnice: 19°14´51´´ v.d., 48°16´55´´
s.š., krupinská planina, daèolomská planina. Vchod
do jeskynì (370 m n.m.) nalezneme cca 0,4 km na
JJV od jeskynì Sucháòska trhlina, na levém bøehu
Suchánského potoka. Jeskynì byla místnímu
obyvatelstvu známá již v minulých dobách. Svìdèí
o tom stará povìst, která se zmiòuje o hadu žijícím
18
má modravì tmavošedou barvu, obsahuje velké
množství drobných, kolem 1 mm velkých bìlavých
až žlutavých živcových vyrostlièek, v podružném
množství doprovázených srovnatelnì velkými
vyrostlièkami tmavých minerálù. Význaèným rysem
horniny je pøítomnost velkého množství malých
dutinek o rozmìrech kolem 0,5 mm. Základní hmota
je prakticky celistvá. V horninì se neprojevuje žádné
výraznìjší pøednostní uspoøádání.
Jeskynì vznikla s nejvìtší pravdìpodobností
vyvìtráním fosilního stromu. Vedle Trpaslièí jeskynì
se v bezprostøedním okolí nachází ještì 11 dalších
dutin. Jejich délky se pohybují v rozmezí 0,15 až
7,7 m. Pro pøehlednost jsou následnì uvedeny
rozmìry všech nalezených dutin. Prvý údaj oznaèuje
délku (D), druhý údaj prùmìr poèáteèní èásti dutiny
(P). Dutina è. I (D min. 7,7 m, P 0,2 m), dutina è. II
(D min. 6,5 m, P 0,35 m), dutina è. III (D min. 2 m, P
0,3 m), dutina è. IV (Trpaslièia jaskyòa), dutina è. V
(D 0,45 m, P 0,4 m), dutina è. VI (D 0,6 m, P 0,06
m), dutina è. VII (D 0,4 m, P 0,22 m), dutina è. VIII
(D 0,42 m, P 0,1 m), dutina è. IX (D 0,45 m, P 0,23
m), dutina è. X (D 0,27 m, P 0,08 m), dutina è. XI (D
0,15 m, P 0,03 m), dutina è. XII (D 0,16 m, P 0,03
m). Je zajímavé, že v koncových èástech dutiny è.
III se i v letních mìsících udržuje voda (pozorování
ze dne 25.6.2000). Na mapì jsou vedle Trpaslièí
jaskynì zakresleny i dutiny è. I, II, III Trpaslièia
jaskyòa má celkovou zamìøenou délku 11,9 m. Délka
mezi mìøièskými body è.0 a 1 èiní 5,2 m. Jeskynì je
po celé délce mírnì oválného profilu s rozmìry 1,2
x 1,5 m (øez A-A´), 0,7 x 0,8 m (øez B-B´), 0,4 x 0,45
m (øez C-C´). Pokraèování za bodem è.1 je již
nelezitelné a viditelnì se zužuje ve smìru do masivu.
Na povrchu stìn nìkterých dutin je vytvoøena
až 5 mm silná šedobílá krusta tvoøená z
96-98 % sádrovcem s pøímìsí køemíku
(X %) a fosforu (0,X %)(rentgenografická
a EDAX analýza). Sádrovec zde vznikl
druhotnì pøi rozkladu Fe sulfidù (pyrit a
markazit), které tvoøí ve vulkanických
horninách jemné impregnace.
v jeskyni (Mihá¾kin 1999). Ján Mihá¾kin, který
sepsal staré povìsti sucháòského kraje, rovnìž tuto
jeskyni lokalizoval v terénu.
Jeskynì je vyvinuta v poloze hrubých slepencù
s dobøe zaoblenými velkými valouny andezitù
(velikosti od nìkolika centimetrù do 1 m, andezitová
aglomerát), která tu vystupuje v prostøedí støednì až
hrubozrnitých epiklastických pískovcù. Patøí do
èelovského souvrství (baden, støední miocén).
Aglomerát vznikl stmelením sopeèných bomb o
rozmìrech až 1 m. Mikroskopickým pozorováním
bylo zjištìno, že horninový materiál sopeèných bomb
je tvoøen drobnì porfyrickým a pórovitým augitickým
andezitem s hyperstenem a amfibolem. Hornina, která
Balvanová jaskyòa (k.ú. Tuhár, okr.
Luèenec), souøadnice: 19°27´55´´ v.d..,
48°25´41´´ s.š., Ostrôžky. Literárnì známá
Jaskyòa pod Bralcami (Gaál 1996),
zakreslená i na turistických mapách, leží
0,5 km na SV od vrcholu Bralce (817 m).
Balvanová jaskyòa byla objevená autory
19
èlánku dne 27.5.2000, pøibližnì 40 m na JJV od
Jaskynì pod Bralcami. Jeskynì má suový charakter
a vznikla sesunutím andezitových blokù z výše
položených skalních stìn. Po rozpadu tìchto blokù
na balvany se vytvoøilo menší balvanové moøe, ve
kterém jsou dva vstupy do jeskynì. Okolí skal i
balvanového moøe je zalesnìné. Vchody o rozmìrech
0,5 x 1 m a 0,65 x 0,65 m se nachází mezi balvany
v nadmoøské výšce cca 730 m. Z hlavní dómovité
prostory mezi mìøièskými body è. 0 a 4 se dá
sestoupit o 2 m níže k bodu è. 3. Dno celé jeskynì
vyplòují andezitové balvany. Celková délka
zamìøených prostor je 9,2 m s denivelací 4,8 m.
Pastiersky úkryt (k.ú. Nedelište, okr. Luèenec),
souøadnice: 19°24´40´´ v.d., 48°22´48´´ s.š.,
Ostrôžky. Pøibližnì 2,5 km na SSZ od soutoku potoku
Madaèka s Tisovníkem je vrchol Kruh (589 m).
Jeskynì Pastiersky úkryt se nachází 0,75 km na SV
od vrcholu v oblasti nazvané Osušie. Vchod
s rozmìry 4,7 m (délka) a 1,5 m (výška) se otevírá
v nadmoøské výšce 525 m. Lokalitu v roce 1998
zaregistroval speleolog Ing. Peter Nociar. Jeskynì
byla však známá již v minulých dobách. Starší
obyvatelé z obce Nedelištì vzpomínají, že sloužila
jako úkryt pastýøùm. V hospodáøsky využívaném
kraji plnila proto v minulosti funkci ochranného
pøístøešku a útoèištì.
Jeskynní prostora, tak jak je známá v souèasné
dobì, je pravdìpodobnì asi èásteènì umìle
dotvoøená. Pùvodnì snad existoval pøirozený pøevis
vzniklý selektivním zvìtráváním aglomerátových
tufù. Uvnitø jeskynì byly nalezeny krusty sádrovce
vzniklé rozkladem pyritu a markazitu, tvoøících
jemné impregnace v horninì. Jedná se o hrubé
brekcie spodnobadenských epiklastických vulkanitù
andezitového složení. Dno celé podzemní prostory
je hlinité. Drobná kamenitá su se nachází pøi stìnì,
pøevážnì v s. èásti. Výška jeskynì nepøesahuje 1,6 m.
Celková délka mìøicského tahu èiní 10,1 m.
Nízka jaskyòa pri potoku (k.ú. Horný Tisovník,
okr. Detva), souøadnice: 19°21´03´´ v.d., 48°26´27´´
s.š., Ostrôžky. Za obcí Horný Tisovník, pøibližnì
2 km na SSZ se vlévá Starohuský potok do potoka
Tisovník. Od soutoku cca 0,5 km na S zaèíná po pravé
stranì malá boèní dolinka s potokem. Jeskynì je
situovaná v zaèátku této dolinky, pod skalním svahem
na pravém bøehu. Potok je od vchodu jeskynì vzdálen
15 m a výškový rozdíl nad potokem èiní pouhé 2 m.
Nadmoøská výška vchodu byla stanovena podle mapy
(1:25 000) na 510 m. Jeskyni objevil dne 19.4.2001
Ing. Peter Nociar a Roman Mlejnek. Prostory celé
jeskynì jsou znaènì nízké (max. výška 0,6 m).
Celková délka zamìøených èástí je 5,5 m.
Jeskynì vznikala patrnì selektivním (èásteènì i
mrazovým) zvìtráváním ménì odolných horninových
partií. Horniny mají badenské stáøí a jedná se o
redeponované (andezitové) brekcie blýskavického
souvrství.
20
Jaskyòa pod Jaseòovým vrchom se nachází
v neovulkanitech Po¾any na k.ú. Dúbravica v okrese
Banská Bystrica (190 22´ 32´´ v.d., 480 42´ 19´´ s.š.).
Její ústí se nachází pøi jz. úpatí Jaseòového vrchu
(909 m n.m.) v nadmoøské výšce 850 m, asi 3 km jv.
od obce Povrazník.
Jeskynì se nalézá ve skalním výchoze tvoøeném
andezitovými aglomeráty, které vznikly stmelením
sopeèných bomb, kamenù a popela (sarmat, støední
miocén). Velikost sopeèných bomb se nejèastìji
pohybuje od 5 do 10 cm, nejvìtší z nich však dosahují
až 60 cm. Jednotlivé bomby vyènívají i ze stìn
jeskynì. V blízkém okolí lze objevit další
morfologicky zajímavé útvary, které vznikly
selektivním zvìtráváním andezitových aglomerátù.
Jedná se napø. o pøevis se skalními „hodinami“.
Mikroskopickým pozorováním bylo zjištìno, že
horninový materiál sopeèných bomb je tvoøen
sklovitým, bohatì porfyrickým hyperstenickým
andezitem.
Struèný popis této jeskynì podává Vítek (1990)
a novìji Gaál (1993). Pøibližnì kruhovitý vchod, o
rozmìrech 1,3 x 1,1 m, pøechází do rourovité
chodbièky, která se po 2,5 m èásteènì rozšiøuje a
následnì zužuje. Celková délka dutiny je 5,8 m.
V bližším okolí se objevuje dalších 5 menších
trubkovitých dutin, z nichž nejvìtší je dlouhá 2,2 m
s ústím o prùmìru 20 cm. Tento zajímavý
geomorfologický útvar je souèástí CHKO Po¾ana.
Podle Gaála (1993) pøedstavuje tato jeskynì
dutinu po rozkladu a vyvìtrání kmene stromu
z období sedimentace vulkanoklastického materiálu.
Stromy mohly být unášeny povrchovými vodami
spolu s úlomky andezitù, a k rozkladu èásti jejich
kmenù mohlo dojít až po zpevnìní horninového
materiálu. Vedle trubkovitého tvaru jeskynì
podporují tento pøedpoklad i bohaté výskyty
opalizovaných kmenù známé z blízkého okolí.
Krásné, žluté až žlutooranžové døevné opály,
objevující se v okolí obcí Povrazník a Strelníky, patøí
mezi nejkrásnìjší na Slovensku. Pauliš (1982)
popisuje napø. nález kmene døevného opálu ze
Strelníkù o délce 3 m a prùmìru 35 cm.
Obr. 1: Plánek Jaskyne pod Jaseòovým vrchom
(podle Vítka 1990)
Obr. 2: Jaskyòa pod Jaseòovým vrchom.
(Foto P. Pauliš)
Dutina v dolinì Pomiaslo. Zajímavá dutina
nevelkých rozmìrù, ale obdobného charakteru jako
výše popisované jeskynì, byla objevena v
neovulkanitech sz. èásti pohoøí Javorie. Lokalita se
nachází na levém bøehu doliny Pomiaslo v k. ú.
Moová v okrese Zvolen (190 8´ 44´´ v.d., 480 32´
39´´ s.š.). Tato osamocená horizontální dutina, která
má pøímý trubkovitý tvar, je pøibližnì 2 m dlouhá
s prùmìrem ústí 18 cm. Byla zjištìna ve skalních
výchozech nad údolím v nadmoøské výšce 460 m.
Dutina je situována ve skalním výchoze
tvoøeném opìt andezitovými aglomeráty, které
21
vznikly stmelením sopeèných bomb, kamenù a
popela (baden, støední miocén). Velikost sopeèných
bomb se nejèastìji pohybuje od 5 do 20 cm, nejvìtší
z nich však dosahují až 40 cm. Mikroskopickým
pozorováním bylo zjištìno, že horninový materiál
sopeèných bomb je tvoøen porfyrickým amfibolickohyperstenickým andezitem. Tyto hrubé souèásti jsou
tmelené drobnì až støednì zrnitým zpevnìným
krystaloklastickým
tufem
amfibolickohyperstenického andesitu.
jeskyní se podaøilo zaznamenat v geomorfologických
podcelcích Ipe¾ská kotlina, Luèenská kotlina a
Daèolomská planina. Souhrnná délka mìøièských
tahù novì popisovaných jeskyní èiní 61,6 m. Všechny
uvedené pseudokrasové jeskynì jsou vytvoøené ve
vulkanických horninách. Geneticky je lze rozdìlit na
rozsedlinové (Jaskyòa pri Trenèi, Sucháòska trhlina),
suové (Balvanová jaskyòa), vzniklé selektivním
(pøípadnì mrazovým) zvìtráváním (Nízka jaskyòa
pri potoku, Pastiersky úkryt) a patrnì vyvìtráním
fosilního kmenu stromu (Pecna, Trpaslièia jaskyòa).
Antropogenní zásah, podílející se na domodelování
jeskynì, je pravdìpodobný u jeskynì Pecna a
Pastiersky úkryt. Èlánek dále zmiòuje další jeskynì,
které vznikly pravdìpodobnì vyvìtráním kmenu
stromu (Jaskyòa pod Jaseòovým vrchom, dutina
v dolinì Pomiaslo a jeskynì Kámori-rókalyuk).
Pøi hledání pøíèin vzniku jeskyní je tøeba brát
v úvahu jak vlastnosti mateøských hornin
(rozpustnost, pórovitost, struktura, složení atd.), ve
kterých dutiny vznikají, tak vnìjší procesy (mráz,
biogenní leptání, vodní eroze, teplotní rozdíly, atd.),
které na nì pùsobí. Babùrek a kol. (1990) dutiny ve
vulkanitech dìlí do pìti skupin. Vedle endogenních
jeskyní vzniklých již bìhem tvorby vlastní horniny,
má vìtšina exogenní pùvod (puklinové, øícené, erozní
a sufózní, selektivnì zvìtrávací). Pøi urèení geneze
pseudokrasových jeskyní, o kterých se lze domnívat,
že vznikly vyvìtráním kmene stromu, mùžeme
vycházet z hypotéz vysvìtlujících vznik obdobných
Trpaslièích jeskyní (Skalky skøítkù), které se
nacházejí v neovulkanitech Doupovských hor
(Babùrek et al. 1990). Názory na jejich vznik lze
rozdìlit do ètyøech skupin: vznik dutin po uvolòování
vulkanických plynù, pøi selektivním zvìtrávání,
vyvìtráním kmenù, resp. jinými zpùsoby. V minulosti
Jeskynì Kámori-rókalyuk (Lišèí díra)
v Maïarsku. Jeskynì trubkovitého tvaru se nachází
v maïarském pohoøí Börzsöny na katastru obce
Borsosberény nedaleko od slovenské hranice (12 km
jv. od mìsta Šahy). Pøibližnì okrouhlý vchod jeskynì
o prùmìru 70 cm se nachází v menší andezitové
skalce asi 230 m sv. od vrchu Kámor (660,7 m)
v nadmoøské výšce 600 m. Poprvé se o této dutinì
zmiòuje Bertalan, který byl o jeskyni informován v
roce 1940. Délka zamìøených èástí je 11,5 m, celková
denivelace 1,8 m. První, zhruba 7 m dlouhý rourovitý
úsek je horizontální a má stejný prùmìr jako vchod,
poté se dutina uhýbá mírnì vlevo a zaèíná klesat. Po
2 m se stává opìt horizontální o prùmìru 30-50 cm a
dále se postupnì zužuje do nelezitelného profilu.
Jeskynì je témìø bez sedimentární výplnì, pouze
v závìru je nevelké množství kamenù. Eszterházi a
Csaba (úst. sdìl.) se domnívají, že se jedná o dutinu,
vzniklou pøi úniku plynù pøi chladnutí lávového
výlevu.
Závìr
Èlánek popisuje 7 nových pseudokrasových
jeskyní v geomorfologických celcích Juhoslovenská
kotlina, Krupinská planina a Ostrôžky. První evidenci
Obr. 4: Jeskynì Kámori-rókalyuk. (Foto R. Mlejnek)
22
øada rùzných autorù (Hochstetter 1856, Král 1973;
Rubín 1983; Wieser a Burachoviè 1984; Žán 1988)
nejvíce preferovala tzv. stromovou teorii, vysvìtlující
vznik dutin tím, že se jedná o pozùstatky po
vyvìtralých kmenech stromù. Kmeny stromù nebo
jejich èásti mohly být zakryty buï lávou, víceménì
chladným vulkanoklastickým materiálem a nebo
sedimentací laharu (vulkanický bahenní proud).
Obdobný
zpùsob
vzniku
popsaných
pseudokrasových jeskyní a dutin preferují též autoøi
tohoto pøíspìvku.
èasopis, 30, 2: 101-125. Bratislava.
Mazùrek J. (1983): Lahar na úpatí Po¾any. - Sbor.
Ès. geogr. Spoleè., 88, 3, 259. Praha.
Mihá¾kin J., (1999): Sucháò II., zvyky a povesti. Sucháò: 1-76.
Mlejnek R., Radinger F. (2002): Nové pseudokrasové
jeskynì v geomorfologických celcích
Juhoslovenská kotlina, Krupinská planina a
Ostrôžky. - Speleo (Praha), 34.
Mocsáry A., (1826): Nemes Nógrád vármegyének
históriai geographiai és statistikai ismertetése.
I. zv. - Pest: 110-111.
Pauliš P. (1982): Nový výskyt døevitých opálù ve
východním okolí Banské Bystrice. - Èas.
Mineral. Geol., 27, 2: 208. Praha.
Pilous V. (1982): Pseudokrasové dutiny
v neovulkanitech jižního Slovenska. - Ès. kras,
32: 73-84. Praha.
Rubín J. (1983): Lahar na úpatí Doupovských hor. Sbor. Ès. geogr. Spoleè., 88, 3: 259-260. Praha.
Vítek J. (1981): Morfogenetická typizace
pseudokrasu v Èeskoslovensku. - Sbor. Ès.
geogr. Spoleè., 81, 3: 153-165. Praha.
Vítek J. (1990): Jaseòový vrch pod Po¾anou. - Krásy
Slovenska, 67, 3: 40-41. Bratislava.
Wieser S., Burachoviè S. (1984): Díry trpaslíkù. Arnika, 29, 9: 333-337. Mariánské Láznì.
Žán M. (1988): CHPV, Skalky skøítkù. Inventarizaèní
prùzkum provedený v letech 1981-1988. - MS,
KSSPP a OP: 1-20. Plzeò.
Závìrem bychom chtìli podìkovat profesoru
F. Fediukovi za cennou pomoc pøi petrografické
charakteristice hornin a Mgr. Julovi Šèukovi za
pøeklad maïarské literatury. Autoøi èlánku dále
dìkují za odborné geologické posudky RNDr.
¼udovítu Gaálovi (Jaskyòa pri Trenèi, Pecna,
Sucháòska trhlina, Trpaslièia jaskyòa) a Ing. Petru
Paulišovi (Nízka jaskyòa pri potoku, Pastiersky
úkryt).
Literatura:
Babùrek J., Boøecký V., Chvátal P. (1990): Trpaslièí
jeskynì - dutiny v pyroklastických horninách
Doupovských hor. - Pøíroda Karlovarska I.: 739. Karlovy Vary.
Bella P., Holúbek P., (1999): Zoznam jaskýò na
Slovensku (stav k 31.12.1998). - MŽP: 1-268.
Bratislava.
Dublan L. (1993): Lahar Zolná - príklad
katastrofickej udalosti v strednom sarmate. Západ. Karpaty, Sér. Geol., 17: 51-73.
Bratislava.
Gaál ¼. (1993): Jaskyòa pod Ve¾kým Jaseným. Sinter, 1: 14. Liptovský Mikuláš.
Gaál ¼., (1996): Jaskyòa pod Bralcami v Ostrôžkach.
- Sinter, 4: 10. Liptovský Mikuláš.
Hochstetter F. (1856): Allgemeiner Bericht über die
geologische Aufnahme. - Jb. K.-kön. geol.
Reichsanst., VII. Jg.: 316-332. Wien.
Chovanec D. (1991): Skameneliny vplyvom vulkánu
Po¾any. - Vesmír, 11: 633-635. Praha.
Král V. (1973): Über die sogenannten Zwerglöcher
in der Umgebung von Karlovy Vary (Karlsbad).
- Acta Univ. Carol., Geogr., 1: 19-25. Praha.
Mazúr E., Lukniš M. (1978): Regionálne
geomorfologické èlenenie SSR. - Geografický
Summary: New pseudokarst caves in southern part
of Central Slovakia and genetically interesting
pseudokarst mezoforms of Slovak and Hungarian
neovolcanics (West Carpathians)
Seven new pseudokarst caves were found in southern
regions of the Central Slovakia. All of them were
developed in volcanic rocks. Genetically, cave can
be subdivided into: (A) fissure caves (Jaskyòa pri
Trenèi, Sucháòska trhlina), (B) talus caves
(Balvanová jaskyòa), (C) caves originated by
selective (eventually frost) weathering (Nízka jaskyòa
pri potoku, Pastiersky úkryt), and (D) caves formed
by weathering of buried wood trunk (Pecna,
Trpaslièia jaskyòa). Antropogenic remodelation
cannot be excluded in the case of Pecna and
Pastiersky úkryt. The total length of all caves is 61.6
m. Special attention is given to description of caves
probably formed by the selective weathering of buried
trunks of woods.
23
Valhala
Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec)
Tajemný název Valhala je staronordický pojem
z bájesloví, místo, kam po smrti odcházejí padlí
hrdinové.
Pod tímto názvem se skrývá ponorný systém
øíèky Èerné Nisy v údolí pod Panenskou strání 3 km
s. od Bedøichova u Jablonce nad Nisou. Celé údolí
je složeno ze skal, balvanù, kamenných polí, husté
vegetace a padlých, rozkládajících se stromù, které
tvoøí zde jen velmi tìžký pøístup ke vchodùm Valhaly.
V okolí horního, nejvìtšího vchodu se nalézá mnoho
menších suových a puklinových jeskynìk. Nejvìtší
z nich má délku pøes 10 m pøi šíøce 1 m a výšce 5 m.
Vlastní vchod Valhaly je však položen níže, 5 m nad
podzemní øíèkou Èerné Nisy, která zde protéká ve
smìru JJZ s prùmìrným azimutem podzemního toku
217°. Podzemní prostory jsou vzhledem k nakupení
balvanù a sutì velmi èlenité, protékané vodou.
Nezvyklou zvláštností jsou bazické pecky do
velikosti cca 10 cm, eroznì dynamické hrnce, z nichž
nejvìtší má prùmìr 1 m (i výšku) a je vlivem vodní
eroze boènì otevøen. Ještì vìtší pøekvapení skýtají
erozivní tvary pùvodního dna toku, které jsou
obdobou škrapù vymletých však v biotitické žule
podzemním tokem, jenž s sebou unáší své zvìtralé
rozpadlé èásti.
Délka toku ponorné øíèky Èerné Nisy je sice cca
150 m, avšak celý systém, dá se øíci, ve dvou
mnohokrát propojovaných patrech, je o mnoho delší.
Naplaveniny døevní hmoty a jiných organických
rostlinných èástí se do tohoto prostoru témìø
nedostanou z dùvodù pøehrazení první skalní bariérou
a skuteèností, že je Valhala umístìna témìø 1 km od
pøehradní vodárenské nádrže na Èerné Nise.
Podzemní prùlezné prostory jsou v souèasné
dobì v polovinì své délky pøehrazeny polosifonem,
což v následující dobì nemusí být vzhledem k
mìnícímu se øíènímu písèito-kamenitému nánosu a
hladinì toku, stálý stav. Totéž platí i v ostatních
paralelnì vedoucích prostorách. V pøiloženém
situaèním plánku je oznaèený horní vchod, který je
nejvìtší, jinak je vchodù daleko více, ale z povrchu
nejsou tolik patrné, nebo jsou témìø zakryty vegetací
a hodí se více jako výlezy.
K textu je pøiložen na následujíci stranì i velmi
výstižný popis p. J. Velinského-Kapitána Kida. Bylo
použito materiálu: Pavel Déèko Vinklát-Kronika
trampingu v Jizerských horách (1934-1994) 40 s.,
Country & Western club, Liberec
Summary: Valhala.
Very interesting pseudokarst cave system is developed
in bottom debris of the valley Èerná Nisa River. The
Obr. 2: Pøibližný nákres povrchu vrchní èásti Valhaly
Obr. 1: Horní vchod do Valhaly
24
system polygon is much longer.
length of underground stream is 150 m but cave
Valhala aneb speleologické výzkumy v Jizerských horách
Kapitán Kid
“Málo kdo tuší, že v nejfrekventovanìjší èásti
Jizerských hor lze najít podzemní labyrint, dodnes
neprozkoumaný a jako stvoøený pro romantickou duši
trampa... Protože jsem už tøicet let vázán pøíšernou
pøísahou, musím se omezit jen na vyprávìní o tom,
jak byla tato sple podzemních chodeb objevena 25.
dne mìsíce bouøí 1964...
Vraceli jsme se elektrárenskou domù z potlachu
na Fort Adamsonu. Byl to obvyklý nedìlní podveèer,
kdy se nechce domù, leè musí. Kus pod pøehradou
jsme sešli z obvyklé cesty, abychom ještì chvilku
posedìli u malého ohýnku (všichni jsme mìli chu
na poslední kafe). Objevili jsme jakýsi kamenný
amfiteátr, v nìmž ohýnek brzy zaplál. Bohužel,
pøestože jsme slyšeli i šumìní vody, nikde kolem nás
žádná nebyla! Tehdy sebral Hare ešus a hrdinnì se
vydal na pou za vodou, kam ho následovala Eufr.
Vbrzku Hare zmizel v podivné rozsedlinì a Eufr nás
svolávala úzkostlivým hlasem. Teprve po pùl hodinì
našeho rozèíleného pobíhání se Hare vynoøil
z propasti a tajemnì zašeptal: “Ponorná øeka!”
Pozdìji jsme se nìkolikrát vìnovali prùzkumu
podzemních prostor, které mohou mít mnoho desítek
metrù. Potok se tam místy vrhá do kotlù, v nichž voda
kypí, pìní se, øve. Jsou tam malá jezírka, úzké prùlezy
pod gigantickými viklany, okénka, jimiž dovnitø
borùvèím svítí slunce, a která nikdy nenajdeš z venku,
prostory ve tvaru gotických hladomoren, do nichž je
lepší nelézt, je-li badatel sám, protože z nich není
cesty zpìt... Nazvali jsme ony jeskynì Valhalou a
mìly zùstat navždy osadním tajemstvím.
Pravda je, že se èasem pár dùvìryhodných
smrtelníkù od nás dovìdìlo, kde jsou vchody do
podzemí, ale i oni dodrželi slib. A tak, pøestože je
tomu už tøicet let, kdy vkroèila do Valhaly první lidská
noha, dodnes málokdo ví, jak ji nalézt. Dokonce i já
sám, když jsem se v dobì pomìrnì nedávné pokusil
najít vchod, nemìl jsem úspìch. Snad bude jednou
objevena znovu, pro tento pøípad prohlašuji, že patøí
T.O. Island, a to právem prvního objevitele.”
Pøíspìvek nebyl na žádost autora uveøejnìn na www stránkách
25
Pøíspìvek nebyl na žádost autora uveøejnìn na www stránkách
26
Pøíspìvek nebyl na žádost autora uveøejnìn na www stránkách
27
Štola II v Podhorské ulici v Jablonci nad Nisou
Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec)
K pozùstatkùm II. svìtové války patøí též štola
v Jablonci nad Nisou, 200 m od parku B. Nìmcové
smìrem do centra Jablonce nad Nisou, vpravo
v Podhorské ulici. Tato chodba o celkové délce
140,6 m, ražená v biotitické žule, se mìla pùvodnì
napojit na štolu popisovanou ve Speleu (è. 27, str.
24-25) a vytvoøit tak témìø 0,5 km dlouhý komplex
protileteckého krytu.
Štola byla do nedávné doby zazdìna, než o ni a
její “sesterskou” štolu projevila zájem spoleènost
Soare, která se ji rozhodla využít pro své vinaøské
potøeby. Po proražení zazdìní stìny štoly zamìstnanci
fi. Soare museli použít èlun, nebo tato byla zatopena.
Pøi následujících úpravách se provedlo odvodnìní a
zadní èást poèvy v délce 46,4 m byla vybetonována.
Zbytek poèvy je tvoøen hrubým žulovým perkem
s aktivním vodním tokem, který závisí na prùsaku
spodních vod v daném roèním období.
Vchod je vyzdìn žulovými kameny v délce 3,103,60 m, uzavøen kovovými vraty s møíží a ve vrchní
èásti opatøen otvorem pro vìtrání a vlet netopýrù.
Summary: Gallery II in the Podhorská street in
Jablonec nad Nisou town.
The gallery was blasted in the World War II. It is
used as vine gallery at present time.
Obr. 1 a 2: Plán a øez štolou II v Podhorské ulici
v Jablonci nad Nisou.
28
TROCHA
HISTORIE
První èeská speleoložka
Milan Kunz
[email protected]
Historie objevu Punkevních jeskyní je celkem
známá, viz (1). Profesor Karel Absolon vedl kroužek
amatérských speleologù, kterým nechal fyzickou
práci, aby sám sklidil slávu objevitele. Podobnì se
zachoval v pøípadì Kateøinské jeskynì, kde využil
amatérské námahy mlynáøe.
To poèínání a získaná sláva vyvolaly hoøkost,
která se projevila vydáním pamfletu odhalujícího
hanebnost Karla Absolona.
Mùžeme si docela dobøe pøedstavit, jak to
všechno bylo. Èlenové kroužku se døeli pøi odklízení
závalu díry ve velké stìnì Suchého žlebu, kterou jim
Obr. 1 a 2: Na fotografii z Punkevní jeskynì sedí pøed
stalagnátem se svým snoubencem . Vpravo - detail
s ovinovaèkami
29
pan profesor oznaèil jako nadìjnou. Panu profesorovi
se do manuální práce nechtìlo a tak ji velmi rád
pøenechal svým mladším a horlivým pomocníkùm,
kteøí trávili nedìle vyhrabáváním suti z dìr. Byl však
nedoèkavý a nervózní, zda se koneènì podaøí objev,
který by mu pøinesl slávu a vìdeckou proslulost.
Když se pak 26. záøí 1909 otevøela cesta, pan
profesor vlezl do nesprávné chodby, zatím co jeho
pomocník, oficiál Viktor Jeschek (pozdìji si své
jméno poèeštil na Ježek) našel na konci druhé chodby
nádherné jeskynì, do kterých se bál vstoupit jako
prvý a dobrovolnì pøenechal tuto èest svému
vedoucímu.
To je známo. Co se však neví, je to, že mezi
prvými speleology byla i žena, snoubenka pana Ježka,
sleèna Antonie Lorenzová.
Narodila se a skonèila svùj život v èinžovním
domì, v dobì jejího mládí novostavbì, na pokraji
Husovic (Vranovská ul. 39).
Shodou okolností jsem pomáhal koncem
devadesátých let likvidovat její pozùstalost. Zastihl
jsem jejího syna sedícího u kamen a pálícího archiv
její korespondence. Z toho, co jsem pøed znièením
zachránil, jsem mohl trochu rekonstruovat její život.
Vdala se za svého snoubence, ale manželé se
pozdìji rozešli. V dvacátých létech se léèila ve
Vysokých Tatrách, což svìdèí o plicní chorobì.
Léèení však bylo úspìšné, protože se dožila vysokého
vìku. Stále si schovávala v krabièce od bonbonù
úlomky brèek, bezpochyby získané v Punkevní
jeskyni. A také korespondenci, mezi níž byly
zajímavé korespondenèní lístky s kresbami
snoubence, které znázoròují scény sestupu do
Macochy, pøípadnì z tehdejších zimních sportù.
Na velké kolorované fotografii se jeví jako statná
dívka v hornickém obleku s kalhotami konèícími
ovinovaèkami, s koketnì omotanou šálou kolem krku
a hornickým kahanem.
Obr. 3: Kresba na korespondenèním lístku z 16. 11.
1910, pøedstavuje „Episody z jeskynního života“. Na
pravé stranì je zachycen sestup po žebøíku do
Macochy - horní postava je oznaèena Paèin, což byla
pøezdívka sleèny Lorenzové, dolní otazníkem.
Obr. 4: Další korespondenèní lístek se týká zimních
radovánek. Je z 10. 1. 1910 se scénou ze zimní stránì.
Literatura:
1. Václav Cílek: Karel Absolon v pravém svìtle
aneb o knize, která se do soupisu literatury nedostala
http://www.speleo.cz/speleo/sp/11/absolon.htm
30
Vzpomínka na „Capramenta“ aneb úvahy o tom jak byla objevena
Ochozská jeskynì
Josef Pokorný
Musím øíci, že aè nejsem z Ochozu a nikdy jsem
tu nebydlel, mám moc rád jeho okolí. Lysou horu,
údolí Ochozského potoka, údolí Hádecké øíèky, Svatý
schody, Kamenný žlíbek a vùbec všechno tam okolo.
Chodím tam od svých klukovských let a stále se
nemùžu toho kraje nabažit. Snad je to tím, že jedna
moje babièka pocházela z Líšnì a já mám v tom kraji
svoje koøeny.
Ale jedna vìc mi stále vrtá hlavou. Ten
“Caprament”. Neznámý ochozský rodák Caprament.
Kdo to byl a jak pak to s ním vùbec bylo. Jo ták! Vy
vùbec nevíte, kdo to byl Caprament? Ale to byste
vìdìt mìli! Tak vám musím trochu pomoci, a
vysvìtlit, kdo to vlastnì byl, ten Caprament. Je to
pochopitelnì pøezdívka. Jeho pravé jméno neznám.
Ten èlovìk žil s nejvìtší pravdìpodobností v
Ochoze nebo v Obci v první polovinì devatenáctého
století. Mohl se jmenovat Matášek, Matoušek èi
Matýšek, nebo také Vašíèek. A nebo se mohl
jmenovat úplnì jinak, co já vím. Ano! Byl to ten, co
objevil Ochozskou jeskyni. Ale kdo to vlastnì byl?
Dokladù o nìm je poskrovnu a ještì všechno
zamotávají. Proè asi? Abyste pochopili, o co tady
jde, tak vám to musím vysvìtlit. Musíme si zopakovat
kousek Ochozské (a taky Obecké) historie.
Aè to byly dvì dìdiny tìsnì spolu sousedící,
každá patøila do jiného panství, jen farnost byla
spoleèná. Na zaèátku osmdesátých let osmnáctého
století pøíslušel Ochoz pod panství Zábrdovické, které
patøilo premonstrátskému klášteru v Zábrdovicích,
zatím co Obce patøila líšeòskému panství Belcrediù.
V této dobì došlo k tak zvaným Josefínským
reformám. V rámci tìchto reforem císaøe Josefa II.
byl dne 27.7.1784 zrušen mimo jiné i klášter
Premonstrátù v Zábrdovicích. Jeho majetek propadl
tehdejšímu rakouskému státu, t.j. císaøství. Tak
dopadly majetky všech klášterù, které nevyvíjely
vzdìlávací èinnost nebo neošetøovaly nemocné. Tyto
majetky posléze spravovala “Komise pro státní
správu náboženského fondu”.
Od ní koupil v dražbì Zábrdovické panství hrabì
František Xaver Dietrichstein – Proskau, sezením na
Boskovicích. Bylo to 6. prosince 1830 a to nejvyšší
nabídkou 220 tisíc zlatých. To už byl mrtev i poslední
opat zábrdovického kláštera, Michal Daniel Marabe,
který zemøel ve Køtinách v roce 1818.
F.X. Dietrichstein se ujal boskovického panství
po smrti svého otce v roce 1813. Dle historikù byl
podnikavý, na svých panstvích budoval prùmysl, byl
dobrým hospodáøem a dovedl vydìlávat peníze. Už
v roce 1819 buduje v Boskovicích nový empírový
zámek, budoucí sídlo rodu. Peníze na to má. Kupuje
Blažovice za 96 050 zlatých, Tuøany za 23 000
zlatých, roku 1830 zábrdovické panství, v roce 1834
Malé hradisko za 25 000 zlatých.
V prosinci roku 1838 vychází v brnìnském
èasopise “Moravia”, který vydává Karl Josef Jurende
èlánek, ve kterém jeho autor Johann Hornisch
popisuje svoji návštìvu v Ochozské jeskyni. Autor
zde uvádí, že jeskyni navštívil poprvé v roce 1830.
A najednou se dìní kolem Ochozské jeskynì
dává do pohybu. Roku 1839 pøichází do Hádeckého
údolí parta horníkù a dává se do práce. Výsledkem
jsou úpravy terénu, prostøílení nového vchodu do
jeskynì a úpravy v chodbì na Hadici. Vše proto, aby
byl pøístup do jeskynì pohodlný. Náklady na tyto
úpravy èinily 5 000 zlatých.
Zamysleme se nad tím, proè se tak stalo. Co
vedlo racionálního, chladnì uvažujícího podnikatele
Dietrichsteina k tomu, vložit takovou sumu do
zpøístupnìní nìjaké jeskynì nacházející se na jeho
panství.
Na sousedním panství, v Rájci, mìli takových
pøírodních jevù víc. Proto v roce 1748 vyslal císaø
František Lotrinský, manžel Marie Terezie, dvorního
fyzika a matematika Johanna Antonína Nagela, aby
v jeho zastoupení tyto pøírodní divy shlédl, po návratu
mu je svìdomitì popsal a doložil obrázky Karla
Beduzziho. V roce 1804 navštívil Rájec císaø
František I. se svojí manželkou Marií Terezií
Neapolskou a opìt mu byly prezentovány místní
jeskynì. Dokonce se od té doby nazývá Ostrovská
vodní jeskynì Císaøskou jeskyní. Dá se tedy øíci, že
jeskynì dodávaly rájeckému panství Salmù zvláštní
spoleèenský lesk.
Dá se pøedpokládat, že do roku 1838, kdy vyšel
v Moravii èlánek, popisující Ochozskou jeskyni,
hrabì Dietrichstein o jeskyni na svém panství
nevìdìl. Najednou ji chce zpøístupnit. Proè? Jaký má
motiv? Že by speleologická filantropie? Tehdy? A u
31
nìho? U stroze kalkulujícího podnikatele? Nesmysl!
To mìlo svùj význam a cíl! Nebo byl jen zvìdavý a
popøál si za 5000 zlatých se podívat do vlastní
jeskynì?
To snad taky ne! Být to na rájeckém panství, tak
tam starohrabì Hugo Salm vleze po bøiše a zadarmo!
To byl nadšenec pro jeskynì. Ale Dietrichstein?
Pøíèina je podle mého v tom, co jsem už napsal. Mít
taky to, co má soused! Øekl bych, že lidé v prùbìhu
staletí myslí poøád stejnì.
A teï pozor! Podle nìkterých pramenù, (zejména
pana Hornische a jeho èlánku v Moravii) byla jeskynì
známá již v roce 1830. Pan F. p. t. roku 1840 dobu
neuvádí, pozdìjší autoøi tvrdí, že to bylo v roce 1831.
Proè, asi? Øekl bych, že nejspíš proto, že hrabì
Dietrichstein koupil panství až v prosinci 1830 a
nejspíš se kolem objevení jeskynì nìco stalo, co
hrabì nemohl potøebovat. Podle nìj zaèínala historie
jeho panství rokem 1831 proto ten posun. Nevìøíte?
Tak pojïte sledovat události dále, ono se nám to
ukáže.
V létì roku 1840 byly ukonèeny úpravy
vstupních partií jeskynì a 20. srpna 1840 pan hrabì
v doprovodu svých úøedníkù, církevních hodnostáøù,
faráøù a knìží a další pozvané spoleènosti Ochozskou
jeskyni navštívil. Aby byla sláva úplná, byl pozván
také zpravodaj “Moravie”, který svùj èlánek “ Die
Tropfsteinhöle zu Ochoz” signoval právì znaèkou
F.p.t.
Kromì toho, že nás tento autor informuje o
rozhodnutí hrabìte jeskyni zpøístupnit, o pompézním
osvìtlení jeskynì více jak ètyømi sty petrolejovými
lampami a bengálskými ohni, píše zde autor o jejím
objeviteli. Nazývá jej Johann Matášek, prý to byl
chudý švec z Ochozu, který jeskyni “als Lagerstelle
zu benützen pflegte”, což donedávna všichni
pøekládali “používal jako obydlí”. Mùj nìmecky
dobøe mluvící pøítel Josef Uher mne po pøeètení
tohoto èlánku upozornil, že tento výraz lze také
chápat jako táboøení. Svìdèil byl o tom výraz celé
vìty, která by znìla: “ Na lesem pokrytém svahu
objevil nejprve skalní rozsedlinu, kterou on, zcela
chudý a bez pøístøeší používal jako obydlí (táboøištì).
Z této rozsedliny posléze pronikl do chodby Hadice
a tak objevil onu jeskyni”.
Ve svém èlánku “Kde byl pùvodní objevitelský
vchod do Ochozské jeskynì”, který vyšel v roèence
“Speleofórum 97” (str. 55-56) vysvìtluji, že objevitel
patrnì bydlel ve skalním pøevisu èi rozsedlinì
vytvoøené proudící vodou. V èlánku také popisuji,
že tento pøevis èi rozsedlina je v souèasné dobì
zazdìn pod vchodovým objektem do jeskynì. Na
podzim roku 1999 provádìla Správa CHKO
Moravský kras rekonstrukci vchodového objektu do
jeskynì. Po odbourání pùvodního zdiva se ukázalo,
že jsem mìl pravdu.
Až potud je vše objektivní a vìrohodné. Až na
pana Matáška. V letech 1790 až 1840 bylo v Ochoze
42 domù, fara, hospoda a pastouška. V soupisu jmen
tìch, kteøí zde bydleli, se jméno Matášek, ani jméno
jemu podobné, nevyskytuje. Nevím proè? Možná
mám neúplný seznam a nebo zde takové jméno nikdy
nebylo. Proè? Doèkejte èasu.
Další z autorù, který psal o objeviteli, byl v roce
1857 pan páter Johan Nepomuk Soukup, kaplan ze
Sloupu. Ten jej bezmála po tøiceti letech popisuje
takto: “Vypravuje se, že roku 1831 žil v Ochozu
èlovìk na mysli pomatený, který si zamanul hledati
bránu do svìta podzemního, do pekla.” Soukup je
první, kdo uvádí jako rok objevu jeskynì rok 1831.
A pak, jak je v našem kraji zvykem, všichni autoøi
tuto informaci (nebo pomluvu?) poctivì a otrocky
opisují.
Vzhledem k úctì, kterou chovám k literární práci
pátera Soukupa, a která se z velké èásti týká právì
krasu, mne tento popis objevitele zaráží. Jsou
pramenem jeho informací babské tlachy, jsou to
informace, pocházející pøípadnì z komplotu panstva
a církevních hodnostáøù, nebo náboženský
fanatismus autora? Spíš mám pocit, že Soukup byl
èlovìk èistého srdce a jeho víra zde byla zneužita.
Ale skuteènost se už dnes nedovíme.
Profesor Havelka podává informaci o objeviteli
slovy: “ Teprve roku 1831 odkryl ji jakýsi zbrklý
švec, rodák ochozský, který nahlédnuv kdysi do
temných, nekoneèných prostor, umínil si cestou tou
proniknout až ke bránám pekelným, jakož podaøilo
se rekùm mnohých bachorek. Nikomu o nálezu svém
se nezmiòuje, èastìji po bøichu vsoukal se udatný
nᚠhrdina do jeskynì a svìtlem se opatøiv neohroženì
slídil po sídle satanášovì. Pekelných bran však
nenalezl.”
I když Havelka v roce 1874 zèásti opisuje od
Soukupa, rozvádí zde, doufejme podle skuteènosti,
to, co už napsal ménì zøetelnì Soukup. Že totiž
objevitel navštìvoval jeskyni èasto a celou ji
prozkoumal. Vezmeme-li v úvahu, že ještì 65 let po
té, u pìšiny, která vedla tehdejším kaòonem
Kamenného žlíbku, ležel vápencový balvan se
škrapem ve tvaru lidského chodidla, místní lidé tomu
32
øíkali “Èertova èapa” a báli se tudy chodit - a když
už tudy museli jít, témìø utíkali a drmolili pøitom
slova modlitby, aby je Bùh pøed ïáblem ochránil
(takto nám to popisuje v roce 1895 prof. Trampler),
je to podle mého názoru svìdectví o stateènosti
èlovìka, který ve své dobì jeskyni objevil.
V roce 1889 vydal Florian Koudelka knihu
s názvem “Ze zapomenutého kraje Moravy”. Zde
uvádí dvì verze objevu. Soukupovu a tu, kterou
napsal v roce 1840 zpravodaj Moravie pod znaèkou
F.p.t.
Roku 1895 vyšla v èasopise ÖsterreichUngarische Revue práce profesora Tramplera
s názvem “Ochoser Höle, ihre Entdeckung und
Entstehung” (Ochozská jeskynì, její objevení a
vznik). Z této zprávy vyplývá, že Trampler tehdy
v Ochoze po objeviteli pátral a snažil se o nìm získat
nìjaké informace. Píše, že starší obyvatelé Ochozu
jej znali pod pøezdívkou “Caprament”, ale jen jeden
si vzpomnìl na jeho skuteèné jméno a jmenoval se
František Vašíèek. Mám zjištìno, že mezi lety 1790
a 1840 se pùvodnì jméno Vašíèek v Ochoze
nevyskytuje. Ale na pùllánu p. Jana Sapáka v è. 6 se
v roce 1831 objevuje Josef Vašíèek jako Sapákùv
ze. Ve stejném roce se také na pùllánu, který do roku
1812 drželi Škrobové, po té Polákové, objevuje nový
majitel, Jakub Vašíèek. To ale urèitì nebyl chudý
švec. O jiném Vašíèkovi jsem nikde nic nenašel. Ale
kde se tu ti Vašíèkové tak znenadání vzali?
Jak jsem již výše uvedl, s Ochozí tìsnì sousedila
obec Obce nebo Upce. Nìmecky Upess nebo také
Viehirten (pastýøství). V Obci žili Vašíèkovi v èíslech:
6, 9, 13, 15, 17, 23, 25, 27, 37, 41, 43, a 45. Celkem
12 rodin Vašíèkù. Je možné, že by Caprament nebyl
z Ochozu ale z Obce? Možné to je, ale proè by potom
byl objevitel uvádìn jako ochozský obèan?
Richard Trampler, který se namáhal objasnit
osobu objevitele na sklonku minulého století, uvádí
ve své práci èlánek o Ochozské jeskyni, který objevil
a který vyšel 13. kvìtna 1843 v èasopise “Wiener
Algemeine Theaterzeitung” (Vídeòské všeobecné
divadelní noviny, originální list pro hudbu, umìní,
literaturu, módu a život. Autorem èlánku je nìjaký
F.C. Weidmann. Naštìstí se meziknihovní výpùjèní
službì podaøilo najít tento èasopis v knihovnì
pražského Klementina a získat pro mne jeho
fotokopii).
Pøeètìme si tedy, co tam pan Weidmann v èlánku
“Die Neuentdeckte Ochoz-Höle in Mähren” mimo
jiné píše: “V roce 1838 utíkal jeden obuvník pro svoje
provinìní pøed policejním stíháním. Unikl do hor a
objevil tam onu jeskyni, ve které se skryl. Když byl
pozdìji pøece jen dopaden, pøi vyšetøování se o
jeskyni zmínil, a tak vlastnì ponejprv na onu jeskyni
upozornil. Další text je v návaznosti na probírané
téma nezajímavý.
Je to tøetí verze o objevu jeskynì. Vysvìtluje nám
nìco nebo tématiku spíš zamotává? Jak se to vezme.
Od zaèátku se mi celá historie nezdála, proto jsem se
o ni zaèal zajímat. Tak si kladu otázku, co mohl
Caprament tak špatného udìlat, že ho honila policie?
To už se bohužel nedovíme, nebo, jak jsem zjistil,
byly trestní spisy pøíslušného soudy z oné doby
skartovány v roce 1938. Tudy tedy cesta k poznání
skuteènosti nevede.
Zamýšlím se nad pøezdívkou “Caprament”. To
není Grassel èi Grázl, není Babinský, není Kumr, není
Vajckorn! Pøezdívku”Caprament” bych zaøadil spíš
do rodiny šibalù typu Tyla Eulenspiegela, šprýmaøe,
možná trochu do rodiny zbojníkù, kteøí bohatým
brali, to bylo chudákùm vždy sympatické, když se
nìkdo umìl pánùm postavit. Ta pøezdívka zní docela
pøátelsky. Škoda, že nápady, kousky a pøíhody
Capramenta nikdo nezaznamenal. Nebo snad ano?
Co obecní kronikáøi?
Co mohl chudý švec udìlat (byl-li chudý a bylli to švec), že ho stíhala policie. Spíš asi èetnictvo,
žandarmerie. Co takhle pytláctví, to v Ochoze zøejmì
nebylo nic neobvyklého. Pušky mìli z napoleonských
válek (tohle téma zpracovávám na jiném místì),
panství spravovala nìjaká komise, která byla daleko,
Bùh byl vysoko, les blízko a v nìm jeskynì, kterou
nikdo neznal (jen Caprament), kde se dal úlovek
schovat i s flintou, teplota zde je témìø konstantní,
takže se maso nekazilo ani v létì, to by se to pytlaèilo.
Pak staèilo nìkdy trochu neopatrnosti, aby ho nìkterý
z hajných poznal nebo nìkoho naštvat a je tu udání,
stíhání, lapení a prozrazení tøeba i rodového tajemství
o existenci jeskynì. To všechno mohlo být, ale já to
nemùžu dokázat a chtìl bych. A jak!!!
Ale podívejme se na to z druhé strany, jak nám
to pùjde do figury! Když hrabì Dietrischstein kupoval
v prosinci 1830 panství, o jeskyni nevìdìl. K jejímu
prozrazení muselo dojít pøed rokem 1830. Tipoval
bych rok 1828. Pøivádí mì k tomu Weidmann, který
uvádí rok objevu 1838. Informace má zøejmì z druhé
ruky. Celý èlánek je koncipován jako náborový
èlánek pro turisty. Možná mìl informace od
pracovníkù Ferdinandovy severní dráhy, která po
vybudování železnice z Vídnì do Brna hledala
33
atraktivní turistické cíle a dokonce øeditel Rafael
Foges povìøil nìjakého ing. Mayera prozkoumáním
Ochozské jeskynì a v pøípadì, že by velikost jeskynì
odpovídala požadavkùm, i prùzkumem možnosti k
této jeskyni vybudovat železnièní pøípojku (jako
ateista si øíkám: “Zapla Pánbùh, že to neudìlali!”).
Snad pøi svém prùzkumu ing. Meyer zjistil i to, jak
byla jeskynì objevena a tuto informaci pøedal
reklamnímu agentu turistiky Weidmanovi. Byl to
zcela jistì únik informací.
Zajímavé je zde uvedení roku objevu – 1838.
Pøedpokládám, že Weidmann nevìdìl, že první
zmínka o jeskyni vyšla v roce 1835, první popis
jeskynì v roce 1838, s dovìtkem, že autor navštívil
jeskyni v roce 1830. Pokud Weidmann vázal svoje
informace na zahájení provozu vlakové dopravy na
trase Vídeò – Brno v roce 1839, mohl se mu zdát
letopoèet 1828 pøíliš vzdálený a z opatrnosti napsal
1838. Ale vrame se na Moravu. Pøi pøíchodu nového
majitele hrabìte Dietrichsteina na zábrdovické
panství nemìli urèitì stávající úøedníci nejmenší chu
vyprávìt hrabìti o tom, že mìli na panství pytláka,
který zde mìl jako základnu vlastní, pomìrnì velkou
jeskyni. A už vùbec nemìli zájem upozoròovat
majitele na to, že na panství jsou pytláci!
V prosinci 1838 vychází v Moravii Hornischùv
èlánek o Ochozské jeskyni. Pan hrabì se dotazuje
svých úøedníkù a ti musí s pravdou ven. Motivaci
“mít co má soused” jsem už popsal. Nastupují tedy
horníci. Snižují dno o 20 sáhù (cca 38 m) dlouhé
pøístupové rokle asi o pùl druhého metru, rozšiøují ji
na šíøku cca 6 m, t.j. do dnešní podoby. V místì
pùvodního úzkého prùlezu vystøílí vchod cca 1,5 x
2 m a odstøelený materiál použijí k vyrovnání
trativodu do úrovnì dna vystøíleného vstupu. Pak
udìlají nìkde schody, jedno pøemostìní a v partii mezi
Tiarou a Zkamenìlým srdcem musí opìt upravit
chodbu. To jsou tak zhruba úpravy v necelých 170 m
dlouhé vstupní chodbì Hadici.
Materiál z terénní úpravy zøejmì nikam daleko
nevozili, ani nevìdìli, že vyvážejí dávné sídlištì
magdalénských lovcù. Je možné, že tito lovci sem
chodili z Pekárny pro vodu, že zde byl dávný vývìr
vod, tekoucích Ochozskou jeskyní, než si voda našla
cestu jednak do “trativodu za vchodem” a pak tu,
nám dodnes neznámou, za tøetím sifonem na konci
Ochozské jeskynì. V nedávné dobì našli
archeologové jen zbytky tohoto nalezištì (1938 Karel
Valoch, 1953 H. Machová, 1960 B. Klíma). Výsledky
tìchto nálezù byly publikovány. Ale vrame se zase
k našemu “Capramentovi”. Jestliže chtìl pan hrabì
pomocí této jeskynì pozvednout svùj vìhlas, nemohl
potøebovat, aby se “high society” – tehdy “vyšší
spoleènost” dovìdìla, že jeskynì byla tajemstvím
jakéhosi delikventa. Tak je pozván zástupce tisku,
nìkdo z úøedníkù mu podsune historku takovou, jaká
se hodí hrabìti a je to. Pak je potøeba ještì osobu
objevitele zamlžit, zmìnit pøípadnì jeho jméno,
možná místo narození a nakonec z nìj udìlat blbce.
Je vám jasné, že jsou to jen hypotézy.
Poskládám-li ale støípky informací, tak mi to tak
vychází. Jsem pøesvìdèen, že Caprament byl chlap
nejenom stateèný a inteligentní, ale že byl v Ochoze
prostými lidmi oblíben. Jsem pøesvìdèen, že
pøezdívku Caprament mohl nosit jen chlap, který byl
vždycky tam, kde bylo tøeba, který žádnou legraci
nezkazil, spíš dokázal takové situace pøipravovat a
navozovat. Chlap, který dokáže øešit životní situace
tak, aby nikoho nezarmoutil. Proto je Caprament
legenda. Možná nìco, jako v Brnì Franta Kocourek,
blahé pamìti. Víte, ale já si poøád myslím, že nìkde
musí existovat dùkazy, kterými se tyto moje
domnìnky dají prokázat. Prokázat, kdo byl a jaký
byl Caprament. I když dùkazy hledám léta, vìøím,
že nìkde jsou. Ale kde hledat? A tak o tom alespoò
píšu s malou nadìjí, že se mezi lidem jeskyòáøským
najde nìkdo, kdo o tom nìco ví a pomùže mi dokázat,
jaký byl Caprament.
Byl jedním z nás, i když dávno. A tak mám pocit,
že mu to dlužíme!
34
TECHNIKA
A
ZPRÁVY
SZS
Lezecký den – lom na Chlumu
Mojmír Záviška (SZS è.1 Èeský kras)
Tøetí sobotu v mìsíci èervnu se jako již tradiènì
scházíme ráno okolo 9. hodiny pod tréninkovou
stìnou v lomu na Chlumu u obce Srbsko v Èeském
krasu.
Tuto akci poøádá SZS è. 1 pro širokou
jeskyòáøskou veøejnost, zejména pro zaèínající
speleoalpinisty. Bìhem dne je vystrojena celá stìna
a zájemci si mohou libovolnì trénovat lezeckou
techniku, buï samostatnì nebo v doprovodu
zkušených a vždy ochotných záchranáøù.
Tréninková stìna je vhodná i pro naše starší
kolegy, kteøí mají zájem po letech oprášit lezáky a
vyzkoušet si svoji dovednost. Je totiž škoda zùstat
sedìt doma, máte-li možnost si pøíjemnì zalézt a
setkat se s mnoha kamarády.
Bìhem letošního sukcesu jsme pøikroèili
k výmìnì pùvodních plaket Tondy Zelenky za lepené
kruhy a doufáme, že Vám budou sloužit stejnì dobøe
dalších 20 let, jako ty Tondovy. Pro snazší orientaci
je pøiložen nákres vystrojení.
Na závìr dovolte, abych Vás pozval na pøíští
lezecký den, který se bude konat tak, jako
každoroènì, tøetí sobotu v èervnu.
Nashledanou v hojném poètu
Mojmír Záviška
Obr. 1: Schema kotvení v lomu na Chlumu.
35
Lezecké dny a Vzpomínka 2001
L. Beny Beneš (ZO 6-19 Plánivy, SZS è. 2 Moravský kras)
Po èervnové cvièné záchranné akci ve Vintokách
rozhodli se èlenové SZS è. 2 Moravský kras ponìkud
zmírnit svoji aktivitu. Dùvodem nebylo ochabnutí
nadšení, ale názor znaèné èásti družek a manželek
èlenù, že jsou i jiné zajímavé èinnosti, kterými lze
naplnit sobotní dopoledne. Z taktických dùvodù
navrhl proto zástupce náèelníka SZS è. 2 L. Matuška
uskuteènìní záchranáøských prázdnin. Další setkání
spojené s prezentací výsledkù a poradou o další
èinnosti bylo domluveno na poslední srpnový víkend.
Na tento víkend, tradiènì již zasvìcený akci
Vzpomínka, byly souèasnì naplánovány i Lezecké
dny 2001.
Vzpomínka probìhla v tomto roce již po
jedenatøicáté. Vznikla jako vzpomínková akce na
utopené èleny Plánivské skupiny pøi povodni v roce
1970. Postupem èasu, s pøibývajícími obìmi
podzemních výzkumù, pøerostla ve vzpomínku na
všechny tragicky zesnulé jeskyòáøe. Kromì vlastního
slavnostního aktu v sobotu v 17:00 u jeskynì 13C je
akce známa veèerním ohnìm v lomu Velká dohoda.
VÝROÈÍ
Spojením tohoto termínu s Lezeckými dny
organizátoøi sledovali využití sobotního a nedìlního
dopoledne pro lezecké aktivity. Pøedstavou bylo nejen
prezentovat SZS jako celek a poskytnout zájemcùm
pøedvedení a školení lezeckých technik, ale i
uskuteènit setkání pøíznivcù jednolanové techniky.
Z organizaèních a èasových dùvodù však nedošlo
k úèasti ostatních stanic SZS. Neuskuteènilo se proto
páteèní promítání diákù, sobotní traverz pøes lom
Velká dohoda ani vystrojení cesty Desatero v propasti
Macocha. Probìhla jen školící a prezentaèní akce na
skalách kolem jeskynì Lidomorna. O její zdar se
zasloužili zejména náèelník SZS B. Koutecký a
náèelník stanice è. 2 Moravský kras B. Kuèera.
Kromì nìkolika èlenù okolních skupin se akce
úèastnila i výprava èlenù HZS z Hranic na Moravì
pod vedením M. Geršla. Veèer se pak všichni sešli u
vzpomínkového ohnì.
Lze jen doufat, že v pøíštím roce se Lezeckých
dnù zúèastní více “lezecké smetánky” a akce sama
se stane i pøehlídkou špièkové dovednosti èlenù SZS.
A
VZPOMÍNKY
Pan docent Vladimír Panoš, CSc.,
vìdec, který zasvìtil svùj život objevování
a poznávání tajemství krasu a jeskyní,
dlouholetý pøedseda a èestný pøedseda
ÈSS, zemøel v pondìlí 7. ledna 2002.
36
37
In memoriam PhDr. Zdenky Himmelové
Dne 13. prosince 2001 ve vìku 59 let zemøela
na srdeèní selhání v dùsledku infekce pøi nemocnièní
léèbì tìžkého interního onemocnìní èlenka ZO 6-11
PhDr. Zdenka Himmelová.
Mezi speleology pøišla v zimì 1961/62 po
seznámení se svým budoucím manželem. Byla to
Ochozská jeskynì, kde si poprvé a bez rozpakù lehla
do bahna Nìmeckého sifonu a dalších plazivek, aby
prostoupila s celou skupinou tento jeskynní systém.
Když na chvíli uvízla pøi výlezu Pochvou, její
dobrotivý bratr Ludìk a kamarád Slávek zapálili
tehdy pod ní kousek novin. Neøíkala nic, zato její
budoucí manžel, který již èekal nahoøe a ucítil kouø,
pustì svým druhùm lál. To jsou vzpomínky, které se
vybavují pøi prohlížení starých fotografií z jejích
speleologických zaèátkù.
Podílela se na mapování jeskyní pro publikaci
“Jeskynì v povodí Øíèky”, která vyšla v roce 1967,
na mapování a fotodokumentaci nìkterých jeskyní
Popova polje v Hercegovinì, abrasních jeskyní u
Trsteniku v Dalmácii, u Tjulenova v Bulharsku
a v údolí Cetatile Ponorului v oblasti Padiše
v krasovém pohoøí Bihor v Rumunsku.
Koncem èervna v roce 1965, hned po svatbì,
odjela se svým manželem na první spoleènou
vícedenní speleologickou expedici do tehdy nejhlubší
Èeskoslovenské propasti Barazdaláše a vzápìtí o
prázdninách na skútru na soukromou studijní cestu
do krasù tehdejší Jugoslávie, kde navštívili klasické
lokality: kras kolem Triglavu v Julských Alpách,
Postojnou, Velki Narevni most, Cerkniško polje,
Predjamu, Svatoškocijanské jame, Plitvická jezera,
vodopády a sintrové hráze na øece Krce u Šibeniku,
celé pobøeží po Bar na moru, Skadarské poljové
jezero, krasové kaòony u Jajcí a na Vrbasu. Podobné
cesty následovaly i v dalších letech.
V tomto období uspoøádala Speleologická sekce
DK ROH KSB v Domì kultury v Královì Poli v Brnì
v nìkolika sálech ojedinìlou výstavu, kde pomocí
fotografií, map, blokdiagramù a trojrozmìrných
exponátù seznamovala veøejnost s problematikou
speleologických výzkumù a krasových procesù.
Zdenka zde významnì pomohla nejen v pøípravì a
organizaci, ale po dobu týdenního trvání výstavy i
výkladovou službou pro návštìvníky.
Od praktické èinnosti v terénu až po pøepisování
a korektury textù publikací a zpráv výzkumu
provedla Zdenka za dobu témìø ètyøiceti let pro
speleologii obdivuhodný kus práce. Svému
manželovi vytváøela zázemí, bez nìhož by zdaleka
v krasu kolem Ochozské jeskynì nebylo vykonáno
tolik výzkumné èinnosti.
Profesnì byla archeoložkou. V roce 1967
úspìšnì obhájila diplomovou práci v oboru
prehistorie, která øešila téma “pracovní funkce
kamenných nástrojù z magdalénských vrstev jeskynì
Pekárny”. Postupnì pracovala v muzeu mìsta Brna,
v muzeu ve Slavkovì a od roku 1980 v AÚ ÈSAV
v Brnì.
V roce 1980 vykonala státní rigorózní zkoušku
38
ve studijním oboru archeologie a byl ji pøiznán titul
doktor filosofie. Od roku 1993 po reorganizaci ÈSAV
pracovala v Ústavu archeologické památkové péèe
v Brnì. Byla uznávanou specialistkou na støedovìké
sklo. Byla autorkou èetných vìdeckých publikací.
Èeská speleologická spoleènost, jíž byla èlenem
od poèátku, Archeologická spoleènost a rodina v ní
ztrácejí skromného a obìtavého èlovìka, který
pomohl posunout hranice poznání o kousek dál.
Vladimír Stárka - 80 let
Osmdesátky se dožil na Štìdrý den o Vánocích
Vladimír Stárka, se skautskou pøezdívkou Wabi, který
samostatnou cestou a v duchu skautských zásad
vychovával po desetiletí mladé hochy k touze po
poznání pøírody (pøedevším krasu a jeskyní) a její
ochranì.
Jako skautský vedoucí zaèal v r. 1942 (ovšem
pod Klubem èeských turistù, protože Junák byl za
okupace zrušen). Po válce byl Junák opìt založen,
za pár let však musel skonèit. Wabi vedl svùj oddíl
na èerno dál. Jednou v Èeském krasu potkal
zajímavého mladíka (byl to student geologie,
jeskyòáø a pozdìji významná postava výzkumu krasu,
kvartéru a vývoje klimatu v kvartéru Jiøí Kukla).
Když Wabi slyšel, že provádí prùzkumy jeskyní,
dohodl s ním exkurzi do jeskyní. Vždy hledal pro
své kluky zajímavý program. Lezlo se i do
Barrandovky, tehdy nejvìtší jeskynì v Èeském krasu.
Kluci byli nadšeni a tak se Wabi po èase obrátil na
Kuklu s žádosti o další exkurzi po jeskyních. Jiøí mu
odepsal, že nemá èas, protože na Zlatém koni byly
objeveny velké jeskynì (tj. Konìpruské jeskynì) a
že se musí vìnovat jejich prùzkumu a organizovat
ho. Wabi s oddílem hned vyrazil na Zlatého konì a
jeskynì ho zcela zaujaly. Bylo rozhodnuto. Svùj oddíl
zlegalizoval jako kroužek mladých jeskyòáøù pod
Krasovou sekcí Pøírodovìdeckého klubu (pozdìji po
zrušení Pøírodovìdeckého klubu byla pod
Spoleèností Národního muzea v Praze), v které byli
odborníci a zájemci o výzkum krasu. Wabimu jeskynì
tak zùstaly jako trvalý zájem. Svým životním
postojem a zásadami, podobnými postavì Rikitana
z Hochù od Bobøí øeky od Jaroslava Foglara (jehož
byl jubilant pøítelem), se dokázal vžít do myšlení
hochù mladých generací, kteøí k nìmu do oddílu
pøicházeli. Nìkteøí, když dospìli, odešli - strávili
víkendovými cestami do Èeského krasu i jinam a
prázdninovými tábory (èasto ve Slovenském krasu)
krásná léta svého mládí. U mnohých jejich zájem
vytrval a pozdìji pøesunuli svou èinnost mezi
jeskyòáøe rùzných skupin Krasové sekce, pøípadnì
vystudovali pøírodovìdeckou fakultu a vìnovali se
geologii èi jinému oboru celoživotnì (jako první to
byl Petr Batík, který se zapojil do poèátkù
prùzkumných prací v Konìpruských jeskyních, u
Obr. 1: W. Stárka zvìènìný kresbou K. Saudka
39
geologie vytrval a celý život pracoval v ÚUG, pozdìji
ÈGÚ.)
Mìl jsem to štìstí, že jsem patøil k tìm, které
Wabi oslovil pøi budování svého dalšího kroužku.
Od roku 1953 jsem s ním zaèal jezdit na Zlatého konì,
kde tehdy byla vynikající jeskyòáøská a badatelská
atmosféra, navštìvoval další lokality Èeského krasu.
Jednoho dne mì Wabi pozval k sobì, že mì chce
seznámit s jeskyòáøem, s kterým zaèneme spoleènì
pracovat. Toho mladého muže jsem náhodnì potkal
na Spoøilovì nedaleko Wabiho domu. Štíhlý, spíše
hubený, na nohách
“maïary” (to byl tehdy
módní výkøik), na
hlavì klobouk jak z
Klondyku,
a
s nezbytnou cigaretou.
Prý jestli nevím, kde tu
bydlí nìjaký Stárka.
Tak jsme ho spoleènì
našli a on nás pak
seznámil. Byl to Ferry
Skøivánek,
který
kolem sebe shromáždil
skupinu
klukù
nadšených pro jeskynì
z
geologické
prùmyslovky (mezi
nimi byl také Franta
Králík a Áda Absolon).
Pracovali v jeskyních
na Chlumu. Spojili
jsme se a od tìch dob
jsme spoleènì dìlali na
Chlumu, v Tetínském
vývìru a zaèali kopat
v uzávìru Císaøské
rokle. Jezdil s námi
také Ferryho spolužák
Jarda Veselý (nedávno zesnulý), Míla Hess (to byl
zase spolužák Vojena Ložka z gymnázia) a vystøídala
se tu øada dalších osob. Bìhem kopání v Císaøské
rokli se Wabi pozvolna odpojil, vytvoøil si další
skupinu mladých hochù, s kterými jsme se pak
potkávali v krasu. Jeho oddíl se permanentnì
omlazoval. Nìkdy v roce 1955 se v této skupinì
vyskytl mladíèek Jarda Hromas, který o pár let
pozdìji, když ve skupinì odrostl, zaèal také pracovat
s Ferry Skøivánkem. Jezdili jsme s Ferrym na
každoroèní tábory na Slovensku (první byl v r.1954
u Èervené skaly v Horehroní a další pak
v Jihoslovenském krasu) a témìø vždy se na nich
aspoò na èas objevil Wabi, nìkdy sám, vìtšinou však
se svým oddílem. Jihoslovenskému krasu tak propadl,
že tam jezdil èasto sám na jaøe na týden a dokud byly
stromy neolistìné, køižoval krasové planiny a hledal
propasti, o nichž vyprávìli místní pasáci èi lesníci,
že existují nebo o nich byla zmínka v literatuøe od
slovenských a maïarských jeskyòáøù. Napomohl tím
také cíleným výzkumným výpravám Krasové sekce
do propastí a jeskyní Slovenského krasu, které se od
poloviny 50. let staly témìø
na tøi desetiletí tradicí
Krasové sekce SNM,
pozdìji
základních
organizací
Èeské
speleologické spoleènosti.
Také Wabiho cesty, a
samostatné
nebo
s oddílem, sem byly èasté.
V Èechách byly
dalšími
dùležitými
etapami, pøi kterých Wabi
pùsobil,
pøípravné
mapovací práce pro
z p ø í s t u p n ì n í
Konìpruských jeskyní s
dalším doprovodným
kopáním v rùzných
plazivkách a objev
Bozkovských jeskyní s
pravidelnými cestami
jeskyòáøù rychlíkem do
Semil a pak autobusem do
Bozkova.
Jezdit však zaèal i do
krasu zahranièních státù,
do nichž bylo možné bez
vìtších potíží cestovat.
Bylo to èasto Rumunsko (napø. Dobrudžský kras, kde
mìl jeden rok i tábor s oddílem), Bulharsko a
Maïarsko. Jeho zájmem v prùbìhu doby se stala
archeologie (zøejmì od doby, kdy Jiøí Kukla nìkdy
koncem 50. let zaèal pracovat v Archeologickém
ústavu AV ÈR). Postupnì uskuteèòoval svùj cíl,
navštívit co nejvíce lokalit s nálezy pozùstatkù
prvních obyvatel Evropy). S nìkterými archeology
blíže spolupracoval (napø. s Dr. Fridrichem a Dr.
Sklenáøem). Od roku 1990, kdy mohl zaèít volnì
cestovat na Západ, mohl zaèít své pravidelné cesty
40
knihy Wabiho Stárce (tj.: Tajemství Císaøské rokle,
Podivuhodná dobrodružství profesora Hessioda,
Zpráva o objevu a zániku jeskyní u Bosákova a
Cyklistický závod Praha - Amerika - Zlatý kùò). Ve
všech se vyskytuje vedle postav rùzných jeskyòáøù
Krasové sekce i postava Jaroslava Petrboka,
svérázného badatele samouka, který se zabýval
výzkumem sedimentù jeskyní Èeského krasu (ale i
kvartéru nekrasu), Slovenska, ale také Bulharska a
Palestiny a to nìkdy od poèátku 20. let až po svùj
závìreèný nìkolikaletý výzkum jeskynì Na Kobyle
v Èeském krasu ukonèeným jeho skonem v r. 1960.
Postava Jaroslava Petrboka se vyskytuje také na
vìtšinì Wabiho kreslených novoroèenek. Tím celá
léta pøipomíná tohoto svérázného prùkopníka
krasových výzkumù dalším generacím jeskyòáøù.
Wabi napsal neuvìøitelné množství èlánkù do
nejrùznìjších periodik (i novin), Èeskoslovenského
krasu a èasopisù, které se v prùbìhu let aspoò trochu
zabývaly problematikou zajímavých pøírodních
lokalit u nás i v cizinì (nejdelší øadu èlánkù má patrnì
v èasopise Lidé a zemì, díky jeho dlouhé, stálé
existenci). Napsal prùvodce Èeským krasem,
s Leonardem Blahou Prùvodce Jihoslovenským
krasem a øadu kapitol a pojednání do rùzných
prùvodcù. Dnes v dobì volných publikaèních
možností zaèínají vycházet podle jeho scénáøe
komiksové pøíbìhy (Tajemství starého zámku, vydalo
nakl. Leprez a chystá se další pøíbìh).
Co øíci na závìr. Od roku 1990 Wabi obnovil
svùj 13. oddíl Junáka. Ke konci roku 2001 ho
definitivnì rozpustil. Mladí následovníci, kteøí by ho
dále vedli, se nenašli a Wabi, i když je stále v dobré
fyzické kondici, se již pøece jen na tuto práci necítí.
Wabiho život s krasem a jeho poznáním by bylo
vhodné zachovat i písemnì. Proto doufáme, že se
podaøí ve Speleu opublikovat jeho Kroniku cest za
poznáním krasu. Pøejeme jubilantovi i nadále pevné
zdraví, a mnoho dalších cest po zajímavých
krasových a archeologických lokalitách u nás a dnes
zahranièním Slovensku (kde za svùj život nachodil
tisíce kilometrù a prolezl kdejakou jeskyni) i ve
Francii (kterou mìl možnost poznat za poslední
desetiletí).
Bóïa Kuèera
po krasových a archeologických lokalitách - zejména
Francie, kde má svého bratra (ten emigroval po r.
1968 a byl profesorem na univerzitì v Marseille) a
jeho dìti.
Samostatnou kapitolou Wabiho je jeho literární
èinnost. V bájných dobách exploze krasových
výzkumu v Èeském krasu, po objevu Konìpruských
jeskyní, psal rùzné humorné povídky pro pøíležitost
vánoèních jeskyòáøských posezení na Zlatém koni a
napsal øadu delších pøíbìhù se svérázným
jeskyòáøským humorem, kterým se øíkalo
“rodokrasy” (po vzoru v 50. létech ještì kolujících
Rodokapsù - vesmìs smyšlených pøíbìhù z divokého
západu). Ètyøi z tìchto “rodokrasù” vydala v 80.
létech ZO ÈSS 1-07 Krasová sekce v knížce Ètyøi
41
Objevitel Amatérské jeskynì šedesátiletý
Dne 12. prosince oslavil své šedesáté narozeniny
jeden z objevitelù Amatérské jeskynì, Jan Vít sen.
Když v roce 1959 spolu s dalšími mladými nadšenci
sestavoval Speleologickou skupinu pro výzkum
Plániv, nikdo z nich netušil, že pøed nimi leží
budoucnost naplnìná velkými objevy i tragickými
událostmi. Za své poslání si vybrali úkol
nad jiné obtížný, objasnìní podzemního
toku Bílé vody mezi propadáním Nová
Rasovna a propastí Macochou.
Vzpomeòme, alespoò ve zkratce na
výzkumy a objevy, které cestu ke
splnìní jejich úkolu vroubily. Nejprve
to jsou objevy a postupy v jeskyni
Plánivy, pak následuje první objev Bílé
vody za Novou Rasovnou - jeskynì
13C. Ta si v r. 1965 vyžádala první obì
z øad Honzových kamarádù, Jiøího
Šlechtu. Z té doby je známá i plánivská
série expedic do tehdy nejhlubší Èeskoslovenské
propasti Barazdalᚠ(-180) na Silické planinì
Slovenského krasu. Na domácí scénì pak pokraèují
epochálním objevem první ledové jeskynì v
Moravském krasu, Pikové dámy. Pak pøichází objev
nejcennìjší: 8. ledna 1969 Honza s dalšími Plániváky
objevil Amatérskou jeskyni (èást oznaèovanou dnes
jako Stará Amatérská jeskynì) a v létì téhož roku i
její pokraèování. Sifon mezi obìma èástmi pak
v srpnu 1970 bere Honzovi další dva kamarády,
Milana Šlechtu a Marko Zahradníèka.
Po této tragédii, kdy byli dobrovolní
speleologové z dalšího výzkumu Amatérské jeskynì
vylouèeni, vrací se Honza k jejímu objevování jako
profesionál. Byl to právì on, který se
zasloužil o objev a prùzkum
Sloupského koridoru, dodnes
proslulého obtížným pøístupem a
úchvatnou výzdobou.
V Plánivské skupinì pùsobil
aktivnì až do roku 1979, nìkolik let i
jako její pøedseda. Jeho osobité
malùvky a ilustrace dodnes zdobí
dobové kroniky a zápisníky jeho
vrstevníkù. Je i autorem známého
plánivského trpaslíka. Na základnách
Plánivské skupiny je dodnes èastým a
vítaným hostem a chodící kronikou objevù podzemní
Bílé vody.
Jeho jméno tak nelze zapomenout a jemu
samotnému dìkujeme za jedny z nejvìtších objevù
v dìjinách Moravského krasu, které již asi zùstanou
nepøekonány.
L. Beny Beneš (ZO 6-19 Plánivy)
Èeská speleologická spoleènost je zase o padesátník(a) bohatší
O rozmnožení padesátníkù, èlenù ÈSS, se
zasloužil Pavel Bosák tím, že se ve zdraví dožil tohoto
významného životního jubilea. Sice objektivnì vzato
na tom, že mu pøibývá let moc vliv nemá, ale dokázal
za ty roky velmi významnì ovlivnit speleologické
dìní u nás a zejména v ÈSS.
dopøedu a správným smìrem. Proto také nebylo
velkým pøekvapením, že se stal generálním
sekretáøem Mezinárodní speleologické unie, a že tuto
funkci zastává se svou osobitou grácií velmi dobøe.
Máme pøipraven ještì jeden doklad o tom, že je
Pavel èlovìk moudrý a uvážlivý. Druhá fotografie
je nezvratitelným dokladem jeho trvalého, nièím
nepøekonatelného zájmu o geologickou
problematiku.
Jeskyním se vìnuje již od útlého mládí a dokonce
o tom existují i dùkazy, jak vidíte na fotografii.
Vystudoval geologii a záliba se tak stala i èástí jeho
profese. Pøestože vstoupil do svìta vìdy, jeskyòaøinì
a jeskyòáøùm zùstal vìrný. Díky svým odborným a
lidským kvalitám se stal neodmyslitelnou souèástí
vedení ÈSS. Jeho pøímost a otevøenost s jakou
vystupuje na jednáních, je nìkdy témìø šokující. Bez
váhání dokáže nazvat vìci pravým jménem, nic
neskrývá a dokáže tak posunout chod událostí
Takže Pavle, pøejeme Ti všechno nejlepší
k padesátinám!
Jménem Èeské speleologické spoleènosti
Michal Piškula
pøedseda ÈSS
42
Obr 1: Pavel - jeskyòáø.
Obr 2: Pavel - vìdec.
Obr 3: Pavel - úøedník.
43
Pepa šedesátníkem
Své první jeskyòáøské zkušenosti sbíral s partou
bozkovských brigádníkù pøi objevování nových
jeskyní v malé podkrkonošské obci Bozkovì. Tehdy
v roce 1958 se mladý Josef Øehák teprve uèil. Uèil
se, co obnáší skuteèná jeskyòaøina. A od svých
starších kolegù, kterými byli nestoøi èeského
jeskyòáøstva (Ferry Skøivánek, Wabi Stárka …) se
nauèil, že to není jen pouhé kopání, ale hlavnì
dùkladná dokumentace, dobrá organizace práce a
správný úsudek. Díky tomu a vlastní píli, se kterou
získával další a další vìdomosti o jeskyních a krasu
se posléze stal vùdèí osobností bozkovské
jeskyòáøské skupiny, pracovníkem dohlížejícím na
zpøístupòovací práce a koneènì prvním øeditelem
správy Bozkovských jeskyní. Své aktivity zamìøoval
i mimo vlastní Bozkovské jeskynì do celé oblasti
Krkonošského krasu, ale i do dalších oblastí Èech a
Slovenska.
Poèátek 70. let byl ve znamení organizace
úspìšných expedicí do Rumunska, (objev Èeské
jeskynì v propasti ªesuri), organizace
6. mezinárodního speleologického kongresu
v Olomouci, založení Mezinárodní speleologické
školy (ve spolupráci s univerzitami ve Wroclavi a
Katovicích). Tato etapa Bozkovské jeskyòáøské
èinnosti byla násilnì pøerušena v roce 1978 politicky
motivovaným, nuceným odchodem Pepy z funkce
øeditele Bozkovských jeskyní a zákazem pracovat
v Semilském okrese. I pøes tuto nešastnou situaci
zùstal aktivním èlenem novì vzniklé Èeské
speleologické spoleènosti a to jak v domovské ZO
5-01 Bozkov, tak v øídících orgánech a komisích
ÈSS. Byl iniciátorem a organizátorem rozsáhlého
programu výzkumu krasu Krkonošsko- jesenické
oblasti, zejména mezinárodního programu v oblasti
Králického Snìžníku. Právì mezinárodní spolupráce
na polsko-èeskou polární výpravu na Špicberky.
Úèast na programu výzkumu ledovcových jeskyní a
krasu polárních oblastí se tak stala právì jeho
doménou. Výsledky následných „Èeských polárních
výprav“ jsou vysoce hodnoceny v mezinárodním
mìøítku.
V posledních letech využívá získané znalosti
metod speleologického prùzkumu a výzkumu pøi
každodenní práci v rodinné firmì SPELEO-Øehák
Svojí prací pøi prùzkumech podzemí historických
objektù (klášterù, zámkù apod.) se mu podaøilo
povýšit speleologii na uznávanou metodu stavebnì
historického prùzkumu památkových objektù a
historického podzemí.
Vùle nevzdat se a síla pøekonávat tìžkosti, které
mu život za tìch 60 let nastavìl do cesty, vedly Pepu
vždy k novým a novým speleologickým aktivitám.
Pøejme mu tedy do dalších let hodnì tìchto sil a
pevné zdraví, abychom mohli ještì dlouho èerpat
z jeho zkušeností a znalostí, které nám, mladším
kolegùm a èasto neposlušným žákùm, pøedává.
-OU-
44
LISTÁRNA
A
Jeskyòáøi pomohli Policii
KRÁTKÉ
ZPRÁVY
ÈR pøi transportu tìla z Hranické propasti
Barbora Šimeèková (ZO 6-23 ÈSS Aragonit)
Ve ètvrtek 13. záøí 2001 ve 14:25 hodin byla
vedoucí správy Zbrašovských aragonitových jeskyní
v Teplicích nad Beèvou Barbora Šimeèková
telefonicky kontaktována policisty obvodního
oddìlení Hranice s žádostí o konzultaci a zapùjèení
klíèù od branky vedoucí do Hranické propasti. Jako
dùvod byl udán pravdìpodobný, a to patrnì
sebevražedný pád osoby.
Po pøíchodu k jícnu Propasti v NPR Hùrka (k.ú.
Hranice, okr. Pøerov) bylo policisty potvrzeno, že se
na hladinì jezírka v Propasti nalézá mrtvé tìlo 78leté paní z Branek (okr. Vsetín) pohøešované již od
soboty 8.9.2001. Nález uèinil údajnì náhodnì syn
obìti a ohlásil jej policii.
K zásahu se na místì postupnì shromáždilo cca
20 policistù a hasièù z okresù Olomouc, Pøerov a
Vsetín. Po odemèení vstupu do Propasti Šimeèková
seznámila obì zasahující složky IZS se specifickou
problematikou Hranické Propasti vèetnì upozornìní
na skalní výstupek v její z. stìnì za zábradlím, který
je v ústním podání od nepamìti oznaèován jako
”mùstek sebevrahù”. S ohledem na místo dopadu tìla
na svah v tìsné blízkosti jezírka v hloubce - 69,5 m
byl tento výstupek potvrzen jako velmi
pravdìpodobné místo odrazu.
Vzhledem k tomu, že ruèní transport tìla nahoru
po pøíkrém svahu rozmáèeném dlouhotrvajícími dešti
byl zhodnocen jako velmi obtížný, požádala policie
o možnost použití trvale zabudovaného benzínového
vrátku, který je v majetku ZO 7-02 ÈSS Hranický
kras a slouží zejména pro transport speleopotápìèské
výstroje. Šimeèková telefonicky zajistila zapùjèení
klíèù od vrátku a jeho kvalifikovanou obsluhu, a to
zkušenými jeskyòáøi ZO 6-23 ÈSS Aragonit. Po
pøivezení klíèù od vrátku z Olomouce provedli pp.
Sedlák, Travìnec a Zela za asistence hasièù upevnìní
transportní rakve na ocelové lano a její spuštìní na
døevìnou manipulaèní plošinu na bøehu jezírka.
Vzhledem k tomu, že vzduchová vrstva nad hladinou
jezírka nevykazovala zvýšenou koncentraci CO2,
bylo možno prostým plaváním po hladinì dosáhnout
místa, kde se nacházelo tìlo a transportovat jej
k døevìné plošinì. Zde bylo tìlo uloženo do
transportní rakve, rakev zajištìna, upevnìna na lano
a vytažena ke stanovišti vrátku. Rakev s ostatky
pøevzali zøízenci z oddìlení patologie Nemocnice
Hranice a.s. Èlenové Hasièského záchranného sboru
pak provedli dohledání osobních vìcí na svahu
v blízkosti místa dopadu tìla, a to pøedevším tašky
obsahující dva dopisy na rozlouèenou. Po odchodu
zasahujících osob z Propasti byl uzamèen poklop
vrátku a oba zámky na brance, akce byla ukonèena
v 18:45 hodin.
Akce se zúèastnili èlenové ZO 6-23 ÈSS
Aragonit: Zbynìk Sedlák, Barbora Šimeèková, Fraòo
Travìnec a Vlastimil Zela.
Dìkujeme p. Miroslavu Lukášovi ze ZO 702 ÈSS Hranický kras za ochotné zapùjèení klíèù od
vrátku a ještì jednou se omlouváme, že jsme jim
neúmyslnì ”doutrhli” startovací šòùru.
Závìr
Informovanost pøítomných policistù i hasièù o
lokalitì a o dopravním pøístupu k ní hodnotím jako
minimální, zapøíèinìnou zøejmì pøedevším
skuteèností, že od poslední známé sebevraždy
skokem do Hranické propasti uplynulo již cca 25 let.
Obì složky IZS podìkovaly na místì speleologùm
45
za kvalifikovaný zásah i za teoretické informace a
zaznamenaly si telefonní èísla pro pøípadnou další
potøebu. Osobnì dìkuji svým jeskyòáøským kolegùm
za okamžitou a nezištnì poskytnutou pomoc.
Zapsala: Barbora Šimeèková, 21.9.2001
Zpráva za 43. - 46. rok èinnosti
Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská)
Splòujeme tímto dluh v informacích o naší
èinnosti za období let 1998-2001 a tím doplòujeme
mozaiku èinnosti celé ÈSS. Témìø po celé období
od r. 1955, kdy jsme zahájili nᚠzájem o kras, byla a
je pøedmìtem našeho krasového bádání Ochozská
jeskynì v Moravském krasu a pøilehlý krasový region
ponorné Øíèky a jejích pøítokù.
V posledním shora vymezeném období byl
zahájen výzkum vedoucí k poznání stáøí Ochozské
jeskynì a její výplnì. Byly vyhloubeny dvì 4 m
hluboké sedimentologicky prùzkumné sondy, podle
našich pøedstav v nejstarších èástech systému
Ochozské jeskynì, a to jedna v chodbì U Kužele,
druhá v chodbì Zkamenìlé øeky. Souèasnì mìl být
potvrzen geofyzikální prùzkum prùbìhu skalního dna
v tìchto místech, které nemìlo probíhat hloubìji.
K odkrytým profilùm byli pøizváni sedimentologovéspecialisti, kteøí zhodnotili námi odkryté profily a
výsledky publikovali. Další sonda, vyhloubená
pozdìji v Hornischovì chodbì mezi chodbou
U Kužele a Smuteèní vrbou, narazila na skalní dno
výraznì eroznì modelované v hloubce 2,2 m.
Ne, nebyly to výkopy za úèelem nalezení
pokladu loupeživých Vajckornù, jak by tøeba
nezasvìcený ètenáø si mohl myslet pøi studiu
nìkterých zmínìných publikací! V tomto
sedimentologicky prùzkumném sondování pokud
možno ke skalnímu dnu na rùzných místech
Ochozské jeskynì máme v úmyslu nadále
pokraèovat.
Jinou oblastí výzkumu bylo øešení
hydrologie srážkových infiltrátù, kde k roku 2001 je
již k dispozici patnáctiletá øada pozorování.
Posledních osm let pracuje v jeskyni poèítaèem
øízená stanice automatické registrace intenzity skapu
na reprezentativním místì, jehož skapový vztah
k celkovému skapu do jednorázovì vyšetøené plochy
ZO 6-11
jeskynì 2 900 m2 je znám. To umožnilo vyjádøit
specifický podzemní odtok vadózní zónou ve vztahu
ke srážkám, které jsou námi mìøeny pøímo v blízkých
Hostìnicích. Tak byla stanovena i variabilita
podzemního odtoku v prùbìhu roku, jeho meziroèní
variabilita, stanovená prùmìrná koncentrace CaCO3
ve skapové vodì na sledovaném místì v prùbìhu roku
a tím i variabilita intenzity krasovìní (odnosu)
v prùbìhu roku i meziroènì a další hydrologické
problémy filtraèních deformací v krasu.
Hydrochemickým výzkumem, stopovacími
zkouškami a další metodikou øešíme hydrografické
a hydraulické problémy odtokových cest od známých
ponorù povrchových tokù k vývìrùm, s cílem
úplného poznání podzemní vody v této krasové
oblasti. V rámci tìchto prací byla též provedena
stopovací zkouška s nejvìtším množstvím barviva
použitého jednorázovì v Moravském krasu – jednalo
se o 15 kg fluoresceinu vrženého do Hostìnického
propadání III.
V rámci výuky speleologického mapování na
Ústavu geodezie FAST VUT Brno je již osm let
provádìna v Ochozské jeskyni se studenty V. roèníku
praktická èást pøedmìtu a jeskynì novì pøemìøována.
V osvìtové oblasti jsme pro veøejnost
v posledních dvou letech uskuteènili tøi dny
“otevøených dveøí” Ochozské jeskynì s odborným
výkladem a vydali dvì barevné pohlednice z této
lokality. V rámci výchovy k ochranì krasu založil a
vede nᚠèlen, který je povoláním uèitel, na jedné
brnìnské základní škole speleologický kroužek,
jehož èlenové pomáhají naší ZO pøi jarním úklidu
na povrchu krasu kolem nìkterých jeskyní. Objasnili
jsme nepovolený výkop v jeskyni Puklinové
v Kamenným žlíbku a zhotovili novou pancéøovou
uzávìru sklípku u jeskynì vèetnì nového zámkového
systému brány Ochozské jeskynì.
46
Opomenuté 50. výroèí prùzkumu jeskynì Malý lesík u Bøeziny
Petr Kos - Igor Harna (ZO 6-12 Speleologický klub Brno)
V roce 1998 uplynulo 10 let od posledního
souhrnného vyhodnocení prùzkumu jeskyní v údolí
Bøezinského potoka (Vrána 1988). Na výzkumnou
èinnost v oblasti “bøezinského” krasu se od roku 1948
zamìøila bøezinská skupina Speleoklubu Brno, která
zde pod oznaèením ZO ÈSS 6-12 pracuje dodnes.
Èlenové Speleoklubu zde provedli celou øadu akcí
jejichž výsledkem byl objev nìkolika nových
drobných jeskyní (Èervinka 1949; Baláè a Bøeza
1953; Burkhardt a kol. 1960), ale prvním vìtším
impulsem k zahájení systematického speleoprùzkumu se stal objev vstupních partií jeskynì Malý
lesík, ze dne 1.6.1949. Objevitelem byl Alois Ševèík
z Bøeziny (Himmel a Himmel 1967; Vrána 1988),
který zde vedl i následné práce. Autoøi èlánku si
dovolili, ku pøíležitosti vzpomínky na 50. výroèí
trvání bøezinské skupiny brnìnského Speleoklubu,
uveøejnit poslední poznatky z prùzkumu j.è. 1405
Malý lesík, která byla po mnoho let hlavním
pracovištìm ZO 6-12 a v souèasnosti je lokalitou
v konzervaci.
Za 50 rokù více èi ménì aktivní výzkumné a
prùzkumné èinnosti bøezinské skupiny, která se
zamìøila hlavnì na exploataci sedimentárních výplní
ze spodního patra jeskynì, se celkový pohled na
speleogenezi lokality výraznì zmìnil. Nejvíce
pozornosti bylo vìnováno studiu a dokumentaci
sedimentární výplnì ve vstupních a ponorových
èástech jeskynì (Kos a Vít 1998). Obdobné otázky
byly øešeny i ve støedních, eventuelnì horních
patrech, odkud pochází fosilní nálezy pleistocénní
fauny (srovnej Vašátko a kol. 1993, 249; Kos 1999b).
V poslední míøe se èlenové ZO zamìøili také na
výzkum vnitrojeskynního klimatu (Kos 1997) a
sledování hydrologických jevù ve spodních patrech
(Šenkyøík 1994; Kos 1999a).
Jeskynì Malý lesík je vytvoøena v masivních
vilémovických vápencích devonského stáøí (frasn),
které zde vytváøejí biohermu (Dvoøák a Pták 1963).
Vápence mají tmavošedou barvu a lze je klasifikovat
jako biolitity. Tyto vápence vznikaly v podstatì jako
útesy s kobercovými porosty korálù, stromatopor,
lilijic, øas a dalších podmoøských organismù.
Vápence jsou chemicky velmi èisté, proto podléhají
47
sedimentù v období pliocénu (2,5 mil. let), nebo byly
též zjištìny ve støedních patrech jeskynì
(Rovnobìžné ch.).
Na konci støedního miocénu (cca 11 mil. let) zde
došlo k obnovì staré øíèní sítì. Bøezinským údolím
již neprotéká øíèní tok, který pùvodnì meandroval
ve smìru od Bukoviny ke Kanicím, kde se posléze
vléval do Svitavy (Jarka 1949), ale malý potùèek,
živený drobnými svahovými prameny (cca 2,5 mil.
let). Podle nìkterých badatelù byla vodními toky
v tomto období z èásti exhumována stará údolí, mezi
nìž patøilo také údolí mezi Bøezinou a Ochozí (Dostál
a kol. 1998).
V pleistocénu nastalo støídání studeného a
teplého klimatu. Tehdy zøejmì došlo ke znaènému
rozrušení skalního podkladu a ke vzniku
ostrohranných sutí, které zakryly svahy údolí.
intenzivnìjšímu krasovìní a místy jsou též znaènì
tektonicky rozrušené. V útvaru zvaném Slonice,
Údolní trativod II a ve dnì chodby pod Chodbou
chamtivcù byl zjištìn výskyt sparitu (Hladil 1996),
který zde prostupuje ve znaèných mocnostech
vápence. Má podobu mohutných krystalù mléèné až
prùsvitné barvy a vyplòuje pùvodní vertikálnì
položené puklinovité dutiny, kde dosahují mocnosti
místy až 30 cm. Ve vstupních partiích trativodu Panna
byla dále zjištìna asi 15-20 cm mocná poloha
horizontálnì uložených hlíznatých vápencù s mírnì
deskovitou odluèností.
V paleoponoru jeskynì jsou zachovány
akumulace øíèních sedimentù (Kos a Vít 1998)
pùvodem z období ottnangu (cca 18. mil. let), popø.
z poèátku spodního badenu (cca 16,4 mil. let). Není
možné však prozatím vylouèit i redepozici tìchto
48
Hlavním èinitelem, který pøispìl k opìtovné tvorbì
a prakticky k dnešní podobì Bøezinského údolí, byly
klimatické zmìny, které nastaly na hranici pliocénu
a pleistocénu. Podle nìkterých poznatkù
(Vandenberghe 1993), docházelo na poèátku
chladných a teplých období pleistocénu (2,4 mil. let
až cca 100 tis. let) k výraznému zvýšení prùtoku ve
vodních tocích. V nejmladším pleistocénu je krasový
povrch zarovnán sprašemi, které vyplnily nerovnosti
povrchu (škrapy, závrty) a akumulovaly se pøi úpatí
údolí a pøed vchody otevøených jeskyní. Nejmladší
sedimenty jsou na lokalitì prezentovány právì
sprašovými hlínami, které generelnì vyplòují vìtší
èásti jeskynních systémù v oblasti jejich horních a
støedních pater (Malý lesík). Nejvyšší partie horních
pater byly opìtovnì vyklizeny a momentálnì se
v nich nachází rozmanitá krápníková výzdoba,
vápencová su a zaklínìné zbory balvanù. Sprašové
hlíny jsou bohaté na paleontologický materiál, který
umožnil vytvoøit v rámci lokality relativní
biostratigrafii na základì asociace spoleèenstev
nìkterých obratlovcù (sob, srnec, liška, jezevec ...).
Jejich datace je øazena do období pleistocénu (R/W).
Nejmladší sedimenty jsou charakterizovány velkým
množstvím vydávenin sov, koprolity a zbytky výkalù
jezevcù. Jedná se o èoèkovité anomálie bohaté na
kumulace kostí drobných hlodavcù a krovky broukù.
Datace do období holocénu byla upøesnìna nálezem
fragmentu pravìké keramické nádoby (cca 800 l. pø.
n. l.) pocházející ze závìru pozdní doby bronzové
(Kos 1999b).
Støední patra lze novìji stratifikovat do oblasti
Propástky, jež pøedstavuje vertikální jeskynní
chodbu, která je nejspíše prastarým ponorem
Bøezinského potoka (Kos a Vít 1998). Støední patra
tvoøí zatím jediná subhorizontální chodba erozního
charakteru, která se nachází 9-11m pod úrovní
dnešního vchodu. Tato úroveò byla klasifikována
jako koridor pod Komínem ozvìny a pøedstavuje
další menší odtokovo-trativodnou vìtev, do které
pøicházela voda z údolí od Chodby chamtivcù a ze
Vstupní chodby nad Propástkou. Boèní ponor, ze
smìru od Chodby chamtivcù, se významnì podílel
na modelaci jeskynních chodeb v této úrovni.
V sedimentárních výplních se støídají jemnozrnné i
hrubozrnné materiály. Jedná se o jemné bìlošedé až
žlutohnìdé jíly, jemné písky, oblázky a valouny
z rozpadlých kulmských hornin, pøíp. hrubotvarý
vápencový štìrk zpevnìný tvrdým bílým sintrem (leží
na bázi jeskynních chodeb). Stìny komínù jsou
vyzdobeny malými brèky a miniaturními heliktity.
Povrch sedimentù pokrýval pùvodnì omytý štìrèík,
tvoøený vøeteny prachovcù a bøidlic. Jinak se zde
vyskytly i valouny èerných rohovcù a oblázky
køemene znaèných velikostí (až 25x15 cm). Ve
stropech lze rozeznat rozvolnìné pendanty, které
vznikaly korozí stìn a stropù. Ukonèení koridoru pod
Chodbou chamtivcù je tvoøeno sifonem v hlinitopísèitých náplavách a mohutnou akumulací
redeponovaných vyrostlic mléènì bílého kalcitu,
které zcela uzavírají koncový profil strmì upadající
erozní chodby.
Jeskynní výzkum u Bøeziny se již od svého
prvopoèátku zamìøuje na bádání v prostøedí fosilního
(pohøbeného) krasu. Bøezinské údolí, jež pøedstavuje
podle nìkterých badatelù relikt starého øíèního
koryta, které plnilo hydrografickou funkci poprvé
nìkdy na poè. terciéru, si zachovalo pod mocnými
øíèními a moøskými nánosy charakter slepého, pøíp.
poloslepého údolí (Šenkyøík 1994). Hydrografická
funkce starého fosilního údolí je tedy teoreticky
naèrtnuta. Kterými smìry probíhalo primární
odvodòování této oblasti ovšem s úplnou jistotou
nevíme. Ponory Bøezinského potoka v j. Malý lesík
pomáhají v souèasné dobì pouze obohacovat
krasovo-puklinovou strukturu, která teoreticky
drénuje vodu ve vápencích do oblasti nedalekého
Hádeckého údolí jv. od Ochoze (Hypr 1998). Funkce
ponorù je nepochybnì recentního stáøí a je závislá
na vodnatosti Bøezinského potoka, který se obèas
rozléval po loukách pøed jeskyní. Rameno
Bøezinského potoka bylo ovšem výstavbou silnice
pøi budování trasy Jedovnice - Bøezina - Brno v roce
1920 oddìleno od ponorného dílu údolí, èímž byla
do budoucna znemožnìna opìtovná aktivace ponorù.
V souèasné dobì je tìžba sedimentù ze
všech paleoponorù jeskynì Malý lesík zastavena a
provádí se zde pouze výzkumná èinnost zamìøená
na geologii a hydrologii krasového systému.
Literatura:
Baláè V., Bøeza J. (1953): Nová jeskynì u Bøeziny
poblíž Køtin. - Ès. kras, 6: 197-200. Brno.
Burkhardt R., Homola B., Ševèík A. (1960):
Pøíspìvek k poznání krasových jevù Babické
plošiny a údolí Bøezinského potoka v
Moravském krasu. - Kras v Èeskoslovensku, 1:
1-13. Brno.
Èervinka F. (1949): Jeskynní výzkum u Bøeziny. Ès. kras, 2: 45. Brno.
49
Dostál P. Hašek V., Tomešek J. (1998): Geofyzikální
prùzkum na akci CHKO Moravský kras – Mokrá.
- MS, Brno.
Dvoøák J., Pták J. (1963): Geologický vývoj a
tektonika devonu a spodního karbonu
Moravského krasu. - Sbor. geol. vìd, Ø. G, 3:
49-84. Praha
Himmel J., Himmel P. (1967): Jeskynì v povodí Øíèky.
- MS, ZK ROH KSB. Brno.
Hladil J. (1996): Karbonátová sedimentární tìlesa
I, Jejich vznik a vývoj. - Skripta, PøF MU. Brno.
Hypr D. (1998): Nové poznatky o hydrogeologii jižní
èásti Moravského krasu. - Speleo (Praha), 26:
13-20.
Jarka J. (1949): Geologie jižní èásti Moravského
krasu mezi Køtinami a Mokrou. - Rozpr. II. tø.
Èes. akad., LVIII/14: 1-21. Praha.
Kos P. (1997): Výsledky teplotního mìøení na lokalitì
Bøezina - j. Malý lesík 1994. - Speleofórum ´97:
17-18. Praha.
Kos P. (1999a): Hydrografické zmìny ve spodních
patrech jeskynì è. 1405 Malý lesík v roce 19971998. - Estavela, 1, 1: 19-20. Lipovec.
Kos P. (1999b): Nález pravìké keramiky a fosilních
kostí v jeskyni Malý Lesík u Bøeziny. - PV, 39
(1995-1996): 75-80. Brno.
Kos P., Vít J. (1998): Sedimentární výplò Propástky
v jeskyni è. 1405 Malý lesík u Bøeziny
(Moravský kras-jih). - Speleofórum ´98: 10-12.
Praha.
Šenkyøík M. (1994): K problému neznámých vod ve
spodním patøe jeskynì Malý lesík. - Speleofórum
´94: 32-34.
Vandenberghe J. (1993): Changing fluvial processes
under changing periglacial conditions. - Z.
Geomorph. N. F., 88: 17-28.
Vašátko J., Ložek V., Vanìèková L., Gaisler J., Raušer
J., Zima J. (1983): Biota Moravského krasu. In:
Musil R. (Ed.): Moravský kras – labyrinty
poznání: 247-26. Adamov.
Vrána M. (1988): Jeskynní výzkum u Bøeziny, 40.
let Bøezinské skupiny Speleologického klubu
v Brnì. - Knih. Èes. speleol. spol. Praha.
Summary: The Results of the Research in the Cave
n. 1405 “Malý lesík” in 1988-1998.
In 1998 it was 10 years since the last overall
evaluation of the research of the caves in the valley
of the Bøezinský Creek, in the southern part of the
Moravian karst, was made (Vrána 1988). A group
from Bøezina, which is a part of Speleoklub Brno
(now ZO ÈSS 6-12), has been working in this area
since 1948. The members of Speleoklub examined
this area and this resulted in discoveries of several
small caves here (Èervinka 1949; Baláè and Bøeza
1953; Burkhardt et al. 1960). The first impulse, which
led to more intensive examination of the area was
the discovery of the cave number 1405 “Malý lesík”.
This cave was discovered by Alois Ševèík from
Bøezina in 1949 (Himmel and Himmel 1967; Vrána
1988). During the last 50 years, when the caving
group from Bøezina more or less studied this area,
the view of the speleogenesis of this area has changed
considerably. The researchers concentrated most on
the analysis and documentation of the sediments at
the entrance and in the lowest erosive parts of the
cave (Kos and Vít 1998). Some important things have
recently been discovered even in the middle and
upper parts of the cave. There has been found some
fossils of Pleistocene fauna and a fragment of a
ceramic vessel from the late Bronze Age (Vašátko et.
al. 1983; Kos 1999b). Lately the members of the
group have been investigating the climate inside the
cave (Kos 1997) and they have been following
hydrographic phenomena in the lower parts of the
cave (Šenkyøík 1994; Kos 1999a).
Today the cave is about 350 meters long and its depth
is about 28 meters. “Malý lesík” is in fact a small
maze consisting of complicated system of corridors.
The draughts near the cave “Malý lesík” are not very
active any more, and they supply only the karst-rift
structure in limestone, which takes the water into the
nearby area of Hádek valley, which is near Ochoz
(Hypr 1998).
The latest research, which was made in 1998, shows
that there are other big caves in the Bøezina valley
which the public had not known of.
(Pøeložil Z. Rotrekl)
Nejvýše položené historické podzemí v Èesku?
Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice)
Byl jsem nadmíru pøekvapen, když jsme byli
požádáni Správou Krkonošského národního parku,
abychom prozkoumali “podzemní” èást toku Bílého
Labe u Luèní boudy v Krkonoších. Nevím, kolikrát
50
jsem tudy šel nebo jel na bìžkách, ale nikdy jsem si
neuvìdomil, že Bílé Labe tu pod nádrží na vodu
bezprostøednì u cesty mizí z povrchu.
Zakrytá èást vede s. od Luèní boudy a je vyústìna
na povrch zhruba na úrovni jejího západního konce.
Ve svém prùbìhu se esovitì lomí. Zakrytí vodoteèe
je provedeno z povrchu v rýze. Do vzdálenosti 45 m
od zaústìní jsou stìny budovány z žulových kvádrù,
strop je z litého armovaného betonu. Profil je
obdélníkový 1 800-2 100/1 000-1 500 mm. Výška je
závislá na množství kamenù v øeèišti. Od vzdálenosti
45 metrù k vyústìní jsou Benešovy rámy. Profil je
obdélníkový 2000/1500 mm. Souèasný stav díky
velice tvrdým klimatickým podmínkám není zrovna
nejlepší. Pojivo žulových kvádrù je vymrzlé a kvádry
jsou na mnoha místech rozhýbány. Druhá èást
z Benešových rámù je stavebnì zcela “zfušovaná”,
protože mezery mezi jednotlivými segmenty jsou až
30 cm.
První èást do vzdálenosti 45 metrù byla
vybudována pravdìpodobnì v letech 1939-1940 pøi
rozsáhlé pøestavbì Luèní boudy, která vyhoøela
2.øíjna 1938 bìhem ústupu èeské armády z pohranièí.
Úèelem bylo zvìtšit prostranství pøed hlavním
vchodem do budovy. Druhá èást budovaná
z Benešových rámù je již socialistická, samoúèelná
a nepochopitelná stavba.
Pokud pøipustíme, že první polovina minulého
století je již historie a že se jedná o podzemí (zakrytí
bylo provedeno z povrchu), jde pravdìpodobnì o
nejvýše položené “historické podzemí” u nás, protože
se nalézá ve výšce 1430 m n.m.
Výzkum barokních vápenek nad Studénèným žlebem u Mokré
Petr Kos (ÚAPP Brno)
V èervenci r. 2001 se již tradiènì konal
záchranný pøedstihový archeologický výzkum
v oblasti dobývacího a tìžebního prostoru Mokrá.
V letošním roce jsme byli nuceni omezit èinnost na
lokalitì Mokrá-lom VII, nebo byl zaznamenán nový
postup z. lomu k SSVdo prostoru Studénèného
žlebu. Tato oblast je mimo jiné zajímavá, kromì
vápenictví, i z hlediska geologického a
geomorfologického. Studénèný žleb pøedstavuje
relikt starého krasového údolí, jež plnilo dùležitou
hydrografickou funkci již v hluboké geologické
minulosti. Na nìkolika profilech, odkrytých
51
stol.
Pøesto, že v okolí z. lomu bylo již v minulosti
archeologicky prozkoumáno nìkolik podobných pecí
(Kos 2000a), v nìkterých rysech se pøece jenom nové
vápenky lišily. Byla to pøedevším jejich úprava. Pec
I mìla spoleènou pøedpecní jámu s pecí II. Valené
klenby topných kanálù byly v obou pøípadech
vyhloubeny èásteènì v písku a èásteènì ve
sprašových hlínách, které byly provozem pece
zpevnìny a vypáleny do èervena.
Pece III a IV se od pøedchozích opìt lišily.
Zøejmì patøily jednomu majiteli, nebo u nich bylo
na vyzdívku topného kanálu (pec IV) a vlastní obvod
pece (pec III), použito nepálených cihel.
Všechny pece poskytly dùležitý nálezový
materiál, který umožnil stanovit jejich stáøí. Pec I
poskytla drobné zlomky keramických nádob rámcovì
zaøaditelných do 18. stol. Kromì keramiky zde bylo
nalezeno železné ostøí kopáèe nebo sochoru. V peci
III byly nalezeny zlomky barokní keramiky, které
ležely až na podlaze pøedpecní jámy. A koneènì pec
IV poskytla celý železný nùž s nýtky v rukojeti a
jeden mìdìný tereziánský krejcar.
Vápenické objekty v trati nad Studénèným
žlebem u Mokré jsou pøíkladem tradièní vápenické
lidové výroby v 18. stol., která se ve stejné dobì
rozvíjela pøedevším v souvislosti s výstavbou
církevní architektury mìsta Brna. Obec Mokrá totiž
v této dobì náležela kapitule Sv. Petra v Brnì.
mokrským lomem, lze studovat akumulace sedimentù
z období ottnangu, badenu (terciér) a pleistocénu
(kvartér).
Bìhem pøípravy vlastní tìžby probìhly zároveò
v tomto prostoru i odlesòovací práce. Tìžké stroje
obnažily sprašové hlíny, písky a místy i skalní
podklad, tvoøený vilémovickými vápenci. Podle
vystupujících vápencových skal se zbytky škrapù se
zdá, že Studénèný žleb pokraèuje do prostoru lomu,
kde je nafárán etáží, a také dále k S, v podobì asi jen
10 až 15 m širokého žlíbku. Ve stìnì etáže 420 m
n.m. je jasnì patrná mocnost sedimentù vyplòujících
žlíbek, která èiní cca 15 m.
Ve zbytcích hlín byly objeveny obrysy
vypálených stìn vápenických pecí a drobné
zahloubené objekty, které bylo nutné pøed rychle
postupující tìžbou prozkoumat. Celkem zde byly
prozkoumány 4 vápenické pece polního typu
s kamennou nebo hlinìnou plentou, které se øadí mezi
pece jámové dvoudílné (Kos 2000b). Ke stejným
aktivitám zøejmì náležely i drobné zahloubené
objekty související s vápenickou èinností. Jáma
oválného pùdorysu a mísovitého profilu obsahovala
kromì nìkolika zlomkù keramiky i zbytek skladu
natluèeného vápence. Jiný objekt zase poskytl celkem
bohatou kolekci keramických støepù, ze kterých se
nám v laboratoøi podaøilo sestavit èást hrnce z 18.
Literatura:
Kos P. (2000a): Doklady vápenických objektù u
Mokré v jižní èásti Moravského krasu. Zkoumání výrobních objektù a technologií
archeologickými metodami, Sborník ze semináøe
1999. Archeologia technica, 11: 75-87. Brno.
Kos P. (2000b): Støedovìké vápenické pece v Brnì a
jeho okolí. - MS, Seminární pr., FFMUB Ústav
archeologie a muzeologie: 1-64. Brno.
„ad výhovorky“
Vážení priatelia jaskyniari!
nemôže, v takom prípade ste svedkami niekedy
skutoènì unikátnych výhovoriek.
V Spravodaji è. 1/98 uviedol t.è. už zosnulý
významný jaskyniar Petr Hipman nieko¾ko
používaných výhovoriek ako napr. “chová svine”,
“bol silný protivietor” (chlap mal prís na dohodnuté
miesto na bicykli), “odpadol som” (30 roè. lesný
Ako je už dávno známe, pri organizovaní
pracovných akcií sa vždy, alebo vo väèšinì prípadov
vyskytnú nejaké problémy èi už technického, alebo
iného rázu. Niekedy sa stane, že brzdnou èasou sa
stává èlovek. Èi už sa mu nechce, alebo v skutoènosti
52
inžinier). Mòa, ako urèite ve¾a dalších jaskyniarov,
tieto “výhovorky” zaujali a preto som sa rozhodol
pokraèovat v zbieraní takýchto výhovoriek. Pokia¾
ste boli svedkami, alebo sú vám takéto prípady
známe, bol by som vïaèný, keby ste mi tieto zaslali.
Po zozbieraní dostatoèného množstva “výhovoriek”,
tieto budú zverejnené.
Adresa: Daniel Èongrady, Karpatská 44, 911 01
Trenèín, Slovensko
Velebit
Expedice pod vedením Branislava Šmída objevila ve Velebitu na pøelomu èervence a srpna 700 m
hlubokou “díru” nazvanou Medúza. Nachází se v ní nejhlubší PODZEMNÍ vertikála na svìte - šachta “Bojímbojím”, slanìná 440 m, ale smìrem nahoru pokraèuje min. dalších 100 m. (P.K.)
Z APOMENUTÉ
A
VÝZKUMNÉ
NETRADIÈNÍ
POSTUPY
Èerpání sifonù pytlováním
Bylo horké léto roku 1986. Na mapì jeskyní
severní èásti Moravského krasu je stále ještì možné
najít mnoho bílých míst. Jedno z nich se snaží vyplnit
èlenové Plánivské skupiny v místech známé
køižovatky U kaštanu (kaštan tam již není). Nedaleko
autobusové zastávky mùžeme dodnes spatøit
výraznou propadlinu pøecházející v závrt se skruží a
poklopem - závrt è. 37. Ale zpìt do historie. Úspìšný
postup v otvírání tohoto závrtu je ve výše popsaném
období zkomplikován v hloubce 65m hladinou
malého sifonku. Další práce jsou pøerušeny, jednak
za úèelem zvážení dalšího postupu, jednak pro využití
krásného poèasí. Dva èlenové se však rozhodují pustit
se do øešení celé akce sami. Tak malý sifonek, cha
chá, to je pøeci hraèka, vždy jsme již èerpali daleko
vìtší sifony. To chce jen správný nápad. Jak by to
øešil takový Absolon? Ne, to by bylo moc grandiózní,
takový význam tenhle závrt zas nemá. A co slavný
zakladatel Plánivské skupiny M. Šlechta? Ten by byl
asi pro støílení, kterému se nauèil vedle v jeskyni 13C.
Naše skupina asi nakonec bude pro Béïùv návrh
èerpání vody na povrch kaskádou èerpadel. To než
se dá dohromady, bude podzim. Co jen vymyslet?
Nová doba žádá nové postupy! Všude se zaèínají
používat plasty. Proè nìco takového nezkusit?
Kanystry jsou neskladné, ale co igelitové pytle?
Vždy ten sifonek je doèista malý. Naplníme pár
igeliákù vodou a jdeme do dalších objevù.
Jak øekli, tak udìlali. Korytem Bílé vody
neproteklo mnoho vody (co by jí taky v létì teklo) a
již se hrnou se svazkem igelitových pytlù k závrtu.
Oba jsou odìni do jeskyòáøských halen neurèitých
barev a vyzbrojeni pøilbami (díky neznámá stavbo
za odepsání) a hornickými svìtly (díky známá
ostravská šachto za odepsání). Jak vysokému
hubenému Š., tak drobnému sporému Ž. plane v oku
žár nadšení a touhy po nových objevech.
Proklouznou známými partiemi jeskynì a již jsou u
hladiny sifonu. Nedoèkavì noøí pøinesené nádoby do
vody a postupnì plní první pytel. Pytle ukládají ke
stìnì prostory se sifonkem, kde je pomìrnì dost
místa. Po naplnìní nìkolika pytlù zkoumají hladinu
sifonu. Pesimista Š. tvrdí, že se nehnula. Optimista
Ž. oponuje, že jistý náznak snahy hladiny klesat
spatøuje. Nicménì pokraèují se stejným odhodláním
dál, libujíce si, že vzali více pytlù, než pùvodnì chtìli.
Tohle je pøece jen lepší zpùsob než pøepouštìní vody
hadicí, pøemítají. Vzpomeòme známý pøípad z Pikové
dámy, kdy v objevitelském nadšení došlo k vytvoøení
nového sifonu za zády objevitelù. Ti se pak pøi cestì
zpìt museli pìknì nadechnout, aby se dostali ven.
Když však došly pytle, museli oba badatelé
konstatovat, že hladina sifonku je stále na stejné
úrovni jako pøed zaèátkem èerpání. Zklamanì se
otoèili od sifonku a jejich tváøe poèaly nabírat
popelavou barvu. Kolem nich se rozkládala palisáda
53
pomlèeli.
Nutno ještì podotknouti, že onen zlotøilý
sifonek odolal i èerpání Béïovou kaskádou èerpadel,
nebo komunikuje s tokem Bílé vody ve vedlejší
jeskyni 13C.
Bivoj Sintr
rosolovitì se tøesoucí pytlované vody o objemu jistì
mnoha set litrù, vyplòující celý spodek prostory.
Z toho, že oba stále ještì jeskyòaøí, bádají,
publikují a chodí na pivo do hospody U Nìmcù je
patrné, že tenkrát neztratili hlavu. Vodu zas opatrnì
vypustili a o celé vìci ještì dlouhá léta cudnì
L ITERATURA,
RECENZE
(ruština), Guo Rui a ¼. Obuchová (èínština),
D. Holúbeková (nìmèina), J. Šíma (mongolština),
J. Vajs (esperanto). ISBN 80-8064-097-1.
Pouhý pohled na výèet cizojazyèných shrnutí
nám dává znát, že nedržíme v rukou bìžnou
publikaci. Kniha Petera Holúbka nám atraktivní
a pøehlednou až denníkovou formou zprostøedkovává
v pìti kapitolách jeho asijské expedice. Za každou
èástí je uveden seznam odborné literatury vztahující
se k tématu.
Úvodní èást -Z denníka výpravy Polárny Ural
(str. 7-23) popisuje podrobným reportážním
zpùsobem cestu na Východ v roce 1992, i když ještì
ne èistì do Asie, ale do hranièního pohoøí,
oddìlujícího nejrozsáhlejší kontinent od Evropy.
Pøesto zjištìní slovensko-ruské výpravy
organizované Š. Labudou z donedávna uzavøené
oblasti Vorkuty a okolí jsou z hlediska
støedoevropanù vesmìs naprostou novinkou. Sám
Holúbek poznamenává, že tato pro nìj primární a
nesmírnì obtížná expedice v nìm probudila touhu
po dalším poznávání oblastí ležících za okrajem
zájmu nejen cestovních kanceláøí. Jeho další putování
jen svìdèí o naplòování tohoto vzácného a velmi
Patková J. (2000): Tunely v Cu Chi. - Koktejl 12/
2000 : 68-70, Czech Press, Ústí nad Labem.
Novináøský èlánek popisující 250 km (!) dlouhý
nìkolikapatrový systém tunelù, který sloužil k odboji.
Poèátky stavby spadají do konce ètyøicátých let, kdy
tunely sloužily k boji proti Francouzùm. Následnì
byly využity k boji proti Amerièanùm a údajnì jim
nadìlaly hodnì starostí, protože byly pouze 40 km
od Saigonu, kde sídlilo americké velení. V podzemí
byly jídelny, kuchynì, velitelská stanovištì, sklady,
ložnice, nemocnice atd. Celý systém nízkých a
úzkých chodbièek byl chránìn primitivními, ale
hrùzostrašnými pastmi. Èást tunelù je zpøístupnìna
pro turisty. Chtìlo by to, aby se tam podíval nìkdo,
kdo tomu poøádnì rozumí a ovìøil skuteènou délku.
Vždy chodby v Josefovì byly dlouhé okolo 45 km
a stavìla to organizovaná armáda nìkolik let. (Radko
Tásler)
Holúbek P. (2000): Po stopách Džingischána.
Výpravy nielen za jaskyòami. 144 stran, 43
èernobílých a 2 barevné fotografie, 12 mapek.
Vydavatelství Knižné centum. Žilina. Pøeklad
resumé: A. Balážová (angliètina), N. Holúbeková
54
tìžce realizovaného pøedsevzetí.
Jedineèné Putovanie za Šamanskou jaskyòou do
severného Mongolska (str. 25-55) zahajuje èistì
asijské expedice, z nichž hned úvodní do zemì, kde
z hlediska evropanù nefunguje prakticky nic, na co
jsou zvyklí. Zvolit Mongolsko jakožto cíl
slovensko-èesko -britsko-irské jeskyòáøské výpravy
bylo nejen z hlediska svìtové karsologie celkem
unikát. Stejnì tak jako prezentované speleologické
objevy, které jsou však pouze jedním rozmìrem
mnohovrstevného obrazu o této mystické krajinì
žijící si stále svým osobitým rytmem. Velmi
koncentrovaným a úsporným zpùsobem se autor
snaží poodhalit tuto roušku tajemna a tak nás
seznamuje nejen s historií krajiny, ale také s její
geologií nebo náboženstvím a mýty jejích obyvatel.
Kapitolou Expedícia Šan-Tung ´96 alebo potulky
za jaskyòami po Hodvábnej ceste (str. 57-90) zaèíná
putování po Øíši støedu, s jejíž historií, geografií, ale
také mnohými záludnostmi jazyka èi kaligrafického
písma nás autor seznamuje. Vlastní èetné úskalí
dvojice slovenských cestovatelù v anšanu
nepostrádá na dramatiènosti, a již z hlediska
samotného putování velehorami nebo støetù
s ponìkud nevyzpytatelnými zástupci státní správy.
Ani následující výprava Po stopách ussurijského
tigra (str. 91-112) nesmìøovala do oblasti, která by
byla magnetem nabídky cestovních kanceláøí, aèkoliv
Holúbkùv odjezd stylem last minute by tomu mohl
nasvìdèovat. Oblast kolem øeky Ussuri známìjší
spíše svým sovìtsko-èínským konfliktem patøila
donedávna k územím zapovìzeném pro cizince (a
nejen pro nì), o to více jsou cenné informace
slovenských explorátorù, putujících opìt ve dvojici.
Jižní Èína se stala cílem poslední popisované
cesty - Putovanie od Tibetu po Vietnam alebo ¾udia,
hory a jaskynì èínskej provincie Jün-nan (str.
113-139) a samotný podtitul kapitoly je dostateènì
výstižný, aby nás informoval o centru pozornosti
badatelù tøíèlenné slovensko-èeské expedice. Tato
pasហje pravdìpodobnì z celé knihy nejvíce
zamìøená na jeskynì a je jakousi odmìnou za
výpravy z hlediska objevù ménì úspìšné. Rozhodnì
však není od vìci seznámit se s tím, jaké to mùže
být, když se z nedostateènými znalostmi jazyka a
zvykù ubytujete napøíklad v nevìstinci.
Obsahová náplò knihy dokládá obrovský
pozitivní zisk pro poznání, který mohou pøinést i
velice malé exploratérské skupiny, pracující se
skrovným rozpoètem a pøedevším na úkor pohodlí
nenároèných èlenù. Kniha zároveò dokazuje reálnost
podívat se do regionù, o nichž jsme byli vìtšinou
pøesvìdèeni, že je to z nejrùznìjších pøíèin zcela
nemožné. O tìchto oblastech se nás hromadnì
sdìlovací prostøedky snaží pøesvìdèit, že se jedná o
démonické krajiny, kde snad jenom nadlidsky zdatný
reportér mùže pøežít. Objektiv však dokáže zachytit
pøedevším to, co chce jeho autor. Z tohoto hlediska
si Holúbkùv cestopis na nic nehraje a v pohodì
sdìluje bez zbyteèného pøehánìní také nepøíjemné
chvíle. Jistì mohl líèit, jak hrùzná a nelidská zima
byla v horách, èi blízkost smrti hladem nebo naopak
o možnosti stát se pøíjemným potravinovým
zpestøením tøeba tygra.
Pokud plánujete jakoukoliv výpravu,
nemìla by vám tato kniha chybìt nejen v knihovnì,
ale také ve vaší mysli. Její pøeètení je pøínosem také
pro ostøílené expedièní veterány stejnì jako pro ty,
co se teprve rozhodují. Obsahuje množství cenných
rad, které byly zjištìny tím nejhorším možným
zpùsobem – totiž vlastní zkušeností.
Co z tohoto cestopisu ovšem nenaètete je
Holúbkova neuvìøitelná touha po dalším poznání,
sveøepá odolnost a až asketická skromnost, jeho kniha
vám však mùže být dobrým rádcem, jak se aspoò
pokusit následovat jej. Autorovi mi nezbývá než
popøát, a ho i nadále provází nezdolné: “treba tam
pozriet”.
Balák I. a kol. /2001/ : Údolí Øíèky v Moravském
krasu
Publikace má 214 stran a vydala ji Mìstská
knihovna v Blansku, MìÚ Blansko a Správa CHKO
MK, jako ètvrtou publikaci malých regionálních
pøírodovìdnì
vlastivìdných
prùvodcù,
“koncipovaných pro zvídavého návštìvníka, který
touží po hlubším vzdìlání...”, jak je psáno v úvodu.
Kolektiv autorù si práci na publikaci rozdìlil takto:
I.Balák byl mimo editorem též autorem textù z oboru
geologie, krasových jevù, památek a ochrany pøírody,
J. Horák autorem textu o Hádecké plošinì
v kapitole o flóøe, P.Kos popsal historické vápenky,
M. Kovaøík byl autorem kapitoly o tìžbì a zpracování
nerostných surovin, J. Pokorný autorem kapitoly o
dìjinách výzkumu, J. Svoboda autorem textu o B.
Klímovi, L. Tichý zpracoval vegetaci a K. Valoch
paleolitické osídlení.
Podle autora této recenze se publikace, která je
jistì záslužná a vyplòuje informaèní vakuum o této
èásti Moravského krasu u širší veøejnosti, nevyhnula
55
nìkterým formálním i vìcným nedostatkùm.
Jedním z formálních nedostatkù je jistì
nedostateèný literární odkaz na publikace, z nichž
autoøi èerpali, zato obsahuje citace publikací, které
se údolí Øíèky netýkají. Tyto nedostatky jsou
zejména v pasážích o hydrografii oblasti, kde jsou
uvádìny poznatky, které autoøi získali
zprostøedkovanì buï z publikovaných èlánkù, nebo
ze zpráv o výzkumu, které jsou na Správu CHKO
MK zasílány, nikoliv však vlastním poznáním. Silnì
mystifikujícím je schéma hydrografické sítì,
vyobrazené v barevném provedení ze str. 32: vody
z trativodu vlevo za vchodem Ochozské jeskynì
netekou tak, jak jsou vyznaèeny, ponor v øeèišti Øíèky
pod jeskyní Pekárnou nebyl dosud žádný registrován,
skuteèný výraznìjší ponor leží o nìkolik set metrù
dál po proudu Øíèky za zatáèkou toku pod jeskyní
Kùlnièkou, podzemní odtok od Hostìnického
propadání III, jenž je znaèen v pravém dolním rohu
schématu od V k Z ve vyznaèeném smìru nebyl
nikdy prokázán, naopak poslední práce autora
recenze ukazují na zcela jiný smìr odtoku, zakreslený
podzemní tok od Hostìnického propadání I pøímo
k Netopýrce, tak jak je vyznaèen, odporuje
výsledkùm èetných stopovacích zkoušek,
provedených zde autorem recenze, na schématu chybí
levostranný vývìr zvaný “Vláïùv izvor” situovaný
pøed výtokem Øíèky I, chybí zde ztrat vody
vzdouvající se v suchém øeèišti Øíèky proti proudu
povrchového toku od výtoku I v místì skruží s cestou,
název pramene Josefus nemá autor z vlastní hlavy a
u ponoru Západnì Lysé nectí právo priority
pojmenování, ani neodkazuje na literaturu, z níž
získal informaci o souvislosti tohoto ponoru
s vývìrem Kaprálka. Pùvody vod podzemního
potùèku v jeskyni Netopýrce, stejnì jako obèasné
inundace v Blátivém dómu v jeskyni Malèinì jsou
vykládány nesprávnì, aèkoli tato problematika byla
již publikována, objasnìna hydrochemickými
výzkumy a stopovacími zkouškami.
Na str. 35 a 36 jsou popisovány otvírkové práce
z roku 1967 na výtoku Øíèky I, které zde byly
provádìny èleny dnešní Èeské speleologické
spoleènosti ZO 6-11 Královopolská, avšak tato
skuteènost je zatajena a místo toho se podává tvrzení,
že “práce provádìlo Moravské zemské muzeum,
které zajistilo technický materiál a støelmistra”, pouze
3 poslední slova z této vìty jsou pravdivá. Udávaná
hloubka výstupové vývìrové vìtve, na kterou štola
narazila, není v prùvodci správnì uvedena - nebyl
problém vyžádat si tento správný údaj od
speleopotápìèù, nebo zprávu vypracovanou jimi pro
Správu dálkových kabelù jako investora vodního
zdroje.
Na str. 53: krasové povodí Øíèky je vìtší než
4,8 km 2, údaj je nesprávný. Na str. 56: “Za
propadáním (Hostìnickým) leží suchý díl
poloslepého údolí s hltaèi atmosférických vod, které
se napojují na Hádeckou estavelu”- naprostý blábol!
Na téže stranì je tvrzení, že podzemní aktivní tok od
Hostìnického propadání protéká neznámými
spodními patry Ochozské jeskynì. Recenzentovi není
jasné jaké indicie vedou autora statì o hydrografii
údolí Øíèky k tìmto úvahám. O existenci souvislého
spodního patra v tìchto místech, v nìmž by tekl
podzemní tok, nejsou žádné náznaky.
Tvrzení o vývìrové kapacitì Hádecké estavely
4-5 l.s-1 (str. 59) je mylné, bìžnì zde vyvìrá voda o
kapacitì 15-20 l.s-1. Opìt doklad o neznalosti
literatury autora prùvodce.
Schizofrenicky pùsobí konstatování, že nìkdy
na pøelomu 19.a 20. století jeskyòáøi VDT opìtovnì
zavedli vody Hostìnického potoka do propadání I
(str. 145), zatímco na jiné stranì (str. 33) se uvádí, že
to bylo v roce 1911.
Je až s podivem, kolik nesrovnalostí a
smyšlených tvrzení vèetnì ignorance publikovaných
poznatkù se vyskytuje na pomìrnì malém poètu
stránek popisujících hydrografii údolí Øíèky.
Texty týkající se historie jsou èasto rozvláèné a
obsahovì nevyvážené. Recenzent se domnívá, že
napøíklad událost se zemìtøesením v roce 1964
v propasti Pìtadvacítce není natolik mimoøádná, aby
se uvádìla. Pøi speleologických výzkumech všude
v krasu i v oblasti údolí Øíèky se událo mnoho a
možná z hlediska výzkumu zajímavìjších pøíhod.
Stejnì nebylo nutno uvádìt dlouhé literární pasáže
prvních autorù po objevu Ochozské jeskynì, protože
citovaní autoøi jsou dostateènì pøístupní a známí
v originále.
Na str. 137 a 138 jsou kopie dvou vyobrazení
z Ochozské jeskynì publikované Wanklem v roce
1858. Také v tomto pøípadì není v literárním seznamu
citace práce Wankla, odkud jsou tato vyobrazení
pøevzata. Vyobrazení jsou považována za Wanklovy
døevoryty, což zøejmì neodpovídá skuteènosti. Je
známo, že pro Wankla dìlali jiní, napø. jeho ze
Havelka kreslil portály jeskynì Pekárny.
Na str. 148 se tvrdí, že “ochranu Ochozské
jeskynì zajišuje dnes Správa CHKO MK”. Kdo zná
56
tuto lokální situaci ví, že za ochranu Ochozské
jeskynì se vdìèí amatérským speleologùm, kteøí
vedeni autorem této recenze a nejèastìji na vlastní
náklady odstraòovali následky násilného vniknutí a
poškozování vchodu, a to až na krátkou výjimku již
od roku 1956 do dnešních dnù. O této skuteènosti
nebo snad o nìjakém podìkování za tuto èinnost není
v prùvodci ani zmínka.
Na str. 181 je vyobrazen historický plán
Ochozské jeskynì s vysvìtlujícím textem, že se jedná
o Koudelkovu mapu z konce 19. století. Je to však
plán pùvodnì Køížùv publikovaný Tramplerem v roce
1896, pouze doplnìný Koudelkou o jeho mìøení
v roce 1900 objevené èásti chodby Nové Ochozské
v úseku mezi Wanklovým a Køížovým sifonem.
Závìrem lze konstatovat, že zejména kapitola o
hydrografii mohla být zpracována kvalifikovanìji,
má-li zde ètenáø opravdu najít hlubší poznání, a lze
jen litovat, že shora uvedené nedostatky vážnì snižují
hodnotu jinak záslužné a pìknì provedené publikace.
(Jan Himmel)
Pozdravujeme všetkých priaznivcov Slovenského krasu
a Plešiveckej planiny zvl᚝
Speleoklub Minotaurus po viac ako trojroènom
úsilí vydal atlas krasových javov Plešiveckej planiny.
Toto unikátne dokumentaèné dielo nemá zatia¾
obdobu v našej speleologickej literatúre a malo by
by impulzom pre ïalší speleologický prieskum tejto
najkrajšej planiny Slovenského krasu. Obsah knihy
by Vám mohol pomôc urobi si predstavu o rozsahu
tohoto diela.
O každej jaskyni sú k dispozícii základné údaje
v rozsahu tzv. identifikaènej karty a mapa. Súèasou
atlasu je aj podrobná povrchová mapa s polohami
všetkých lokalít a aktuálnym stavom ciest na planine,
ktoré sú hlavným orientaèným prvkom mapy.
Farebná obrazová príloha obsahuje fotografie
Miroslava Hujdièa, jedného z najlepších fotografov
podzemia Slovenského krasu.
a) Úvod (str. 5)
b) Zoznam krasových javov (str. 8)
c) Tabu¾ka najhlbších priepastí Plešiveckej planiny
(str. 13)
d) Tabu¾ka najdlhších jaskýò Plešiveckej planiny
(str. 13)
e) Identifikaèné karty krasových javov (str. 14)
f) História speleologického prieskumu Plešiveckej
planiny (str. 245)
g) Orientaèný plán Plešiveckej planiny v mierke
1:25 000 (str. 283)
h) Plán okolia Gerlašskej skaly (str. 289)
i) Zoznam literatúry o Plešiveckej planine (str. 290)
j) Obrazová príloha (str. 302)
POZOR! (pozn. redakce) Stejná skupina
pøipravuje k vydání knihu o Krásnohorské jeskyni ve
Slovenském krasu.
Mìla by být zamìøena vìdecko-populárnì, je
urèena jeskyòáøùm i laické veøejnosti. Bude
obsahovat kompletní mapu, historii, odbornou èást
a mnoho dobových i souèasných fotografií. Rozsah
okolo 100 stran, pøedpokládaný termín vydání –
èerven 2002. Protože náklad bude záviset i na zájmu
èlenù ÈSS, prosím všechny zájemce, aby si knihu
pøedbìžnì objednávali na sekretariátì ÈSS (tel. 02/
83069234 nebo [email protected]).
57
OBSAH
OD REDAKÈNÍHO „KRÝGLU“ (ÚVODNÍK) ..................................................1
AKTUÁLNÍ INFORMACE ............................................................................1
Z èinnosti pøedsednictva ............................................................................................................................... 1
Memoriál, súaž jaskyniarskej šikovnosti o Putovný pohár László Lukácsa .............................................. 2
László Lukács (2. 7. 1955 – 28. 12. 1982) ................................................................................................. 2
Odvody pøíspìvkù, které byly dohledány nebo doplaceny od 27. 6. (viz Speleo 33) do 30. 11. 2001 ........ 4
DOMÁCÍ LOKALITY .................................................................................5
Objev ústí portálové jeskynì v prostoru Hostìnického propadání II
Petr Kos - Petr Nováèek (ZO 6-12 Speleologický klub Brno) ...................................................................... 5
Nové poznatky o smìru podzemního odtoku od Hostìnického propadání III
Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská) ......................................................................................................... 7
K pùvodu vod v jeskyni Malèinì
Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská) ......................................................................................................... 9
Èerpací pokus ve Trativodné chodbì Staré Rasovny v Moravském krasu
Libor Beny Beneš (ZO 6-19 Plánivy) ......................................................................................................... 10
ZAHRANIÈNÍ AKCE ................................................................................14
Abisso di Monte Novegno (–478 m). Jedna z TOP TEN svìtových vertikál – krátká zpráva o sestupu
Michal Novák (SZS è.1 Èeský kras) .......................................................................................................... 14
Nové nálezy plže Oxychilus (Riedelius) montivagus (Kimakowicz, 1890) z rumunských jeskyní
Libor Dvoøák - Michal Horsák ................................................................................................................... 15
PSEUDOKRAS A HISTORICKÉ PODZEMÍ ....................................................16
Nové pseudokrasové jeskynì v j. èásti støedního Slovenska a geneticky zajímavé pseudokrasové
mezoformy slovenských a maïarských neovulkanitù
Roman Mlejnek - Petr Pauliš – František Radinger (ZO 5-07 Antroherpon) .......................................... 16
Valhala
Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec) .............................................................................................................. 24
Valhala aneb speleologické výzkumy v Jizerských horách
Kapitán Kid ................................................................................................................................................ 25
Štola II v Podhorské ulici v Jablonci nad Nisou
Radovan Kunc (ZO 4-01 Liberec) .............................................................................................................. 28
TROCHA HISTORIE ................................................................................28
První èeská speleoložka
58
Milan Kunz ................................................................................................................................................. 29
Vzpomínka na „Capramenta“ aneb úvahy o tom jak byla objevena Ochozská jeskynì
Josef Pokorný ............................................................................................................................................. 31
TECHNIKA A ZPRÁVY SZS .......................................................................34
Lezecký den – lom na Chlumu
Mojmír Záviška (SZS è.1 Èeský kras) ......................................................................................................... 35
Lezecké dny a Vzpomínka 2001
L. Beny Beneš (ZO 6-19 Plánivy, SZS è. 2 Moravský kras) ........................................................................ 36
VÝROÈÍ A VZPOMÍNKY ...........................................................................36
Zemøel doc. RNDr. V. Panoš, CSc. ............................................................................................................. 36
In memoriam PhDr. Zdenky Himmelové .................................................................................................... 38
Vladimír Stárka - 80 let .............................................................................................................................. 39
Objevitel Amatérské jeskynì šedesátiletý .................................................................................................. 42
Èeská speleologická spoleènost je zase o padesátník(a) bohatší ................................................................ 42
Pepa šedesátníkem ...................................................................................................................................... 44
LISTÁRNA A KRÁTKÉ ZPRÁVY .................................................................45
Jeskyòáøi pomohli Policii ÈR pøi transportu tìla z Hranické propasti
Barbora Šimeèková (ZO 6-23 ÈSS Aragonit) ............................................................................................. 45
Zpráva za 43. - 46. rok èinnosti ZO 6-11
Jan Himmel (ZO 6-11 Královopolská) ...................................................................................................... 46
Opomenuté 50. výroèí prùzkumu jeskynì Malý lesík u Bøeziny
Petr Kos - Igor Harna (ZO 6-12 Speleologický klub Brno) ....................................................................... 47
Nejvýše položené historické podzemí v Èesku?
Radko Tásler (ZO 5-02 Albeøice) ............................................................................................................... 50
Výzkum barokních vápenek nad Studénèným žlebem u Mokré
Petr Kos (ÚAPP Brno) ............................................................................................................................... 51
„ad výhovorky“ .......................................................................................................................................... 52
Velebit ......................................................................................................................................................... 53
ZAPOMENUTÉ A NETRADIÈNÍ VÝZKUMNÉ POSTUPY ..................................53
Èerpání sifonù pytlováním ......................................................................................................................... 53
59
LITERATURA, RECENZE .........................................................................54
ÈESKÁ SPELEOLOGICKÁ SPOLEÈNOST
„SPELEO ALBEØICE“
Vám nabízí své služby
SPECIÁLNÍ PRÙZKUMY V PODZEMÍ
- historické, staré i souèasné velkoprùmìrové kanalizaèní stoky
- zakryté vodoteèe, náhony, odvodòovací štoly
- historické podzemí mìst, klášterù, zámkù a jiných stavebních objektù
- náhlé propady povrchu
- dùlní díla - štoly, šachty
prùzkumy, stavební a geologické posudky, dokumentace souèasného stavu, fotodokumentace, vyhotovení
plánù, vyhledání pøítokù balastních vod, vyhotovení odtokových schémat, prùzkum a výzkum dle speciálních
požadavkù pomocí lanové i potápìèské techniky
SPECIÁLNÍ STAVEBNÍ ÈINNOST
- opravy, sanace a èištìní velkoprùmìrových starých i souèasných kanalizaèních stok
- opravy, sanace a èištìní zakrytých vodoteèí, náhonù a odvodòovacích štol
- opravy a sanace veškerých starých a historických podzemních objektù
- uzávìry a zajišování dùlních dìl (hornická èinnost) a jiných podzemních objektù (èinnost hornickým
zpùsobem) pøi respektování požadavkù orgánù ochrany pøírody a památkové péèe
- zpøístupòování podzemních objektù pro turistické využití a další práce v podzemí dle požadavkù
- rekonstrukce historických kamenných zdí vèetnì kamenických prací
- èištìní skalních záøezù z lan
GEOLOGICKÉ SLUŽBY
- speleologické a karsologické prùzkumy a posudky pro úèely otvírky ložiska nebo tìžby
- prùzkumy a posudky v oborech ložisková a inženýrská geologie
Veškerou práci, pøedevším v podzemí, provádíme s minimálními zásahy do povrchové situace a minimálním
omezením dopravy. Z našich specializovaných èinností v podzemí máme sestaveny i populární pøednášky s
diapozitivy. Do vybraných podzemních objektù poøádáme exkurze.
Kontakty :
Èeská speleologická spoleènost
Speleo Albeøice
Stará alej 462
542 24 Svoboda nad Úpou
tel.: 0439-871 309 (RNDr. Radko Tásler)
e-mail : [email protected]
60