pdf ukázku ze svazku Japonština

Autorky děkují všem, kteří přispěli k vytvoření této učebnice. Byli to zejména doc. Zdenka
Švarcová a Harumi Jamada ( q 0 % Ž ), které celý text lektorovaly a svými cennými radami v mnohém vylepšily, Rjóko Itó (
ä¼P) a Petr Holý. Rice a Rise Hajaši ( —Ì™,
— Ì ™ ) patří dík za napsání dopisu Šimonovi a Johance (str. 343). Za podnětné připomínky děkujeme také všem našim studentům, kteří s námi v posledních dvou letech použitou
metodiku trpělivě testovali.
Lektorovaly Doc. Zdenka Švarcová, Dr., Harumi Jamada
c Dita Nymburská, Denisa Vostrá, Mami Sawatari ( P!~• ), 2007
Ë
c LEDA spol. s r. o., 2007
Ë
ISBN 978-80-7335-074-1
Obsah
Úvodem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
13
Lekce 1: Co je to? Čí je to?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
16
¯Á § éU“ n K^O CD1/7 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
„~K•U“ n K^O CD1/8 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
16
Slovní druhy v japonštině . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
Podstatná jména
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
Stavba věty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
20
Spona . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
21
Partikule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
23
Kontextová partikule o
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
23
Pádová partikule n . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
24
Národy a národnosti
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
25
Ukazovací a tázací zájmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
27
Tázací partikule K . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
30
Tázací partikule n . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
Zdvořilá odpověď . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
31
Sufixy za jmény . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
33
Lekce 2: To je moje. A tamto také. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
34
jŠ_ OFSF g CD1/11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
O‹~ n jK g CD1/12 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
34
Osobní zájmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
38
Přivlastňovací vazby s osobními zájmeny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
39
Kontextová partikule ‚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
42
Větná partikule • . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
43
Větná partikule n . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
44
Větná partikule ˆ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
44
Větná partikule m . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
46
Partikule h ve spojovací funkci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
47
Partikule K ve funkci spojky „neboÿ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
48
Fráze při představování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
50
Výměna vizitek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
51
16
34
5
Lekce 3: Kde je to? Co je tam?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
52
CD1/15 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
52
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
52
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
57
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
58
Místní zájmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
58
Pádová partikule L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
60
Rozdíly v použití partikulí o a L . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
61
Spojování partikulí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
63
Otázky a odpovědi
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
64
Rodinné vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
67
Základní pozdravy a fráze používané při setkání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
69
Pozdravy používané při prvním setkání v daný den . . . . . . . . . . . . . . . . . .
69
Pozdravy používané při loučení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
70
Pozdravy při odchodu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
70
Pozdravy při návratu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
70
Lekce 4: Co je vlevo? Je tu někdo? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
71
X€Wdn-g CD1/19 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
KDW ƒ n-g CD1/20 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
WpSFH“n~Hg CD1/21 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
71
Dny v týdnu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
75
Pomocná jména s významem místa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
76
Partikule h a „ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
81
Tázací zájmena `Œ a jk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
82
Zájmenné výrazy příslovečné a zpřídavnělé . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
84
Zdvořilostní prefixy J, T . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
86
Lekce 5: Mám děti. Trochu zlobí. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
87
W“X … O CD1/24 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
éüáó„n-g CD1/25 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
87
87
Přídavná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
92
Nečasovatelná přídavná jména . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
92
Časovatelná přídavná jména
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
93
Příslovce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
96
Slovesa B‹ a D‹ ve významu „mítÿ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
98
Mezivětná spojka L, „aleÿ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
99
¯Á § éU“_a n W“‹D
å}Š n ¢ÑüÈ CD1/16 .
Existenciální slovesa B‹, D‹
Pádová partikule k . . . . . . .
6
71
71
Spojky QŒi‚, WKW a g‚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 100
Poděkování
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 101
Lekce 6: Máte rád tenis? Bojíte se myší?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
KD‚n CD1/28 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
„J„U“g CD1/29 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
g“M[Dr“ CD1/30 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 103
Barvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 108
Pravidla pro popis věcí a bytostí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 109
Vazba N1 o N2 L Adj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
Popis . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 111
Vyjadřování pocitů a přání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 112
Příslovce KjŠ, B~Š . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 113
Příslovce \“\“ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 114
Formální spona gB‹ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 115
Spojka K‰ ve významu „protožeÿ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 116
Omluvy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 119
Lekce 7: Jak je to velké? Kolik to stojí? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
qÝU“nDH CD1/33 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 120
Fan-g CD1/34 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 121
Číslovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
Japonské číslovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 125
Příslovce _Oq a YSW
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 127
Sinojaponské číslovky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 128
Telefonní čísla . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 130
Jednotky měny, míry a váhy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131
Jednotky měny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 131
Základní měrové jednotky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 132
Profese . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 133
Lekce 8: Kolik je koček? Kolik je hodin?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135
å, CD1/37 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135
M ‡ FWdn-g CD1/38 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 135
Numerativy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 141
Vyjadřování času – hodiny a minuty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 145
Další časové výrazy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 147
Partikule K‰, ~g . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 148
7
Měsíce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149
Dny v měsíci . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 149
Roky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 150
Lekce 9: Kam půjdete? Co to čtete?
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152
¤ô § ¿U“n å CD1/41 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 152
'fs ‡ FD“g CD1/42 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 153
Slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160
Slovesa souhlásková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 160
Slovesa samohlásková . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 161
Vyňatá slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162
Nepravidelná slovesa
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 162
Pádová partikule ’ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 163
Pádová partikule g . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 164
Pádová partikule k . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166
Pádová partikule x . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 166
Slovesa se zvláštními vazbami . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 168
Tabulka slovesných vzorů a přípon . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 170
Lekce 10: Máme jen vodu. Chceme jíst. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172
BUOUoiFgYK CD1/45 . . .
iSg_y~YK CD1/46 . . . . .
FjN„ooX•fgYK CD1/47
Partikule `Q a WK . . . . . . . . .
Partikule `Q . . . . . . . . . . . . .
Partikule WK . . . . . . . . . . . . .
Přací sufix _D . . . . . . . . . . . .
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 172
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 173
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 179
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 180
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 181
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 182
Onomatopoia . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185
Hlasy zvířat . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 185
Partikule h ve větách uvádějících přímou a nepřímou řeč . . . . . . . . . . . . . . . 187
Sufix jL‰ označující souběžný děj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 189
Rozhodnutí vyjádřené vazbami kY‹, kM•‹ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 190
Lekce 11: Kde jste byl? Koho jste potkal?
M[dhßy‚n
FjN„g CD2/2
W ‡ OŒ CD2/3 . .
—n]h CD2/4 .
8
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192
CD2/1 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 192
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 193
Stupňování přídavných jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 199
Stupňování příslovcí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 200
Tvoření substantiv z přídavných jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 201
Partikule g‚ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 203
Minulý čas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204
Minulý čas spony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 204
Minulý čas nečasovatelných přídavných jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206
Minulý čas časovatelných přídavných jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 206
Minulý čas sloves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 207
Lekce 12: Kdo je větší? Kdo spí déle?
å,nŒMW CD2/7 .
K~O‰ CD2/8 . . . .
'ÏnMg CD2/9 . .
'Ïn-g CD2/10 .
KHŠng“Ên-g
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 212
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 213
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214
CD2/11 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 214
Srovnávání dvou objektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 221
Vyjádření vyšší míry vlastnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 222
Příslovce a ‡c h, YSW, ‚ c h, Z c h . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 224
Vyjádření stejné míry vlastnosti dvou objektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 226
Vyjádření nižší míry vlastnosti . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 227
Lekce 13: Co je nejlepší? Všechno je dobré! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230
å,nnŠ‚n CD2/14 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 230
å}ŠHMg CD2/15 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 231
g“Ên-g CD2/16 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 232
Srovnávání tří a více objektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 237
Vyjádření stejné míry vlastnosti tří a více objektů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 240
Neurčitá zájmena . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 243
Rozšířené partikule . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246
Partikule kdDf . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246
Partikule hWf . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 246
Sinojaponská příslovce D c W ‡ k, h‚k . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 247
Lekce 14: Učil jste se? Jak dlouho? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249
å,nf![Di CD2/19 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249
å,n f! CD2/20 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 249
Vyjádření doby trvání . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256
9
Hodiny, minuty, vteřiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 256
Dny, týdny, měsíce, roky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 258
Vyjádření věku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 260
Přechodník . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261
Přechodník spony . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 261
Přechodník nečasovatelných přídavných jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262
Přechodník časovatelných přídavných jmen . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 262
Přechodník sloves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 264
Spojovací tvar sloves
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 267
Lekce 15: Nikdo nepřišel. Věděl jste to? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269
º
n¹ÝüÄ CD2/23 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269
>g CD2/24 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 269
Vyjádření pravidelně se opakujících časových úseků i okolností . . . . . . . . . . . . 276
Prefix Î ( ~D) . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 276
Výraz Thk . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 277
Přechodník koncovky záporu jD a přací koncovky _D . . . . . . . . . . . . . . . 278
Průběhový čas . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280
Pokračování probíhajícího děje . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 280
Stav, který nastal a přetrvává . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281
Opakující se děj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 281
Záporné tvary průběhového času . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 282
Sloveso å ( W‹); „vědětÿ, „znátÿ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 284
Vyjádření obsahu českého slovesa „mítÿ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 285
Sloveso ‚d; „mítÿ, „vlastnitÿ, „držetÿ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 285
Sloveso KF; „mítÿ; „chovatÿ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 286
Lekce 16: Pojďte rychle sem! Znáte tu paní se psem? . . . . . . . . . . . . . 288
å,nÕ ¡Ã · ç ó CD2/27 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 288
Wv7nÖÆ £Ã ¯g CD2/28 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 289
Rozkazovací způsob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 294
Rozkazovací tvar slovesa
U‹ ve spojení se substantivy . . . . . . . . . . . . . . 297
Přívlastek a přívlastkové vazby . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298
Přívlastkové věty se sponovým přísudkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 298
Přívlastkové věty s adjektivním přísudkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299
Přívlastkové věty se slovesným přísudkem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 299
10
Lekce 17: Byl jste v Japonsku? Já tam asi pojedu.
hOö CD2/31 . . . . . . . . . . . . . . . . .
OÁ § éU“_anhOöxnŠ ‡ L CD2/32
—U“_OnD“g CD2/33 . . . . . . . . .
D7J“[“g CD2/34 . . . . . . . . . . .
Zástupná pomocná jména n a Sh . . . . . .
Pomocná jména n a Sh ve spojení se sponou
Pomocná jména n a Sh ve spojení s adjektivy
Nominalizace větných frází pomocí n a Sh .
Rozdíly v používání pomocných jmen n a Sh
Modální fráze ShLgM‹, „umětÿ, „mociÿ .
. . . . . . . . . . . . . . 304
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 304
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 305
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 306
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 310
a slovesy . . . . . . . . . . . . . . . 311
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 312
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 314
Vyjádření minulé zkušenosti pomocí modální fráze ShLB‹ . . . . . . . . . . . . 315
Spojka ng . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 316
Pravděpodobnostní způsob . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 318
Opisné tvary pravděpodobnostního způsobu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 321
Lekce 18: Otevřeme okno? Už je otevřené!
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323
B•JiŠ CD2/37 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323
—U“nJ_Og CD2/38 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 323
hOön LD0g CD2/39 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 324
Slovesa podmětová a předmětová . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 330
Jednoznačně podmětová slovesa
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 330
Jednoznačně předmětová slovesa . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 331
Slovesa, která mohou být podmětová i předmětová . . . . . . . . . . . . . . . . . . 332
Dvojice podmětových a předmětových sloves . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 333
Přechodník předmětových sloves ve spojení s pomocným slovesem B‹
. . . . . . . 337
Vazba sloves pohybu s partikulí k . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 338
Přání k různým příležitostem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 340
Lekce 19: Až vystuduje, bude chemikem.
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 342
å,nKL• CD2/42 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
nŠPU“K‰¤ô § ¿U“xnKL• CD2/43 . . . . . . . . .
¤ô § ¿U“K‰nŠPU“xnKL• CD2/44 . . . . . . . . .
ŠKa ƒ “hŠUa ƒ “K‰·âóO“hèÏÊa ƒ “xnKL•
. . . . . . . . 342
. . . . . . . . 342
. . . . . . . . 343
CD2/45 . . . 343
Vyjádření změny stavu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348
Sloveso j‹ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 348
Sloveso Y‹ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 350
11
Modální fráze Shkj‹ a ShkY‹ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 351
Časové věty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 352
Vazba přechodníku a partikule K‰ . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 352
Vazba sloves a podstatných jmen s výrazem Œg ( Bhg) . . . . . . . . . . . . . . 353
Vazba sloves a podstatných jmen s výrazem Mk ( ~Hk) . . . . . . . . . . . . . . 353
Časové věty vyjadřující souběžný děj . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 355
Výraz hDF ve spojení se substantivy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 357
Další numerativy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 358
Příklady sezonních pozdravů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 361
Příklady formálních dopisů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 362
Lekce 20: Studenti japonštiny jedou do Japonska
. . . . . . . . . . . . . . . 364
å,n~“Lh¢Ëá . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Á § ³nf Lå,x Qf_sËa~W_ . . . . . .
q¬g . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
uXq . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Á § ³nf _aooSmnŠ ‡ K“khFa ƒ OW~W_
LoK c q)ýn)¨•x„ c fe~W_ . . . . . .
Lo†K_’MfßiFgp“To“’ßyfD~Y
12
. . . . . . . . . . . . 364
. . . . . . . . . . . . 364
. . . . . . . . . . . . 366
. . . . . . . . . . . . 371
. . . . . . . . . . . 376
. . . . . . . . . . . . 378
. . . . . . . . . . . . 380
Úvodem
Učebnice moderní japonštiny se skládá z hlavního svazku obsahujícího gramatiku, články
a cvičení, učebnice písma a klíče se slovníčkem. Celý komplex doplňují tři CD, která nabízejí kromě nahrávek i volně šiřitelný textový editor JWPce vhodný pro zápis japonštiny.
S editorem je propojen i elektronický japonsko-anglický a anglicko-japonský slovník, který
obsahuje také japonská místní a osobní jména, a znakový slovník umožňující vyhledávání
čínských znaků několika různými způsoby.
Učebnice je určena nejen pro výuku s učitelem, ale je vhodná i pro samostudium – gramatika
je vysvětlena systematicky, v klíči jsou řešení a překlady všech cvičení, znaky jsou rozepsané
po jednotlivých tazích a k nácviku správné výslovnosti slouží nahrávky abeced, článků a některých cvičení. Učebnice obsahuje gramatiku a slovní zásobu potřebnou k základní konverzaci, její zvládnutí umožňuje vykonat i základní mezinárodní zkoušku z japonštiny Japanese
Proficiency Test (Nihongo nórjoku šiken) stupně 4kjú. V učebnici je však probráno mnohem
více znaků, než tato zkouška vyžaduje.
Při vytváření učebnice jsme se opíraly o své zkušenosti s výukou japonštiny a pokusily jsme se
napsat ji tak, aby vyhovovala potřebám českých a slovenských studentů. Veškeré připomínky
uvítáme na mailových adresách [email protected] a [email protected]. Errata a odpovědi na
nejčastěji kladené otázky najdete na internetové stránce http://denisa.vostry.cz/ucebnice.
Informace o dalších pomůckách k výuce japonštiny i ostatních jazyků naleznete na stránkách
nakladatelství LEDA, www.leda.cz.
Struktura lekcí a práce s učebnicí
Učebnice obsahuje 20 lekcí, každé lekci v hlavním svazku odpovídá příslušná lekce v učebnici
písma. Lekce 1 až 19 jsou strukturovány stejným způsobem a slouží k systematickému studiu,
20. lekce se věnuje zejména hovorové japonštině běžně používané v neformálních rozhovorech.
Jednotlivé lekce obsahují text sestávající z jednoho či více článků a dialogů, za nímž následují
dvě poslechová cvičení ověřující porozumění textu. Slovní zásoba k článku je uvedená hned
za článkem a obsahuje i odkazy na gramatiku. Texty jsou psané přirozeným jazykem a jsou
v nich reálie týkající se života v Japonsku, proto je v některých větách použita gramatika
přesahující rámec gramatiky dosud probrané; tyto věty jsou společně s frázemi uváděny
za slovní zásobou k článku. K procvičení gramatiky slouží modelové věty, v nichž jsou pro
lepší přehlednost některé gramatické částice (partikule) zvýrazněny barevně.
Za modelovými větami následuje vždy další slovní zásoba a za ní výklad nové gramatiky proložený cvičeními. Na konci některých lekcí jsou pro doplnění výkladu navíc informace a fráze
týkající se komunikační strategie, které dokreslují použití zvolených jazykových prostředků.
13
Při studiu je vhodné nejprve projít veškerou slovní zásobu lekce a pak se postupně seznamovat s gramatikou a ověřovat její pochopení na cvičeních. Po zvládnutí gramatiky celé lekce
si student může ověřit, nakolik výkladu porozuměl, na modelových větách. Poté doporučujeme pročíst fráze a užitečné věty a na závěr se věnovat textu (četbě, překladu, převyprávění
apod.) a poslechovým cvičením. Podle potřeby lze na úplný závěr lekce odložit i poslední
překladové cvičení. Znaky k uvedené lekci lze (kromě první lekce obsahující hiraganu a katakanu) probírat kdykoli v průběhu dané lekce, nové znaky jsou v odpovídající lekci vždy
uváděny i se čtením – furiganou.
V celé první lekci a v textech druhé lekce je pro lepší orientaci použit zápis obsahující mezery
mezi jednotlivými slovy, v dalších lekcích už se (stejně jako v běžném japonském textu) tyto
mezery neobjevují.
Nahrávky
CD s nahrávkami obsahují články, dialogy a poslechová cvičení lekcí 1 až 19; výslovnost
jednotlivých hlásek a slabik i fonetická cvičení jsou na začátku. Čísla položek ve cvičeních
jsou namluvena japonsky (1 iči, 2 ni, 3 san, 4 jon, 5 go, 6 roku, 7 nana, 8 hači, 9 kjú, 10 džú,
více viz str. 128). Japonsky jsou namluveny také názvy jednotlivých lekcí (Daiikka, Dainika
atd., viz 20. lekci v učebnici písma).
Transkripce a fonetická stránka japonštiny
Japonština je jazyk otevřených slabik, souhlásky se s výjimkou samostatného (tzv. slabičného) „nÿ vždy pojí s jednou ze samohlásek „aÿ, „iÿ, „uÿ, „eÿ, „oÿ. Výslovnost lze poměrně
přesně přepsat latinkou, existují zde však určité odlišnosti ve výslovnosti souhlásek. Rozdílně
se vyslovuje například „f ÿ, které je v japonštině obouretné, nebo „rÿ, které má jen jeden ráz
a blíží se výslovnosti našeho „dÿ či „lÿ (v japonštině souhláska „lÿ neexistuje). Odlišný způsob mluvy je dán i přízvukem, který v japonštině není důrazový, ale tónový. Ke zvládnutí
fonetické stránky jazyka slouží nahrávka, která obsahuje i výslovnost jednotlivých slabik.
V učebnici je použita transkripce japonštiny vycházející z češtiny, která výslovnosti japonských slabik velmi dobře odpovídá. Pro úplnost zde uvádíme tabulku obsahující kromě české
transkripce ještě transkripci Hepburnovu, kterou používá například Japonsko-český slovník
Ivana Krouského, a transkripci japonskou, která je nejjednoznačnější a umožní v přiloženém
textovém editoru JWPce zapsat i ty slabiky, které se vyslovují stejně (dvojice X- b, Z- e).
Pokud se slabiky přepisují ve všech zmíněných transkripcích stejně, je zde uvedena pouze
jedna varianta. Tam, kde se alespoň jedna transkripce liší, jsou pro přehlednost uvedeny
všechny tři varianty přepisu. Na druhém místě je červeně uvedena Hepburnova transkripce
a na třetím transkripce japonská.
14
Základní řady:
Ba
K ka
U sa
_ ta
j na
o ha
~ ma
„ ja/ya/ya
‰ ra
• wa
Di
M ki
W ši/shi/si
a či/chi/ti
k ni
r hi
• mi
Š ri
Fu
O ku
Y su
d cu/tsu/tu
l nu
u fu
€ mu
† ju/yu/yu
‹ ru
He
Q ke
[ se
f te
m ne
x he
• me
Πre
Jo
S ko
] so
h to
n no
{ ho
‚ mo
ˆ jo/yo/yo
• ro
’ wo
“n
Znělé řady:
L ga
V za
` da
p ba
q pa
N gi
X dži/ji/zi
b dži/ji/di
s bi
t pi
P gu
Z zu
e zu/zu/du
v bu
w pu
R ge
\ ze
g de
y be
z pe
T go
^ zo
i do
| bo
} po
Spřežky:
M ƒ kja/kya/kya
M … kju/kyu/kyu
M ‡ kjo/kyo/kyo
N ƒ gja/gya/gya
N … gju/gyu/gyu
N ‡ gjo/gyo/gyo
W ƒ ša/sha/sya
W … šu/shu/syu
W ‡ šo/sho/syo
X ƒ dža/ja/zya
X … džu/ju/zyu
X ‡ džo/jo/zyo
a ƒ ča/cha/tya
a … ču/chu/tyu
a ‡ čo/cho/tyo
k ƒ nja/nya/nya
k … nju/nyu/nyu
k ‡ njo/nyo/nyo
r ƒ hja/hya/hya
r … hju/hyu/hyu
r ‡ hjo/hyo/hyo
s ƒ bja/bya/bya
s … bju/byu/byu
s ‡ bjo/byo/byo
t ƒ pja/pya/pya
t … pju/pyu/pyu
t ‡ pjo/pyo/pyo
• ƒ mja/mya/mya
• … mju/myu/myu
• ‡ mjo/myo/myo
Š ƒ rja/rya/rya
Š … rju/ryu/ryu
Š ‡ rjo/ryo/ryo
15
,1²
CD1/7
Co je to?
Čí je to?
¯Á § éU“ n K^O
SŒ o íÞóû¯Á§
SŒ o ¤ô§¿U“
éU“ gY Á§³X“
gY íÞóU“ n JO
g Y D&D ³ ó Ô å ü ¿
U“gY
n W ƒ D“ gY
X“ gY ¤ô§¿U“
¹íô¡-¢
o oDW ƒ gY
Sn J“jnS o èÏ
Sn JhSnS o ·â
óO“ gY
Êaƒ“ gY
W‡FLO
¯Á§é
U“ n €Y• gY
[D gY ¯Á § éU“
·âóO“n D‚Fh
n €YS gY
gY
Sn S o ÈÞü· å a ƒ “ gY
BKaƒ“ gY
·âóO“ n
JhFh gY
CD1/8
„~K•U“ n K^O
„~K•U“_a o ¯Á § éU“_a n k{“X“ n h‚`agY
„~K•W…“YQU“
o íÞóU“ n KD
†MSU“ o W…“Y
Wƒn iFŠ‡F gY
QU“ n JOU“gY
†MSU“ n TW … X“
W … u gY
gY
16
L1
‚‚Sa ƒ “ o W … “Y
QU“ h †MSU“ n
€Y• gY
SFSF
[D gY
X … “XO“ o W … “Y
QU“ h †MSU“ n
€YS gY
[D gY
a…FLO
·âóO“
n h‚`a gY
Slovní zásoba k článku
K^O
rodina
SŒ
toto, viz str. 27
€Y•
dcera, dívka
o
partikule kontextová, vysl.
„waÿ, viz str. 23
D‚Fh
mladší sestra
S
dítě, mládě
BKa ƒ “
miminko
JhFh
mladší bratr
U“
aƒ“
zdvořilostní sufix, viz
str. 33
zdvořilostní sufix, viz
str. 33
gY
spona (zdvořilý tvar), viz
str. 21
Á § ³X“
Čech
D&D ³óÔ å ü¿
D&D Computers (název
smyšlené firmy)
„~K•U“_a Jamakawovi
W ƒ D“
člen/zaměstnanec firmy
¯Á § éU“_a
Kučerovi
JOU“
manželka, paní (zdvořilý
výraz používaný o ženě
někoho jiného)
k{“X“
Japonec
h‚`a
kamarád, přítel
_a
sufix množného čísla, viz
str. 20
¹íô ¡ -¢X“
Slovák/Slovenka
KDW ƒ
společnost, firma
oDW ƒ
zubní lékař/lékařka
iFŠ ‡ F
kolega, spolupracovník
JhSnS
chlapec, chlapeček
TW … X“
manžel, pán (zdvořilý
výraz používaný o muži
někoho jiného)
O“
zdvořilostní sufix, viz
str. 33
žena v domácnosti
W ‡ FLO[D
W…u
školák, žák
h
a, s, viz str. 47
n
partikule pádová určující
přívlastek, viz str. 24
SFSF[D
€YS
student/studentka střední
školy (vyšší)
syn
J“jnS
a … FLO[D
holčička, děvčátko
student/studentka nižší
střední školy
L1
17
1. Odpovězte na následující otázky:
1. íÞóû¯Á § éU“ o jkX“ gY K
CD1/9
2. ¤ô § ¿û¯Á § íô ¡ üU“ o jkX“ gY K
3. èÏÊa ƒ “ n JhFh o `Œ gY K
4. ·âóO“ n D‚Fh o `Œ gY K
5. †MSU“ n TW … X“ o `Œ gY K
6. „~K•W … “YQU“ n €Y• o `ŒgY K
CD1/10
2. Vyslechněte si věty k článku a označte, jsou-li pravdivé, nebo nepravdivé.
1.
2.
3.
4.
5.
MODELOVÉ VĚTY
Zdvořilý styl
¯Á § é gY Jsem Kučera.
SŒ o dOH gY To je stůl.
íÞóU“ o [“[D goBŠ~[“ Roman není učitel.
¤ô§¿U“ o Á§³X“ goBŠ~[“
¹ í ô ¡ - ¢ X “ g Y Iveta není
Češka. Je Slovenka.
BŒ o hFM ‡ F `DLO gY K
oD ]F gY
„Tamto je Tokijská
univerzita?ÿ „Ano, je.ÿ
Bn Óë o hFM ‡ F Õ © üéà gY Tamta budova je Tokijské fórum.
SŒ o _jKU“ n O‹~ gY K
n O‹~ gY
DDH aLD~Y „~K•U“
„To je auto pana Tanaky?ÿ „Ne, není. Je to auto pana Jamakawy.ÿ
BŒ o j“ gY K
¤ô§¿U“ n Kp“ gY
„Co je tamto?ÿ
„Ivetina taška.ÿ
SŒ o X … “XO“ n Kp“ goBŠ~[“ K Není tohle Džundžiho taška?
SŒoÈÞü·åaƒ“ n ÙÓü«ü goBŠ~[“
Tohle není Tomáškův
kočárek.
Sn k“N ‡ F o èÏÊa ƒ “ n gY Tahle panenka je Johanky.
Neutrální styl
ɤÄX“ X ƒ jD
Á § ³X“ ` Nejsem Němec. Jsem Čech. / Není
Němec. Je Čech.
18
L1
BŒ o èÏÊa ƒ “ n k“N ‡ F ` Tamto je Johančina panenka.
S n r h o _ j K U “ n Õ é ó ¹ X “ n h ‚ ` a ` Tento
muž je francouzský přítel pana Tanaky.
]Œ o ¯Á § éU“_a n O‹~ X ƒ jD To není auto Kučerových.
SŒ o ·âóO“ n Úó j n
To je tvoje pero, Šimone? / To je Šimonovo pero?
·âóO“ n JKBU“ o Á§³X“ XƒjD n
Ši-
mone, tvoje maminka není Češka? / Šimonova maminka není Češka?
BΠo jk
N“SF
„Co je tamto?ÿ „Banka.ÿ
Bn _f‚n o L c SF ` Tamta budova je škola.
Další slovní zásoba
ŒD
příklad, vzor
•V~W iQD
budík
jkX“
(člověk) jaké národnosti
W~
ostrov
`Œ
kdo
Ok
země, stát
dOH
stůl (v obývacím pokoji,
psací)
W~Pk
ostrovní stát, ostrovní
země
[“[D
učitel, profesor, doktor,
mistr
KDW ƒ D“
zaměstnanec firmy,
úředník
hFM ‡ F
Tokio
LO[D
student
`DLO
univerzita, vysoká škola
BW_
zítra
hFM‡F `D
LO
hFM‡F Õ©ü
éà
jk, j“
Tokijská univerzita
‚OˆFs
čtvrtek
aKfd
metro
aZ
mapa
Dl
pes
co
d~
manželka (skromný výraz)
Kp“
taška, kabela
Od
bota, boty
k“N ‡ F
panenka, loutka
M ‡ FKW ‡
učebnice
H“td
tužka
_f‚n
budova, dům, stavba
O‹~
vůz, auto
L c SF
škola
{“
kniha
rh
člověk
oD
ano
iFvd
zvíře, živočich
DDH/ DH/ D„ ne
Óë
budova (moderní)
JKBU“
maminka (zdvořilý výraz)
Úó
propiska, pero
N“SF
banka
ÙÓü«ü
kočárek
hQD
hodinky, hodiny
³óÔ å ü¿
počítač
Tokijské fórum (budova)
L1
19
SLOVNÍ DRUHY V JAPONŠTINĚ
V japonštině rozeznáváme dva typy slov – slova ohebná a slova
neohebná. Obě skupiny obsahují jak slova plnovýznamová, tak
slova s významy gramatickými.
Neohebná slova jsou podstatná jména, nečasovatelná přídavná jména, zájmena, pomocná jména, číslovky, numerativy,
příslovce, partikule a onomatopoia.
Ohebná slova jsou časovatelná přídavná jména, slovesa, spona
a ohebné koncovky. Všechna ohebná slova se pouze časují, skloňování v japonštině neexistuje.
PODSTATNÁ JMÉNA
Japonská podstatná jména mají jen jeden tvar – nerozlišují rod, číslo ani pád. Ačkoli většinou
není množné číslo vyjadřováno, v moderní japonštině existuje několik sufixů (koncovek)
množného čísla, které se často pojí především s podstatnými jmény označujícími živé bytosti.
Nejběžnější je sufix _ a, např. r h _ a, lidé, i F v d _ a, zvířata, méně časté jsou
sufixy L _ a ‰, které se objevují zejména u osobních zájmen (viz str. 38). Množné číslo
může být v některých ojedinělých případech vyjádřeno i reduplikací (zdvojením) podstatného
jména, např. rhsh, lidé, „~„~, hory, a podobně. Ve znakovém zápisu se v takovém
rhsh
případě běžně používá tzv. opakovací znaménko
„~„~
: º , q . Použití sufixů množného
čísla a reduplikace je ovšem omezeno pouze na některá slova, nelze je používat nahodile.
Obecně lze říci, že i když se v současné, zejména hovorové japonštině stále více projevuje
tendence používat sufix _ a, u většiny podstatných jmen není množné číslo explicitně
vyjadřováno. Gramatickou funkci podstatných jmen a vztahy mezi nimi určují partikule (viz
str. 23).
STAVBA VĚTY
Obvyklé uspořádání japonské věty je PODMĚT – PŘEDMĚT – PŘÍSUDEK. V některých případech však tento pořádek větných členů nemusí být striktně dodržován; neměnné
je pouze postavení přísudku na konci věty (za ním už mohou následovat pouze modifikátory – slovesné, adjektivní i jmenné –, větné partikule a některé spojky), pořadí ostatních
20
L1
větných členů může být ze stylistických důvodů někdy změněno. Velmi často je také podmět
či předmět vynecháván, je-li znám z kontextu.
SPONA
Spona se řadí k pomocným slovesům, odpovídá českému slovesu „býtÿ ve významu „být
nějakýÿ či „být něco, být něčímÿ a ve spojení se jmény vytváří jmenný přísudek. (Sloveso
„býtÿ ve významu „nacházet se někdeÿ, „existovatÿ je častěji vyjadřováno slovesy D ‹
a B‹, viz str. 57.)
V neutrálním stylu má spona tvar `, ve zdvořilém tvar g Y a ve formálním (psaném)
projevu má složený tvar gB‹ (viz str. 115). Tyto základní tvary spony „býtÿ, stejně jako
základní („slovníkovéÿ) tvary sloves, nejsou v japonštině neurčitými infinitivy. Ačkoliv je
pro zjednodušení do češtiny překládáme pomocí infinitivu, správný překlad je – v případě
spony `/ gY/ gB‹ – podle kontextu „jsemÿ, „jsiÿ, „jeÿ, „jsmeÿ, „jsteÿ, „jsouÿ.
Základní tvary spony v přítomném čase
NEUTRÁLNÍ TVAR
ZDVOŘILÝ TVAR
FORMÁLNÍ TVAR
KLADNÝ TVAR
`
gY
gB‹
ZÁPORNÝ TVAR
gojD
goBŠ~[“
gojD
gojDgY
Tvary přítomného času spony (i dalších sloves) se v japonštině používají rovněž pro vyjádření
budoucího času, pro který v japonštině neexistuje samostatný tvar.
Pozor na výslovnost slabiky o v záporných tvarech spony – vzhledem k tomu, že se zde
jedná o partikuli o (viz dále), vyslovujeme tuto slabiku jako „waÿ, tj. „de wa naiÿ, „de wa
arimasenÿ. Ve výše uvedených tvarech lze tuto partikuli posilující zápor vynechat.
Neutrální tvary spony používá mluvčí obvykle při neformálních příležitostech, např. je-li
věta adresována rodinným příslušníkům, přátelům či dětem. V takovém případě se tento
tvar často pojí s některou větnou partikulí, např. ˆ (viz str. 44). Neutrální tvary jsou někdy
používány také v neosobním písemném projevu, např. při vyplňování formulářů. V novinových článcích, odborném textu apod. se však častěji používá formální tvar g B ‹ (viz
str. 115). V ostatních případech se používají zdvořilé tvary spony.
{“ `
{“ gY
Je to kniha.
_jKU“ `
_jKU“ gY
Je to pan Tanaka.
hQD `
hQD gY
Jsou to hodinky.
L1
21
{“ gojD
{“ goBŠ~[“
{“ gojDgY
_jKU“ gojD
Není to kniha.
_jKU“ goBŠ~[“
_jKU“ gojDgY
hQD gojD
Není to pan Tanaka.
hQD goBŠ~[“
hQD gojDgY
Nejsou to hodinky.
Při běžné konverzaci se často místo tvaru go používá zkrácený tvar X ƒ:
{“ X ƒ jD
{“ X ƒ BŠ~[“
Není to kniha.
_jKU“ X ƒ jD
_jKU“ X ƒ BŠ~[“
Není to pan Tanaka.
3. Tvořte věty podle obrázků a převádějte je do záporu podle vzoru:
{“ gY Je to kniha.
Ò
{“ goBŠ~[“ Není to kniha.
ŒD
1.
3.
2.
4.
6.
8.
9.
5
7.
4. Věty z předchozího cvičení převeďte do neutrálních tvarů kladných i záporných.
ŒD {“ gY Ò {“ ` {“ gojD
22
L1
PARTIKULE
Partikule jsou gramatické částice, které v japonštině určují a vymezují vztah mezi jednotlivými větnými členy. Podle funkce je rozdělujeme na pádové, kontextové a větné.
Pádové partikule následují vždy za jménem (tj. za podstatným jménem, zájmenem, pomocným jménem apod.) či jmennou frází, k nimž se vztahují, a určují vztahy mezi jmény
(vztah přívlastkový) nebo mezi jmény a slovesy (vztah podmětový, vztah předmětový atd.).
Mnohé z nich mají zároveň obdobnou funkci jako naše předložky.
Kontextové partikule vymezují větné vztahy v rámci kontextu.
Větné partikule následují za přísudkem a modifikují význam celé věty.
KONTEXTOVÁ PARTIKULE o
Partikule o označuje tzv. téma věty, tj. úsek promluvy se známým nebo předvídatelným
obsahem. Mluvčí tuto partikuli použije tehdy, je-li osoba či věc, o níž hovoří, posluchači
známa z dřívějška či vyplývá-li její znalost z kontextu promluvy. Partikule o se vyskytuje
také ve všeobecných tvrzeních (např. k { “ o W ~ P k g Y Japonsko je ostrovní
stát.). V pozici za jménem vytváří partikule o kontextově vázanou část promluvy, která je
z mluvnického hlediska často podmětem; v určitém kontextu ale může tato partikule stát
i za jinými větnými členy (viz str. 163).
Partikule o má historicky podmíněné čtení – zapisuje se sice pomocí slabiky „haÿ, ale
vyslovuje se jako „waÿ.
_jKU“ o KDW ƒ D“ gY
Pan Tanaka je zaměstnanec firmy.
O•Sa ƒ “ o LO[D gY
Kumiko je studentka.
{“`U“ o [“[D gY
Pan Honda je učitel.
¤ô § ¿U“ o oDW ƒ gY
Iveta je zubní lékařka.
ÈÞü· å a ƒ “ o BKa ƒ “ gY
Tomášek je miminko.
BW_ o ‚OˆFs gY
Zítra je (bude) čtvrtek.
èÏÊa ƒ “ o J“jnS `
Johanka je holčička.
íÞóU“ o Á § ³X“ `
Roman je Čech.
·âóO“ o SFSF[D goBŠ~[“
Šimon není středoškolák.
L1
23
íÞóU“ o oDW ƒ X ƒ BŠ~[“
Roman není zubní lékař.
¤ô § ¿U“ o Á § ³X“ X ƒ jDgY
Iveta není Češka.
„~`U“ o ¹íô ¡ -¢X“ gojD
Pan Jamada není Slovák.
èÏÊa ƒ “ o W ‡ FLO[D X ƒ jD
Johanka nechodí na základní školu.
5. Říkejte, kdo je kdo:
‚‚Sa ƒ “
SFSF[D
4.
3.
X … “XO“
a … FLO[D
2.
5.
1.
èÏÊa ƒ “
J“jnS
¤ô § ¿U“
oDW ƒ
·âóO“
W ‡ FLO[D
6.
†MSU“
W…u
íÞóU“
KDW ƒ D“
ÈÞü· å a ƒ “
BKa ƒ “
8.
7.
9.
W … “YQU“
KDW ƒ D“
PÁDOVÁ PARTIKULE n
Pádová partikule n vytváří ze jmenného výrazu, za nímž následuje, přívlastek. Ten se do
češtiny překládá přídavným jménem (u živých bytostí přídavným jménem přivlastňovacím)
nebo genitivem.
aKfd n aZ
mapa metra
_jKU“ n {“
kniha pana Tanaky, Tanakova kniha
èÏÊa ƒ “ n k“N ‡ F gY
Je to Johančina panenka.
{“`U“ n Dl gY
Je to pes pana Hondy.
íÞóU“ n JhFh o LO[D`
Romanův mladší bratr je student.
ŠKU“ n JKBU“ o oDW ƒ X ƒ jD Maminka Riky není zubařka.
24
L1
V případě, že se jedná o vlastnictví nějaké věci, může partikule n také zastupovat řízený
člen.
•V~WiQD o „~K•U“ n gY
Budík je pana Jamakawy.
O‹~ o FH` [“[D ngY
Auto je profesora Uedy.
³óÔ å ü¿ o íÞóU“ n goBŠ~[“
Počítač není Romanův.
k“N ‡ F o èÏÊa ƒ “ n `
Panenka je Johanky.
Úó o ·âóO“ n X ƒ jD
Pero není Šimonovo.
Partikule n může spojovat i více než dva členy jmeného výrazu.
hFM ‡ F n aKfd n aZ
mapa tokijského metra
Partikule n se používá také v přístavkových spojeních, zvláště při představování osob, kde
první podstatné jméno blíže určuje představovanou osobu.
d~ n ¤ô § ¿
moje žena Iveta
h‚`a n _jKO“
přítel Tanaka
V ustálených spojeních se partikule n vynechává: hFM ‡ F`DLO Tokijská univerzita
(název školy), ale hFM ‡ F n `DLO tokijská univerzita, tokijské univerzity
NÁRODY A NÁRODNOSTI
ÝüéóÉ
ɤÄ
Á§³
¹íô ¡ -¢
ªü¹Èê¢
¦¯é¤Ê
Ïó¬êü
L1
25
Á§³
Česko
¹íô ¡ -¢, ¹íÐ-¢
Slovensko
ɤÄ
Německo
ÝüéóÉ
Polsko
ªü¹Èê¢
Rakousko
Ïó¬êü
Maďarsko
Õéó¹
Francie
¹Ú¤ó
Španělsko
¤¿ê¢
Itálie
¹¤¹
Švýcarsko
Ùë®ü
Belgie
ªéóÀ
Holandsko
í·¢
Rusko
¤®ê¹
Velká Británie
¦¯é¤Ê
Ukrajina
Öë¬ê¢
Bulharsko
¢áê«
USA/Amerika
«ÊÀ
Kanada
ªü¹Èéê¢
Austrálie
Ë å ü¸üéóÉ
Nový Zéland
a … FTO
Čína
k{“, k c }“
Japonsko
¤óÉ
Indie
¿¤
Thajsko
K“SO
Jižní Korea
M_a ‡ F[“
Severní Korea
ÙÈÊà
Vietnam
ÓëÞ
Barma
Pro Spojené státy a Anglii se též používají japonské výrazy y D S O, USA, a H D S O,
Anglie. Názvy národností se tvoří nejčastěji připojením znaku pro člověka k názvu země, znak
º ( rh) se v těchto spojeních vždy čte sinojaponsky, tedy X“: Á § ³X“, Čech/Češka,
¹ í ô ¡ - ¢ X “, Slovák/Slovenka, ¤ ® ê ¹ X “, Angličan/Angličanka, ¢ á ê « X “,
Američan/Američanka, k { “ X “, Japonec/Japonka. Ve zdvořilé řeči se k názvu země
připojuje pomocí partikule n slovo K _ („osobaÿ): Á § ³ n K _, Čech/Češka, ¹ í
ô ¡ - ¢ n K _, Slovák/Slovenka, ¤ ® ê ¹ n K _, Angličan/Angličanka, ¢ á ê « n
K _, Američan/Američanka, k { “ n K _, Japonec/Japonka. Názvy jazyků se tvoří
připojením slova T („jazykÿ, „řečÿ): Á § ³T, čeština, ¹íô ¡ -¢T, slovenština, k{
“T, japonština; pro angličtinu se používá výraz HDT.
26
_jKU“ o k{“X“ gY
Pan Tanaka je Japonec.
¤ô § ¿U“ o ¹íô ¡ -¢X“ gY
Iveta je Slovenka.
êüU“ o ¤®ê¹X“ gY
Lee je Angličan.
íÞóU“ o Á § ³X“ gY
Roman je Čech.
Õéó½¢U“ o ¹¤¹X“ goBŠ~[“
François není Švýcar.
Õéó¹X“ gY
Je Francouz.
L1
W … “YQU“ o K“SOX“ goBŠ~[“
Šunsuke není Jihokorejec.
k{“X“ gY
Je Japonec.
Þë´ë¶ü¿a ƒ “ o ÝüéóÉX“ `
Malgorzata je Polka.
éüÕU“ o ªü¹Èê¢X“ X ƒ jD
Ralf není Rakušan.
ɤÄX“ `
Je Němec.
6. Říkejte podle vzoru, kdo je a není jaké národnosti.
ŒD {“`U“, Á § ³X“/ k{“X“ Ò {“`U“oÁ § ³X“X ƒ
BŠ~[“ k{“X“gY Pan Honda není Čech. Je Japonec.
1. ¯Á § éU“, ªü¹Èê¢X“/ Á § ³X“
2. ô § íË«a ƒ “, ¹íô ¡ -¢X“/ ÝüéóÉX“
3. ¸ ç ó½óU“, ªü¹Èéê¢X“/ ¤®ê¹X“
4. Þê¢U“, ¹Ú¤óX“/ ¤¿ê¢X“
5. ôéÉO“, Á § ³X“/ ¹íô ¡ -¢X“
6. ÇëÕ £ óa ƒ “, «ÊÀX“/ Õéó¹X“
7. ßéüU“, ¢áê«X“/ ɤÄX“
8. êüO“, ¤®ê¹X“/ ¢áê«X“
UKAZOVACÍ A TÁZACÍ ZÁJMENA
V japonštině rozlišujeme ukazovací a tázací zájmena samostatná a nesamostatná.
Samostatná zájmena
Nesamostatná zájmena
SŒ
toto, tohle
Sn {“
tato kniha
]Œ
to, tamto
]n {“
ta kniha
BŒ
tamto
Bn {“
tamta kniha
iŒ
co, který (z více než 2 možností)
in {“
která kniha
Zájmenný základ S se používá tehdy, patří-li to, o čem se mluví (referent), k osobě mluvčího;
v případě, že mluvčí a posluchač stojí vedle sebe, ukazuje tato předpona na něco, co je
v dosahu obou dvou.
Zájmenný základ ] se používá v případě, je-li referent v dosahu posluchače; stojí-li mluvčí
a posluchač vedle sebe, používá se tehdy, když je referent mírně vzdálen oběma.
L1
27
Zájmenný základ B ukazuje na referent vzdálený mluvčímu i posluchači.
Zájmenný základ i se používá při vytváření tázacích zájmen.
Samostatná ukazovací a tázací zájmena stojí ve větě samostatně.
SŒ o M ‡ FKW ‡ gY
Tohle je učebnice.
BŒ o M ‡ FKW ‡ goBŠ~[“
Tamhleto není učebnice.
SŒ o èÏÊa ƒ “ n k“N ‡ F gY
Toto je Johančina panenka.
]Œ o ¯Á § éU“ n ³óÔ å ü¿ gY
To je počítač pana Kučery.
SŒ o {“ `
Toto je kniha.
BŒ o „~`O“ n O‹~ `
Tamto je Jamadovo auto.
]Œ o †MSU“ n Kp“ X ƒ jD
To není taška Jukiko.
Nesamostatná ukazovací a tázací zájmena se pojí s podstatnými jmény, nemohou se
vyskytovat samostatně a nepojí se s partikulemi.
Sn O‹~
toto auto
]n N“SF
ta banka
Bn J“jnS
tamta holčička
in Kp“
která taška
Bn K_ o {“`U“ gY
Tamten pán je pan Honda.
Sn k“N ‡ F o èÏÊa ƒ “ n gY
Tato panenka je Johančina.
]n ³óÔ å ü¿ o ¯Á § éU“ n `
Ten počítač je pana Kučery.
Sn Kp“ o †MSU“ n X ƒ jD
Tahle taška není Jukiko.
Následující tázací zájmena mají pouze samostatné tvary:
jk, j“ co / používá se při ptaní na věci a zvířata (tvar j“ se používá například
před sponou či před partikulí n)
ia‰ který ze dvou / používá se při ptaní na věci, zvířata i osoby (hovorový tvar je
i c a)
`Œ kdo / používá se především, ptáme-li se na třetí osobu, která není při rozhovoru
přítomna, a v neformálních situacích
i j _ kdo / tvar, který se používá často ve zdvořilé řeči, pokud osoba, na niž se
ptáme, je přítomna.
Tázací zájmena, která mají jen samostatný tvar, se připojují k podstatným jménům pomocí
partikule n.
28
L1
j“ n {“
jaká kniha („co za knihuÿ, „jaký druh knihyÿ)
`Œ n O‹~
čí auto
ij_ n JOU“
čí manželka
7. Čtěte a překládejte:
1. B Œ o { “ g o B Š ~ [ “
2. S Œ o h F M ‡ F n a K f d n a Z
gY
3. ] Œ o j K ` U “ n O ‹ ~ g Y
4. S Œ o ¯ Á § é U “ n { “
gY
5. ] Œ o ‚ ‚ S a ƒ “ n k “ N ‡ F g o B Š ~ [ “
6. B n O d o
{“`U“ n gY 7. Bn Kp“ o _jKU“ n goBŠ~[“
8. ]Œ
o „~K•U“ n Úó gY 9. Sn •V~WiQD o FH`U“ n gY
8. Říkejte podle vzoru, čí co je:
ŒD
SŒ o èÏÊa ƒ “ n k“N ‡ F gY Toto je Johančina panenka.
Sn k“N ‡ F o èÏÊa ƒ “ n gY Tato panenka je Johanky.
4.
2.
3.
1.
5.
6.
L1
29
TÁZACÍ PARTIKULE K
Větná partikule K vytváří z věty oznamovací větu tázací. Přítomnost partikule K přitom
neovlivňuje pořádek slov ve větě. V neutrálním stylu se partikule K objevuje zpravidla jen za
některými významovými slovesy, ve vazbě se sponou se příliš nepoužívá. Pokud se partikule
K v takové větě přesto vyskytne, spona ` (nikoli však gY) se před ní vynechává.
]Œ o ·âóO“ n {“ gY K
To je Šimonova kniha?
SŒ o {“`U“ n hQD gY K
Toto jsou hodiny pana Hondy?
Bn H“td o èÏÊa ƒ “ n gY K
Tamta tužka je Johančina?
SŒ o X…“XO“ n z“ goBŠ~
[“ K
]n Kp“ o ¤ô§¿U“ n XƒjDg
Y K
_jKU“ o k{“X“ gY K
Tohle není Džundžiho pero?
Bn K_ o {“`U“ gY K
Je tamta žena paní Hondová?
Tahle taška není Ivetina?
Je pan Tanaka Japonec?
Partikule K se často objevuje ve spojení s tázacími zájmeny. Tázací zájmena však nemají
konkrétní obsah, takže se nemohou stát tématem věty, a nepojí se tudíž s partikulí o.
SŒ o j“ gY K
Co to je?
Bn rh o `ΠgY K
Kdo je tamten člověk?
_jKU“ o ij_ gY K
Kdo (z vás) je pan Tanaka?
{“`U“ n O‹~ o iŒ gY K
Které je vaše auto, pane Hondo?
Které auto je pana Hondy?
]n Kp“ o `Œ n gY K
Čí je ta taška?
·âóO“ n Úó o iŒ gYK
Které pero je Šimonovo?
j“ n {“ gY K
Co je to za knihu? Je to učebnice.
in {“ gY K
M ‡ FKW ‡ gY
Bn {“ gY
Která je to kniha? Je to tamta kniha.
V hovorové japonštině se však partikule K ve spojení s tázacími zájmeny často vynechává.
To, že se jedná o otázku, je patrné ze stoupavé intonace; pro zápis hovorové otázky se používá
otazník. Časté jsou také nedokončené otázky, v nichž mluvčí přísudek a někdy i další část
věty vynechá, pokud je smysl otázky jasný z kontextu.
30
¯Á § éU“ o Á § ³X“ gY
Pan Kučera je Čech.
¯Á § éU“ n JOU~ o
A manželka pana Kučery?
L1
€YSU“ n j~H o ·âó gY
(Jeho) Syn se jmenuje Šimon.
BKa ƒ “ n j~H o
A miminko (se jmenuje)?
Bn {“ o X … “XO“ n `
Tamta kniha je Džundžiho.
in {“
Která kniha?
TÁZACÍ PARTIKULE n
V hovorové řeči se často ve spojení s neutrálními tvary používá také větná partikule n
(viz též str. 44), která je typická především pro ženskou a dětskou řeč. Jako tázací partikuli
ji však v hovoru někdy používají i muži.
V písmu často následuje za tázací partikulí n otazník. Důvodem je odlišení funkce tázací
od funkce emotivního zabarvení promluvy v dětské a ženské řeči. Ve jmenném přísudku
se sponou se tázací partikule n v případě kladné otázky pojí se základem starší spony
jŠ, tj. j. V případě záporné otázky se pojí se zápornými tvary spony `, tj. gojD,
X ƒ jD.
Japonští mluvčí se často vyhýbají osobním zájmenům a dávají přednost jménům, proto jsou
následující věty dvojznačné.
·âóO“ o W ‡ FLO[D j n
Šimone, ty chodíš na základní školu?
Šimon chodí na základní školu?
SŒ o èÏÊa ƒ “ n k“N ‡ F j n
To je tvoje panenka, Johanko?
To je Johančina panenka?
JKBU“ o Á § ³X“ gojD n
Tvoje maminka není Češka?
Jeho (její, jejich) maminka není Češka?
Sn {“ o X … “XO“ n X ƒ jD n
Džundži, není tahle kniha tvoje?
Tahle kniha není Džundžiho?
ZDVOŘILÁ ODPOVĚĎ
V japonštině není příliš krátká odpověď považována za zdvořilou, proto Japonci ve zdvořilém
stylu obvykle odpovídají celou větou. V důvěrném stylu není nutné odpovídat celou větou,
někdy se ale můžeme setkat i s neutrálními variantami delších odpovědí.
oD ]F gY
Ano, je to tak.
DDH ]F goBŠ~[“
Ne, není to tak.
DDH aLD~Y
Ne, je to jinak.
L1
31
oD
Ano.
D„ ]F X ƒ jD
Ne, není to tak.
D„ aLF
Ne, je to jinak.
9. Tvořte otázky podle vzoru a odpovídejte kladně.
ŒD „~K•U“/ k{“X“ Ò
„~K•U“ o k{“X“ gY K Je pan Jamakawa Japonec?
oD, ]F gY Ano, je.
1. ·âóO“/ JhS n S
5. SŒ/ k{“T n XW ‡
2. ¹ß¹U“/ ¢áê«X“
6. ¤ô § ¿U“/ ¹íô ¡ -¢X“
3. ]n hQD/ X … “XO“ n
7. ‚‚SU“/ SFSF[D
4. Bn_f‚n/ N“SF
8. _jKU“/ [“[D
10. Tvořte otázky podle vzoru a odpovídejte záporně.
ŒD ¯Á § éU“, k{“X“/ Á § ³X“ Ò
¯Á § éU“ o k{“X“ gY K Je pan Kučera Japonec?
DDH aLD~Y/ ]F goBŠ~[“ Ne, není.
¯Á § éU“ o k{“X“ goBŠ~[“ Pan Kučera není Japonec.
Á § ³X“ gY Je Čech.
1. èÏÊa ƒ “, JhS n S/ J“j n S
2. BnXW ‡, k{“T n XW ‡/ HDT n XW ‡
3. SnK_, ¢áê«X“/ ¤®ê¹X“
4. íÞóU“, ¹íô ¡ -¢X“/ Á § ³X“
5. BnhQD, _jKU“ n/ FH`U“ n
6. X … “XO“, SFSF[D/ a … FLO[D
7. Sn_f‚n, N“SF/ ÛÆë
8. {“`U“, [“[D/ LO[D
11. Ptejte se, čí to je:
ŒD Sn Kp“/ íÞóU“ Ò
Sn Kp“ o íÞóU“ n gY K Je tahle taška Romanova?
32
1. Bn ÙÓü«ü/ ÈÞü· å a ƒ “
4. ]n Od/ ¤ô § ¿U“
2. Sn HDT n {“/ íÞóU“
5. ]n XW ‡/ X … “XO“
3. Bn O‹~/ _jKU“ n h‚`a
6. Sn k“N ‡ F/ èÏÊa ƒ “
L1
12. Přeložte do japonštiny:
1. Je pan Jamakawa Čech? Ne, není. Je Japonec. Pan Kučera je Čech. 2. Co je tohle? To
je japonská kniha (kniha v japonštině). Je to Šunsukeho japonská kniha. 3. Toto je stůl. Je
to Šimonův stůl? Ne, není. Je to stůl pana Kučery. 4. Tamten člověk není Američan. Je to
Brit. 5. Je Iveta Češka? Ne, Iveta je Slovenka. 6. Co je to? To je auto. Čí je to auto? Je
pana Tanaky. 7. Jsem zaměstnanec firmy. Nejsem student. 8. Momoko není studentka nižší
střední školy. Je studentka (vyšší) střední školy.
SUFIXY ZA JMÉNY
Pokud v japonštině oslovujeme druhou osobu nebo mluvíme-li o třetí osobě, je obvyklé
připojit za jméno sufix U“, který do češtiny překládáme podle kontextu jako pán, paní či
slečna: {“`U“ pan Honda, paní Hondová, slečna Hondová.
V uctivé japonštině a často také v dopisech je ve stejném významu používán uctivý sufix
U ~. Pro mladé muže či chlapce se často používá sufix O “, který do češtiny obvykle
nepřekládáme: {“`O“ Honda; v současné době se v některých firmách sufix O“ někdy
používá i při oslovování mladých žen. Běžný je také sufix a ƒ “, který se nejčastěji používá
u jmen dětí, ale mnohdy se připojuje i ke jménům dospělých, zvláště při oslovování dívek,
někdy i žen. Do češtiny lze při překladu využít zdrobnělou formu: èÏÊa ƒ “, Johanka.
I když Japonci ve většině případů při oslovování sufix za jméno připojují, v důvěrném styku
není zcela neobvyklé ani oslovování vlastním jménem bez sufixu. Jméno či příjmení bez
sufixu se také používá tehdy, mluvíme-li o třetí osobě, která je nám blízká, s někým cizím
– např. o dětech, o sourozencích, v některých případech i o spolupracovnících, kamarádech
apod.
L1
33
12. Doplňte vhodná slovesa ve správném tvaru:
BW_
T ~D
ån³óµüÈnÁ±ÃÈ’”š‚
1.
L
K
oD «éü×êó¿L
BW_
D
4.
X K“
ånHŒko B “L
OkoPSi‚y„L
•’
K
2. D H k o × ê ó ¿
3. {Kn'MUL
K
o
K‰ h‚`anhS•xLM~Y 5. J_
u_
oD Œd‚
ˆ
6. K•hH“td’
K
K
W
QŒi‚ H“td’
7. B_‰WOfhf‚ˆDg“ PXW ‡ ’
Sloveso KF; „mítÿ; „chovatÿ
Ve spojení se zvířaty se ve významu „mítÿ používá sloveso K F, „chovatÿ které se také
obvykle objevuje v průběhovém tvaru K c fD‹.
hF ~
k rM
S “U“o¬’ Œ 9K c fD~Y Pan Tóma
má (chová) dva psy.
DjKnJXoFW‚rdX‚KcfD~Y
L
v_o‚FKcfD~[“
Strýček na
venkově chová krávy i ovce, ale prasata už nemá.
`D
|OoiFvdL 'YM`Qi Š ‡ FW“o
Ú Ã ÈLB~Š{WOjDK‰
mS’
Dc tM
9WKK c fDjD Mám velmi rád
zvířata, ale rodiče si moc nepřejí domácí mazlíčky, tak máme jen jednu kočku.
Pokud je ve větě vyjádřeno místo výskytu živé bytosti, používá se ve významu „mítÿ sloveso
D‹.
0-U“n¢ÑüÈk¬LD~YK
Máte doma psa,
pane Tanako?
J p B a ƒ “ n h S • k x s ‚ } D m Z • ‚ D ‹ ˆ Ale
babička má doma i hady a bílé myši!
Sloveso D‹ se ve významu „mítÿ používá také ve spojení s lidmi; nicméně v případě, že se
jedná o blízký vztah, lze výjimečně použít i sloveso B‹.
JhFh
sh
oSD ºLD~[“ Mladší bratr nemá přítelkyni.
•a
SU“koPi‚L”ºD~Y
•“jo7nPg snPo
rhŠ
º‚D~
[“ Mičiovi mají pět dětí. Všichni jsou to chlapci, holčičku nemají ani jednu.
Bm
ÉLŒºB‹
286
W ~D
ºn É ¹` Mám dvě starší sestry. Jsme tři děvčata (sestry).
L 15
dítě, pracovala jsem jako právnička. 9. Když jsme byli v Japonsku, viděli jsme spoustu zajímavých chrámů a svatyní. 10. Jukari, až vypijete kávu, ukážu vám fotografie, které jsme
udělali o letních prázdninách.
PŘÍKLADY SEZONNÍCH POZDRAVŮ
R“ K“
1
³ Òn
SF
W“ W…“
°%n
SF
JŠ
Ms
U€
{K
ÒU ³WM ˜ Ö
Leden: Uprostřed největší zimy, Na začátku nového roku, V době kruté zimy apod.
Šc W…“
2
Ë%n
SF
ˆ K“
Y Òn
SF
o‹
{K
ˆF„O %•Df Ö
Únor: Na začátku jara, V době přetrvávajícího chladu, S blížícím se jarem apod.
]F W…“
3
é%n
SF
oX
UO‰nd|•‚uO‰• Ë•
{K
Ö
Březen: V období časného jara, Když se začínají nalévat poupata sakur apod.
ˆF W…“
4
}%n
SF
W…“`“
% –n
SF
o‹
{K
%_Qj• Ö
Duben: V jarním čase, V období jarního tepla, Skutečné jaro apod.
W“ Š‡O
5
° Ñn
SF
M [d
K\ KJ
{K
¨ «‹U•„Kj c À
Ö
Květen: V době svěží zeleně, V období příjemného svěžího vánku apod.
W‡ K
6
n
SF
d
†
… èn
SF
{K
Ö
Červen: V časném létě, V období dešťů apod.
[D K
7
Û
n
SF
Bd
JŠ
Ms
{K
‘U ³WM ˜
Ö
Červenec: Uprostřed léta, V období hrozných veder apod.
V“ W‡
8
‹ ‘n
SF
p“ K
i
n
SF
{K
Ö
Srpen: V období přetrvávajího léta, V období pozdního léta apod.
W‡ W…F
9
Ën
SF
YZ
BU †F r
{K
åTh ¼WOjŠ Ö
Září: Na začátku podzimu, V době ranního a večerního chladu apod.
W…FŠ‡F
10
Ë ¼n
SF
W…FŒD
Ë ·n
SF
MN
D•
oX
{K
qn ( ‚åTh reM Ë• Ö
Říjen: V době příjemného podzimního chladu, V době podzimních chladů, V době, kdy se
začínají zabarvovat stromy v horách apod.
p“W…F
11
iËn
SF
SF K“
ÒnJŠK‰
{K
Ö
Listopad: V období pozdního podzimu, V době, kdy se blíží zima apod.
W‡ hF
12
¬n
SF
W •Y
+ pn
SF
[
tn ,
{K
Ö
Prosinec: Na začátku zimy, V prosinci, Na sklonku roku apod.
L 19
361
, 20 ²
Studenti japonštiny
jedou do Japonska
`DYM
å,n~“Lh¢Ëá å,ºo~“L„¢ËáL ' }gB‹
Wƒ
g“Ên-g-“gD‹º‚ ‹KQ‹
Y‹
364
Ê
`D
'º‚Pi‚‚~“L’ˆO-€
D•D•
ÎåÆìÓM‡Oo r
v“ K
~“L„¢Ëáoå,n ãr‡FfMj ‡
L 20
n
jPi‚
dgB‹
€
Q¢Ëá’{F]F
L 20
365
Japonština
Dita Nymburská, Denisa Vostrá, Mami Sawatari ( P!~• )
Ilustrace Jana Jiroušková
Japonské znaky použité v ilustracích Petr Holý
Obálka Tomáš Brejcha
Fotografie na obálce Denisa Vostrá
Grafická úprava Jana Jiroušková a Václav Hanžl
Fotografie Dita Nymburská, Denisa Vostrá, Mami Sawatari ( P!~• ),
Kósaku Okamoto ( ¡,i\, str. 269)
Sazba Václav Hanžl
Počet stran 384
Tisk a vazba Tiskárna Finidr, spol. s r. o., Český Těšín
Audionahrávka
Účinkují Petr Holý, Jumiko Iwamoto Išidžima, Harumi Jamada, Kenja Sató, Mari Šinada,
Dita Nymburská
Celkový čas nahrávky: CD 1: 1:53:18 CD 2: 1:09:03
Nahráno v srpnu 2006 ve studiu MONTY
Formát: CD AUDIO, DDD, stereo, 44,1 kHz, 16bit
Zvuk, střih a mastering: David Heider a Džian Baban, studio MONTY
Odpovědná redaktorka Vlasta Hesounová
Vydání první, 2007
Vydala LEDA spol. s r. o., 263 01 Voznice 64
http://www.leda.cz
ISBN 978-80-7335-074-1