Untitled

J. H. Krchovský
Nad jedním světem
Jsi můj trest smrti, moje štěstí?
tak mladičká a hezká jsi...
ach není krásy bez bolesti!
bude však bolest — bez krásy
(Brno, červen 2003)
Touhletou dobou, kolem osmé
před týdnem, prvně teprve...
je to už týden, co jsme... Co jsme?
ty beze mne, já bez krve
A ještě dva dny sžírat se tu
(přitom jde o vše! O mnoho...)
než vrátíme se ze svých světů
ty z jiného, já z onoho
(Praha, červen 2003)
Bezduše čmárám tvoje jméno na papíře...
jsme zvláštní pár my dva: ty kráska a já zvíře
říkají svorně všichni (celé katakomby)
jak nám to spolu sluší! Najáda a zombie
(Brno, červen 2003)
U Rozvařilů na nedělní oběd...
minulý týden prvně a dnes opět
sám u zrcadla v koutě... Chvíle Štěstí!
dvě malá piva, stesk a guláš s šesti
(Praha, červen 2003)
(...)
(Brno, červenec-srpen 2003)
Rakvičku, věneček... Nakonec laskonku
A co ty, co si dáš, ty moje něho?
musíš jíst! Ted, když jsi... Teď, když jsme na sklonku
na sklonku prázdnin... A ostatně všeho
(Brno. září 2003)
Zas Dušičky... A všude svíčky, květy, věnce
žalostný svátek postmortální existence
kdy každý pláče, vesměs na nesprávném hrobě...
to já svůj hrob a sebe v něm mám stále v sobě
(Brno, listopad 2003)
Živý a krutý sen vzbudil mne nad ránem:
jen jsme se míjeli... Sen o mém bolu
— tys byla vlaštovkou, já starým havranem
nad jedním světem, a nikdy ne spolu
(Brno, listopad 2003)
Ted už sám, navždy sám... Na věky věků!
naposled překročím bolesti řeku
...hrdě si nesu svou korunu z trní
poslední procházka. Bez tebe první
(Brno, listopad 2003)
Za okny žhnou adventní věnce
duše se k nebi
upíná jízdenka v prázdné peněžence
a loňská rybí šupina
Svět k posrání, svět k zešílení!
Ježíška v chlévě převinou
a znova chléb se v tělo změní
a víno v krev, krev nevinnou
(Brno, listopad 2003)
Ven! Doma zešílíš! Běž... Třeba zapadni
na pár piv — sám jak dřív — do té své zahradní...
co na tom, že je mráz, na židlích závěje
vzpomínka na lásku do morku zahřeje
(Brno, listopad 2003)
Přežil jsem tvoji zář, přežiju temnotu
přežil jsem přísliby, přežiju hrozby
mám ještě hrdost svou! Vlastně už jenom tu
protože důvod k ní s tebou jsem pozbyl
(Brno. prosinec 2003)
Bylas moc velké sousto pro mě? Možná. Čas to smázne...
vždyť to byl jenom předkrm, dietářská svačina!
„Vždy cosi krásného tu končí..“ (Ptáka vzhůru, blázne!)
...a vždycky cosi ještě strašnějšího začíná
(Brno, prosinec 2003)
Co k životu mně třeba, mám:
hospodu, konzum, hřbitov, chrám...
co mi tu chybí přece jen
půjčovna žen. Na jeden den...
ne, den je moc. Na jednu noc
(Brno, prosinec 2003)
Nerad bych sahal pánubohu do svědomí
beztak je nemá, to by nebyl ani bohem
jenže můj život je mi nějak povědomý!
bylo mi někdy hůř? Ne... Ale bude, mnohem
(Brno. leden 2004)
Prý už mám dost! Zvedají židle, zavírají...
i za tebe, ač sám, teď účet platím v Ráji
ještě mi zbylo... — V Pekle bude otevřeno!
heslo je stejné jako tady: tvoje jméno
(Brno, leden 2004)
Chci ti říct, nežli mě přemůže dřímota
že jsem tě miloval! Do konce života...
poslední polibek, poslední doteky
Nikdys tu nebyla a klíč hod do řeky
(Brno, leden 2004)
Jdu ke Dvořákům na jedno
opravdu dám si jen to jedno
pohlédnu krátce na své dno
...a po sedmém až v nedohledno
(Brno, leden 2004)
Vražedný souběh v kalendáři:
únor a k tomu neděle...
nejkratší měsíc! Tak se tváří
a trvá ze všech nejdéle
(Brno, únor 2004)
Vyhlížím k obzoru; přeju si nemožné
— chci vůbec to, co chci? Nechci. A kdyby...
vyhaslo srdce mé, popel už jenom žhne
vlaštovky přilétly, jedna však chybí
(Brno. březen 2004)
,,Ach jak to děláš?!" zakňouralas
plakajíc štěstím... (Tenkrát štěstím..)
Co já? - Spíš ty! šeptal jsem nahlas
a v duchu křičel: Nesrat se s tím!
(Brno, duben 2004)
Vše na světě jen chvíli je
jsou sečtený i moje dny...
vysadil jsem si lilie
nezvadly, shnily do jedny
I láska trvá ach tak krátce...
bylo to vloni? Předloni?
rozkvetla, ale nevoní
poblitá růže na zahrádce
(Brno, duben 2004)
Co že jsem říkal? Nevím už
asi že bude dobře zase…
co jsem to hledal? Aha, nůž
co jsem to chtěl... Jo, podřezat se
(Brno, duben 2004)
Je čas jít spát... Je čas jít zpátky
uléhám napříč, hlavou k jihu
už jen pár slov; dva dny, dva řádky
a dopíšu svou Černou knihu
Jak nudnou knihu! Žádné drama
mé jméno mizí z tiráže
a kniha, jež se píše sama
se sama čte i vymaže
(Brno, duben 2004)
Jak bych rád někam šel! Nemohu, nelze jít
každým svým krokem se dopouštím zrady...
spočinout, chvíli být; kdekoliv, kde je klid!
jak bych rád někde byl! Třeba i tady
(Brno, červen 2004)
Stín viny v úsměvu padlého anděla...
s ďáblem ne, se sebou marný boj sváděla!
pivo mi mezitím zteplalo (kvůli ní...)
kouř ze dvou cigaret zavoněl kuchyní
bere mě za ruku, neví kam s očima
...dnes v noci teprve zjistila, proč ji má
(Brno, červenec 2004)
Je po boji... Odcházím středem
klid! Není čeho litovat…
jakýpak boj — prohraný předem
odcházím... Středem hřbitova
(Brno. srpen 2004)
Ožrat se, zpít se! Vzít to zchytra
než úsvit stesk můj rozjitří...
včera je dnes, dnes už je zítra
dnes už je vlastně pozítří
Drž zobák, sklapni, už mě neser!
kokrhá kohout? Kdepak to...
ne, nebudu si kazit večer
tím, že je ráno — de facto
(Úvaly, srpen 2004)
Tak málo světlých chvil, tak málo rozkoše!
(zmuchlal jsem další list a hodil do koše)
tak málo radosti v takové spoustě dní...
zítra je taky den! Škoda že poslední
(Brno, srpen 2004)
I po roce dnes vidím tvoje oči
i skrze slzy (právě...), i v té tmě
zavři je, prosím, čarokrásná Nšo-či
teď bych ti vskutku nepřál vidět mě
(Brno, srpen 2004)
Čas všechno vyléčí, tak jaké copak...
krása se promění v přesný svůj opak
srdce se zastaví a mozek vypne...
z hlediska věčností docela vtipné
(Brno, srpen 2004)
Kam ještě jdeš, ty věčnej žide?!
jdu domů (pěšky z Židenic)...
za chvíli slunce lidem vyjde
a nikde nikdo, nikde nic
(Brno, srpen 2004)
A už drž hubu! Kopancem jsem zavřel stoku
— vůl z rádia se chystal hlásit přesný čas
mně, který hledám ztracených svých dvacet roků!
...Jdeš pozdě, smrti! Ale o nic nepřišlas
(Brno, září 2004)
Naposled zamávám na cestu vlaštovkám
a pak se (navždy už?) zabedním v domě...
Málo jsem miloval?! (Když se teď takto ptám?)
— co je mně po lásce! Co je jí po mně...
Žádný jed, žádný pád, žádný hřeb do hlavy
žádná krev nestříká po stěnách ze žil
(žádný strach, že bych si ukousnul pohlaví...)
— lze mluvit o lásce, když jsem ji přežil?
(Brno. září 2004)
Oči jak magnety, napětí šílené
— co se jí hlavičkou (nebo čím) honí?...
ještě je čas říct: Spi! — Od této chvíle ne
...k ránu se zbláznila. Já taky. — Do ní
(Brno, září 2004)
Já nespím nikdy... Ale ty proč nespíš?
„Spím!“ přivřely se oči zelené
...začíná den, jejž nepřežiju nejspíš
možná ty další, ale tenhle ne
(Brno, září 2004)
Zmizela jako sen... Jako vše vysněné
nebyla? Byla tu! — Ještě mě škrábla!
tři čáry jejího prvního písmene...
dotekem anděla — znamení ďábla
(Brno, září 2004)
Lásku už nikdy víc! Tu fatu morgánu
co s každým krokem vstříc vzápětí mizí...
řeším spíš zoufalou finanční krizi!
což prodat některý ze zbylých orgánů?
z tohohle třeba by šly dělat špízy
(Brno, září 2004)
Blíží se slíbená úleva?! — Sílí zář!
(kolem šel s lucernou ožralej výhybkář...)
před branou nirvány stojím jak tvrdé Y
— na konci tunelu tma jako v prdeli
(Brno, září 2004)
Usíná s úsměvem... Slaďoučká lolita…
po špičkách tápu tmou, něco tu klouže
jejda, krev! (Ne zcela nevinně prolitá...)
pyšně jdu pro kýbl. Taková louže!
(Brno, září 2004)
Ví bůh, že ona začala si!
v klíně mé hřály její vlasy
bylo to něžné, krátké; pěkné...
polkla a řekla: „To se řekne!“
(Brno, září 2004)
Že už si nedáš říct, čas nelze vracet zpět
meleš si pořád svou (,,Hej, malá, pojď sem!")…
kolik mi vlastně je, — dvakrát mých dvacet pět?
vždyť už bych mohl být málem svým otcem
(Brno, září 2004)
Stín vidi stín: stín pavouka
jenž síť nad jeho hlavou tká
...dohasla svíce, stín už netká
a situace nemá svědka
(Brno, září 2004)
Držím tvý ňadro ve svý dlani
hned ožívá má stará krev
teď nechci umřít! Nesmím ani
— kdo mně by půjčil na rakev...
(Brno, září 2004)
Tyhle mé vlasy líbala jsi!
proto je nechám ještě růst...
až kam? Až sem! (Pod prdel asi)
...posvátné stigma rtů tvých úst
(Brno, září 2004)
Z duše mi ční rukojeť nože
úzkostí lapám po dechu
proč se tu ještě zmítám, Bože
jen pro tvou krutou potěchu?
Osleplá okna, ztichlé domy
ani pes hrůzou nehlesne...
hrozné jsou noci při vědomí
horší jsou dny, dny bezesné
(Brno, září-říjen 2004)
Neví, co říká! Začla štkát a hned pak smát se
— má to být pocta pro mě, nebo reklamace?
(nějaký pátek mám už po záruční lhůtě...)
a co tím vůbec myslela, tím: „Miluju tě!"?
(Brno, září 2004)
Čeho je moc, toho je málo
už jenom snít chci o kráse...
co byl jen sen, a co se stalo
nevidím rozdíl po čase
(Brno, říjen 2004)
Mlčela, lehce rumělá
(podle mě česky uměla)...
udělal jsem jí z kundy prejt
...blaženě vzdychla: „It was great!"
(Brno, říjen 2004)
Meč visí už jen na vlásku, a ten se tenči
nad vetchou stavbou z tichých slov a divných vět...
je jedno, zda se dívám zevnitř nebo zvenčí
— za iluzivním oknem iluzivní svět
(Brno, říjen 2004)
To hrůzné Teď! Ta nenasytná, věčná černá díra
posuvná propast, zrůdné lůno, jež mi hrdlo svírá
— nic mezi tím, co není už, a tím, co není ještě...
smrt zná ta místa; už si chystá porodnické kleště
(Brno, říjen 2004)
S kanónem na vrabce — boj s tímto světem
nasrat a rozmazat! Lásko má, — je ťaime...
— vždyť ty jsi taky svět! Táhni, ty pizdo
než ti s tím kanónem rozmetám hnízdo
(Brno, říjen 2004)
Život je život.. Hm, kdo by to řek...
(jde stejná voda zpět k pramenům řek?)
kdo tohle vymyslel, kterejpak zmrd?!
život je život? Ne! Život je smrt
(Brno, říjen 2004)
Blíží se, vím to... Ale odkud?
ve střehu stojím u dveří
jednu dlaň před tvář, druhou pod úd
čekám, až půlnoc udeří
(Brno, říjen 2004)
Kde asi dneska jsi... S někým, či sama?
já jsem už navždy sám. (Nepřišla známá...)
co asi děláš teď?... Pánbůh tě potěš
mě taky ostatně, děláš-li totéž
(Brno, říjen 2004)
Každý svou cestou... Láska není
nic pro nás, slabší povahy...
nestaví ani na znamení
a život je jen pro vrahy
Zabij mne, prosím! Abych ožil...
láska je smrti oslava
po kapkách krev mi vlévá do žil
a po litrech ji odsává
(Brno, říjen 2004)
Ne , nechci nic... Jen se mi stýská po tvém hlase
(ozvěna tvého jména tichem rozlehla se...)
až do smrti jsem čekal na tvůj telefonát
a čekám pořád... Víc už ale nelze skonat
(Brno, říjen 2004)
Čtu svoje loňské manuskripty
jediné téma: já a ty...
můj smích zní ještě k ránu z krypty
vždyť nejsladší jsou návraty!
(Brno, říjen 2004)
Darovat znamená něčeho vzdát se
potěšit příjemce a tím i dárce
nicméně všechno je otázka vkusu...
Tak zavři oči a otevři pusu
(Brno, říjen 2004)
Nebyl jsem sám, kdo u řeky dnes krmil racky...
teď v noci žíhám nad svící hrot sichrhajcky
— Napij se ještě, než tvá láska láskou sní tě!
krev skapává mi z palce do pavouci sítě
(Brno, říjen 2004)
Co tam? Proč vstát.. Nad snění není
zdá se mi o tvých kozičkách...
Vzbuď mě, můj sne (v původním znění)
pohlaď mne ňadry po víčkách
(Brno, říjen 2004)
Jakože jsem... Dál nejdu ve svém předstírání
ničemu tady nerozumím! (Nechci ani)
a snad mne to i ctí... Jen nevím, nač být hrdý
když sdílím tentýž svět se všemi těmi zmrdy
(Brno, říjen 2004)
Ve jménu lásky vše je pravda
(pravda si se lží ráda zavdá...)
jak ale lhát ve chvilkách slabých?
jak říkat pravdu, aniž lhal bych...
(Brno, listopad 2004)